Rozchod po 6ti letech

A jakym zpusobem jsi ho zkousela? Po jaky dobe jeho byvala do nej zacala delat?


Je divny ze se k ni vratil kdyz s tebou nemal duvod koncit. Ale ai je to tak jak jsi psala - sazka na jistotu. Kdysi jsem neco podobneho take udelal, vratil jsem se k byvale na ukor jedne fakt moc mile hoky se kterou jsem byl cca 3 mesice. Problem byl ale take v tom ze byvala byla z blizka a tato z daleka, nevic mela pritele od ktereho se nejak nemohla odpoutat. Ja ji chtel mit jen pro sebe a po 3 mesicich me to zacalo vadit. Nakonec jsme se po roce na to definitivne rozesli i s tou byvalou. Ale to jej jiz temer 10 let zpatky. Radeji na to nemyslet.

Musím dát za pravdu poslednímu příspěvku... Teď se mi stalo, že nově rozjetý vztah byl rozbit od bývalé, která se rozhodla vrátit. Bohužel to přislo v době, kdy jsem ho tak trochu zkoušela. Samozřejmě jsem netušila, co se děje jemu. A taky proto jsem si jistá, že od něj je to sázka na jistotu než cokoliv hlubšího. Humus.

Je zvlastni jak se chovaji lide ktere opustil partner. Delaji ze sebe blazny, bojuji s vypetim vsech sil, dleaji nemozne ( pro ostatni lidi nepochopitelne ) veci. Mysli jen na toho druheho a to i v situaci, ktera je absolutne nevhodna nebo dokonce nebezpecna.


Neuvedomuji si ze se choaji nevhodne, ze svym chovanim skodi nejen sobe ale i lidem kolem sebe. To vse proc? Pouze proto aby se k nim partner vratil? Aby se vratil i za cenu ze to nevyjde? Ze laska ktera kdysi byla, ma jiz poradne monokly od pesti a lezi srazena na zemi? Je to potreba?


Myslim ze ano. A proc si to myslim? Protoze zivot s nekym koho milujete, kdo vam chybi, koho obcas nemuzete ani vystat ma smysl az do smrti . .


Zaroven si ale myslim ze my vsichni kteri chceme aby se nam partner vratil jsme neuveritelni sobci. Myslime jen na sebe a sve dobro. Jsme citovy hulvati a za kazdou cenu se snazime druheho zmanipulovat na stejnou vlnu nasich citu.


Je mi ze sebe na zvraceni,ale jinak to asi nejde. Bud tento obrovsky risk na jednu kartu vyjde nebo dostanu pres drzku, budu dlouho lezet na zemi ale nakonec snad budu moct zase vstat, otrepat a podivat se pravde ( krute pravde ) do oci.


