Myslela jsem formalita v tom smyslu, ze nepotřebuje papír na to aby od manželky odešel a začal žít s tebou. Zamilovat se do ženatého je zrádné. Bývají okouzlující a v první chvíli hraje své i příchuť zakázaného ovoce. Musíš se ale připravit na hodně trápení a možná prohru na konci. V tomhle ti nikdo neporadí, to si musíš odžít a buď si říct, že vydržíš a uvidíš nebo se na to vykašlat. I když jak o něm píšeš ve zdrobnělinách, vsadila bych se, že ty zkusíš vydržet

v podstatě to tak je. Ale já pořád říkám, ať si vezme co chce, já s budu klidně na zemi spát a jíst pořád z jednoho hrnce, hlavně kdyby už nám dala pokoj. To je někdy tak těžky a vyčerpávající a já se kolikrát ptám jakou mám v tomhle boji šanci, ale můj mazlík mi vždycky řekne, že velikou, protože mě miluje.
Jenže mě je to stejně vždycky líto, když vidím jak druzí jsou spolu a my nemůžem.

Jo a tady v tom případě rozvod rozhodně formalita nebude, jestli vůbec někdy něco takovýho proběhne, tak to bude hodně zajímavý.

Bobinko, tady těžko radit. Na jednu stranu si zamilovaná a on zřejmě taky. Na druhou stranu, proč už dávno nebydlíte spolu? Vždyť rozvod může být jen formalita, nemusí zůstávat u ženy, nebo ano? Kvůli majetku?

napsala jsem mě je 26. Fůůůj, samozřejmě že mně je 26

holky, tak mi některy vaše zkušenosti tak trochu něco připomínají. Já jsem tak jako Potty v roli té "milenky" a vlastně taky čekám jak se tem můj miláček rozhodne. Jenže mě teda alespoň říká, že mě miluje a ne ji, že se mnou chce strávit zbytek života a ne s ní. A ač je spousta lidí, kteří jen zakroutí hlavou a řeknou si že jsem jen naivní, že tomu věřím, tak já jsem o tom opravdu přesvědčena. Za ty dva roky a tři měsíce co jsme spolu a co bojujem za naše štěstí, jsem se ocitla v různých pozicích a situacích a ne vždy příjemných a lichotivých a opravdu mohu potvrdit, že už mu asi taky dochází nervy a trpělivost a bojuje za nás. To znamená, že už mě nijak netají, řekne jí, když je se mnou, řeší to s ní, chce po ní rozvod. A vím, že to tak je, protože ta dotyčná paní mi to pak dá náležitě najevo, že se u nich něco řešilo.

Jenže já mám hroznej strach,co bude dál, protože té paní se jen tak zbavit nedá. Já se ji snažila celkem chápat, měla jsem pořád tak nějak nečisty svědomí, že jí beru manžela, jenže ona je blázen. Vyhoržuje sebevraždou, hraje divadlo, scény, omdlévá, jednou je ublížená hysterka, podruhy hrozně zas hrozně milá manželka, ale v podstatě blázen, nikdo jí moc nesnese, v žádny práci dlouho nevydrží a zkrátka od něj nechce odejí a mám pocit, že pro to udlá cokoli a on je typ, který ji sice stokrát dokola bude říkat, že s ní nechce být, že ji nemiluje, nebude se s ní bavit, cokoli, ale násilím ji nevyhodí, to já zas vím.
Další taková trošku překážka, je že mají syna a to taky není jednoduchy, dělá scény schválně vždycky před klukem, nikdy když jsou samy a vykládá mu, jak je táta nemá rád a kdesi, cosi.
A taky je můj miláček trošku starší jak já(mě je 26, jemu 42), ale naprosto v pohodě a skvělej člověk a to já bych jako překážku neviděla.
No a další problém, který máme, je jak se vůbec vidět. Je období, kdy se vidímě častěji a pak zas období kdy se vidíme hrozně málo. On je totiž řidič kamiónu a v jeho případě člověk nikdy neví nic ani den dopředu, takže vymýšlet způsoby kdy a jak se vidět je docela náročné.

Všechno mě to trápí, chtěla bych už mít normální život, normální rodinu a bojím se kdy a jestli vůbec se toho dočkám a je mi z toho smutno.

No a proč to vlastně všechno píšu? Chtěla bych znát váš názor, já vím, že co mi budou síly stačit, budu se snažit bojovat a vydržet, je to moje sluníčko, moje štěstíčko a já bych ho neměnila za nic na světě, chtěla bych ho napořád a jen pro sebe, jen někdy mám pocit, že ty síly dochází.
Ale zajímalo by mě, co by jste dělali vy v takové situaci.

Jinak, omlouvám se, že je to tak dlouhy, ale já jak se rozkecám, nevím kdy přestat

Rozhodla jsem se udělat blog o rozchodu. Možná vás to bude zajímat. http://kesssi.blog.cz/

jinak ja neveru nesnasim, sama bych nepodvedla..jasne, ze je to po par letech je to jine nez ta prvnotni zamilovanost, ale myslim si, ze pokud milujes z celeho srdce, proste to neudelas, nemas potrebu hledat neco nekde jinde..jasne ze po par letech je to jine nez to prvni zamilovani, ale uz chapu, ze se clovek muze dostat ze dne na den do situace, o ktere by v duchu ani nepremyslel..je to zivot..

jj zazila jsem neco podobneho, ale z te druhe stranky, kdy jsem byla v roli te "milenky" a "pritel" nebo jak mu rikat je presvedceny, ze je ona pro nej ta prava, ze jsou si souzeni, porad mi to rikal, ze miluje ji atd., ale pritom se se mnou dal stykal a kdyz jsme byli spolu, choval se jako by jsme k sobe patrili..pak prislo "probuzeni" spatne pocity, vycitky z nevery, ale pokracovalo to dal a dal porad dokola..asi obycejna iluze, ale kdyz k nemu neco citis neda se tomu zabranit..na to jsem slaba..vim, ze neni falesny, i kdyz podvadel a to ja ze srdce nenavidim, ale u me to neslo jinak..rikala jsem, kdykoliv rekne bude konec..kolikrat jsme si rekli, ze to takhle dal nejde, ale pak to stejne dal pokracovalo.. nakonec to cele prasklo, jak jinak a on se ted snazi vztah zachranovat, pritom si piseme a citim, ze je uplne zmateny..ale ja nic nedelam, musi se rozhodout sam, to mu nikdo neporadi..

moc hezky jsi to napsala! zažila jsi něco podobného???

já jsem se setkala taky s něčím podobným, i když se tak jako autorka...

Beru, mam taky trochu podobnou zkusenost jako ty. Je to hodne tezka
situace, podle toho co popisujes. Myslim si, ze je dost mozne, ze
nekoho ma a je hodne zmateny, naprosto nevi co chce. Na jedne strane je
"presvedceny", ze jsi pro nej ta prava, ze jste si souzeni nebo si to
alespon mysli, ale na strane druhe udrzuje jiny, asi uplne odlisny
vztah. Ze sve zkusenosti vim, ze se to muze stat. Je dost mozne, ze
jeho "milenka" je uplne jina nez ty a on se proste nedokaze vzdat ani
jednoho. Nedokazu to pochopit a asi ani on sam. Muze se to stat kazdemu
to ano, ale udrzovat tyto 2 vztahy rok a pul? Je to normalni? Mas silu
na to v tom pokracovat? Do kdy? Neni na case s tim neco delat? Ptala
ses ho ted nekdy narovinu, jestli nekoho ma? Mela by sis polozit
otazku, jestli je on pro tebe ten pravy, pokud si myslis, ze ano, zacni
s tim neco delat..chapu, ze mas strach ze samoty, bolesti atd.. a reci,
ze jsi atraktivni, sympaticka, energicka, ze nebudes mit problem nekoho
najit vubec nepomahaji, to znam sama moc dobre.. Ale takhle prece do
budoucna zit nemuzete, nedej boze, ze byste si zalozili rodinu.. Vidim
vecny problem komunikace mezi partnery.. Jak si psala, uzavre se a
nemluvi, ale takhle to prece dal nejde.. Pokud spolu mate zit a mate
byt rovnocennymi partnery, musite spolu mluvit a rikat si vse narovinu,
byt uprimni a verit si, pak se da neco delat,resit.. Takhle nemuzes
delat nic, jen dumat v cem je tedy problem.. Muzes mu jeste verit?
Myslis si, ze jste si souzeni? Treba v tom nakonec vubec neni milenka a
opravdu to muze byt uplne neco jineho, to proste bez jeho "doznani"
nezjistis.. Pro nej je to urcite taky moc tezke, ale to neni zadna
omluva, on je ten, ktery ma nejaky problem a ublizuje.. Spoleha na to,
ze se to nejak samo vyresi nebo to za nej vyresis ty a tim, ze ty to
nechavas byt mu jen "nahravas".. Beru, v tyhle situaci je tezke ti neco
radit, sama vis, jak se citis, ze je to velky problem.. Chces a zaroven
to vubec nechces resit.. Ale zacni neco delat, samo se nikdy nic
nevyresi a ty se budes trapit dal a dal, at je to jakkoliv.. preju
hodne stesti

samozrejme, ze to narusuje vztah, ja se trapim a nevim, co dal, jestli se zeptat nebo doufat, ze se nejak rozhodne....a brzy.
Trestany neni, nema deti, je to "normalni" chlap...

S tim prikladem "nemocnych deti" jsi vlastne uhodila hrebik na hlavicku, casto se prave ptam sama sebe, jak mu duverovat do budoucnosti, kdyz ted zije takhle, jetli je to jen ojedinela zivotni situace a nebo uz tenhle vzorek potahne cely zivot s sebou...

Problem je, ze kdyz prijde na to, mluvit o nas nebo spolecnych vikendech, tak se proste uzavre a prestane doslova komunikovat. Tvari se jen hrozne nestastne, mlci a nejde s nim v tomhle ohledu prodiskutovat nic. Rekla jsem mu uz desetkrat, ze vikendy potrebuju, ze to takhle dal nejde, vsechny ty argumenty, ktere si dovedete predstavit (jinak porad hraji hloupou a delam, ze mu naporsto duveruju) . Treba souhlasi s nejakou dovolenou, ze yb to bylo fajn, ale nikdy sam nezacne nic planovat a kdyz se uz o nicem dal nezminim, tak to vzdy vyplyne doprazdna.
Ja se ho nechci ptat konkretne ze dvou duvodu:
Prijde mi vuci sobe same strasne nefer to resit za nej. On se mi urcite prizna a necha to cele na me. Ja budu muset udelat rozhodnuti, ja to budu muset resit na nej, cely ten problem hodi tak na mou hlavu.
2/ mam strach. Mam proste strach to resit. ted me asi odsoudite, ale ja se hrozne bojim tech silenych mesicu potom, bez lasky a tech probrecenych veceru a bez nej.
Vim, ze budu muset, protoze uz se to blizi na hranici snesitelnoti (jak dlouho ze sebe clovek muze delat hlupaka a nejezdit na spolecne vikendy?)...

nechapu, jak se to takhle mohlo v mym zivote zvrtnout. Vcera zrovna rikal, ze enchpae, ze ostatni lidi zivote vedi, co chteji, ze on ne a ze nevi ani co nechce a ze se nemuze rozhodnout, ze je nestastny a nevi...
jenze jak ja jako partnerka na tohle muzu reagovat? Stavi me tak do strasne situace, kdy ja jako partner v panice zacnu ragovat, ze ten druhy je "s nim" nestastny, a pritom nic nedefinuje, takze ja ani po vyptavani nevim, na cem jsem. Uz jsem mu dvakrat navrhla, ze jestli se chce rozejit, kdyz se neciti stastny, ze staci jen rict, ze ja umim odejit, ale ze to musi rict, protoze ja mu neumim cist myslenky. Ze me mrzi, ze je nestastny, ale ze pokud mi nerekne, co se deje, ze nemuzu delat nic. Mlci, objima me, rika, ze jsem jeho slunicko a ze ´se mnou je stastny.. no comment
Pritom uz nemuzu udelat vic, pracuji na sobe, jsem sice trochu extravagantni, ale sportovni, pohledna vysokoskolacka, mam zajmy, pratele, nemuzu si proste rict, ze se treba jeste nejak vypracuju, dal se vzdelavam, mam dobre zamestnani, plat a jeste rozjizdim v malem podnikani... mam pro nej cas, blbneme, hrajeme si, spime spolu kazdy den...proste vsechno tohle vubec neplati a nema pro druheho asi zadnou cenu. Tyhle veci jsou pro vztah asi podruzne, bud mate naplno rad a pak je jedno, jestli je partner "bez vzdelani a kriminalnik a s minulosti.." ... proste je smula nestastne se zamilovat. Snad se mi casem zacne darit lip. Spousta lidi nema lasku ani penize a jsou v mnohem horis situaci, budu se na moji situaci muste podivat z jine perspektivy a mozna to pak bude jednodussi zacit od zacatku.

Beru- psala jsem Ti svůj názor do diskuze manž.krize, al e ta "nejede".Napadla mě ještě jedna možnost.
Je to těžká situace, já bych se nemohla trápit pohledem na něho. Prostě bych to nedokázala, řekla bych mu vše co vím o jeho problému, který jste nepojmenovali a chtěla vysvětlení. Představa , že třeba žije dvojí život je možná snesitelná do doby vlastního "zahnízdění" pak nevím, kolik žen je schopno vydržet manželovo nepochopitelné chování, které VŽDY další společný život narušuje. Vezmi si - máš děti, usmrkané nemocné, chceš je dát koupat a v tom zjistíš , že v koupelně je zamčený táta Tvých dětí a lká u telefonu ? Co si o tom budeš myslet?
Třeba to není o druhé ženě, co když má nějaký problém týkající se trestné činnosti? I to by mohlo být důvodem...

A není lepší fakt znát pravdu a dozvědět se, jak to přítel vidí s vámi dvěma dobudoucna? Já bych to takhle vést nemohla jako ty, buď bych ho chtěla jen pro sebe nebo vůbec...

Beru, když popisuješ sebe, jako by si mluvila o mě, to je až neuvěřitelný. Brzy mi bude 29 a za svůj život jsem byla pořádně zamilovaná dvakrát. Jednou do svého manžela se kterým jsme se před měsícem po vzájemné dohodě rozešli a já se nějak z toho snažím vzpamatovat. Všichni říkají, ať se nebojím, že do pár měsíců určitě najdu jiného a pak to půjde rychle, svatba, rodina a tak. že jsem prý hezká, chytrá a mám charisma, takže sama nebudu. Jenomže já vím, že přestože nabídek je dost, jsem hodně vybíravá, ne co se vzhledu týče, ale na povahu. S hodně chlapama se nudím. Potřebuju mužského, který je aktivní, vynalézavý a především vtipný. Já narozdíl od tebe vím jistě, že chci rodinu a tak mě tahle situace, kdy těsně před třicítkou začínám znova trochu děsí. Taky jsem řešila, jestli nezůstat v manželství je proto,že se bojim, že budu sama. Můj manžel je prima chlap a stále zůstáváme přáteli, ale ve vztahu nám to nefungovalo i když jsme se oba snažili. Myslím, že by si si měla s tím svojim narovinu promluvit. Pokud ztrácí zábrany po alkoholu, tak před tím otevři lahev vína. Neříkám, že ho máš opít, ale připít natolik, aby ti přiznal, co se děje. Zatím přesně nevíš na čem seš a proto je těžké se rozhodnout. Přemýšlíš o tom, že třeba jen uvažuje, kterou z vás si má vybrat, ale může to být úplně jinak. Třeba ví, že chce tebe a z nějakého důvodu se bojí té druhé dát kopačky. Nemůže mít třeba s tou druhou dítě? Nechci tě děsit, to jsou jen nápady.

