ZLÁ TCHÝNĚ

Jsem s přítelem přes rok, nebydlíme spolu, ale trávíme spolu každý víkend a přes týden se navštěvujeme. Máme oba menší děti, které se mají rády, když jsme spolu, fungujeme jako rodina.
Jeho rodina, konkrétně matka s otcem (jsou dlouho rozvedení) vlastní chalupu na horách, velmi rádi jsme tam trávili víkendy, působí to tam na mě moc dobře, můžu být s lidmi, které mám ráda.
Minulé léto, když jsme se oťukávali, přítel trval na tom, abychom tam jezdili, i když jsem z toho přesouvání byla unavená a nechtělo se mi trávit tolik času s jeho matkou. Také mi nejprve vadily určité jejich zlozvyky, na které jsem si ale postupem času zvykla. Jeho matka se nejprve hodně snažila, aby se mnou a dcerou dobře vycházela, zahrnovala nás dárečky apod. Já si udržovala odstup. V zimě na chalupu nejezdila kvůli svému zdravotnímu stavu. Její vztahy ke mně dost ochladly, např, když jsme posledně odjížděli na dovolenou, vybavila balíčky na cestu jen svá vnoučata, což dříve neudělala. A to jsem jí asi 14 dní před odjezdem byla i s dcerou přát k narozeninám. Na obědy zve jen mého přítele a svá vnoučata. Včera mi přítel po telefonu jen tak mimochodem sdělil, že jeho děti (které mě i dcerku mají opravdu velmi rády) vymyslely, že pojedou na chalupu s babičkou (bez nás). Můj přítel si podle mě tuhle lež vymyslel pravděpodobně kvůli své matce, která tam chce jet bez nás. Přítel nevěděl, jak to zdůvodnit, vymýšlel, že by se mu špatně dávala další sedačka do auta, že bych tedy musela k nim dříve, abych mu ji tam pomohla dát, ale že by bylo asi jednodušší, aby jel s matkou a dětmi sám.... Dříve nebyl nic problém, věřím, že jeho děti budou překvapené, proč nejedeme, od té doby, co se známe, spolu trávíme spousty času... Cítím se odstrčená, taky jsem naštvaná za ty lži, kdo to vymyslel (nezasloužím si pravdu?), nevím, jak se mám zachovat, děsím se toho, kdy zase budeme jeho matkou vyšachované ze společného víkendu. Přítel, když se mnou mluvil, použil slova, jako "chalupa je dost velká, aby jsme se tam vešli všichni" - uvědomila jsem si, že takto se s vysokou pravděpodobností bránil své matce, když po něm chtěla, aby jeli bez nás a taky použil slova své matky: "alespoň si budeme vzácnější". Jsou to jen mé dohady, ale jak jej znám, tak zřejmě správné. Vím, že to co popisuji, je zřejmě prkotina, ale dneska se kvůli tomu cítím pod psa, nevím jak, dál, včera jsem se příteli omluvila, s tím, že nechci pokračovat v hovoru a položila telefon.

Ahoj s přítelem jsme spolu 4 roky... Přítel je takový maminčin mazánek... Maminka zavolá a on už dělá co ona píská a když se jí postaví, můžu za to já... Protoze mu "rozkazuju" podle ní. Začínám mít toho dost. Má tento vztah vůbec cenu? Já miluji jeho a on mě, ale kvůli rodině jeho se hodně hádáme
.. Nevím jestli tohle do budctnosti zvládnu. Nechci ho opustit, ale jeho rodinu ano.. Poraďte prosím...

Nejsou takové jen tchyně, ale i snachy.

Přidala bych i svoji zkušenost s mou úžasnou tchýní S přítelem jsem již 3 roky. Ze začátku se mi nezdálo, že by se něco dělo, až kdysi přítelovi přišla sms od mamky a já jsem ji viděla.Psala tam něco nehezkého o mně a celkem dost mě shazovala....takto to pokračovalo dál.Následně pak udělala další věc, dohodila brigádu přítelově bývalé přítelkyni, potykala si s ní, a najednou si z ní udělala nejlepší kamarádku. V létě slavila přítelova sestra narozeniny a místo mě byla na oslavu pozvána přítelova ex. Jeho mamka nám dala možnost jít bydlet do jejího bytu.Byli jsme rádi,protože se platila minimální částka.Jenže právě tehdy jsem si uvědomila,že už stačí.Přítelovi jeho mamka volala i 5 krát denně,pořád se ho ptala jestli má co jíst . Když jí nebral telefon, přiběhla a odemčela si - na nějaké soukromí nebrala ohled.Neustále se pletla do našeho vztahu , řešila naše problémy, až jsme to nějak nezvládli a přítel se se mnou rozešel.I přes rozchod jsme se scházeli nadále, k nim domů chodila jeho ex a se mnou se scházel na tajňačku jako nějaký puberťák.Je to asi týden zpátky, co jsem si přečetla pár sms, které mu jeho mamka psala...sms typu , že život si díky mně zkazí jen jednou, že se zahazuje pro takovou jako jsem já, že myslela že když se se mnou rozešel tak že dostal rozum ale zmýlila se a podobně.Za všechno můžu já, prý ho manipuluju a ovlivňuju, přitom se k tétoo situaci snažím nevyjadřovat.Do hovorů oslovení " kráva" je od jeho matky na mě zcela v pořádku.Když byli asi před měsícem přítelovi rodiče odjetí, šli jsme k nim abychom se podívali na film v klidu.....následně mu došla sms od jeho mamky,že jsem se k nim vlomila.....Tisíce hovorů, sms a kontrol kde přítel je, kdy přijede, kdy se vrátí z práce a podobně - o tom už ani nemluvím.Navíc nemůžu zkousnout , že jeho mamka si schválně zve jeho ex domů na kafe a snaží se nám ten vztah uplně rozbít, ale zatím 3 roky to zvládáme.Jen nevím , jestli to má všechno smysl nebo nějakou budoucnost,za to všechno, za ty naschvály mi potencionální tchýně opravdu nesedí a nevím jak se mám chovat,jak to řešit nebo co dělat dáL.O sms které mi tchyně vypisovala, že jejího syna zničím,že jsem zlý člověk , následně anonymní sms z internetu ani nemluvě. Opravdu nevím jak to řešit,ale už je toho na moji psychiku fakt hodně.Prosím, poraďte.Děkuji

