Tak možná ještě nedozrál ten správný čas, ještě nejsi plně rozhodnutá, že to není ten člověk, s kterým stojí za to to zkoušet a spravovat.
Ale teď tak přemýšlím, protože mně se to před časem taky týkalo, proč proboha zůstáváme ve vztazích, které jsou evidentně špatné??? Jenom proto, že nechceme být samy? Máte na to někdo názor?

a já jsem moc zvědavá jak to bude pokračovat dál.Možná že mi bude psát a projevovat zájem nebo to bude brát jako minulej rok a nebude ho možná vůbec zajímat,že jsem pryč.Je mi z toho nanic!Cítím se hůř a hůř,ale rozejít se s ním nedokážu...

Taky se přidám k diskuzi. Tu otázku sis položila sama a to, jestli chceš vůbec vztah, kde bude základem odměřenost. Nevím podle mně nejde ve vztahu o to, abychom spolu bojovali a pořád si na něco hráli. Má to být o tom, že se s tím člověkem cítíš super, aniž by ses musela přetvařovat. Nechci ti nic radit, je to čistě jen na tobě. Z vlastní zkušenosti vím, že radikální řešení je hodně těžké.Jen jsem cítila potřebu něco napsat.

Tak nějak tu komentáře od ostatních utichly,asi za to může můj blbej předchozí příspěvěk

Nicméně se vztah trochu zlepšil,po tom "výbuchu" není sice ze mě žádná
mrcha,ale stala jsem se trošku odměřenější.Pozornost mého přítele se od
té doby hodně změnila k lepšímu

Ale jak říkám - vydržím vůbec vztah, kde je základem být odměřený?Chci
to vůbec? Pokud mám vydržet zrovna s NÍM tak bych měla,jenže já hodně
přemýšlím o tom si najít někoho,komu nebude moje upřímná láska a
náklonnost vadit..Ne někoho,komu dělá dobře chladná ženská..

Co bude dál zatím nevím.. Bohužel

Jsem v tom stále po uši,ale vycítila jsem tak trošku nějaké změny.Protože je toho poslední dobou na mě fakt hodně (spousta kamarádů se na mě vykašlalo,problémy v rodině)tak to ve mě vřelo jako ve výbušné sopce.Minulý týden jsem jela k drahému autobusem,měl dva dny volna,takže jsme chtěli být spolu.Přijela jsem k němu - abych to musela celé popsat tak to by byl moc dlouhý článek,nicméně zase jsem zjistila jeho lhostejnost vůči mě (jen zkráceně - mě smsky z práce nikdy nepíše,tvrdil mi,že nemá kredit,dozvěděla jsem se ale že mu nečiní problém psát svému synovci ohledně počítačové hry,ale asi neměl čas MNĚ napsat jedinou smsku).No a to mě hodně vytočilo,sebrala jsem si věci a odešla jsem od něj pěšky domů.Prostě totální výbuch.Tohle asi nečekal,tak mi vypisoval smsky kde jsem,že pro mě přijede atd. ale já mu na to vůbec neodpověděla,kašlala jsem na něj.Domů jsem přišla sice s brekotem ale s novou nabitou silou, ono všechno špatné je přece jen k něčemu dobré.Stala jsem se chladnou.V ten den jsem si vypnula mobil a jela jsem do města si dát pivko s jediným kamarádem,který mi zůstal.Další den jsem se taky na mobil ani nepodívala.Zapnula jsem ho až třetí den a divila jsem se - měla jsem od mýho drahouše na mobilu asi 20 smsek.Přijel po práci ke mě a začal docela sekat latinu.Další věc kterou si podělal bylo,že si spletl datum na naši dovolenou - zapomněl že máme jet o den dřív než on má dovolenou,ale já jsem mu to čtyřikrát říkala a připomínala a prosila ho,aby si to v práci zařídil. On mě ujišťoval že v pohodě - ale pak na to zapomněl. Takže si pěkně musí v práci nahnat 16tku, abychom mohli vůbec někam odjet.. Dobrý co? To je teda vztah.. Mám obavy,že odjedu na vysokou a to co mezi sebou táhneme prostě vyšumí.. Pořád čím dál víc cítím, že to nemá budoucnost..