Je to tezke a ja chci aby uz byl konec. Snad jednou . . . Dobrou noc vsem

Chovani tve pritelkyne je velmi podobne te moji. Zpocatku ( prvnich 14 dni po rozchodu ) jsem se s ni snazil byt v kontaktu. Nevolal jsem ji ale snazil se ji poslat alespon 1x denne smsku. To cekani na odpoved me ale zabijelo. Kdyz jsme spolu chodili, odepisovala ihned. Ale ted jsem na odpoved cekal strasne dlouho. Cekal jsem ze napise neco co me povzbudi nebo tak, ale vzyd odepsla totalne suchou nicnerikajici sms, ktera mi jeste vice pritizila. Protoze moc dobre vedela, ze mi jde o to aby se vratila, nepsal jsem ji nic o tomto, abych ji neodehnal jeste vice. Kdyz jsme se pak videli, snazil jsem se byt co nejvce prijemny a v pohode, co ona ocenila. Byla mila, ale ja mel chut ji neustale presvedcovat aby se mi vratila. Nerikal jsem nic o vecech ktere mela v nasi spolecne domacnosti, chtel jsem aby si je tam nechala a tim jsem se presvedcoval ze se jednou vrati ze jeste neni konec. Bohuzel ji to napadlo. Napsala mi sms ze si prijede pro veci, abychom to jiz dale neprotahovali. A to byla pro me ztrata nadeje. Prijela si pro ne tyden na to. Nebyl jsem schopny ji cokoliv rict, jen jsem stale doufal ze pokud budu prijemny a nedam najevo ze ji chci zpet, bude to pohoda. Spolecne jsme se pak najedli, nekolikrat obejmuli ( ach to byla takova nadhera ) ale to vse na jeji popud nebo spise jaksi automaticky z jeji strany. Pak vzala veci ja ji doprovodil k autu, delala na me psi oci, ja na ni a zeptal jsem se ji kdy se uvidime. Doufal jsem tajne v nejaky jeji citovy zachvev, bohuzel ona odpovedela, ze nevi. A odjela. Pak mi od ni prisla v noci sms, at si poradne rozmyslim jestli ji chci vidat. Ja uz ji ale nepsal ale volal, ze jako jestli ma nejaky problem se se mmnou stykat ze ja nemam. Odpovedela ze ne. Az pozeji kdyz jsem si to v hlave prebral tam a zpet a porad dokola mi doslo, ze ta otazka nebyla otazkou la espise jejim opatrnym naznacenim, ze by bylo lepsi se nestykat. Pak se blizili vanoce ( letosni ) na ktere jsem se s ni dohodl ze prijede ke me. Nakoupil jsem ji nejake obleceni s nejlepsim umyslem - nic intimniho nebo tak . proste prakticke obleceni. Pred vanoci jsem k ni jeste jel na kavu, uktere mi rekla ze 25.12. jede na hory s kamaradama z prace. To me tak namychlo ze veskere pretvarovani a taktika byla fuc. Durazne jsem ji dal najevo, ze jsme se prece dohodli ze na vanoce prijede ke me. Odpovedela ze prijede ze na hory pojede az vecer 25.12.. Pak jsme se videli pred vanoci jeste jednou, 23.12. Mluvili jsme spolu, ona me obejmula pak najednou uskocila a uplne chladne mi rekla ze uz nekoho ma. Me se zhroutil svet na popate, dalsi rana. Jen jsem cumel, srdce mi busilo az do mozku. Pak jsem ji rekl neco ve smyslu, ze je to nejak brzo a ze jeste nedavno mi rikala ze 6ti lety vztah nejjde jentak zahodit. Odvetila ze to proste prislo, ze se ji s nim dobre povida a ze ji chybi neha a pomazleni. Zeptal jsem se ji jestli na ty hory nejede nahodou s nim a BUM - jela s nim. Totalni kolaps meho organizmu. Mel jsem chut rvat. Ale dusil jsem to v sobe. V te dobe mi tvrdila ze ho zna kratce. Pripadala mi jako blazen ktery jde do vseho, ze riskuje jet s nekym koho nezna. No nic. 25.12. opravdu prijela ke me na vanoce pro darky, hezky jsme si je nadelili, dala mi opravdu velikanskou kupu darku, coz jsem necekal. Darku hodne ale nic osobniho. Same prakticke veci. Ja s oblecenim pro ni jsem si pripadal tak, ze jsme ji dal veci osobni tykajici se pouze ji. Pak prisla moje rodina, vsichni v pohode, spolecne jsme je obsluhovali atd. Vsichni amozrejme vedeli jak to mezi nami je a absolutne nechapali jeji chovani. Byla v pohode jako by se nic nedelo. Nejhure to nesla moje mama, ktere se chvel hlas a mela slzy v ocich kdyz odchazela. Ma ji moc rada. Pak jsme s pritelkyni zustali sami, pustili si muziku, pozadal jsem ji o tanec. Byli jsme do sebe zaklesnuti, zarven spolu ale zaroven jakoby bez sebe. Zvlastni pocit. Mela hlavu na mem rameni a plakala. Me se chvela bradicka jak jsem byl v pr*eli jak moc ji chci anemuzu. Pak jsme se podivali dlouho do oci, ja ji zkusil nastavit usta a jemne jsme se polibil. Chtel jsem polibek se vsim co k tomu patri ale nakonec to byla jen dlouha pusa. Pak jsem se vzepjal a rekl ji jestli uz nepojedeme zpet k ni. Strasne jsem si pral aby zustala prez noc. Za celou dobu ji neprisla ani jedna sms ( od toho frajera se kterym mela jet na hory a ja se ji neptal kdyjako hodlaji jet na ty hory ). V aute mi pak rekla, kdyz jsem nenapadne zacal s otukavanim o koho jako jde, ze ho zna dyl. Tak trochu jsem to tusil a chtel se ji ptat dal ale ona mi rekla ze se o tom nechce dal bavit. Pak me po celou dobu cesty drzela za ruku s prsty propletenymi mou dlani. Kdyz jsme prijeli k nim ( rodicum se kterym ted bydli ) sedeli jsme jeste chvili v aute. Rekl jsem ji to co jsem si myslel - a sice to ze vim ze chce byt se mnou i beze me -a ona se rozplakala. Polozila si hlavu na me rameno. Utocil jsem city dal a rekl ji ze stejne vim ze s ni budu mit jednou deti ktere jsme si planovali. Zasmala se a stale plakala. Kdyz jsem pak odjizdel zpet domu rekl jsem ji z poslednich sil at na sebe dava pozor a at je hodna. Netusil jsem kdyjako chteji na ty hory jet ( bylo 22hodin ) ale ptat jsem se jiz nechtel. A tak jsem jel a celou cestu premyslel zda vubec nejake hory budou jestli to nebyla jen vymluva nebo tak neco. Zbytek vikndu jsem trpel a premyselel zda na tech horach s nim jea pokud ano co tam s nim dela. Nasledujici tyden jsem ji napsal po ICQ a nezapomel se zeptat jak se mela. Kazda jeji odpoved me bodala do srdce. Psala ze to bylo fajn si takto odpocinout. Ptal jsem se i na nej ale nechtela o nem vubec mluvit. Opet jsem zacal s tim ze bych chtel aby mi dala jeste sanci, ale byla odmitava snad jeste vice nez kdy predtim. Doslova psala ze se nou nechce bydlet a dokonce ani spat. To byla dalsi rana, ktera jen potvrdila me fantazie co s nim na tech horach asi delala.Pristi nas kontakt byl den pred silvestrem. Docela v pohode jsme konverzovali po ICQ ( ja opet psal prvni - jsem magor ). Pak ale pritvrdila ze bude lepsi kdyz si prijede pro zbytek veci a prestaneme se schazet. Ze bychom meli zacit zit kazdy sve zivoty. Pro me nepredstavitelne a frustrujici. . . Doslo mi ze na ni uz nemam zadny vliv aze se nejsis navzajem ztracime. Silvestr byl mimochodem hroznej, porad jsem myslel na ni kde asi je. Poslal jsem ji zpravu, ktera obsahovala vsechno a nic. Na oplatku mi volala apoprala mi hodne zdravi a stesti ( hodne lasky nastesi ne, to bych asi uz vybouchnul ) a od te doby jsem ji neslysela ani necetl v sms.


Tot vse o mem nynejsim stavu. Musel jsem to vyblejt aby to bylo kompletni. Kdo mate nejaky prispevek a umite cist mezi radky nebo v jejim chovani, sup sem s tim. Budu rad za kazdou vetu.

T yiceboyi sorry ze jsem ti to tady napsal a tak trochu odbocil od tvych problemu ale myslim ze nase nynejsi situace je vice nez podobna . . .

V podstatě jsem o tom tady psal už v diskusích dříve.Před půl rokem jsme měli krizi,3 měsice jsme spolu prakticky nic neměli a ona začala brečet,že se nechce rozejít a mě ztratit.Dohodli jsme se,že to dáme dohromady přes postel.Takže já se půl roku snažil,chytal ji za ruku,objímal...jenže tu iniciativu jsem měl spíše já.Přes léto se zdálo,že je všechno v pořádku,nechtěla hlavně nic řešit i když prostě byla chladná a ***u se vyhýbala.Ale pokud jsem chtěl,tak byl.Víceméně jsem se o ní začal bát a taky jsem měl důvod.Začala koketovat s jinými muži.No a pak to přišlo.Rozchod.
Už mě prý nemiluje a bere jen jako kamaráda,že se snažila a že jí je to moc líto.Láska vyprchá to přece víme všichni,potom jsou spolu lide z jiného důvodu...
Myslím,že jsem na ni byl moc hodnej a udělal jsem pro ní ten půlrok první poslední.Chtěl jsem ji ukázat,že jí mám rád..
Ale všechno špatně..

Zni to mozna blbe ale jsem docela rad ze nekdo je na tom podobne jako ja. Nebudu tvrdit ze jsem za celou dobu bez ni neuronil ani slzu-bez ni bydlim 2mesice a po rozchodu mesic jeden. To ze tyto vanoce byly nejhorsi nejen pro me ale i pro mou rodinu-vsichni ji meli radi,hlavne moje mama ktera nese rozchod dost mizerne ale nerekne mi to do oci. O silvestru ktery jsme celych 6let travili spolu ani radsi mluvit nebudu. Tesil jsem se doslova az bude po vsem a budou uz normalni pracovni dny.

