Potrat

dobrý den, chtěla jsem se zeptat: dá se o potrat zažádat a provést ho i jinde, než u svého gynekologa ? ( jsem studentka vš a domů moc často nejezdím )

Zajdi si na gynekologii nebo si alespoň kup v lékárně těhotenský test (stojí okolo 50 Kč), my ti to tu neřekneme, jestli jsi nebo nejsi těhotná.

ahojky chtela jsem se zeptat je mozny ze jsem tehotna ve tretim mesici a a nekdy krvacim muzete mi nekdo pomoc nevim jestli to muze byt nekdo mi rikal ze muzu mit menstruaci az do ctvrteho mesice dekuji kelinda

je to zásah do lidského organismu a psychiky ženy. Ne každá to unese a časem trpí hroznými výčitky. Děkuji Bohu, že jsem nikdy na potratu nebyla a nemusela jsem toto nikdy podstoupit, ale znám ženy, které se s tím celý život nesmířily. Říkají si teď by mu bylo tolik....Nehledě na to, že jedna moje kamarádka už nikdy nemohla mít děti. A tolik po nich toužila.
¨Stojí tohle riziko za tohle všechno? Přeji všem, aby nikdo před takovou volbou nemusel stát.

Milá mamička Layla !

Prečítal som si dosť z obsiahlej diskusie na toto téma. Stala si sa matkou, šťastné dúfam to dieťa, ktoré prišlo k Vám. Prajem Ti, aby bolo zdravé, veselé a šťastné, ako sú hádam aj jeho rodičia. Myslím si, že nie si sama so svojimi názormi, čo sa týka potratu, len ľudia to nevyjadrujú tak trochu provokačne, ako Ty. Stoj si za svojimi názormi tak pevne ako cítiš, že je dobré pre Teba, možno aj pre nejaké nenarodené dieťa. Nedá sa ale ľuďom vnútiť nasilu svoj názor, na to si už prišla aj v tejto diskusii. Ale dá sa s nimi s láskou rozprávať a rešpektovať ich. Ja súhlasím s tým, čo si myslíš o potratoch Ty, poznám aj prípady mamičiek - priateliek zo svojho okolia, dobré aj zlé, ale nikdy toho druhého človeka neodsúdim. To nie je v mojej moci. Píšem Ti to preto, lebo si v tejto diskusii raz napísala, že si sama so svojimi názormi. Nie si. Držím Vám palce všetkým trom, aby Váš život bol bohatý na krásne chvíle.

Ahoj M.

Tak to moc blahopřeji ke krásnému děťátku.
Přeji, ať jsi šťastná, a máš zdravé dítě.
Zrovna dnes mi odněkud přikoloval "mail roku", o tom, co je důležité, jak si člověk uvědomí co má.
A není nad štěstí mámy. Zatím jsem nezažila silnější emoce, než ty, co se týkají mých dětí. A vlastně nejen mých.

Sice jsme úplně mimo téma, ale jak já říkám:
"Díky za každé nové dítě."

Hlavně když má lásku a aspoň to základní k přežití.

Ahojte, tu Layla

mam novinku a nadhernu / dva a pol mesacneho synceka... pisem znova do tejto diskusie, nie preto, aby som provokovala / to som ja nikdy ani nechcela, aj ked mnohych COSI na mojich prispevkoch strasne provokuje... tak sa za to ospravedlnujem, aj ked nic z toho, co som napisala, nebolo agresivne, kazdy si to moze overit slovo po slove.
Ale upozornujem este raz, ak mate akukolvek pochybnost ze by vas nieco na mojich slovach mohlo zase vyprovokovat, radsej prestante citat v tomto bode.

Pisem tu ale znova preto, lebo ked sa pozeram do ociek mojho babatka, stale a znova myslim na vsetky tie, ktorym nebolo dopriate ocka ani otvorit...