Ptej se svého srdce. Máš ho ráda? Máš. Má tě rád on? Říká že má. Věříš mu? Ano. Tak mu věř a až budeš mít důvod mu nevěřit, tak mu přestaň věřit a půjdete od sebe. Nesmíš ale ten důvod intenzivně hledat ve volném čase. To si máš najít nějakého koníčka, abys přišla také mezi jiné lidi,( i když jsou i koníčky samotářské, třeba rybaření, ale chodí se i na schůze a na brigády)Společné zážitky jsou důležité, ale měla bys mít i jiné známé či kamarády, abys na něm nebyla tak závislá. Tu závislost on vycítí a může ho tížit a paradoxně ho od tebe vzdalovat. (Nějakej macho by se tím ale kochal.) Mrzí tě, když ti nepošle SMS alespoň na dobrou noc? Mrzí. Tak mu to úplně normálně řekni, nevyčítej, nežadoň, musíš najít ten správný, normální tón. Že by tě těšilo, pokud se celý den nevidíte, když by ti napsal alespoň dobrou noc. Ale napsat můžeš i ty a slušnost je odpovědět. Co jste dělali celý den, to si můžete říct až se potkáte. Možná jsem v něčem mimo mísu, za to se omlouvám, ale původní příspěvěk jsem četl už před časem a mám málo času :o)

Abych řekla pravdu,čekala jsem na tebe,jestli jsem taky něco připíšeš..Často čtu předešlé diskuze a ty jsi v nich často figuroval s názory,které mi připadly nejvíce objektivní.. Stejně jako zbytek lidí, kteří mi tu radili.. Všem za to moc děkuji..

Asi má pravdu taky angelwomen,která psala,že bych se měla zamyslet nad sebou. Asi bych měla být opravdu taková jako se cítím já, ne tak jak by to spíše vyhovovalo mému příteli.. Včera za mnou přijel před noční směnou a mluvili jsme spolu.. Vážně je spíš něco se mnou, protože on na našem vztahu žádné problémy nepozoruje, prostě po mě chce, abych v klidu studovala, nezabývala se jeho bejvalkou a byla v pohodě.. Říkal, že by byl nejradši, kdybychom spolu dál chodili a on mi ve všem co budu potřebovat pomáhal, takovej náhradní tatínek.. Možná že se stresuju fakt zbytečně, možná až hodně zaujatě sebe srovnánám s jeho bývalkou přítelkyní a to jsem tu holku nikdy neviděla a Martina ani v té době neznala.. Možná nám nepřeje okolí a proto mi vnucuje takové kecy o ní? Kdo ví.. Nicméně se rozhoduju, jestli mám zkusit odbornou pomoc u psychologa, aby mi pomohl uvědomit si samu sebe a další věci, které mi chybí.. Já se ale k němu stydím jít, nevím co dál dělat, pořád to není ono.. Jako vždy přítel je v pohodě, žádnou krizi nepozoruje a já se cítím mizerně..

Víte, já se sem nechci moc míchat, protože tu máte moc pěkně rozjetou diskuzi. Jen mi prostě přijde líto, že hodná holka chce být potvora, aby zaujala nějakého blbečka. Jsou i chlapi, kteří hodnou holku hledají a ocení. Budou si jí vážit už prostě pro to, že je to hodná holka. Jenže nemůžou, protože s nima chodí nějakcí pětatřicetiletí chlapíci, co na ně kašlou a ony se kvuli tomu snaží být mrchy. Ehm.. Smutné.

Moje rada je: prostě buď tím, co jsi. A pokud to nevíš - jako já - a ptáš se, proč jsi na světě a k čemu jsi dobrá... tak všechny potřebné odpovědi na otázky o tvojí identitě najdeš zapsané ve svém srdci. Ptej se ho. To mi poradila Zonan a funguje mi to (-:

A co se rozchodu týče.. Já bych prostě byl nejraději, kdyby se nikdo nerozcházel a každý spolu žil šťastně až do smrti. Je to strašně iracionální a nelogický názor, ale vím, že skoro ve všech případech, kde nefigurují drogy, alkohol, dluhy, lži a nevěra, budu radit nerozcházet se. Asi jsem zaujatý.

Brrr to jsem zase napsal pozitivní ezoterickou hrůzu, měl bych jít rozstřílet pár hlav do nějaké PC hry, abych se torchu srovnal. Ohněm a mečem!

Cituji: "Vůbec nechápu, proč se mnou chlapi dokážou takhle zametat.." Myslím, že odpověď najdeš v příspěvku Zonan...