Dobrý den ,
je mi 21 let a mám problém s přítelovou maminkou. Na začátku bych ráda objasnila to, že jsem s přítelem 1,5 roku a jsme spolu opravdu šťastní. Nikdy jsme se nepohádali. Máme se rádi, tolerujeme se a snažíme si udržovat hezký vztah. Na začátku vztahu jsem poznala jako první jeho maminku. Byla jsem s přítelem asi 14 dní, když jsem přijela na návštěvu do jeho bytu. Když jsem za ním dorazila, volala mu jeho maminka, co dělá. Byl tehdy víkend. Řekl jí, že za ním přijela jeho slečna a ona se velice divila, že jsem přijela do jejího bytu a ani jsem se jí nedovolila. To mě dost zarazilo, protože sice je majitelkou bytu ona, ale dávno tam nebydlí a větší část nájmu v bytě platí můj přítel. Jakmile můj přítel položil telefon, chtěla mě vidět, co jsem zač. Ano, tuto větu doslova řekla. Jsem citlivá, někdy až moc a některé věci si beru příliš osobně, ale chci s každým vycházet a mít hezké vztahy. Řekla jsem, že se můžeme sejít, ale přijde mi to brzy. Došli jsme dolů před dům a jeho maminka tam už čekala a ihned na nás začala křičet, že tam musela hodně dlouho čekat a že jsme neukáznění. Ona křičela na mě? Jakým právem? A jak si mohla dovolit na mého přítele? Už je on natolik dospělý, že si toto nemá nechat líbit. Jednoduše řečeno nám tam udělala hysterickou scénu. Takže tím jsem se nepředvedla moc v hezkém světle. Tímto naschvály začaly. Po nějaké době jsme jeli na víkend na chalupu, která opět patří jí a i samotné auto, co řídí můj přítel je její. I když se o něj ,,stará" a vše si hradí sám. Jezdila jsem k přítelovi jen na víkendy a to se jí stalo trnem v oku. Začala vymýšlet například to, abych začala přispívat na nájem, když jsem v jejím bytě každý víkend a někdy nezapomenula podotknout, že zůstávám už i do pondělí. Moji rodiče mě za to pranýřovali. Nelíbilo se jim, že jezdím o víkendu pryč, protože byli zvyklí, že jsem byla doma, starala se o svého mladšího bratra a učila se. Víte, já jsem měla jen hrstku kamarádů, dobrých kamarádů, ale jelikož jsem s rodiči bydlela na vesnici, zrovna zde jsem žádného neměla. Takže každé víkendy než jsem poznala přítele jsem trávila zavřená v pokoji. Začalo se to s jeho matkou stupňovat do té míry, že začala volat mým rodičům, co si dovoluji jezdit do jejího na víkend a nepřispět ani korunu a jak je možné, že ještě neviděla moje rodiče? Ani nevíte,jak mi bylo, když jsem dorazila po víkendu domů, rodiče na mě křičeli, že jim dělám ostudu, že jim volá nějaká ženská a nadává mi. Byla jsem smutná. Ale přítel mě podporoval a byla jsem s ním moc šťastná. Abych objasnila ještě jednu věc. Mí rodiče se pořád hádali, neustále na sebe křičeli, že můj táta nenosí domů peníze a když jsem potřebovala na cesty do školy, máma mě označkovala tolika sprostými výrazy, že jsem už ani nemukla. V té době jsem brigádu neměla a prostě jsem to psychicky nezvládala, tak sem vysoké školy nechala. Rodiče mi opět nadávali, proč jsem toho nechala a že jim dělám ostudu. Jediný světlý bod byl můj přítel, hrozně mě povzbuzoval a každý den jsme si psali a volali. Pak jsem zkoušela školu ještě další rok a nedávala jsem to finančně, přítel mě chtěl víc finančně podporovat, ale nešlo to. Rodiče se na mě vykašlali a nedávali mi ani korunu. Samozřejmě já byla ta špatná v očích přítelovi matky, co to mám za rodiče a vypadala jsem, že mám rodiče největší sobce, a že nemají peníze ani dceři na školu. Tehdy by mi pomohlo jen přispívat na domácnost. Prosila jsem je, ale nesupěla jsem, nepřidávali mi ani tehdy když jsem bydlela doma, tak proč když jsem bydlela s přítelem. Pak přišel den, že máma za mnou přišla do pokoje, to byl čtvrtek a další den jsem měla jet za přítelem. začala na mě řvát, že buď zítra zůstanu doma a nikam nepojedu, nebo mě tu už nechce vidět. To jsme s přítelem byli skoro půl roku. Moc jsem s ním chtěla žít, ale viděla jsem riziko, hlavně jeho matku, viděla jsem, že nám to nemusí vyjít a že se pak nebudu mít kam vrátit. Riskla jsem to a přítel pro mě přijel a odvezl si mě i s věcmi. Jeho matka se s tím smířila a řekla si o nájem, co budu přidávat. Hledala jsem práci, brigádu, ale nevydělávala jsem tolik, tak jsem jí dávala méně, pak jsem se s přítelem domluvila, že budu já platit telefon, jídlo a budeme se dělit o benzín. Po nějaké době se to zlepšilo a začala mě koneckonců brát, kupovali jsme jí věci k narozeninám, svátkům, dnům matek a i nějaké věci jako poděkování. Víte, já věřím, že jako matka má přítele neskutečně ráda, že ho miluje, a vím, že jsem moc mladá, abych do toho problému viděla ale... Jeho matka mu volá třeba 5 krát denně, on nemá čas v práci, protože volá kvůli