Ženy, pomozte mi, prosím.

že někdy budu jinou ženu milovat daleko víc než tebe.
Ale ty budeš navždy ta první. Má první láska.

Děkuji vám všem, ženy zkušené, ale oznámila mi, že se musíme sejít, že bude konec. Neřekla to tak, jen naznačila, poznal jsme to z toho. Ale psala mi toho hodně jak moc jsem super, že si zasloužím více lásky, že tu co mi poslední dobou dává není moc velká a že jí to ničí, že si o všem promluvíme osobně z očí do očí. Jen vvás ještě žádám o radu ženy, co mám odpovědět na otázku "Odpustíš mi to někdy?" Chci odpovědět něco vyjímečného, poradíte naposledy? Děkuji

Naprosto souhlasím s oběma slečnama nade mnou. První věc - je strašně mladá. Já v šestnácti jsem taky svýmu bývalýmu tvrdila, jak spolu budeme až do konce života a byla jsem si tím jistá. Jenže potom jsem ho prostě přestala milovat. A důvody? Strašně moc a zároveň žádný. Tím chci říct, že on se nezměnil, on byl stále stejný, ale já už ne. Byla jsem najednou jaksi dospělejší a uvědomila jsem si, že chci a potřebuji něco jiného. Takže - v podstatě ani tak moc nezáleží na tom, PROČ ti říkala, že už tě nemiluje a chtěla se rozejít - hlavní je, co k tobě cítí a to můžeš vypozorovat z jejího chování. Druhá věc - když tedy pominu její věk - zamilovanost trvá většinou jen pár měsíců. Potom nastává fáze, kdy se věci mění. Většinou, bohužel, k horšímu, což je podle mě i u vás. Věř mi, že to nejhorší, co můžeš udělat, je psát jí 50 sms denně. To jí maximálně odradí. Zapři se, zatni zuby a omez to na minimum. Pokud tě bude kontaktovat, zkus se uklidnit, sedněte si a všechno proberte - musíš být ale naprosto v klidu bez jakýchkoliv scén a výčitek. Až tehdy, kdy ona bude vědět, že to má cenu se s tebou v klidu bavit, ti řekne, jak se věci mají. A podle toho se pak můžeš zařídit...Jen bych tě chtěla opravdu důrazně varovat před těma neustálýma smskama a voláním...to je strašně nepříjemný. A pokud ty nevoláš a nepíšeš a ona jo, má buď velký výčitky, nebo tě pořád miluje a tam je ta šance No...to jsem ti teda taky moc nepomohla, řekly jsme ti v podstatě všechny to samý - nepiš, nevolej, dej jí čas si to rozmyslet, ideálně si v klidu sedněte a proberte to. Pokud tě už nemiluje, nemá ale cenu jakkoliv tlačit na pilu...bude to zbytečné a pro tebe strašně bolestivé.

Ahoj! Podle toho co píšeš, by se na jednu stranu mohlo zdát, že jsi ideál každé ženy - jak píšeš opečováváš ji, jsi k ní pozorný, milý, atd. To ocení každý žena, jenže žádná nechceme závislého chlapa, který na nás bude viset jako koule na noze

Píšeš: "...každý den jí píši nejmíň 50 smsek a smsky na dobrou noc i ráno. Chovám
se k ní jako k cejcennější věci a ona je, více než to, můj miláček!
Hodně lidí mi říkalo, že bych se pro ní roztrhl a to není dobře, jenže
já nemohu jinak, jsem po uši zamilovanej a nemohu bez ní žít... Tak
proč mi to dělá? ..."

Možná to dělá proto, že ji právě tohle všechno děsí?? Psát 50 sms-ek za den, to už je opravdu trochu moc, nemyslíš?? Vždyť jí nedáváš žádný prostor, nemůže vůbec dýchat. Alespoň já bych nemohla a svým způsobem se jí vůbec nedivím. Chápu, že ji máš rád a záleží ti na ní, ale nech ji taky její životní prostor, počkej někdy, až se ozve první ona. Tím, že budeš někoho pořád uhánět si ho neudržíš

My ženy máme rády chlapy, co nás rozmazlují a jsou na nás hodní, ale pokud vycítíme, že je na nás ten chlap závislý a můžeme si s ním dělat, co chceme, to taky není dobře. Zkus být trochu umírněnější ve všem. Láska není jen o množství poslaných zpráv a ani se tím neměří.

Ahoj.
Tvůj vzkaz je dlouhý, popsán velmi pěkně. Proč se Tvá přítelkyně začala chovat jinak / netuším. Mohu pouze spekulovat. Je velice mladá. Holčina 16.tiletá. Píšeš, že jsi sní už přes rok. Mohlo se stát, že zamilovanost z její strany vyprchala. Možná proto chce čas. Ale většinou je konec. Píšeš, že jste si navzájem na sebe žárlivý. Jeden bez druhého nemůže být. Zkus jí tedy dát ten čas. Nepsat sms. Mohlo se také třeba stát, že se zakoukala do jiného a vše si chce nechat projít hlavou. Ale to nejpodstatnější. Pokud bude chtít konec, nenaděláš s tím vůbec nic. Nebo se vše obrátí a budete opět spolu. Myslím, že je mnoho variant. Nevěš hlavu. Mládí je krásné. A určitě ta pravá na Tebe čeká. Moc jsem Ti neporadila. Ale jestli je to tak, že bez sebe nemůžete být. Není ještě vše ztraceno.

