Opustil mě

Rozchod Strašně bolí. Nedokážu si představit život bez něho Dneska se semnou rozešel. Ja ho tak Miluju

Zdravím, jsem s přítelem dva roky a on me ted chce opustit,protože SME si nerozuměli. Chce byt sam.Jenže já ho moc miluji a nechci ho ztratit.Máme spolu ještě měsíc bydlet,ale bojím se,ze to nezvladnu,spát vedle něj,mluvit s nim a tak...to prostě nemůžu zvládnout. Prosím poradte.Děkuji.

sou to dva měsíce, co se se mnou po pětiletém vztahu rozešel přítel. Důvodem byly naše hádky a taky jenda slečna (jeho kamarádka). Napřed mi tvrdil jak s ní nic nemá, že ho nezajímá a tak. Ale potom se i ona rozešla se svým přítelem, a můj ex se s ní začal scházet. Vyznával jí lásku, říkal jí že je ten nejlepší člověk na světě. Domluvili se, že to spolu zkusí za půl roku, až se oba vzpamatujíz rozchodu. Mě navrhnul kamarádství, já mu řekla, že k němu cítím víc než to ale nakonec j jsme se domluvili a zůstali jsme přáteli. Jenže po měsíci mu slečna dala kopačky a vrátila se k bývalému. Přítel mi teď pořád volá,píše, chce se sejít, dokonce mi chodí na profil na FB a sleduje koho jsem si přidala do přítel, vyptává se s kým si píšu a když se mu zmíním o někom s kým se schízím, začne žárlit a páčit ze mě informace o tom jaký ten člověk je. Dokonce mi jednou volal, aby mi řek, že si mám dávat bacha na antikoncepci až budu s někým spát. Když zjistil, že jsem si koupila nové krajkové spodní prádlo, zeptal se mě, jestli ho může vidět. Mám trávit silvestra v hospodě s přáteli, bude tam i můj ex, je to dávno domluvené a protože nemám kde spát - žiju na vesnici a domů mi nic nejede, my budeme ve městě, přespím u bývalého. Fakt netuším co si o jeho chování mám myslet, plánuje společné aktivity. Dokonce mě občas obejme a dá pusu. Jednou ho rodiče potřebovali, a on mě raději doprovodil na autobus domů. Co si to tom mám myslet?

Potrebuji pomoci, přitel mě se chce opustit, ale ja ho strašně moc miluju a nedokážu se ho vzdát, nevím co mám udělat proto aby semnou zůstal.. Poradte prosím

Mám to horší , nebuj, po 23 mne loni k stáru partnerka opustila a našla si ihned lepšího, asi už ho měla připraveného, nebyl už jsem tak dobrý jak chtěla a má teď úžasňáka úžasného, no byla to rána byl jsem z toho šílený a nedovedu to pochopit dodnes, tolik jsme spolu prožili a vybudovali, ale nedá se s tím nic dělat jen žít dál a nějak se protloukat životem, hlavně špatný je spánek a noc, to znáš , hlavně si člověk uvědomí co měl a že si toho patřičně nevážil, dávám si velkou vinu že jsem mohl být lepší a mám z toho stále depky a po roce pořád nejsem dobrý, snad opravdu jen čas a nějaké nové známosti ale taky to nejde pořád srovnávám a vzpomínám na to krásné co jsme spolu za ta léta prožili a užili, takže snad opravdu jen ten čas a přežít.

