Diskuse: Potrat

1 2 3 4 .. 6 .. 12 .. 17 .. 22 Další »
   
Řadit:
319
příspěvků
Správce: ax
Kamarádka nemá fotografii.
neznámá | 22.5.2012 19:06

dobrý den, chtěla jsem se zeptat: dá se o potrat zažádat a provést ho i jinde, než u svého gynekologa ? ( jsem studentka vš a domů moc často nejezdím )

Kamarádka nemá fotografii.
ax Poslat vzkaz | 4.1.2010 16:27

Zajdi si na gynekologii nebo si alespoň kup v lékárně těhotenský test (stojí okolo 50 Kč), my ti to tu neřekneme, jestli jsi nebo nejsi těhotná.

Kamarádka nemá fotografii.
kelinda Poslat vzkaz | 4.1.2010 10:41

ahojky  chtela jsem se zeptat je mozny ze jsem tehotna ve tretim mesici a a nekdy krvacim muzete mi nekdo pomoc nevim jestli to muze byt nekdo mi rikal ze muzu mit menstruaci az do ctvrteho mesice dekuji kelinda

Mlada
Mlada Poslat vzkaz | 25.2.2009 11:25

je to zásah do lidského organismu a psychiky ženy. Ne každá to unese a časem trpí hroznými výčitky. Děkuji Bohu, že jsem nikdy na potratu nebyla a nemusela jsem toto nikdy podstoupit, ale znám ženy, které se s tím celý život nesmířily. Říkají si teď by mu bylo tolik....Nehledě na to, že jedna moje kamarádka už nikdy nemohla mít děti. A tolik po nich toužila. ¨Stojí tohle riziko za tohle všechno? Přeji všem, aby nikdo před takovou volbou nemusel stát.

Kamarádka nemá fotografii.
Mirek Poslat vzkaz | 25.2.2009 11:08

Milá mamička Layla !

Prečítal som si dosť z obsiahlej diskusie na toto téma. Stala si sa matkou, šťastné dúfam to dieťa, ktoré prišlo k Vám. Prajem Ti, aby bolo zdravé, veselé a šťastné, ako sú hádam aj jeho rodičia. Myslím si, že nie si sama so svojimi názormi, čo sa týka potratu, len ľudia to nevyjadrujú tak trochu provokačne, ako Ty.  Stoj si za svojimi názormi tak pevne ako cítiš, že je dobré pre Teba, možno aj pre nejaké nenarodené dieťa. Nedá sa ale ľuďom vnútiť nasilu svoj názor, na to si už prišla aj v tejto diskusii. Ale dá sa s nimi s láskou rozprávať a rešpektovať ich. Ja súhlasím s tým, čo si myslíš o potratoch Ty, poznám aj prípady mamičiek - priateliek zo svojho okolia, dobré aj zlé, ale nikdy toho druhého človeka neodsúdim. To nie je v mojej moci. Píšem Ti to preto, lebo si v tejto diskusii raz napísala, že si sama so svojimi názormi. Nie si. Držím Vám palce všetkým trom, aby Váš život bol bohatý na krásne chvíle.

Ahoj M. ::usmev::

Kamarádka nemá fotografii.
| 8.2.2009 07:24

Tak to moc blahopřeji ke krásnému děťátku.
Přeji, ať jsi šťastná, a máš zdravé dítě.
Zrovna dnes mi odněkud přikoloval „mail roku“, o tom, co je důležité, jak si člověk uvědomí co má.
A není nad štěstí mámy. Zatím jsem nezažila silnější emoce, než ty, co se týkají mých dětí. A vlastně nejen mých.

Sice jsme úplně mimo téma, ale jak já říkám:
„Díky za každé nové dítě.“::ano-ano::

Hlavně když má lásku a aspoň to základní k přežití.

Kamarádka nemá fotografii.
Layla Poslat vzkaz | 7.2.2009 11:10

Ahojte, tu Layla

mam novinku a nadhernu / dva a pol mesacneho synceka...::radujici::pisem znova do tejto diskusie, nie preto, aby som provokovala / to som ja nikdy ani nechcela, aj ked mnohych COSI na mojich prispevkoch strasne provokuje... tak sa za to ospravedlnujem, aj ked nic z toho, co som napisala, nebolo agresivne, kazdy si to moze overit slovo po slove.  Ale upozornujem este raz, ak mate akukolvek pochybnost ze by vas nieco na mojich slovach mohlo  zase vyprovokovat, radsej prestante citat v tomto bode.