Co budeš dělat pokud se s ním rozejdeš??? Možná můžeš ten čas využít k tomu, aby sis,jak Zonan píše, uvědomila, kdo vlastně jsi a naučila se mít sama sebe ráda. Najdi svou vlastní cenu, pokud chceš, aby ji viděl i někdo jiný.
Pořád stopuješ čas, kdy se neozval, ale jak jsi naplnila ty hodiny čekání na to? Chvíli ses snažila, ale dlouho ti to nevydrželo. Máš přece svůj vlastní život a on by měl chtít být jeho součástí - ne aby ses doprošovala a věčně počítala každou minutu, kdy se neozval

Čím víc toho čtu, tak si také myslím, že bys měla změnit celkový přístup sama k sobě spíš, než řešit svého přítele.

Já fakt nevím co mám dělat dál!!

Jak jsem psala, celý jeden den jsem se mu neozvala a pokoušela jsem se naplnit svoje koníčky bez něho. Bylo mi docela dobře,nálada se mi zlepšila a myslela jsem, že jsem se konečně dala na tu správnou cestu.. Další den jsem mu napsala asi jednu smsku a pak ten další mi volal z práce jestli za ním nechci přijet.. On totiž pracuje kousek od našeho baráku, asi dva kilometry..Něco takového udělal tak po druhé za tu dobu co jsme spolu. Že by si nebyl jistý jestli náhodou nemám jiného nebo tak něco? Každopádně jsem přijela, pak z práce šel rovnou k nám a užili jsme si bezva den, šli jsme na hříbky a tak.. Jenže během dneška mi zatím nenapsal jedinou zprávu, pochybuju, jestli mě bude chtít vidět.. Zase si je možná jistej, že sedím doma na zadku a čekám jenom na něho! To asi fakt nemá cenu, jenže já vůbec nevím co budu dělat, pokud se s ním rozejdu a jestli to mám takhle radikálně řešit.. Já vím, ještě má celej den na to aby se ozval, ale cítím se fakt hrozně!! Vůbec nechápu, proč se mnou chlapi dokážou takhle zametat..

Odpověz si na otázku: „CHCI SE OPRAVDU JEŠTĚ TRÁPIT?“

ANO
Pokračuj v tom, co děláš. Pravděpodobně jsi ještě nedosáhla na samé dno. Není to odsuzování z mé strany. Naprosto přijímám Tvé rozhodnutí s vědomím, že člověk se musí dostat na dno, aby se odrazil a mohl stoupat vzhůru. Nadále budu s láskou v srdci sledovat Tvůj příběh, abych Ti mohla podat pomocnou ruku v momentě, kdy opravdově zatoužíš ho změnit. Bude jen na Tobě, zda ji přijmeš, nebo přijmeš pomoc někoho jiného. Je to jedno, protože jsme každý jiný a každému vyhovuje něco jiného. Jakmile přijmeš rozhodnutí ke změně a budeš otevřená, objeví se někdo, kdo Tě vytáhne z bahna. Může to být opravdu nečekaná pomoc. Já budu každopádně šťastná, když si jednou přečtu, že se Ti podařilo uvolnit své vzorce chování a stala ses sebevědomou (ne namyšlenou a ignorující) a láskyplnou bytostí.

NE
Uvědom si, že TY MÁŠ BYT SAMA SEBOU!!! Ty jsi ten úžasný dar, jež mohl Tvůj „přítel“ rozbalit a radovat se z něj. On si jej ale neváží. Proč nadále po něm toužíš? Chceš se hrabat ve své méněcennosti, shazovat své sebevědomí stále více a více do propasti? Tento příběh není o Tvém příteli. Tento příběh je jen a jen o Tobě! O Tvé sebeúctě, sebevědomí. Pokud nezměníš vnímání sama sebe, každý Tvůj přítel se bude chovat stejně nebo ještě hůř. Nebudu Ti radit kadeřnici, kosmetičku, pokec s kámoškami, fitness. Tohle trochu pomáhá, ale jsou to jen berličky, které nemají dlouhodobějšího účinku. Je nutné naprosto překopat vnímání reality a toho, co se Ti děje. Je to dlouhodobý proces a rozhodnutí je jen a jen na Tobě.

