Manželka to prostě nechce, co s tím ??

TO Mirek: Jo, to je pravda. Muj problem komplikuje, ze budu jeste asi 15 let cekat nez bude detem alespon 18

TO DDLL:

Svatá pravda a ten termín "bonusový večer 2 x do roka" je prostě nádherný.

Trošku z jiného soudku:
Když řeší chlap problém má v podstatě 3 přístupy:
1. Vyhodnotí problém jako nepodstatný a tím pádem se něj prostě vybodne.
(V našem případě by to byla varianta "Tak se na ten *** vykašlu a budu mít pokoj já i ta moje nedávačka). To drtivá většina mužů v produktivním věku nemůže "utáhnout", i kdyby 100x chtěla. Dostaví se frustrace, která roste a brání v dalším racionálním uvažování.
2. Vyřeší problém instinktivně jako "pračlověk". V našem případě si tedy bez nějakého delšího rozmýšlení řekne: Nedáš ty, dá jiná". a sežene si *** mimo manželství se všemi riziky a negativy. Tohle řešení je krajně rizikové, protože uvádí do neštěstí spoustu lidí kolem, včetně milenky a její rodiny, atd.
3. Začne problém analyzovat, a hledá nějaké rozumné východisko = řešení s minimalizací škod pro okolní / dotčené osoby.
Tahle cesta je - podle mne nejlepší - ale také časově nejnáročnější a nejkomplikovanější !!! Největším nepřítelem na této cestě je totiž mozek dotčeného muže. Mísí se mu neustále v hlavě pocit odpovědnosti k dětem a manželce na straně jedné a ***uální a na ni navázaná citová frustrace na straně druhé a další a další nimrání se v problému paradoxně situaci zesložiťuje. Je stále těžší se jakoby myšlenkově odpoutat, pokusit se na vlastní problém podívat shora a očima nezúčastněnýma. Je to podobné situaci, kdy máte už cca. 10 roků docela slušnou práci i mzdu, ale Váš šéf je prostě vůl a na pracovišti nepanují dobré vztahy. A Vy pořád řešíte, že když změníte zaměstnavatele můžete si polepšit nebo taky pohoršit a jistotu nemáte, takže to ještě vydržíte, atd. do nekonečna. A pak Vám jednou rupnou nervy, pošlete šéfa do řiti. A je vymalováno, najdete si jinou práci protože teď už musíte. A s údivem zjistíte, že všude kolem je spousta jiných a lepších pracovních příležitostí a velmi rychle dospějete k poznání: Proč jsem to na bývalém pracovišti tak dlouho snášel, vždyť jsem ztratil spoustu času a nervů a sil, atd. a úplně zbytečně?? ... V nefunkčním manželství (= jeden nebo oba jsou dlouhodobě frustrovaní) je tu úplně stejné. Dva lidé spolu jedou ve vlaku v jednom kupé a ani jeden nemá odvahu přejít do jiného kupé či dokonce přesednout na jiný vlak, ale myslí si, že to vyřeší "nimráním se v problému" ???
Moje osobní zkušenost, kterou zde "nabízím" je takováto.
Uspokojivý partnerský *** (teď nemyslím "super" nýbrž stav, kdy dokážete bez problémů fungovat aniž na "to, že Vám chybí" musíte neustále myslet) je perfektním barometrem partnerského vztahu. Když zažíváte ***uální odmítání 6 měsíců je třeba vyhlásit "stav nouze" a začít věc aktivně s partnerkou řešit (poradna, otevřená komunikace, naprostá otevřenost). Když to trvá 12 měsíců nemá už další zachraňování cenu, vztah mezi partnery je nevratně narušen, jste nekompatibilní a vzájemně se nepředěláte, a je na čase uvažovat o zásadní změně a minimalizaci negativních dopadů.

Takže tak, sám jsem se nimral spoustu let a probudil jsem se za minutu 12, neudělejte stejnou chybu.