Myslel jsem, že to projde bez povšimnutí. Opravuji: i,ů

Jsi mladá a máš štěstí, že jsi udělala tuhle zkušenost teď. Zkušenost je těžko přenosná (kdo bude poslouchat řeči nějakých starých větví) a je k nezaplacení. Jiné ženy tahle zkušenost potká třeba až v 45 letech a pak je to prúšvih. Ze zkušenosti je třeba se poučit. A teď jsme u toho - budu radit :o))) Dřív něž si najdeš jiného partnera, najdi si nějakou zálibu, koníčka, hoby. Tanec, sport, keramickou dílnu, šití, klub kaktusářů, modelářů nebo šachystů, to je jedno. Cokoli, co tě bude bavit, a budeš to moci provozovat i po založení rodiny, jinými slovy při dětech. Až nějakého chlapa potkáš, budeš umět o něčem vyprávět se znalostí věci, vzroste ti tím sebevědomí a sebevědomá ženská je mnohem hezčí. Navíc on si bude moci říct: to není žádná blbka a bude si tě tím víc vážit.

S přítelem jsme spolu čtyři roky. Všechno bylo mezi námi dobrý, ale teď se to nějak začalo kazit. Začala jsem hrozně žárlit na jeho kamarády a podezřívat ho, že mě podvádí. Přitom on mě miluje a udělal by pro mě všechno, vždycky jsem byla na prvním místě. Jenže problém je v tom, že já nemám žádný kamarádky, a proto žárlim...asi nesnesu, že je s někým jiným jiným než se mnou...včera mi řekl, že je nešťastný a že to chce skončit. Pro mě je to hrozný, protože celý čtyři roky jsem se upnula jen na něj...nikam jsem nechodila, na kámošky jsem se vykašlala. A teď nevím co budu dělat bez něj... Jsem úplně blbá já vím... Řekli jsme si, že budeme kamarádi, že se od sebe nemůžeme najednou tak odloučit, ale hrozně to bolí... Držím vám všem palce, ať to brzy přebolí ... Tak pa pa

cituji: "Přeci když má někdo kvalitní vztah,kde je tolerance,také si může užívat života s přáteli apod. a nemusí se cítit nějak omezený."
Natty, tak presne to si myslim i ja. Nikdy jsem nechodila s klukama, kteri by me nejak omezovali nebo ja je a myslim, ze to nikdy ani jeden z nas nezneuzival... proto me to doporucovane uzivani svobody taky nic nerika.
A vubec, tvoje pocity jsou mi dost blizky - najednu stranu se bojim dalsiho zklamani a zaroven bych chtela novy vztah, abych honem zapomnela..
Ale i me pomaha, ze v tom nejsem sama a drzim nam vsem palce at to zvladnem a brzy potkame nekoho lepsiho ;)

Ahojky,i já mám za sebou dost bolestivý rozchod.Musím dodat,že je to můj první,ale po více jak pětiletém vztahu,kdy už jsme spolu bydleli a plánovali společnou budouctnost.Byl to pro mě dost šok,přišlo to nečekaně a samozřejmě,že v tom byla jiná,jak už to tak bývá.Nyní to jsou už tři měsíce,co jsem sama.Každý mi říká užívej si svobody,můžes si teď dělat co chceš,...Je to sice pravda,ale o to já nestojím.Přeci když má někdo kvalitní vztah,kde je tolerance,také si může užívat života s přáteli apod. a nemusí se cítit nějak omezený.Snažím se sice chodit mezi lidi a bavit se,ale také v sobě cítím hroznou samotu.S časem to prý bude lepší.No nevím,nezbývá než doufat.Ale kolik času člověk potřebuje aby zapoměl?Někdy se cítím silná a říkám si,že to vše zvládnu,ale pak zase jsem úplně na dně,mám sto chutí napsat svému bývalému,i když ten je teď šťastně zamilovaný do jiné,mám hroznou chuť mu tento jeho nový vztah zničit,...No ale na to jsem srab.Je to těžké,i když jsem mladá a vím,že mám život před sebou,neumím si představit,že zase najdu někoho s kým si budu rozumět,s kým budu opět šťastná,bojím se opět uvěřit nějakému muži,bojím se zase toho velkého zklamání,..i když bych si ze všeho nejvíce přála,najít právě nový vztah.Nevím,jsem z toho všeho zmatená,ale moc mi pomáhá,když vidím,že s tímto nebojuji sama.Tak nám všem držím palečky ať to zvládneme!!!

