rozchod po pěti letech a nový přítel

Hele, nechtěl sem Vám to sem psát, 2 večery, totálně jak motyka.. Nepomohlo. Uz nevim,jak na ni jinak zapomenout..

No, jeste ze jedu zítra zase do pryč. Potom na otočku domů, sbalit věci, sednout na kolo a zase pryč.

Kdybych byl tady, jen bych čím-dál víc toužil po tom, abych ji potkal,
ikdyž bych ji obešel, ale třeba že bych ji aspoň viděl, byť jen z dálky,Vim, ze by to bylo za cenu neskutecne velike deprese,ale aspon neco! aspon neco malo! Aspon drobek,kdyz ne cely chleba, kurnik úplně se bojím, aby se jí něco nestalo, pokaždé to bylo lásko, miláčku a teď takhle..

Lalysku, měla jsi pravduhoupačka, houpačka, houpačka! Nemám slov! Hrůza! Nechápu! Proč, jak za co? Proč mi to dělá?

od rozchodu nejsem v našem městě/jsem v zahraničí/, tady jsem jen tak na otočku,jen na jeden, max dva večery. Zajdu většinou ven, pokecám s přáteli a ráno zase jedu, buď autem, nebo na kole/90km cyklostezkama/, abych pročistil hlavu. Jen vyprat věci a zase jedu pryč, makat, cestovat, prostě pryč, ale o to nejde.

Dneska, teda teďko. Zítra jedu zase pryč, naštěstí. .. Příjdu domů, sotva vybalím, říkám si, jaké e to super, že na ni moc nemyslím, že už jsem ok.

Příjde mi sms od ní:

Ahoj, myslela jsem si, ze uz jsi to prekousl. Ja se k tobe nevratim. Jestli chces vedet, co k tobe citim:muzu te brat jako kamarada. Ale zalezi na tobe. Nemuzu se s tebou normalne bavit, dokud ty me beres jako neco vic nez kamaradku. Vykasli se uz na me. Vzdyt budes mit jeste furu holek.

Odepsal jsem ji:
Ahoj. Nevim,jak to myslis. Ale jestli to chces slyset, tak ne, neprekousl, jen skoro. Jestli Ty dokazes tak lehce zahodit dva roky, tak to jo,klobouk dolu. Ale ja proste nedokazu jen tak ze dne na den zapomenout dva nejkrasnejsi roky meho zivota. Asi tak. A vubec od kohoto vis? Vzdyt ja v Kopru ani nejsem. A kdyz, tak stejne jen na otocku.

Ona:
To je jedno, od koho to vim, jde o to, ze se bojim te potkat na ulici, dokud to neni za tebou. Vzdyt zazijes jeste plno krasnych let. Kde je Tvuj optimismus?

Ja:
Ty se me bojis potkat na ulici? Aha. Tak to cumim. Nemel bych tohle rikat ja?
Proc si myslis,ze nejsem vubec v Kopru? Proto,abych Te nepotkal! A ze se me bojis potkat na ulici,tak to taky cumim. Si myslis,ze bych Te nekde prefiknul,nebo co? Holka,tohle mi nedelej. Nikdo me nezna lepe,nez Ty. A napises tohle? Hmm,diky. Diky za to,co si o me myslis,fakt. To jsem si myslel,ze me znas lip. Kdybych Te potkal na ulici,otocil bych se a sel radeji kanalem. Ano,mas pravdu,nedokazal bych se na Tebe podivat, podivat se Ti do oci, srdce se mi rozletelo na miliony kousku!
Muj optimismus je v ***i. Diky za optani.
A ja si myslel, ze jsi na me zapomela..

Ona:
Bojim se toho, jak se na me budes divat. Nechci, aby z nas byli nepratele.

Ja:
Znas me, dokud se s tim nesrovnam, tak se nepotkame - takze minimalne tyden me neuvidis.
A aby z nas byli nepratele? Holka, snesl bych Ti modre z nebe, postavil schody do nebe, nasel svet jen pro Tebe.
Jestlize Te ne-nenavidim ted, tak kdy bych potom mel?


Houpačku jsem si představoval jinou. Copak ma nejaky duvod mi psat? Do dnesniho dne jsem si myslel, ze na me zapomela.. A ted Tohle? O nasem rozchodu jsem rekl vseho vsudy 4-5lidem. Uz zacinam tusit "odkud vitr vane". Uplne me dorazilo, ze jako se dozvim tohle. A zrovna ted?! Kdyz jsem jakoze uz skoro v pohode. Musi me takhle srazet na zem? Kurna proc??! Proc mi tohle dela? Proc? Chce abych na ni byl nasrany a jakoze si mysli, že potom na ni líp zapomenu?

Jestli umíš anglicky, jednu bych tu měla, je to z vtipných rozmluv z ICQ a tohle se opravdu povedlo

cau, mohl bys mi tohle prelozit do anglictiny? pry jsi odbornik
Velmi bychom ocenili vasi ucast na hlasovani.
We would really appreciate your presence on the vote.
diky, tohle bych asi tezko dal dohromady
thank you, I would hardly put this together
ne, tohle uz nemusis prekladat
no, you don't need to translate this
jak chces ale ted nemas sanci
as you wish but you have no chance now
v ***i je tma
i kdyby tam okna byly
vetry by je vymlatily
* b is thinking...
a nezapomen na rymy
there is darkness in the ass
and even if there windows was
winds would surely break the glass
and don't forget about the rhymes
chlape ty jsi blazen :D

Líbí?? Mně strašně moc

Lolko, rikal jsem si, ze sem jen tak nakouknu a ze Vam tady odepisu az v nedeli, jak budu doma. Ale Tvuj pribeh, i pribeh od Lakysky me opravdu dojal. Vole, mi delat nesmite, tedko pujdu kolem babicky se slzou na krajicku - co si o me pomysli?

Otevrela jsi mi proste oci, jako s tim, jak jsi napsala
"já jim nikdy nedovedla říct, že chci víc lásky a že chci, aby ta láska
byla vidět. Čím měně se měl on ke mně, tím méně jsem se měla já k
němu.Teď už vím, že je nejdůležitější mluvit, mluvit a mluvit a
důvěřovat si a důvěřovat si a říct to, i když mi to není příjemné a
stejně i když vím, že to bude nepříjemné pro mého přítele, ale říkám mu
to proto, že ho miluju a záleží mi na něm a říkám to proto, že s tím
chci něco dělat a ne ho tím potopit."

Tohle me dojalo. Rici mi tohle moje byvala, tak se pred ni asi slozim, padnu na kolena a volam aleluja! Nikdy bych potom neudelal onu chybu, ze bych sedel ve splecnosti pratel a rekl si, ze "vsak ona se zabavi s holkama a ja aspon pokecam s chlapama..". To, co jsi napsala, si asi zapisu zlatym pismem. Presne o to jde, KOMUNIKOVAT . Je to jako kdyz varite. Taky dokud neochutnate, nevite, jaka ta polevka bude a nemuzete se pak divit, kdyz se navsteva tvari kysele, kdyz jste polevku presolily, treba. Asi tak bych to rekl ve zkratce.

