Učení může být zábava
Během týdne, pilně studovat víkend, a já jsem se cítil naprosto v pohodě. Udělal jsem to ve škole, ne? Získejte co nejvíce z průběhu vyšetřování, a mít dobré oko zároveň je pro mě velmi důležité. Untoxin vám pomůže soustředit se při studiu a po velkém lék na prohýřených oživení v noci!http://***lepe.cz/untoxin/

Spankadoo je jemný, bezpečný a vždy připravený!
POZNEJTE SVÉ VLASTNÍ TĚLO!

S Vaším vlastním Spankadoo můžete poznávat své tělo a přesně zjistit, co Vám přináší tu největší rozkoš. Jemný tlak, saní, pozice a síla, dokud nedosáhnete vždy perfektní výkon. Abyste se stali lepším milencem, musíte nejdřív poznat své tělo. Dosáhněte masívní *** a nekonečné množství zkušeností se zárukou maximálního soukromí. Spankadoo je vždy připraven!

Kupte si svoje vlastní Spankadoo pro absolutní kontrolu!
VLOŽTE SKUTEČNOU SÍLU DO SVÝCH RUKOU

Spankadoo – přístroj na rozkoš, je univerzální a vyroben tak, aby seděl na všechny velikosti ***u. Je velice kompaktní na lehké přenášení a zkonstruovaný tak, aby Vám zaručil maximální bezpečnost. Je důkladně testovaný a diskrétně odesílaný tak, abychom zaručili Vaše soukromí. Každý přístroj Spankadoo zaručuje spokojenost a garanci!http://***lepe.cz/spankadoo/

...a to měl zazobaného taťku a mamku umělkyni, "to se to bádá, to se to vědecky pracuje" (Werich). Ale něco na tom pesimismu a vzdání se vůle přece jen bude. Ráno když lezu z postele do práce tak si představím nějakou tu pozitivní myšlénku typu "je to v pr." a "se. na to" jakožto vzdání se své vůle a div se světe, ono to pak vůbec není k zahození

Rozhodně zajdi za psychologem, podívej se k jakému na netu a co o něm píšou pacoši, abys věděl jakého vybrat. V tomto případě - vzhledem k symptomům jak je popisuješ, bych možná uvažoval o psychošovi - logoterapeutovi. Nenech se odradit nepříjemnostmi spojenými s touto cestou, hlavně akce.

Není On ta Realita?

...ono to snad ten smysl pro humor nakonec i má...

(-:

Všechno popřu Všechny Sajrajty jsou smyšlené a jakákoliv podobnost se Schopenhauerem je čistě náhodná.

Etický názor :
Nejlepší prostředek, jak se nestát příliš
nešťastným je nežádat být příliš šťastným. Být příliš nešťastným je
velmi lehké, být šťastný je těžké, ba nemožné. Všechen náš život je
něco, co by raději nemělo být. Největší moudrostí je popírat a odmítat
jej, podle Platónova výroku: „Žádná z lidských věcí nestojí za velkou
námahu“.

Realita :
Na to, aby přesvědčil čtenáře, že opravdu věří svým pesimistickým
závěrům, si je až příliš vychutnával. A jeho kruté útoky na populární
předsudky odhalují daleko větší poutání k životu než k odříkání, které
navenek upřednostňoval. V jeho způsobech byla jistá neomalenost a
arogance. Ale jinak měl společenskou povahu. Miloval ženy, víno a zpěv a
žil normálním životem egoistického učence.

No dobře, ale i optimista může přijmout fakt, že "Život je utrpení" - Buddha. Vždyť je to tak přece správně. Bolest je takový přírodní benzín, energie, motivace všechno živého. Utrpení má člověk přijmout a snažit se v něm sílit. Můj názor..

Pro naše štěstí je důležitější,
co člověk je, než co člověk má.

SCHMIDT, Louis

Pesimista je člověk, který není
šťastný, leč cítí-li se nešťastný. A ani potom není spokojen

Osud míchá karty, my hrajeme.

Devět desetin našeho štěstí spočívá výlučně ve zdraví. S ním se
stává všechno zdrojem požitku. Naproti tomu bez něho není žádný vnější
statek, ať je jakéhokoliv druhu, uchopitelný.

(Zdravý ubožák je šťastnější než nemocný král.)


Zcela šťasten se necítí nikdo, ledaže by byl opilý.

ŽENA je oslnivý efekt přírody.

"Slast a štěstí je iluze, něco negativního, totiž nepřítomnost bolesti. Bolest je vlastní realitou života."

takový to máš (-:

To máš dobrý, já ne (-:

Tak například já jsem šťastnej chlap.

To ses, Tatu, bál takové blbosti?? Že umřeš jako panic?? Něco tak bezvýznamného tě trápilo.. To je vtipné

Vždycky si řeknu, že vrozené strachy jsou jen z prudkých pohybů a z hlasitého zvuku. Všechny ostatní jsou vypěstované - tudíž překonatelné a porazitelné.

Ani nevím, jaké to bylo "tehdy". Určitě mnou taky cloumaly strachy. Jenže pak mi dal život pořádný výprask ( smrt otce ) a já se začal na svět dívat jinýma očima.

Naučil jsem se, že panictví u muže je otázka MOZKU. Jednoho dne jsem si řekl, že už prostě panic nebudu - a bylo Moje úplně první přítelkyně tehdy ve dvaceti si myslela, že se v ***u normálně vyznám. Sama byla panna, tak houby věděla, co a jak.. a hlídala hlavně sebe, aby nebyla nemožná. Po prvním ***u jsem se samozřejmě nijak nezměnil, jen jsem povýšil na pravdu fakt, který jsem stvořil lží. Není to nic pěkného, stvořit pohádky ze lží a pak se je snažit zpětně dohánět a dotvářet do skutečnosti. Tak jsem se rozhodl, že přestanu lhát. Je to ale moc těžké a pořád na tom dělám.

