Jak Vaše dítě přijalo náhradního tátu a obráceně?

Vám za příspěvek, jsem ráda, že to "slyším" z více stran. Dcerka naštěstí nemá úplnou averzi vůči příteli, jen hodně asi žárlí. Ještě jsem i zkusila vyhledat na netu její znamení a moc se s tím přítelovým nesnáší, ale odhalili jsme v tom i pár věcí, které nám dosud připadaly nevysvětlitelné. Zaujali jsme tedy postoj nový a to, že s přítelem se tulíme pouze v případě, tulí-li se i dcerka, aby nežárlila a prostě jinak děláme vše jako dosud, hrajeme si spolu, díváme se na pohádky spolu a tak. Přítel malé mhohokrát vysvětloval, že jí maminku nebere, že nás má rád obě, ale je na to moc maličká. U Vaší vnučky je to opravdu hloupý věk, tady je každá rada velmi drahá. Jediné, co mě napadá do doby, než jí to dojde, že máma nemůže být kvůli ní sama je, že by měla s tím přítelem vyrazit na společný víkend ve dvou, nebo nějaký výlet, nebo co její koníčky, nemá on nějaký podobný, ve kterém by jí mohl být prospěšný.
Já tohle řeším rok a od svých přátel už mám nějaké posřehy, ale stále nic neplatí, je to asi běh na hodně dlouhou trať. Moje kamarádka shodou okolností říkala také, že si vzpomíná, jak mamince bránila, aby měla přítele, teď je samozřejmě ráda, že její maminka nepodlehla tehdejšímu tlaku a vztah jim trvá dodnes. Zkusím se zeptat, jak to řešila její maminka a dám vám sem zprávu.

na tuto diskuzi. je to prostě myslím dost složité a případ od případu. moje dcera zije s dcerou od zacátku sama. nikdy tam žádný chlap nebyl, kromě jejího táty, který žije je cizinec a žije mimo EVROPU. ten za nimi dojížděl a vcelku ještě přijíždí, i když je dcera už rozvedená ale stýkají se jen kvůli male a nejsou tam žádné problémuy. vnučce je ale už 13 let a místo aby pochopila jak se věci mají , ona to ale chápe jen nechce aby si dcera někoho našla. Ta ted má přítele, ale nebydlí tam jen někdy přijde, ani tam nespí. Ona se chová naprosto příšerně, je nepříjemná, přesto že nemá jediný důvod, on se k ní chová velmi dobře. tak bych chtěla říci, když přijde chlap ještě do puberty holky je to docela těžké. bud to chlap překousne a počká si až jí to přejde, nebo to bude konec. Domlouváme jí, a poukazujeme na to, že ona jednou také odejde a těžko bude brát ohled nato, že chudák mamka je ted sama bez ní, ale ona prostě mlčí a chová se pořád nepatřičně. myslím že malé děti jsou přizpůsobivější. přeji všem at jejich děti a přítel jsou v souznění-pokud to jde.

to bude správně.Dát jí pocit rodiny. Malé děti to vnímají úplně jinak, ale pořád chtějí to stejné jako ty velké - pocit celé rodiny. Moji synové to taky chápou jinak, mého přítele mají rádi, a protože jsou to kluci a už jim je trochu víc, berou to trochu jinak, i když s námi přítel nebydlí. Ono se to časem srovná, pokud bývalý partner nebude dělat nějaké nepředpokládané kroky. A prosím, neděkuj...Každý máme nějaké zkušenosti a pokud někomu druhému pomůžou, tak je to to nejjednodušší je napsat.

to jsem docela zklamaná, že to její zlobení po návratu od otce neustane, ale asi opravdu se na to nesmíme moc ohlížet a jít spolu bydlet, ať má fungující rodinu. Naštěstí neplánujeme nejméně dva roky další dítě, takže by si na nás mohla docela dobře zvyknout. Moc ti děkuju za cenné rady a hlavně, že jsi mě "vyslechla". Zjistila jsem, že nejsem v tomhle sama a prožívá to nejspíš více lidí. Děkuju.

zbytečně podezíravá....Ale řekla bych, že tatínek s ní trochu manipuluje. Takhle malé dítě se v tom zmatku dospělých nevyzná a vnímá to po svém.A taky to po svém dává najevo. S otcem má vztah normální? Něco podobného prožívám každých 14 dní, když se kluci vrátí od táty z víkendu nebo o prázdninách po 14 denním pobytu u něj. A taky to trvá, než se srovnají.a to jsou velcí. Oni ti bývalí partneři prostě neunesou že jsme si asi vybraly někoho jiného, že chceme něco, co nám vyhovuje více.

Ptala jsem se jí nekolikrát a chtěla by, aby tu byl s námi, jen když právě přijede z návštěvy u svého otce, tak přítele nechce ani vidět a než je s ním kamarádka, trvá to o něco déle. Ale to už opravdu vyléčí jen čas a její rozum. Když její otec nechce, aby o příteli před ním mluvila, dává ji tím jasně najevo svou nedůvěru v něj a jak pak ona má vědět, kdo je dobrý a kdo ne.
Taky mu to jednou zatelefonovala sama i s omluvou samozřejmě, protože jsem jí řekla, že dokud se mu neomluví ta to, jak na něj byla zlá, tak že se nejde na koupaliště a přítel odjel. Ona mi povídá, že mu tu omluvu neřekla, protože se styděla a že po telefonu mu to poví a taky že ano, omluvila se a řekla mu navíc, že ho má ráda a chce, abychom byli všichni tři spolu , to bylo tak hezké.

bych řekla, že to je částečně i věkem. Ony se dětičky v tomhle věku hledají, to svoje já...snaží se prosazovat sebe, i když někdy to nemá hlavu ani patu, ale to je to jejich já...Kluci jsou opravdu trochu jiní, ale ve 3 letech i oni začali trochu dávat najevo svou vlastní osobnost. Můj bývalý manžel jim ale zase všechno dovolil, takže já jsem měla doma demokracii, kdy děti všechno můžou a já všechno uklidím...

trochu j sem si to i myslela... že s předchozím partnerem tohle dcerka nezažila, že má vlastně od malinka jiné podvědomé reakce. Že jste tohle nesdíleli s partnerem. Tak bych řekla, zda to nezkusit, opravdu být pohromadě, aby vás měla doma oba, a získala tak pocit, že u vás bydlí. Malé děti tohle nesou plně jinak než ty odrostlejší. Moe dcerka mě pak přemlouvala, abych s přítelem bydlela. Chtěla ho doma...moc to pak nedopadlo, ale to už je jiný příběh... Už jste se malé ptali, co by chtěla?jestli by chtěla, aby s vámi přítel bydlel?

Já to právě vidím jako vy, že na sebe neustále strhává pozornost, abychom si jí všímali víc, ale domnívám se, že se jí věnujeme opravdu hodně. Když jsme pohromadě všichni tři, hrajeme hry pro tři, jdeme spolu na hřiště an výlety, nebo s ní přítel dovádí, díváme se společně na pohádku, prostě na sebe si děláme čas opravdu až usne večer. Jen, co bych možná dodala. S jejím otcem takové milé chování nezažila a ani to, že by se maminka s někým tulila. Beru to, že si musí zvyknout. Ale když ona neposlouchá a dělá všemožné naschvály, udělá i to, že vběhne schválně do cesty, jen aby nám ukázala a to je právě to, proč mě to trápí, mohlo by se stát něco zlého. A já jí za tohle prostě už musím dát přes zadek, nemůže zase dělat všechno, to bychom se z toho časem všichni zbláznili.
A jak zlobí? Je to různé. Jak jsem zmínila, dělá pravý opak čehokoliv, řeknu, nech to, vezme si to, řeknu stůj, rozběhne se, někdy přítele udeří do tváře, když jí chce něco říct a jindy mu naslouchá, prostě je to pokaždé jiné. Ale vždy, když takto zlobí, utíká ke mně, jakoby mu chtěla ukázat, že já ji mám ráda a jeho ne. Ale v těchto chvílích jí povím, že se mu musí omluvit, jinak nebude třeba houpačka, nebo bonbon, nebo pohádka.
Jen bych chtěla, aby už jsme žili normálně a on k nám mohl jít bydlet, protože je opravdu báječný člověk.

jsou už velcí, a tak si na partnera zvykají jinak...Jojo, život se někdy trochu zamotá...

dcera v tomhle podobném věku si taky zvykala na přítele, jako dítě prostě toužila po někom na post táty, ale byla malinká a tak to dávala najevo po svém. Ona zase naopak zaq ním pořád chodila, zlobila ho, pořád chtěla, aby byl s ní...a jakmile byla jen s ním, byla zlatá...

já nevím, ale myslím, že v tomhle věku je to tak běžné... ona je malinká a tak se začíná hledat...řekla bych, že strhává pozornost vás obou na ni.Abyste se nevěnovali sobě, ale jí... Je to jen můj dojem z toho všeho..když jste všichni pohromadě, zaměstnejte ji, něco co děláte všichni...společně se motejte v kuchyni při přípravě večeře, společně si sedněte k pohádce nebo večerníčku...Ještě se chci zeptat, co znamená to, že zlobí....jaký způsobem, vzteká se? je zlomyslná? nekomunikuje?

Dobrý den, tohle byla rychlá reakce a děkuji za ni.
Jde hlavně o to, že přítel už si neví rady. Když ji hlídá, zatímco jsem já v zaměstnání, tak je vše báječné, ona ho poslouchá, hrají si, smějí se, on ji uloží ke spánku a já vidím, že jí bylo hezky, že spokojeně spinká. Jakmile ale přijdu domů, nastává obrovská změna. Když ji přítel chce třeba jen pochovat v náručí, začně histericky ječet a letí za mnou. Neposlouchá ani mě, když je tu on. Abych to shrnula, když jsme každý zvlášť s ní, je hodná, když jsme spolu hrozně zlobí.

Dobrý den, tohle přesně prožívala moje sestřenice se svou dcerkou, když chtěla žít s přítelem. Ale ač se to zdá divné, ona ho zlobí záměrně, protože chce upoutat pozornost...protože je s ním ráda.Myslím, že vlastnímu otci by něco podobného tropila taky, aniž by to dělala se zlým úmyslem. Jak se chová v podobných situacích k vám? Trochu podobně nebo zcela odlišně? Pokud podobně, řekla bych, že si zvykla na změnu...

Dobrý den, ahoj všichni!

Mám už rok přítele a velmi nenásilnou formou se snažím malou (3,5) s ním sbližovat. Oba se vídají už celý rok, podotýkám, že spolu všichni tři nežijeme. Jen se poslední dobou stává, když společně trávíme více času, že malá přítele opravdu hodně zlobí, dělá přesně obráceně to, co on po ní chce. Já vím, že ho malá má moc ráda a on ji také a jeho přístup je velmi citlivý a také autoritativní, což ona dost potřebuje, ale je to už deprimující, když v jeho nepřítomnosti o něm mluví, že se na něj těší, má ho ráda, chce, aby s námi bydlel a když přijde, tak je na něj nemilá. Je znát, že to dělá schválně.
Proto se Vás chci zeptat, jaké máte zkušenosti vy? Děkuji za každou reakci.