Jo a jeste. trosicku zabehnu taky do intimka, prihodim svoji trochu do mlyna..
Moje byvala byla moje druha /moje poprve bylo ale poprve a naposledy, kdybych vedel, jake to bude, nikdy bych to neudelal a pockal si ty dva roky na moji. Byl jsem mlady a blby.. V zime, -14*C na zamrzlem rybniku, takze asi tak../, ale jakoze druha, no spise prvni. Nebyt ji, tak do dnesniho dne ani nevim,jak vlastne to cele funguje . Taky jsem se musel hodne ucit. Po asi tak roce mi rekla, ze to neni takova slava, jako si myslim. Nerekla to narovinu,ale nejak krasne to zaonacila,. No, povim vam, moje chlapske ego vyletelo hodne moc nahoru , vubec jsem se nezlobil, byl jsem naopak rad, ze mi to rekla a hlavne jsem byl na sebe hrdy, ze mi dava takovou duveru. Od te doby sly i nove veci snaze. Z vlastni zkusenosti rikam: Reknete o ***u i negativni veci, co se vam nelibi a potom, co se vam libi. Uvidite tu zmenu. Osobne,kdyz jsem se do te doby zasnazil, ze zacatku jsem nevedel, co se stalo, ze najednou ma takovou chut, ale pak jsem si rekl "Aha,vlastne,vzdyt ona mi to prece rikala.." A hlavne i celkove vztah se zlepsil, potom jsme se dokazali bavit uplne o vsem. Moc rad na ty chvile vzpominam.


Omlouvam se timto Lakyskovi, ze jsem na Tebe zanevrel, ale cas me tlaci. Takze prozatim snad ruze Ti postaci. Ja valim. V nedeli napisu, co noveho.
Uz se tesim. Moc mi pomahate

Mejte se krasne, napiste mi basnepapa holky

Děkuju za přání do nového života. Ty jsi se také ze svých vztahů poučila a už víš, že není dobré snižovat laťku požadavků na partnera. Mnohdy se říká, že nemáme být příliš náročné, jenomže když nejsme, tak se ty chyby protějšků začnou "zvětšovat" a oheň je na střeše.
Já se po všech svých strastech bojím věřit tomu, že je to s mým cyklistou na celý život, protože jsem toho opradu zažila hodně a jsem ráda, že můžu konečně někomu věřit. Bývalý manžel nám velmi ublížil, to nechci rozebírat, ale i když jsme s tím bojovali, byl to jednostranný boj a ten vždy končí nezdarem. A o důvěře u nás nebyla ani řeč, bez šance. Do dnes mu nevěřím ani pozdrav a to doslova.
Od té doby jsem vysoce tolerantní člověk, nezajímají mě prkotiny jako zapomenuté výročí, pozdní příchody, sms od dívky, nevadí mi jeho akce s přáteli nebo to, že jako cyklista na mě opravdu moc času nemá, ale když si ho udělá, stojí to za to. A ještě jsme se spolu nepohádali, to je pro mě něco neuvěřitelného, jsem prostě šťastná. A přála bych takový vyjímečný vztah všem, lidé by se víc usmívali.
A ty buď taková jaká jsi a svému příteli řekni i to, co se ti nelíbí i v ***u, pukud bude za to stát, neuteče a když mu sama ukážeš, jak to má dělat a k tomu dodáš, že to přece nemohl vědět, jak ty to máš ráda, že jsme každá úplně jiná (i můj přítel se divil), neklesne mu sebevědomí a bude mít právě naopak radost, že tě dokáže uspokojit.
No, zabaředla jsem už hodně do intimna, ale i to je život.

Přeju štastný život!

Ahojky Loose, nový vztah určitě bude, to se nemusíš bát A moc držím palečky, aby byl o hodně lepší. Při minulým rozchodu sem byla taky hrozně smutná, jak užasnýho kluka sem ztratila (po roce se vrátil, ale slepovaný věci většinou nemají dlouhé trvání). Pak přišel vztah novej a ten se s tím předcházejícím nedal vůbec srovnávat :) Novej přítel byl mnohem úžasnější (Tak doufám, že si v dalším vztahu moc nepohorším ) Takže pevně věřím, že i ty potkáš nějakou moc fajn slečnu, se kterou budeš mnohem štastnější než dřív, protože si ji opravdu zasloužíš
Jinak v tomhle období ti opravdu nejvíc pomůžou přátelé, koníčci a nebo činnosti, na který se musíš hodně soustředit Ted už bude pomalu čím dál líp -a pokud se nebudeš utápět v iluzích a sebelítosti jako já ze začátku, tak to může nabrat rychlý obrátky

Lolka, s tím mluvením o problémech máš pravdu Ono je ale důležitý, když o nich mluví oba dva... Někdy mě něčím tak dostal, že jsem byla smutná, zamlklá, tak pak doloval v čem byla chyba, co udělal špatně... A já se to párkrát odvážila říct. Ono se o tom opravu nemluví lehko. Jsem si vždycky říkala, že by to jiná třeba přehlídla a tak (bylo to halvně o obavě, aby neřekl, když se ti to nelíbí, tak běž...). On o mojích chybách nedokázal říct nikdy - a taky sem se ne vždy chovala nejlíp... On prý prostě s ničím problém neměl... S takovým přístupem se pak to, co tě na někom trápí, probírá hodně těžko
Každopádně držím palečky, aby tvůj cyklista byl už chlapík na celej život a aby se vám všechno trápení vyhýbalo!!

