18 a ještě panna

Nejsem panna od 17ti. Poprvé to bylo divné a bolelo to.Teď mi bude 21 a je to cajk. :)

Ahoj

Tak upřímně jsem nikdy nedoufal že takový slečny v dnešní době ještě existují :).Dneska je většinou normální že slečny každý víkend chodí do klubu a nechají se na záchodech prznit pokaždý od někoho jinýho . Tohle se mi opravdu hnusí a podle mě si holka sama sebe neváží když dělá tohle , ale to je její věc . Je mi 19 a vždy jsem snil že potkám nějakou takovou jako jste vy . Doufal jsem že takový holky ještě jsou . Zkoušel jsem si vždycky najít vztah a opravdu jsem po něm toužil , ale nic nevydrželo dlouho ... nevěru prostě nepřekousnu at jde ,,pouze" o líbání . Ted mám díky vám naději a vím že jen hledám tam kde nemám

Děkuju

dancik277@seznam.cz

Počkej, počkej, říkáš flirtují, ale neosloví? To ještě není úplně flirtování, jen výměna úsměvů.

Pokud se na tebe chlap usměje, ale nic víc, nemusí to nutně znamenat zájem. Resp. ne až takový, aby do toho šel. Řada z nich může mít třeba i důvod ten, že jsou zadaní - to neznamená, že když někoho mají, že budou na ulici koukat do země, ale zároveň ví, že by měli zůstat u toho úsměvu. No a řada z nich je prostě nesmělá - a ten úsměv je pro ně příliš malé povzbuzení, třeba si pak nadávají, že tě neoslovili, ale v tu chvíli si nedodali odvahu.

Píšeš, že máš pocit, že jim dáváš svůj zájem dost najevo. To tak taky může připadnout tobě, navenek se nevidíš, ale jim to třeba až tak nepřipadá. To může být také důvod.

V každém případě to ale není věc, která by ti měla jakkoliv srážet sebevědomí. V řadě případů si s někým vyměníš jen pár úsměvů, a nikam to nepokračuje ani nemá pokračovat, klidně to může být situační, a usměješ se na sebe s někým, s kým se na sebe normálně ani nepodíváte. Příklad ad absurdum - pomůžu někomu do tramvaje s kočárkem, a vedle sedící babička se na mě usměje, jak je ještě dneska někdo ochotný - tak úsměv samozřejmě opětuju, ale nezačnu jí balit, ani ona si pak neříká, proč mě neoslovil, když jsem se na něj usmála

Takže se klidně usmívej dál, a třeba i víc, a uvidíš, neříkej si, že neoslovení tě je neúspěch, ale že vzájemný úsměv je úspěch. A uvidíš - buď se někdo najde, a nebo postoupíme dál a řeknem si, jak někoho zkusit oslovit, když jsou ti chlapi tak stydliví ;)

Já vím, že můj problém je v sebevědomí, ale já kolem sebe mám docela dost chlapů, kteří se mnou třeba už dliuho flirtují, ale aby mě oslovili, to ne. Já si třeba už kolikrát jsem jistá, že má o mě zájem, ale ono vždy nakonec tak nějak samo od sebe vychladne, že z toho nic není. Absolutně nevím, jak se jako žena chovat, co vy všechny ostatní máte, že se vás muž nebojí oslovit a prostě za vámi jde. Já už se i donutím hodně usmát, vždy mám pocit, že dávám dost najevo, že se mi líbí a tak, ale stejně on to neudělá.
No a takhle je to pořád dokola a z toho se mi sebevědomí spíše čím dál tím víc sráží a já si pořád příjdu jako když jsem měla 120kg.
Ale děkuji za to, že mi takhle hezky radíš, ale já jsem teď už tak mimo, že fakt nevím, od čeho se odpíchnout

Předně tě uklidním, znám i dvě holky přes 30, co jsou ještě panny, takže rekord nedržíš :) A co se týče toho, co dělat? Neřešit to. Dělat to, co tě baví, v čem jsi dobrá, co tě naplňuje. Protože když z tebe bude sálat to, že se trápíš tím, že nikoho nemáš, všechny to odradí. To je prostě vyzkoušené - kdo zoufale hledá, většinou nikoho nenajde, kdežot kdo si žije po svém a nenechá se rozházet, někoho potká (pokud se nezavírá doma). Přijde mi, že si především potřebuješ zvednout sebevědomí, které si sama zbytečně srážíš tím, že si říkáš, jak jsi mimo. Nejsi, to je blbost, naopak ti patří obrovský obdiv za to zhubnutí, komu se něco takového podaří! Setřes ze sebe ty myšlenky té ustrašené holky, nejsou na místě, a už vůbec neříkej něco o ztracených nejlepších létech, každá léta jsou pro život ta nejlepší, když je žiješ ;)

