Manželka to prostě nechce, co s tím ??

Panove nechci vstupovat do vasich debat a prognoz prilis detailne ale po pravde prectete si clanky zen obdobneho tematu moje zivotni a nejvic potupna zkusenost je stejna jako vase ,nejdriv *** neustale po svadbe mene a mene 3x max.4 x do roka pak uz temer vubec / samozrejme ze strany manzela/ ja bych mohla mit,*** i 3x denne bez problemu takze stejne jako vy trpim no podotykam ze jsem celkem k svetu stihla prumerne inteligentni pracujici a milujici zena ktera si sveho muze velmi vazila i pres nedostatky tykajici se ***u a vztahu ke me /nema zajem se me ani dotykat ani se mnou komunikovat pred tremi lety si nasel takovou usmudlanou alkoholicku cikanka madarka v jednom ktera vypada a chova se jako chlap
chodi spinava pomaha na stavbach strida v posteli chlapi bez domova a ten muj se do ni hrozne zamiloval duvod pozor ted ti prijde chybel mu se mnou ***.Pripadm si jako idiot 18 let mi *** odmita s tim ze se nenecha od nikoho k ***u nutit mate pro me radu a vysvetleni,dala jsem mu celkem tri roky aby neco zmenil bohuzel je to horsi citi se byt nepochopen ale co hur sam me od sebe odpudil a zhnusil se mi....nrhledam pomoc nas manzelstvi je u konce promarnenych 18 let bez lasky a ***u nevratim jen bych chtela zjistit proc se to tak deje treba poradite a ja se v pristim vtahu vyvaruju chyb s dalsiho zklamani...

TO Pepin: ono i na tom neco bude. Tem vzdelanym doktorkam, psycholozkam, docentkam a ucitelkam kolikrat ten podobne vzdelany chlap neimponuje. Ziji ve svete abstrakci a iluzi

TO DDLL: Vždy se s vzděláním nechuť k ***u pojit nemusí, příčina může být jinde. Kamarád měl za manželku paní doktorku, chodila z nemocnice pozdě domů a utahaná, říkala mu, ať už ji proboha neotravuje se ***em, že už toho má dost. A měla toho dost. Kolega pan doktor jí to na lékařském pokoji každý den několikrát udělal a doma se jí už pak nechtělo. Kamarád pro ni byl jen idiot na hlídání dětí a pečovatel/starač o rodinu. Paní doktorka si mohla v klidu rozšiřovat vzdělání, jezdit na kongresy a ***u měla kolik chtěla, samozřejmě ne s tím blbcem, kterého měla doma.

TO Tom:
Ja to vidim kolem sebe. Pohybuji se prave v kolektivu tech vzdelanych paru se peknymi platy a domy. A (cest vyjimkam) vsichni kluci jsou na tom podobne blbe (maji krasne chytre zeny a nemaji ***). Nekteri jeste hur nez ja. Pak znam par borcu co nejsou tak atraktivni pro zeny (vzhled, penize, ostrovtip:) a tak maji mene hezke a mene chytre partnerky. A ti jsou uplne v pohode. S jednou z tech holek jsem mel tu cest travit nejaky cas o samote a bavit se pomerne duverne a ona to ma proste rada a neresi to. a vo tom to je

TO Mirek: Hele, asi jo. Ta moje doma obraci oci v sloup, kdyz z ust vypustim nejakou podobnou "uchylnou prasarnu", se kterymi moje predchozim partnerky nemely problem, ba naopak, spis je to navnadilo.
Je to vysokoskolsky vzdelana velmi inteligentni zena, dle meritek akademickych. V osobnim zivote je mnoho praktickych zalezitosti (nejen ***) problem a zasnu, ze ji s nimi musim pomahat nebo resit za ni.
Vim, ze pristi partnerku budu hledat zcela jineho typu a razeni. Zivote je stale hledani

TO DDLL:

Tahle idea, že totiž "jednodušší" dívky a ženy (omlouvám se a to velmi za ten výraz, ale nic lepšího mne nenapadá) jsou z pohledu chlapa ***uálně přítulnější, mne svého času hodně zajímala. Měl jsem doma po dobu 25 let VŠ vzdělanou manželku a učitelku k tomu, takže ideální kontrapunkt k té "jednodušší = méně vzdělané variantě". Feministkám a jiným tzv. progresivním myslitelům se to asi nebude líbit, ale něco na tom opravdu je. Většina mých spolužáků, kolegů a kamarádů, kteří měli doma vysokoškolsky vzdělanou manželku, manažerku a podobně si podstatně více stěžovala na to, že si skoro nevrznou, a že manželka odmítá dělat to či ono atd. Naopak ti, kteří mají doma holčinu s výučním listem žasli nad našimi "vzdělanými" problémy, protože ta jejich holčina s "tím" nedělala žádné štráchy a bylo naprosto jasně patrné, že se řídí jednoduchým pravidlem: "Když s nějakým chlapem žiju, tak s ním taky spím a "***uju", to dá přeci rozum. Chlapi to potřebují více než ženský. Bez ***u jsou nevrlí a protivní a mají snahu vyhledávat *** jinde. Takže když s ním chci žít a mám ho ráda, tak mu dám resp. na střídačku pohoním nebo vykouřím, vždyť je to pár minut denně a občas je to hezký a příjemný i pro mne". Konec citátu jedné 40 leté dělnice od lisu ..... Ta paní naprosto intuitivně či instinktivně vystihla problém a bez nějakého velkého mudrování problém vyřešila, a její manžel údržbář (se kterým si občas hraju fotbálek) mne tzv. dorazil po několika pivech celkem jasným sdělením: Manželství bez ***ní je na hov...o, to přeci ví každej, a každej taký ví, že to bez ***ní nemůže fungovat. To by mne teda zajímalo, na co jste tolik roků študovali v těch školách, když takovou základní věc neumíte pochopit". Podotýkám, že se jedná o slušnou rodinu se dvěma dětmi, oba poctivě pracují a opečovávají baráček po rodičích. Moje čistě soukromá teorie a zkušenost říká, že s rostoucím vzděláním (u muže i ženy) sice získáváme mnoho užitečných informací, ale zároveň ztrácíme některé elementární, podprahové, přirozené či základní návyky. Stírá se přirozená "dělba práce" mezi mužem a ženou, ženy se snaží chovat jako chlapi a naopak pánové už nejsou chlapi, ale bačkory. Vrcholem je pak chlap na mateřské, aby žena mohla dělat kariéru, nebo donekonečna odkládané pořízení potomků, které končí umělým oplodněním těsně před 40 rokem věku prvorodičky a nebo úplná fantasmagorie, kdy dvě lesby chtějí mít dítě, které má být počato ve zkumavce a dámy se dožadují statutu úplně normální rodiny. Tahle diskuse je toho jasným důkazem:::: Kolik toho ti neukojení pánové namudrují a co všechno jsou ochotni udělat a obětovat jen aby si občas vrzli místo aby manželce řekli na rovinu: Mám ho tvrdýho až hrůza, pojďme si za*** nebo mi aspoň pomoz jinak. To by se asi paní docentka zhroutila odporem nad tou primitivností, se kterou se pan docent vyjádřil o svých genitáliích.

Moje lékárnice je světlá výjimka. VŠ vzdělání využívá ve své práci a jinde, ale v posteli se chová jako úplně obyčejná ženská = *** s chlapem, kterého má ráda a žije s ním ... to je přeci jasný ne ...

Závěr: Čím vyšší vzdělání, tím větší pravděpodobnost, že bude frigidní.

A teď a´t mne feministky třeba ukamenujou ...

Míra

TO DDLL: Proste, zivot neni spravedlivy. Jednou jsi dole, jednou nahore. Zena se pred svatbou prilis odhadnout neda a clovek se s tim pak musi nejak srovnat. Nektery bez mozku to maj radi, nektery s mozkem asi taky. A pak je ten zbytek, ktery jsou casto manipulatorky a neni to s nimi pro muze nic moc;)

TO ženacománěcozasebou:

s timto nemuzu souhlasit. Zena s mozkem je prave ta chyba:)
Zena s mozkem moc premysli, my co mame zeny s mozkem nemame ***. Ti co maji zeny jednoduche ho maji dostatek

TO Mira:
Jsi borec, nenapsal bych to lépe... mám to podobně. Milenku jsem měl, ale já debil jsem se vrátil k mojí semetrice, nemůžu si to odpustit.
Ale nejspíš by to s ní nakonec skončilo stejně.
Nyní jsem u bodu 4. věk podobný, perspektiva mizerná. Zdraví se horší, nejvíc mě sere že mě ta čuza přežije. Děcka se přiklání k ní, nemám zastání nikde.
Jinak pozor na ně jeptišky, v práci se chovají jako na mejdanu a flirtují s kolegy, doma zase jako jeptišky.
Já její úsměv už ani neznám.

TO ženacománěcozasebou: :D jo je to tak. Jirko, rozhodne jsem si z toho nevzal jen to jedno. Ale rekl bych, ze pokud jsi to vyresil takto, tak to je podle me idealni stav po X letech v manzelstvi. S manzelkou sdilis nejakou intimitu. Uragan vasne uz neni, to je normalni.
Pokud bych se takto mohl s moji zenou domluvit, nejsem na teto diskuzi;)

Pánové, jsou-li pro vás prioritou VNADY a JINÉ ORGÁNY....jak zde bylo i řečeno, ženíte se z důvodů=aby jste to měli po ruce a nemuseli shánět objekt k upuštění bílkovin jinde...tak se nedivte, že to dopadá, tak jak to dopadá. Protože tento citát je 100% pravda.

TO Tom: Ahoj Tome, je mi trochu líto toho času, který jsem věnoval tak podobnému popisu svého manželského příběhu. Protože pokud si z něj i ostatní zde přítomní vytáhnou pouze tu informaci, že "to mám 2x týdně" a budou se podivovat nad tím, "co tu vlastně řeším", tak to asi bylo zbytečné. Já totiž nic NEŘEŠÍM, já jsem totéž, co tu trápí většinu chlapů, ŘEŠIL a VYŘEŠIL. Uznávám, že na poměry v téhle diskusi nestandardním způsobem, ale právě proto jsem chtěl prezentovat trochu jiný úhel pohledu a nabídnout ho těm, kteří byli nebo jsou v podobné situaci jako já a odchod vidí jako poslední alternativu. Základním poselstvím toho všeho je, že nemá smysl čekat, až se to spraví samo. Ono se to NESPRAVÍ. Pokud máš problém, musíš s ním začít něco dělat a těch řešení zase tolik není. Já nabídl jenom jedno z nich a pod to, co píše Pepin se mohu s klidným svědomím podepsat.
Přeji hodně štěstí.
Jirka