Mějte se hezky, zatím

Jsi opravdu velmi inteligentní a citlivý člověk. Je škoda, že ti tvoje slečna nedokázala říct, co ji ve vašem vztahu vadí. Víš, u toho mě napadá, že stále čekala, že se to samo spraví a ono nic, tak dala ruce pryč. Když se dalece zamyslím, tak jsem to tak měla taky, kluci byli bezvadní, zamilovaní jako ty, řekla bych, ale já jim nikdy nedovedla říct, že chci víc lásky a že chci, aby ta láska byla vidět. Čím měně se měl on ke mně, tím méně jsem se měla já k němu.Teď už vím, že je nejdůležitější mluvit, mluvit a mluvit a důvěřovat si a důvěřovat si a říct to, i když mi to není příjemné a stejně i když vím, že to bude nepříjemné pro mého přítele, ale říkám mu to proto, že ho miluju a záleží mi na něm a říkám to proto, že s tím chci něco dělat a ne ho tím potopit.
Já ti opravdu hodně fandím a s tím kolem to je báječná věc, mám cyklistu a brzdím ho taky . Naštěstí má svoje tréninky, kde se může rozjet jak potřebuje a se mnou jen tak výletí .
Chce to trávit čas s přáteli a taky se začít usmívat a být s usměvavými lidmi. Když si teď sedneš a jen tak se usměješ, uděláš pokrok, potom si vzpomeň na nějakou totální kravinu, co jsi za poslední období udělal a lidi se tomu zasmáli a zasměj se znova.
Mně třeba pomáhá, když mám byt jen pro sebe (ještě je tu moje dcerka), lehnu si a hledím do stropu a říkám si všechna pro a proti a nahlas a pak dojdu k závěru, že jsem to udělala správně a že mám dost síly než, aby mě to složilo (třeba jsem tak řešila rozvod, když mi tu malá histericky plakala, jak chce domů, musela jsem od manžela odejít, měli jsme velké problémy a ani už jsem ho pak za to nemilovala, ale i tak to bylo tak strašně těžké období a tak strašně absurdní a bezvýchodné). Obklopila jsem se přáteli, resp. přátelé si našli mě a byla tu návštěva každý den a hlavně mě nejvíc podržel můj současný přítel. A taky jsem se konečně zase začla smát, což jsem už pár let nedělala.
Ono je vždy pro co žít, ať jsi to ty sám a tvoje sny, tví rodiče, přátelé, vždy je něco hezkého, co jsme v životě prožili a nad čím se kdykoliv můžeme pousmát.
Jsi moc fajn člověk, aspoň takhle po "mailu".

Zkusenosti jsou na druhou stranu jedna z nejcennejsich veci, jako mame, protoze dokud si neco neprozijes,tak nevis jak se zachovat/viz ja a muj rozchod. Jini by to mozna tolik neresili..ale jak vidis, nemam zkusenosti./ A jeste lepsi je, kdyz svymi zkusenostmi umi pomoci druhym. Ono potom jsou i ty horsi zkusenosti dobre. Za coz ti take dekuji.

Pomalicku ano, pomalicku si zacinam zvykat na ty dny, jenze prijdou mi takove prazdne a prave na to si nemuzu zvyknout. Ze jsou bez ni, to uz nezmenim, ale tu prazdnotu tech dni mozna.. Vlastne, jako bych ani pomalu nic neudelal. Jen rano vstanu, nekam zajdu, s nekym pokecam a je zase vecer.

Optimismus nabiram po spekach. Zacinam se pomalu divat po babach a i kdyz zatim vim, ze bych jim nemohl dat,co se lasky a nejakeho vztahu tyce tolik, co ony me, tak aspon si s nejakyma pocema, jen tak na ulici. Prozatim mam skore tak 5:1, co se tyce pokusu a uspesneho pokecu.

Nikdy jsem nechtel mluvit o Jejich chybach, protoze jsem vedel, ze ja taky nejsem bezchybny. Ale tedko, nevim, uz pomalu jak rikas, zacinam pomalu otevirat oci a pomalicku se davam zpatky do zivota. Pomalu jsem nasel jednu chybicku, ktera se mi i tak zda byt bezvyznamna oproti tomu, ze jsem ji malo daval najevi svou lasku k ni. I kdyz pravda, treba tedko, jak jsem si zajel na kole na Moravu, cca20kilaku, tak i kdyz me jezdeni na kole neskutecne bavi, nevim, porad jsem mel pocit, ze nemuzu jet, ze proste me neco brzdi, nejaky cit, vzpominky, myslenku, kterou timto postupne ztracim a bez ni uz to neni takova zabava, jako jezdit s ni. Uz se nemam s kym bavit, na koho se divat, jesti jede, jestli nepada, jestli je ji dobre. Uz ani neni nikdo, kdo by ne porad brzdil. Ikdyz jsem si nekdy rikal, ze bez ni bych dojel dal a rychleji. Bez ni cose dojedu dal a rychleji, ale za cenu o dost mensiho pozitku z jizdy. Ale asi je to treba, neco delat, porad. Sedet doma, by me asi zabilo, ty 4steny me nuti na ni myslet vice nez *cokoli* jineho.

Tedko jsem se byl projit do pekarny na cerstvy teply chleba a cestou po neosvetlene ulici me napadla otazka, jak jsem to vlastne dokazal, na ni nemyslet. Sam nevim. Asi tim, ze jsem proste mimo domov, mimo vsechno, co mi ji pripomina. Az teda na tady tahle mista,kde jsme travili dovolenou, ale tak staci delat neco jineho a razem je ta myslenka na ni mensi. Dokonce jsem i zacal cist knihu. Bude to mozna druha,treti kniha, jakou v zivote prectu celou.:->
Parafrazuju jednoho kluka tady odcut, asi dva, mozna tri roky dozadu jsem se s nim bavil, o jeho rozchodu, co se rozesel s jednou kamoskou a kdyz jsem se ho zeptal, jestli by se k ni nekdy vratil,rekl "Pre mňa je už mrtva, už nežije, neexistuje pre mňa.."
Po jednom "vygumovavacim veceru" s par kamosema, kdy padlo 10 piv, 4 panaky a zapite redbullem /a to jinak nejak moc nepiju. Ten vecer jsem byl jak cinka, ale zase na druhou stranu, nic tu hlavu nevycisti lepe a na druhy den jsem si rekl, ze ta hlava me neboli z chlastu,ale spise z lasky k ni a tak, ze bych na ni mel vazne zapomenout/ jsem dospel k necemu podobnemu.
Ano boli to, samozrejmne, ale mozna je to jedina cesta, jak ztoho ven, protoze jinak je to jen jeden veliky kolotoc.

Taky si rikam, ze mozna dalsi vztah, co nekdy bude, jestli bude /a hlavne za jak dlouho bude, protoze byt sam me nebavi a ani tolik bab neznam,abych mel nejakou moznost baleni/, bude mozna lepsi a ja si reknu, ze tohle bylo nic. Ale prozatim se nejak nemuzu na ty holky usmat, proste potrebuju asi jeste chvili. Porad citim, ze na ni myslim.

Co se tyce toho vypovidani, tak to mas naprostou pravdu, cloveku je pak lip, kdyz vidi ze existuji jeste i nejake jine cesty,"jak z toho ven". Hlavne potesi, kdyz nekdo napise a podrzi cloveka, jak se rika "nad vodou". Jinak dneska jsem se dozvedel nazor, ze kazda zena se po nejake dobe vrati. No, nevim, rad bych tomu veril,ale nedokazu to. Rikam,kdybych ji videl, videl a vedel, ze ji nemuzu obejmout, ze uz nikdy neucitim jeji vuni, uz nikdy nezajdnu rukou do jejich vlasu.. Nikdy ji nepolibim, nikdy neuvidim jeji zamilovany smich, ktery kdysi patril jen me.. A hlavne ty oci. .. ach ty jeji krasne hluboke oci, to bylo nejkrasnejsi,co jsem kdy videl. Okamziky s ni uz si pomalu ani nepamatuju,ale ani se nesnazim vzpomenout, ikdyz se bojim, abych nezapomel na vsechno.. Jen by mi to rozervalo srdce,kdybych ji videl a to by bylo jeste horsi,nez je ted tohle.

