Manželka to prostě nechce, co s tím ??

TO DDLL: Ahoj všichni, zdravím i naše nové přítelkyně To, co píše Bára, můžu s klidným svědomím podepsat, protože jsem k tomu sám dospěl, bohužel až po letech. Už jsem to tu dříve popisoval, tak se nechci opakovat, jen bych chtěl připomenout, že se nakonec vlastně tak moc nezmění. Je chyba čekat od takového rozhovoru, že se manželka chytí za nos a v okamžení z ní bude už navždy ***uální dračice Je to o tom, vyjasnit si pozice a pokud je manželka rozumná, třeba si i poslechnout důvody z druhé strany. A nastavit nějaký kompromis. Pokud chci mít opět onu dračici, pak je jediným řešením odchod, bohužel. Já jsem onen finální řez, ten zásadní rozhovor strašně dlouho odkládal, protože jsem se jednoduše bál, že mi žena řekne „Tak si běž...“. A já budu muset jít, protože kdyby ne, tak jsem skončil úplně. Ale nakonec jsem prostě spoléhal na to, že mám ženu rozumnou a ani ona nechce zůstat sama s dětmi, nebo se o ně tahat se mnou. Takže připraven na všechny alternativy jsem se svou milou proseděl celou noc, tvrdošíjně jsem se držel tématu, a když jsem překonal zbytečné vysvětlování a argumentaci, nakonec jsem se i já něco dozvěděl. Bylo to drsné, ale nutné. Navrhnul jsem několik řešení, poradnu a tak, ale nakonec jsme to zvládli sami. Jenže tady je možná ten kámen úrazu - problém se nevyřešil tím, že by najednou bylo ***u habaděj, ale tím, že jsem se JÁ zbavil toho stresu. Manželka správně pochopila, že jsem už na hraně a prostě jsme se domluvili, jak to bude dál. Ona to nepotřebuje a dělá to jen kvůli mně, a já jsem zase musel pochopit, že do orální ***u jí prostě nutit nemůžu, když k tomu má odpor, a některé polohy jsou natolik bolestivé nebo pro ni „potupné “, že je zkrátka musíme vynechat. Takže se nakonec změnilo „jen“ to, že je to víceméně pravidelně v nějakém úsporném režimu a já už se v tom psychicky neutápím. Což ale přesto beru jako výhru

TO DDLL: To je smutný příběh... ale zpět k tomu, co jsem psala níž.... Vy chcete mít spokojenou rodinu, Vy jste všechno přečetl, Vy jste všechno zkusil ..... a co ona? Prostě se přestaňte tak snažit... a basta. Věnujte se dětem tak, jak se patří, chovejte se s úctou k jejich matce, ale do prde... se přestaňte tak proklatě snažit.... to ale není rezignace a seberte odvahu a té Vaší to při nějaké vhodné příležitosti sdělte... hezky, slušně, ale bez ubrousků (servítek)... Sorry zlato, ale snažil jsem se a nebylo to k ničemu - mám spoustu nabídek a už jsem kousek nad propastí ty nabídky (a zejména JEDNA je hodně zajímavá!!!) vyslyšet...

TO Bára:
dekuji za rady, tohle jsem take zkousel (troufnu si rict, ze jsem zkousel vsechny rady ze vsech zdroju na svete, protoze proste chci mit spokojenou rodinu). Nejake mirne, kratkodobe zlepseni nastalo, ale tot vse. Popravde, ja uz to pomalu doma vzdavam. Vydrzim nez budou deti plnolete a pak se rozvedu