Mirek

TO neznámá bojovnice:
a jeste jedna vec. Naprosto nejlepsi reseni je nemit *** vubec. Mit *** jednou mesicne je mnohem vetsi peklo, clovek pak ceka dalsi a on zase prijde za mesic. Kdyz to chlap vydrzi, neloudi a proste to nechce, zacne zena pocitovat nejistotu z toho, ze prichazi o svou paku na chlapa, o nastroj jak ho dostat kam potrebuje a dela vse proto aby se mu dostala do kalhot. Zde prichazi, ale problem. Chlap se celou dobu drzel zuby nehty a manzelce podlehne. Maji pak super ***, dva, tri dny po sobe. Zena se uklidni a zase mesic nic! osobne vyzkouseno a overeno

TO neznámá bojovnice:
mila bojovnice,
verte mi, ze vetsina muzu co zde vypisuje sve "trapeni" vsechno zminene mnohokrat zkousela. Ale byt trpelivy, vnimavy apod. se da jen omezenou dobu. A pokud zena muzi tento vklad neoplaci tim co potrebuje muz, tak se to proste neda vydrzet. Verim tomu, ze pri peknem pravidelnem ***u se da vnimat, naslouchat, ctit v zene zenu uplne snadno, protoze naprosta vetsina chlapu zde svou zenu porad miluje pro to jaka je. Ale ***ualni frustrace je silnejsi nez mozek! Nemyslel jsem si to, hlavne ne u sebe. Ale je to tak. Navic jak pise Mirek...s vekem a milionem starosti na hrbu ktere nese kazdy chlap v mem veku proste klesa ta hranice kdy je clovek jeste trpelivy, pecuje o zenu. S vekem proste resim problemy v praci i jinde primocareji, jednoduseji. Bohuzel si myslim, ze je to proste o zene samotne. a sebelepsi prstup prinese maximalne jeden/dva bonusove vecery za rok, ale za to to opravdu nestoji! Neni to o pocitech, je to o dlouhodobem vztahu. Troufnu si rict, ze zeny to nesou mnohem hur jak muzi. Muz nema problem mit *** kazdy den se svou zenou. Zena nema problem mit *** kazdy den s milencem. Ale manzel uz netahne...

TO ženacománěcozasebou:

Vaše kolegyně udělala chybu při výběru partnera a vzala si za manžela hulváta. Ale svou chybu vyřešila tím, že se s ním rozvedla, takže to vlastně dobře dopadlo, že?
A ke zbytku Vašeho příspěvku: Zkuste se vžít do role muže, partnera, otce jejích dětí a milence! Vžijte se do toho, že si muž opravdu připadá jako POUHÁ KASIČKA na ženiny potřeby. Dá se říci, že kdyby se žena odmítla se svým mužem pomilovat jednou za čas, tak by to nevadilo, ale mnohdy se to stane pravidlem. Tedy to je také jeden z důvodů rozkolu v manželství. Chtěl jsem Vám přiblížit „atmosféru“ při odmítání milování ze strany ženy.

TO neznámá bojovnice:

Chápu ženy, že občas nemají náladu. Únava po náročném dnu atd. Další zádrhel, že někteří muži mají z různých důvodů ženské prožívání a to je špatně. Mohou to mít od dětství. Nebo je do toho vžene nevědomě žena, když oni sami k tomu mají sklony. V každém případě je nutné v muži podporovat mužství. A právě takové to přitulení se k muži je tou podporou a žena, nic zvláštního nečekaje, se s mužem pomiluje, případně mu to "udělá" rukou nebo ústy, aby se muž cítil mužem. Ale ženy si myslí, že muž je jako žena, a chtějí po nich, aby jim složili k nohám své pochopení, řešili s nimi problémy, které nechtějí vyřešit, a prožívali s nimi emoce. A mají hrůzu z toho, že někdy muž potřebuje fyzický pocit uvolnění, aby ženě mohl dát najevo svůj cit. To ne, jen uctít v muži muže. Toto je jen jeden malý způsob. A pak jsou další způsoby. Je jich vlastně hodně.