Jeste jendou dekuji za pomoc, Tobě Lolko, i Tobě Lakysku.
Uvidim,co bude zitra.. Dobrou noc

Nemusíš děkovat, jsem ráda, když můžu aspoň malinko pomoci z vlastních zkušeností Jsem moc ráda, že ti je aspoň trochu líp, ale trochu se připrav na to, že to ze začátku bude skoro jako na houpačce. Chvilku se člověk cítí silně (snaží se být nad věcí, dyt pro jedno kvítí slunce nesvítí) a najednou je zase strašně malinkej a smutnej (když on je tak úúúžasnej...). Ale to k tomu prostě patří - tak se hlavně snaž, aby se ty intervaly slabosti co nejrychleji začaly zkracovat Já se o to pokouším už 6 měsíců

No osobně si myslím, že kdybys našel sílu ji o tom spacáku nepsat, že by to pro tebe bylo lepší Nemyslím jen o spacáku, myslím všeobecně.. Ale jak si člověk jednou něco usmyslí, tak mu to nikdo nevymluví vid Taky sem si přávávala ho potkat - pak z toho byly jen planý naděje nebo smutek z toho, že sem ho viděla s jinou a že to střídal Nakonec to vždycky skončilo depkou Po určitý době sem si konečně uvědomila, že mi to potkávání nedělá dobře a snažila sem se mu vyhýbat. No nejraděj bych mu zaplatila aspoň roční dovolenou někde na Havajských Ale na tohle člověk musí přijít sám vlastní zkušeností, to si ostatní můžou hlasivky vymluvit a stejnak budeš mít svojí hlavu


Jinak já doufám, že jednou potkám hodnýho a citlivýho kluka A myslím, že nás je mnohem víc, takže se na zlýho určo nepředělávej A zkus se ještě teoreticky zamyslet nad jednou věcí - kdyby se vrátila... Bylo by lepší, kdyby se chtěla vrátit sama a začala ti nadbíhat, přesvědčovat tě, jak byla hloupá a tak nebo mít pocit, žes ji "uhnal" svýma smskama? Myslím, že tý první variantě se říká vyléčit si ego
Zatím se měj hezky

Děkuji za pochvalu, ale jsou to zkušenosti ze života. Není mi sice mnoho let, ale mám za sebou hodně, bohužel a pokud s nabytými zkušenostmi mohu přispět, je to jen dobře. Myslím, že jsi už i tak nějak naladil na vlnu optimismu a zjistil, že ona není jedinou na světě.
Tohle se mi radí těžko, protože jsem takový rozchod nikdy nezažila, ale věřím, že začínáš pomalu otevírat oči a zjišťuješ, že vlastně ti nikdy sama nepověděla, co se jí nelíbí, co jí vadí. A víš, co si myslím, že až najdeš tu pravou, poznáš, že tyhle dva roky nebyli zas tak šťastné, jak si teď myslíš. Opět zkušenost .
Zase se ozvi, jak pokračuješ a určitě ti pomáhá se tu vypovídat, tak klidně povídej. Jsme tu .

a jeste musm nejak najit zpusob, kde a jak se s novyma holkama seznamit

Holky, potešily jste me, oběma Vám moc děkuji.

Lolka mi otevrela oci a v zaveru dodala sebevedomi. Lakysku, mas naprostou pravdu.

SMS byly asi "radost na dluh". Depka se opravdu razem dostavila a trva jeste i ted. Kdyz prijde treba jen sms od infolinky, hned si rikam, co kdyby náhodou.. Ale nic. Ale na druhou stranu, kdybych ji nenapsal, co bych tim dosahl? Myslela by si mozna tak, ze jsem si vylecil ego,ze uz na ni nemyslim,ale samotneho by me to trapilo.

A ta komunikace, tedko dokazu rict, ze chyba byla na obou stranach. Kdyz jsem rekl, co se deje, proc je smutna, dozvedel jsem se odpoved "Hmm..". jenze holky,aj ji kolikrat rikal,ze ji do hlavy nevidim. Potom mi to prislo, ze si stezuju jen ja, kde ma ona chyby, ale ze ja se nemenim,protoze jsem vlastne ani nevedel v cem, kdyz mi to nerikala, co ji vadi.

Neponizovat se.
Cely zivot jsem si rikal, ze "Laska je omyl, *** je jen slast, baby jsou na p... ať žije chlast a práce.". nikdy, ani ve snu by me nenapadlo, ze skoncim takhle - ze se nakonec budu trapit kvuli lasce, kvuli holce . Zase na druhou stranu, ty dva roky, byly jsou a budou to nejcennejsi, co jsem kdy prozil. A ta zkusenost, to je k nezaplaceni. Laska je hold nepopsatelne krasna a kdo ji nezazil, nepochopi.
Napisu ji mozna jak se vratim,ze jsem nasel spacak , ale to bude asi tak vsechno. Jak rad bych ji nekde potkal, ciste jen nahodou, .. ale na druou stranu si rikam,radeji ne, jen by me to zase bolelo..

Cerne klapky na ocich.
Nevim, komunikace s holkama mi problem nedela, jenze kdyz se pokusim o neco vice, tak se dozvim, ze jsem moc hodny, takze budu muset asi cvicit, abych dokazal byt i trochu zly,aby se to vyrovnalo,nejak.


P.s. Lolka, ty mi lichotíš..a to ja rada .

Lakysek, jeste jendou dekuji za otevreni oci, Tve posledni vety me dodaly vic sebevedomi, nez kdokoli jiny,zatim. A nemyslim, ze se dostat z rozchodu,ale do bud. zivota.

Ahojky, souhlasím s názorem Lolky. To, že sis uvědomil svoji chybu je moc fajn, i když se ti to zdá tedkom pozdě... Ale pozdě určitě není, protože chyb, kterých se dopouštíme v jednom vztahu, bychom se měli vyvarovat ve vztazích dalších. Na druhou stranu není dobré svalovat všechnu vinu na sebe, jak je to po rozchodech u toho opuštěněho běžný... Chyba bývá částečně na obou stranách... To mi věř, i když se ti to tedkom nezdá... I já mám ještě pořád rozchod v čerstvý paměti a ze začátku sem taky šílela z toho, že je vše moje vina... Postupem času, jak to trošku přestávalo bolet, jsem si začala uvědomovat chyby i u bývalýho
A ještě k tomu, jak si písal, že jsi měl hroznou radost, když ti odepsala... Tomu věřím... Ale moje zkušenost je taková, že je to taková jakoby radost na dluh... Přišlo mi, že za ni pak platím depkou a to ještě s úroky. Ale třeba to máš jinak
Každopádně nenechávej černý klapky na očích moc dlouho, bo bys mohl přehlídnout něco cennějšího ve svém okolí Držím palečky