Pisem pre vsetky zeny, ktore sa teraz rozhoduju pre zivot alebo proti nemu...
prosim vas, nech uz sa rozhodnete akokolvek, pred tym, nez to urobite, predstavte si ocka Vasho dietatka a to, ked vam prvykrat povie MAMA... ono nema nikoho na svete, kto by ho branil... len VAS... ste pre neho vsetkym, ochranou, laskou, zivotom...jedinym clovekom na svete, jedinym, komu moze doverovat, celym jeho svetom...
myslite na to, ked sa budete rozhodovat.
DAKUJEM za kazdu sekundu, ked svoj cin budete takto zvazovat.

A este jeden dovod mam, preco pisem... chcela by som odpovedat na par otazok, na ktore som kedysi odpovedat nemohla...
vtedy davno, ked sme diskutovali o potratoch, mnohe ste mi vycitali, ze neviem o com hovorim lebo nemam vlastne deti... uz mam, a stale suhlasim s kazdym slovom, ktore som napisala.
Preslo vela casu, vela v mojom zivote sa zmenilo, stala som sa matkou (- a ako natruc v nie velmi zavideniahodnej situacii....asi Niekto chcel,aby som svoje silne slova dokazala aj v praxi...), v mnohych nazoroch som dozrela a stale dozrievam. Vtedy ste boli zvedave, ci budem to iste prehlasovat aj o par rokov, ked zazijem viac skusenosti...

Tak vam na toto odpovedam teraz, lebo vtedy som , pochopitelne, nemohla.

ANO, PREHLASUJEM, ze suhlasim stale so vsetkym, co som napisala.


S pozdravom

stastna mamicka


PS prosim Vas, ak sa moj prispevok zase niekoho tak bytostne dotkne ako vtedy, skuste sa tentokrat povzniest a prijat aj moj nazor.. prijat aj taky nazor, ked tvrdim, ze nazorov moze byt tisic, ale je len jedina pravda... (Dnes viem, ze v nom nie som sama, ze nas su tisice a miliony, co kricime namiesto tych, co kricat nemohli, lebo ich umlcali skor ako sa narodili.)

MUSIM BEZAT... maly place!!!!!

Právě, já jsem prožívala asi to co maminky cítí, když jím dítě zemře - stále jsem měla jaksi prázno v duši - já jsem byla totiž na to připravená, že budu mít další děti a najednou nic -přestavovala si jak by rostly a jak by je přijaly starší děti. To ve mě ohdalila "paní doktorka" - prostě žena ženě v tomhle rozumí lépe -
Tak jsme se všichni na miminko těšili a bylo nám dobře.
A pak si představte, že mi jedna "dobrá duše" - řekla - v dnešní době 3 děti - to by vám vzali, když už 2 máte -
Tehdy jsem jí odpověděla, ale my jsme to dítě chtěli - nechápala to a když jsme měli další pochybovala o našem zdravém rozumu. - . Neměli jsme sice přepych, ale děti nebyly ochuzeny - jezdily na výlety jako druzí, chodily do hudební školy či hrály divadlo, jak kdo chtěl. Myslím, že se cítily dobře - dodnes na to vzpomínají a když je někdy sejdeme je nás moc!!! -

To je smutný.
Dodnes tě to asi trápí, viď? Myslím to, že měla miminka takovou vadu a že jsi o ně musela přijít.
Nux a ta tvá přítelkyně se chránila nebo to těhotenství vzniklo kvůli nezodpovědnosti? Stejně mi je ale toho života líto. Třeba by se ten chlap změnil, když by se to malé pak narodilo, i když ho teď nechce. Možná by stačilo jen vidět ultrazvuk.
Taky jsem ráda, že jsem si malou nechala, určitě bych si to později vyčítala. Finančně jsem poznala, že není už takový rozdíl mezi 2 či 3 dětma.
S těmi nepovolenými potraty od komise si myslím, že ty maminky potom děti přijaly normálně a určitě je měly rády. Když toho drobečka každá potom vidí, hodně se změní. ( jen můj názor)

No, pěkně silný příběh.
Nakonec si nebylo co vyčítat, když miminka by stejně nepřežila.