TO Tom:
Všiml sis někdy, že ti nejhorší muži mají skvělé neuvěřitelně tolerantní ženy a hodní kluci příšerné megery? To není náhoda a ani není pravda, že se dobří a špatní přitahují. Podle mě mají ženy (pochopitelně ne všechny a ne vždy) nějaké adaptabilní vlastnosti, které je nějak opačně nastaví. Viděl jsem ženu, která žila s příšerným ***m, když ji konečně opustil (do vězení) našla si normálního kluka, po dvou letech byl pro ni jen sluha a hlupák, který ji nedokázal opustit ani po opakovaných nevěrách (jejích). Já jsem tu svoji také nedokázal sám od sebe opustit a ona to moc dobře věděla, to proto se ke mně tak chovala (a to je podle i mě tvůj případ). To až jiná žena, nový vztah (a skvělý ***), mně k tomu dohnal. Po té, co jsem jí řekl, že mám někoho jiného, kdo si mně váží miluje mně a tak základní věc jako *** mi neodpírá, ba naopak, se úplně změnila. Jakmile z ní vyprchal vztek, že jsem si dovolil se obejít bez ní, když si uvědomila co ztrácí, najednou nic nebyl problém a všechno by chtěla zlepšovat. Někteří lidé si prostě neumí vážit toho co mají, musí to neustále tak trochu ztrácet. Dej jí najevo, že není jediná, všímej si jiných žen (a klidně i víc než všímej) a buď se ti to doma, alespoň na čas zlepší, nebo potkáš někoho jiného, jako já a pak vše půjde samo.

TO Jirka: opet mam pocit, ze tu resis neco, co problem neni. Mas x-lete manzelstvi a deti a pokud I presto mas *** nebo jine partnerska uspokojeni 2x tydne, tak mi prijde rouhani si tady stezovat. Mas evidentne rozumnou manzelku, ktera te ma rada a snazi se domluvit a vyhovet. Rekl bych ze vetsina tu resi jiny problem..;)