Taky už mám po krk „jazykové“ korektnosti .....pravil pan Mirek. Jazyková korektnost v diskuzi "pánského pokolení", či v partnerském soužití. To je sakra velký rozdíl. Že se pánové v diskuzích mezi sebou sem tam odvážou a padají slova š*kat a podobně je pochopitelné. Ovšem je i druhá stránka a to je ta partnerská. Měla jsem kolegyni která měla *** ráda a jak pravila, jest kořením života. Stejně kvůli ***u došlo k rozvodu. Ano, ano...také kvůli jazykové korektnosti. Jeho výrazivo při apetitu na *** znělo takto: Pojď z****me si....nebo já ti ho tam fouknu. Zdá se Vám to pánové normální či hulvátské. Vžijte se do role ženy, partnerky, matky jeho dětí a milenky! Vžijte se do toho, že si opravdu připadáte jak POUHÁ MATRACE na pánovi potřeby. Dá se říci že kdyby to bylo jednou zas,možná to i navnadí, ale stalo se to prý pravidlem. Uvědomte si, že kdyby vaše partnerky pravidelně vyštěkly ...vyndej péro jdem nato....tak po čase to budete brát také jako výplod ženy hulváta, a kluk začne stávkovat. Tedy to je také jeden z důvodů rozkolu v manželství. Doufám že nebudu brána za sprosťáka, ale chtěla jsem přiblížit "atmosféru" při chuti na ***uální hrátky.

TO Mirek: ahoj vsem. Priznam se, ze me take prudkost Mirkovych slov prekvapila. Podle me bojovnice jen vnesla trochu zenskeho, mirnejsiho pohledu na vec. Zeny jsou opravdu komplikovanejsi, obcas breci "bez duvodu". Jednou za mesic je lepsi se jim vyhnout, atd. A tak to je. Da se zenam zkouset porozumet a ony si potrebuji popovidat a mit chlapa, ktery za ne obcas rozhodne. I kdyz jsou jinak rozumne a *** je bavi;)
A ano, jsme tady asi trochu nastvani na zeny, po nasich kazdodenich zkusenostech s temi nasimi. Alespon ja jo, a takovy jsem nebyval

Zdravím Jirku!!!

Poslední dobou, jak se přibližuje padesátka, tak už mi je líto trávit čas taktickým chozením kolem horké kaše, rozplétáním rádoby složitých psychologických konstrukcí, atd. Tu Vaši tedy rovněž nebudu rozplétat, je to přeci hezká ukázka demagogie "nikdy nikde jsem totiž nepsal o tom, že žena musí kdykoliv se mužíčkovi zamane" a podobné nesmysly, které mi vkládáte do pera.

Taky už mám po krk "jazykové" korektnosti. Podstatné věci v lidském životě vůbec nejsou složité, pokud je dokážete jasně a trefně pojmenovat.

Ale zpět k tématu:
Můj recept jsem zde již vyjevil.
Váš recept, totiž pracovat s tím, co doma mám, a cestou komunikace a .... se snažit ... a možná dostat je podle mne recept v nejlepším případě dočasný (než děti dorostou). Podle mne platí celkem jasný imperativ, totiž pokud partner/partnerka odmítá tomu druhému delší dobu *** a nemá k tomu nějaký vážný zdravotní důvod, je na místě uvažovat o změně partnera/partnerky.
Lze tak učinit férově a šance na nalezení kompatibilního partnera / partnerky vždy existuje.

Vše ostatní jsou kecy (... já vím, že dostanu po tlamě, že znevažuji cizí a jiné názory), ale když já to tak fakt cítím. Těch keců kolem je taková síla, že už to někdo musí říct nahlas.

Mír s Vámi

Mirek

P.S. Kdo hledá, ten možná najde; Kdo nehledá, ten UČITĚ nenajde !!!

Nechtěl jsem být v předchozím příspěvku Anonym, nějak jsem se zapomněl zapsat To asi tím návalem emocí Jo a jestli ještě, Neznámá bojovnice, přijdeš mezi nás, bylo by fajn, kdybychom věděli Tvé jméno, alespoň mě se vždycky diskutuje líp s někým konkrétním Tak se omlouvám za tu předchozí anonymitu. Jirka

Tak tohle mě, přátelé, tedy nepotěšilo. Když pominu poslední Mirkův příspěvek, který mi fakt přijde přes čáru, říkal jsem si po předchozím duelu Mirka s Bojovnicí, že je to super kontrast a skvělá ukázka toho, jak může být to pravé ořechové někde uprostřed obou názorů. A těšil jsem se, že se nám ta diskuze nějak rozvine, když konečně máme taky názor z druhé strany. A ejhle, my ho vlastně nechceme, že? My si budeme hrát na Bivoje, který má za slovem rád rovnítko a hned za ním slovíčko ***. A dost. Sleduji tuhle diskuzi poměrně dlouho a poslední dobou jsme tu taková vyrovnaná partička chlapů, co si tu vykládají. Znamená to, že si tedy vystačíme? Co Mirku, Pepine, Tome? Že tedy nebudeme poslouchat žádné bláboly od toho pohlaví, o kterém je celá tahle diskuze? Ze si tu někteří z nás popláčou a ostatní do nich budou hrnout své jedině správné názory? Já jsem si poměrně rád a do konce přečetl Bojovničin příspěvek a nepřipadám si jako nenormální chlap. Už dávno mi totiž došlo, že pokud bych chtěl, aby má partnerka myslela tak jako já, tak by to musel být chlap. Pak bych zřejmě se ***em neměl problém, ale děkuji, tudy mé preference nevedou. Takže nezbývá, než pracovat se ženou jako se ženou a holt se tak k ní i chovat. Už slyším ty argumenty, že právě pro tyhle názory jsem tam, kde jsem, ale že by se mi chtělo žít ve vztahu, kde žena roztáhne radostně nohy, kdykoliv si vzpomenu a pak mi bude u zadku, jestli taky něco cítí a má nějaké vlastní názory a pocity, to tedy ne. Ve všem by měla být nějaká rovnováha, která se občas vychýlí na jednu nebo druhou stranu, to je život. Tak prosím, udržujme tu rovnováhu i v diskuzi, ať mohou zaznít i názory, které nám nejsou příliš blízké či pochopitelné. Stále si myslím, že tuto diskuzi sleduje spousta dalších, kteří mají vlastní problém a čím víc názorů, tím větší pravděpodobnost, že ho nějak vyřeší. A lhostejno, který z předchozích příspěvků bude tím klíčovým. Díky, pokud jste dočetli až sem Dobrou noc přeji. Jirka

TO neznámá bojovnice:

Zdravím "neznámou bojovnici".
Tak jsem se snažil sledovat tok Vašeho textu a upřímně a na rovinu říkám, že jsem to vydržel přesně resp. až ke slovnímu spojení: "To ne, jen uctít v ženě ženu".
Dál už to žádný normální chlap jednoduše nedá, míra iracionality totiž překračuje stravitelnou mez a dál už ten blábol jako myslící chlap nečtu. Je to přímo excelentní ukázka ženského přístupu k celkem jednoduché otázce: Chlap si chce vrznout ? Dám mu nebo nedám mu?
Děkuji, ale takovouto partnerku nebrat. Ta bude pořád něco řešit, místo aby se s chutí pomilovala. Z techniky a praxe vím, že jednoduché věci fungují nejlépe a nejdéle. Takže když mám nějakou ženu rád a žiju s ní, tak s ní chci i *** a očekávám, že to nebude žádný extra problém (výjimkou jsou samozřejmě zdravotní problémy, atd.). Nehodlám vyšetřovat nitky jako ve Švejkovi.
P.S. Kéž by každá ženská aspoň 10 minut denně racionálně uvažovala jako každý normální chlap. Nejlépe cca. ve 22:00 a v ložnici.

Mirek

TO Mirek: Páni, Vy jste ale naštvaný na ženy !
Jelikož jsem já tady zmínila ženu jako bytost citovou a rozpoutala reakce, považuji za svou povinnost odpovědět na tento příspěvek. Rozhodně jsem nemínila vystavit svůj postřeh jako červený hadr před nos naštvaným mužům a rozpoutat býčí arénu proti ženám. Chtěla jsem jen nadhodit, že by možná někde takové to citové popovídání a sdílení mohlo pomoci.Nebo jen obyčejné projevení zájmu o prožívání ženy.V lehčích případech, kde to žhavé vlákno mezi partnery ještě je.
Rozhodně si ale nemyslím, že by někomu pomohlo hrnutí všech " nefungujících" žen myšlenkovým buldozerem na jednu hromadu chladně vypočítavých manželek a mužova role zneužité oběti.Kdesi jsem slyšela, že role oběti snižuje IQ.Tím nechci bagatelizovat přetěžký úděl mužů v našich podmínkách, kdy udržovat rodinu na důstojné životní úrovni je opravdu čím dál těžší a pro muže často vyčerpávající. To se ale nutně musí odrazit ve vztahu, ne ? Chápu, únava, touha vypustit páru a ne se zamotávat do psychopsychiatrie,ale to jsem opravdu neměla na mysli. Další zádrhel,že některé ženy mají z různých důvodů mužské prožívání a to je špatně.Mohou to mít od dětství. Nebo je do toho vžene nevědomě muž,když ony samy k tomu mají sklony. V každém případě je nutné v ženě podporovat ženství.A právě takové to malé naslouchání ženě je tou galantností a ani nic zvláštního nečekaje to žena ocení, protože se cítí být ženou.Ale muži si myslí, že žena je jako muž a chce po nich, aby jí složili k nohám své pochopení jako nějakou ulovenou zvěř, kterou je možné si ohmatat a sežrat.A mají z toho hrůzu. To ne, jen uctít v ženě ženu.Toto je jen jeden malý způsob.A pak jsou další způsoby.Je jich vlastně hodně.
A jestli nevíte co tím myslím, tak si přečtěte pozorně Novou školu milostného umění od Vladimíra a Lenky Volmových.A nejsou to žádní psychologové apod., právě naopak. Třeba tato kniha někomu tady hodně pomůže pochopit proč tolik žen v současné době trpí nechutí k ***u.
A poslední poznámka k těm vypočítavým ženám.Netvrdím, že takové ženy neexistují, citově chladné a chamtivé, ale nemyslím si, že by jich bylo zase tolik.Ale je hodně nešťastných žen a to právě v oblasti vztahu a nevědí proč.To je povídání na samostatné téma a mužské tady to teď těžko může zajímat.Muž je nešťastný a jde do hospody, žena je nešťastná a jde nakupovat a na to potřebuje peníze atd. Takže nemusí to být vypočítavost a zneužívání, je to prostě depka.Nebo je ženská pochlapená a jede v materii.Tím nechci omluvit skutečně nedobré ženy.Ale chlapi, vzdělávejte se, čtěte a udělejte ženu šťastnou tím, po čem sami nejvíc toužíte, ale musíte vědět jak na to.Začněte Volmovými a pokračujte Léčivou láskou od Mantak Chia atd. Je toho spousty,ale ti Volmovi jsou nám nejblíž, jsou to Češi.A jejich knížka je útlá, nebojte.Tímto se také omlouvám všem přítomným pánům, že jsem vpadla do této diskuse, ale nikoho nenutím sdílet mé názory,nic nelze uplatňovat plošně,život je různost sama a tím je krásný.
S úctou a mějte se co nejlíp

TO Mirek: Trefne:D

Přeji všem po čase hezký den.

EMANCIPACE = ekonomicky každý za své = citově každý "napůl" = atd. doplňte dle vlastního uvážení

Všimněte si - prosím - té strašidelné nerovnováhy mimo jiné i v téhle diskusi. Muž má své ***uální potřeby a psychiku (pokud má mozek), žena má také své ***uální potřeby a svoji psychiku (pokud má mozek).
Variantu oba bez mozku = dvě opičky dále neuvažuji, to není náš případ.
Pokud oba mají mozek, bez problémů se domluví a potkají se pomyslně na půl cesty. A tak by to mělo být. Potíž je v tom, když na jedné straně mozek chybí a nebo nechybí, ale je proklatě resp. pořádně "žensky vychcaný". .....

Od chlapa se očekává, že potlačí svoje ***uální potřeby a vcítí se do psychiky svojí ženy aby, "ji pomohl zjistit co vlastně cítí a potřebuje, zkrátka aby se nimral v jejích supersložitých a křehkých nitkách, kterým nerozumí ani ona sama ...., "dialogoval" až do naprostého vyčerpání, nosil na rukou, ... bla bla", aby mu pak nakonec a jestli vůbec milostivá jednou za čas dala???
To je nejvíce propagovaná cesta od všech psychologů, poradců a podobných chytrolínů. Je to samozřejmě totální hovadina, která nefunguje. Kdyby fungovala, byli by chytrolíni za několik měsícl bez práce a všude kolem samé štastné páry ....

A co takhle obráceně? Co kdyby si manželka v rámci emancipace občas položila otázku třeba: Co asi tak trápí toho mého chlapa? Čím bych mu mohla usnadnit tahání "finanční káry" a nebo udělala radost ...
Třeba bych ho mohla mile překvapit v posteli (prádýlko, ochota, nová technika či poloha), nebo bych mu přestala stanovat další a další finanční cíle (pod pláštíkem "rodina" to potřebuje) nebo bych mu mohla ulehčit život tím, že se uskrovním (dovolená na Šumavě je taky fajn, Florida by stála 8x tolik, stačí mi ojetá kára namísto nové) a nebo si dokonce najdu takový job, abych nasypala do rodinné kasičky o nějakou tu kačku víc a on tím pádem nemusel tolik dřít.