Jinak ty interrupční komise musely být síla. Není divu, že v 60. a hlavně 70. letech nastala populační exploze, když maminkám ani nedovolili jít na potrat. Už tak musela mít každá výčitky, a ještě to obhajovat...
Jen by mě zajímalo, jak ženy, které byly "uvědomělými pracovnicemi" přemluveny k porození dítěte, jaký měly k tomu dítěti vztah, když ho ani nechtěly? To muselo být dost hrozné.

Ke konci patřilo - A když jsem se dala opravdu dohromady tak mi na radu "mateřské paní gynekoložky" , který znala moji " bolest na duši" bylo doporučeno další těhotenství -

Zdravím děvčata-
člověk nikdy neví co ho v životě potká a jak se zachová dokud se do té či oné situace nedostane -
Proto nikoho nesoudím - nejsem v jeho kůži. -
Co však vím jistě je to, že každý takový zákrok zanechá v duši ženy šrám - tím více , když se jedná o matku, která již děti má. -
Stalo se v roce 1965. Již jsem měla dcerku1962 a syna 1963 - a protože jsme nebyli nikde na svatební cestě se rodina rozhodla, že se nám o děti postará a my jsme s Jendou odjeli do Polska - zájezd ROH - jinak se tehdy do ciziny ělověk nedostal -
Byli jsme vlastně poprvé sami, bydleli jsme v rodinném domku a maminkou. bratrem a babičkou. - 10 dní sami - a tak jsme si ze zájezdu odnesly nejen hezké vzpomínky - o tom, že bychom si díte nenechali jsme ani neuvažovali. Pomalu jsme se připravovali na přírůstek. -
A tak jsem se vydala k lékaři - svému známému panu prímaři a vlastně druhému šéfovi - po vyšetření mi doporučil, abych se u něj stavila za 2 týdny, kde vyslovil pro velikost plodu - podezření na dvojčata a abych se zase za 3 týdny zastavila -
byla jse z toho trochu vykolejená, ale což - co mě však vykolejilo úplně, bylo to, když mi později ohlásil, že ze zdravotních důvodů by bylo lépe těhotenství přerušit, a že není pravděpodobné že bych dítě donosila. - Protože tenkráte podléhalo každé přerušení " interupční komisi" - byla jsem hned na první termín objednána a tam mě v přesálí 2 "uvědomělé ženy" přemlouvaly a vyzdvihovaly úlohu mateřství - což mě rozhodilo - a tak jsem nakonec vystresovaná se dostala před samotnou komisi, kde byli již jen lékaři - všichni mě osobně znali - a tam to bylo na drátku - primař nastínil jen plán zákroku - všeobecný souhlas a na mou nesmělou otázku - kolik bubu platit? - odpověděl - a za co děvče - je to ze zdravotních důvodů a já vypadla jako namydlený blesk a uřvaná jak tele -
Nadešel den zákroku - zatím děvčata dostaly jen jednu injekci já hned 3 a ještě kapačku - slyšela jsem něco o "protekci" - výdy%t jsem mezi nimi dělala a nakonec jsem v řauši byla odvezena ne sál- jak dlouho jsem tam byla nevím, co věak vím, že když jsem se probrala byla u mě maminka a nevypadala moc dobře - všichni mě ujišťovali, že to bylo pro mí dobro a já jsem byla tak unavená,,že jsem vše prospala - pomalu jsem se zmátořila byla jsem v nemocnici 10 dní a pak několik celkových kontrol. -
vše dopadlo dobře, ale co se přede mnou dlouho tajilo, že jsem měla zvrhlé těhotenství -mollu hydratosu -
nádorové bujení plodu - které končívá smrtí - kdybych to možná věděla dříve, bez toho divadýlka, kterí se mnou sehráli tak jsem se netrápila.
V roce1969 dceru a v roce 1970 třetí.- Takže mám dnes 4 děti a 6 vnuků -

to je fajn, že se miminko nakonec narodilo.
Známá teď čeká dítě s přítelem (každý už má své vlastní děti z prvního manželství) a když mu to řekla, strhla se hádka, právě to řeší, ale chlap se zachoval jako hulvát a bude asi nejen konec partnerství, ale i těhotenství. Holka nemá kde bydlet, a co sama bez podpory se třemi dětmi na krku? K tomu by toto své dítě musela půjčovat tomu příteli, domlouvat se na různých věcech co se týče jejich dítěte, protože, marná sláva, kdyby se dítko natodilo, bude ten chlap jeho táta a platit musí, tak by asi chtěl své dítě vídat. Asi. U něho bych nečekala už nic.

