Potrat

Ehm... tak som teda nic nepovedala.. mate pravdu, mali by sme vsetkych postihnutych vyhubit. Ved predsa aj v prirode vsetky postihnute a nedokonale jedince hynu.

a ja som asi mentalne postihnuta tiez, ked si myslim, ze urobit to je neludske. Ci uz pred alebo po narodeni. Aj si preto poplacem, kolkokrat som ja plakala pre to, aby som bola "normalna" a neodlisovala sa od vas, mala by som tento moj zivot ovela krajsi a jednoduchsi. Ach, ta moja matka, preco ma len taku porodila ked teraz do konca zivota budem pre to nestastna!!!

Rakovinu s tímto nemůžeš srovnávat. Pišeš, že pokud ti lékař poví, že máš rakovinu a že nemáš šanci na přežití, že mu věřit nebudeš a uvěříš až umřeš, ale proč se takto zachováš? Protože ti nic jiného nezbývá, budeš o život bojovat, protože nemáš jinou možnost.
Ty nedokážeš ženu, která se v situaci, kterou jsem popsala, nazvat matkou, já takto nedokážu nazvat někoho, kdo na svět přivede plánovaně postižené dítě.
Myslíš, že psaní o trápení rodiny jsou bláboly? Ne, je to realita. Nevíš kolikrát jsem jednu paní z blízkého okolí viděla brečet kvůli toho, že to už nezvládá, tu bezmoc, že nejde už nijak tomu dítěti pomoct, že ví, že ditě umře dříve než ona. Nevěřím, že je jediná, která to takto prožívá.
Život je i bez postižení těžký dost a přináší dost zklamání. Proč si další starosti přidělávat když se můžu rozhodnout žít bez nich. Pokud jsme zdraví, tak je život mnohem krásnější, protože zdraví je ta jediná hodnota, které by jsme si měli vážit. Stejně tak života, ale za jakou cenu?
Potrat je právě ta těžkost života, ta krize, to utrpení, které ale v této situaci podstoupit přinese méně trápení a dá muži a ženě život, ale ne trápení.
Pokud tě rozhodnutí dát život takovému nemocnému životu naplní, tak se podle toho řiď, moc lidí to ale nepochopí, ale netvrď o ženách, které se na potrat z tohoto důvodu jít rozhodnou, že nejsou matkami, či snad člověkem.

Kloa, nepisala som, ze vede neverim. Priam naopak. Studujem, citam mnoho vedeckych knih z kazdej vedeckej oblasti (okrem chemie a matiky, hehe, tie neznasam)

Keby mi lekari povedali, ze mam rakovinu ale mam sancu prezit - tak im verim. Ked mi povedia ze sancu prezit nemam a zomriem- tak im neverim, az kym naozaj nezomriem, z prave hore uvedenych dovodov - mnohokrat sa v tom skryva tajomstvo uspechu a takisto aj rozdiel, na ktorej strane hranice medzi zivotom a smrtou skoncis.

Vies, tvoj pribeh o tej matke ktora by isla na potrat - mi nic nehovori, pretoze ak ta matka nedokaze milovat dieta nezistne a plne (AKO MATKA-ta miluje dieta bez ohladu an to, ake je), aj ked je postihnute - pre mna ta zena vobec nie je vzorom, ba dokonca nemam chut ani nazyvat ju matkou - lebo o materinskej laske som pisala vyssie.. a teda to ani neprijimam ako rozumny argument. Viem, ze kazda matka sa moze nachadzat v krize, v tazkej zivotnej situacii, ale to neznamena, ze zapreda svoje dieta.

Zdravie je obrovskou hodnotou, ale nie tou najvacsou! Zivot je v prvom rade!

A ako to potom je s tym postihnutym dietatom a nestastnym zivotom matky, dietata a celej rodiny, ktori budu do konca zivota iba trpiet?? Prepac, ale to su blaboly. Az sa mi nezda vhodne na to vobec odpovedat.