Pisem tu ale znova preto, lebo ked sa pozeram do ociek mojho babatka, stale a znova myslim na vsetky tie, ktorym nebolo dopriate ocka ani otvorit...

Pisem pre vsetky zeny, ktore sa teraz rozhoduju pre zivot alebo proti nemu... prosim vas, nech uz sa rozhodnete akokolvek, pred tym, nez to urobite, predstavte si ocka Vasho dietatka a to, ked vam prvykrat povie MAMA... ono nema nikoho na svete, kto by ho branil... len VAS... ste pre neho vsetkym, ochranou, laskou, zivotom...jedinym clovekom na svete, jedinym, komu moze doverovat, celym jeho svetom... myslite na to, ked sa budete rozhodovat.
DAKUJEM za kazdu sekundu, ked svoj cin budete takto zvazovat.

A este jeden dovod mam, preco pisem... chcela by som odpovedat na par otazok, na ktore som kedysi odpovedat nemohla... vtedy davno, ked sme diskutovali o potratoch, mnohe ste mi vycitali, ze neviem o com hovorim lebo nemam vlastne deti... uz mam, a stale suhlasim s kazdym slovom, ktore som napisala. Preslo vela casu, vela v mojom zivote sa zmenilo, stala som sa matkou (- a ako natruc v nie velmi zavideniahodnej situacii....asi Niekto chcel,aby som svoje silne slova dokazala aj v praxi...), v mnohych nazoroch som dozrela a stale dozrievam. Vtedy ste boli zvedave, ci budem to iste prehlasovat aj o par rokov, ked zazijem viac skusenosti...

Tak vam na toto odpovedam teraz, lebo vtedy som , pochopitelne, nemohla.

ANO, PREHLASUJEM, ze suhlasim stale so vsetkym, co som napisala.

S pozdravom

stastna mamicka

PS prosim Vas, ak sa moj prispevok zase niekoho tak bytostne dotkne ako vtedy, skuste sa tentokrat povzniest a prijat aj moj nazor.. prijat aj taky nazor,  ked tvrdim, ze nazorov moze byt tisic, ale je len jedina pravda... (Dnes viem, ze v nom nie som sama, ze nas su tisice a miliony, co kricime namiesto tych, co kricat nemohli, lebo ich umlcali skor ako sa narodili.)

MUSIM BEZAT... maly place!!!!!::radujici::::vysmaty::

Kamarádka nemá fotografii.
Regina Poslat vzkaz | 6.11.2007 12:47

Právě, já jsem prožívala asi to co maminky cítí, když jím dítě zemře - stále jsem měla jaksi prázno v duši - já jsem byla totiž na to připravená, že budu mít další děti a najednou nic -::placici::přestavovala si jak by rostly a jak by je přijaly starší děti. To ve mě ohdalila „paní doktorka“ - prostě žena ženě v tomhle rozumí lépe - Tak jsme se všichni na miminko těšili a bylo nám dobře.::ano-ano::
A pak si představte, že mi jedna „dobrá duše“ - řekla - v dnešní době 3 děti - to by vám vzali, když už  2 máte - Tehdy jsem jí odpověděla, ale my jsme to dítě chtěli - nechápala to a když jsme měli další pochybovala o našem zdravém rozumu. -::smich::::smich::.  Neměli jsme sice přepych, ale děti nebyly ochuzeny - jezdily na výlety jako druzí, chodily do hudební školy či hrály divadlo, jak kdo chtěl. Myslím, že se cítily dobře - dodnes na to vzpomínají a když je někdy sejdeme je nás moc!!! -::smich::

Kamarádka nemá fotografii.
Miky Poslat vzkaz | 6.11.2007 12:25

To je smutný.::placici::
Dodnes tě to asi trápí, viď? Myslím to, že měla miminka takovou vadu a že jsi o ně musela přijít. ::chlacholici::
Nux a ta tvá přítelkyně se chránila nebo to těhotenství vzniklo kvůli nezodpovědnosti? ::kocka:: Stejně mi je ale toho života líto. Třeba by se ten chlap změnil, když by se to malé pak narodilo, i když ho teď nechce. Možná by stačilo jen vidět ultrazvuk.::souhlas::
Taky jsem ráda, že jsem si malou nechala, určitě bych si to později vyčítala. Finančně jsem poznala, že není už takový rozdíl mezi 2 či 3 dětma. ::ano-ano::
S těmi nepovolenými potraty od komise si myslím, že ty maminky potom děti přijaly normálně a určitě je měly rády.  Když toho drobečka každá potom vidí, hodně se změní. ( jen můj názor)