Řekla mi do toho telefonátu, že chce čas. Samozřejmě jí ho dám, ale jsem závislej, je to těžké jí nepsat jako dřív.

Dobrý den, zdravím všechny a děkuji vám, že ste klikli na toto mé téma a budete se mi možná snažit pomoci, jste hodní lidé, děkuji. A teď´ k věci. Přítelkyně mi napsala po jednom nejmenovaném serveru do zpráv, že už není do mě takový blázen jako dřív. Aby ste byli v obraze, mě bude 18, jí bude 16 a jsme spolu přes rok a měsíc. Já vím, že to možná vyzní směšně, ale asi každý, když byl mladý, tak říkal své lásce, že budou spolu navždy, ani my nejsem vyjimkou. Dřív mi psala, že už jsme jí dlouho nenapsal, že s ní chci být navždy, stále jsme mluvili o naší budoucnosti, jak budeme mít děti, auto, baráček a budem šťastní. Proč tohle vše píši? Protože mi také v té zprávě napsala, že už je moc, že jí píši stále navždy atd. Tak prčo to dřív chtěla ať to píši a teď nechce a neříká to? Byli jsme spolu venku a já se, jako vždy choval strašně zamilovaně a šťastně, ona moc ne. Už mi bylo divné, že se asi něco děje a ten večer mi to napsala. Ještě aby ste byli v obraze. Odjela na výměnný pobyt do Německa. Když mi to řekla, nechtěl jsme tomu věřit a nechtěl jsem jí pustit. Ale po týdnu mi slíbila, že bude jezdit každý víkend domů a každý den se aspoň chviličku uvidíme na skype po webce. Bylo tomu tak týden. Samozřejmě já jsem chápavý člověk a vím, že tam má určitě hodně učení atd. že si nemůže se mnou stále volat. Jezdí jednou za 2 týdny ale, takže se to dá přežít. Jenže my dva jsme si vytvořili takový vztah, že jsem na sobě strašně závislí a oba moc žárliví. Má přísné rodiče, které ji nedovolí chodit ke klukovi domů, ani k ním. Nesmí být po večerech pozdě venku. Ale i když se kvůli tomu chtěla už hodněkrát rozejít, rozmluvil jsem jí to. Přece kvůli rodičům se nerozejdem, to je hloupost. Ona nemůže zato, jaké má rodiče a já to respektuji.A srdce jí miluje, a nic mu v tom nezabrání. No nebudu to nadále náš život rozebírat, jen jsem chtěl říci to, že mi tedy napsala, že prostě že do mě není takový blázen jako dřív, po mé obrečeně napsané zprávě mi zachvilku napsala - Stačilo by Ti být pouze přítelem? ... To mě dorazilo, totoál, rozbrečel jsem se a chtěl jsem někam pryč, hodně daleko, odepsal jsme jí, že přítelem být prostě nedkážu, přes to co k ní cítím a že jí přeji úspěch do budoucna atd. Po probrečené noci jsem si řekl, že jí nechám vycukat. Hned po mé zprávě mi asi 10x volala a napsala asi 5 zpráv že mě miluje a že bude, že si mě stále váží, nezvedal jsem, nereagoval, druhý den opět 10x nezvedal jsem, přijel jsem domů z praxí, opět volala zvedl jsem jí to a chtěla jen vědět, zda jsem v pořádku a jestli jsem doma. Odpověděl jsem jí a řekl, že jestli mě miluje a pořád chce, ať mi to dokáže! Já se k ní chovám každý den jako blázen, totálně zamilovaný blázen! Udělal bych cokoli pro její šťěstí, kdybych to uměl, snesl bych jí modré z nebe, každý den jí píši nejmíň 50 smsek a smsky na dobrou noc i ráno. Chovám se k ní jako k cejcennější věci a ona je, více než to, můj miláček! Hodně lidí mi říkalo, že bych se pro ní roztrhl a to není dobře, jenže já nemohu jinak, jsem po uši zamilovanej a nemohu bez ní žít... Tak proč mi to dělá? ... Snad jsem toho napsal dosti, aby ste si udělali přibližný obrázek. Zkušené, dospělé ženy, prosím, poraďte, nenechte mě ve štychu.Děkuji za předčtení tohoto téma a předem děkuji, zda chcete pomoci a už klikáte hnedka na odpověď. Přeji vám hezký den. A děkuji Vám, všem, za každou radu, za každou drobnost.