Vůbec nevím, co řešíš, hele mě bude za měsíc 26 let. Byla jsem do 22 let hodně tlustá, zhubla jsem 50kg, takže přibližně 3 roky jsem štíhlá. Stala se ze mě dost atraktivní holka. Začala jsem si kupovat skvělé a ***y oblečení, začala o sebe dbát, můj vzhled se změnil o 100%. O zájem mužů nemám nouzi, opravdu se za mnou snad každý otočí.
Tak a teď ta tragédie mého života. Přes všechno, jak jsem atraktivní, od všech slyším, že jsem vyjímečně krásná, mě nikdo nikdy nechtěl a ani nechce.
Problém je v tom, že mých bývalých 120 kg mi zůstalo někde v duši. Díky tlouštce jsem promeškala nejhezčí roky života.
A teď, chlapi se mi dost dvoří, ale ani jeden nejde dál, než jen k nějakému povrchnímu flirtování. Nikdo mě nikdy neosloví, natož aby mě někam pozval. Myslej si o mě, že jsem fiflena, ale já jsem v jádru ta ustrašená 120kg holka, ze které si vždy jen všichni utahovali.
Tak a tak proudí mé dny a roky života. Bude mi 26 let, jsem panna, jsem tak mimo, že jsem se ještě s nikým ani nelíbala.
To je příspěvek co? Nevěříte? To je ale realita, realita mého života. Tak, co by jste dělali vy? Prosím poraďte

ahoj, myslím, že nemusíš chvátat a ani mít strach z toho, že ten pravý "princ na bílém koni" se neobjeví a Ty zůstaneš na ocet. Nechvátej za ničím a ani za nikým. Když po něčem neskutečně prahneme, většinou se nám to nepodaří získat. Časem to přijde samo a možná třeba v momentě, kdy to budeš nejméně čekat. Vyspat se s někým jen tak někde na diskotéce, když máš v sobě pár panáků - nechci se nikoho dotknout, znám to tak trošku ze své zkušenosti. Někdy není důležitá kvantita, ale kvalita. Vše přijde v onen pravý moment a Ty brzy doženeš to, co jsi rádoby "zameškala". Chlap, který by si Tě dobíral kvůli Tvému panenství, nestojí za to, aby byl tím prvním, i když city jsou někdy silnější než rozum. Každopádně Ti přeji hodně štěstí...... a rozhodně nejsi hloupá, když se ptáš na takový dotaz - jak tu již někde bylo řečeno. Je to přirozené. Kolem Tebe, zvlášť v dnešní době, je stále více mladších a mladších děvčat, co již nejsou panny, rozpaky jsou na místě, avšak jsou zcela neopodstatněné a zbytečné...

já bych si toho opravdu považovala!!! lepší si počkat, než udělat blbost jako já, že jsem zkončila skoro bez svého vědomí s někym o kom ani nevim jak se jmenoval.. pro jistotu jsem si dala pár panáků... no prostě totální hovadina.. žádná romanťárna, fuj... kdybych to mohla vrátit, tak neváhám a radši čekam třeba do dvaceti!

Nic není tak žhavé, já čekala do 23 let. Nikam jsem moc nechodila - taky za totáče nebylo kam, tak jsem si dala inzerát. No, a asi třetí chlap byl (doufám) ten pravý, jsme spolu 17 let. Takže proč nezkusit i tohle ?

To je těžká věc. Ale víš co, prozradim ti tajemství a řeknu ti naprosto přesně, proč se nemůžeš seznámit. Ale jen, pokud mi ty povíš, proč mi nejde updatovat Sony Vegas. Že nevíš? No já přece taky nemůžu znát tvoje konkrétní problémy bez znalosti tebe a tvýho okolí.
Třeba se díváš špatným směrem? Třeba jsi uplně vylízaná? Možná se chováš, jako kráva. Nebo nejsi vůbec hezká. Nebo si neumíš vážit sama sebe a nemáš sebevědomí. Třeba nevysíláš ty správné signály. A třeba neumíš správně číst signály chlapůch. Třeba kouříš, nebo hodně chastáš, nebo hulíš. A nebo všechno dohromady. Co já vím? Třeba jsi super ženská, která je prostě ve špatném prostředí pod úrovní toho, co by potřebovala.