Kamarádka nemá fotografii.
| 6.11.2007 11:56

No, pěkně silný příběh.::och::
Nakonec si nebylo co vyčítat, když miminka by stejně nepřežila.::chlacholici::

Jinak ty interrupční komise musely být síla. Není divu, že v 60. a hlavně  70. letech nastala populační exploze, když maminkám ani nedovolili jít na potrat. Už tak musela mít každá výčitky, a ještě to obhajovat... Jen by mě zajímalo, jak ženy, které byly „uvědomělými pracovnicemi“ přemluveny k porození dítěte, jaký měly k tomu dítěti vztah, když ho ani nechtěly? To muselo být dost hrozné.::placici::

Kamarádka nemá fotografii.
Regina Poslat vzkaz | 6.11.2007 11:47

Ke konci patřilo - A když jsem se dala opravdu dohromady tak mi na radu „mateřské paní gynekoložky“ , který znala moji „ bolest na duši“  bylo doporučeno další těhotenství -::kvetina::

Kamarádka nemá fotografii.
Regina Poslat vzkaz | 6.11.2007 11:41

Zdravím děvčata-::kvetina::
člověk nikdy neví co ho v životě potká a jak se zachová dokud se do té či oné situace nedostane - ::souhlas::
Proto  nikoho nesoudím - nejsem v jeho kůži. - Co však vím jistě je to, že každý takový zákrok zanechá v duši ženy šrám - tím více , když se jedná o matku, která již děti má. - ::chlacholici::Stalo se v roce 1965. Již jsem měla dcerku1962 a syna 1963 - a protože jsme nebyli nikde na svatební cestě se rodina rozhodla, že se nám o děti postará a my jsme s Jendou odjeli  do Polska - zájezd ROH - jinak se tehdy do ciziny ělověk nedostal - Byli jsme vlastně poprvé sami, bydleli jsme v rodinném domku a maminkou. bratrem a  babičkou. - 10 dní sami - a tak jsme si ze zájezdu odnesly nejen hezké vzpomínky - o tom, že bychom si díte nenechali jsme ani neuvažovali.  Pomalu jsme se připravovali na přírůstek. - A tak jsem se vydala k lékaři - svému známému panu prímaři a vlastně druhému šéfovi - po vyšetření mi doporučil, abych se u něj stavila za 2 týdny, kde vyslovil pro velikost plodu  - podezření na dvojčata a abych se zase za 3 týdny zastavila - byla jse z toho trochu vykolejená, ale což - co mě však vykolejilo úplně, bylo to, když mi později ohlásil, že ze zdravotních důvodů by bylo lépe těhotenství přerušit, a že není pravděpodobné že bych dítě  donosila. - Protože tenkráte podléhalo každé přerušení “ interupční komisi“ - byla jsem hned na první termín objednána a tam mě v přesálí 2 „uvědomělé ženy“  přemlouvaly a vyzdvihovaly úlohu mateřství -  což mě rozhodilo  - a tak jsem nakonec vystresovaná se dostala  před samotnou komisi, kde byli již jen lékaři - všichni mě osobně znali - a tam to bylo na drátku - primař nastínil jen plán zákroku - všeobecný souhlas a na mou nesmělou otázku - kolik bubu platit? - odpověděl  - a za co děvče - je to ze zdravotních důvodů  a já vypadla jako namydlený blesk a uřvaná jak tele -
Nadešel den zákroku - zatím děvčata dostaly jen jednu injekci já hned 3 a ještě kapačku - slyšela jsem něco o „protekci“ - výdy%t jsem mezi nimi dělala a nakonec jsem v řauši byla odvezena ne sál-  jak dlouho jsem tam byla nevím, co věak vím, že když jsem se probrala byla u mě maminka a nevypadala moc dobře - všichni mě ujišťovali, že to bylo pro mí dobro a já jsem byla tak unavená,,že jsem vše prospala - pomalu jsem se zmátořila byla jsem v nemocnici 10 dní a pak několik celkových kontrol.  -
::kvetina:: vše dopadlo dobře, ale co se přede mnou dlouho tajilo, že jsem měla zvrhlé těhotenství -mollu hydratosu -
nádorové bujení plodu - které končívá smrtí - kdybych to možná věděla dříve, bez toho divadýlka, kterí se mnou sehráli tak jsem se netrápila.
V  roce1969 dceru  a v roce 1970 třetí.- ::kvetina:: Takže mám dnes 4 děti a 6 vnuků -::ano-ano::

