Potřebuji poradit...

Dobrý den,
Je mi šestnáct a mám problémy s jídlem. Jenže to není takové to, že prostě nejím a hubnu.
Tedy minulý rok před létem to tak bylo( zhubla jsem asi 5kg za týden). Potom ale přišly prázdniny a já si řekla, že si ty dva měsíce užiju a nebudu se hlídta a že začnu hubnout na začátku školního roku, kdy jsem měla nastoupit do prváku na střední. No, za ty dva měsíce jsem samozřejmě tech 5 kg zase nabrala, ale byla jsem odhodlaná v září zase zabrat.
Problém ale byl, že jak jsem nebyla zvyklá hladovět, tak mi to prostě nešlo a já se celý rok přerušovaně snažila bojovat s hladem. Opravdu celých deset měsíců jsem myslela na to jak potřebuju zhubnout a jak jsem tlustá a tak jsem třeba týden opravdu téměř nic nejedla, ale potom jsem polevila a byla jsem z toho nešťastná.
V červnu jsem si tedy řekla, že přes tyhle prázdniny už to konečně zvládnu a do školy se vrátim jako nový a hlavně hubený člověk.
Samozřejmě, že se to zase nestalo, já na to nemám vůli a přesto jsem z toho špatná. Zžírá mě to uvnitř, cítím jak v sobě mám tu od***u myšlenku, co mi odporuje jíst, ale přesto ta myšlnka nakonec někam zaleze a já se po celém dni hladovění najím ve velkém. Je to jako parazit, který se mě nechce zbavit a i kdzyž mám tenhle problém, vůbec nehubnu a to mě dostává do téhle nekončící deprese ještě víc.
Prosím poraďte mi co mám dělat, vždyť já už ani nevím jak se má správně jíst...

Dobrý den mám auto v servisu a mechanik mi poslal vtriky a čerpadlo na kontrolu do TP kladno když jsem po něm chtěl fakturu z tp kladno říkal že ji nevistavuji a že mi ji vystaví on. Jak můžu uvěřit tomu že je tam poslal když od nich nemá fakturu....

Dobrý den, chtěla bych poradit ohledně tetování.Já se totiž nemám kam moc obrátit. Jen pro nastinění situace je mi 18 a jsem energická,bláznivá a sportuju. Mám psa kterého z celého srdce miluju. a chtěla jsem si kvůli němu udělat psí tlapky, konkrétně 3. A chtěla bych je za ucho na krk, protože se mi to nikde moc nelíbí.tak jsem tohle sdělila svým kamrádkám a rozdělily se na dva tábory. A tak si sama moc nejsem jistá. Já jsem si vědomá že na to tetování nepoběžím hned teď a že to budu mít do konce života atd,.. ale strašně moc bych si ho chtěla udělat ale jsem od toho pořád odrazovaná řečmi typu "až budeš chtít jít do společnosti tak to bude vypadat blbě", a že to za krkem dost bolí,...
a tím jak mi každý říká něco jiného tak moc nevím co si počít. tak bych byla ráda za nějakou odezvu.