Mám prostě osobní pocit, že docela vysoké procento dam a dívek (33 %) se více nebo méně "veze" resp. "nechává vozit" životem, protože je ta snadné, najít si starače a makače a pečlivě mu odměřovat "odměnu", když se bude pořádně snažit. Společně děti a hypotéky jsou pro tyhle roztomilé ženušky něco jako pojistky, aby se starač a makač neodvážil ani ceknout.
Tenhle problém (=vychcaná ženuška) je ta hlavní a zásadní příčina a problém, který trápí všechny místní diskutéry.
Je to problém hned v několika rovinách: 1. Já vůl jsem naletěl a vzal si vychcanou kravku, to je problém si to přiznat. 2. Mám s ní dvě malé děti, hypotéku a rozestavěnej barák, takže z toho nejde vyklouznout bez výrazného poškození dětí a finančního zrujnování, sanace obojího bude trvat dlouhá léta.

Řešení sem už psal:
1. Nedostat se do této situace = pečlivě vybírat partnerku a ne jen jí čumět na pipinu !!!
2. Když už jsem tzv. v ***i, tak si přiznám chybu, zatnu zuby kvůli dětem a hlavně přestanu ze sebe dělat VOLA !!! Najdu si ventil, abych přežil (koníček, sport, milenka, prostitutka, ...) a až přijde čas a děti odrostou tak si vše pečlivě připravte pak konečně kopněte tu svoji do zadele !!!

Asi to není právě příjemné čtení, ale možná Vám ušetří spoustu času a nervů.

Čau

Míra

TO Pepin: Jo, taky bych to tak videl. Bud je zenska rozumna, ma chlapa rada a povidaji si atd. nebo na nej kasle a cim vic ji chlap nadbiha a snazi se "porozumet", tim vic je ji volny..

TO Jirka:
Ptal jsem se své ženy na rozladěné emoční nitky, jak to funguje, a dozvěděl jsem se, že je to obvyklý výmysl. Řekla mi, že se se mnou pomiluje i když se jí zrovna moc nechce (samozřejmě ne když se necítí doopravdy dobře nebo je unavená – to bych ani nechtěl), protože mě má ráda a ví, že já pro ni udělám mnohé, i když se mi také nechce a to platí vzájemně a nejen u ***u. Její kamarádky a kolegyně obvykle odpírají *** svým partnerům, protože pro ně nic neznamenají a jsou si jimi jisti. Čím víc je nosí na rukou, tím víc vědí, že nemusí.

TO Venda: No, ma te rada, tak asi bude ochotna neco delat, aby se to zlepsilo a zachranila rodinu. Tedy asi navsteva poradny, ***uologa..

Ahoj všem ,mám doma problém. Našel jsem odpovědi. 2a půl roku po narození naší druhé dcerky se vše obrátilo. *** neexistuje, teď nemůžu, až to dodělám.... jsem ve fázi kdy o tom mluvíme a manželka mi řekla, mám Tě ráda ale co se týče intimních záležitostí, nic k tobě necítím. ...

