Potřebuji poradit prosím

E15.cz
Diskuze

libertado

| 10. 7. 2014 15:23

Ahoj,

nevím jak začít, ale řeknu něco málo o sobě. Je mi 25 let a necelý rok chodím s přítelem, se kterým chci už nadobro zůstat. Dokončuji ještě vysokou školu a protože jsem měla dost volna, rozhodla jsem se, že si začnu hledat práci. Nechtěla jsem totiž skončit jako absolvent na úřadu práce a s depkou.. V okrese, kde bydlím, bohužel práce pro lidi bez praxe není a tak se mi podařilo najít práci ve městě vzdáleném asi 130 kilometrů od místa bydliště. Přítel má práci v našem okrese.
Proč vlastně píšu - uvědomuji si, že bez praxe se nikam nehnu a pokud mě někde přijali (a to jsem rozeslala životopis na tolik míst, že to ani nespočítám), neměla bych to odmítnout. Jenže chci být i s přítelem. Jsou dvě možnosti - buď půjdu do města sama a my dva se budeme málo stýkat (což se mi nelíbí, protože jsme chtěli bydlet už spolu) nebo se přestěhovat na půl cesty k mojí práci. Znamenalo by to pro nás hodinu dojíždění do práce denně. Spoustu přátel mi říká, že je to zbytečné a budu z dojíždění unavená a přestaně mě to bavit. Jenže mě je už 25 a konečně si chci zkusit bydlet s partnerem a starat se sama o sebe - ne pořád u rodičů jako mazánek.
Řešil tady někdo z vás podobný případ? Přežili byste kvůli partnerovi hodinu dojíždění, abyste mohli být s ním? Potřebuji vědět, jestli se hrnu do něčeho, co nemůže nikdy vyjít a co je nereálné. Nemám s tím takové zkušenosti

Díky za každou radu předem.

spisovatel...

| 10. 7. 2014 15:48

TO libertado:
Ahoj, pěkné odpoledne. Jako první chci "smeknout" před Tvým přístupem k práci a k Tvé budoucnosti, samostatnosti, nezávislosti na rodičích... je pěkné, že myslíš na to, co bude po dokončení VŠ již nyní.
Co se týče vztahu a práce, je dost těžká věc k rozhodnutí. Měli byste si promluvit s přítelem, jaké jsou varianty Vašeho možného "soužití" a "pracovního" života, zda-li jste připraveni, že budeš dělat "kariéru" nebo plánuješ být v domácnosti na mateřské. Myslím, že je jiná doba než za mého "mládí" a mladé ženy chtějí život žít a užívat, věnují se své profesi a chtějí se realizovat a uplatnit získané vědomosti v praxi a až po nějaké době se chtějí "usadit" a státi se matkami a ženami v domácnosti minim. po dobu rodičovské "dovolené". Myslím, že v 25 letech není kam spěchat a pokud jsi studovala VŠ, tak asi s představou a cílem, že se po jejím ukončení "uplatníš" v oboru. Je to vše o komunikaci mezi Vámi, toleranci a ochotě se přizpůsobit jeden druhému. Záleží také na tom, jak je spokojen v současném zaměstnání Tvůj přítel, jestli by byl ochoten se případně za Tebou přestěhovat těch 130 km, pokud by se Ti líbila práce a zůstala bys v ní. Já se v roce 1990 přestěhoval za prací od rodičů 370 km na ubytovnu zaměstnavatele (po dvou letech jsem dal výpověď a našel zajímavější práci) a začal jsem svůj život.
Asi bych se rozhodl opět stejně, po rozmluvě s partnerem bych zkusil tuto práci a pak by se vidělo ... když by byla práce zajímavá, když ne, s partnerem najdete řešení. Nic není dáno na věky, to platí i o práci.

Měj krásné letní dny a přeji správné rozhodnutí, Tom.

http://spisovatel-pro-zeny.webnode.cz/

libertado

| 10. 7. 2014 17:11

TO spisovatelprozeny@email.cz:

Ahoj Tome,
moc děkuji za tvou odpověď. Abych řekla pravdu,nejsem moderní typ ženy, která chce pracovat minimálně do 30 let a až pak budovat rodinu. Co se týče mě, klidně bych měla dítě už teď, ale chci odpracovat alespoň jeden nebo dva roky, abych měla nějaký základ do budoucna. Snáz se pak budu uplatňovat i jinde...
Spíš řeším problém, jestli se to dá fyzicky či psychicky zvládnout dojíždět hodinu do práce. Nikdy jsem s partnerem nebydlela a tak si budu muset zároveň zvykat na soužití s někým blízkým... Navíc budu mít v práci nejprve tříměsíční zkušební dobu a já se moc bojím, abych něco nepokazila a abychom se nemuseli zase stěhovat.. Budu se v práci moc snažit, ale mám z toho všeho strach..
Dalším problémem je, že rodiče nás obou mají na naši situaci jiný názor. Moji rodiče souhlasí s tím, abychom se přestěhovali, kdežto rodiče přítele spíše chtějí, abych bydlela ve městě sama a po čase bychom začali hledat společné bydlení.. Já ale bez přítele být nechci a chci zkusit společné bydlení, jen nevím, která varianta bude pro nás oba lepší..

libertado

| 10. 7. 2014 17:12

Ještě jsem zapomněla doplnit, že přítel je ve své práci moc spokojený a má tam dobré zázemí. Z toho důvodu hledáme oba takový kompromis, aby nemusel odcházet.. V dnešní době opustit stále místo a jít jinam je velký risk..