Ahoj.. Potřebovala bych poradit.
Nedávno jsem si uvědomila, že miluji kluka, kterého znám už od dětství. Jezdíme spolu cca třikrát do roka na menší výlety. Nikdy jsme se spolu moc nebavili, je totiž o tři roky starší a já jsem si nikdy nerozuměla se staršími kluky. Taky jsem si ho nikdy zvlášť nevšímala, ale pře asi půl rokem, kdy jsme spolu byli na jedné s těch dovolených a kdy mě ostatní kluci topili ve vodě, připlaval k nám a odtáhl všechny kluky ode mě... Chtěla jsem mu poděkovat nebo se na něj aspoň usmát, ale on se hned otočil a odplaval pryč za ostatní mi kluky. Vždycky byl takový odtažitý :-\ . Nemá velký smysl pro humor a neděkuje a neprosí, když mu například něco podáte. Ale ta další dovolená byla jiná.. Četla jsem si knížku a on šel kolem mě ze zadu a vylil na mě studenou vodu. Na oko jsem začala "nadávat". On se jen zasmá a odešel. Pak mě občas zval ať si s ním jdu zahrát baseball. Šla jsem. BYla to zábava a nasmáli jsme se. Avšak je to divný typ člověka. Když mu chcete oplatit něco co vám on taky udělal (např. taky vylít vodu), tak na vás vyjede ať toho necháte. Něco jako sranda, sranda a NECH MĚ! Nedokážu to jinak popsat. Rodiče mi asi týden před štědrým dnem řekli, že jdou k jeho rodině na večeři a že půjdu s nimi. S jeho dvěma mladšími bratry si skvěle rozumím a sice chodím na střední, ale miluji schovávanou. Hráli jsme spolu asi hodinu, když mě napadlo schovat se do pokoje "mého vyvoleného ". Bylo zamčeno, protože ho kluci předtím otravovali. Zaklepala jsem, když zjistil, že jsem to já, pustil mě dál. Dovolil mi, abych se u něj schovala. Sedla jsem si tedy na židli a čekala až jim dojde, že jsem u něj v pokoji. Najednou na mě promluvil. Byl to šok, protože nikdy sám od sebe, když něco nepotřeboval na mě nepromluvil. "U nás tě to musí hodně bavit." Řekl to tím nejvíce ironickým tónem jaký jsem od něj kdy slyšela. "Bylo by to lepší, kdyby nás hrálo víc." odvětila jsem a podívala se na něj pohledem, jakože:" Takže pojď hrát" . Nepřekvapilo mě když zazněla odpověď " Hmmm" s tím svým znuděný tónem. Pak zaťukali kluci a já jsem se musela schovat pod jeho postel. Našly mě a hráli jsme dál. Už jsem tam potom nešla, ale když kluci začali hrát nějaké trapné PC hry, už mě to nebavilo. Šla jsem zpátky k němu do pokoje, lehla si vedle něj na postel (dostatečně daleko, aby jsem se ho nemohla vůbec dotknout) a dívali jsme se spolu na film. Musel mi to vysvětlovat dlouho, byl to velmi složitý film, ale "nemrčel" ani mu to další nějak nevadilo. Když film skončil, mohla jsem vybrat další. ***y 40! Byl to velmi troufalý výběr, protože ON se dívá na střílečky a tak podobně a jak už jsem říkala, je tak trochu nervák. Ale nic nenamítal, dokonce se mě ptal, proč ten kluk udělal to a ten zas to. Byla to celkem zábava. Nikdy jsem si nemyslela, že by film mohl lidi takhle sblížit. Pak jsem musela jet domů.
Letos jsme Silvestr slavili spolu s jeho rodinou a dalšími rodinnými přáteli. Dívali jsme se na filmy a při jednom odešli všichni kamarádi. Zůstala jsem s ním zase sama. Ale všimla jsem si, že když tam s námi nejsou ostatní, tak se nechová tak divně... :-\ Je to zajímavé, ale ostatní odešli a on se k filmu začal vyjadřovat jakože: "Tak to byla blbost." nebo "Tak tohle jsem nepochopil." a pokaždé když to řekl, tak se podíval na mě.
Pak jsme se dívali na úplně nový film, který ještě nikdo z nás (kamarádi už přišli) ještě neviděl. Nikdo nechápal jednu scénu a všichni se hádali, co přijde potom. Já jsem se přidala a řekla jsem co si myslím. Tak jsme se dívali dál. A... Měla jsem pravdu. Ostatní to nechali bez povšimnutí, ale on se na mě podíval neuvěřitelným pohledem a vůbec nechápal jak jsem to mohla vědět.
Jeho pohledy mi zůstaly v hlavě. Uvidíme se až za další 4 měsíce a já nevím co mám dělat. Jednu dobu se chová odtažitě a později je v pohodě a hází po mě ty nezapomenutelné pohledy. Nechápu ho.. Každé vysvětlení či každá rada bude velmi vítána! Děkuji Alianka

Dobrý den. Potřebovala bych poradit ohledne mého vztahu. Muj kluk, kdysi dávno měl *** s holkou, kterou vubec neznam, ale i tak na to musim stale myslet a celkově mě to ubijí a občas mám kvuli tomu i depky. Vím že je to minulost a že s tím nic neudělám, ale jak na to přestat myslet? jde to vůbec nějak?

Dobry večer :) chtěla jsem se zeptat na něco, s čím si už dlouho lamu hlavu a ještě jsem se k ničemu nedopracovala. je mi 15 a jsem v posledním ročníku základní školy, kluk ze třídy, který se mi moc líbí, ale kouří...ani nevím..samo o sobe mi to nevadilo..ale dál :D já nikdy nekouřila, občas mě to lákalo, ale vždy jsem dokazal odolat. Ale jednou jsem si s ním a jeho kamarádem dala....vypadal udiveně..je pravda, že mě asi vnímá, jako slušnou holku, ale ani nevypadal, ze by měl něco proti. Myslíte, že se mu to líbí a mám pokračovat ? Nebo mi za to nestojí ?
Dekuju na případnou odpověď :))

Chci se zeptat dne 1.10.2014 jsem u soudu uplatnovala za svedectví nahradu ušlé mzdy,ale penize mi jeste nebyly na učet poslany,nevite nekdo za jak dlouho je mam ocekavat.Mate nekdo zkušenost?Dekuji

Ahoj

Chtěla bych poradit nějakou originálnější přezdívku pro jméno Jaromír. Nenapadá vás něco?? Když opominu takové ty české Jarda, Jaroušek a tyhlety klasiky oposlouchané. Klidně něco spojení s cizím jazykem.

Děkuju moc :)

Dobrý věčer,
potřebuji poradit jestli mám cukrovku, když vydávám výkona vše jenom se hrozně potím, může to být také příčina?
Je mi 14let.
Poraďte klidně i něco proti pocení jsem hrozně z toho nešťastná jak se hrozně potím :'(

Dobrý den, dnes jsem dostala fotoaparát Nikon D3100, je to moje první zrcadlovka protože bych chtěla začít s fotografováním. Doposud jsem měla Fujifilm FinePix SL240 a byl pro mne jednoduchý, co se týče ovládání.. Nikon je složitější a proto bych chtěla umět alespoň základ.. protože mám i koupený foto-kurz ale nechci tam být za úplné pako, které poprvé vidělo zrcadlovku.. proto se Vás chci zeptat, kde najdu režimy jako když chci fotit např. černobíle, nebo sépie.. :-\
Předem děkuji za odpovědi..

ahoj zeny,.Mam asi hyperaktivny dite.Mam doma 2 dcery Kristynku 9 Terezku 6.Kristynka je normalni dite spolecenske hrave.Ve skole same jednicky.Zato nase Terezka chod jeste do MS.Tam je pri hodna dokaze se vzdy zapojit.Nevim zda je problem vni nebo ve me.Kdyz jdeme ze skolky obcas se vzteka.Ma svou tvrdohlavou povahu.Ale obcas je zlaticko. .Doma se pekne predvadi.vzteka se,mlati segru.do skoly nejde.mame odklad. .jsem sama s detmi uz 3 roky.deti jednou za mesic jedou k tatovi.Tam je pri take hodna.prosim poradte mi jak nani.zakazy uz nepomahaji.Petra 29 diky

Ahoj, nemysli už na něj, protože za to nestojí. Kdyby tě chtěl choval by se jinak. Jak jsi mu psala a pak se omlouvala, tak ses mu jakoby podbízela ale hlavně ses omlouvala za něco, za cos nemusela. O jednoho jsem taky hodně stála, ale takoví chlapi mají moc vysoké ego. Raději mají sami sebe. Máš na lepšího.

Pajítko,srdcu nerozkážeš. A vobec sa neospraveddlnuj takou vetou,žer sa správaš ako patnástka. Ja mám 52 rokov a aaž teraz somsa spoznala s človekom,krorý mi sadol,aj ja jemu.Mám dvoch dospelých synov,mimo Bratislavu a cítila som sa šialene sama. Marcel je dobrák,ale...a tu je kamen mojho úrazu,kde Vás prosím o radu,je v mojom denníčku.Vieš,pajítko,možno príde.Otázka je:budeš mu verit? Ja by som neverila. Ono to nejde hodit za hlavu a íst dalej,Tvoj kolobeh života je narušený.A podla mna ho vráti do normálu až nová známost.Možno o mesiac,rok,ale i o 10.Bud trpezlivá-a to Ti radí tá pravá!Trpoezlivost nie je mojou silnou stránkou.Ja som Marcela stretla až vtedy,ked som všetko totálne vzdala.Nehladala som,bola som k mužom odmeraná.A zrazu:hup....

Pajítko,srdcu nerozkážeš. A vobec sa neospraveddlnuj takou vetou,žer sa správaš ako patnástka. Ja mám 52 rokov a aaž teraz somsa spoznala s človekom,krorý mi sadol,aj ja jemu.Mám dvoch dospelých synov,mimo Bratislavu a cítila som sa šialene sama. Marcel je dobrák,ale...a tu je kamen mojho úrazu,kde Vás prosím o radu,je v mojom denníčku.Vieš,pajítko,možno príde.Otázka je:budeš mu verit? Ja by som neverila. Ono to nejde hodit za hlavu a íst dalej,Tvoj kolobeh života je narušený.A podla mna ho vráti do normálu až nová známost.Možno o mesiac,rok,ale i o 10.Bud trpezlivá-a to Ti radí tá pravá!Trpoezlivost nie je mojou silnou stránkou.Ja som Marcela stretla až vtedy,ked som všetko totálne vzdala.Nehladala som,bola som k mužom odmeraná.A zrazu:hup....