Taky jsem přemýšlela, co by kbybych čelaka další dítě...nevím. Fakt nevím. Dopředu se to říct nedá. Záleželo by na situaci.

Omlouvám se za opakování do poslední chvíle je už pozdě a jsem unavená, nějak jsem si to neuvědomila. Myšleno je to tak, že jsem už byla na vyšetření a měla jsem podepsat žádost o interrupci. Takže poslední chvíle v mém podání byla tato, jinak by to spíš bylo těsně před zákrokem. Dobrou noc.
Snažme se chovat tak, aby potratů bylo co nejméně.( ve všech smyslech)

Před 29 měsíci jsem se dostala do situace, kdy jsem se rozhodovala, zda podstoupit potrat nebo ne. Miminko nebylo plánované, chránili jsme se, ale otěhotněla jsem i tak. Stát se to může.
Doma jsem měla už dvě děti a bála jsem se, že tři bychom už nezvládli finančně. Manžel miminko chtěl, měli jsme dvě dcery a on doufal, že by to mohl být chlapeček. Já jsem trvala na potratu. Nijak jsme se nehádali, každý řekl svoje a ve finále nechal manžel rozhodnutí na mne s tím, že ze všech našich pro a proti nevyšlo, že bych se vnitřně měla rozhodnout na základě nějakého pocitu viny nebo podobně.
Do poslední chvíle jsem byla rozhodnutá, že potrat podstoupím, ale na poslední chvíli se ve mně něco zlomilo a já to neudělala. Nevím, nějaký vnitřní pocit mi říkal, abych to nedělala. Nebylo tam najednou žádné proč ano nebo ne. Prostě jsem cítila, že ne.
Mimochodem, je to třetí holčička. Tohle je má vlastní zkušenost. Nedokázala jsem to udělat, ale čekat třeba čtvrté dítě, to by bylo asi zase jiné rozhodování. Ale nemůžu stejně říct, co bych udělala. Jsou pocity a stavy, které najdeme až v určité dané chvíli a nic nás na ně nepřipraví.
Celkově neodsuzuju ženy, které podstoupily potrat ze zdrav. důvodů nebo kvůli tomu, že by se jim narodilo postižené dítě. Vlastně neodsuzuju žádné ženy, protože nikdo nevíme v jaké budeme životní situaci. Pouze mne vnitřně mrzí, když si dítě nechá vzít taková žena, které by miminko udělalo čáru přes rozpočet. např. otěhotní, ale má rozdělanou kariéru a tak. V tomto případě mi to přijde spíš trochu sobectví, ale nikoho nesoudím.

Divosko, to nebylo nic proti tobě, jen jsem chtěla poradit, že číst od zadu je zajímavější, i když nejzajímavější je to snad někde uprostřed
Protože je tématem potrat, tak se řešilo "co teď když jsem těhu?", větší část je ale taky o tom, zda jít na potrat pokud je na životě ohrožena žena nebo je plod těžce postižený.
Tím, že nebudeš mít dítě když ho nebudeš chtít myslíš, že pokud dítě nechceš, tak půjdeš hned na potrat? Nebo to myslíš tak, že se nemůže stát, že otěhotníš? Spíše jsem vyčetla, že máš na mysli, aby k nechtěnému otěhotnění ani nedošlo, tj. antikoncepci, ale víš, ono se může stát všechno možné a najednou jsi těhu....

ahoj..více příspěvků bylo ale v duchu-co teĎ když budu těhu?.. a já prostě napsala svůj názor..tot vše..jako každý..
Prostě vím,že já nebudu mět dítě,když ho chtít nebudu..p.s já moc dobře vím,co to zase je,když to vypadá,že ho mět nebudete moc mět..a nakonec máte po 12l třetí,"vymodlený"..Taky jsem byla "mladá"..ale vždy jsem věděla,co dělám..

