Alkohol

ahojky.Já měla tátu,který nikdy nepil / aspon / já ho nikdy neviděla že by se napil byt jen piva,ničeho.Ale,když ho popdl amok a to bylo dost často,že přišel vzteklý z práce,, tak to bylo zle.Nás bylo 11 dětí,9 holek a2 kluci.To nás dokázal zmlátit včetně maminky na jednu hromadu.To být dneska,tak je zavřený za domácí násilí až zčerná,jenže bohužel,tohle kdysi bylo normální.Chudák maminka,kam snámi mohla jít?Taky chudinka umřela nebylo jí ani 59 roků.To byl život,to jsou vzpomínky.I po letech je mi z toho ouvej .

nevím co to ve mně je ale nikdy jsem ji neoslovila mamko nikdy a když vzpomínám tak jen na svou tetu a babičku s dědou a také ji nikdy neodpustím že se k nám takhle zachovala i přesto že je už23 let po smrti .

za překlepy a chybějící písmenka

Holky u nás v rodině nikdo nepije,ale děda(tátův táta)byl alkoholik,bylo třeba 14dní kdy sekal dobrotu,ale pak byl třeba 3týdny v lihu,byl to děs,babička měla silnou cukrovku a on jí nadával ona po něm poklízela počůrané postele,no hotovej očistec.Jednou jsem k babičce šla bylo to v týdnu,ale byl tam takovej rásum,nadávky atd,že jsem zbaběle utekla domů,po půl hodině jsem se tam vrátila-babička už seděla na mlatě a brečela,říkala jsem jí,že půjde k nám(bydleli hned vedle nás)a ona mě řekla,že nemůže,že má v trobě buchty.Já jsem je tam šla vypnout a děda seděl za stolem,dělal jako by se nic nestalo,řekla jsem mu,že babička jde k nám a,že všechno řeknu taťkovi,mě bylo tenkrát asi 10,zadek jsem měla stáhnutej strachem,ale řekla jsem mu to!Babička byla u nás než přišel táta z práce a já jsem mu všechno řekla,šel hned na dědy a domluvil mu(nevím jak a ani jsem to nikdy vidět nechtěla!!!).Když mě bylo 13 babička umřela,děda zůstal sám ještě ze strejdem(byl svobodnej,ale jezdil domů pozdě večer),takže se děda pokud neměl nejakej "šolich"někte postupně opijel.Jednou pro nás v sobotu ráno přišli,že děda leží opilej kousek od našeho,že pro něj máme jít,naši ho donesli domů(mezitím,kolem něj stáli dětska a měli z něj sradu,jak to bylo v zimě a ležel na sněhu tak měl námrazu na vlasech,děti z něho měli srandu a říkali m děda mráz),tak ho naši dovlekli k němu domů,mamka zatopila,zakryli ho dekama a chodili se na něj dívat(strejda byl někddě na horách s partou starých mládenců),když se děda probral z nejhoršího,tak mamku vyhodil,že tam nemá co dělat a tokové bláboly,od té doby mamka řekla,že už jí tam nikdo nedostane,pak si děda našel nějakou paní a odstěhoval se k ní asi 30km od nás,ale dlouho tam nebyl,ona měla velkou zhradu(děda byl dříč,ale nesměl být opilej),tak ji jí šel pokosit a jak bylo velké teplo a napil se piva,udělalo se mu špatně a dostal mozkovou mrtvici,z nemocnice už se nevrátil. Můj táta nepije vůbec,když kopíme pivo,třeba na nějakou oslavu,tak ho tam ještě za rok najdeme,maka taky má k alkoholu odpor a já než jsem byla těhotná pila jen pivo s klukama co pode mnou dělali(vždycky v pátek jsme šli na pivko),ale jak jsem otěhotněla tak se mě zhnusilo a dotěď ho nepiju,kámošky ze mě mají srandu a vždycky říkají,že trhám partu,když jdeme do hospody a já si dám matonku.No a jeden strejda ten ("starý mládenec")se nám zamiloval a na stará kolena si v 50-ti letech si poříďil mimčo,no takže v dědových šlépejích jde jenom ten nejmladší,ale to se stane jen občas,když má nějakou depku,ale co se rozvedl,tak prý chodí jen na kofolu,jo říká se,že příklady táhnou,ale u nás se to naštěstí nepodařilo.Tak Vám všem držím palce ať to zvládnete,není to lehké když v rodině někdo takhle vyvádí.