hloupostem, tak jí zvedne telefon a řekne,ať zavolá později. Ona to nepochopí a pořád volá, mě to pak štve, protože toho kluka vidím, jak je z toho špatný, je mu 22 a je už dospělý a chce, aby ho matka uznávala. Už milionkrát mi řekl, že chce mít normální mámu, že jí nechce brát telefon, že si na něm vybíjí zlost. Nechci jí křivdit, byli i hezké chvilky, kdy se opravdu jen zeptala jak se má. Žijeme spolu, staráme se o domácnost, vaříme si, máme domácnost čistou, kupujeme si nové věci do bytu, abychom se pak mohli odstěhovat a mít svoje věci. Máme rybičky, vodní želvy a máme podobné zájmy. Přítel nekouří, nepije, žijeme spolu a snažíme se o to, aby nás oba uznávala, ale ona prostě vidí jen peníze. Postupně jsem se seznamovala se zbytkem rodiny jako je přítelova sestra, tatínek, babičky a dědečkové. Všichni mě přijali hezky a vlídně. Celá rodina se s ní nebaví, s rodiči nemluvila přes 30 let, co mi vyprávěla přítelova sestra, která se s ní nebaví 12 let a přítelův strýc mi tehdy řekl: ,, Ona je zlá, nebojí se jít přes mrtvoly, dávej si na ní pozor, oba" Já jí respektuji, snažím se, ale taky se snažím být šťastná. Co mě nejvíce trápí je včerejšek. Opět volala a ptala se, co děláme a přítel říká, šli jsme se dopoledne projít a potřebovali jsme něco koupit, chtěla jsem koupit přítelovi nové boty, a už jsem slyšela jako odsekává a říká, to na to ona má jo? Že takhle utrácíte? Měla by si jít domů radši uklidit a zalít květiny... A její rejpalství, které je tak zlé... Neudržela jsem se a řekla jsem nahlas: ,,Co jí je do toho?"
Bohužel to slyšela a slyšela jsem jak nadává, co si to dovoluji.... Nejspíš jsem ranila její ego, ale pak přijela, seřvala nás tady a ještě se rozbrečela.... Přítel říkal, že nevydrží ani sama se sebou, natož s někým jiným. Samozřejmě, když tu na nás včera křičela, byla jsem já ta špatná, co jí bere syna a zakazuji mu, aby s ní mluvil. Včera jsem to nezvládla a celý den probrečela, protože co uděláme, ať uděláme je špatně. Kvůli ní, když jsem slyšela, jak mě i jemu nadává. Sbalila jsem si věci a málem jsme se rozešli, přítel mě prosil, ať jí ignoruji, ale to se prostě nedá celý život, mám strach, co bude, protože mě nenávidí jako celou rodinu i přítelovu předešlou partnerku. To, že jsem řekla, že jí do toho nic není, to jsem nemyslela urážlivě, trvám na tom. Pokud by se zeptala, jak se máme, co budeme vařit, ani bych nepípla, ale už těch jejích zákeřností mám dost. Nevím, co mám dělat a jak se ke všemu postavit. Promluvila jsem si s ní několikrát, ale prý nejsem v jejím postavení jako je ona a několikrát jsem se jí omluvila, i včera protože co jiného mám udělat? Omluvila jsem se, protože jsem si to neměla dovolit a bylo to k něčemu? Ne. Samozřejmě jsem se mohla zachovat jinak, ale upřímně paní doktorko s ní nejde vycházet po dobrém, když jsem to zkoušela před včerejším incidentem, dozvěděla jsem se od přítelova tatínka, který už s mojí potencionální tchyní už nežije, že se o mě bavili a nevyjadřovala se o mě hezky.
O těchto ,,jejích " věcech slyšíme často. Víc, jí nezajímá. Jednoduše řečeno má vždy ona pravdu. Najednou stranu mě z bytu nevyhazuje, pomáhá nám tím, že nám občas něco nakoupí, pozvala nás několikrát na oběd a jelikož teď doučuji angličtinu, kolikrát mě svým známým doporučila. Mimo jiné když pekla cukroví, šla jsem jí pomoct, když potřebovala pomoci v práci, šla jsem za ní a pomohla jí, já jí ráda pomůžu, když je potřeba něco na chalupě udělat, jedeme tam a uděláme to a nedávno nám koupila do ,,jejího" bytu novou podlahu, tak přítel položil podlahu a já mu pomohla vymalovat, a tehdy jsme jí koupili dárek za to, že ,,nám" tu podlahu zaplatila.... tak proč to dělá? Vím, že mě nenávidí a trápí mě to, protože jsem jí nikdy nechtěla nějakým způsobem naštvat či urazit.... Ať s ní přítel čas tráví, ale láme se to ve mě, protože vidím hlavně to, jak se k nám po celou dobu chová. A vadí mi, jak se můj přítel nechá sekýrovat, ale po včerejšku už to vím. Všechno jí odkýve, aby měla pocit, že vše udělala správně, jen aby byl klid, včera jsem si dovolila něco říct a bylo hodně, opravdu hodně zle, proto už ani nehlesnu a udělám vše, co bude chtít.... Já beru, že mohu bydlet v ,,jejím" bytě a jsem za to neskutečně vděčná, ale to mám lézt po kolenou a být zticha? Vždyť vše si platíme sami, tak proč na svého syna není pyšná? I přes všechno vím, že mě nemůže vystát a to se bohužel nezmění. Nevím, zda náš vztah má vůbec šanci. Vím, jsou to má rozhodnutí a mé činy.
Chci to řešit, protože mi za to přítel stojí a chci s ním být v dobrém i zlém. Ničeho nelituji, ani mého odchodu z domova.