Iceboyi nedokazu si predstavit proc od tebe tak najednou odesla. Nenapsal jsi zda neco rozchodu predchazelo jestli nenastala nejaka krize atd. Zkus to tadyy objasnit a treba ti pak nekdo z nas dokaze "poradit".
Kazdopadne ti drzim palce tak jako je drzim sobe. Kdyby byl zivot s holkama jednoduchej asi by nas to nebavilo.

No jak to tady čtu,tak musím říct,že nějak podobně jsem rozchod vnímal a prožíval já.Je to už 3 měsíce a stále se s tím nemohu smířit.Je to přesně tak,my byli spolu téměř 3 roky a pak ze dne na den už jsme pro ní prakticky nic neznamenal,snad jenom lítost.Co se týká těch věcí,tak jsem si taky dával bláhové naděje,že si to třeba rozmyslí...3x jsme se domluvili na předání a pokaždé to nakonec zrušila.Já jsem svoje věci nechtěl,řekl jsem jí,že těch pár krámu mi za to nestojí,že jsem stál o něco jiného,o NI.Své věci chtěla.Nakonec jsme si domluvili schůzku a já jí je jako ten blbec ještě nesl k její sestře a to týden před vánoci.Načasovala si to pěkně.Při domlouvání oné schůzky byly její sms pouze strohé a chladné.Nevím,nerozumím tomu.Napsal jsem jí,at mi příjde naproti a když jsme se potkali,tak v tom okamžiku se mi vše vrátilo. Pozdravili jsme se a ona namísto otázky,jak se třeba mám hned vypálila,kdy si převezmu svoje věci.Tím mě zcela vykolejila,když jsem si představil,že je to naše třeba poslední setkání a jí zajímá jen toto.Normálně se mi hrnuli slzy do očí a musel jsem se s ní rozloučit a doslova jsem utekl.
A ted bych měl otázku? Víte,co nechápu,proč mi tedy ty věci nepřinesla taky rovnou?Dva dny před štědrým dnem mi volala její sestra,že má ty věci u sebe a at si je příjdu vyzvednout.Popřála mi za celou rodinu hezké vánoce a její rodiče mi něco poslali,ale to jen proto,aby nezůstali nic dlužní,protože mi to slíbili.Všechno jsem odmítl,ale potom se mi to rozleželo v hlavě a napsal jsem jí,at mi ty věci hodí třeba za dveře i na štědrý den.Říkal jsem si,když už pořádný vánoce,tak už....na štědrý večer cca v 7 hodin mi od bývalé přišla sms,vím,že to bylo hned po rozbalování dárku.Někde vzadu tam musím být,ale asi to možná bylo jen z lítosti?? Od té doby nic.
Ještě nesmím zapomenout,že hned při rozchodu jsme si slíbili,že se ještě nejméně jednou sejdeme a probereme to..nebo i víckrát.Zpočátku měla snahu,ale nevím,jestli jí v podstatě šlo jenom o ty věci.Když jsem jí nesl ty věci,tak sama navrhla termín mezi svátkama a já souhlasil nebo po svátkách..ale potom jsem prostě utekl a od té doby je kontakt nula..
Já se bojím,že pokud jí vyhledám,tak mě znovu odmítne a budu tam,kde jsem byl.
Upřímně říkám,že jsme z toho oba utekli jako zbabělci.Já proto,aby mě to bolelo co nejméně a ona proto,aby to měla za sebou.Dám příklad např. má ještě moje klíče,o kterých se ani nezmínila,mám něco co patří jejímu otci,případně mu to zaplatit..
Já nejsem schopnej udělat poslední krok a ona z lítosti asi také ne.
Jaký na to máte názor?

No ona s tim puvodne prisla, ale nyni kdyz jsem s ni naposledy mluvil ( to jak ji poradil ten jeji byvaly ) se uz najednou stykat nechce. At uz jako kamaradi nebo co ja vim. Samozrejme me kazde setkani s ni docela boli a mele mi hlavou ale na druhou stranu jsem vzdy rad kdyz ji mohu videt.


Jak jsem uz nekolikrat psal, tento vikend ji cekam ze si prijede pro posledni zbytek veci co ma v nasem spolecnem bydleni . Pokud bude opravdu trvat na tom ze skoncime s osobnim kontaktem, tak to teprve bude to prave odlouceni. A prave v tom je mozne ze se stane cokoliv v jeji hlavicce . . . XX jsem cvok co .. . ze si porad neco namlouvam . . XX ale ja uz takovej proste od prirody jsem.

Jo, jo, já třeba nevěřím na takové to, jak někdo říká "po rozchodu jsme zůstali přátelé". Nedokážu si představit, že by se z někoho, koho jsem milovala, stal ze dne na den jen kamarád. Možná až tak za pár měsíců, či dokonce let.Takže myslím, že je dobře, že tvoje přítelkyně nepřišla s návrhem, že se budete dál stýkat jako přátelé, oba by vás to ničilo.

Jsem rad ze me prispevky bares tak jak zamyslim - tedy ze se potrebuju vykecat a rad prijmu tve odpovedi.


Diky za odpovedi na me otazky. Presne jsi trefila to mozne schazeni v budoucnu - myslim si stejne jako ze lide po rozchodu by se meli sejit az to budou mit v hlave vse vyresene. Coz je ale na druhou stranu tezke poznat, protoze se casto stava ( dle zdejsichi jinych diskuzi ) ze clovek si uz mysli ze ma vse za sebou a je nad veci ale staci kratke setkani, sms ci telef.hovor a suverenost je najednou fuc a depka se vraci )


I kdyz uz vim jak na tom u ni jsem, v hloubce meho ja si stejne myslim sve ( malililinko doufam ze. . . . ) To je prave ta slozitost lidskeho byti a lidskeho dusevna . . .

