Ahoj! víš říkat Ti, že nejsi *** ..... né nejsi, ale to, že to tady napíšu Ti v ničem nepomůže, protože v tobě hlodá pocit viny a myslíš si to o sobě.
Podle mě by bylo fajn si o tom s přítelem promluvit... já vím, je to těžké, ale pokud Tě miluje, tak Ti odpustí. I kdyby to bylo cokoliv.
Vždyť jsi přece byla ovíněná a nebylo nic víc než pár vášnivých polibků.
Já se svým přítelem mluvím o všem. Tedy každá máme svá tajemství, né že né. Ale upřímnost a otevřenost jsou moc důležité a v tomhle obzvlášť.
Uvidíš, že už si pak nebudeš tolik vyčítat a bude se Ti lépe spát.

Nejsi ***,alkohol sehrál dost velkou roli a jetli to jiskří už dva roky nedalo se nic jiného očekávat,však k víc než k polibkům nedošlo a neměj výčitky vůči partnerovi kdoví jestli si tím taky neprošel a s tím zamilováním...třeba to jen touha po zakázaném ovoci.Jednou jsem si to myslela taky a pak mi sešel z očí a náhle i z mysli a dnes když ho potkám se mi ani nechce věřit,že bych do něho byla zamilovaná

ta otazka byla smerovana na "dubenku"...

Ja jsem momentalne v uplne stejne situaci jako ty. Mohl bych se zeptat jak dlouho uz to trva (ten vas spolecny zivot vedle sebe)? Protoze ja nevim co dal. Bojim se odejit, ale bojim se i zustat. Jak vubec takovy zivot vedle sebe vypada? Ma to nejakou cenu?

Tak si odpověz na jednoduché otázky. Miluješ svého přítele a vyhovuje ti
jako dlouhodobý? Chceš si v životě ještě užít s ostatnímy muži?
Myslíš,že když si něco začneš s ženatým mužem co má děti ,že to má
nějakou budoucnost?
Nechce Tě mít jen jako milenku?
Člověk si musí říct co vlastně chce , jakým směrem má jít a důsledky svých činů..

Ahoj, myslim, že ve vztahu se může snadno stát, že se do někoho zamiluješ, ale jestli chceš se svým partnerem zustat, důležité je nedovolit sama sobě, aby to zašlo dál... Myslim, ze je ti jasne, ze mit vztah s zenatym (plus deti) nema zadnou budoucnost, ale jestli nejsi ve svem vztahu spokojena, muze to byt jakesi nakopnuti, abys pritele opustila... Ja jsem se během vztahu zamilovala do nekoho jineho (nastesti nebyl zenaty) a dalo mi to silu opustit meho pritele (meli jsme dlouhodobe problemy, ale ani jeden z nas to nedokazal ukoncit), s tim novym jsem dodnes Chces-li byt se svym pritelem, zapomen na tu epizodu, nic mu nerikej (takove veci se proste stanou...) a nedovol, aby se to s tim kolegou rozvinulo dal!

Ahoj, myslim, že ve vztahu se může snadno stát, že se do někoho zamiluješ, ale jestli chceš se svým partnerem zustat, důležité je nedovolit sama sobě, aby to zašlo dál... Myslim, ze je ti jasne, ze mit vztah s zenatym (plus deti) nema zadnou budoucnost, ale jestli nejsi ve svem vztahu spokojena, muze to byt jakesi nakopnuti, abys pritele opustila... Ja jsem se během vztahu zamilovala do nekoho jineho (nastesti nebyl zenaty) a dalo mi to silu opustit meho pritele (meli jsme dlouhodobe problemy, ale ani jeden z nas to nedokazal ukoncit), s tim novym jsem dodnes Chces-li byt se svym pritelem, zapomen na tu epizodu, nic mu nerikej (takove veci se proste stanou...) a nedovol, aby se to s tim kolegou rozvinulo dal!

Tak nějak. Nikdy jsem nepochopil, jak může mít člověk, který zahne, nebo uteče, tu drzost a chtít se vrátit zpátky. Neexistují omluvy, vzít toho člověka zpátky by byla obrovská slabost. Odpustit bych takové slečně časem dokázal, možná i zajít s ní na kafe jako s kamarádkou, ale nikdy bych jí nedůvěřoval a už vůbec bych ani neuvažoval o tom, že to snad někdy zase dáme dohromady. To bych si nevážil sám sebe. Kdo podvede jednou, podvede i podruhé, pokud dostane příležitost.

Ano, já to zažila, ale z jiné strany.
Mého manžela svedla v práci mladší kolegyně, zamilovali se do sebe a nebrali ohledy na nic a nikoho. Užili si. Do té doby jsme byli rodina a dcera si ho velmi vážila, je už dospělá. Výsledek? Rozešli se, protože děvenka chtěla víc, manžel si jen užít. Ale co z toho je dnes? Ona je nešťastná, její děti také, jsou malé a manžela si oblíbily, naše dcera na manžela kouká s despektem, jako na slabocha, já si ho už nevážím. Odcizili jsme se a já přemýšlím, že půjdu svou cestou. Manžel to nechce a slibuje jak blbec. A já se na něj koukám už jinýma očima. Tak, ještě si myslíš, že máš právo si jen tak užít? Pro svoje potěšení, nemyslet na důsledky? A ty myslíš, že ženatý muž, který si jen tak odskočí od rodiny má ten správný charakter?

Zbytečně moc to prožíváš, *** se chová jinak. Tak sis trochu užila a život jde dál..

Mno a teď zřejmě očekáváte, že vás budou lidé utěšovat. Kdepak. Máte černé svědomí. Kdyby se o tom partner dozvěděl, nejspíš by vás poslal k šípku. Ale abych byl fér a odpověděl na otázku: Ano, zažil. Slečně, která se mě pokoušela svést, jsem oznámil, že jsem zadaný, ale mám o ni zájem. Následujícího dne jsem se s partnerkou rozešel a o pár dní později jsem si s danou slečnou začal. Vydrželo to krátce, ale nelituji toho. A svědomí mám čisté.

Zdravím všechny uživatelky těchto bezvadných stránek
Mám velký problém, mám partnera již 6 let. Jenže problém je v tom, že se v mém životě objevil jiný muž (z práce) navíc je ženatý a má děti... Snažila jsem se ho 2 roky ignorovat ale ty jisky tam byly už od začátku a nějak to nešlo potlačit. Před 2 týdny jsme měli akci, kde se tančilo a popíjelo. No a my jsme spolu samozřejmě tančili celý večer a pili alkohol, při tom tanci mě furt sváděl a bylo to něco uplně nového, stále mě chytal za ruku a hladil a líbal na krk, což mě uplně rozpálilo. Skončilo to tak, že jsem po něm vyjela a vášnivě ho líbala, což mi samozřejmě opětoval. Tím to skončilo, jenže já mám teď výčitky vůči mému partnerovi a hlavně nemohu spát, protože na ty něžnosti furt myslím a obávám se i toho, že jsem se zamilovala. Nevím co těď, vím, že jsem husa a chovala jsem se jak *** ale já to prostě chtěla udělat Zažil někdo z Vás něco podobného ?? a jak to dopadlo ??