Tak nám zkus o sobě něco napsat. Co studuješ, jaké máš koníčky, čeho si v životě vážíš, čeho si na sobě vážíš. Jak si užíváš. Kam ráda vyrazíš. A tak. Ale stejně ti neporadíme. Prostě nejlepší seznamka je Osud, ten má naprosto bezkonkurenční úspěchy.

no, popravde ja takto cekala az do tech mch 21:) Pak jsem zacala cilene hledat "adepty" a hned jsem se seznamila. Ja myslim, ze to cilene hledani a seznamovani je uspesnejsi nez jen pasivita. Hlavni je se na chlapy usmivat:) Uvidi zajem a hned je na svete moznost seznameni: A kdybych ted nemela partnera, klidne bych podnikla prvni krok, kdyby se mi dotycny libil. Po mych zkusenostech je to lepsi nez jen cekat Taky nejsem skareda, jsem stihla, mam hodne znamych, ale seznamovani mi driv moc neslo, porad jsem jen cekala na ro, az udela dotycny ten prvn krok a nedockala jsem se. Jak rikam, ted bch je delala ja.

driv nebo pozdeji potkas nekoho, s kym si budete navzajem natolik sympaticti, ze z toho bude "laska jako tram"
Hlavni je cilene nehledat, nechodit nekam jen s tim, ze dneska se urcite s nekym seznamis. Potom to jako naschval nikdy nevyjde. Vetsinou to prijde, kdyz to necekas

no docela casto nekde vyrazim s partou!ikdyz si nekdy rada zalezu do postele a kouknu na nejakej film ale kdo ne ze?myslim si ze jsem docela spolecenska

No nejdůležitější je chování Chodíš někam s kamarádkama, bavíš se, jsi společenská? Sportuješ? Nebo jsi většinu času zalezlá doma?

Děkuji všem za povzbuzení!Mě ani tak nejde o to že jsem ještě panna protože podle mě by si toho měla holka vážit!Jen mě mrzí že si nemůžu nikoho najít a vážně nevím čím to je :(

Já byla panna až do 21, poprvé jsem se líbala ve 21, ale velice rychle jsem to s mým přítelem dohnala Jsem s ním doteď, je mi 25. Sice se divil, že jsem s nikým před ním nebyla, ale na druhou stranu byl a je rád, že ode mě nemohl nic chytit. Já jsem tu jistotu neměla, spolehla jsem se na jeho slovo, nyní bych ho poslala na test:) Já myslím, že když porovnáš pozitiva a negativa, tak z toho vyjde víc pozitiv. Já osobně se taky budu dívat líp na kluka panice než na kluka, který jich měl přede mnou minimálně 8 jako můj přítel... A v milování a ve všem se "zaučíš" velice rychle, věř mi

V 18 jsem byla taky ještě panna. Chtěla jsem to poprvé prožít s chlapem, u kterého si budu jistá, že s ním TO chci prožít a i kdyby mě druhý den opustil, já bych toho nelitovala. Do osmnácti se žádný takový neukázal. Šance na diskotékové úlety byly, ale vždycky jsem nakonec couvla. Takhle jsem si své poprvé nepředstavovala. Přiznám se, že zpětně nevím, kolik mi při mém poprvé přesně bylo let, ale nejméně 19 možná už přes 20. Nezůstali jsme spolu, ale do dneška nelituji, že to byl on. Jsem ráda, že jsem vydržela. *** jsem začala objevovat s někým, kdo byl pozorný, měl trpělivost a já tak neměla nepříjmený zážitek. Později jsem se i docela rozjela. Můj gynekolog (se kterým hovoříme o ***u otevřeně) do dneška žertuje, že jsem dlouho čekala, ale pak si to čekání pořádně vynahradila.