Na jednu stranu jsem ráda, že je ti líp, ovšem neupínej se na ty sms, jsou přece jen přátelské.
Také si nemyslím, že váš vztah ochladl tvojí vinou. Spíš byla na vině nulová komunikace mezi vámi. Když mi něco vadí, řeknu to a buď s tím přítel něco udělá, což tak opravdu udělá a nebo ne a pak rychle pryč, protože každá chyba, která na partnerovi je se časem bude zdát nadrozměrnou. Zkrátka komunikace vládne světu a musí být hlavně praktikovaná ve vztahu, to je to nejdůležitější. Často zapomínáme, že náš protějšek nám do hlavy opravdu nevidí.
Působíš na mě jako velmi inteligentní, citlivý a vnímavý člověk. Takových moc není a naštěstí mám jednoho z vás i já . Bude to bolet ještě dlouho a možná až do chvíle, než potkáš někoho jiného a možná ani to nepomůže. Ty máš ale v sobě hodně síly, tak odvahu do života a nikdy se před dívkou neponižuj a když jsi si jistý, že tys chybu neudělal, neomlouvej se. My nechceme slabochy. Potřebujeme sebejisté a cílevědomé muže.

Ahoj Lolko. Ano, prestal jsem Ji psat, kontaktovat jo, po onem dnu.
Prisel jsem s pomoci par dobrych pratel na to, kde jsem udelal chybu.
Ted toho lituji, jako nikdy predtim a porad si jen rikam, jak je mozne,
ze jsem si toho nevsiml, kdyz to videli vsichni kolem.

Byvaly
pritel od sestry mi rekl, ze muj problem byl v tom, ze jak jsme spolu
byli uz dlouho, tak jsem si Ji ne, ze prestal vazit, ale zacal jsem si
Ji byt jisty. To same, jako kdyz mas retizek na krku, proste ho mas a
vis, ze nespadne. A tady byl ten problem. Pry ze to trvalo asi mesic,
mozna dva. Ze uz lidi kolem nevideli, ze bych Ji projevoval lasku, tak
jak to pry potom mohla videt ona?
No a ono retizek se potom casem utrhne a ja si ani nevsiml, ze je
roztrzeny, az kdy jsem ho ztratil.. Kdyz mi to rekl, sel jsem uplne do
kolen, protoze presne jsem si to uvedomil. Skoda, mozna, kdybych si to
uvedomil, nebo mi to nekdo rekl drive, mozna by to bylo dneska jinak.
Ale to uz je jen co by, kdyby. Dneska uz s tim asi vazne nic nenadelam.

Snazim
se byt stale mimo domov, vetsinu casu travim u babicky, kde pomaham
strycovi na stavbe a doma jsem jen obcas na vikendy./je o v
zahranici,takze sorry, ze nejsou hacky a carky/

Na narozeniny
jsem Ji napsal. To jo. Sama mi kdysi rikala, ze se ji libi, ze jsem
slusny. A napsat Ji na narozky, vzdyt to je jasne, ze Ji napsat musim,
aspon at vidi, ze na ni myslim.

Na radu jedne kamaradky jsem Ji
napsal jako kdybych psal jakekoli jine holce. No, ale co se nestalo?
Odepsala mi, zacali jsme si psat, vtipkovali jsme, vsechno v pohode/o
vztahu jsme si vubec nepsali,jen co dela,jak se ma atd../ a najednou
neodepsala. Mozna za ni prisel ten jeji, protoze byla chudera v praci,
na svoje narozky. Mozna Ji prisel navstivit..

Na zaver asi tolik.
Kdyz
uz to mezi nama neklapalo, hledal jsem hodne dlouho spacak a nemohl ho
najit. Myslel jsem si, ze jsem ho ztratl, i Ona si to uz myslela. Ted,
nedavno, jsem se dozvedel, ze jeden kamos ho mel pujceny a porad ho
vozi v aute. Me napadlo, ze bych ji napsal, ze se spacak nasel. Mozna
by ji doslo, ten dvojsmysl, ze kdyz jsme se rozchazeli, tak jsem ho
hledal a ted jsem ho nasel, stejne jako chybu, jakou jsem udelal. Ale
sam vim, ze je to blbost. Mozna by si to precetla a byla rada, ze jsem
ho nasel,ale nemyslim, ze by ji nedoslo neco vic. No, takova jen moje
krasna myslenka,optimisticka. Lec nemozna. Navic, nemuzu ji psat asi
hned, kdyz jsme si pred dvema dny psali a ona vi, ze jsem za hranicema
zejo.
Ale povim ti. Jak me se rozbusilo srdce,kdyz mi napsala,jak ja
jsem se rozzaril, zivot byl hned ruzovy. vsechno bylo super.. Ja jel
vysmaty jak slunicko a cekal, kdy prijde dalsi sms a muj zivot opet
nabere obratky. Byly to po tech 4 tydnech nejlepsi a soucasne nejhezci
chvile meho zivota

Po tvém prvním extra dlouhém vyznání je mi jasné, že na tebe ta slečna už nemyslí. Po tomto textu bych řekla, že svého chlapce nelíbala, protože to nechtěla dělat před tebou, určitě si uvědomuje, že ji stále miluješ a nechce tě zraňovat víc, než bylo nutné.

To, že za ní stále běháš a voláš ji od tebe ještě více odežene, nedělej to. Máš svou hrdost, ne? A i kdyby jsi řekl, hrdost stranou, já ji miluju, tak tady to ale platí dvojnásob. Víc by mi chyběl kluk, který o mě přestal mít zájem než ten, co stále volá a píše a chodí za mnou. Je to můj názor, ale jako životem zkušená radím, bohužel to musíš nechat plavat.

Také jsi se tu vůbec neozval, jak dopadlo tvé přání k narozeninám oné dívce. Ale opravdu, nepodlézej jí, přestane si tě vážit.

Přeji ti, abys dokázal zavřít pomyslná vrata a přestal na ně zírat, protože možná už teď přehlížíš někde otevřené okénko. Hodně štěstí

Ahoj, děkuji za reakci.

Dneska mi psala, že jestli bych za ní nepřišel do práce, protože se nudí(měl jsem
v plánu se tam projít s kamarádkou, ale ta nemohla, tak jsme šel sám.).

Když jsem přišel, uviděl jsem Ji, jakožto servírku v úplně prázdné pizzerce,
jak skládá puzzle. Ale jak vypadala. Když jsme spolu začínali chodit, byla
taková šedá myška. Teď to byla hotová modelka, vypadala stejně, jako když
se semnou rozešla, před 2 týdny, ale pro mě byla změněná jako nikdy. Ještě jsem
se jí zeptal, jestli nezhubla, protože opravdu tak vypadala. Sednul jsem si k
ní a pomáhal jí skládat to puzzle. Řekla, že Ji bolí za krkem, tak jsem Jí ho
namasíroval, jen tak lehce, jendou rukou, aby se nenaštvala. Usmívala se
blahem. Když v tom Ji příšla sms, od jejího a v tu ránu už jsme se bavili o
poznání méně. pořád si jen psala. Najednou se mě po nějaké době zeptala, v kolik mi jede bus
zpátky. Já ji řekl, že nevím, že jsem se na busy zpátky ani nedíval.