Když už tu sedím (piju skvělý burčáček mňam ), popustím ještě trochu uzdu ... ať máte co číst aspoň vy... . Dnes po tom burčáku se cítím na ožehavé téma - *** (ženský )...Je to zpropadená věc, vy chlapi to máte prostě (aspoň z mého pohledu) jednodušší - to ženské "O" je jaksi záhadné a to někdy i pro nás....Kdysi jsem někde na toto téma našla článek asi v tomto duchu. Děvče se zamiluje, zahájí ***uální život a *** prostě nemá, neboť chlapec je nezkušený a myslí si, že je to tak jednoduché, jako u něj. Děvče chlapce miluje a aby byl spokojený, tak se mu "Ó" tak trochu zahraje, no a to je kámen úrazu. Kluk si myslí, že je vše v pořádku, ono sice není, ale děvčeti už je jaksi blbé říct, že "nebyla" a tak předstírá dál a dál a dál, pak svatba, děti, moc práce a najednou děvče zjistí, že co by se "zbytečně" namáhala a tak se vlastně dojde na to, že na TO vlastně ani moc není - Proč? No proto. Takže ještě jedna velmi obecná rada (nechci se nikoho dotknout - určitě jsou mezi Vámi skvělí milenci)... zkuste se pánové svým ženám více věnovat (snad nemusím víc naznačovat ) a trochu zapátrat, jak to s tím jejím orgasmem opravdu je - prostě po vzoru anglického gentlemana - až po Vás madam.... Pravda ale taky je, že my (ženy) se za tím orgasmem až tak neženeme... je pro nás (nebo tedy aspoň pro mě) důležitá intimita a blízkost a důvěrnost a i když "ho" nemám já, tak mám aspoň radost, že ho má on...

TO DDLL: a když ty se postaráš o děti a žena může ven - můžeš ven ty také?

TO DDLL: Ahoj - každá rada drahá, když člověk nezná okolnosti a souvislosti, tak se radí blbě a může se spíš ublížit, než pomoct. Možná znáte - ale zkuste přečíst Manželské judo od Plzáka (já z toho žiju celé manželství ). Jinak obecně - to se dočtete i v té knize - netoužíme tak nějak po tom, co je pořád ochotné a k dispozici. Vy po své ženě toužíte, protože Vám pořád tak trochu (nebo možná i hodně) uniká a čím víc uniká, tím víc toužíte....Takže zkuste nebýt pořád tolik ochotný a k dispozici.... (Plzák píše, že ten poměr je cca 80% ku 20%) Tzn. 80% spolehlivý partner, manžel, otec atd..., ale nechat si těch 20% v záloze... pánská jízda, ze které se přijde trošku pozdějc, než by se mělo..., večírek s holkama z práce... A přestat loudit a vydržet to hodně dlouho, v klidu a s úsměvem... To mi neříkejte, že jí to nebude divné a bude přemýšlet, co se změnilo (pokud je normální a má Vás ráda).... Uvidíte, jestli to zabere nebo ne..... prostě se udělejte tak vzácný, jako se dělá pro Vás ona.....

TO DDLL: Poslat ji do haje, rozvest se a zazadat o stridavou peci..

TO Baru:
ahoj, kdyz pominu, ze Bara i Baru pisou jak Mirek:),
tak se zeptam opacneho pohlavi. Myslim, ze jsem rozumnej muzskej, zeny o mne projevuji velmi vyrazny zajem a ja mam zenu jaka je zde casto popisovana. Co s tim? Mame deti, ktere jsou pro mne vsim a nechci je vidat par dni v mesici. Co ma takovy chlap delat? Doma nemame zadne problemy, jen proste nefunguje ta intimni stranka. Mame se dobre, mame penize, bydleni, nove auto, hromadu skvelych kamaradu, kulturni vyziti, sikovne deti, postaram se o deti, zena muze ven, nekourim, meju se, volny cas travim s rodinou...co mam delat?

Ahojte, mám dotaz - kde najdu ten kurz masáže ***u? Já jen, že bych ho zařadila do našich chvilek .... časem. Momentálně se u nás už půl roku nesouložilo - nemoc partnera.
Mužů, co mají doma frigitky, je mi líto. Pravda je, že by to mohlo mít spojitost s HA. Nechápu, proč to ty ženský berou. Vždyť jsou i jiné způsoby antikoncepce. Jinak co vím od kamarádek, tak ony používají možnost si vrznout jako cukr a bič na muže. "Málo vyděláváš, nevynesl jsi koš, před rokem jsi zapomněl na výročí, neustále koukáš na fotbal nebo sedíš na rybách, včera mi špatně uschlo prádlo .... *** prostě nebude". ... No co dodat, někdy jim to vyjde a někdy ne. Ale to se dozví, až když je pozdě. Pak pláčou a dělají chudinky na všechny strany. Žádnej rozumnej mužskej si to nenechá líbit dlouho.

Omlouvám se za Anonym - Bára

Po přečtení celé diskuze zde (jaká škoda, že to netrvalo dýl – četla jsem to jako román),.. bych dnes ráda navázala tématem, které se tu občas u diskutujících objevuje – a to je zpropadený a záhadný výběr partnera/ky, kterému občas a někdy i často, dívaje se kolem sebe, fakt nerozumím… Vidím babu „do světa“, příjemnou, milou, vtipnou a vedle ní zapšklého žárlivce s ústy věčně „do podkovy“… Neříkejte mi, že se až takové protivy přitahují… nebo naopak vtipného, ***y chlapíka, kterému „by dala úplně každá“ a on má doma vysušenou, věčně nevrlou tresku, která se tváří řečeno s Ivankou Devátou, že soulož je svahilský výraz pro oheň…. Tak proč? Zapátrala jsem v paměti až do svých gymnaziálních let (ech kletě!!) a vzpomněla jsem si, že moje spolužáky nejvíc lákaly ty výzvy… Ti velcí „prcíři“ nešli po holkách, kde by „to“ měli jisté, ani po holkách, u kterých se to dalo časem předpokládat, oni chtěli ty Výzvy!!! A když si vzpomenu na ty unylé laně, tak to někdy i Vám chlapům trošku přeju (legrace)… Jak říkala moje tchýně, co sis vzál, s tým si byť! Vy chcete lovit a dobývat a kdo vám toho lovení a dobývání dopřeje nejvíc? No přece holka, která na to vůbec néni, a néni a néni a ani když ji konečně získáte, tak nebude a nebude a nebude… K uvedenému jeden příklad z vlastní rodiny: Když dospíval můj syn (nyní již ctihodný otec), tak postupně vodil domů různé „kamarádky“, zpočátku právě ty holčiny, co je pořád bolelo bříško, nebo hlavička atd…. až dovedl domů asi třetí takový exemplář, tak jsem posbírala mateřskou odvahu a pozvala si milého syna na „tépich“ a hodně otevřeně se zeptala (bylo mu už přes dvacet), kdy si naposled „vrzl“… No už ani nepamatuju, mami…. Ona se pořád učí, má těžké zkoušky atd… atd… zkrátka pořád vyprovázel a vyprovázel, ale připuštěn nebyl, tak 1x měsíčně… No tak jsem mu tehdy řekla, ať okamžitě změní lokál, nebo se odsuzuje do trvalé – čili doživotní pozice ***uálního loudila a ať si najde holku, která má v této choulostivé oblasti podobný temperament (samozřejmě nejen ten, ale i další úctyhodné vlastnosti, které očekáváme od budoucí manželky, partnerky a matky našich dětí…)… naštěstí poslechl a dnes je s bezvadnou holkou do nepohody a po stránce ***u rozhodně nestrádá (pochopila jsem, že spíš naopak – aspoň nemá roupy)…. Tož tak… a pište, pište, ať mám, co číst….

TO Mirek: No, je to presne tak. Kdyz je zena "rozumna", chce mit doma pohodu, spokojenou rodinu a chlapa, tak se o nej pravidelne "postara". Ale nase zkusenost je vetinou ta, ze na to kasle a neco takoveho je ji odporne a cas venuje radej uklidu, vareni pro deti, sledovani telenovely nebo precpavanim se bramburky u televize:D

Jak si tak praciji doma na PC tak posluchám z netu staré schow pana Krause a byla tam "***koučka" Gaia Poupětová a mluvila naprosto zmateně a trémovaně.
Tak jsem si našel na netu její seminář a přinutil se to sledovat. Hlas hoddně skřípavý a strašně ráda odbočuje od hlavní linie přednášky ALE !!! není to vůbec pitomá holčina. Na rozdíl od "poradců" typu "přizpůsobte se méně náruživé partnerce partnerovi = akceptujte celibát", tato paní radí ženám věcně a prakticky:

1. Vyberte si partnera, který Vím intimně "voní" a nebo si ho vemte pro prachy, ale pak za mnou nechoďte kvůli problémům v posteli.
2. Pokud manželku v dlouholetém manželství přestane *** s manželem rajcovat, tak se nejprve vyloučí zdravotní důvody a spory, které mají manžele mimo intimní oblast. A když tyhle příčiny, např. protože ona je v přechodu, tak se na čase změnit dosavadní ***uální rutinu. Nové místo, poloha, hračka technika, atd.
3. Když ho máte ráda, ale sama absolutně nemáte na *** chuť (= ani jiný chlap by Vás nevzrušil), pak vězte, že Váš manžel "to" potřebuje, a velmi ocení, když mu poskytnete rozkoš cca. každé 2 dny nějakým náhradním způsobem. Favoritem je orální ***, ale když se to žene ekluje tak Gaia doporučuje, aby se manželka naučila provádět manželovi masáž ***u.
Zní to možná hrozně, ale 2x týdně 20 minut za pohodu v manželství to je přeci naprosto minimální "OBĚT".
4. Kouzlo intimní párové vazby je totiž v tom, že partneři jsou při orgasmu (alespoň jednoho, ideálně obou z nich) SPOLU. Ještě jednou jde o to být při orgasmu SPOLU (v podstatě lhostejno, zda ho docíle souloží, rukou vlastní či její nebo jeho,... ) SPOLU = vztahové lepidlo.
5. Jakmile si partneři nebo navyknout zažívat vyvrcholení sami a nebo s nějakou jinou osobou, je se vztahem konec.
6. Rada od GAII na závěr: Milé dámy vyzkoušejte on-line kurz masáže ***u, naučíte se 30 chvatů. Manžel bude u vytržení a Vy nebudete muset poskytovat žádný Váš tělesný otvor ...

... a já říkám .... a bude po problému

Mirek

Ahoj všem diskutujícím. Dnes jsem náhodou narazila na tuto diskuzi a moc se mi líbí. Jsem nadšená, že stále existují kultivovaní a vtipní muži a mnohých je mi až líto, co ve svém partnerství prožívají. Ráda bych občas přispěla svým ženským (50+) pohledem na věc... Je toho moc, co bych chtěla říct, tak zkusím sem tam napsat na nějaké téma, co mě zrovna napadne... Dnes: hormonální antikoncepce.... Každá ***uálně aktivní žena prostě řeší skutečnost, že při ***u (i při milování ) lze otěhotnět. Takže většina žen po určitém počtu dětí dojde k situaci, jak to vyřešit... HA se nabízí... pohoda, klid, žádná "trapná" manipulace s pánskou ochranou... jenže ouha... ani si nevšimnete a jste ***uální mrtvola. Mám s tím vlastní zkušenost (i zprostředkovanou od několika kamarádek)... stane se to plíživě.... a najednou je z temperamentní holky, která "to" měla vždycky ráda frigidka.... Průser (pardon) je, že ani ona sama to nedává do souvislosti. Já jsem tak "žila" 10 let a můj manžel trpěl... Pravda je, že jsem se snažila, protože jsem "to" chtěla dopřát aspoň jemu, ale sama jsem z toho měla Velké kulové.... Po vysazení vše opět v pořádku....

TO Mirek: Mirku, zdravím a děkuji za všechny Vaše příspěvky a postřehy. Vše sedí, jako hrnec na pr...i . Vydejte to knižně nebo to nabídněte jako scénář k filmu.... A pište dál....

TO Mirek:
na tohle jsem u sve dcery pripraven, existuje film, ktery dokonale ukazuje zenske ne/mysleni v teto oblasti. Dcera to v 13ti povinne shledne alespon jednou mesicne!

https://www.csfd.cz/…ho-davu/prehled/

TO Pohan:
Hele tak tohle je u nas asi trefa do cerneho. Tohle vyzkousim. Uz nejakou dobu to tusim ze to je asi jedina cesta. U nas 1 mesicne a to uz probehly debaty dost narovinu. Zlepseni to je, ale bida zejo. Me je to vlastne proti srsti kdyz mame dva caparty tak chci byt k dispozici, chci pomahat, a tak. Ale paradoxne tady tahle logika neplati. Se vlastne chlap musi premahat aby se choval nejakej floutek aby byl pro tu svou zadouci ...

Zdravím všechny, a protože jsem doma s vyhřezlou plotýnkou, tak popustím po čase uzdu své grafomanské úchylce a něco napíšu.