Děkuji za Váš čas.

Já jsem přišla z rodiny alkoholiků, byla jsem týraná psychicky i fyzicky, postavila jsem se na nohy sama v Domě na půli cesty, našla si přátelé, přítele, práci..Zůstala jsem optimistou..Ale jeho rodina mě ne a ne přijmout. Tchýně se zdála být perfektní ženská..Zdání klame, s přítelem jsme se nastěhovali do spodku jejich domu, a je to děs a hrůza. Je pedantka na úklid. Vstane v pět šest hodin a pere, vysává apod.. Já jsem sova, vstávám později, ale svojí práci si udělám..Příjde prý na ,,kafe", ale chodí si za skříně a kontroluje prach na okně, proč máme tašku vedle dveří na třídění odpadů, a proč to nevynesu hned po jedné láhvi..-_- A za mými zády, říká mému chlapovi, jestli mu nevadí, že tu je takový bordel, naštěstí přítel je správnej chlap, zastane se mě, a absolutně jí ignoruje !! Řekl jí, ať se stará o svůj vrch, to ale reagovala tím, ještě jednou jí něco takového řekne, a hledá si jiné bydlení, já bych moc chtěla, ale máme tu nízký nájem..a přítel má fajn práci, ale do budoucna to tu nevidíme,a rozhodně ne na vychovávání naších dětí..Zdála se být super, pak jsem zjistila, že mě obštěkává po celé rodině.. Nemají tu s tchánem žádné přátelé, ani se nedivím.. já bych s nimi taky nekamarádila, když jediné téma je pomlouvání.. Jsem stále optimista, nedám dopustit na mého budoucího muže, a ona mi je ukradená ! Vždycky se můžete odstěhovat i na druhou stranu republiky. Je to Váš život dámy ! A ne její..pokud svého muže milujete, nenecháte se zastrašit ježibabou, ty tady vždycky byly a budou! Co Vám brání sbalit saky a paky a začít jinde ? S lepší zaměstanaností, a hlavně daleko od ní? Budete štastnější.., nebojte se toho života tak.. Správnej chlap stojí při své rodině, kterou jste vy ! Jinak je to ten maminčin mazánek co sklopí uši, a debilně přikyvuje..Je těžké to udělat, ale nejlepší je od něj odejít, co to je za chlapa bojící se postavit za svou babu ? S takovou se Vás nezastane snad nikdy a nikde.. Je mi teprve jednadvacet, ale zkušeností mám bohužel i díky bohu už spoustu, my se tedy stěhovat chceme, nezáleží kde na světě budem, hlavně abychom byli šťastni..:)

Ahojky, chcela by som sa s vami podelit o jednu taku situaciu,na ktoru som nevedela ako reagovat a teraz ma mrzi, ze som nepovedala nic.Dnes doma nazahrade mi tchyne povedala nieco,co akosi nemozem rozdychat.Ja som sa ich snazila doteraz brat s rezervou, ale ten dnesom ma zas dostal.Normalne sme sa o niecom bavili a ja som jej i ba ukazala ake pekne rajcatka sa mi urodili a ona mi nato povedala, ze hlupy gazda ma stale stastie.Viem taka hovadina, ale takychto situacii uz bolo viac, kde mi nejasne davala najavo co si asi o mne mysli.Co vy nato?Da sa nato vobec nejako reagovat?

Nazdárek, tak píšu až teď! Mám moc lítání kvůli baráku, ale brzy už bude klid. to Děkuji za odkaz a závidím, že si se takhle zvládla zbavit tchyně a už máš rok a půl klid! Mě se to zatím daří, ve škole jsem domlouvala s učitelkama, že malýho nesmí babička (babizna) vyzvedávat, tak zatím se o to sice nepokusila, ale kdo ví, co ještě přijde.
Ona mi prostě dělá naschvály i teď, když jsem těhotná! Od ní prostě nemůžu čekat nic "dobrého" !!

Moje setkání s tchyní je vysoká škola tolerance a diplomacie. Po přečtení příspěvku výše si musím přiznat že ta moje je vlastně ne zlatá, ale stříbrná jo.