Píšeš, že když se napiješ, cítíš se svobodný a nemusíš na nic myslet. No, však proč bys měl na něco myslet? Podle mě by ses měl přijmout takový, jaký jsi. Zvlád jsem to i já a nebyla to žádná sranda, protože jsem HROZNEJ. Víš co ti povím, za všechny ty roky snažení jsem dospěl k tomu, že pod vlivem alkoholu se chovám a cítím prakticky úplně stejně, jako za střízliva.

Chceš být šťastný? Oh.. no to my všichni, jenže prakticky nikoho takového neznám. Život je prostě utrpení a je super, že to tak je. Pokud se ale odmítáš přijmout takový, jaký jsi, zkus se trochu otrkat. Dělej věci, které jsou nepříjemné.. bojíš se pavouků? Sněz jednoho! Bojíš se holek! Oslovuj je v baru, na zastávce, v autobuse.. Bude tragický, bude to hrozný, bude to trapný, ale otužíš se

vypovídat psychiatrovi. On na to šest let študoval a ví jaké doplňující otázky ti dát, aby se dobral závěru. Pokud bude takový, že jsi v normě, že tvé strachy nejsou projevem nemoci, tak tě třeba pošle k psychologovi. Ten má taky školy na to, aby tě zbavil nějaké ulity. Když ti poradí víc chodit mezi lidi, tak nechoď do hospody, ale pak se ptej nás, laiků, co nejsme v obraze. Já měl v mládí taky strach. Asi od puberty. Že mě potká nějaké neštěstí a já umřu jako panic, aniž bych se aspoň jednou pomiloval. Nic se mi nestalo a naštěstí to bylo s dívkou, co jsem miloval. A od té doby jsem se nebál. Samozřejmě jsou takové normální provozní strachy, ale ty jsou proti tomu předtím úplný nic Pak má člověk strach o své blízké, ale to je asi z jiného soudku. Začni s tím, že si najdeš nějakého koníčka. Taky si vezmi kecky a vyběhni někam do lesa a tam si o samotě zařvi. Normálně vyřvi ty své strachy mezi stromy. Myslím, že se ti uleví. Možná si z toho běhání po lese a hulákání uděláš zrovna hobby. No a když si vezmeš, že o panictví jsi mohl přijít už v osmnácti, takže máš asi 4 roky skluz, snaž se to se svou milou dohnat. Vůbec se neostýchej. Mezitím ji vezmi občas mezi lidi. A jestli se bojíš že jí ztratíš, o to víc se do toho napři, at stihneš co nejvíc, kdyby k tomu náhodou opravdu došlo A kdyby ano, tak věz, že tvá milá není jediná ženská na týhle planetě. Přečti si tady na diskuzích po čem ženy touží, ať jsi poučen a s chutí a beze strachu do toho. Ale ne že budeš číst najednou všechno. To by ses k tomu milování dostal napřesrok. Jak se zpívá v jedné heuzké písničce "všechny neduhy vyléčí láska" (nebo tak nějak).
T

Doporučuji Oshovy meditace. Ty dokážou uvolnit strachy a otevřít se životu.
www.tantra-joga.cz nebo www.sugama.cz

Dobré brzké ráno,
po přečtení pár příspěvku jsem usoudil že třeba se mi zde dostane rada,doufám že nesklidím výsměch.
Cítím se strašně uzavřený,asi jako kdybych žil uvnitř své vlastní hlavy.
Neřekl bych že jsem se stranil společnosti,nejspíš to byl stud co mi bránilo se otevřít lidem kolem mě.
Každý říkal a říkají mi to lidé dodnes "prober se!","nespi","otevři oči" a věřte že já bych velmi rád,velmi rád bych vnímal krásy světa a nezaobíral se zbytečnými myšlenkami,sny a fantaziemi,svými vlastnímy neopodstatněnými strachy.Bohužel.
Blízci věřily že až ztratím panenství tak se to zlepší a já se "proberu",moje poprvé přislo až po 22 letech mého života.Už to je smutné,už od základní školy se o mě mluví jako o jednom z nejhezčích kluků v okolí ale i přesto.
Muj první akt nebyl provázen city,žádná láska,tu ženu jsem už víckrát nevyděl,ale pravda je že po té všechny strachy zmizeli a já se cítíl neskutečně štastný konečně svobodný,slyším ty lidi v mém okolí jak říkají no konečně bohužel uplynul týden možná dva a já byl tam kde jsem byl,znovu pln strachů a obav,sám nevím čeho jen vím že každý říkal to není možný,co to s nim je vždyt už panic neni tak proč se tak chová
Dnes mám krásnou dívku hodnou milou ale bojím se že kvuli tomu jak jsem "zapečenej" o ni přídu.
Muj vlastní hlas když slyším pusobí tak zastřeně,nejistě.
Muj postoj je nejistý,chtěl bych tak moc být štastný aby vědomí co jsem měl pouhých 14 dní bylo zpět ale nevím jak to udělat přídemi že nejsem schopný myslet sám za sebe že vzadu v hlavě mám temno jako nějákou helmu která mi brání používat mozek,občas se mi chce křičet abych ty obavy a strachy porazil,vždyt jak už jsem napsal jsou neopodstatněné,tak proč tu pořád jsou.
Nemám žadné zajmy žadné koníčky,jediné ale na to nejsem pyšný je to že se občas napiju teprve pak jsem svobodný a nemusim na nic myslet.
Děkuji vám za rady a čas který jsem vám vzal.
David