Já jsem pochopila, že se potřebuješ vypsat, takže mně osobně tvoje příspěvky rozhodně neobtěžují
K těm otázkám na mně: Z tehdejším parterem jsem byla jen necelého půl roku, takže to s vašimi šesti lety nejde srovnávat. Ze vztahu jsem odešla já, protože jsem cítila, že se mi partner nevěnuje, tak jak bych chtěla a přitom by mohl, nijak zvlášť vytížený nebyl. Rozchod byl "jednoduchý", oba jsme studovali, takže jsme spolu nebydleli, proběhlo to rychle. "Zapomněla" jsem na něj až příchodem nového vztahu, což bylo cca za 4 - 5 měsíců (napřed jsme se tak oťukávali). Já sama jsem nikoho nehledala, nový partner si našel mne. Kdy přesně jsem ho začala milovat nedokážu určit, nejde to říct přesně. Každý začátek vztahu je plný nadšení a euforie, nový partner nám připadá úžasný, o 100% lepší než ten předešlý, až postupem času zjišťujeme, jak je tomu skutečně.S bývalým se nestýkám, bydlíme každý v jiném městě, nemáme moc možností se setkat a upřímně řečeno ani nevím, v jakém duchu by naše setkání proběhlo a jestli bychom si měli co říct (i když si uvědomuju, že je to smutné).
Ale tohle neber vážně, každá holka je jiná. Některá vůbec nemá potřebu si užívat a jiná je s prominutím jako pes, kterého vypustíš ze řetězu a neví, kam dřív.
Jinak to stýkání se s bývalými partnery. - Myslím, že je to možné až po určité době, pokud vůbec, až rozchod přebolí. Pokud totiž jeden chce jít dál a druhý to vrátit zpátky, takové scházení se na kávu představuje pro toho, který se s rozchodem ještě nesmířil, jen trápení a plané naděje.

Diky za tve prispevky. Je zvlastni jak postupem casu z mych vet zacinas poznavat, ze nejsem takovy, jaky jsi myslela z prvniho prispevku.


Take si nemyslim ze by se k nemu vratila, to jen ma muzska jesitnost prichazi ke slovu. Myslim ze po dobe pustu si ted nejaky cas bude jen uzivat ( se vsim co k tomuto slovu vyrazu patri - bohuzel ). Jen se obavam aby s nekym nenarazila i kdyz si to mozna ta trochu drze preju. Vsichni nejsou jen hodni, poctivy s nejcistsimi umysly, jak jsem ji mnohokrat rikal a vzdy se me prognozy na jeji zname za nejakou dobu potvrdili. Ale nyni je to jeji boj, se kterym ji uz nepomuzu.


Mam na tebe par otazek jestli mohu. Za jak dlouho jsi si pripustila ze ti nechybi? Za jak dlouho jsi potkala jeho nastupce ( soucasneho partnera ) a zacalo ho milovat ( doufam tedy ze ho milujes )? Stykas se se svym byvalym i nyni? Pokud ano po jake dobe rozchodu poprve a na ci popud?


Mimochodem, vsem kteri se nachazi ve stejne situaci jako nyni ja ( prochazi tezkym rozchodem ) doporucuji dobrou knizku s nazvem "Partneri a rozchody". Jde v ni vycist nejen jak se poprat se stavy ktere rozchod prinasi ale take predzvesti rozchodu a tzv.faze rozchodu. Me zivotni situace se sice nijkdy bohuzel nevyvyjieli podle beznych postupu ( jak velika skoda ) takze mi kniha neprinesla zadanou ulevu v reseni rozchodu ale jeste snad neni konec a tu knuhu psal clovek, ktery si primo libuje v mezilidskych vztazich - moc rad bych ho potkal a podekoval mu ze se nekdo venuje nejen klasicke psychologii ale take psychologii partnerskych vztahu.


Jinak dnesek neprinesl zadnou zmenu v me chmurne depresivni nalade, jak jsem si po vcerejsku myslel. Depka na me sedi jako moucha na h*vne. Radeji jsem si ani nezapinal ICQ aby nevidela ze jsem online ( nedavno se me totiz ptala zda sleduju jeji pripojeni ICQ coz jsem tak trochu nechapal, zda to nemysli jako ze ji sleduji ). Zadna sms, zadny hovor nic noveho. Cekam kazdym dnem ze me zkonatktuje, kdy si ma prijet pro veci ( predbezne jsme se dohodli sice na 10 lednu ale kdo vi ). Jen se modlim aby mi svuj prijezd nepodala stylem, ktery me nejakym zpusobem na*ere.


Muj pripevek se pomalu rozrusta do podoby deniku, tak doufam ze vas temito mymi zpusoby ventilace mych stavu neobtezuji. Pokud ano, klidne mi to vpalte, posledni dobou jsem na rany zvykly :o)

Hrozně moc bych ti chtěla pomoct a poradit ti, co máš udělat, aby se k tobě vrátila, ale nevím. Já sama jsem kdysi odešla ze vztahu, protože se mi partner nevěnoval, tak jsem si představovala. A brala jsem to tak, že jsem mu dala lekci, ať se nad sebou konečně zamyslí, a i když jsem z toho byla dlouho dost špatná, vracet už jsem se k němu nechtěla.Její vztah k bývalému partnerovi nedokážu posoudit. Ale každopádAsi potřebuje váš rozchod rozebrat s někým třetím, nezúčastněným, ať už je to kamarádka nebo bývalý přítel. Je možné, že on ji chce zpátky, když jí poradil, ať se s tebou nestýká, ale to ještě neznamená, že ona se k němu bude chtít vrátit. (Jestli tě to aspoň trochu uklidní, tak já sama bych se žádnou svojí náctiletou láskou zpátky chodit nechtěla

Jo, jo, není to o tom, v kolik se chodí domů, ale když se chodí šest dní ze sedmi domů v noci, tak toho společného času asi moc není ...Rozhodně jsem tu nechtěla napsat, že na vztah mají nárok jen zaměstnanci a nezaměstnaní, ale každý (ať už chodí do práce nebo podniká) si musí stanovit nějaké priority a mantinely. Vím, že podnikání je náročné časově, psychicky i finančně, ale jak už tu napsala angelwoman, chápat neznamená tolerovat,

Soni, tohle určitě nikdo říct nechtěl Můj otec podniká, ale přesto byl vždy schopen najít si čas na svou rodinu, hrát si se svými dětmi, pomoct jim s úkoly, žehlit jejich průšvihy, atd I teď, když už jsme dospělí, tráví čas s mou mamkou - chodí společně na procházky se psem, jezdí na chatu, na dovolené... Jde to, i když člověk podniká, to ne že ne - ale stojí to někdy hodně úsilí a dobré plánovací schopnosti.
Přesto - leckdy mě mrzelo, když jsem v dospělosti žehlila já tátovy průšvihy, když jsem mu musela připomenout výročí svatby, na které by beze mě kvůli pracovním povinnostem zapomněl - ale beru to tak, že mu to vracím On kvůli mě lezl v 7 hodin ráno na strom pro jeřabiny, které jsem potřebovala do výtvarné výchovy a vzpomněla jsem si na to až ten den ráno , tak proč bych teď já nemohla být chvíli jeho diářem
Přesto - právě proto vím, jak je někdy těžké skloubit pracovní nasazení v podnikání s časem věnovaným rodině...