Kamarádka nemá fotografii.
| 6.11.2007 07:07

to je fajn, že se miminko nakonec narodilo.::pripijejici::
Známá teď čeká dítě s přítelem (každý už má své vlastní děti z prvního manželství) a když mu to řekla, strhla se hádka, právě to řeší, ale chlap se zachoval jako hulvát a bude asi nejen konec partnerství, ale i těhotenství. Holka nemá kde bydlet, a co sama bez podpory se třemi dětmi na krku? K tomu by toto své dítě musela půjčovat tomu příteli, domlouvat se na různých věcech co se týče jejich dítěte, protože, marná sláva, kdyby se dítko natodilo, bude ten chlap jeho táta a platit musí, tak by asi chtěl své dítě vídat. Asi. U něho bych nečekala už nic.::placici::

Taky jsem přemýšlela, co by kbybych čelaka další dítě...nevím. Fakt nevím. Dopředu se to říct nedá. Záleželo by na situaci.

Kamarádka nemá fotografii.
Miky Poslat vzkaz | 6.11.2007 00:36

Omlouvám se za opakování do poslední chvíle::vysmaty::je už pozdě a jsem unavená, nějak jsem si to neuvědomila. Myšleno je to tak, že jsem už byla na vyšetření a měla jsem podepsat žádost o interrupci. Takže poslední chvíle v mém podání byla tato, jinak by to spíš bylo těsně před zákrokem. Dobrou noc.
Snažme se chovat tak, aby potratů bylo co nejméně.( ve všech smyslech)

Kamarádka nemá fotografii.
Miky Poslat vzkaz | 6.11.2007 00:29

Před 29 měsíci jsem se dostala do situace, kdy jsem se rozhodovala, zda podstoupit potrat nebo ne. Miminko nebylo plánované, chránili jsme se, ale otěhotněla jsem i tak. Stát se to může.
Doma jsem měla už dvě děti a bála jsem se, že tři bychom už nezvládli finančně. Manžel miminko chtěl, měli jsme dvě dcery a on doufal, že by to mohl být chlapeček. Já jsem trvala na potratu. Nijak jsme se nehádali, každý řekl svoje a ve finále nechal manžel rozhodnutí na mne s tím, že ze všech našich pro a proti nevyšlo, že bych se vnitřně měla rozhodnout na základě nějakého pocitu viny nebo podobně.
Do poslední chvíle jsem byla rozhodnutá, že potrat podstoupím, ale na poslední chvíli se ve mně něco zlomilo a já to neudělala. Nevím, nějaký vnitřní pocit mi říkal, abych to nedělala. Nebylo tam najednou žádné proč ano nebo ne. Prostě jsem cítila, že ne.
 Mimochodem, je to třetí holčička.::smich::Tohle je má vlastní zkušenost. Nedokázala jsem to udělat, ale čekat třeba čtvrté dítě, to by bylo asi zase jiné rozhodování. Ale nemůžu stejně říct, co bych udělala. Jsou pocity a stavy, které najdeme až v určité dané chvíli a nic nás na ně nepřipraví.
Celkově neodsuzuju ženy, které podstoupily potrat ze zdrav. důvodů nebo kvůli tomu, že by se jim narodilo postižené dítě. Vlastně neodsuzuju žádné ženy, protože nikdo nevíme v jaké budeme životní situaci. Pouze mne vnitřně mrzí, když si dítě nechá vzít taková žena, které by miminko udělalo čáru přes rozpočet. např. otěhotní, ale má rozdělanou kariéru a tak. V tomto případě mi to přijde spíš trochu sobectví, ale nikoho nesoudím.

1 2 3 4 .. 6 .. 12 .. 17 .. 22 Další »
DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění