Dobrý den, pomozte mi prosím vyplnit krátký dotazník na SYNDROM VYHOŘENÍ, který je součástí mé diplomové práce - je to opravdu na pár minut. Moc mi tím pomůžete. Otestování možná pomůže i vám utříbit si myšlenky. Moc vám všem Děkuji

http://www.survio.com/…0J9U4S3Y8M3M2S4X?b g=ffffff&fg=000000

Anielko, tak k tomuto jsem neměla daleko, ale dnešním dnem se vše vyřešilo. Je to toho na tebe moc a já to moc dobře znám. Nějak mi poslední dobou unikal čas jen na sebe. Buď jsem řešila školu, nebo byla v práci, nebo měla jiné povinnosti, taky ne zrovna mi právě v tuto poslední dobu sloužilo zdraví. Nejhorší na tom bylo to, že jsem si asi nedokázala pořádně odpočinout, protože jsem nějakou dobu jela nonstop. Např. celé semestry jsem ve škole, ve svém volnu chodím do práce, tj. i o prázdninách a volno mám tak 14 dní a pak zase nový školní rok a tak to celé je pořád dokola. Ještě horší bylo když jsem chodila do práce a do toho doháněla zkoušky ze školy. Ale snažila jsem se alespoň ukazovat v létě na sluníčku a čas od času si odpočinout u nějakého filmu nebo procházkou. Prostě tělo to potřebuje a doslova po tom křičí. Když jsem tyhle pocity líčila sestřenici někdy v květnu, řekla, že nemám k vyhoření daleko, ale prý je to běžný stresový jev.
Můj problém se však vyřešil, že jsem onen stres odstranila a tvůj pocit asi bez toho, aniž by se ložisko stresu odstranilo hned tak nezmizí. Můžeš ho tím, že budeš více odpočívat a věnovat se sobě zmírnit. Nebo si zkus čas, dny tak naplánovat, aby tam byla vždy nějaká chvilka odpočinku. Já jsem se pokoušela relaxovat víkendy u přítele kdy jsme lenošili nebo si zašli na procházku a pak někam na kafčo, a taky příjemným povídáním tady na diskuzích. Hodně štěstí

Tohle zažil můj přítel v minulém zaměstnání-strašně náročná práce, velká zodpovědnost, stresy, atd. a najednou z ničeho nic přišly pocity zmaru, beznaděje, říkal, že nic není jak má být, že je vše špatně a když jsem se ptala co přesně, říkal, že úplně vše-jeho život, práce, náš vztah, jeho rodina, kamarádi, prostě vše. Nebyl schopný své pocity ani pořádně pojmenovat, dobrý týden jen seděl, tvářil se smutně a byl na dně....Pak dal výpověď, přišla nová práce, my jsme taky začli podnikat nové věci a dostal se z toho...Pravdou ale je, že jsem vše prožívala s ním a bylo to hrozné..člověk by asi stále měl jedním okem sledovat, kde jsou jeho hranice, co opravdu chce, měl by umět relaxovat, neřítit se pořád někam...

Pouze odpočinek a relax ti pomůže k opětovnému zvýšení výkonnosti atd....Aspoň někdy člověk musí vypnout, jinak by se zbláznil. Nelze pracovat stále naplno. Potom se to projevuje i na našich výsledcích. Tady občas méně znamená více.

V minulém roce jsem nastoupila do nového zaměstnání a začala studovat vysokou školu. Neznala jsem oddechu. Bohužel nyní pociťuji, že moje nadšení, chuť, výkonnost a zájem velmi poklesly, cítím pocit zmaru, nechuti. Někde jsem vyčetla, že jsou to příznaky syndromu vyhoření. Vím, že bych měla více odpočívat, ale nějak už to nejde, cítím se pak provinile. Jak z toho ven? Prosím, poraďte. Anielka