Souhlasím s tím, že je potřeba, aby partneři trávili čas spolu, ale taky vím co obnáší podnikání. Začíná to tady znít jako že vztah je možné zvládnout jen při zaměstnaneckém poměru.

Spíš je potřeba umět to vyvažovat a poznat, kdy už je toho příliš. Taky se často stává, že když se to člověk snaží vysedět, tak má menší efekt, než když si dá trochu pauzu a vypne.

S tím v pět jako "normální" lidi mě to celkem zvedlo ze židle , protože to není o tom v kolik se chodí domů, ale jak se ten společný čas tráví.

jak jsem psal vim v cem je problem a resit bych ho chtel. To znamena zemnit vse co ji vadilo. Travit s ni vikendy, jezdit casteji nekam jen tak spolu, proste byt vice s ni.


Myslim ze se pravne bojis, ze mi neudelila "lekci" ale uz chce jit dal. Citim totiz ze to tak opravdu bude. A o oto je to pro me tezsi si to prispustit a smirit se s tim. V sobotu neboi v nedeli si prijede pro zbytek veci a nejspis uz ji ( urcite ne nikdy ) ale dlouho neuvidim. Mozna je toto jeji rozhodnuti zpusobeno mou predeslou ukrutnou snahou ji presvedcovat aby zustala. Ale jak jiste pochopite byt s ni nekde na kafi a jen tak se culit a delat ze mi nevadi ze me nechala, nejde. Tato pretvarka mi vydrzela necely tyden, pak jsem zkusil na ferovvku ji rict ze chci od ni sanci, ale jak jsem to rikal bylo to pro me horsi a horsi. Ji se to proste nelibi kdyz mluvim o techto vecech. V tuto chvili at udelam co udelam vse ma opacny efekt.


Zvlastni je ze radu aby se se mnou prestala stykat ji poradil jeji byvaly pritel, se kterym se stykala zpocatku naseho vztahu. ( chdili spolu kdysi kdyz jim bylo 17 let ). Byl kdysi jeji prvni. Tim vice me dopallilo ze ji radi zrovna on - uplne jsem na nej zapomel ale ted nedavno jsem si na to jak se s nim kdysi schazela, vzpomel. Nic s nim sice asi v te dobe nemela ( jsem si jisty ) ale ted mi nejak vadi. Tvrdi sice ze jsou jen kamaradi ,ale vsichni vime jak to je, obzvlast kdyz on je v soucasne dobe take po rozchodu s pritelkyni. Kdyz jsem ji povedel co si o tom myslim, okamzite odvetila, ze to je nesmysl, ze je to ciste pratelstvi, nic vic nehrozi. Ale ze se schazi s nim a ne se mnou ( pritom on je take jeji byvaly stejne jako ja nyni ) me tak trochu nesedi.

No ale změnil by ses? Byl bys schopen chodit v práce ve čtyři - v pět jako "normální" lidi a víkendy trávit s ní? Jenom ty sám dokážeš určit, jestli je možné práci omezit, nebo jestli to opravdu nepůjde. A teď to nemyslím jen ve spojitosti s touto přítelkyní, ale třeba i s nějakou případnou, která přijde v budoucnu - každá ženská, která to ve vztahu myslí vážně, chce mít chlapa pro sebe, trávit s ním co nejvíce času, budovat ...

angelwoman - Souhlasím s tím, jak jsi napsala, že když něco chápeme, ještě to neznamená, že jsme schopni onu skutečnost dlouhodobě snášet.
trancedj - Přítelkyně s tebou žila, ona nejlíp věděla, jak moc jsi pracovně vytížený, ale prostě ve vztahu chtěla víc ...
Správně jsi napsal, že člověk někdy potřebuje ránu, aby se probral. Někdy stačí partnerovi udělit lekci, aby se probral, v tvém případě se ale bojím, že touž nebyla jen lekce a že tvá přítelkyně se nechce vracet, že chce jít dál.

Víš, myslím, že by bylo hodně obtížné získat její důvěru zpět
Hodně nad tím přemýšlím, když si tady na diskuzích čtu, jak a proč se lidé rozchází a přemýšlím i o svých problémech...tak mě napadá, že ať si říkáme co chceme a jsme každý individualita, ve vztahu chceme většinou všichni to samé. Čas, který nám partner věnuje, jeho zájem, věrnost, spolehlivost. A všichni se vlastně rozcházíme pro to samé.
Úplně chápu tvou přítelkyni, cítila bych se na jejím místě taky neskutečně sama. Chápu i tebe, tvé podnikání, vytíženost. Ale to že člověk něco chápe, ještě zdaleka neznamená, že je taky schopen to dlouhodobě snášet
Jsem s přítelem přes 5 let, přítel nepodniká, ale normálně pracuje, ale jsou období, kdy mi věnuje méně času a já jsem na to také hodně citlivá. Kdybych onemocněla a on mě v tom nechal máchat se samotnou, asi by mi to nechalo šrám na duši a důvěře v něho. Píšeš, že jsi se o ni postaral, zavezl do nemocnice, zařídil oblečení a koupil jí potřebné věci - píšeš, že to byla povinnost. Ale to jsou právě ty drobné nuance lásky - kdy určité věci nejsou povinností, ale děláš je zcela bezmyšlenkovitě, protože s tím druhým prostě chceš být. Určitě cítíš ten rozdíl Je pravda, že čas a naše práce stojí často proti nám, ale to je holt na každém z nás, jak si to nalajnujeme

Když máme s přítelem nějaký spor nebo hádku a druhý den se mi omlouvá nebo přijde s kytkou, vždycky mu říkám: já nechci slyšet omluvy, nechci dárky, i když samozřejmě potěší; pro mě je nejdůležitější, abychom ten problém vyřešili a posunuli se dál

Myslím, že pokud nějak nepřizpůsobíš svůj životní styl, budeš mít s každou další přítelkyní, která to s tebou bude myslet vážně problém Ale myslím, že všechno co se nám v životě stane, má smysl - ty jsi dostal životní facku a svým způsobem sis ji zasloužil, ale díky tomu si můžeš uvědomit, jaký život žiješ a co děláš špatně a co musíš změnit, pokud chceš mít opravdu dlouhodobý pevný vztah a rodinu Držím palce

V konatku jiz nejsme skoro 10 dni. Pri predchozich nasich rozhovorech jsem ji rikal ze se zmenim, ze s ni budu travit vice casu a taky jsem ji rekl ( pri jejich neustalych odmitnutich a schazovanich kdyz rikala ze se stejne nezmenim ) ze bez i bez jejiho chteni mi dat sanci to nepujde. Povedel jsem ji ze aby se clovek zmenil musi dostat poradnou ranu aby se probral. A ja ji dostal.

