Co dál?

Bylo by naivní, myslet si, že se budeš chvět ze svého přítele i po půlroce soužití. Láska se mění. Na začátku vztahu se ti zvedá tep, jen co ho vidíš. Hormony blázní. Jenomže tehle stav nemůže trvat dlouho, to by se člověk vyčerpal. Pak se láska přerodí a zatímco z počátku se ti zvedl tep, později reaguje tělo opačně. Zklidní se, cítíš se v bezpečí.
Na druhou stranu třeba ho jednoduše nemiluješ. Lásce se poručit nedá. Musíš se rozhodnout, zda udržíš vztah z rozumu ( a na tom není vůbecnic špatného, pokud mají ti dva mezi sebou hluboké přátelství) a nebo půjdeš o dům dál. Ani jedna varianta není špatná nebo dobrá. Záleží jen na tobě, co ti víc vyhovuje.
Znáš test posledního dne? Zkus si představit, že nastane konec světa. Zbývá tak málo času, že stihneš dojet jen na jedno místo. Musíš se rozhodnout, koho chceš držet za ruku až přijde konec (vím, je to drsné, ale hodně to o citech napoví). Ti co partnera nemilují, obvykle odpoví, že by jeli za svými rodiči, bratrem nebo sestrou (teď neberu v úvahu děti, které logicky mají vždy přednost).

Příjemný večer všem!,
chci požádat o Váš názor. Je mi 30 a před rokem a pár měsíci jsem odešla od přítele se kterým jsem byla 7 let.. Nelituji toho, byť se mi vzpomínky intenzivně vrací a jak jinak ty nejhezčí..., ale co bylo bylo.
Po roce jsem se dala ohromady s kolegou a po půl roce s ním bydlím. V práci o nás jak jinak vědí. Problém je ale ten, že podvědomě tuším, že kolegu asi nemiluju. Jako člověk je poklad, ze začátku jsem měla pocit, který jsem snad nikdy nezažila, chvěla jsem se na chvíle až budeme spolu. Beze slov nás napadali stejné věci. Nyní je ale vše jinak:( On je skvělí, chová se perfektně a snad by se i rozkrájel, ale já stagnuji a nemám chuť. Lituji, že jsme se tak brzy nastěhovali (pustil pronajatý byt a šel ke mě) a já si nedala na čas. Řešili jste někdo podobný problém? Co si o tom myslíte? Předem díky za názory, T.