Ahoj, móóóc mě potěšil tvůj příspěvek a hlavně tvůj nadpis: tchoř a *** = tchyně. To teda sedí. Mrkni na:
http://diskuse.abecedazdravi.cz/***-antikoncepce-vztahy/tchyne-problem
tam už dlouho diskutuju o tomto problému se spoustou holek, které jsou ve stejné situaci. A moc mi to pomáhá. Já osobně pochybuju, že nějaká bába se může hájit u soudu tím, že by měla mít na vnouče nárok. Můj syn už tu zmiji neviděl dohromady 1,5 roku a já jsem šťastná. Nedovolím, aby mu nějaká ježibaba pletla hlavu a psychicky ho týrala svýma kecama a pomluvama jenom proto, že mě nemá ráda. Tak mrkni na ty webovky a sama uvidíš, že nás je spousta co nemůžeme svobodně dýchat kvůli svini tchýni. Papa

Tak mi připadá, jako kdybych tento článek psala já! Mám skoro stejné problémy a vydržela jsem mlčet 6 let.... Tento týden mi však trpělivost došla a rozhodla jsem se zakázat tchyni stýkat se s mým synem. Vážně mi nepřipadá normální, aby babička svému vnoučkovi říkala, že je jeho maminka čubka a neustále podrážela mě i manželovi autoritu! A divili by jste se, co udělala, když jsem projevila svůj nesouhlas! Chtěla bych tuto situaci řešit jinak, může mi někdo poradit? Mám podat trestní oznámení a řešit to přes soudy? Dočetla jsem se totiž, že babička má nárok na styky s vnoučaty, tak aby nakonec nezažalovala ona mě... Pokaždé totiž vše otočí, jelikož to je člověk, který je bez chyb a názory ostatních rozhodně nejsou správné'

Nejdelší příspěvek na světě, jsem tak ve třetině a zbytek si nechám na zítra a pozítří

Nevím co na to napsat. Asi to, že máš svatou trpělivost a život se s tebou nepáral.
Mezilidské vztahy jsou složitá záležitost a ani bych neřekla, že je to českou mentalitou, je to jen o lidech jako takových a stejně ubohá jako tvá tchýně může být kdejaká jiná američanka nebo třeba číňanka. Přála bych ti, aby tě manžel podpořil a byla z vás rodina, ale nebude to lehké. On ať si matku třeba navštěvuje, tebe do toho nikdo nutit nemůže, zvlášť po tom jak se k tobě chovala, stejně tak zbytek rodiny. A dost dobře ti věřím, že ač jsi spoustu věcí myslela s tchýní (i ostatními) dobře, že se to nakonec všechno obrátilo proti tobě, to je ta nespravedlnost, která tak nějak k životu patří. Lidi někdy nechcou slyšet pravdu.

Odstěhovat se alespon 200 km od ní.!!!! Záleží jak vášemu partnerovi záleží na vašem společném životě, pak to pro VÁS VŠECHNY UDĚLÁ a rád. Jinak 100 nic umořilo osla a nakonec to stejně špatně skončí. Je to můj názor, a myslím že správný! přeji vám štastné odstěhování. VŠE JDE JE-LI VŮLE

undefined

Ahoj! Zdravím všechny a prosímo vaše názory NA MOJI “HOROROVOU” ŽIVOTNÍ SITUACI.

(Předem se omlouvámza asi nejdelší příspěvek, ale zkrátit to prostě nešlo, určitě pochopíte proč):