Ahoj všichni Přiznám se, že se často vracím na úplný začátek téhle diskuse, kdy v dubnu 2011 volal o pomoc Honza1420, a přemýšlím, jak to nakonec celé vyřešil on. Z jeho příspěvku je totiž jasně cítit jeden jediný základní problém, v téhle diskusi se prolínající převážnou většinou příspěvků. A to jsou DĚTI. To je ten důvod, proč většina chlapů nepráskne dveřmi a nejde o dům dál. Protože v tu chvíli, kdy se dočkáme vytoužených dětí (jsou-li vytoužené), pak se většinou pomíchají priority (a jéje, už je tu zase s těma priorotama ) nejenom ženám, ale i nám. A tady si myslím, že se to začíná dělit - buď pro chlapa zůstává *** středobodem vesmíru a je pro něj schopen od dětí odejít (ještě jsem nezaznamenal případ, kdy by chlap odešel od manželky kvůli ***u a zároveň vysoudil děti do vlastní péče) a nebo se mu děti přesunou na první místo a nastává problém.
Sám pocházím z "rozvrácené" rodiny, otec (v té době) alkoholik, sice zajišťující rodinu materiálně, ale hezké dětství s tatínkem veškeré žádné, matka učitelka, sice se o nás děti starající, ale věčně unavená (s nezájmem o ***, což se koneckonců ani nedivím). Jediné, co jsem si z dětství odnesl, je to, že nikdy nedopustím, aby moje DĚTI dopadly stejně. Naopak - a jsme u těch priorit - se jim dodnes snažím dávat maximum a díky jejich šťastnému dětství si kompenzuji svoje "žádné" dětství. Je tedy slabost (zbabělost, pohodlnost,...), když řízeně přivřu kohoutek své "potřeby" ***u, protože mám s manželkou (ne s dětmi!) problém? Nemyslím si to. Znovu tvrdím, jde jen o úhel pohledu. Protože DĚTI za můj vztah se ženou nemůžou. Ano, z ženského hlediska ho jistě ovlivnily, ale neřekly - maminko, už s ním nespi. Ten MŮJ PROBLÉM se jich netýká. A přesto, pokud od rodiny odejdu, ovlivní to na celý život právě je. Takže za to, že se mnou žena nespí, potrestám své děti???
Jsme v téhle diskusi, abychom si vzájemně pomohli. Ale řešení musí stejně najít každý sám. Mně paradoxně velmi pomohl celý Mirkův příběh a jeho příspěvky, i když jsem řešení zvolil zcela opačné. A jistě má pravdu v tom, že já skutečně nevím, co bude, až děti "vylétnou z hnízda". Koneckonců to nevíme nikdo, život se dokáže postavit na hlavu během jedné jediné blbé vteřiny. Ale vzhledem k tomu, že v té době už budu mít šedesátku na dohled, si nemyslím, že bych chtěl znovu začínat od začátku "jen" kvůli tomu, abych si mohl denně procvičovat kámásútru. Stále ze všech nabízených řešení je pro mě nejschůdnější Mirkovo (promiň Mirku, že Tě stále zmiňuji, za těch pár let, co s tebou žiju tam prostě ty sympatie jsou) chlapské vypořádání se se všemi závazky, vypuštění dětí do života a odchod s čistým štítem. Ale já touto cestou nepůjdu. Alespoň se o to budu snažit.
Trvalo mi několik dlouhých let, než jsem pochopil, že trápit se tím, co se nedá změnit, je nesmysl. Pokud máte rozumnou ženu, dá se domluvit kompromis. Ale napřed si to člověk musí vyřešit sám v sobě. Já jsem dělal tu zásadní chybu, že jsem se ve svém "zoufalství" zacyklil a s opakující se smyčkou se dostával do stále větších depresí. A žena ze mě ten problém cítila a protože to úplně přesně nechápala, přešla do módu "obrana". Takže veškeré mé pokusy o obnovu ***u, jakékoli doteky, intimitu, květiny, pomoc v domácnosti, atd. brala jako vydírání a problém jenom narůstal. Nesnažte se ženu pochopit, všechno si interpretuje zcela jinak než my a pro muže zcela nelogickým způsobem, to tak prostě je. Nakonec jsem se musel zklidnit já sám. Ano, našel jsem si koníčky, začal dělat sport, vyplnil jsem ty chvíle, kdy bych jinak intenzivně myslel na to, proč "všichni ostatní jo a já ne" nějakou činností, která mě uspokojovala. Kohoutek jsem si upouštěl sám bez pomoci milenky, náhradních řešení je spousta. Dokonce jsem v rámci rekonstrukce bytu zrušil ložnici a každý máme svůj pokoj a v něm jenom to svoje, to co každému z nás vyhovuje. A pak teprve jsem si rozmyslel, co vlastně chci, v klidu si se ženou sedl a všechno jí to pořádně vysvětlil. A ona - protože je to stále ta chytrá a inteligentní holka, kterou jsem si bral - pochopila, že i když *** nepotřebuje, přesto mi ho nemůže odpírat, jinak se v tom prů*** povezeme celý život a nakonec se rozejdeme. No a já jsem se nakonec dozvěděl to, že celá ta nechuť k ***u z její strany pramení z toho, jak se v ní během našeho dávného a dlouhého potratového období, kdy jsme se marně snažili o první dítě, neustále někdo hrabal bez ohledu na jakoukoli intimitu. Když bych teď bouchnul do stolu a řekl, že mě to nezajímá, já to prostě chci a hotovo - dokázal bych si sám sebe vážit? Na to si musí odpovědět každý sám.
Takže teď jsme v klidu, rodina jede v pohodě, děti spokojené, manželka už se neděsí každého mého dotyku, protože už ji při každé příležitosti neohrabávám, na ***u se prostě domluvíme, o víkendech a volnu si rozkládáme společnou postel a jinak si každý spíme ve svém, *** (i když žádná kámásútra) je v ideálním případě dvakrát do týdne, z toho jednou v nějaké úsporné "ruční" variantě, a když není, tak se nestresuju, protože vím, že zase bude. A když manželce druhý den po ***u přinesu kytku, tak už to nebere tak, jako že si ji "vysloužila"
Snažil jsem se tu vyjádřit to, že pokud pro mě *** není středobodem vesmíru, pak je stále možnost, jak za cenu kompromisu z obou stran lze rodinu udržet. Musíte mít ale partnerku, která je ochotná naslouchat, přemýšlet a pochopit, a zároveň musíte být ochoten ze svých představ o ***u slevit. Pokud někde jedno nebo druhé chybí, pak samozřejmě doporučuji rady kolegů
Mějte se fajn a držím palce.

Jirka

TO Pepin: diky, pepine, za zajimavy pohled z druhe, vyresene, strany. Priznam se, ze ti trochu zavidim. Nemam koule na rozchod. Bojim se, jak to zvladnou a poznamena deti. Nejde o me nebo manzelku, ale bojim se to udelat kvuli detem. Stridavka mi prijde spatne reseni. Svereni do pece trochu mene spatne, ale porad spatne. Porad se spis klonim k nefunkcnimu mazelstvi, ale uple rodine kvuli detem, ale za cenu rezignovani na funkcni vztah (a ***ualni zivot)