Prave to sa tu snazim vysvetlit: netvrdim, ze ked sa mi narodi postihnute dieta, budem nekonecne stastna a budem s nim mat kopu radosti a ziadne starosti. Samozrejme, bude to tazke. Samozrejme, ze bude zivot niekolkonasobne tazsi pre mna aj pre to dieta. Ale kto kedy prisiel na pravdu, ze zivot stoji za to, len ked ide vsetko hladko a bez trapenia a bez problemov?

Dievcata, kto si mysli, ze zivot stoji za to iba ked sme zdravi a super stastni, iba ked nemame problemy a vsetko je uzasne, nech mi to tu napise. Lebo pre mna je to zufalo povrchne a plytke vnimanie zivota, bez akejkolvek vyssej uvahe o zmysle utrpenia a o hodnote zivota ako takeho - dobreho i zleho.

Zivot je uzasna vec, ten skvely, aky si ho predstavujeme, ale hlavne ten tvrdy, ktory prirodzene odmietame a snazime sa mu vyhnut. . Lebo prave ten tazky nelahky zivot z nas robi ludi, dviha nas z prachu povrchnosti a posuva nas niekam hlbsie, uci nas, otavra nam oci.

a krizy a tazkosti a aj utrpenie je prilezitostou stat sa silnejsim clovekom, mudrejsim, otvorenejsim, menej sebeckym = CLOVEKOM

Když ne zdraví a život co je tedy ta nejvyšší hodnota?
Dokonce tuším kdo jsi. A k tobě mi právě tento názor moc nesedí. Tuším, že pro tebe je trápení i bolavý zub dítěte.
Pokud se narodí, tak na toto právo jistě má, ale v době kdy o tom můžu rozhodnout ještě já bych to zvážila, protože koho to nejvíce ovlivní - matku.
Na chvíli si zkuste o takové dítě starat. Budete ho jako matka milovat, ale budete se vším co ho a vás bude v životě provázet trápit.

Nevím jestli na toto napsat bohužel nebo bohudík, že existuje někdo takový, kdo riskuje svůj život nebo přivede na svět postižené dítě.
Ano, naděje umírá poslední, ale když je všanc vlastní život, to nepochopím i když mi napíšeš, že jsi tu strašnou cestu v horách přežila ty. A to nejsem někdo, kdo se lehce vzdá, bojuju, i když síly už nejsou.
A na tvou otázku co získáš když nebudeš bojovat - možná si tím zachráníš život nebo ušetříš spoustu starostí.
Taky ti povím jeden příběh, mi dost blízký člověk moc toužil po miminku a nedařilo se, na několikátý pokus pomocí oné vědy, které ty nevěříš, se to podařilo, miminko je krásně zdravé, ale otec se ho již nedočkal, stala se nehoda a své vytoužené dítě nikdy neviděl. Ta žena má teď nového partnera, je těhotná, ale co se zjistilo - vážné postižení dítěte. A přesto, že ta žena ví jaké je početí dítěte pro ní svátost, přesto by na potrat šla a půjde. Proč? Protože tu svou lásku může dát později jinému dítěti, má tu víru, že opět otěhotní. Ale pokud by na potrat nešla, bude se jak ona, tak to narozené dítě do konce života trápit. A pokud to mám přirovnat k přírodě, v přírodě by každý takový plod zahynul, je to tak prostě zařízeno.

To, je asi prave rozdiel medzi tebou a mnou: ze aj ked doktori vravia, aj ked cely svet vravi, ze dieta bude postihnute a ja zomriem, ja mam aj tak vieru a nadej a lasku. To staci. Nic viac netreba k tomu, aby si potom mala aj SILU bojovat.

Uvediem priklad, trosku odveci, a mozno pridlhy, (kto nechce citat nemusi) ale bude obrazom k tomu, Kloa, aby si pochopila preco rozmyslam tak ako rozmyslam.