Tak si spíše myslím, že pokud by jsi chtěla získat přehled, tak by bylo lepší začít číst od konce. Zkus.
Antikoncepce se tady probírala, kladl se důraz na zodpovědnost atd. Co rozpoutalo takovou diskuzi byla situace jak se žena rozhodne v případě kdy by šlo o její zdraví či zdraví dítěte....

Četla jsem jen první reakce,omluvám se..chápu,že tohle téma dělá emoce..
Nikoho nebudu soudit..Jen si myslím,že hlavní věc zde není-a pokusd ano,tak se omlouvám -že nejdříve by měla každá žena žít tak,aby ,když dítě nechce,tak aby zodpovědně brala antikoncepci,chránila se..a to už nemluvím o nemocech..a pak teprve řešit,co jako udělám,když jsem těhu!To by pak nemusel potrat vůbec bejt!Jenže jaksi se rozmáhá spíše-neřešit,spát s někým..a pak-ejhle..co teď?To je dle mě nedospělé a agrumenty pak,že se to může stát každé a nikdy neříkej nikdy atd..jsou pro mě chabé-já totiž vím,s kým chci spát a s hlavně vím,s kým chci dítě!A když ho nechci,chráním se!Je takové století,že možností je hodně!A nikdy jsem jen nespoléhala na chlapa a nebo dokonce na "krásu jeho očí"..
Víte,jiný případ je,když se z té naší skvělé lásky a chlapa,vyvrbí grázl.to nikdo nevíme..ale přesto-dítě nemůže za naše pokakaný životy!Takže,pokud dítě chtějme-mějme jen..A pokud ,z jakéhokliv důvodu ne,chraňme se!A ne až pak řešme!Na tohle omluvu neznám..a kdyby se někdo zajímal,kde beru své názory,tak -mám děti 3 -všecky chtěný!a jsem po 2x vdaná..a 40-cítka za krkem:o))

Tak si tady surfuju a zjišťuju, že se tady dlouho neozvala Layla.

prestan svoje pocity prehlasovat za moje vyroky. To, ze ty mas pocit, ze si primitiv alebo ze to tu pises, neznamena, ze ho mam ja. Ked ti to tak pripada, skus sa od toho pocitu oslobodit a uvidis, o co lepsie sa nam bude komunikovat. Pravda je len jedna.

Everest je velka hora, vyzera z Tibetskej strany uplne inak ako z Nepalu. Nepalci si mozu tvrdit, ze ten ich pohlad je Everest, tibetania, ze ten ich, ale Everest je len jeden a vzdy ten isty. Iba ten, kto na ten Everest vylezie, pochopi celu jeho hlbku.
Takze o uhle pohladu mi nepiste, to som uz davno prekonala. Pravda je vzdy len jedna, nezavisle od toho, ako ju kto vidi. A bez obrovskej namahy sa k jej podstate nikto nedostane.

O laske si napisala spravne veci. Krasne. Zabudla si este dodat, ze laska nikoho nezabija.

Tak to mi mluvíš z duše.
Walsch, to je můj oblíbenec, otevřel ni oči. Ikdyž ho teď už "nepotřebuji", byl jedním z těch, kdo mi řekl, co si myslím já. Prostě jen popsal co cítím! Neuvěřitelné.
Žádné náboženství, žádná víra, jen obyčejné hovory s Bohem (nebo chceš-li s podvědomím), což mi přijde stejné...