Náhodou jsem zavítal na tuto zajímavou diskuzi, problémy, které mají zdejší pánové jsem měl, ale už nemám. Naštěstí.
Seznámili jsme se a zamilovali a po roce vzali, byla od začátku na *** méně, ale miloval jsem ji. Po tom, co se nám narodilo dítě (nemyslím hned po porodu) se její zájem o *** se zcela vytratil – cca 4x ročně. Po hádkách jsme navštívili poradnu, kde mě psycholožka vysvětlila, že se musím já přibrzdit a, že se nedovedu srovnat s tím, že je číslo jedna pro mou ženu dítě a ne já. Nikdy nechoďte k psycholožce, ale vždy k psychologovi. Po dvou letech strádání a hádek jsem si našel milenku. Byl to balzám na duši i tělo, ale rodinu jsem stále opustit nechtěl. Manželka se vítězně usmívala, že jsem konečně zmoudřel a přestal otravovat. Čím dál tím víc jsem si uvědomoval, jaká je má milenka skvělá a vtipná žena a já se do ní více zamilovával. Brzy se ve mně něco zlomilo a já jsem se už nedovedl vymlouvat na služební cesty, jógu atd. a oznámil své ženě, že je konec vztahu a v klidu jí vysvětlil co mně k tomu vedlo, ten den jsem se i odstěhoval. Cca 2 měsíce mě moje žena neustále psala a volala jakou má ohromnou chuť na *** se mnou a, že to bude ode dneška denně. Věděl jsem, že kdybych se vrátil a ztratil svou milenku, vše by se vrátilo do starých kolejí. Při rozvodu jsme se dohodli na střídavé péči o syna. Po dvou letech se nám s mojí bývalo milenkou – současnou manželkou narodila dcera. S bývalou jsme přešli do vlažného přátelství. Měla, co já vím 8 partnerů, ale každý to po max pár měsících zabalil. Stěžovala si mi, že se jí muži bojí. Vysvětlil jsem jí, že jí nebojí, že muži nedokážou žít bez ***u a proto od ní vždy odejdou, že si musí najít partnera nad 70 let – ten ji už otravovat nebude. Hlavně ať proboha svému budoucímu partnerovi řekne dopředu, že *** max 4x ročně, ať nemá další dítě ve střídavé péči. Moje nová manželka vůbec nechápe to nesmyslné odříkání – jaký to má smysl? Co to je za práci podržet? Nebo orálně? – když to mou bývalo nebavilo, tak proč mě neuspokojila? Měla by spokojeného milujícího manžela.
Dnes jsem šťastný, život mě baví, *** mám takřka kdy si řeknu, často ani říkat nemusím. Nedovedl jsem se mučit mnoho let jako někteří jiní v této diskusi. A hlavně nevím, proč bych měl.
Moje jediná rada je ODEJÍT a najít si jinou ženu a dopředu jí sdělit svoje představy o vztahu (***u). Čím dříve tím lépe, protože časem se vše jen zhorší. Jinak to bohužel nejde.

Zdravím všechny a zejména Jirku.

Jirkovo "řešení" je docela zajímavá varianta. Vlastně ukázka technického racionálního (=mužského) myšlení. Chlap si sestaví v hlavě tabulku otázek, přiřadí prioritní pořadí a pomyslnou váhu jednotlivých otázek, roztřídí odpovědi na plusy a mínusy, ocení dílčí rizika a - podle Jirkova naturelu, věku a životních zkušeností - vybere takto uvažující chlap tu nejschůdnější = nejméně špatnou ze všech špatných variant = rezignovat na *** s manželkou resp. na své ***uální tužby (možná ne úplně) a realizovat se jinde (práce, sport, motorka, sbírání čehokoliv). Vlastně sám sebe racionálně přesvědčí, že on pro něj ten *** není až tak důležitý, takže se vlastně aktuálně má super.
Myslím, že s rostoucím věkem a vlastní pohodlností tíhne k tomuto řešení většina chlapů. Každý si ale musí sám pro sebe - tím prosím nijak nechci potírat Jirkovo řešení - odpovědět na otázku, do jaké míry je racionalizace problému skutečná, a do jaké míry hraje roli "strach z neznáma" resp. "najdu vůbec nějakou lepší babici" resp. "abych to nakonec celé neprokaučoval".
Na věc lze pohlédnout i z druhé strany, totiž že se mi snadno může stát, že na prahu padesátky nebo o něco málo později s hrůzou v očích zjistím, že jsem posledních "X" let sám sebe racionálně přesvědčoval a život (se všemi riziky a případnými eskapádami) mi jaksi proklouzl mezi prsty ....
Jirka je - s veškerou úctou - typický kandidát pro to, co pavlačové báby označují jako "chlapa s druhou mízou". Dlouhá léta své ***uální tužby potlačuje, aktuálně "racionálně" přesvědčí sám sebe, že "to" vlastně ani tak nepotřebuje, vždyť to není až tak důležité, aby pak za rok, dva či za deset let (až děti odejdou z domu a většina racionálních důvodů (např. hypotéka atd.) pomine) potkal naprosto náhodně rozvedenou sympatickou a přítulnou třeba kolegyni nebo ještě lépe kamarádku svojí ženy, a veškerá racionalizace půjde během cca. 30 sekund do pr....dele a léty nahromaděné tekutiny zařídí zbytek.
A za sebe dodávám .... tak to má být resp. jinak to ani nemůže dopadnout.... Racionalizace problému a odtud vyplývající potlačení vlastních přirozených ***uálních potřeb má v konkrétní životní situaci a po nějakou časově omezenou dobu smysl a positivní význam, ale nelze natrvalo sám sebe přesvědčit, že jsem šťastný nebo chcete-li ***uálně uspokojený a nepotřebuji to.
Přeji Jirkovi - zcela bez ironie - ať mu to vydrží co nejdéle, ale taky mu přeji, aby jednou potkal tu správnou "samici". Až se pak ohlédne (s novou holčinou v posteli) na svůj předchozí život, bude ta racionální tabulka vypadat hodně jinak.
Mějte se všici fajn