No tak Lizo to co pises o Tve matce tak to je teda dost krute..
Moje mamka dokud nepila rikam byla fajn ale alkohol udelal casem SVE...
A myslim si,ze si tim zkratila i zivot,protoze byla relativne´zdrav a zenska,tzv.Krev a mleko a postupne se z ni stavala troska.Umrela ve svych nedozitych 60 letech a ja ve 22 prisla o matku.Nasi me meli dost pozde.A asi o 6 let po ni umrel i tata..No to je zivot,nechtela bych dopustit aby me deti takhle videli.Nepiju prestala jsem i s kourenim,ale sem tam si jeste nekdy zapalimale ted uz jen kdyz mame s mymi dvema dobrymi kamaradkami nas "babinec",tak to zhresim
Mam o 16 let starsi sestru a ta take PIJE

pěkný večer přečetla jsem si o tvojí matce ,nechápu co vede ženu -matku aby vymněnila svoje děti za alkohola když ji dítě potřebuje tak ji není já o té svoji vím že by nás za štamprli prodala dokonce vynášela z domu věci které prodíávala aby měla na alkohol a teta která se o nás starala zase chodila po dědině a ty věci kupovala spět a taky kouřila a když neměla na cigarety tak si balila listí do novin,proto já ten alkohol tak nesnáším že mi nedopřál rodinu a anebo aspon matku která by při mně stála.

Devcata kde mi se vsude nepotkame ze????

Tak ja se pridam k tomuto neradostnemu tematu.Moje mamka zacala byt az kdyz jsem byla skoro dospela,dodnes tapu a nevim proc??Ona ktera tatovi vycetla kazde pivo a pak zacala sama.Pocatek jejiho piti byk asi v jejim zamestnani ale to jsou jen me dohady a ona uz mi to nerekne protoze uz je 17let po smrtiNez zacala s pitim tak to byla super zenska a matka.Dbala na cistotu vzdycky jsem rikala,ze by se u nas dalo jist ze zeme..Pak se z ni stala vycitava nekdy az zla zenska(vycitala,nanavidela atd)
No a ke vsi smule muj prvni muz ktereho jsem si brala va svych 18letech byl take alkoholik.byl zly bil me ale pouze kdyz byl "namol".Jinak to byl hodny kluk no ale alkohol byl silnejsi,no a tak se stalo ze ve svych 20letech jsem ovdovela mela jsem tehdy 5mesicni dceru a na vse byla sama


Ja sama nepiji a mam muze ktery take nepije-dikybohu..Alkoholu jsem uz ve svem zivote mela az az.A vam vsem preji hodne stestiTo je s takovymi lidmi potreba

Holky, tak to jen čumím, kolik z vás má podobný problém.
Měla jsem to hodně podobně, jako vy.

Tento problém důvěrně znám.Mám ho totiž také jako mnohé z vás,doma.Až na to,že je to jak se říká, KVARTÁLNÍ ALKOHOLIK,neboli PIJAN.Vydrží být třeba 4 měsíce být vzornný / no hodný /a z hodiny na hodinu,začne pít,vím že mám muže podle špinavého prádla v koši.Chodí totiž domů,jen když jsem v práci.Vykoupe se,nají se,a než se vrátím,je zase pryč..Pokud se setkáme,tak to na mně jen křičí,vyčítá,uráží.Je schopen přijít o půlnoci,udělat kravál a zmizet,nebo zapne televizi,rádio,počítač,lehne a v tom kraválu usne jako špalek.Potichu jdu ,vše vypnu,ale stejně už nespím.Ted momentálně máme už 3 měsíce klid,takže čekám,kdy to propukne nanovo.Už jsem rozhodnuta,až začne znova,balím kufr a odcházím.Nemám v něm žádnou jistotu a tento způsob života už mně přestal bavit.Držím si sama pěsti,abych to zvládla.

Bohužel ani mě se toto smutný období nevyhlo a zažila jsem pití obou rodičů.Nejdřív chození si jen tak sednout na pivko a pak už tam vysedávali denně.Ach jo ještě teď cítím ten smutek a zoufalství.Vraceli se večer a už na schodech jsem slyšela jak se hádají a dohadují.Pak samozřejmě bitka,nadávky,já mezi nima a navzájem je od sebe odtrhávala.Bylo to hrozný,do školy jsem chodila nevyspalá.Potom to vyvrcholilo mamky docela vážným úrazem a mamka si konečně uvědomila,že takhle to dál nejde.Přestala sním chodit a táta chodil sám.Když přišel nenechal nás spát,pořád žvanil kraviny.Já se mezitím vdala a mám děti.Mamka se v mojí přítomnosti skoro nenapije,protože jí stačí můj pohled a hned ví jak se mi to nelíbí.Nejsem žádnej abstinent,ale mamka není zdravá a já mám o ní strach.Táta si dojde tak dvakrát týdně a když u našich spí moje děti a přijde z hospody,dělá to samí i jim.Povídá a povídá nesmysly a nenechá je spát.Mojí dceři se povedl minule docela dobrej kousek,když se opět můj táta vrátil z hospody tak ho dcera nahrála na telefon na video a ráno mu to pustila!to bych vám přála vidět jak se urazil!!!Zalezl do obýváku a bylo mu pěkně trapně jak strašně vypadá před svojí vnučkou.