Pocházím z Moravy,kde optimismem, pochvalami a zdrobnělinami lidé rozhodně nešetří. Jsem zastáncemsportu, cvičení a zdravého životního stylu. Celkem 10 let jsem žila v zahraničí,kde jsem se i provdala. Moje první tchýně (máma dvou synů) byla pravá dáma a vlastněi moje druhá máma: krásně se oblékala, krásně voněla, stále se usmívala, bylaplná optimismu, smyslu pro humor a navíc byla vegetariánka. Podnikali jsmespolečné nákupy, obědy i výlety. Povídali jsme si úplně o všem, vždy byla ke měhodná a upřímná, za zády by mě ani ve snu nepomluvila. Zřejmě jiná národnost,jiná mentalita. Nebo spíše vyšší inteligence, lepší vztahy. Bohužel jsem sejednoho dne stala obětí brutálního napadení a znásilnění, jehož výsledkem bylo imoje první těhotenství. Podle mě není na světě nic horšího než když vám parta 6mladíků se střelnou zbraní ukradne vaši duši a už ji nevrátí. Pro mě už pak věcizačaly velmi rychle nabírat ostrý spád: potrat, posttraumatická stresováporucha, panické záchvaty, flashbacky, úzkostné stavy, sebepoškozování, strachz velkého množství lidí a malých prostorů, návštěvy psychologa, roční přerušenístudia na vysoké škole, uzavření se do sebe a totální odcizení se od rodiny. Začalajsem přemýšlet, že mít miminko třeba ukončí veškerá moje psychická trápení,jenže manžel moje zdravotní problémy již dlouho řešil alkoholem a tak když jsemotěhotněla, nechala jsem se od něj přemluvit, abych i moje druhé těhotenstvíukončila potratem. Vysokou školu jsem i přes toto všechno úspěšně dokončiladvěma diplomy, ale moje zdravotní problémy se postupně stonásobně zhoršily anásledoval rozvod již dlouho rozpadlého manželství a můj návrat zpět do rodné ČR.Tady mi pomohl můj nový partner, který coby psychoterapeut dodnes pomáháspoustě lidí a jemu vlastně vděčím za to, že mi tenkrát zachránil život. S nímvšechny moje fyzické i psychické problémy zmizely jako mávnutím kouzelnéhoproutku, já jsem se znovu zamilovala a byla šťastná, že jsem dostala druhoušanci s úplně novým začátkem. Když jsem zjistila, že moje druhá tchýně je dětskázdravotní sestra, která pracuje v místním zdravotním středisku a bydlí 2km odnašeho domečku, byla jsem blahem bez sebe. Toto opojení však brzy vystřídalo nepopsatelnézklamání. Moje druhá tchýně (také máma dvou synů) je totiž pravý opak mé prvnítchýně. Jen pro představu: Tato dětská zdravotní sestra kouří jednu cigaretu zadruhou, je silně obézní (s křečovými žílami jako provazy, vysokým tlakem a cukrovkou),chlubí se tím, že nepoužívá žádné deodoranty neboť na voňavky nikdy nebyla a osvůj zevnějšek se nikdy nestarala (pod nosem si pěstuje nehezký knír a na braděvousy), a navíc se netají tím, že ji domácí práce vůbec nebaví a proto domaneuklízí, to se prý raději hrabe v hlíně na zahrádce. Mluví nechutně sprostě,nebere ohledy na city druhých, nerespektuje názory druhých, nikoho se na nicneptá ale přímo to sděluje automaticky jako fakt a rozkaz, je chronicky diktátorská,závistivá, sobecká, negativní, nikoho nepochválí, neusměje se, lže jako kdyžtiskne a učí lhát i děti, jediné co ji zajímá je kolik co stálo, neustále jenněkoho pomlouvá nebo si na něco nebo někoho stěžuje, pořád nadává že jí jehorko a nechápe že štíhlým je v mikině či svetru akorát, ve svém slovníkupostrádá základní slůvka “prosím” nebo “můžu”. I před návštěvou jí není stydnobýt jen ve “špinavejch spoďárách” (jak svému spodnímu prádlu sama říká) a ještěroztáhnout v křesle dokořán nohy od sebe aby byli všichni přítomní “v obraze”.Dokonce jí není stydno se nadzvednou a nahlas si přede všemi takříkajíc ulevit.Před cizími lidmi si bez problémů stáhne kalhoty a vykoná malou potřebu i přesto,že WC je kousek za rohem. V jednom kuse vydává hlasité mlaskavé zvuky z úst,jakoby si vysávala zbytky jídla ze zubů, nebo nahlas posmrkne a hlasitě spolknetakto vytvořené umělecké dílo. Myslím, že dále už není nutné pokračovat, ikdyžje toho ještě spousta a spousta, až se mi z toho zvedá žaludek. Zkrátka mojetchýně je primitivní babo-chlap a psychicky labilní hulvát v jednom těle. Netvrdím,že já jsem dokonalá, ale všechno má podle mě určité hranice a slušné vychováníje podle mě nutnost. Od začátku se mi posmívala, když jsem řekla, že jdeme spartnerem “spinuškat”, nebo že uvařím dobrý zdravý “obídek”, nebo že “moje maminka s tatínkempřijedou na návštěvu”, apod. Řekla mě do očí že z těch mých zdrobnělin se jídělá špatně a když někde uslyší slovo “Amerika ” nebo “angličtina”, tak by seprý rovnou poblila. Její poznámce: “Ty jsi teda vyžle, neboj, já si tě pořádněvykrmím” jsem se také zasmála. Snažila jsem se její osobu i všechny jejínedostatky tolerovat a chodila jsem s úsměvem na návštěvy a jedla její mastné obědy.Potají jsem vždycky doufala, že u nich doma nic z té špíny a stoletého prachu anepořádku nechytnu. Jenže tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se uchoutrhne. Ani ne po měsíci mě začala příšerně vadit její každodenní telefonníbuzerace. Když se nedovolala synáčkovi, okamžitě žhavila můj drát: “Kde jste?”,“Co děláte?”, “Co máte k obědu?”, “Co budete dneska dělat?”, “Na co v televizikoukáte?”, to je jen malý úryvek zjejího smskového či telefonního terorizování. Když jsme se obratem neozvali,seřvala nás, jak to že jí nebereme telefony. Do smrti nezapomenu na její větu,kterou