Mirek

TO Honza: Ahoj Honzo! Díky moc za za Tvůj pohled a názor. Líbí se mi tu, že tak nějak držíme spolu Co nám taky zbývá, že?
Snažil jsem se tu nastínit trochu jiný pohled na "věc" - je to rebel!!! - protože si myslím, že ne úplně všichni máme doma nevrlou babu s uzavřenou jeskyňkou, kam ani Alibaba nezná heslo Někde to může být skutečná únava, zdravotní důvody, psychická porucha, fixace na děti a já nevím co ještě, něco co se nás vlastně ani netýká, co prostě nemůžeme ovlivnit, ať se snažíme sebevíc. Ono totiž vypáčit z ženušky ten skutečný důvod srozumitelný pro náš přímočarý mozek je nadchlapský úkol
Nu a co pak zbývá - a už jsem o tom přesvědčen - pořádně si seřadit priority a rozmyslet si, co je pro mě nejdůležitější. Jestli pohnout zeměkoulí, nebo jestli mi třeba náhodou onen "nedostatek" není nenápadně nahrazován jinde, jen já mám natolik zaměstnanou hlavu přebytečným spermatem, že přes tu přehradu dál nedohlédnu Ale dost už legrácek
Záleží vždycky na úhlu pohledu. Pokud jsem skutečný mačo a *** je věc, na kterou mám prostě v manželství právo a je to manželčina povinnost, pak mi nezbyde, než to prostě zabalit a jít hledat tu správnou samičku pro svůj ocásek. Pokud zůstávám, trápím se nebo jsem jenom nasranej, pak nejsem mačo, ale vůl (i volské stádium mám za sebou, vím o čem mluvím).
Já už jsem tu psal, že "mimo ***" mám vztah s manželkou fajn, jsme vlastně nejlepší kamarádi, co o sobě ví všechno a navzájem se podrží. Dřív v hlubokých depresích jsem to bral jako mínus - "vždyť my už jsme JENOM jako dva kamarádi", hřímal jsem - ale dnes to vidím jinak. Všiml jsem si, že co se nedostává v ***u, to se mi snaží partnerka nenápadně vynahradit vařením, péčí o rodinu, posloucháním mých problémů v práci... Prostě když nebudu tolik chtít, budu se paradoxně mít líp. Jistě, ve vztahu by to měla být samozřejmost, ale tady v diskusi čtu většinou to, že se milá zlatokopka nedajná válí u seriálů, se ***em obchoduje, chlapa vydírá a nakonec stejně nedá. Pokud jsou tam pauzy měsíční, půlroční, roční, čtvrtživotní, je to úplně jiná situace a pak chlapíku běž a utíkej o stopéro, protože se to už NIKDY nezlepší (tvrdé, ale pravdivé).
Takže já si po letech trápení vybral. Vše jsem tisíckrát promyslel, následky po mém odchodu - finanční a bytový problém, ztráta důvěry u dětí (jsou ve věku, kdy jim prostě nevysvětlím, že za to, že od nich odejdu, může maminka, která už nechce rajtovat), atd. Známe to všichni. Ano, když bych to nakonec překlenul, mohl bych začít hledat jinou, se kterou by to konečně bylo ono. Ale našel bych ji? Nedostal bych se nakonec po letech snažení do stejné (ne-li horší) situace? Pokud chlap něco takového udělá, pak musí být připravený na to, že taky může zůstat sám. Sice připravený na nový vztah, ale nakonec stejně u péčka s bolavou rukou. Já jsem si vybral zůstat tam, kde jsem si vybudoval zázemí, kde mám děti, kterým nezbořím svět a moje žena - protože je inteligentní - to ví. A tak se alespoň snaží. A vida, ono to taky jde. Není tolik ve stresu, že už "to po ní zase chci", tak je to paradoxně častěji, a i když žádná divočina, účel to splní. No a dlouha-videa.cz v kombinaci s kvalitní Freshlight pomůckou několikrát za sebou dokážou někdy i zázraky
Proto tvrdím, že vše je záležitostí volby. Důležité je mít na výběr a hlavně dokázat dohlédnout i na ty další možnosti...
Mějte se fajn a hlavu (i hlavičku) vzhůru
Jirka

TO Honza: Vzdyt to rikam, ze jsem asi mozna jen debil On si clovek porad rika, ze se to treba zlepsi a mohlo by to byt zas fajn. Ono je to vlastne dost zbytecny a fajn by to byt mohlo, kdyby se ta zenska trochu snazila. A takhle to zbytecne mrvi vsem, cele rodine. Je chyba samozrejme na vsech stranach, asi se ji neco nelibi. Ale rict kloudny duvod neumi a nic s tim ani delat nechce. Takze do kopru to pujde driv nebo pozdejc tak jak tak

TO Tom: Mně říct žena ať si najdu milenku tak bych si jí bez váhání našel a ještě bych jí poděkoval, že to nemusím dělat na tajno. A slib věrnosti? Hoši mně fascinuje, jak se tady někteří oháníte slibem věrnosti. Upřímně neobelháváte takto sami sebe jelikož na to najít si milenku jednoduše nemáte koule? Apropos, když už jsme u toho slibu. On ten slib je oboustranný a je o životě v lásce, úctě a věrnosti. Myslíš si, že žena která Ti řekne ať na *** s ní zapomeneš k Tobě chová lásku a úctu? Tak kdo ten slib porušil první?