Občas mi přes rameno kouká do počítače i moje nová přítelkyně (lékárnice), takže s jejím laskavým souhlasem několik poznámek z její / ženské strany.

Dívka / žena chce za partnera (a to nejen na ***) vždy toho maníka, kterého považuje za nejlepšího. Potíž je v tom, že definice "toho pravého chlapa" se postupem času výrazně mění. V 17 letech snila moje dnešní kámoška (dne 48 let) o malém blonďatém svalovci, který tak fantasticky trsal na diskotéce. Tomu by "dala" kdykoliv a kdekoliv, ale naštěstí měl kolem sebe tolik jiných buchet, že na tu "moji" s copem a pleteným svetrem od mámy nedošla řada.
Pak se během studia na VŠ z ošklivého káčátka vyklubala super vysportovaná kočka, o kterou by se většina tzv. obyčejných kluků ani nepokusila. Takže kočka využila situace a vybrala si z mnoha zájemců toho aktuálně nej, tedy úspěšného pana doktora (starší o 10 let, vila, bourák, 1x rozvedený). A žila si 2 roky jako v pohádce, naplánovalí dítko, a ona přišla rovnou dvě najednou a tím idylka skončila. Manželka po dvou dětech a se 2 miminy za zády přestala být zajímavou kočkou pro playboye, zato mladé 20 leté sestřičky jsou pro pana MUDr. rychle a snadno k mání. Snažila se bojovat několik let co to šlo a to i v posteli, ale nebylo to nic platné. S dvojitým kočárkem a v 35 se "dvacetiletým broskvičkám" konkuruje hodně těžko. Takže to skončilo rozvodem a rolí samoživitelky se 2 dětmi. Přišla fáze naštvanosti na všechny chlapy, kterou občas narušil nějaký "nápadník". Šanci dala vždycky stejnému týpkovi jako byl první manžel. Jenže plejbojové si užili pár večerů či max. týdnů a jakmile začal vztah směřovat k něčemu trvalejšímu a vážnějšímu, tak se zdekovali. Po 40 roku života nápadníci zmizeli úplně, a to i když dotyčná vypadá fakt skvěle. A teprve tehdy - vlastně z nouze - se dotyčná byla ochotná podívat i na "obyčejné slušňáky". Lidově řečeno pod tíhou věku a okolností přehodnotila definici ideálního partnera (už to nemusí být oslnivě vtipný, borec z fitka, který předjede před lékárnu v nejnovějším kabrioletu a kolegyně z něj upadají do transu).
Jenže všichni ti "normální" chlapi = fotříci se začínající pleší, brýlemi a bříškem, kteří každý den poctivě hákují v práci, aby se rodina měla dobře, už jsou jaksi dávno zadaní. Na trhu už jsou jenom "recykláti" a nebo věční a nepoužitelní mamánci. Postupně se tak dopracovala k zajímavému názoru, že kdyby nevypadala za mlada (já říkám i dnes) tak vizuálně dobře, nemohla by mít nosánek tak nahoru a "musela" by se "spokojit" i s brýlatým studentem z VUT a možná by si ušetřila spoustu životních eskapád. Optal jsem se té mojí dnešní souputnice zcela na rovinu, proč jsem dostal šanci já. Mám totiž řídký vlas i vous, nevlastním kabriolet ani vilu (nýbrž jen malý byt a 10 let starou ojetinu) a i když se snažím udržovat v kondici, tak kila a dioptrie přibývají, no prostě docela nutný fotr za zenitem. Smála se, pak se přitulila, chvíli se nemluvilo ... a o něco později to vybalila. Totiž, že už konečně dospěla, a že chce někoho, kdo jí bude věrný, o koho nebude muset permanentně bojovat s dvacítkama, na koho se může spolehnout a někoho, kdo jí přidá třeba na nové zuby, namísto aby si koupil novou sadu golfových holí a s kým může mít *** pravidelně a bez obav, co si ten druhý "přinese domů za nemoc" a kdo se sní otevřeně baví o všem .... atd. Koho mohu mít ráda a nemít neustále pocit, že to skončí při první další vráce na mé tváři nebo stehnu.
Takže rada od skoro padesátnice pro mladší ženské ročníky zní: Nebuďte pitomé, ta představa, že ten Váš pracovitý a nudný manžel Vás už nerajcuje, a někde venku čekají zástupy vzrušujících, energií a dobrodružstvím nabitých krasavců je úplně zcestná. Važte si toho, že o Vás má maník zájem i po letech a po několika dětech. Netrapte zbytečně sebe ani jeho a nežijte v planých iluzích.
Takže ve finále jde jen o to, mít partnera / partnerku na povídání, na pomazlení a na ty starosti a bolesti, které zcela určitě přijdou .. nebýt na ně sám.