Rozchody jsou pekny svinstvo. Osobne je s pribyvajicim vekem nesu hur a hur. A myslim, ze rady jako uzivej si svobody apod. jsou urcite dobry, ale spis pro holky, co moc nezkusily byt samy. Urcite je dobry si to zkusit, ale treba ja jsem si to uzivala jen po prvnim letitym vztahu. To mi bylo 25 a dost jsem si uzivala vecirky a trajdani s kamoskama. To mi vydrzelo rok a pul, nez jsem potkala noveho pritele. Jenze kdyz se se mnou rozesel, cekaly me dva roky nuceny svobody, kdy jsem se snazila chodit mezi lidi a porad neco vymyslela, ale vnitrne jsem byla hrozne sama. Pak jsem se zase zamilovala a byla stastna, ze mam tohle obdobi samoty za sebou....a sok!!! po dvou mesicich krasnyho a intenzivniho vztahu se se mnou bez jasnyho duvodu rozesel. A at se to muze nekomu zdat smesny, jsem z toho v pr..d..eli . A nejen proto, ze me opustil kluk, do kteryho jsem byla fakt zamilovana a on vypadal, ze je taky, ale taky proto, ze vim, co me ted ceka. Je mi tricet a uz me fakt nebavi porad neco vymyslet, abych nebyla sama doma. Vsechny moje kamaradky maji svy pritele a ja jsem zase sama. Nevim no, to je pak docela tezky byt v pohode a rikat si, jak je fajn mit cas jen pro sebe....

NEŽ JSEM SE PROVDALA TAK JSEM MELA 4letý vztah který prvě nedopadl podle mojich předstv a on se do roka oženil což byla pro mně hrozná podpásovka.Určitě víc než rok jsem sváděla vnitřní boj a dneska mam na rozdíl od ně bezvadnou rodinu.

Taky mám po rozchodu,přítel si našel jinou(lepší,vyspělejší,rozumější a samozřejmě hubenější),beru to dobře! Nesmíš si to prostě připouštět,myslet na budoucnost a nenechat se tím pokořit! Já jsem si taky myslela,že bez něj nedokážu žít,že se zabiju,když se rozejdeme,ale když to přišlo,tak to bylo tak hrozný,že sem byla ráda bez něj! Přátelé mi taky říkají ať sem ráda,že se to stalo,a že už se to mělo stát dávno! Ber to tak jak to přišlo a jen chvilku počkej,láska si tě znovu sama najde! Držim pěstičky

Ahojky, já jsem po rozchodu 4 měsíce a žádné štěstí nepociťuji Je pravda, že člověk má najednou moře času a asi i příležitostí, ale nějak se mi do nich nechce...nemám jako by chuť a náladu být tou lovnou zvěří pro muže...neumím té samoty využít, to je ten největší problémAle třeba se to za pár měsíců ještě zlepší

Ahoj Hani, také jsem chodila s klukem, který byl na vš a nic zvláštního se nedělo. Naopak byl rád, že má u mě zázemí a klid. Celé dopoledne byl sám doma a mohl se učit. myslím, že v tom bude něco jiného :(((( Být tebou tak to chám být, když na něj budeš tlačit aby ti řekl víc, může se stát, že se dovíš něco co ani nebudeš chtít vědět. S dotyčným jsme se už také rozešli a já jsem už 7 měsíců sama. Bude to znít divně, ale prožívám jedno ze svých nejkrásnějších období. Ze začátku to bolelo, ale teď SUPER. Chodím cvičit, užívám si, dělám si co chci a dá se říct, že jsem opravdu spokojená. Doufám a vím, že to nebude trvat věčně a někoho si najdu, ale je mi fajn. Když se člověk naučí vycházet sám se sebou tak je najednu takový vyrovnaný ..... neber to jako poučování jen věř, že bude líp a takové trápení požíváme všichni. Držím ti moc palce a dej vědět jak se máš.