Mnohemu ma naucili hory a pribehy z hor, pribehy horolezcov, ktorych cely svet prehlasil za mrtvych a oni prezili. Pribehy ludi, s ktorymi sa osobne stretavam a viem, ze veda sa tak velmi dokaze mylit, ze by som kvoli nejakej vedeckej hypoteze ci "stopercentnej" vedeckej istote urcite "nehodila flintu do zita". Neprestala by som bojovat, az do sameho konca.

Vy dievcata verite tomu, co vam povedia, ja nie. Mam vlastny rozum a viem, ze sa to oplati, aj ked ta cesta je tazsia, namahavejsia.
Tak ako na horach: ludia, ktori sa v horach stratili alebo tazko zranili sa delia na dve skupiny:

1: ti, ktori uverili "zdravemu rozumu" a vzdali sa a - zomreli, pretoze v takej situacii predsa musis zomriet, to predsa pred tebou nikto neprezil, PREZIT je predsa v mojom pripade fyzicky nemozne... atd (pripominam, vsetko sa odohrava v podvedomi) Uver tomu, a si mrtvy v tom momente.

2: ti, ktori si jednoducho nepripustili, ze to s nimi je az take zle a zacali namiesto letargie bojovat. Nevzdali to a mnohi prezili. Ti, ktori neprezili, aspon zomreli so ctou, v boji a aspon nezahodili svoju sancu .

Precitajte si knihu od Joea Simpsona: Touching the Void (Setkani se smrti alebo iny preklad Pad do ticha). Mozno ste videli film.). Precitajte si Forgive me, Natasha od Sergeja Kourdakova alebo Deep Survival od Laurenceho Gonzalesa. Precitajte si pribeh Becka Wethersa, o tom ako prezil Everest ked uz ho tam kamarati nechali lezat "mrtveho". Postavil sa a zisiel do campu. Sam. Chodiaci mrtvy - tak ho potom volali. Precitajte si pribeh Anatoliho Bukrejeva, ktory tym, ze neuveril reciam, ze v takom necase na Evereste jednoducho sam neprezije - isiel von z high campu a zachranil troch ludi. Vraveli mu, ze je to nemozne, ale on isiel svojou cestou.

Pohybujem sa v tomto prostredi, a ucim sa. Viem, ze to, co veda a teoria prehlasuju za nemozne, je mozne silou vole. Zazraky sa deju a ja v ne verim. Presvedcila som sa tisickrat tam hore, na hranici medzi zivotom a smrtou. Kto to nezazil neuveri, ale kto to zazil, nevzda sa len preto, ze mu nejaki doktori povedia, ze dieta bude postihnute a matka zomrie.
Poznam ja tisic takych pribehov, kedy bojovat stalo za to a nebojovat - co vlastne ziskam ked nebojujem???

třeba zdraví není jediná a nejvyšší hodnota...
ZTřeba i postižený člověk má právo na život, na lásku, na místo ve společnosti...

Sice pořád nechápu co bys tím získala, kdyby šlo o tvůj život, nebyla by jsi pak ani ty, ani dítě. To už mi připadá jako slepá láska, co je to za lásku přivést na svět dítě, které díky svému postižení nebude o světě třeba ani vědět.
Ti postižení, kteří se se svou situací vyrovnají šťastní možná jsou, méně šťastná je jejich rodina, protože tím postižením jistě trpí. A i když říkají jak jsou s tím vyrovnaní, dali by nevím co, aby byli zdraví. Ti kteří jsou tak postiženi, že jim to nemyslí o štěstí jistě nemluví, trápí se jen jejich blízké okolí. Asi budu muset uvěřit, že bys byla nad tímto dítětem šťastná, ale mám pocit, že tady jsi zatím jediná.

v jistém smyslu ti rozumím...
Postižené děti by měly mít právě takové mámy, jako jsi Ty, ne že bych Ti přála, ať se ti narodí postižené dítě, ale naopak postiženému dítku bych přála mámu jako jsi ty...