Howgh

Mirek

TO Života.znalá:
no, ja si troufnu rict, ze i kdyby manzelka sveho muze strelila pri hadce z pistole nekam do stehna (tak aby to prezil), pak se mu zacala omlouvat, obvazalu mu ranu a zacalo ho hladit, tak by jedno cislo do prijezdu zachranky stihli :-\
Myslim, ze jedino co muze potlacit chut na *** je protivna zenska. Jakmile zena jen trosku nastavi vlidnou tvar a muz jen trosku viciti chut na zenine strane, neni co resit.
Ja mam deti klidne i na tyden, po opetovnem shledani jsem plny chuti, ale zena nikoliv. Tim to nebude mila znala

TO Života.znalá:
Jí se chuť na *** vrátila.
Nabídněte nějaké jiné řešení.
A prosím, vynechte žvásty o romantickém víkendu ve dvou. Romantický víkend funguje do neděle večer, kdy se vše vrátí do starých kolejí.

TO Pohan: Pohane, jen bych ráda věděla, jak by ses tvářil ty, na to kdyby ti nechala doma děti a dělala přesně to, co děláš ty jí. To pochybuji, že by se ti líbilo kdyby odjela a nechala všechny starosti na tobě a neozývala se ti. To by tě asi chuť na *** přešla.

TO Pohan:
No teda je to hodne drsne. Nevim kolik mas dovolene, ale jet nekam sam tyden bez deti je velky luxus:)
Na druhou stranu verim, ze tento pristup muze pomoct. Ale stejne je to neuveritelne, jak zeny funguji. Kdyz doma vse klape, maji spoustu casu na ***, tak na to kaslou. Jak jim pribyde starosti, najednou ta chut je...
Ale co se divim, jedna poucka rika, ze zena je derivace a muz je integral. V tom je jadro pudla :)

V návaznosti na Jirku píšu vlastní zkušenost:
Spali jsme spolu tak jednou za tři týdny nebo jednou za měsíc. Snažil jsem se, byl jsem na ni milý, nenaléhal jsem. Když jsem jsem na to téma zavedl řeč, čím by se to dalo zlepšit, nedokázala odpovědět, ona vlastně problém nemá. Zavedli jsme "povinné úterky". Překvapilo mne, že souhlasila, ale žádné nadšení v tom nebylo. Ani z její strany, ani z mojí. Po čase "úterky" vyšuměly.
A pak mne napadlo změnit taktiku. Dál jsem byl milý, nenaléhal jsem, ale přestal jsem se snažit. Když mi zavolala, abych třeba vyzvedl děti z družiny, někdy jsem to udělal. A někdy jsem jí třeba dvě hodiny předem zavolal, že to nestihnu. Nadávala, že už něco má a podobně. Řekl jsem jí, že to prostě nestíhám, nazdar a položil jsem telefon. Když volala zpátky, nebral jsem to.
Když třeba plánovala společný víkend, někdy jsme jeli všichni společně. A občas jsem jí řekl, že už něco mám, že jedu v sobotu ráno pryč a vrátím se večer. A jel jsem sám.
Občas jsem jí nabídl program třeba na sobotu. Když začala něco ve stylu "víš, myslela jsem, že budeme...", odpověď zněla "v pohodě, jedu sám...".
Když mi volala, nebral jsem telefon hned a zavolal jsem třeba za tři hodiny zpátky, co potřebovala. Když nadávala, odpovídal jsem, že jsem neslyšel telefon, měl jsem nějakou práci apod.
Když se chtěla hádat, zůstával jsem klidný a třeba jí vůbec nedopovídal. I když to bylo mnohdy těžké.
Na narozeniny jsem ji popřál, koupil kytku, ale nedal jsem jí žádný dárek. Bez vysvětlení. Byla zaražená, ale neptala se.
Pak jsem jí s předstihem oznámil, že o letních prázdninách jedu na týden na dovolenou na Šumavu. Začala se ptát, co tam budu dělat (chodit po horách), s kým tam jedu (s nikým, jedu sám). Ještě jsem jí řekl, že budu mít celý týden vypnutý telefon. Namítala, co když se něco stane. Odpověď: Poradíš si sama, zavoláš rodičům, požádáš přátele.
Už teď se začala víc snažit, intervaly mezi ***em se začaly zkracovat. A bylo vidět, že jí má dovolená vrtá hlavou.
Pak jsem odjel, po týdnu se vrátil. Byla hodně zvědavá, jak jsem se měl, co jsem tam dělal apod. Povyprávěl jsem jí o své dovolené, ale stručně, žádné podrobnosti (chodil jsem po horách, bylo to fajn, vylezl jsem na Plechý). Večer se ke mně sama přitulila a krásně jsem se milovali.
Od té doby (cca 2 měsíce) se milujeme dvakrát nebo třikrát týdně, občas je dokonce iniciativní i ona. Pokud je iniciativní ona, nechávám to na ní. Nepřebírám iniciativu, spíš se snažím tvářit "tak teda jo, když chceš". I když zrovna tohle bývá hodně těžké.
Prostě jsem přestal být spolehlivý spolubydlící, kterého má přečteného do poslední stránky a o kterém ví, co udělá, dřív, než to řekne. A dál pokračuji v taktice "občas něco neudělat podle její představy".
Neříkám, že je to univerzální návod, ale u mne to zafungovalo.