Taky si myslím, že měnit svou osobnost kvůli někomu jinému, není správné Chlap by tě měl milovat proto, kým jsi, ne pro něco falešného.
Každopádně, není na škodu uvědomit si, že nikoho si nezískáš přílišnou péčí, tím, že vždy bude vědět, že kde tě posadí, tam tě taky najde a tím, že mu vždy vyhovíš. Tak budeš jeho stín, ne partnerka. Jak píšeš - možná stačí dát jen trochu najevo, že jsi silná osobnost, která sebou nenechá zametat. Nechovej se tak, jako by byl on celý tvůj svět, ale tak jako bys ho ty pustila do toho svého
Ale jestli za to stojí, to musíš vědět jen ty sama.....

Děkuji za radu, moc to pro mě znamená
nicméně jsem mu dneska celé odpoledne nenapsala ani jednu smsku, byla
jsem plavat a neměla na to čas. Pak když jsem se koukla na mobil, tak
tam byla od něj zpráva jestli může za mnou přijet už dneska.. Že by
pokrok? Takže možná fakt stačí, abych měla svoje koníčky, byla trošku
nezávislá a už o mě projeví zájem? No budu čekat jak dlouho mu to
vydrží.. Jásot je ještě předčasný.

jsem o hodně pátků starší než ty, tak to prosím , neber jako mentorování. Pokud s ním zůstaneš a budeš pro něj dělat, jak píšeš , první a poslední, bude ti vadit, že nejsi a nemůžeš být sama sebou. A zvaž , jestli ti ten vztah stojí za to. Neustále být srovnávána s někým jiným a přemýšlet, proč pro tebe nedělá, to co dělal pro ni , je na palici a štěstí ti nepřinese. Ale než se rozhodneš k nějakému kroku, zkus s ním promluvit. A neber v potaz řeči o tom, jak se k ní choval, od jiných lidí. Nebyla jsi u toho, tak to může být i trochu jinak. A co když si tebe vybral právě proto, že jsi jiná a je s tebou v klidu a vůbec neví, ani netuší, že se něco děje?

Takže je vlastně tou hlavní radou se s ním rozejít? Netušila jsem, že to budu muset řešit až takhle silně.. A to všechno jenom kvůli tomu, že někoho miluju a snažím se pro něj dělat první a poslední.. Pokud se to bude jak říkáš zhoršovat tak pak opravdu nevím co dělat dál..

Víš, sorry, ale docela mě zaráží, že pořád přemýšlíš o tom, jak se máš změnit ty, být záhadnou a atd. a to fakt kvůli tomu týpkovi, kterého jsi teď popisovala? Ten frajírek mi přijde spíš jako dost nemotornej zamindrákovanec, co by se měl zamyslet sám nad sebou. Nevyhovuje ti snad to jeho buranský chování nakonec? No nevím. Pokud je to tvůj první vážnej vztah a být bez chlapa je "ostuda" tak si ještě užiješ, protože se to začne zhoršovat, to mi věř. Nedělej ze sebe mrchu nebo femme fatale, buď sama sebou. Obklop jsem se kamarády (nejen kámoškami), vezmi si třeba zvíře z útulku, tanči ,maluj se, vař (a taky jez) Pak začne dolejzat pro změnu on. A až to udělá, budeš ta silná ty, bezkonkurenčně.

Děkuji moc za radu,už jsem myslela,že mi nikdo neodepíše..

Jenže já mám ten problém, že neumím být moc samostatná.. Kvůli němu jsem zanechala skoro všech svých koníčků a chtěla jsem být jenom s ním,což ho možná obtěžovalo a pořád mi říká, ať se něčím zabavím taky sama.. Jenže já se fakt snažím, třeba včera mi napsal zprávu a já mu vůbec neodepsala, jela jsem do města za kamarádkou a dneska se taky někam chystám... Není to ale to pravé ořechové, cítím že chci být s ním, sice si dokážu najít aspoň nějakou zábavu, jenže v srdci vím že to není ono! Já totiž stále nevím, jak mám být aspoň trochu jako jeho bývalka, protože pořád mám před očima mýho přítele jak je mu jedno kde jsem a co dělám.. Asi si to jenom domýšlím, ale potřebovala bych jako "nakopnout" k tomu, abych se nechala trošku dobývat.. Já totiž taková zatím být neumím.

Mimochodem četla jsem diskuze od jiných slečen a jakási paní jedné radila, že má být tajemná a nechat se dobývat, abych její kluk věděl, že ji nemá jen tak zadarmo.. To je přesně ono oč tu běží, já vím! Ale jak to takhle provést?