Asi za 10minut přišel její nynější přítel, poslu s ním asi 5 vietnamců a ona šla za
ním. Když si mě všimnul, začal Ji líbat, olizovat, ale ona nechtěla, postě si
sedla vedle něj a on ji jen obejmul. Uklidil jsem dílky toho puzzle do krabice,
zaplatil a šel domů.

Večer Ji plánuju napsat sms, že děkuju za krásné odpoledne a přeji krásnou dobrou noc.

Potom už se jí nechci ozývat, až do narozenin, které má 4.8., jen kdyby mi sama napsala, tak bych Ji určitě odepsal.

Vím,
že bych ji neměl psát, ale bojím se toho, že když s ní přestanu
komunikovat, ona na mě zapomene a nepříjde, už. Škoda, že mi nikdo
nemůže 100% říct, že kdyby se s ním rozešla,tak, že by se mi ozvala.

Zdar,nevím ,proč po ní toužíš ,když má nového,vyměnila tě a má tě v pr...i,je to silný kafe,ale je to tak,já si tím prošel taky.Jestli o ní opravdu stojíš,tak ji nech být,neozívej se,žádné sms,prostě nic,je to těžké ale musíš to vydržet nebo skončíš jako já.Ted jsi pro ni nikdo a jen ji tím otravuješ,věř mi,dolízaním to mužeš jen zkazit.Neodpovídej na její možné sms a nech ji at se doplazí sama.Věř nebo nevěř,ale časem na to přijdeš,že má rada bylo to jediné co ted mužeš udělat,Pokud nechce tak se už nevrátí a voláním atd to už nespravíš,nech to být,uplně se odmlč a uvidíš,kdybych to tak tehdy udělal já,tak bysme byli spolu.Držím ti palce chlape.

Ahoj holky, ženy.
Nechci tady zakládat nové téma, protože podle podmínek by mi ho asi smazali.
Mám podobný problém, jako se tady řeší. Je mi 20, první pořádná láska, zamilovaný po uši, udělal bych no ni cokoli. Společně jsme plánovali studia, že budeme spolu bydlet..
Po dvou letech vztahu náš vztah pomaličku trochu ochladl. Potom si našla brigádu a v tom to začalo..
Ano, vím, že je to chyba hlavně moje, asi jsem se jí moc nevěnoval, nezval ji nikam, ikdyž stejně se jí moc nechtělo, ale i tak si myslím, že jsem jí měl i nadále někam zvát, aspoň bychom neseděli stále doma. Poslední dobou jsme nechodili ani na procházky. Lavinu nepříjemných událostí spustilo, když jsem měl autonehodu(jen promáčknutý blatník). Napsal jsem ji, že jsem měl nehodu a ona na to, že se s Petrem nebojí jezdit, ale semnou ano a teď, že se jí to jen potvrdilo. V závěru sms bylo přání, jestli bych jí neodvezl na zápis na VŠ. Uznejte samy, co jsem jí na to měl napsat? Napsal jsem ji, že ne, že ji nechci vystavovat nebezpečí. Druhý den, co byla na zápisu jsme měl snad 1000krát napsanou omluvnou sms, ale řekl jsem si, že proč bych jí to psal, vždyť ona se mě ani nezeptala,jestli jsme v pohodě,takže porč se ji omlouvat, za co?
Když se vrátila ze zápisu, přišla mi sms, jestli se nechci projít, vystřelil jsem za ní jako střela, úpně nadšený. Vše se zhroutlilo,když jsme přišli k ní a ona začala plakat. Pořád mačkala mobil. Po nějáké době jsem to už nevydržel a mobil jí vzal. Nechtěl jsem číst sms. Ona ma mě vždy žárlila,protože oba jsme z obchodky, veděl jsem,jak je to nepříjemné, tak jsem jí nechával volnost. Jak jsem proletěl, jen komu psala, jen ty jména, pořád jen samý Petr.. Když viděla, že mi to došlo, tak už se jen otočila a brečela. V tu chvíli jsem věděl, že jsem ztratil všechno, tak jsem si přečetl aspoň jednu a v ní bylo "Víš, my už se spolu ani tolik nebavíme, nevím, o čem se s ním mám bavit..". Přetel jsem si i doručené a viděl, jak jí pořád nabaluje. Došlo mi, že ty sms + její pláč = rozchod. Ptal jsem se jí proč, ona, že neví, ať jdu pryč, dlouho jsme břečeli a pak jsem jí donesl obrovskou kytici a odprosil ji na kolenou. Nic neřekla, jen břečela a říkala, ať to nedělám. Na otázku jestli ho miluje odpověděla,že neví, že možná. Jestli miluje mě neodpověděla,jen brečela..
Potom mi řekla, že by to stejně jenou přišlo a že neche brečet na dvakrát. Úplně mě to složilo. Když jsem si šel večer dát panáka(normálně moc nepiju, jen pivo,sem tam s kamarádama,ale tehdá to byl konec), našel jsem jí v hospodě s tím klukem(v půl druhé v noci! Dostat jí do pizzerky byl výkon a teď tohle!). Řekla, že si domlouvá šichty na zítra, protože spolu dělají v práci, servírka je. Se střídají. Zeptal jsem se, jestli spolu chodí, řekla, že ne, že se musí nejdříve poznat(znali se 4dny..) Tak jsem ji odporvodil aspoň domů. Příští dny byly jako bodání dýky do srdce. Na brigádě jsem neslyšel nic jiného, než, že spolu toto a tamto. Nakonec jsem tam skončil. O tři dny později, po našem rozchodu měla svátek. Řekl jsem si, že jí popřeju aspoň. Že ji donesu její oblíbený nanuk - slušnost přece musí být. Nepřemýšlel jsem, kde asi bude. Šel jsem na jisto. Ano, byla tam, seděla před hospodou. Ten kluk měl ruku na jejím koleni, zamilovaný pohled. Zeptal jsem se ho, jestli si ji můžu na chvíli půjčit a šel s ní za roh. Popřál jsem jí všechno nejlepší undefined

undefinedundefined

undefined

Popřál jsem jí všechno nej,dal jí jejího oblíbeného nanuka,
s myšlenou, že si snad vzpomene, že to vím, co má ráda a že možná by se
vrátila. Potom jsem se jí zeptal, jestli s ním chdodí, řekla, že jo.