mě jedno ráno uvítala: “Ty mrcho, ty mě ani nezavoláš!” Slušně jsem jívždycky řekla, že už dávno nejsme malé děti, načež se ona vždy jen urazila arozplakala, že nevím o čem mluvím, že to sama jednou poznám až budu máma. Jedenden za mnou dokonce přišla, aby se mě zeptala “jak to s jejím synáčkem vlastněteda myslím, a jestli neplánuju že mu upláchnu”. Podle mě to byl vrcholdrzosti. Její oblíbená fráze “Já bych se rozdala” mě lezla krkem a jejíneohlášené návštěvy mě doháněly k šílenství. Seděla jsem třeba na záchodě, kdyžv tom se rozletěli vchodové dveře: “No nazdááááár, kde seš?” Řekla jsem “a užtoho mám dost”, když jsem se jedno ráno probudila a ta paní stála v mojíložnici, a že prý mě přišla zkontrolovat a donesla mě čerstvé rohlíky. Nebylodne, kdy by tato nádhera neměla přehled kdy vstáváme, co děláme, kam jedeme, cojíme, kdy se vracíme, a v kolik hodin jdeme spát. Partner mě vždy jen řekl, žetady jsem v Čechách, tady je jiná mentalita, jinak se mluví, jinak se jedná, atak si musím začít zvykat. Tato paní, kterou tady zná celá vesnice mě začalavšude pomlouvat, všude plakat a vykládat, že se k nám už bojí chodit, že jsem zláAmeričanka, která jí nesahá ani po kotníky. Díkybohu! Myslím si, že moje tchýněse totálně minula svému povolání, místo zdravotní sestry měla být radějiherečkou v Národním divadle, tam by měla zasloužený úspěch. Když jsemotěhotněla, byla jsem s partnerem nesmírně šťastná i přesto že jsem první třiměsíce proležela s kýblem u postele, neboť moje ranní nevolnosti trvaly 24hodin denně. Jedinej krok a už jsem zvracela. Moje drahá tchýně domlouvalasvému synovi, že to není možný, že se mnou musí něco udělat, že to teda přeháním,že těhotenství není nemoc a že ona si ještě v 9.měsíci ”vozila pupek na banděna motorce”. Když jsem díky takto silným nevolnostem skončila v nemocnici nakapačkách, tak mě do telefonu moje milá tchýně vynadala, jakto že ona je taposlední, která se to dovídá a že doufá, že už mě teda bude líp. Od začátku měvšude pomlouvala co se stravy a mého vaření týče a neustále svého synáčkalákala domů na “pořádná jídla” typu knedlíky, bůček, řízky, husí sádlo,škvarkové placičky, buchty, bábovky atd. Podotýkám, že její druhorozený syn(můj partner), který do svých 28 let bydlel u maminky, má z maminčiny stravyproblémy s nadváhou a vysokým tlakem, trpí bolestmi kloubů a zažívacími obtížemi.Tato hodná babička si rovněž “vykrmila k obrazu svému” i svého prvorozenéhosyna a jeho synka (tedy jejího vnuka), který ve svých 8letech je obézní, místojakékoliv svalové hmoty má na sobě nezdravě obrovskou vrstvu tuku a má problémudělat i obyčejný kotrmelec. Její názor coby zdravotnice je, že děti jsou vevývoji a tak by měly jíst úplně všechno, ale hlavně sladké, smažené, kynuté aco nejvíce mastné se spoustoucukrů, solí, a dalších dochucovadel a éček. Kostka cukru rozkousaná jen tak prochuť a zapitá plnou sklenicí Coly je podle ní v naprostém pořádku. Podle tétozdravotní sestry není nic špatného na tom, když malému dítěti dá před spanímpytlík přesolených smažených brambůrků, aby se mu dobře spalo. (To si snad dělásrandu, ne?) Ona nechápe, že zdraví a rozum si člověk nikde nekoupí, a žestravovací návyky v dospělosti a sklony k obezitě se vytvářejí právě už vdětství. Jsem sice zastáncem zdravého životního stylu, ale můj 2,5 letý syn takéví jak chutnají různé zmrzliny, sušenky, čokolády, koláče, knedlíky atd.,dokonce má sbírku malinkatých hraček z Kinder vajíček – jeho nejoblíbenější formylaskominky. Na rozdíl od této paní ale všechny tyto jedy do dítěte necpuvrchem-spodem, ale pouze v rozumné přiměřené míře a rozhodně ne před spaním. Tétopaní není hanba ze mě i před cizími lidmi dělat krkavčí matku, která by se mělaléčit, protože ubohému dítěti nedopřeje pořádná jídla a už vůbec ne žádné sladkostia dobroty. Mojí tchýni jsem totiž několikrát naznačovala, že dítě se dá získati jiným způsobem, než pouze sladkostma, ať zkusí třeba vlídné slovo, pochvaluči úsměv na tváři. Jenže ona bohužel neví co tato slova znamenají, a to si říká“babička”. Podle mě si takovýto člověk tento titul rozhodně nezaslouží. Odpočátku mého mateřství ze mě veřejně dělala zakomplexovanou a úzkostlivoumatku. Ona, která svému 33letému synovi řídí jeho život, denně ho kontroluje, anejméně 5krát denně mu volá nebo píše smsky. To je podle mě další vrcholdrzosti. Moje šestinedělí bylo díky této paní hotové peklo, neboť mě diktovalajak musím všechno dělat, malýho mě pořád brala se slovy: “dej mi ho, já ho dámříhnout”, “dej mi ho, já ho přebalím”, “dej mi ho, já ho vykoupu”, “obleč ho,já s ním půjdu na procházku”, “přines mi ho, já ho pochovám”, atd. Při kojenínade mnou stála, sahala mě na prsa a zjišťovala jestli malej saje a jestli měteče mlíko. Bylo mě z ní do pláče a na blití. Urazila se, když jsem jí řekla,že už nepotřebuju její rady, že 10 dní budu mít u sebe svoji mámu. V místním zdravotnímstředisku jsem se nikdy necítila dobře, nejenom proto, že bába i s doktorkou vmístnosti přilehlé a průchozí do ordinace hulí jako fabriky, ale hlavně proto,že babička nesnesla, když u ní můj syn plakal a dávala to najevo zlým vzteklýmtónem jak jemu tak mě. Hádky s partnerem byly u nás stále častější. Když měnebylo dobře, musela jsem fungovat. Když nebylo dobře