Díky za objasnění, už vypadáš lidštěji .

Promiň, jestli jsem na tebe byla v těch předchozích reakcích moc hnusná. Jestli o ni pořád stojíš, můžeš ji ještě zkusit zkontaktovat a zeptat se, jestli by ti nedala ještě poslední šanci. Současně ale musíš být ochoten a schopen něco změnit - omezit práci, trávit s ní víc času atd. Lepit vztah, když by po měsíci bylo všecko zpátky ve starých kolejích, nemá cenu. Vím, že podnikání je časově i psychicky náročné, ale jsou prostě situace, kdy si člověk musí vybrat buď a nebo, a jedno omezit.
Přeju ti hodně štěstí.

Jeste neco pro AX na mou obranu. Jeji jidla mi sice nechutnali tak jak by si ona prala, ale nikdy jsem ji nerekl ze mi nechutna. Vzdy jsem snedl alespon cast. A taky kdyz jsem varil tak jsem varil pro ni a moc si pral a delal vse proto aby byla spokojena, coz take byla. Udelala sis o me spatny obrazek, coz plne chapu po tom co jsem strucne vylicil nas 6ti lety vztah. Kdyz byla doma se zloutenkou, snazil jsem se ji alespn castno volat, abych byl takto na dalku s ni. Ihned kdyz onemocnela vezl jsem ji cely vystraseny do nemocnice, pak jel zpet domu, po praci ji vzal vse potrebne ( veci, hygienicke potreby, nakoupil jsem ji vas co me napadlo, ze by ji mohlo zprijemnit pobyt v nemocnici ) a jeste tyz den ve 22hod ji toto vse odvezl do nemocnice. Toto vse a jeste vice jsem pro ni delal ale nepovazuju to za skutky ale za povinost ktera by se mela delat partnerovi automaticky. Myslim ze samochvala smrdi a v soucasne chvili nema smysl abych tu hajil sam sebe skutky, ktere jsem delal pouze a jen proto aby byla stastna. . . Proto pouze znovu opakuji ze jsem pro ni mel delat vice a urcite lepe . . .

Dekuji vsem za nazory. V popisu naseho vztahu jsem zamerne vynechal detaily a tak v ocich vetsiny z vas nejspise vypadam jako sobecky egoista bez citu. Sve city jsem ji daval najevo, zahrnoval ji jimy ale samozrejme jsem urcite mohl vice a casteji ( obzlast posledni rok ). Meli jsme v prubehu vztahu spostu krizi at jiz malych banalnich az po ty vaznejsi. Nebudu zde ventilovat jeji neveru ( cca 1 roce naseho vztahu ) ktera mi zasadila ranu, ale proste jsem ji to odpustil a dokazal ji opet duverovat. Nemam rad slovo odpustil, protoze nejsem buh ( ci nekdo vyssi ) ktery ma pravo nazyvat sve ciny. Kdo podnika jiste vi, ze bez vypeti sil a snahy to proste jinak nejde - myslim ze to bude na ukor rodiny a nejblizsich. Ona mi vzdy fandila, prala mi uspech a nijak me neomezovala, ale obcas ji tato tolerance dosla a vyrazne mi dala najevo, ze je tu i ona a ze stoji o svuj dil zajmu. Udelal jsem spoustu chyb za ktere bych se ji hrozne moc omluvil ale v tuto chvili jiz nejspise je pozde. Ten kdo ze vztahu odejde je svym zpusobem zaslepeny k jakymkoliv vypadum citu a slov opusteneho. I kdyz ja osobne bych ( nechci rikat urcite ) dal tomu druhemu jeste sanci .


Na otazku AX odpovidam ze mi chybi ona jako clovek blizky a ne ze mi chybi pouze ze zvyku.

Zzuuzz - chapu tve nynejsi pocity a verim ze se tve srdicko brzy zahoji at jiz dusledkem mozneho navratu expritele nebo treba pritele ktery ho nahradi. Ver ze i pro me je v soucasne dobe nepredstavitelne to, ze mou "byvalou" nahradim jinou. V soucasne dobe na to nemam zaludek ani si netroufam zacit nekoho milovat natoz s nim travit volne chvile. Trva mi nez se nekomu otevru a jiz nyni vim, ze proto abych se v budoucnu nekomu plne oddal bude stat mnoho presvedcovani sebe sama.


I ja jsem s ni chtel mit deti ( prvni partnerka se kterou jsem si je pral mit , dokonce jsme jiz meli pripravene jmena ) a o to vic me nyni boli predstava, ze otcem jejich deti bude nekdo jiny. Stale se budim ze spani a pak do rana koukam do tmy a pred ocima se mi honi ruzen predstavy, ktere verte mi, nejsou vubec prijemne. Pomalu mi z toho zacina hrabat, jak na ni porad myslim. Dnes se vsak stalo neco uplne blazniveho. Koukal jsem na nejaky film v tv kde byl muz se zenou a najednou jsem si rekl, jjak jsou statni a jak je stastna v soucasne dobe i ona. Najednou polevili me neprijemne myslenky na ni a na misto toho jsem si zacal prat aby byla i nadale pouze a jen stastna. Ze urcite vi moc dobre co dela a ja to jiz nijak neovlivnim, pouze si mohu prat stesti za kazdou cenu jejiho rozhodnuti. Ze muj zivot nemuze po teto zkusenosti skoncit na dne propastne deprese a smutku. Snazim se i nyni prat ji stesti a odhanet neprijemne myslenky a prozatim se mi to dari. Myslim ze se jiz nachazim ve finalni fazi prijmuti faktu ze jiz nepatrime k sobe. Je to smutne asak zivot timto urcite nekonci, i kdyz me plany a budoucnost s ni se nejspise definitivne nenaplni. Vim ze jeji duveru jiz nejspise naziskam zpet. Cekat az ji treba jednoho dne dojde ze by nasemu vztahu mela dat jeste posledni sanci neo ze bych ji zacal chybet tak strasne moc aby se se mnou zacla opet schazet je dle meho nynejsiho myslenkoveho pochodu rovno ruzovemu blaznovstvi.