Když ona je to taková "hodinářská práce"... Většina chlapů na to prostě nemá, protože pro naše jednoduché přímočaré myšlení je hledání čehosi v ženské duši (co ani žena většinou nedokáže vysvětlit) nesplnitelným úkolem. Muž, který celý den řeší svoji práci s jednoduchým cílem vydělat peníze a tím zajistit rodinu, ať pracuje hlavou nebo rukama, se nedokáže ve chvíli, kdy konečně přijde domů a vypne, změnit v psychologa a rozebírat stavy ženské duše. Jsme prostě jinak naprogramováni a jde o to najít způsob, jak spolu vůbec komunikovat, když nastane onen problém. Já jsem se snažil "nosit ženu na rukou" průběžně několik let a to nefunguje, protože je to pouze jednostranná záležitost - muž dělá "cosi navíc", ale žena to bere jako samozřejmost. Funguje to pouze tehdy, když muž řekne - máme problém a já mám snahu ho řešit, ale ty mi řekni jak. A oba se musí posouvat společně, žena na ono "cosi navíc" ze strany muže musí reagovat. A ještě ke všemu je to jen pro ty páry, které oboustranně stojí o to zachovat rodinu. S výsledkem nejistým, samozřejmě. Problém je v tom, že muži berou *** jako samozřejmost, na kterou mají nárok, když se rozhodnou založit a zajistit rodinu. Je to pro nás relaxační záležitost a těžko chápeme, že partnerčinu chuť na onen relax dokáže ovlivnit i fronta v drogerii. Já tedy prosazuji onen dialog, protože je tam šance zjistit alespoň částečně, kde ten problém vznikl, a zkusit pracovat na jeho zmírnění nebo odstranění. A na to ale musí být dva. Na druhou stranu chápu, že většina mužů na to nemá náladu, komunikační schopnosti, čas, pochopení či odezvu u partnerky. Ti to potom řeší permanentním nasráním, milenkou, rozvodem, odchodem od dětí. Je na každém, co si vybere a kde vidí východisko. Každý si bojuje tu svoji soukromou bitvu a kulisy jsou a budou vždy jiné. Jen si myslím, že bychom se my chlapi pro klid duše měli pokusit porozumět problémům svých partnerek, protože buď nás to posune dál, nebo zjistíme, že tudy už cesta nevede a s klidným svědomím pak můžeme jít dál. Hodně síly přeji

TO Jirka:
Děkuji a ráda bych ještě nadhodila myšlenku, že možná mnohem více žen nespokojených mužů čeká právě na mužův zájem trpělivě a skutečně zjistit, co se v ženě děje,pomoci jí, aby to sama zjistila, protože my ženy to často nevíme, co je nám a proč.Doba je čím dál složitější a na citlivou mysl ženy toho hodně útočí a zahlcuje ji to, vznikne blok, který se posílí ještě tím, že muž začne také vyvíjet tlak.Asi to mnohde dá velkou práci a je třeba hodně trpělivosti,aby muž se ženou trávil ten čas a našel ty vhodné příležitosti,kdy o tom mluvit a sám zůstával v klidu,i když hned nebudou "hmatatelné" výsledky.Je to těžké,ale může tím dojít k renesanci vztahu a nebo zjištění,že to opravdu nepůjde a ušetření si trápení.Doba je uspěchaná,s nikým se nemazlí a čas na sdílení a lidskou blízkost je krutě ukrácen, v ženě se štosuje ledacos a muži dnes ženy vnímají jinak a také jinak se k nim chovají,jenže ženy nejdou tolik s dobou,i když se to zdá,ženy v nitru potřebují stále to, co bylo dříve a co měly naše babičky, více sdílení a lidské blízkosti,povídání si o všem.Není-li to, tak nějaké ty necitlivosti od muže, starosti,tlaky okolí,špatné zážitky a je vymalováno.
Nechci nikomu dávat kázání,jen vyjadřuji co cítím z žen okolo sebe,některá je křehčí,jiná silnější, je to různé.Ale všechny ženy někdy potřebují to, co vyjádřil Jirka,ty rozmluvy a rozhovory,pochopení a pohlazení po duši.Co se stane potom, to se uvidí,ale chlap to bude mít k dobru i sám pro sebe, může si sám sebe vážit,že se choval nadstandartně dobře k ženě, to je dobrý pocit.I rozchod pak není tak kyselý.Tak jsem se neobvykle rozsáhle vyjádřila, nějak samo mi to naskakovalo,přeji všem hodně lásky a dobrou noc.

Milá neznámá bojovnice: Jsem rád, že alespoň Tobě pomohl můj pohled na "věc". On ten kompromis není to, co bychom si nějak toužebně přáli, ale někdy je tím nejlepším řešením. Musí to ale chtít a zvládnout oba dva, jinak to nefunguje. Přeji Ti, aby vám to vyšlo

TO Jirka:
Ahoj Jirko, tímto svým příspěvkem jsi to domluvil i se mnou pro mého muže, i když on není takto moudrý a nepotěší mě takovým přístupem a pochopením pro mé důvody, ale uznala jsem, že máš pravdu. Taky s ním nebudu provozovat kamasutru,ale uznávám, že jednou jsem si ho vzala,tak se budu chovat rozumně.Je pravda, že jenom tak se dá udržet pohoda ve vztahu, protože už jsem si vyzkoušela, co se pak děje s mužským a co je to za peklo.Ale na omluvu a pro přemýšlení jen tolik, že jsem měla důvod v depresích, které vyvstaly z těžké životní situace.Dík a držím palce, hodně štěstí.