Ja svoje dieta milujem aj teraz, predtym ako sa narodilo, predtym ako sa pocalo.. este nie je, a uz ho milujem.
bezvyhradne, za kazdych podmienok, bez ohladu na to, ake bude (aj ked viem, ze bude presne take iste uzasne ako ja, trebars aj ak by bolo postihnute), bez ohladu na to, co ma ta laska bude stat. Taka ma byt laska matky . Moje dieta je pre mna hodne toho,aby som bojovala o jeho zivot a do posledneho dychu bola na jeho strane. A myslim si, ze kazdy clovek,dokonca kazdy bozi tvor je hodny takej istej lasky, bez ohladu na to,aky je, cim je a co dokazal.

Stale opakujem, postihnuti ludia su v zivote stastni a robia stastnych vsetkych okolo. Kto neveri, chodte pracovat na par mesiacov ako socialne pracovnicky do nejakeho ustavu a uvidite, ze ich zivot vacsinou stoji za viac ako ten nas.

Laylo, to bys opravdu riskovala vlastní život? Nebo bys dala celý život všanc skrz život těžce postiženého dítěte, které by o světě stejně třeba nemělo ani tušení?

Podle mě je to svobodná volba ženy a nikdo jí nemůže nic vyčítat. Kolik ženských, tolik různých problémů...
Potrat je sice proti přírodě, ale to už je dnes celá naše civilizace. Člověk zabijí bezdůvodně mnoho živočichů a rostlin. Denně.A je mu to jedno.
Ale když se jedná o něj, tak to je samozřejmě něco jinýho že? A tak se může kdekdo zbláznit a mluví o vraždě. Takže bych to neviděla asi tak horký.
Jednou tady ta možnost je a když se to někomu nelíbí, tak at to nedělá, ale at to necpe těm, co jsou pro a nenazývají je vrahy.

Zdá se, že to nevyřešíme.
Umělý potrat prostě je usmrcení začínajícího života.
Na druhou stranu někdy je lepší dítě vůbec nenechat narodit, než by mělo živořit bez lásky.
Třeba v případě těhotenství ze znásilnění bych potrat pochopila.

Jen a jen žena se musí rozhodnout a má na to plné právo. Jestli půjde na potrat nebo nepůjde, je to jen její rozhodnutí a nikdo nemá právo jí odsuzovat, nikdy neznáme okolnosti, které jí k tomu vedly.

Ak clovek, ktory sa pohybuje v medicine dokaze prirovnat ludsky zivot k zivotu vlasu, tak dufam, ze sa nikdy nedostanem do opatery takeho cloveka.

Poprve: Vlasy si nesklbeme, ale strihame... vlas zije po ostrihani dalej. babatko po zabiti nie.


Podruhe: vedecka definicia zivota je: 1. musi rast, 2.musi prijimat potravu 3. musi vylucovat 4.musi sa hybat...


Pokial viem, ludske embryo toto vsetko splna uz od prvych buniek. Vlas zialbohu nie....

Uz v 21. az 22. dni po oplodneni zacina tomu vasmu zhluku buniek ci HLIENU fungovat srdce!

K tomu němému výkřiku - mám na mysli videa o potratu celkově...Němý výkřik jako takový je ( i když je i tak podle mého názoru dost přidělaný ) už hodně brutální, protože jde o potrat v 16 týdnu...A to už je doopravdy definováno jako vražda...

i když tedy musím dodat, že pokud jde o mě a dítě, je to spíš strach z odpovědnosti za někoho dalšího než jen mě Myslím , že kdyby "přišlo do tuhého" tak bych se z toho prcka asi taky mohla zbláznit....Mateřský pudy fungujou na 100procent Ale protože mi není ještě až tolik let, nechám to na později, i když je to tak nějak proti přírodě...
I když co jsem tu četla, tak podle Layly má žít ženská v jeskyni a mít mateřskou školku a ne děti takže je proti přírodě uplně každej

