Sebevražda-telefonát

No, tak kamarád bude takový ten melancholický typ, co si ve sračkách libuje, ne?
Může být. Někdo to má jako životní filozofii.
Je mi blbě, je mi blbě, je mi blbě.
Taková mantra.
...se pak diví, že je mu fakt blbě.

Ale nevidíš mu do hlavy, nevíš, jestli fakt nechybí nějaký ten serotonin.

Nicméně, když je někomu dlouho blbě, tak ho to utrpení donutí k akci. Obvykle.
Já tedy co dělám za poslední dobu, to bych do sebe dříve neřekla, ale jsou to už čistě projevy zoufalství, že nic jiného nepomáhá, a úzkost je tak silná, že je člověk ochoten udělat úplně cokoliv (v krajním případě i tu sebevraždu), jen aby to už skončilo.

Takže jsem se snížila k tomu, že jsem i sportovat začala.
Kdo mě zná, tak ví, jak je to pro mě netypické.
A dělám i jiné věci, co bych jindy nedělala. Utrpení člověka mění. A nejen to tělesné...

Když se pak člověk ohlédne, zjistí, že to fakt k něčemu bylo. Změna vždycky bolí. Ale zůstávat ve sračkách je mnohem horší, a beznadějnější.
Mně to tedy doufám už stačilo.

Tak jsem ti to chtěl celé vylíčit, ale nějak jsem neměl čistou hlavu. Vlezl jsem si do sprchy, dal si na čas a teď je mi tak báječně, že se mi o tom zase nechce přemýšlet (-:

Ale uvedu příklad. Semnou když se rozešla slečna, bylo mi hrozně. Ale líp a líp a postupem času jsem si našel zase to svoje fajnové, byť pocuchané, štěstí. Jenže ten můj kamarád se po rozchodu hrozně radoval, štěstím bez sebe, že nemusí nic řešit. A jak jde čas, tak najednou zjišťuje, jak mu vlastně chybí, takže po půl roce už docela solidně trpí a neustále slyším, jak je to na ***. A tehdy, když s ní byl, tak ho štvala, že není podle jeho peřdstav. To máš těžké. On si nikdy neváží toho, co má teď, na všem hledá chyby, ale zároveň se hrozně bojí změny a uvědomí si, co měl, až když to ztratí. Tak tolik k tomu brodění se ve sračkách. Jemu se právě žádné rány osudu nedějí, on si většinu svých problémů způsobuje sám On je takový ten člověk, co chce věci mít, ale bez té cesty k nim. Nechce zbohatnout, ale být bohatý, nechce si vypracovat svaly, ale mít je. Chápeš? (-:

"To jí ten chlap řekl dobře. Aby se opírala jen o sebe a ne o partnera
nebo o rodinu."

Ano, nakonec jsme každý na to sám. A každý se na těch nohách musíme postavit sám, nikdo to za nás neudělá. Ale je přesto hodně důležité cítit podporu.

Určitě to smysl má, takový telefonát. Taková záchranná brzda, poslední možnost.

Je zvláštní, jak lidi, co přežili sebevraždu, jsou mnohdy vděční za to, že tu jsou, a už to nikdy neudělají. Začnou žít znovu a jinak, jakoby se podruhé narodili. Jsou rádi. Možná tu zkušenost potřebovali, takový reset .

Teď jsem si psala s jedním mladíkem, co se z nepovedené sebevraždy probudil (prášky a alkohol) a bylo to pěkně fuj. Ten se tedy neresetoval, bohužel, ten to zkusí znovu a jinak.


Jinak, že se v tom máchá někdo deset let?
Já nevím, to už "na mašli" vidím, deset let ve sračkách, to by zmohlo každého. Na druhou stranu, jak jsme každej jinej, tak nám to trvá různě dlouho.

Mám ale pocit, že někdy se z toho stává spíše taková národní sport, patlat se ve svém utrpení a málem se předhánět, kdo je na tom hůře.
není to totiž objektivně měřitelné, a dá se za tím docela lehce schovat obyčejná lenost...
Jak to rozpoznat, že?

Jenže když se v "tom" někdo máchá už třeba deset let.. tak co s tím. Navíc sebevražda by měla být až to úplně poslední východisko, jak věci změnit, ne hned první.

Já jsem teď asi ten, co má ten fajnovej život. Nejsem teda na vozýku, ale taky mám něco za sebou. A teď to není tak zlé (-: někdy mám pocit, že mám celý život před sebou a ten bohatý svět kolem vyžaduje důkladné prozkoumání a probádání.

Kdybych se dostal do situace, že mě vážně už všechno budeš štvát, seberu se a vypadnu. Ale na to je právě potřeba, aby člověk stál skutečně na svých nohou. To jí ten chlap řekl dobře. Aby se opírala jen o sebe a ne o partnera nebo o rodinu.

Já jsem taky jeden z těch, co to chce někdy skončit. Bez legrace, zádné plané kecy.
A taky mám sto objektivních důvodů tady zůstat. Přesto se někdy ta životní síla nepochopitelně vytratí, a člověku je všechno jedno.
Tam nepomůže nakopnout. Člověk se v tom musí dostatečně vymáchat. Prostě to někdo potřebuje. Já tomu říkám bahenní koupele.
Mám už vymyšlený způsob, jak to udělat, ale zdá se, že jen ta myšlenka, že můžu, mi stačí k tomu, že prostě nemusím.