Chtěl jsem původně napsat života znalému děvčeti také něco pěkného a pozitivního, ale škoda klávesnice Třeba se s námi ještě sama podělí o nějaké další životní zkušenosti

Brouzdal jsem tu tak trochu v ostatních diskuzích a v jedné s názvem "Začarovaný kruh...problém se ***em" jsem nalezl prosbu o radu od "kolegy" (doporučuji života znalému děvčeti k přečtení), ve zkratce čím víc se snaží, tím míň ***u je. A musím sem překopírovat doslova odpověď jakési Zuzany, protože ta tedy stojí za to. Před přečtením doporučuji usednout a zhluboka dýchat

"TO walsal75@seznam.cz: takovejch mužů (úmyslně nepíšu chlapů) si ženský nevážej. Chce se mi napsat :„když všechno děláš sám, udělej si „to“ taky sám.
..
První půlrok o tebe bojovala, potřebovala tě uhnízdit. Teď tě má jistýho, tak proč se namáhat.
Kdybyste se rozešli, zabojuje na pár týdnů zase a pak to opět sklouzne do starejch kolejí. Ulovená zvěř se neštve. Bez boje je to nuda. Nuda, nuda..."

Co dodat ...

TO Života.znalá:
Na světě je asi 3,5 miliardy žen, ony se nějaké najdou, které o *** stojí. Když to nebudete Vy, bude to nějaká jiná.

Kluci, už by jste mohli pochopit, že většina žen nad 30 let o *** nestojí. Jsou většinou unavené a mají plno starostí s dětmi a chodem domácnosti. Když řeknete, že pomáháte, tak to, že občas vynesete smetí, není žádná pomoc.

Ještě několik poznámek k tomu "***uálnímu barometru".

Když spolu manželé vzájemně uspokojivě nespí 6 měsíců, je to hodně na pováženou. Když 12 měsíců a déle je vztah už nejspíše v ...

Předpokládám, že emancipovaná a vzdělaná manželka tohle ví nebo aspoň instinktivně tuší taky. Tedy že, když to v posteli delší dobu neklape, tak není něco v pořádku a mělo by se s tím něco dělat.

A teď to přijde: Má Váše manželka ochotu, snahu či dokonce vlastní iniciativu s tím něco dělat? Trápí se nebo aspoň zabývá se tímto problémem tak, jako třeba Vy. A nebo je úplně happy a kašle na to, neboť ona "***" nepotřebuje a maník, ať jí dá pokoj.
Takže po 6 či dokonce 12 měsících odmítání z její strany a zároveň při absenci pokusů o řešení z její strany, je to JASNÉ = jste staračem a trubcem v jedné osobě. Žádná snaha, komunikace ani nadbíhání Vám NEPOMUŽE.
Na chvilku možná bude ochotná souložit, když bude mít strach, že starač by to mohl zabalit, ale tohle jí dlouho nevydrží a navíc o tento druh "zábavy" asi jako chlap nestojíte, takže ...