Zajímavé, zajímalo by mě, jestli jí to vyhovuje, přes týden
spolu jsou jen od půl 11 v noci, do noci vysedávají v pajzlu,potom
kdo ví co.. A o víkendech, no. Tak jsem jí pochválil oblečení a že jí to sluší,
že tohle tričko mám rád ..

Pak jsem sundal prstýnek,že jí ho vrátím. Ona se zeptala, že co to dělám a já,
že když se ona rozcházela semnou, taky mi pokaždé vrátila prstýnek (teď ho ale
stále má u sebe.. nechtěl jsem ho zpět. možná si na mě jednou vzpomene, až s ním nebude.).. A ona na to, že to bylo něco jiného, že já jí ho dal jen
tak, z lásky. Ale ona mě ho dala k narozeninám a to, že se nevrací. Tak
jsem jí řekl, že jako jestli to mám brát jako kdybych dostal od babičky hrníček
na kafe k narozeninám, ten její prstýnek, že jestli jako za tím opravdu není
nic víc, protože většinou se prstýnky dávají z lásky.. Potom jsem se k ní
natáhl, že jí dám pusu. Se odsunula, že jako ne. Tak jsem jí řekl, že většinou
se po gratulaci dává i pusa. Nakonec teda mi ji dala, ale tak rychlou, tak
chladnou, jako nikdy předtím ještě. Byla jako led, bodavě chladná a tak necitlivá.. Potom řekla ahoj a to je celé.

O pár dní později jsem jí napsal, aby mi vrátila pár lehtivých her(přece to nebude používat s ním!). Napsala mi sms, tak arogantní,tak bez citů. "Oba dny jedu pryč. Uvidím, jak to stihnu." nemohl jsem už začít s citama, tak jsem odepsal "Já taky nemám čas. Stav se kolem třetí."

Na druhý den jsem přišel z práce,naposledy, od toho dne už jsem na brigádu nešel, "hodil se do gala", oblekl se tak, jak to má ráda a čekal. Půl čtvrté, ona nikde, prozvonil jsem Ji a ona mi za chvíli volala, že je v obchodě. Okamžitě jsem ji řekl, že za ní přijedu. Sednul jsme do auta a jel jako blázen,jen abych ji tam stihnul. Stihnul jsem Ji, jak platí u poklany. Potom si šla koupit boty,jenže neměli žádné v její velikosti. Když jsme odjížděli, řekl jsem, jestli si nezajedeme někde pokecat,o nás atd. Řekla,že nemá čas, že musí ještě na net. Navrhnul jsem jí, ať jde ke mě. Vysadil jsem ji doma a po chvíli přišla, donesla mi ty věci a byla na počítači. Semnou nekomunikovala, bylo to, jako bych mluvil do dubu. Odpovědi jen ano,ne, hmm..

Potom, že půjde do města se najíst, protože nic nejedla. Já taky ten den vůbec nic nejedl - nemohl jsem, prostě jsem na ni pořád myslel.. Tak jsme se prošli po městě. Moc semnou nemluvila, odopvědi byly jen "ano,ne, nevím.." Pak pořád psala sms, jednu za druhou, pořád tomu Petrovi. Po chvíli jsem sebral všechnu odvahu a zeptal se, co ke mě cítí. Asi minutku bylo ticho a pak řekla, úplně v pohodě "nic". Zlomilo to srdce. Po dvou letech, 5dní po rozchodu! Bylo to tak chladné, tak jiné. Prostě úplně mi podsekla smysl života.


undefined

undefinedundefined

undefinedPotom mi to nedalo, začal jsem, že si mě v práci
dobírají, kvůli ní a Petrovi a jejich ***u. Řekla mi, že jestli mě to potěší,
tak že oni na to ani nemají čas. Protože jsou buď jeden, nebo druhý v práci a potom,
že vysedávají spolu, někde, nebo s jeho kamarády-tím mi podle mě předhodila, že
já ji málo brával mezi kamarády (ale ona nikam nechtěla chodit,protože neměla
peníze a já ji zval,tak říkala,že je jí to blbé..) undefined

undefinedundefined

undefineda jak mi jednou napsala, sms:

„Už chápeš, proč jsme pořád doma? Proč nechci nikam jít s tvýma kamarádka?
Protože jakmile máš kamarády,já neexistuju. Kdyby ses na mě před nima aspoň usmál, dal mi pusu, chytl za
ruku, obejmul, nebo tak něco. Ale ty se chováš, jako by ses za mě styděl. “ Je to jedna ze zpráv,které prostě člověk nevymaže,protože na
to nemá sílu, protože ta zpráva je jednak pravdivá a hlavně potom, já bych to
nedokázal,protože jsem na to pokaždé zapomněl, potom jsem toho dlouho
litoval. Jenže ona se s nikým ani bavit nechtěla, jen semnou. A co jsem měl dělat,když jsem si chtěl pokecat i s přáteli? Pokaždé seděla jako šedá myška a mlčela. Kamarádi mi pak psali, jestli jsme nebyli pohádaní.

undefined

undefinedundefined

undefinedPak jsem se jí zeptal, opět, po nějaké době, že
jestli se jí můžu ještě ozvat odpověď "Nevím!", říkám, proč?
"No, prostě nevím!" .. "Co?" .. "Nevím, ne, tak jako
..!".

Potom zase ticho. Řekl jsem jí, že jí mám rád a že mě mrzí, co se mezi námi
stalo a ona nic neodpověděla. Když jsem mluvil o něčem jiném, nechytla se.

Zeptal jsem se jí, proč jsme se vlastně rozešli, že jestli kvůli Petrovi. A ona
na to, že obojí. Říkám, jak obojí? A ona, že i to, že prostě jsme vůči sobě
začali být chladní a že prostě už jsme si ani tolik nepovídali a nebylo to ono.
a nevěděla o čem se semnou bavit.

Potom zase ticho..

Když jsme se už skoro loučili,asi 300m od té hospody,nechvalné, kde se schází a
kde dělá její máti jsem se jí zeptal, jestli kdyby se s Petrem rozešla, kdybych
měl nějakou šanci. Řekla, že neví, že nevidí do budoucnosti a že v žádném
případě nepřemýšlí o tom nechce přemýšlet.

Potom jsem jí řekl, jak mi v práci řekli, že nejlepší bude, když zapomenu,
protože ona už zapomněla, že musím taky.

Odpověděla, že "Vidíš, měl bys zapomenout" ..já:.. "Ty semnou
nechceš být?" ... "Ne, prostě .. echm! .. Ono ... no.. Prostě, ty jsi
ještě nezapomněl, nesmířil jsi se s tím" ... "Ale já se s tím smířil.
Já jsem v pohodě, jen prostě když vás vidím spolu,tak se to na mě všechno
valí."