Toho, že si z něj dělám srandu, se nebál. To vím naprosto jistě. Ty problémy byly trochu jinde, ale to se mi tu nechce rozebírat, navíc je to teď už jedno

Víš co, oni jsou lidí, kterým ani tak moc nejde o vlastní uspokojení. Tak snadno mohou počkat. Jidné, co ho asi hlodalo, bylo, jestli si z něj neděláš *** a netaháš ho za nos. Prostě ho mohlo mrzet, že nežijete plnohodnotným milostným životem, který ke vztahu patří. Ale očividně to překous a vyplatilo se (-:

vůbec z toho nebuď smutná!
můj příběh je takovýto: v 18 jsem začala chodit s prvním klukem, poprvé jsem s ním spala po roce !!! (dneska nechápu, jak to vydržel, ale byl to pro mě důkaz, že se mnou není jenom kvůli ***u), no a končit to bude jako pohádka: před rokem jsme se vzali a dneska čekáme prvního potomka.
tenkrát jsem taky byla nešťastná, ale dneska jsem ráda. všechny ty začátky jsme si prožili spolu a to nás hodně spojuje. lepší než přijít o panenství v patnácti na diskotéce s nějakým klukem, kterýho vůbec neznáš.
podle mně bys měla počkat na toho pravýho, u kterýho si budeš jistá. a v kolika ho potkáš, je úplně fuk.

Ha ha ty jsi ale hloupá!

Panenství u holky je přece výhoda. Pravda, pro muže to nese i pár nevýhod, ale oproti tomu pozitivnímu je toho zanedbatelné množství.
Tak zaprvé, holka nemá s čim porovnávat. Chlap se prostě nemá čeho bát. Pokud neni uplný dřevo, úspěch je zaručen.
Zadruhé, u panny je mnohem menší riziko pohlavních chorob. Opravdu hodně mizivé.
No a za třetí, holka si svoje poprvé bude pamatovat po celý život! No neni to super Jeee!!!

Panenství by se mi nelíbilo jen v případě, že bych tě chtěl ojet a odkopnout. Měl bych trochu výčitky, že jsem ti to pokazil, nebo bych se bál, že budeš dělat hysterčáky. Taky bych asi neměl náladu na nějaký romantický serepetičky.

Ovšem kdybych měl o tebe zájem, myslím skutečně o tebe, byl bych rád. Zaprvé by mi dodávalo sebevědomí, že chceš investovat svoje panenství právě do mě. A pak, uvést tě do světa milování, naučit tě to, co se líbí mě... to by byla paráda. Nejen, že to, co tě naučím, budeš považovat za normální věc. Ale navíc je velká šnace, že se do mě zamiluješ, když se to udělá všechno pořádně.

Takže být tebou bych si s tím moc hlavu nelámal. Respektive nelámala, kdybych fakt byl tebou, byl bych asi holka. Brr.. hrozná představa, nemít svýho úžasnýho.. No nic. I dneska se žiká, že poprvý má bejt z lásky. On to totiž jinak může být dost opruz. Navíc 18 neni nic, já jsem to poprvá dělal v 19ti, předtim ani ťuk a to sem chlap.

Krom blány tě to nijak nepromění. Je to v psychice. Když někde uženeš nějakýho opilýho klučinu na diskotéce a on ti ho tam foukne, vyklepe se, pobrečíš si, strávíš dvě hodiny ve sprše a bdueš na tom uplně stejně jako teď. Taky bez přítele. Až na to, že když se pak objeví někdo s vážným zájmem, celej ten cirkus ohledně prvního milování bude v tahu

ahoj!
první kluk se kterým bylo chození vážnější se objevil až v 18. s nim bylo vše poprvé, první milovaní, a i vše tak nějak vážněji.
nikam jsem nespěchala, i když do tý doby jsem ani tak nějak po klukách nekoukala.
já si to nějak nepřipouštěla, prostě to pak přišlo.
ani mi nevadí že to bylo až v 18.

on se ten pravej objeví uvidíš. taky nejsem žádná modelka, ale o tom to přeci není (můj názor). ted mám přítele a i když vim že nemám dokonalou postavu, tak mi vždy řekne jak se mu líbí. nestydím se za ní, i když vim že se na ní pracovat musí.

nebud z toho smutná

Ahoj!Některým se to bude zdát třeba směšný ale je mi 18 a ještě nikdy jsem s nikým nechodila takže intimnosti jsou pro mně neznáme!Čím to je že si nikoho nedokážu najít?Je pravda že nejsem 90-60-90 ale trochu plnoštíhlejší ale jinak si myslím že celkem ujdu!Tak v čem je chyba?