moc vám rozumím, bohužel. S tím rozdílem, že moje máma od táty odešla a nás děti nechala u něj.

Taky jsem si prožila něco podobného. Naštěstí bez fyzického násilí či napadání. Ale příjemné to rozhodně nebylo. Táta, když se napije, tak všechno ví nejlíp, všechno zná, všude byl a všechno umí. Ostatní jsou blbci. Prostě takový brouk Pytlík. Když jsem byla menší, utíkala jsem před tím do pokojíčku. Před časem jsme rekonstruovali. Protáhlo se to z plánovaného týdne na tři měsíce. Ty jsme přespávali u našich v obýváku. Já jsem za to vděčná, ale někdy si říkám, jestli by nám na nějaké ubytovně nebylo líp. Táta chodil každý večer do hospody a když se vrátil, opět ty jeho kecy. Tahle herečka je pitomá, tenhle politik blbec, všichni by zasloužili postřílet. A když přišla řeč na náš baráček, tak samozřejmě všechno bylo špatně. A žádný únik od toho nebyl. Leda k počítači, kam se vešel jen jeden člověk (střídali jsme se s mamkou a manželem) a pak pouze předstírat spaní.
Já vím, že to proti jiným případům nic není, ale poslouchat to den co den tři měsíce byl docela záhul. Ke konci už jsem i brečela a jsem ráda, že jsme zase ve svým. Tátu mám stále ráda, ale žít bych s ním nemohla. Nejvíc mne mrzí, že když je střízlivý, je to moc chytrý a zábavný člověk. Ale když se napije,...

ahojky, tvé pocity mooooc dobře znám, jako bych popisovala to samé před několika lety. Jen s tím rozdílem, že já nikdy tatkovi nic nevyčítala, v životě nikdy jsem nevypustila z úst jedinou poznámku, výčitku, prostě jsem to v sobě držela, bála se o mamku. Udělala jsem to jen jednou, když mamku bil a já do pokoje přišla, abych ji ochránila. Hrozně na mě řval, že jsme s mamkou spojenci a já nevím co ještě. Druhý den vystřízlivěl, omluvil se, ale jinak jsme na téma jeho pití nikdy nemluvili. Já jak to v sobě dusila jsem byla často nemocná typickými nemocemi reagujícími na tyto problémy. Mamka si pár facek schytala, došlo to i dál s horšími následky. ale musím řici, že u něho to částečně vyřešilo to, že začal kouřit, takže ta agresivita po cigaretě vymizela. Přestal ji být, ale pije pořád. Takže mu krní mozek a nemá normální zájmy, jen televizi a zahradu.Já už u rodičů dva roky nebydlím a jsem za to děsně ráda. Mám přítele, který se ke mně chová úžasně, ani jsem nečekala, že by to tak někdy mohlo být. když jsem u rodičů, jsem ráda, že nemusím dlouho, stačí mi malé návštěvy, ale žít bych s nimi už nemohla, kvůli hádkám, které mě deprimovaly a podepsalo se to i ve škole, v chování apod.. Rodiče to nevědí, mamce jsme to neřekly, protože jsme ji nechtěli trápit, tátovi to říct nešlo.
No, co tím chci říct - odpoutej se od jejich problémů. vím, že tě to štve, ale nesmíš si brát jejich problémy na svá bedra, snaž se žít kvalitní život, a těš se na dobu, až nebudeš moci žít týden co týden s nimi (i vysoká škola a kolej pro mě bylo vysvobození). Mamka (jak bylo řečeno) si toto musí vyřešit sama. Bud odejít a myslet na sebe, nebo se trápit. Táta asi nebude typu, který by přiznal že pije a že se musí léčit, ale zkusit by jste to měli, aby jste si něco časem nevyčítali, hlavně mamča.
Přeji hodně síly, vím, že je to těžké.