//mezi námi: jasně, že nejsem v pohodě,protože ji miluju, celou dobu mě úplně
rvalo srdce, že jí nemůžu chytit za ruku a jak se vůbec o ničem nebavíme.//
...ona:.. "No, vidíš, ale ty jsi nezapomněl. A to bys měl. Měl bys
zapomenout. pořád mluvíš, co bylo ,co kdyby. " ... "A můžu jít s
tebou za tvojí máti? A zkusit si pak u tebe zahrát na varhany?" ...
„(cukaně) Echm, ne. Prostě, mmm, ono, mm, je to blbé! Prostě! Já s tebou nechci
za mamkou, je to blbé!" .. "Proč, Tvoje mamka mě nemá ráda?" ..
"Ne, prostě je to blbé. Běž domů. A do obchodu, ať ti nevyprodají
rohlíky."(rohlíky na zítra do práce. Ví, že já chodím do obchodu na
poslední chvíli na rohlíky až další den do práce) .. "Ty semnou nechceš
být?" .. "Ne, protože ty jsi se s tím nevyrovnal." ...
"Napiš mi prosím, jak budeš mít příští týden ty šichty, že bych se za
tebou stavit s kamarádkou." .. "Nevím." .. "Prosím."
///odcházela/// ... "Tak ahoj!(kamarádsky)" ///ona dál šla,ani se
neotočila.

Dneska je v práci, nevím, jestli tam za ní jít,nebo ne.. Aby si neřekla,že dolízám a ještě si to zhoršil. Zase na druhou stranu mě to ubíjí, ten pocit samoty, jak se člověk ráno probudí do prázdnoty.. Právě proto sem taky píšu. Co mám dělat dál? Dosta jsem radu, ať na ni zapomenu, ať s ní nekomunikuju, ať ji napíšu až na narozky 4.8. Jenže do té doby co? Mám pořád nutkání vyhledat si profil toho jejího nového kluka na netu. Včera jsem to udělal. Má tam její fotky, s názvem"Moje láska". Tekly mi slzy proudem z toho. Ale jak, jak se ubránit tomu,abych na ni nemyslel? Kámošům už hrabe, jak o ní pořád mluvím.. Napsal jsem jí včera sms, ať se mi kdykoli ozve,kdyby cokoi potřebovala. Nevím, mám pořád pocit, že už na mě zapoměla a že se mi nikdy neozve, že tu sms jednoduše vymaže a tím to pro ni skončí. Ale jak? Jak poznám,jestli s ním je,nebo není? Abych se jí mohl ozvat a třeba s ní začal od začáítku chodit? Změnit ten vztah, napravit ty chyby. Když neznám ho, ani kamarádi ho neznají. Je mu 22 a jí bude 19. Jeho eso v rukáve je také v tom, že mu řekla podle mě všechno o našem vztahu,rpoč jsme se rožešli, co jí chyběloa on toho teď využívá. Pomalu ji podsouvá to, co Jí u mě chybělo.. Tolik má teorie. Navíc je to její nadřízený, i její mamky, takže podle mě i Její máti Jí ho předhazuje,jaký je skvělý atd, protože asi cítí peníze(rozvedená,takže jich moc nemá). Já ji miluju a nechci ji ztratit, ikdyž vím, že každou minutou se mi vzdaluje víc a víc.. Ozve se mi? Tato otázka mi vrtá hlavou pořád.

Předem děkuji za reakce

Kdybych se teď rozešla se svým přítelem, s kterým chodím také 5 let a je mi 22, byla bych ve stejné situaci jako ty. A i kdybych si teoreticky tak rychle našla někoho, do koho jsem se zamilovala, vím určitě, že bych na svého "bývalého" myslela často. 5 let je hodně dlouhé doba, bude se ti připomínat hodně často. Myslím, že to je normální...ostatně já si často vzpomenu na kluka, s kterým jsem chodila před svým současným přítelem a to jsem se s ním rozešla já. Ale vzpomenu si na něj na místech, kam jsme chodili, při "naší" písničce, apod. Ale jsou to hezké vzpomínky, ale nic bych nevracela a to je podstatné

Možná jsi se do nového vztahu vrhla trochu rychle, přece jen člověk potřebuje čas si to v sobě urovnat, udělat tlustou čáru...možná, že ta tvá čára není dost tlustá a proto, když se s ním setkáš reaguješ tak, jak popisuješ... Možná pomůže urovnat si v hlavě důvody proč jste se vlastně rozešli a proč má ráda přítele, s kterým jsi teď Pozitiva toho druhého by měly převážit pozitiva toho prvního

Ahoj, no teda povím ti, že bych to nenapsala jinak, stalo se to stejné, teda ale byli jsme spolu 4 roky. Také jsme se rozešli vlastně kvůli kravinám, ale já bych to neudělala, kdyby už nebyl na obzoru onen "princ", který mě okouzlil a nebyl tou poslední kapkou, která mě přiměla k rozchodu, jsme spolu teď 4 měsíce a mně se stalo to stejné, nemůžu na bývalého zapomenout a ještě k tomu jsme se nedávno potkali na bowlingu (protože máme společné přátele) a do rána jsme si povídali. Bylo to úžasný. Ale pokud přemýšlím o tom, že bychom se k sobě vrátili, vím, že je to teď nemožné. Mám pocit, že se nejdříve musíme naučit žít sami, bez nikoho a hlavně pokud bys náhodou chtěla věci vrátit zpátky, tak pozor, aby to nesjelo do starých kolejí, což se většinou stává. Přemýšlej i nad negativa a řekni si, co je pro tebe v životě priorita. Lehce se to řekne, ale pomůže ti to rozhodnout se. Já jsem se ještě nerozhodla a vím, že si to musím nechat mockrát projít hlavou. Zkus to třeba s někým zkonzultovat, někým, kdo to nepůjde hned vysle***t, někdo, s kým jste se vídali (dá se říct vaši společní přátelé), kteří mají ale blíž k tobě.
Hodně sil v boji se sebou samotnou!

Určitě nemusíš mít strach, že jsi nenormální. Každému to trvá jinak dlouho než se vzpomínka začnou vytrácet a nebudou tak časté, ale nezapomeneš nikdy. Byly jste spolu dlouho a zvyk je železná košile, takže úměrně dlouho bude trvat, než tvoji mysl zaplní nový přítel. Důležité je, jestli si umíš nového přítele užít ve chvílích kdy jste spolu a nemyslíš u toho na bývalého To už by pak bylo na pováženou.

ahoj chtěla bych slyšet názory jestli je toto v pořádku: po pěti letech
sme se rozešli s přítelem, důvodů bylo více, ale žádný obrovský. byl to
můj první vážný vztah (je mi 22), no a hned po týdnů po rozchodu se tu
objevil nový klučina s kterým sem začla chodit, mám ho ráda, všechno,
ale ted po čtyřech měsících stále myslím na bejvalého, vzpomínám na to
hezké aniž chci. je mi po něm smutno. je to normální?neměla bych si
užívat nový vztah a na bejvalého vůbec nemyslet?děkuji za názory a vaše
zkušenosti