Věřím, že se může moc bát a raději se tomu vyhýbat, já to měla jeden čas podobné. Zkus se ho opravdu přímo zeptat, ale nepodléhej svým ideálům a snům...Zkusit se musí všechno, ale poslouchej svůj vnitřní hlas a pokud pocítíš, že mu dáváš mnohem víc než on vrací, nebude to nikdy dělat dobrotu a zcela určitě na tebe čeká někdo lepší....Držím pěsti...

Ahoj!
Opravdu vám oběma děkuji, že jste reagovaly na můj příspěvek, moc kamarádů totiž nemám a opravdu jsem se potřebovala někde vyplakat. Asi máte pravdu. Já si taky myslím, že by se to dalo zvládnout i se školou. Jenže on už jednou chodil s holkou (byl s ní déle), která ho kvůli škole opustila a chovala se k němu fakt hnusně. On se toho prostě fakt bojí, má i plno jiných zájmů a navíc ho všichni s tou školou straší. Tak nevím. Každopádně s ním musím ještě promluvit, jestli je opravdu jediným důvodem škola,jestli mu nestojím ani za to zkusit to, a tak,........jsem asi úplně pitomá co? ale možná mi pak bude líp......
Ještě jednou díky za rady, názory a pochopení

teď budu asi hodně tvrdá, promiň. Tak za prvé, ON BY MĚL BÝT ŠŤASTNÝ, ŽE SIS VYBRALA TY JEHO! Změň svůj přístup a nedělej z něj modlu, protože za to vůbec nestojí! Byla jsi prázdninová láska? To, co uvádí jako důvod rozchodu, je lež! Láska odloučení překoná! Takže dle mého, tento kluk nestojí za žádnou Tvou slzu. Ano, vzpomínej na to hezké, co Ti dal a nelituj konce. Na každém konci je přeci krásné to, že může něco nového začít. A na Tebe čeká ještě hodně .

Ahoj...přeji ti hodně sil, protože moc dobře vím jak rozchody bolí. Sama jsem zažila odloučení kvůli vš (5let) a tak vím, že se to dá zvládnout a vůbec se mi proto nelíbí, jak tvůj přítel ten rozchod odůvodnil...Nechci na tebe působit krutě, ale omlouváním jeho a neuvědoměním pravé příčiny se na rozchodu zasekneš a nebudeš moci jít dál. A ikdyž tomu teď nevěříš, každý další bude mít něco navíc...

Ahoj! včera jsme se rozešli s přítelem. Byli jsme spolu krátce, ale byl to ten nejlepší kluk, co jsem kdy měla. Byla jsem šíleně šťastná, že si vybral právě mě. A včera konec!Nejhorší na tom je, že je to takovej rozchod z rozumu - máme se pořád oba rádi, teda aspoň já jeho moc, ale on v září odchází na vš a ví, že by pak na mě neměl čas, že bychom žili ve dvou různých světech a to by nebylo dobrý. Už si to jednou zažil a ví jaký to je, proto to ukončil teď, aby to pak nebolelo víc. Jenže mě to bolí i tak, mám ho pořád strašně ráda. Zůstali jsme kamarádi, ale mě to nestačí, já ho prostě chci!!!! Jen se modlím, aby to s tou školou nebylo tak hrozný a on se ke mě vrátil. Ale asi jen hloupě snim.....