Laylo, u mě katolická víra neobstála. Víra není jen to, co se káže. Víra je život. Život je láska. Láska nikoho neodsuzuje, nikomu nenařizuje, jak má žít. Láska ví, že každý má ze svého úhlu pohledu pravdu... Projev svobodné vůle mi v jakékoliv církvi chybí. Daleko bližší mi jsou knihy Hovory s Bohem. Při jejich četbě cítím dotek pravdy a lásky.
Romana

Nic si z toho nedělej na nikom (krom Lindy a anonymní M) tady Layla nenechala "nit suchou" a přesvědčovat Laylu, že nás to nezajímá a není to jediná pravda, taky nemá smysl. Z těch příspěvků mám pocit, že lidem dává najevo (alespoň mi to tak připadá), že jsme primitivové, kteří nechtějí znát pravdu, zakrývají si oči, aby tu pravdu neviděli, zacpávají si uši (aby pravdu neslyšeli)...

No, ved to vidim, drahy anonym...
Ked niekoho pravda zaujima, tak si ju najde. "Kto hlada, najde."
Koho ale pravda nezaujima a nehlada ju, nech nepresviedca ludi, ktori na nej pracuju denno denne cely svoj zivot (alebo aj dve tisicrocia), ze ju ma on.

nás to ale nezajímá

Zaslepena svojou vierou nie som. Dlho a dlho som premyslala nad kazdou zasadou krestanskej viery, nad kazdym hlasanim cirkvi, ci je spravne alebo nie (lebo, ako vravim, nechcela som si kedysi pripustit, ze ti katolicki zadubenci by mohli mat pravdu). Robila som vsetko preto, aby som im ich pravdy vyvratila a stal sa pravy opak. V tom vasnivom vyvracani som musela ponizene uznat, ze na ich pravdy nemam, ze zadubeni katolici maju komplexnu pravdu o svete a moja snaha vyvratit im ju skoncila uplnou prehrou, A este dlho po tom, ako som toto musela chtiac - nechtiac uznat som sa snazila na nejakych detailoch ich nacapat, rozmyslala som a prekrucala som to zo vsetkych stran, len aby som sa nemusela znizit k tomu priznat si "prehru" a cim viac som nad tym vsetkym uvazovala, tym viac za pravdu som im musela davat.

To je zrod mojej viery, urcite nie zaslepene pocuvanie niekoho, kto mi tlaci do hlavy nieco, bez toho, aby som ja sama o tom nepremyslala. Premyslala som o vsetkych krestanskych pravdach dlhe roky. Mam vlastny rozum a pouzivam ho, predtym ako zacnem niekoho pocuvat verit mu, ten niekto prejde skutocnym ohnom mojej nedovery, podozrievavosti a preverovania. Katolicka viera obstala. A nebol to lahky boj, velmi som tuzila dokazat tym "zaslepenym zadubencom", ze pravdu mam ja, nie oni!

Ponukam ti svoj email, len si on napis ak mas zaujem, mozes mi napisat za desat, za pat rokov, kedy len sa budes chciet presvedcit, ci som svoj nazor zmenila. Moj nazor nie je len nazorom, ale vierou, nadejou a laskou a ak sa clovek v zivote riadi tymito troma, moze si byt stopercentne isty, ako sa zachova. Tazko sa to pise ludom, ktori neveria, pripadne veria iba vtedy ked sa im to hodi, alebo veria iba v to, co si vyberu.
Preto ja mozem s istotou povedat, ze v zivote na potrat nepojdem, prave tak ako moze niekto povedat "v zivote nevezmem drogu" ci v zivote nebudem fajcit" ci "v zivote by som nikoho nezabila" alebo "v zivote by som nepoliezla na Everest, lebo je tam zima"> To sa nikomu nezda zvlastne. Preco sa vam zda zvlastne ked ja poviem "V zivote nepojdem na potrat" a som si tym uplne stopercentne ista?

Odpoved na tvoju otazku: keby som bola teoreticky jehovistka a ocitla by som sa v tej situacii, aj ja by som svoje deti zachranila a suhlasila by som s transfuziou, a na celu vieru by som sa vysrala, lebo taka viera nie je spravnou vierou, ktora sa stavia medzi teba a tvoje vlatsne deti. Mam vlastny rozum. Viem, co je spravne.