Být hodná holka nebo mrcha...? To je asi to, oč tu běží.
Jak se říká: "Hodné holky se dostanou do nebe, zlobivé kam chtějí." A obávám se, že je hodně mužů, které takové potvůrky přitahují.

Možná je opravdu problém v tom, že jsi moc hodná. Ukaž mu taky jinou stránku své povahy - ukaž mu, že všechno není samozřejmost, že umíš být asertivní, samostatná, nedělej vše podle něj, věnuj více času sobě, .staň se mu vzácnější...

Nejde o to, abys byla jako ona, protože podle tvého popisu to byla obyčejná chladná vypočítavá mrcha a není důvod, pokud jsi hodná holka, aby ses stala něčím takovým Ale nebude na škodu využít ve svůj prospěch určitých atributů jejího chování Nedávej mu vše zadarmo, ukaž mu, že se musí o tebe snažit, že tě nemá jistou

Na druhou stranu taky záleží, do jaké míry si ji tvůj přítel vybral jako svou modlu - protože mít vedle sebe chlapa, který se cítí nejlíp jako hadr na podlahu a když ho holka využívá, podvádí a dělá z něho soustavně vola asi taky není to pravé ořechové.... To víš jen ty sama, do jaké míry to u něj převažuje....

Přeji všem hezký den,

jelikož se trápím už hodně dlouhou dobu ve vztahu s mým
přítelem,rozhodla jsem se to řešit prakticky kdekoliv.Po brouzdání na
netu jsem našla tyto stránky - a rozhodla připsat příspěvek. Protože
příběh není rozhodně krátký,obávám se, že zaberu hodně místa.

Je mi 21 let a s přítelem chodím od svých 17 let. Potkali jsme se hodně
velkou náhodou - v autobuse. Tehdy mu bylo 31 let. Ano,dělí nás od sebe
13 let. Možná to je taky náš velký problém. Nicméně hlavním problémem
je, že v té době jsem se ještě trápila kvůli minulému vztahu a nebyla
jsem ještě pořádně vyléčená z ran, který mi můj bývalý přítel zasadil.
A on mi začal vykládat o svojí bývalce. Jmenovala se Lenka, chodili
spolu pět let a co mi o ní říkal, no nestačila jsem se divit. Prý
dělala tři vysoké školy po sobě a on jí je platil. Na kolejích mu spala
snad s každým a on jí to vždycky odpouštěl - čekal na ni až přijede
domů a těšil se na ni. Pak mi dokonce zasadil ránu do srdce - tvrdí o
ní, že byla hezčí než já. Dělala totiž modelku. No a od té doby se to
táhne tři roky. On o ní mluvit nechce, prý to byla hodně zlá holka, ale
podle všeho moc dobře vím jak ji miloval a že mě bere jenom jako
nějakou náhradu.. Když jsme spolu začali chodit nechodili spolu už pět
let.. Nebo to je jenom nějaká moje předtucha? Totálně mě taky dostal,
když mi řekl, že se kvůli ní chtěl oběsit když se s ním rozešla a našla
si jiného.. Tehdy vážil hrozně málo kil.. Pak jsme spolu chodili nějak
rok a bratři mého přítele mi řekli, že jsem na něho až moc hodná a že
on toho bude zneužívat, říkali mi prej buď jako Lenka, pak to bude
všechno jiný. Jenže já nedokážu být jako ona. Jsem druhým rokem na
vysoké a pokaždé se hrozně těším až za ním přijedu. On ale se tváří
úplně normálně, jako by o nic nešlo. Když jsem pak od okolí slyšela co
vyváděl když byla pryč jeho bejvalka, je mi do brečení. Kvůli ní
posiloval, kvůli mě by tohle nikdy neudělal. Hodně přibral, neříkám že
pro mě neudělal nikdy nic, utratil taky za mě spoustu peněz, ale jsem
mu totálně lhostejná! Předevčírem jsme spolu měli moc hezký den, jeli
jsme spolu nakupovat do města, a včera mi napsal, že se uvidíme až v
sobotu.. Moje mamka když mě najde brečet pořád říká - jeho bejvalka
byla potvora, ty jsi na něj moc hodná a on si tě pak neváží.. Co mám
dělat, aby měl ke mě stejné city jako tehdy k ní? Připadám si jako
úplný blbec.. Navíc když jsem od něj o 13 let mladší, tak je mi ještě
víc trapně, když všichni okolo ví, jak je můj přítel v klidu a nic
neřeší.. Pořád jenom něco řeším já..