Dovolím si nesouhlasit, s tím že rozchod bolí víc toho, kdo je opouštěn. Z vlastní zkušenosti musím říct, že když jsem se rozcházela já, bolelo mě to víc, než tehdejšího partnera. Možná mě tak nemiloval, nevím. Ale ten, kdo se rozchází nese to nezvratné rozhodnutí, nese za něj následky, pořád se ptá udělal/a jsem dobře?Píšu teď o vztazích, kde se nerozcházejí ze závažného konkrétního důvodu. Nemyslím si, že ten, který se rozchází je chladnější, spíš je odvážnější si přiznat, že mu ve vztahu něco chybí a chce jít dál. Ona láska není vždy slepá a hluchá a neznamená, že když někoho miluju, budu všechno snášet a držet se ho jako klíště. A ty bys, Zzuuzz, měla sebrat vlastní hrdost a přestat truchlit nad chlapem, který tě opakovaně podváděl.

A ještě se zeptej sám sebe, co by jsi jí mohl slíbit (a splnit to), aby se k tobě vrátila. Omezil by jsi práci? Jeli byste třeba nějak na dva týdny na dovolenou, aby jste byli jen spolu? Pořídili byste si vlastní byt?Pravděpodobně odpovíš záporně, takže není co řešit.
Předpokládám, že tvojí přítelkyni je 24 let. Mně je stejně, takže to vezmu podle sebe. - Už chci být s někým, popř. hledat někoho, s kým chci žít, něco vytvářet a plánovat budoucnost. Já třeba studuju, takže děti zatím nechci, ale ona už pět let pracuje, tak už ji nic nebrzdí - sám jsi napsal, že děti už chce. Když k tomu budeš přistupovat tak, že ještě není vhodný čas, protože nemáte byt a peníze a nevím, co ještě, tak zjistíš, že ten vhodný čas nebude nikdy. Jsou to z tvojí strany jen výmluvy. Pokud oba pracujete, nemůžete na tom být finančně tak špatně.
Opravdu ti chybí ona jako konkrétní osoba, protože ji pořád miluješ nebo ti chybí spíš jen ze zvyku?

Je zvláštní vidět to, teda číst to z pohledu chlapa. Já mám za sebou rozchod po 5ti letech z důvodu opakované nevěry ze strany přítele a proto, že přítel byl stále pracovně pryč a myslel si, že mu budu na oplátku taky zahýbat se se mnou teda rozešel. Rozchod bolí strašně a hlavně když toho člověka všude vidíte, všechno vám ho připomíná.....no něco strašného. Jediná pomoc je ČAS. Nic jiného to nezpraví. Prošla jsem si fázemí lítosti, smutku, vzteku....taky jsem si vyčítala co jsem mohla udělat jinak. Ale je to o to horší. Nejde zapomenout, ale musíme si uvědomit, že člověk, který chce rozchod je vždy chladnější a nebolí ho to tolik jako nás - opouštěné.Znám ten pocit, kdy nás nic nebaví, nemáme chuť k jídlu, ani se jít někde bavit. Každý si tím musím prostě projít sám. Je to strašně bolestivé, mám za sebou jen 2 týdny a tajně doufám, že se vrátí, ale vím, že si to nalhávám. Snažím si vnutit myšlenku, že je to tak nejlepší a nehledě na hezké vzpomínky, raději myslet na to, co mi na protějšku vadilo. Stále si hledám něco, co mi pomůže zapomenout. Několikrát jsem seděla s přáteli v hospůdce a jen tak mi najednou tekla slza po tváři. Je to těžké, ale přebolí to. Je to jen o zvyku. O tom, že život jde dál a že my musíme jít dál a fungovat v práci a v běžném životě. Je hlavní zachovat si svou hrdost a být silný. V tvém případě bych se asi nesnažila přítelkyni uhánět. Spíš bych počkala. Mám takový pocit, že teď přes to zimní období některým vážně přeskočilo. Bude zase dobře, jen to chce pevné nervy a spoustu zájmů, které nás aspoň na chvíli odloudí od myšlenek na.....

Nezlob se na mě, ale já budu na straně tvojí bývalé přítelkyně. Taky by mě nevavilo být pořád sama - odmítal jsi mazlení, ***, společné koníčky i chození do společnosti. Na nic jsi neměl čas nebo chuť. Buď by tvoje přítelkyně byla mrcha a užívala si to, že jsi věčně pryč a má klid, dělala by si co, co chtěla (a ským chtěla) a z tebe jen ždímala prachy, anebo by mrcha nebyla a chtěla žít normálním životem.
Když měla žloutenku, tak asi očekávala, že aspoň kvůli její nemoci omezíš svoji práci a budeš s ní. Nebyl jsi, asi se to v ní zlomilo. Ono co plánovat s chlapem, který je věčně v práci a když už má konečně den volný, je tak unavený, že s ním stejně nic není. Takový vztah nemá budoucnost, s takovým chlapem si ženská nemůže pořídit dítě, to už zrovna může být svobodnou matkou.Ty to možná cítiš jako křivdu, protože jsi jí nic konkrétního neprovedl, podle tebe neměla žádný pádný důvod odejít. Taky se mně nelíbí, jak jsi napsal, že co uvaří ona, ti nechutná. Já taky nejsem žádná kuchařka, ale kdyby mi přítel řekl, že to, co vařím já, mu nechutná, mrzelo by mě to. Ona láska je taky o tom, že sníme trochu nedovařené rýže, abychom udělali tomu, koho milujeme, radost.A že po rozchodu chodí do společnosti? Doma už se naseděla hodně během vztahu s tebou, teď si chce taky něco užít.