Vždycky jsem byla nenapravitelný optimista. A vlastně stále jsem. To se s depresí a životním nezdarem kupodivu nevylučuje.
Nikdy jsem si nemyslela, že by se suicida mohla týkat i mě. Takže chápu obě strany.

Ale kdeže práce :D tímto mne zvládají oblažit moji kamarádi..

Ale řeknu ti, to je prostě.. nemožné. S tím nejde nijak pohnout. Oni si dovedou najít důvody pro cokoliv. Oni přijali, že jsou absolutně neschopní a nadávají na Boha, že je tak stvořil. A v tomto duchu se to nese. Žádné bojování, i pouhé žití pro ně znamená moc práce.. a rozčilují se, že jim všechno nepadá k nohám, že se život nepřetrhne, aby byli ve stálé blaženosti. Tak jím opovrhují a neustále to dávají najevo (-:

"Narozdíl od těch mých kňouralů mi ale ta paní přišla, že skočit
doopravdy chce."

Aha, tak to jsou asi i větší kňouralové, než ta Brožová...
Prosím Tě, a kde to pracuješ, že kolem sebe soustřeďuješ takové citové vyděrače?

Jinak já podobná řeči řeším už několik let tak každý druhý týden. Sice ne s člověkem přímo na zábradlí, ale prostě mne ty slova nerozhodily. Narozdíl od těch mých kňouralů mi ale ta paní přišla, že skočit doopravdy chce.

..tak z toho mi opravdu běhal mráz po zádech... Zažila jsem něco podobného, i když nešlo přímo o sebevraždu, ale spíš uvažování o ní...člověk může říkat co chce, může mluvit rozumně, být milý...je to jedno. Jak píše Nux, jde jen o to, s tím druhým být, vyslechnout, zajímat se, mluvit a mluvit a mluvit, zvlášť v takovém případě, když už člověk doslova stojí na mostě.. Mluvit a vracet toho člověka do reálného života, vyjmenovávat věci, které má rád, ptát se ho... A když se odvrátí to bezprostřední nebezpečí, je hlavní potom odborná pomoc...
Moc silné video..zvlášť ten konec...

Od jisté doby mě sebevražda tak neděsí, ale asi málokdo by to dokázal jen položit a nechat tak, skočit.
Aspoň zavolat pomoc, záchranku, psychologa.

Stejně když někdo chce tak to udělá. Ale zjistila jsem , že vůbec není pravda, co se povídalo, že kdo o tom mluví, tak to nikdy neudělá. někdo tím mluvením volá o pomoc, jako ta ženská.
Nikdo nechce ve skutečnosti zemřít, jen někdy je to snazší, než žít.

Jinak, sajrajt, máš pravdu, trochu to bylo spíš takové kňourání, ona Brožová je prostě herečka, v reálu by to asi vypadalo jinak.

Co se mě týče, tak se mi docela příčí tohle "volání o pomoc", demonstrativní sebevraždy, citové vydírání.
Ta ženská chtěla rozhovor, ale ten chlap jí neřekl vůbec nic nového, co by nevěděla, a co jí jistě řeklo mnoho lidí předtím.

Myslím si, že jestli to někdo chce udělat, tak to udělá.
Moje kamarádka pracovala na krizovém centru v Anglii, a vedla tyhle rozhovory docela běžně, byla v nich už docela dobrá.
Jestli se to takhle dá říct. Volali jí tam školáci, co dostali špatnou známku, a chtěli se zabít , apod.

Přesto když pak už byla v ČR, a psala jí maila kamarádka, že si právě podřezává žíly (měla za sebou už dva pokusy o sebevraždu oběšením strunou), tak s ní 3 hodiny mluvila.
Nepomůže vymlouvat, racionalizovat...
Jediné, co člověk může udělat, je prostě s tím člověkem být. Poslouchat. Osobně nebo přes tlf, nebo internet. prostě sdílet a chápat.

Mám takovou zkušenost i u sebe v krizovkách. Stačí prostě nebýt sám, a cítit druhého, stačí že tam je, že poslouchá.
I když by se sebevražda nakonec odehrála, tak to je to nejlepší, co člověk pro druhého mohl v poslední chvíli vykonat. Být s ním. ne slova, ale skutečné sdílení. To je pomoc, velká.

šel mráz po zádech. Na takový telefon memůže být připraven nikdo, asi bych se snažila taky mluvit a závoveň hledat další pomoc.Jenom si taky nejsem jistá, jestli bych to zvládla a pokud ne, asi by mě to složilo, cítila bych vinu, že jsem nedokázala pomoct.

Aha, já už to nekontrolovala, zkusím to vložit znovu a správně:
odkaz

Pokecal bych (-: já na tyhle hovory s cizíma lidma dost jsem. Ale nevim, jestli bych ji byl schopen tak vyburcovat. A také nevím, jak dlouho jí to vydrží - člověk je občas prostě v koncích, je EMO a pak prostě demagogicky kňourá jako ta ženská. Aspoň jí dal pár dobrejch rad (-: Hlavně ke konci byl dost dobrej.

Jinak - pokud si to chcete pustit, oetvřete odkaz v novém okně a umažte jedno to http:// které je v odkazu navíc.

A co uděláte vy, až vám zazvoní takový telefon?

Video