TO Anonym: Dovolím si nesouhlasit s tvrzením, že ženy jsou přítulné když loví muže nebo chtějí děti. Nepopírám, že takové ženy jsou a není jich málo. Ale je taky spousta žen, které mají *** rády, dokážou si ho užívat a mají jasno v tom jakou má *** roli ve vztahu. Takže prosím nepaušalizovat.

TO Jirka: Milý Jirko! Se zájmem jsem si přečetl tvoje příspěvky. Tak nějak v nich vidím sebe před cca 5 až 7 roky. Nenapsal jsi kolik ti je, jak dlouho jsi ženatý, případně jak staré jsou děti, takže těžko hodnotit. Úplně stejně jsem proplouval životem s pocitem, že je vlastně všechno fajn až na ten ***. Do momentu, až se člověk dostane do určitého věku, začne se více ohlížet jak žil a jak chce žít dále. Dovol abych se pokusil o trošku jiný pohled na věc. Je otázkou času kdy ti dojde, že to co doma žijete není vztah. Vy pouze vychováváte děti a žijete vedle sebe a nikoliv spolu. Driv nebo pozdě ti to začne vadit a začneš to řešit. Představ si, kdyby jsi se hypoteticky zúčastnil soutěže Výměna manželek a měl na čas jinou paní, tak by jsi zjistil s největší pravděpodobností, že by jsi nepocítil žádnou změnu (teda pokud by to byla rozumná žena a ne záměrně vybraná problematická osoba). *** je půl vztahu, s přibývajícími roky už ubývá postelové výkonnosti ale mělo by ji nahradit souznění, ale když není na čem stavět, je to těžké. Přeji ti hodně štěstí a budu rád pokud se budu mýlit v tom co jsem napsal.

TO Jirka: Mimochodem pan Werich, jak se traduje, se uspechu u jinych zen nez vlastni manzelka, nevyhybal;)

TO Anonym: Milý Anonyme, máte taky nějaké jméno??? Přiznám se, že se mi špatně diskutuje s Anonymem v už tak dost anonymním internetu Moc bych za to nedal, že se skutečně jedná o provokaci, jak naznačuje Stam, ale i kdyby ne, tak jako studijní materiál taky dobrý
Pána Wericha mám rád, byl to velmi moudrý pán. Nicméně podle jeho citátů určitě nežiju svůj život, ten si řídím sám, někdy hůř někdy líp, podle toho, jaká je zrovna přede mnou cesta a počasí Vámi zmiňovaný citát ale chápu trochu jinak než vy a je to asi dáno už "základním nastavením". Pan Werich (mimochodem muž jako většina z účastníků tohoto fóra) nám jistě nechtěl sdělit, že když manželka řekne - tohle dělat nebudu a ty máš smůlu, tak manžel sklopí uši a ještě rád se přizpůsobí. Vždyť je to jasně řečeno "Někdy vyžaduje, aby jeden brzdil, když ten druhý nemůže přidat" - z toho bezpochyby vyplývá, že oba "to - cokoliv" dělají (!) a když jeden z nich nemůže přidat (!), tak mu ten druhý podá pomocnou ruku. Z toho spíš cítím onu lásku k bližnímu svému, než obhajobu manželek, které tomu svému úmyslně nedají a ještě ho tím vydírají... Tolik větný rozbor
No a ten poměr ***uchtivých mužů a žen... Kdyby to tak skutečně bylo, tak můžeme tuhle diskusi uzavřít. Dle mého je to ale nesmysl. Spíš to jen vyjadřuje Váš pohled na *** a je mi Vás líto, protože jste zřejmě nikdy nepoznala ten pocit oboustranného odevzdání se, důvěry a lásky při milování, kdy nejde jen o to dostat ven přebytečné tekutiny, ale o potřebu dát svému partnerovi najevo, že je pro mě tím nejdůležitějším. Ano i já jsem to v životě zažil, dokonce i se svojí manželkou a nepřesvědčíte mě, že i ona je vypočítavá mrcha. Z Vašeho pohledu je to jen prostředek k vydírání muže ženou. Byl bych rád, kdybyste nám tedy i Vy předložila svůj životní příběh postavený na těchto základech. Byl by pro nás jistě poučný
Mějte se.
Jirka

TO Stam: Díky, vlastně jste potvrdil ze své vlastní zkušenosti to, co jsem tu napsala o 99 ženách ze 100. Jsem už hodně let v důchodu a mohu říct, že ženy jsou „přítulné“ pouze když „loví muže“ a nebo touží po dětech.