TO Honza: Tak ja uz se pomalu, ale jiste blizim k rozhodnuti o rozvodu, takhle se zit neda. Ale mam tema na uvahu: mam pocit, ze v dnesni dobe vsude kam se podivam, resi manzele, partneri tyto nebo podobne problemy. Manzelky jsou manipulativni, urazlive, nic jim neni dost dobre, s detmi je to nebavi a podobne. Popravde jsem dost skepticky, ze bych jeste mel nekdy navazovat vazny vztah s nejakou zenskou..:(

TO Honza: Ja bych rekl, ze je zbytecne analyzovat mozne priciny. Jsou ruzne. Nektery holky na "to" nejsou, proste je to moc nebavi a pak na to uz kaslou. Nektery to pouzivaji jako manipulaci (asi ty ktere na to taky moc nejsou, ale ne az tak). Nekterym se manzel zhnusi. Jine mohou mit milence a vlastni manzel je nepritahuje, atd.
Ale kazdy si musi najit reseni. Rozmyslet, zda a pripadne kdy opustit rodinu nebo jestli zkusit paraleleni vztah vedle manzelstvi nebo jak jinak to poresit..

TO DDLL: Podle žen na rodičovské dovolené bych toto absolutně nehodnotil. To je specifické období a péče o malé dítě může být taky docela zápřah vyrovnávající se s náročnou prací.

TO Honza:
muze byt, ale vzhledem k tomu, ze skoro vsechny kamaradky jsou na rodicovske, tak jen tim to nebude.
Ja si proste myslim, ze chytrejsi holky o vsem moc premysli a v ***u je to na skodu.

TO DDLL: Zajímavé téma pomalu na sociologickou studii. Řekl bych, že tento problém není dán ani tak společensko-ekonomickým statusem, vzděláním nebo nedejbože inteligencí ale spíš charakterem vykonávané práce. V manuálně pracujících profesích si často odpíchnete konec směny a máte prázdnou hlavu. Zatímco u duševně pracujících profesí často budete řešit termíny, projekty, úkoly z porady, apod., takže ta práce je víc v hlavě a nezmizí s koncem pracovní doby. Toto může, a zejména ženy jsou na to dost náchylné, způsobovat vnitřní neklid, který se pak může projevovat i v zájmu či nezájmu o ***. Samozřejmně nelze paušalizovat, ale i z mé osobní zkušenosti něco na tom bude. Pokud jsem slyšel nějaký rozumný názor na *** v manželství nebo na *** obecně tak to opravdu byly ženy profesí pokladní, prodavačka, masérka apod.

Nechci nikoho navádět, aby opustil rodinu, děti atd. Jenom mi je lidí jako Hanny moc líto.

Ahoj Hanny, muži obvykle odmítají *** ženám (pokud nemají zdravotní problémy, o kterých je pro ně těžké mluvit) obvykle proto, že je žena již nepřitahuje (např. se změní ve stokilovou kouli), nebo protože mají milenku, se kterou je to mnohem lepší. Ale z toho, co píšeš, se mi zdá vše tohle nepravděpodobné. Nejspíš to byla nějaká forma odporu, nebo bloku, kterou kvůli své omezenosti tvůj manžel nedokázal řešit (anebo mu to bylo lhostejné). Vyvarovat se problému do budoucna moc nejde, oni se lidé ve vztahu mění. Jediné čeho se drž, je to, co psal diskutující Mirek: Na začátku vztahu musí fungovat v posteli vše na tisíc procent, protože časem se to bude jen zhoršovat.
Někde jsem četl, že poměr odpírači versus odpíračky je 1:10, takže máš mnohem menší pravděpodobnost než muži, že se spálíš znovu.

Pro všechny lidi tady: Hanny je mi velmi líto…. 18 let jí nějakej blb odpíral *** a city… Já jsem po cca 4 zdrhnul a měl jsem to udělat dřív. Nenechte si ničit život od sobců, kteří kašlou na vaše potřeby a dělají vás nešťastnými. Máte jenom jeden.