Nedavno mi naplno doslo, ze ma pritel jinou. i kdyz si to myslim uz delsi dobu. Jsem nim rok a pul a myslim, ze ji ma po celou dobu naseho vztahu. Kdyz jsme spolu chodili dva mesice, bylo mi jeho chovani divne, tak jsem se ho zeptala (je o vikendech vzdy mimo mesto) a on se hned priznal. Strasne jsem se rozzurila - bylo to na den mych narozenin - , ale zachovala jsem hrdost a odesla pryc. zacal mi psat sms, litat kolem me, po trech mesicich me premluvil, ze spolu budeme chodit... myslela jsem, ze se sni rozesel, brala jsem to za vyrizenou vec. To je ted rok. tahle doba pro me byla strasne krasna, ale i plna pochybnosti. Chova se ke mne uzasne, je podnikavy, kazdy den po praci neco podnikame, sportujeme spolu, chodime na vecere, je se mnou rad, povidame si, *** uzasny, rika mi, ze jsem jeho osudova zena, je inteligenti a vetsinou zajimavy. Neco me i stve, ale vse v mezich. jenze: o vikendech se nevidame, jezdi pryc na motorce a navstevuje rodinu.... Tu a tam se u me zavre do koupeny a tise telefonuje, a mysli si, ze nic nevim. Tu a tam mu vecer vibruje telefon a on me vzdy zacne hlasite libat na usi a mluvit o nejake blbine a telefon nezveda...

Hruza, delam ze sebe hluchou babku.. jaka ironie...

ze ma jinou, je mi jasny. Premyslim, jestli se rozhoduje (tu a tam ho v noci pristihnu, jak tajne breci do polstare a nekdy, kdyz se neceho napijem, z nej treba vypadne, ze je strasny hajzl...), stat se to muze kazdemu, ale jestli se rozhoduje, tak uz dost dlouho.

Ja premyslim, co chci od zivota ja, jsem optimista, takze jsem vlastne v pohode, jenze tu a tam (hlavne po tech telefonatech z koupelny) na me pada strasny smuteka tiha toho vseho. Pak jsem treba zase tyden v pohode, protoze ty dny s nim jsou vlastne bez chyby a skvele...

ja jsem - videno ocima ostanich - takovy ten hodne zivy, energicky, atraktivni typ, pro chlapy hodne pritazlivy, ale problem je muj vnitrek: tam jsem introvert a hlavne jsem se ve svych triceti letech zamilovala v zivote jenom dvakrat, chlapi mi pripadaji naprosto nepritazlivi a z velke casti i nudni. kamaradu mam hodne, nabidek taky, ale kdyz uz se zamiluju, trva to hrozne dlouho a neumim se odmilovat a hned zase zamilovat.

vim, jaky to je, nebyt si necim jisty, vahat mezi partnery, proste nemit to v zivote nalinkovane a takhle se zkousim divat na dilema svyho pritele a rikam si, ze stat se to muze kazdemu.

jenze to trva dlouho. ani envim, jestli chci nejakou radu, jen jsem se potrebovala vypsat, protoze jsem o tomhle nikomu nerekla. strasne se stydim, prede vsema delam, ze je vse super. jedina ma nejlepsi kamoska mi rika to typicke: proc to snasis? talkova krasna holka, vyuzij jiny nabidky, dokud te chlapi chteji...

nejak ta rada jde mimo me. nekdy si myslim, ze by mi bylo lepe uplne samotne, mam hodne konicku a honicku pri podnikani, a nejsem ten typ, co chlapa denne potrebuje, a nevim, jestli chci deti, ale na druhe strane si nejsem jista, jestli se mam vzdat uplne myslenky na rodinny zivot a tenhle druh budoucnosti, mozna by mi bylo casem smutno..

ted zrovna tak mile zavolal.. jak ten nejzamilovanejsi muz na svete.. zda se mi, ze svet je nekdy fakt krutej...