A jak jsi ty přišla na to, že to tak není? Vidím to čistě z vědeckého hlediska, protože se v medicíně pohybuji už dost dlouho... A já tříměsíční plod za hlen pouze nepovažuji - on to v podstatě hlen je ( hlenem mám namysli shluklé buňky, ne nějaký sopel ) Do té doby to skutečně nic není-jen hmota. To je jako kdybys byla proti střhání vlasů-vždyt jsou přece taky živý...Je to nesmysl...
Videa typu Němý výkřik jsou jen slátaniny udělané počítačem, založené jen na emocích a hlavně doměnkách...

Podle tohohle příspěvku to sice vypadá, že každého kdo je proti potratu chci ted zapíchnout ale jen hájím to, co je pravda. A myslím, že žena by měla mít svobodnou volbu rozhodnout se...

Laylo, právě, že myslím, že tak vyjímečná a extrémní situace ohrožení zdraví matky nebo dítětě není.
To, že dnešní věda dokáže již brzy odhalit závažné vady plodu považuji za výhru. Nevím proč bych měla sebe i toho tvorečka trápit tím, že ho na svět přivedu s celoživotním údělem - nějakou nemocí.
Asi ti neporozumím, protože bych neriskovala svůj vlastní život, i když stát se vždycky může všechno, ale pokud bych věděla, že mě právě toto těhotenství ohrozí na životě, byl by potrat samozřejmostí. Co bych z toho měla kdybych potrat nepodstoupila a pak umřela. Vždyť kdybych na potrat šla, mohla bych mu dát šanci na život později, dalším těhotenstvím.

Kloa, ja neviem.

Snad existuje situacia, ked to treba urobit. Ale to je mozno jedna z tisicov, vies, a preto nemozeme takymi extremnymi pripadmi obhajovat vsetky potraty.

Jedine, na co dokazem mysliet je ohrozenie zivota matky, ale to mi aj tak nejde do hlavy, lebo pokial viem, potraty sa robia v prvom trimestri a vtedy sa da len s velkou nepresnostou urcit, ci bude tehotentvo pre matku zivot ohrozujuce... ale snad sa to da, neviem, nie som doktor. Vtedy by som matku, ktora ide na potrat urcite chapala.

ja osobne by som na potrat nesla, ani keby mi povedali, ze zomriem. Nevedela by som s tym potom zit. Riskla by som to s tym malickym, ved silou vole sa da kadeco zvladnut, aj extremne situacie. Len treba chciet a verit.

A k prispevku predtym: ja viem, ze na tom nie je nic neuveritelne, ale niektore damy mi tvrdili veci typu, ze "nikdy nehovor nikdy" a "nikdy nevies" a "co ty vies, co urobis, ked budes v krize", atd - - takze tie moje dokazy toho, ze VIEM, ze to urcite neurobim - to bola len reakcia na tieto prispevky.

Ako si ty spravne podotkla s fajcenim. To je tiez dalsia vec, o ktorej viem, ze ju stopercentne nikdy neurobim, prave tak, ako nikdy nevezmem drogu. Preto nechapem, ked sa mi niekto snazi tvrdit, ze si enmam byt taka ista, ci si svoje hodnoty zachovam, ked sa dostanem do tazkej zivotnej situacie. Ano, zachovam a ako pise Kloa, nie je na tom nic zvlastne ani neuveritelne.

Laylo, věřím, že máš v hodnotách jasno, ale to potrat nepřipouštíš opravdu v žádném případě?
Teď nemyslím argumenty typu na dítě nejsem připravená, nejsem finančně zajištěná.
Možná přece jen dojdeme k jakési shodě, že potrat není jen zlo.