Ahoj , napsala jsem ti i zprávičku - jako odpověd na tu tvojí .
Nic si z toho nedělěj , holka hlavu vzhůru a život jde dál.Je fajn , že už jsi se trošku otřepala .Držím palečky a budu ráda když mi napíšeš.Pa

Ahoj ženský, tak konečně vím, na čem jsem. Vím, že jste mi všechny psaly, že byste už takovýho chlapa víc nekontaktovali... Já jsem prostě taková a nedalo mi to. Chtěla jsem počkat ještě pár dní, ale říkala jsem si, proč se trápit ještě další týden, a tak jsem mu v pondělí napsala... Žádný jen tak, jak se máš, co děláš, prostě narovinu. Ať už mě přestane trápit, že už mi mohlo dojít, že jistojistě na mě změnil názor. A že mi po dlouhý době bylo s někým zase opravdu fajn. Že vím, že má nějaké problémy a že mu můžu dát prostor, když bude chtít, když ne, tak nic, ale že potřebuju vědět, jak to prostě je! A že už nám snad není patnáct, tak jestli by byl od té dobroty a mohl mi narovinu napsat. Odepsal, snad už po deseti minutách!? Že prý jsem fajn, ale ať na něho zapomenu a že to nemá nic společnýho se mnou to jeho rozhodnutí... A že mě někdy určitě pozve na kafe, když budu chtít... ale až tak za měsíc... !? Tak jsem mu ještě jenom odpsala, že to beru a že děkuju, že odepsal. A to kafe, někdy..., stačí se jen ozvat... No, nevěřím tomu, ale tohle už řešit fakt nebudu... Sice jsem to stejně moc nepochopila, ale jsem ráda, že už vím, na čem prostě jsem. Myslela jsem, jak mě to sebere, ale ani vám ne. Spíš se mi svým způsobem tak nějak ulevilo, asi to zní blbě, ale jistě mě chápete. Takže vám všem, co jste mi sem napsali, strašně moc děkuju za názory a že jsem se tu mohla "vykecat"!

Achoj Pajitko, pozorně jsem si přečetla Tvůj článek a rada ? Rychle na " rádoby přítele " zapomeň. Pokud by měl opravdu o Tebe zájem, nebude se klukovský vykrucovat a jako chlap se k celé věci vyjadři. Šetří peníze a nedělej ze sebe " slepici " peromiň a již mu nevolej! .

A ráda pro příště, jistě jsi mladá a každy chce si užit ale s tou noční akci příště posečkej alespoň cca 1 měsíc. Pak si budeš více jistá, zda příteli jde o tebe anebo o *** na jednu noc. . Přeji Ti v dalším životě mnoho příjemných a milých prožítku nejenom na jeden večer. Pa Paola

Já vím jak se cítíš,věř mi.Ženy co jsou samotné lehce naletí,je to tím že přesně takoví chlapi vědí na jaké řeči nás utáhnou.Taky jsem málem naletěla jednomu co říkal přesně to co chtějí samotný ženský slyšet,naštěstí při mě stál anděl strážný a já tak nepřišla o peníze.Buď ráda že to dopadlo takto,je to těžké na to nemyslet ale ono zase bude lépe

Ahoj , no tak já chápu , že jsi z toho neštastná .Začala jsi prožívat něco hezkého od čeho sis něco slibovala a ted to vypadá tak že dle mého názoru on už nemá zájem.Navíc - po týdenní známosti o tom člověku nevíš vubec nic !! jen to co ti řekl on a chlapi lžou!! zvláště když si chtějí povyrazit a užít.Seznámení při kterém to zajiskřilo , pak pár smsek a víkend v tvé náruči a posteli.Třeba už to co chtěl dostal nebo se stalo něco proč v tom nechce pokračovat - težko říct.Taky to může být štastně ženatý pán s manželkou a dětmi kteří nic netuší o tatkových úletech.Rozhodně ty si nic nevyčítej , já bych ho už nijak nekontaktovala a ten příští týden až si zase bude chtít užít tak at jde jinam!!!Chlap tě musí uhánět - musí o tebe stát - volat ti , smskovat , nemít tajnosti - jako že před rodiči s tebou nebudu mluvit atd.Ne tak že ty se budeš doprošovat!!! a nemyslím si že by jsi ho uháněla.projevila jsi zájem o jeho problémy a to by měl ocenit v normálním případě! - ale já si myslím že ti lhal a jen tě využil.Promin