Kdysi dávno (zase tak dávno to není), jsem se pokoušel té svojí bývalce vysvětlit, že bych se spokojil alespoň s pravidelným "ručním odbavením". Ale nemělo to cenu, držela to dvěma prsty jako tužku a druhou rukou zkoušela zachytit sperma za letu do připraveného ručníku. Nyl to snad jediný okamžik v mém životě, kdy jsem, měl erekci a záchvat smíchu současně.
Pak jsem se jí snažil naznačit, že by možná mohla shlédnout o samotě nějaké to "video", aby věděla, "jak na to". Odmítla to s tím, že v padesáti se nepotřebuje nic takového "učit". A to je pravda, když se to nenaučila doteď, tak v tomto věku už to asi nedožene.

Tak jen pro odlehčení tématu.

Mirek

Zdravím Tome, já s tím souhlasím. Problém je totiž v tom „snažení“. Pokud to dospěje k bodu tři, pak musí být chlap zároveň už připraven na onu „změnu zaměstnání“, tato varianta musí jasně zaznít nejlépe s nějakým časovým horizontem a manželka musí pochopit, že to chlap myslí vážně. A ten to hlavně musí myslet vážně (a být připraven to udělat), jinak to ženuška pozná a jde to do kytek. V tom případě pak nastupuje fáze nekonečného „snažení se“... Ona „změna zaměstnání“ je právě tím začarovaným bodem, který 99% chlapů nedá, protože nemůžou a nedokážou odejít od dětí. Což chápu, protože jsem jedním z nich. Jeden čas jsem si pohrával i s variantou jakési přiznané milenky, ženy se kterou bych žil souběžně s rodinou s vědomím manželky (nebudeš-li se mnou spát, musíš akceptovat...), ale nedal bych to a ani moc nevěřím, že by to mohlo fungovat. Pokud se tedy chlap ocitne v onom začarovaném kruhu bez*** - děti, pak už nemá smysl řešit manželku, ale to jestli mu vztah k dětem dokáže nahradit fungující partnerku. A vzhledem k tomu,že tahle úvaha je vlastně nesmysl, pak nezbývá než odejít. Koneckonců nikde není psáno, že to děti časem nepochopí samy, co je jejich maminka zač. Já však říkám otevřeně, že bych to riskovat nedokázal...

TO Jirka: no, hlavni problem muzu zde bude v tom, ze se snazi o bod tri, ale manzelka na to kasle a jede stylem "bude to tak jak ja chci" a o kompromis se nesnazi..

TO Mirek: Skvělý rozbor, s tím mohu jen souhlasit. Problém většiny mužů vidím v tom, že místo, aby rovnou začli řešit bod tři, nejprve to hodí za hlavu (bod jedna) - „ono se to spraví samo“, po čase, když zjistí, že se to samo nespravilo, přijmou „náhradní řešení“ (bod dva) a když jim konečně dojde, že je třeba problém řešit (bod tři), je už zmíněná lhůta překročena několikanásobně a šance k zachránění vztahu je minimální. K bodu tři bych rád dodal, že při oné naprosté otevřenosti stále existuje slušná šance na zachování vztahu, potažmo rodiny, ovšem za cenu kompromisu skousnutelného oběma zúčastněnými stranami. Věty typu „já to chci takhle a ty to tak budeš dělat“ nefungují a situaci pouze zhoršují. A je také třeba vzdát se představy, že to zase „bude jako na začátku“. Přesto může i takto rodina fungovat dál vcelku uspokojivě pro všechny. Pokud se záchrana nezdaří, pak je třeba řešit variantu „nového zaměstnání“, což je samozřejmě ta nejhorší fáze I já jsem ztratil spoustu času nimráním, které není k ničemu - škoda jen, že si naše životní zkušenosti čtou většinou chlapi, kteří už se v tom ráchají Mirku, skvěle, tentokrát tleskám