Jen bych chtěla napsat něco k tomu, že když někdo tvrdí, že má své hodnoty a že by na potrat nikdy nešel, tak co je na tom k neuvěření?
Docela dodržování těchto hodnot chápu.
Nechci to k tomu přirovnávat, ale já si řekla, že kouřit a kazit si plíce nikdy nebudu, ani to nebudu zkoušet a taky že ne a vím, že to nikdy neudělám. Stejně jako s drogama, prostě to vím.

Je mi 21 a vím, že bych na potrat nikdy nešla, i když mc ráda studuji a všelijak jinak si užívám mládí, potrat pro mě není řešením...a děti miluju, tak bych se z něj těšila

never say never...iv.

Ale ved predsa nie som anonymna, pod kazdy prispevok sa podpisujem! Ak je pre vas cechov rozdiel medzi slovencinou a anglictinou taky isty ako medzi slovencinou a cestinou, tak potom sa naozaj musim pochvalit, ze ovladam mnooooooho cudzich jazykov.. ale chcela som odpovedat na tvoju otazku:

Nikde som nenapisala, ze som si bola na 100percent ista ale napisala som TAKMER na 100percent ista, co je rozdiel, ale pravda je taka, ze som sa uz obzerala po plienkach a detskom obleceni. Nakoniec to skoncilo stastlivo a bez babatka. Tolko k tvojej otazke.

Viem, ze moj zivot nepojde tak, ako ho chcem mat, ale viem aj to, ze ak pridu problemy a tazkosti, svoje hodnoty si zachovam. Tou najvyssou je pre mna ZIVOT.

Aj ty sa maj pekne a prajem krasny majovy den

Layla

Milá anonimní,
chtěla bych Ti položit jednu otázku..prezentuješ se tady, že víš jak vše bude, obrazně řečeno, v Tvém životě...Když teda píšeš, že jsi měla 100% jistotu, že jsi těhotná, zda Ti ta Tvoje jistota vyšla...??
Že máš zásady, to je v pořádku, každý by je měl mít..
Víš, prosíš, abychom na Tebe nevrhaly argumenty, ale co jsem si četla Tvé reakce, tak jsi to právě ty, ze které cítím aroganci a ironii..a že dost tady vnucuješ svůj názor..což je špatně..Já Tvůj názor respektuju, máš ho jiný..kažý jsme jiný, to je v pořádku...ale cítím z Tebe jakoby jsi se na nás dívala odněkud zhora..a to promiň, ale nejsi zrovna nejstarší..Neber to jako, že Tě chci urážet, myslím to v dobrém...
A s tou slovenštinou..i když Ti rozumím, taky se mi to nečte nejlíp..pochybuju, že kdyby jsi byla na americkým serveru, že by jsi tam taky psala slovensky..Takže možná proto tady zazněly ty narážky..
Takže ať Ti život jde tak, jak si myslíš, že ho budeš mít.....Měj se hezky..

Molarka

Ano, mozes sa nado mnou usmievat, ale skorej ja placem nad tymi, ktori si svoje hodnoty nevedia udrzat vo VSETKYCH zivotnych situaciach.

Ja si viem, a presvedcila som sa o tom mnohokrat na vlastnej kozi, v presne takych istych krizach akymi sa tu zastancovia potratov ohanaju.. Za vsetky ta najtazsia:
Bola som uplne sama, v cudzine, nikoho som nepoznala a nic som nemala (v tom case asi 1500korun dohromady). Mala som 20 a stretla som jedneho z tych pritazlivych grazlov, s ktorym som stravila niekolko vasnivych noci a potom mi vynechala menstruacia a ja som si bola takmer na sto percent ista, ze som tehotna, ale ...on medzitym odisiel na opacnu stranu zemegule, nenechal mi ani poriadny kontakt na seba. Vtedy som vedela, ze na potrat nepojdem NIKDY V ZIVOTE.

Ak chces vediet, ako to bude so mnou vyzerat o par rokov alebo o dvadsat a o tridsat, vedz, ze ti poviem presne to iste co teraz. Mam svoje zasady a hodnoty, ktore su nemenne, pretoze si ich nevyberam ja, ale su od sameho zaciatku ludstva dane a pevne..