mamince, synáček se ivečer sebral aby jí mohl změřit tlak nebo udělat masáž. Při jedné hádce jsem muvpálila, že nám ta zasr* pi** zničila naši rodinu a naše štěstí. Za to měpřiletěla taková facka, až jsem upadla na zem a praštila se do hlavy. Naševzájemná láska vyvrcholila v den, kdy jsem i s partnerem šla do střediska s mimčemna odběr krve z hlavičky. V čekárně mě ho k mému šoku tato ježibaba vyrvala znáruče, vytrhla mu vztekle dudlík z pusinky se slovy “tohle nebude potřebovat”a chtěla mi před nosem zabouchnout dveře. Naštěstí můj rychlý reflex zachytil dveřea vtrhla jsem do ordinace se slovy: “Moment, jako máma snad můžu být u tohokdyž mýmu synovi budete brát krev, ne?” Doktorka i zdravotní sestra se do měpustily, že takhle si tam vyskakovat teda nebudu, a že u toho nesmím být anižby mě vysvětlili proč. Partner celou dobu mlčel a ještě si navíc s maminkouvyměňoval obličeje jako co že to tam dělám za hysterické scény. Popadla jsemsyna a odběr se konal, ale až následující den v jiné - hlavně čisté ordinaci, ujiné - hlavně hodné doktorky a sestry, kde to nepáchne po cigaretách a kde měbylo potvrzeno, že jako máma mám právo být u všeho co se mého syna týká, ahlavně kde se nemusím obávat na cokoliv kdykoliv zeptat. Tchýně mě nebralatelefon, tak jsem ji všechno co si o ní myslím napsala v dlouhých smskách. Maminka poté synáčka nabádala ať mě zbaráku vyhodí dřív než zničím i jeho, že jsem strašně zlá. Ještě nezapomněladodat, že Boží mlýny melou pomalu, ale jistě, a prý nebude dlouho trvat a dojdeřada i na mě. Jak vtipné.Po ošklivé domácí hádce, při které mě bylo nejméněstokrát zopakováno, že mě “máma nic špatného nedělá, že si to jenom namlouvám adělám z komára velblouda, a že to jsem já kdo tady dělá všechno to peklo a ničívztahy”, jsem sbalila malýho a utekla ke svým rodičům na Moravu. Zpátky do Čechjsme se vrátili až po 2 měsících za příslibu partnera že už jsme na prvnímmístě pro něj jen my dva, že my jsme jeho rodina. Vydrželo “nám” to celý rok. Synzačal už ve 2 letech krásně plynule mluvit v celých větách a tak jsem si řekla,že to ještě s tchánovci zkusím kvůli partnerovi a hlavně kvůli synovi. Teď užvím, že to byla obrovská chyba, za kterou bych si nejradši dala pár facek.Pomluvy, ponižování, rýpání do mě a dávání mi najevo, jaká jsem hrozná matkabyly stokrát zákeřnější. Při jedné návštěvě tchýně dokouřila cigaretu a nato sihned vzala neumytou hrušku, kterou samozřejmě malej chtěl okamžitě taky a takmu vesele dávala kousat ze stejné hrušky, do které kousala i ona coby závislá silnákuřačka. V tu chvíli jsem kvůli klidu mlčela, ale doma jsem se s partnerem strašněpohádala a on mi na to řekl, že na tom nevidí nic špatného. Já teda pokud vím,tak když se člověk napije po kuřákovi ze stejné sklenice, tak i dospělému člověkuse může udělat špatně, natož pak dvouletému dítěti. Samozřejmě hned třetí denpo tomto incidentu můj syn dostal vysoké horečky a onemocněl střevní virózou. Náhoda?Asi těžko, když moje dítě bylo za 2 roky opravdu nemocné pouze jednou. Já tutoježibabu co postrádá jakýkoliv rozum či zodpovědnost a co si navíc říká zdravotnísestra tak nenávidím, že moje alergie na ni je už skutečně v tom nejhoršímposledním stádiu. Díky ní se mi vrátily moje panické záchvaty, stavy úzkosti aflashbacky, v noci nemůžu spát, protože pořád jenom o všem dokola přemýšlím anevím co mám dělat. Chtěla bych mít s partnerem druhé miminko, ale copak to jdekdyž je náš vztah díky ní v troskách? O vánočních svátcích jsem při obědě jejíodporný úšklebky a slovní rýpání ohledně knedlíčků už neunesla a před celoujejich famílií jsem s klidným hlasem pronesla: “Vy se mě tady všichni vysmíváteco vařím nebo nevařím, ale podívejte se laskavě všichni na sebe jak vypadáte,jaký je váš výsledek.” Přísahám, že takový cirkus jsem v životě ještě neviděla.Můj švagr vyskočil od stolu a začal mě slovně nadávat a vyhazovat ať táhnu a fyzickydo mě silou žduchal z kuchyně až na chodbu až jsem při tom několikrát málemupadla. Tchán na mě začal hulákat že bych se měla stydět, že jsem se narodilajenom pro to, abych druhé urážela, a že mě moji rodiče měli raději zatratit. Švagro mě před dětmi řekl, že jsem kur**, děv a bůhví co ještě, a že by se děti divilyco je jejich teta zač. S čistým svědomím mohu říci, že já jsem za celou dobunepoužila ani jedno sprosté slovo, ani jednu nadávku. Kdežto na moji osobu sehrubých urážek sypalo víc než požehnaně. Můj partner na mě přede všema hulákal,že mě teda za všechno děkuje, že jsem to všechno posr*la, že jsem měla mlčet.Všechny děti plakali, protože všichni přítomní dospělí chlapi na mě řvali jakobych byla hluchá. JE NEUVĚŘITELNÉ KOLIK LIDÍ JE JEDNA ZMIJE SCHOPNÁ SVÝM JEDEM NAOČKOVATA OTRÁVIT. Svého partnera jsem si přestala vážit jako člověka i jako chlapa,který by mě měl zuby nechty ochraňovat a bránit, především před takovou zákeřnouzmijí. Myslela jsem si, že svůj kalich hořkosti jsem už dávno vypila až do dna,jenže tato cizí paní co mě ničí můj život a moje štěstí mě dokonalepřesvědčila, že mít zlou a sobeckou tchýni v rodině je daleko horší utrpení nežnějaké znásilnění či psychické a fyzické ublížení na zdraví.

Ze srdce jí tímto děkujiza tuto životní lekci a do budoucnosti doufám, že Boží mlýny skutečně meloupomalu ale jistě .undefined