Ahoj Leni, moc díky za Tvou odpověď. Já jsem sice rozhodnutá, že už mu opravdu nebudu psát, ale i tak jsem z toho prostě pořád špatná... Setkala jsem se s názory, jaká jsem stíhačka a že jsem ho moc otravovala a kontaktovala a to i za záminkou pomoci... Na každým je něco pravda, ikdyž to bolí, ale nic z toho jsem nemyslela ve zlým, ba naopak. Ale nejspíš jsem to všechno podělala a to mě mrzí ze všeho nejvíc... A tak trochu mě "uráží", že ani není schopný poslat mě někam, jestli to tak prostě vidí... Bolelo by to, ale věděla bych, na čem jsem... Je mi 31let a nejsem si schopná "udržet" chlapa...

Ahoj,já jsem sama se čtyřmi dětmi.Vím že to pro tebe není lehké ale já bych na něho co nejdříve zapomněla a už bych ho nekontaktovala.Takovému chlapovi bych asi nevěřila.

Ahoj, je mi 31 let a jsem už skoro dva roky vdova... Mám tříletou
dcerku. Pro začátek pro vás asi nic důležitého, jen abyste věděli, jak
na tom jsem...

No, minulý, nebo spíš předminulý pátek jsem byla s kámoškama na
diskotéce, kde mě oslovil jistý kluk. Mimochodem, stejného jména a
stejného věku (35), jako můj bývalý manžel... Večer byl super, dokonce
se hned druhý den ozval, tudíž následovaly dny plné smsek a následně i
e-mailů... Byl to super týden, který mě vyzdvihl a opět jsem se měla na
co těšit . V pátek přijel (nejsme ze stejného města, přesto kousek
od sebe) a stávili spolu večer i noc, přespal u nás... O víkendu mi
ještě psal tak nějak "normálně" a vzhledem k tomu, že je rozvedný, má
tři děti, tak začal psát, jak mu kluk říká, že jim doma chybí a tak a
že chce začít něco řešit a získat děti do péče. V neděli dopoledne
poslední mail a pak nic. Večer jsem mu psala, jen tak, prostě "ze
zvyku", ale neodpovídal. Druhý den jsem mu volala, můj kamarád má
maminku právničku, tak že by se za ní mohl zajít třeba poradit. Telefon
mi nevzal, ale následně psal, že toho má moc, že se pohádal s bývalou a
rodiči a že se omlouvá a večer napíše... Nic. Tak jsem jen psala, proč
jsem volala, aby si nemyslel něco špatnýho. Porád nic. Druhý den jsem
to nevydržela a napsala, že jsem myslela, že jsme už dospělí lidi, co
si snad už dokážou říct věci na rovinu, tak jestli by mohl objetovat
jednu smsmku a napsat, co se děje, že nevím, co si o tom mám nebo nemám
myslet, že se neozývá... Napsal maila, že má problémy a má toho moc a
prý zatím se měj... Chtěla jsem mu být nápomocná a zkusit vyřešit jeho
další problémy, telefon mi sice vzal, ale pak si připadala jak trubka.
Tak jsem se mu smskou omlouvala a zároveň se teda ptala, jestli se o
víkendu uvidíme, jak jsme se domlouvali... Odepsal, děkoval a že prý se
k nám do města dostane až ten další víkend... Od té doby dva dny nic. A
já se teda už taky neozývala. Dnes jsem to už samozřejmě nevydržela,
psala jsem "jen tak", jak válčí a tak a ještě jednou jsem se omluvila
za ten telefon, že jsem to s tou snahou pomoct asi přehnala. Prozatím
neodpovídá a já jsem opět totálně v ...... Nevím, co mám dělat, jestli
mu vůbec ještě něco psát. Vím, že si nemůžu myslet po nějaké týdenní
"známosti", že to bude napořád... Ale prožila jsem si toho dost a ikdyž
vám připadám asi jako nějaká "patnáctka", potřebuju vědět, jak na tom
jsem, jestli bude něco dál nebo ne. Ale nevím, jak to zjistit, když se
neozývá a nereaguje... Ikdyž už je to asi pasé, možná už by mi to mohlo
dojít, že???