Kto naozaj chce vediet, ci budem tvrdit to iste o desat rokov, napiste mi sem vase maily, ja vam odpisem a mozeme ostat v kontakte. Spokojne vam dam vediet o pat rockov, ci sa nieco zmenilo. A dokonca sa vam nebojim slubit na vlastnu cest a vsetko co mi je drahe, ze vam odpisem uprimne a cistu pravdu.

A PS: Prosim, uz sa na mna nevrhnite s tymi vasimi argumentami, o vsetkych viem, a ani jeden z nich ma nepresvedcil, prave tak, ako ani moje vas.. Na tuto stranku chodim rada, my zeny sme si v mnohom take podobne, ale v tejto veci s vami nemozem suhlasit, aj ked som jednou z vas, a naozaj si msylim, ze ste vsetky uzasne baby.

S pozdravom, ta slecna zo Slovenska ktora ma prezyvku Layla a pise nemiestne dlhe prispevky (a dokonca v slovencine!!! - hruuuza) a zase sa jej nechce prihlasovat.

Teda musím říct, že jsem se celkem pobavila..i když to není zrovna veselé téma..Jsem zdravotní sestra, na škole nám několikrát ukazovali videa potratů..Když jsem to viděla prvně, v duchu jsem se zapřisáhla, že bych to nikdy nemohla udělat..ale člověk se mění, na věci se dívá jinak..Život nám přidělí takové situace, že se většinou člověk zachová jinak, než si myslel, že se zachová..Zamýšlel se někdo nad dětma, které jsou týrané?? , na rovinu všem říkám, že bych jim přála kdyby snad raději nebyly..a že těch případů je..a mnohdy končí smrtí..Nechci tady vypisovat romány, jen jsem chtěla upozornit na to, že je třeba se na tuhle problematiku podívat z více stran..a ne jen z jedné přímočaře..
A ten, kdo tvrdí, že má pravdu, tak je to jen jeho pravda..je mi trochu k úsměvu, že slečna ze Slovenska ví jak se zachová třeba za pár let..Rozumný člověk v tomhle případě takto nemluví..nemůžeme vědět co nás potká a jak se zachováme..Můžeme si to myslet, ale realita nám ukáže většinou opak. A napsala bych snad ještě tohle, všem ženám, které z určitých důvodů, ke kterým po rozumné úvaze dospěly, jdou na potrat, držím palce, ani ony to nemají jednoduché..všem ženám, které nemohou otěhotnět, přeji ať to, po čem touží, příjde..a všem ženám, které jen tak z marnivosti a nepozornosti jdou na potrat, berou to jako, že nic..u těch nemám slov..

Ráda bych řekla něco k videím z potratů, nevín samozřejmě kolik takových snímků existuje a běhá po školách, ale také jsem jeden takový shlédla, ještě na ZŠ, a učitelka nás upozorňovala, že tvůrci jsou tvrdě proti a že tento potrat byl udělán asi v 16. týdnu (samozřejmě ne v ČR). Byla to opravdu hrůza. Ale ještě větší hrůza je, čeho se autoři dopustili při prosazování lidskosti.

Nemůžu hodnotit příspěvek každého, každý k tomu přistupuje jinak, i když mě některé pro mě trochu povrchní názory, mrzí.
Každého k tomuto zákroku taky dožene něco jiného, sami bysme se možná někdy divili, jak se v dané situaci zachováme.
Pro mě osobně by jediným důvodem potratu byla nemoc dítěte nebo má. Finance by pro mě nebyl důvod k potratu, vždycky se to dá nějak udělat, no co, dítě bude mít pak jiné hodnoty než mají lidé v přepychu. Ale udělala bych vše, aby trpět nemuselo, abych nemusela trpět já potratem, ale přesto, že nežijeme v 17. století, se může i přes antikoncepci stát všelicos.