TO Anonym:
Pěkný nedělní večer všem!
Nejprve chci pozdravit všechny "zoufalé" a poděkovat za možnost přispět svým názorem do tohoto fóra.
Jsem tu nový,takže nechci hned moralizovat či nějak radit,ale konkrétně Vaše reakce směrem k Jirkovi je z mého pohledu buď snaha o sražení zdejších mužů ještě víc ke dnu nebo čirá provokace!
Napsat,že vlastně 99% žen "to" dělá jen z povinnosti nebo útrpnosti,jen aby měly klid zas na pár dní či měsíců a hlavně,ať už to má za sebou,mi na zdejším fóru opravdu nepřijde moc seriózní. Ještě jste mohla doplnit "MeToo"!
Nevím jak Vy,ale já jsem tu četl snad vše a mohu říci,že jsem doslova v šoku,jak naprostá většina mužů chce za každou cenu na prvním místě zachovat rodinu,maximálně zohledňuje děti a jejich budoucnost i za cenu svého,dalo by se říci,až obětování se. Protože,co si budeme povídat,*** je základní hybný kámen všeho dění a ženy toho dokážou skvěle využívat a spíš zneužívat ke svému prospěchu a citovému vydírání svých partnerů. A to zoufalství,ta bezmoc je prostě strašná! Člověk má pomalu žaludeční vředy,nemůže spát,je podrážděný a ví,že s tím nemůže vůbec nic dělat!
Přesně takhle to i já znám. Když budeš móóóc hodný,tak snad,možná,uvidíme.....a nic. A tak pořád dokola. Den za dnem. Vystresovaný chlap už neví kudy kam,samozřejmě,že nějaká romantika při svíčkách,welness a podobné blbinky nezabírají a pak je jen krůček k tomu,aby zcela frustrovaný použil pár ostřejších slov a kolo se zcela uzavře. Vidíš! Teď jsi se projevil! Jsi na mne zlý,nedám ti a hotovo! Za trest!
Vím,o čem píšu,sám jsem ženatý dost dlouho a nikdy to nebyla v této věci žádná velká krasojízda. Na takové to ideální předepsané 2x týdně pro štěstí v manželství jsem mohl rovnou zapomenout. Ale bylo dítě,takže jako ostatní zde na fóru. Vydržet!
Teď už dítě máme nějaký ten rok z domu,zcela samostatné,nezávislé a ***? Co to je....? Moment,nemám u sebe slovník cizích slov....! Aha,to je to,co po mne pořád chceš a mně to stačí tak 3-4x do roka? No,když po mně nebudeš nic chtít,v práci mne nikdo nenas....,doma všechno uděláš,v TV nebude zrovna nějaký film a dojde ke konjunkci Venuše a Saturnu,můžeme si o tom večer promluvit. Ale to mluvení musí být rychlé,jinak bych mohla usnout!
Tak takhle to,Vážená,taky funguje.
A nějaký citát od p. Wericha,že rychlejší má zbrzdit a počkat na pomalejšího? A že tím má být chlap jako frajer? No já bych pak spíš viděl sedět v koutě vyklepaného frustrovaného chlapa se zkříženýma nohama a zatnutými zuby!
Ano,slyšel jsem to i od ***uologů a poradců,že výkonnější musí se přizpůsobit. Zní to i logicky. Ale působí to na mne jako ona tolik moderní inkluze. Takže tu máme i inkluzi v ***u? Kdyby všichni čekali a čekali,až pomalejší (fyzicky či mentálně) dorazí a konečně se střetnou s rychlejšími v ideálním bodě,tak lidstvo vymře! Kompromis musí vždy být z obou stran!
Mějte pěkný večer a pohodový celý týden!

TO Jirka: Jirko, nezaměňuji pojem „slaboch, frajer, hlupák“, jen jsem myslela, že jste se řídil právě citátem od Wericha, který je níže. A to právě z vás dělá toho frajera! A z ženského hlediska mohu říci, že ze 100 mužů myslí na *** 99 stále, ale ze 100 žen je to pouze 1, která to má ráda. Ostatní ve většině případů si říkají to, co jste psal níže ve svém příspěvku, „tak se vyblbni já to nějak přežiju“. Ani prostitutky to nedělají rády, většině se to hnusí a berou to s odporem, stejně jako někdo svou práci.

TO Anonym: Milý Anonyme, podporu z téhle strany jsem, přiznám se, nečekal
Frajeři jsme tady všichni, kteří žijeme se svými manželkami, které nám - jedno z jakého důvodu - odmítají poskytnout to jediné, co si legálně vlastními silami a schopnostmi zajistit nemůžeme. A troufám si tvrdit, že ve většině případů kvůli dětem, které milujeme a nechceme jim rozbít rodinu a pocit jistoty, a dávat jim vzor, který pak ony samy budou muset řešit v téhle diskusi
Já mám "štěstí", že moje partnerka je fajn, bere mě takového, jaký jsem, a když si odmyslím ***, tak máme vztah vyvážený, plný respektu jednoho k druhému.
Kdyby se mi ovšem snažila "vštípit potřeby k životu a přetvořit mě k tomu, abych jí byl v životě něco platný", tak Vás mohu ujistit, že už bych byl dávno pryč. A nejlépe i s dětmi, pokud by se mi podařilo dostat je přes současnou soudní mašinérii do vlastní péče.
Je mi líto, ale bezprostřední Mirkův komentář na Váš příspěvek bych mohl podtrhnout třikrát. A dodatek o samici bych klidně "lajknul", kdyby tu ta možnost byla
Prosím - nezaměňujte pojmy frajer - slaboch - hlupák
Jo a alkohol taky nepiju
Hezký den.
Jirka

TO Poznámka: S vašimi názory „Tak jestli máte takovouhle samici doma, tak zdrhejte .... “, je přesně to, co umí jen chlapi! Když to není podle mne, tak pryč. Frajer je tady Jirka s příspěvkem výše!