Zdravim zdejsi a damy, divky ale i pany. Toto forum jsem objevil nahodou pri hledani podobneho zazitku ktery nyni prozivam ja. Pred vice nez mesicem se se mnou rozesla pritelkyne, se ktrou jsem mel vztah temer 6 a pul roku. Poznali jsme se na spolecne lazenske dovolene. Me bylo cerstvych 27 let a ji 18 let. Zpocatku jsem ji ani na vztah nechtel ale protoze jsem byl v te dobe nezadany a ona mi kazdym dnem dovolene vice a vice vyhovovala, tak jsem s ni zacal chodit. Po navratu domu jsme se se zacali schazet. Jsme kazdy z jineho mesta, tak jsem za ni dojizdel temer 3x tydne. Rodice me po chladnejsim pocatku prijali. Ona v te dobe studovala gymnazium a ja byl na volne noze - bez nadejnych vyhlidek. Prozival jsem s ni vesere jeji nalady, problemy ve skole atd ( nekdy to bylo opravdu narocne protoze ona byla v te dobe docela psichycky nevyzrala a prilis citliva ). Chtela byt neustale se mmno a chtela se mnou bydlet coz v te dobe neslo, protoze jsem zil se svou matkou. V prubehu tri let jsem ale zacal s bratrem uspesne podnikat a ona pracovat a tim zacal problem. Pronajal jsem si byt a calai jsme spolu zit. Dodnes si vzpominam jak jsem ji o nasem spolecnem bydleni rekl a jak byla prekvapena a rekla mi ze v to uz ani nedoufala. Odstehovala se z Prahy do naseho spolecneho bydleni a kazdy den dojizdela do Prahy za praci. Ja mel vsak s podnikanim dost velke starosti a domu chodi docela pozde az kdyz jsem vse vyridil. Nemala v miste naseho bydleni zadne pratele ( pouze me a tem nikdy neprisla na chut ). a mou rodinu. Chodil jsem domu stale pozdeji, z vyjimek se stala pravidelnost, takze jedina doba kdy jsme se vidali byly vecerni hodiny a nedele ( pracuji i v sobotu ). Podnikani prinasi stres a ja me vice a vice nechut s ni probirat jeji starosti se kteryma se chtela podelit pri mem navratu z prace. Doslova mi vyhovovalo kdyz obcas zustala u rodicu prez noc nebo vikend v Praze a ja mohl mit chvili klid sam na sebe. Postupem casu jsem ji zacal vnucovat at tam zustane kdyz nebude chtit domu. Tim jak jsme spolu zili jsem ztracel mit i potrebu ***u - drive jsem naopak mel apetit obrovsky. V pozdejsim stadiu naseho vztahu jsem ji alespon zacal tak 2x tydne vozit do prace autem abych ji vanahradil cas beze me. Jeji vytky vsak neutale pribyvali ( ze se s ni nemazlim ,ze si pripada jako citovy zebrak, ze se s ni nebavim, ze nas vztah se nikam nevyviji, ze kdyz chci *** ja tak musi ale kdyz chce ona tak nechci ) atd. V lete tohoto roku se muj kamarad ozenil s dlouholetou pritelkyni a ji to samozrejme opet nahlodalo kdyz videla jak oni ve vztahu postoupili dale. Jiz od zacatku chtela deti ale ja se na ne stale necitil ( napr. z financnich duvodu nebo proto ze stale jsme bydleli v podnajmu i kdyz ona chtela koupit spolecny byt coz ja jsem nechtel - hypoteka je pro me silena predstava ). Proste jsem vedel o jejich potrebach ale snazil jsem se je odsouvat na pozdejsi cas, kdy bude vhodna chvile. Jsem tak trochu obcas vybusna povaha, ale zaroven i citovy lajdak a flegmatik - obsas plny citu obcas vyprahly. Nikdy jsem vsak po ni vevyzadoval napriklad aby varila protoze jsem nadseny kuchar - jeji jidlo mi nechutna. Jsem absolutne sobestacny a proste jsem po ni nikdy nevyzadoval typycke zenske starosti. V rijnu tohoto roku onemocnela zloutenkou typu A ( neskodna vec ) a tim jak byla sama doma a ja chodil domu jeste pozdeji tak dosla - dle jejich slov - k zaveru ze takto se mnou zit nechce. Nejdrive mi rekla ze chce pauzu, coz pro me byla rana z cisteho nebe. Slovo pauza je nesmysl. Hodne me to vykolejilo. Nepripoustel jsem si ze by to mohlo dojit az k rozchodu, coz se vsak po 14dnech stalo. Dali jsme si schuzku a tam mi to rekla. Strasne moc plakala, ja ji premlouval a presvedcoval ze s ni budu travit vice casu avsak ona me vzdy odpalkovala, ze se jiz nechce trapit ze se nezmenim atd. Toto mi psala i do smsek v prubehu pauzy. Najednou byla az neuveritelne chladna a bezcitna. Zkousel jsem vsemozne - nechal jsem ji poslat kvetiny pres poslicka, ale opet mi jen napsala zpravu, ze je to moc hezky ale ze neveri ze to zachrani nas vztah. Neuveritelne jsem trpel a stale trpim. Odstehovala se zpet k rodicum do Prahy. Dle jejich slov ji ani moc nechybim, pry obnovila vztahy se svymi znamymi a kamarady, ktere tak dlouho co byla pryc nevidela. Zacala byt vice mezi lidmi atd.( ja s ni chodil do spolecnosti pouze obcas kdyz jsem mel dost sil a nebyl unaveny praci, na dovolenou jsme jezdili 1x za rok na tyden ). Trpim jako kun, hrozne moc mi chybi, jsem ve spolecnem byte sam ( hrozne pocity co prozivam ) To vse jsem ji rekl ale ona opet chladne odsekla ze ona tady byla take vecne sama. Rekl jsem ji ze bych chtel novy zacatek naseho vztahu bez vytek z historie naseho vztahu. Zpocatku mi rikala ze je na to jeste brzo ale den pred vanoci mi rekla ze jiz nekoho ma a ze s nim jede na vanocni vikend na hory - a tim mi zasadila dalsi ranu - protoze ona byla ta ktera mi tvrdila ze nemuze jen tak 6let naseho vztahu zahodit a nekoho jineho si ihned najit. Pokazde kdyz jsme spolu me vsak alespon jednou obejme a da pusu , coz omouva slovy ze nemuze toto nedelat, kdyz to delala i predtim. Totalne se mi zhroutil svet, prace me nebavi a zanedbavam ji, coz je pruser. Nebavi me jist, neustale svymi problemy obtezuju sve kamarady a rodinu. Doma vyslovene trpim, mam deprese tady vubec byt. Stale si namlouvam ze ji to snad dojde a vrati se nebo se o to alespon pokusi ale pripada mi ze sam sobe lzu. Pristi tyden si ma zajet pro posledni veci co ma ve spolecnem bydleni a nejspise mi da i klice. Pry trpi take a nechce se v nasem vztahu neustale rypat. Pritom mam pocit ze jediny kdo trpi jsemm pouze ja, ze ona se chodi bavit atd. Chce abychom zacali kazdy zit svuj zivot . . . Ja jsem vsak takovy idiot ze si myslim ze jednoho dne ji zacnu chybet . . .