Můj příspěvek bude trochu jiný. Píšu z pozice ženy, jejíž manžel pil. Pil docela dlouho a měl k tomu své důvody, aspoň on si myslel, že je má. Došlo to už docela daleko a já přemýšlela, že od něj odejdu. Syn tehdy měl 17 let. Nikdy mě sice neuhodil , ale ostudy bylo dost a vyvrcholilo to na synovi narozeniny. Syn se ozval a vyčistil mu žaludek, taky se mě zastal. Manžel ze dne na den sám a bez pomoci přestal pít , je to už přes 3 roky, jsem šťastná jak blecha a jsem ráda, že jsem to vydržela. Manžel byl a je jediný muž v mém životě, chodili jsme spolu od 16 a ve 20 jsme se brali. Vztah syna k manželovi a opačně funguje a je skvělý. Ale je pravda, že i můj muž říkal, že kdyby sám nechtěl, nikdo by ho nedonutil přestat.Moc dlouho o tom nemluvil vůbec a já se radši neptala a respektovala to. Ani si dlouho neuvědomoval a nepřipouštěl, že má problém. Nechci radit aby jsi to vydržela anebo mu zkusila říct, co si o něm myslíš, ale za úvahu to stojí. I když si myslím, že tady je každá rada pro kočku, protože jsme každý jiný. Přeji tobě i mámě hodně sil.

Ahoj, u nás doma je to podobné..
Ne tak hrozné, jak popisuješ, nicméně táta je každý den v hospodě, někdy má nálady, kdy si na mě vylívá komplexy ze "svého zkaženého života". Rozumná reč s ním taky není, vždycky má pravdu, já jsem jen malý spratek..
Nicméně to ještě není úplná troska, před lidmi se ovládá, někdy se chová normálně..
Když je opilý, tak to opravdu nenávidím, je agresivní, k mamce a ke mě se taky chová strašně..
Vypije asi 10 piv denně+ někdy nějaká štamprle..Chodí do práce na směny do fabriky a svůj smutek topí v alkoholu..
Mrzí mě to, že nemám tátu, na kterého bych byla pyšná..
Nevím, jak to řešit..Já se jednou těším na svůj vlastní život, jsem pyšná na to, že můj přítel takový není.
Je mi taky líto mámy..je to smutné, když se lidi mění v trosky..
Jestli máš přítele, asi bych se nastěhovala k němu..Máma si musí nějak poradit, je to dospělá žena..
Mysli na své štěstí, ona to zvládne.. Pokud je to tak zlé, nejlépe ho nějak hospitalizovat nebo já nevím, co s takovými případy..
Přeju hodně štěstí!

Zdravím Vás všechny,

můj problém vězí v otci. Čím jsme spolu déle tím více se prohlubuje nechutenství k němu. Pije denně minimálně 7 piv a každý si dokáže představit co to s ním dělá. na narážky typu ať nepije atd. se uráží a reaguje hádkami s mojí matkou. je to až nesnesitelné, po vypití své denní dávky se chová jako cvok. Mluví si sám pro sebe, vydává divné zvuky a skřeky, vymýšlí si písničky a zpívá. Kolem 7. hodiny večerní už spí. A já i moje máma si oddechneme. Podle mě i mojí mamči se chová jako "prase" a 70- letý dědek, který celý život žije pro alkohol a sedí v hospodách a přitom je mu jen 40!Je mu jedno jestli je plná místnost lidí a klidně si odříhne a nebo "prdí". Je mi to trapné s ním někam jít a stydím se za něj v přítomnosti lidí, které znám. Nechápu kde se ve mě mohla vzít taková nechutnost k vlastnímu otci, která se změnila v nenávist. Nemůžu s ním sedět v jedné místnosti, protože si nikdy neodpustím poznámku, která ho vždy urazí a spustí se tím hádka s celou rodinou. Mám starší sestru. Pro někoho to může být nesmysl, ale každý ví, že otec je přiklání s sestře a moje máma má blíž ke mě..proto se u nás najdou často výčitky že ten naddržuje tomu a ten druhý se zastává toho. Sestře otcův denní rozvrh pití nevadí a dokonce si myslí, že je s ním větší legrace. A proto když se s mamkou bavím o tom že je to alkoholik tak s námi nesouhlasí a zastává se ho. Ona nevidí to co my. Nejhorší je že otec si to nepřipustí a proto o nějakém léčení nemůže být ani zmíňka. Už mi pár lidí řeklo že to bude lepší až se odstěhuji, ale i potom to bude pořád můj otec alkoholik a moje máma s ním pořád bude žít s odporem a nechutenstvím. Tak co mám dělat?