mám nějakou šanci se bránit?

Zdravím,byla jsem skoro ve stejné situaci.Neměla jsem kam jít,dvě děti jsem vláčela sebou.Nakonec mi nabídl ubytování majitel penzionu,který přes zimu neměl skoro žádné hosty.Vyřešil mi problém na půl roku a já měla čas na to abych se poohlídla po nějakém bydlení.Zkus se poohlídnout ve svém okolí,třeba bys něco našla.Držím palce,protože vím jak ti je.

a Tvé původní bydliště? Tam jít nemůžeš? Každopádně, když už dojde na vyhrůžky tak vysokého kalibru, začala bych se rozhlížet po jiném bydlení. Určitě se něco naskytne, stačí jen vyslat myšlenku a mít oči otevřené. Trvalé bydliště si můžeš zrušit jen Ty sama, nikdo jiný to za Tebe udělat nemůže. Jenže trvalé bydliště nečiní právo na užívání bytu. To byste měli mít sepsanou nějakou smlouvu. Otázka však zní. Chceš žít v tak vypjaté atmosféře? Odpověď na tuto otázku a následné činy jsou jen na Tobě. Psycholog prášky nepředepisuje, ten jen vyslechne, rozebere situaci, možná poradí. Prášky předepíše jen psychiatr.

Pěkné odpoledne, všem.....


obracím se tady také o radu, či nějaký názor....poslední dobou nám to s přítelem neklape....bydlíme půl roku v jeho bytě, kam mi dal souhlas s nastěhováním mě i mým 2 dcerám, které tu bývají ale jen málokdy dík studiu daleko odsud. Jen pro upřesnění, 3 roky bydlel on u mě, tedy nás...Teď jsme ošklivě pohádaní, jeho matka se sem chce nastěhovat a mít trvalé bydliště, neboť tam, kde je, se s lidmi nějak neshodne. S tím já senemohu smířit, a tak mi denodenně posílá emaily, ať se odstěhuji, že nesnáším jeho matku...kdy seodstěhuji, vlastně ani nepíše, jestli já i obě dcery, i když bez nich se nedá, a je vyhodit je kruté....Mě to už deptá, brečím, promluvit se s ním nedá, míjíme se. Ale nemám kam jít, mám tu nábytek, os. věci apod., kam to nastěhovat?
Můžete prosím někdo poradit, zda mě může vyhodit, zrušit trvalé bydliště, on vyhrožuje, že ano a já tomu věřím.
Přečetla jsem si i pár článků, jak se manipuluje s idmi a připadá mi, že mnou manipuloval od začátku, vždy jsem matku obskakovala, a i teď už snad věřím, že jen já ji nesnáším.....ale pak se vzpamatuji a vím, že ne, přece logicky : kdyby byla s lidmi ve svém okolí spokojená a šťastná, proč by je pomlouvala a chtěla odtamtud?
Už jsem uvažovala jít i za psychologem, ale co si pomůžu, dostanu prášky, abych přežila vyhození?
Prosím, jak bych se měla zachovat, nevíte některá/ý?
Děkuji.....Verunka