S tím hubnutím do trička už asai raději ne.Mám ted 54kg a váha jde zatím dolů sama ,nervi pracuji lépe než jakákoliv odtučnévací kůra.Ale určitě jsi mě svým názorem na věc povzbudila ,prostě musím záčít něco podnikat.Zatím ale vůbec nevím kde začít.Nejhorší je to přijít domů a vydět ho jak si spokojeně žije .Tak díky

Pak mám ještě jedno řešení, jak vyhnat chmury z hlavy, už jsem tím tady trochu proslulá,ale ještě to klidně řeknu jednou -začni běhat. Už jsem tu založila téma Běhání -začátečníci i pokročilí, tak se přidej taky a prostě tomu smutku uteč. Navíc budeš tak utahaná, že budeš líná na to trápení vůbec pomyslet

Největší problém je mozek..mozek v lásce může být pěkný mizera. Přeci když vás někdo zradí, mělo by t být tak ,že se na něj musíme strašlivě naštvat, okamžitě ho vyškrtnout ze života a hned zapomenout, že někdy existoval - a přesto je to jinak, člověk se trápí, místo na zradu vzpomíná na to hezké co bylo, je to prostě celé obráceně. Navrhuji si ještě jednou pořádně uvědomit ,že ten člověk je obyčejný zrádce, hodit do krabice všechny věci a fotky, co s ním nějak souvisí a hodit to do popelnice. A pak si říct, že kdykoli se začneš trápit nebo smutnit, uděláš si 100 cviků na břišní svaly. Možná trochu drsné, ale pořád lepší něco takového zkusit, než se nepokusit vůbec o nic a trápit se...a když to nepomůže, tak aspoň budeš mít hezky vytvarované bříško, můžeš si koupit krátké ***y tričko a hned budeš mít plno dalších nápadníků¨

nebudˇsmutná,nezasloužil si tě.Nevím jaké to je ,takový podraz po letech,ale musí to být hrozné.Zažilo to spousty jiných ženských a bolelo je to jistě stejně,přesto to všechny časem překonaly a dneska jsou zase štˇastný.Není žádný slůvko který by tě potěšilo,zrada jisto jistě bolí moc,ale nesmí tě to zlomit!Přijde jednou jiný a bude si víc vážit tvojí lásky.Asi není dobrý se v tom utápět,žít se musí dál.A jak tu jiný psaly,chce to sebrat se ,udělat se krásnou atˇmá prevít vztek ,co opustil a atˇnevidí ,že tě to trápí.Držím ti palce aby se ti to podařilo co nejdřív a ty jsi byla zase spokojená.

Děkuji za morální útěchu. Všechny odpovědi ,které v této těžké chvíli pohladí duši jsou moc fajn.Jenom jsem se chtěla zeptat jsi on nebo ona,at vím kdo má pochopení pro bolest cizího člověka.Pořád se ubezpečuji,že musím myslet na něco jiného než na tuto vzniklou situaci ,ale jew to šíleně těžké.Když já ho prostě miluju,já mam takovou psí povahu .Ještě jednou děkuji

Psát ti , že čas všechny rány zahojí nebo, že pro jedno kvítí slunce nesvítí nemá asi cenu, protože to co prožíváš je hodně těžká zkouška v životě. Určitě bude dlouho trvat než se s s tím vyrovnáš.Hlavně teď musíš myslet na sebe- tím myslím najít si kamarádku nějaké koníčky. Hlavně neztrácej hlavu- všechno zlé je pro něco dobré. Drž se!!!!

Jsem strašně sklamaná .Po několika letém manželství jsem dostala ránu pod pas.Oznámil mě ,že už mě mená rád a že si chce život užít. Všechno jsem přizpůsobyla vprospěchtoho, aby jsme byly rodina stálespolu a ted to mám. I kamarádky jsem opustila kvůli rodině a tak ted si nemám ani s kým o to promluvit. Strašně mě to .bolí a nevím co dělat. Poradte prosím

Jsem strašně sklamaná .Po několika letém manželství jsem dostala ránu pod pas.Oznámil mě ,že už mě mená rád a že si chce život užít. Všechno jsem přizpůsobyla vprospěchtoho, aby jsme byly rodina stálespolu a ted to mám. I kamarádky jsem opustila kvůli rodině a tak ted si nemám ani s kým o to promluvit. Strašně mě to .bolí a nevím co dělat. Poradte prosím