Už nevím, co mám dělat...

ahoj jsem s človekek 16 let.mam ho rada ale našel si holku mladou a ja se citim zle

Dobrý den , moje dcera má takový problém , má dokončit takový příběh: V chaté bylo teplo a útulno, v krbu praskal oheň, hořící dřevo vonělo a já pomalu usínala. Když najednou ... buch ... někdo nebo něco klepe na dveře. Prosila bych moc pomoct nevíme jak to dokončit:(

Prosím odepisujte na to hned:) DĚKUJŮ:)

Ahoj..já jsem zažila neco podobneho..:( kdyz mi bylo 19 tak jsem spolu zacali chodit.. mu bylo 18..ze zacatku to byla nadhera..ale asi po roce jsme se nejak neshodovaly..hádali,ale hadky byly z nepodstatnych veci..po tom roce,co jsem už psala jsme si nejak pekne prepsali psat,bylo mu vsechno jedno..nikam jsem nechodili ikdyz jsem já chtěla,mu se nechtělo,nebo naopak..ale presto jsme se meli rádi. Na icq jsme si psali,ale ne jako na začatku. Už sem měla poccit,ze se mnou nechce být o víkendu,nekdy pres tyden./nebyl ze stejneho mesta,ale byl dál/ ..on me nedokázal podržet,proste nic..ale presto mi s ním bylo krásně. psala jsem mu že se trapim že se bojím,že ho stratím a on nic..nebo rekl neboj se...po roce a půl jsem to nevydrzela a prasklo to ve me a rekla jsem mu že
je konec,že me to nebavi,ze to nema smysl..mesic jsem to vydrzela nepsat mu,volat,atd..on mi taky nepsal..po 2 mesicich jsem mu psala,ze ho chci zpátky,ale on mi neodepisoval..pak mi napsal,že to nema cenu,ze si chce uživat s kamaradama..a že se má fajn a že se dohromady už nedáme..co mám delat?:-/chci ho zpatky..ale asi to už nepude..budu muset zapomenou,ikdyz to tak lehce nepujde myslela jsem si,ze je jediny chlap mojeho života..ale asi jsem se zmýlila..takže asi jsme na tom stejne,jenze vy spolu jeste jste,ale my už ne bohužel

Ahoj..já jsem zažila neco podobneho..:( kdyz mi bylo 19 tak jsem spolu zacali chodit.. mu bylo 18..ze zacatku to byla nadhera..ale asi po roce jsme se nejak neshodovaly..hádali,ale hadky byly z nepodstatnych veci..po tom roce,co jsem už psala jsme si nejak pekne prepsali psat,bylo mu vsechno jedno..nikam jsem nechodili ikdyz jsem já chtěla,mu se nechtělo,nebo naopak..ale presto jsme se meli rádi. Na icq jsme si psali,ale ne jako na začatku. Už sem měla poccit,ze se mnou nechce být o víkendu,nekdy pres tyden./nebyl ze stejneho mesta,ale byl dál/ ..on me nedokázal podržet,proste nic..ale presto mi s ním bylo krásně. psala jsem mu že se trapim že se bojím,že ho stratím a on nic..nebo rekl neboj se...po roce a půl jsem to nevydrzela a prasklo to ve me a rekla jsem mu že
je konec,že me to nebavi,ze to nema smysl..mesic jsem to vydrzela nepsat mu,volat,atd..on mi taky nepsal..po 2 mesicich jsem mu psala,ze ho chci zpátky,ale on mi neodepisoval..pak mi napsal,že to nema cenu,ze si chce uživat s kamaradama..a že se má fajn a že se dohromady už nedáme..co mám delat?:-/chci ho zpatky..ale asi to už nepude..budu muset zapomenou,ikdyz to tak lehce nepujde myslela jsem si,ze je jediny chlap mojeho života..ale asi jsem se zmýlila..takže asi jsme na tom stejne,jenze vy spolu jeste jste,ale my už ne bohužel

Teda ono je to jedno jestli je partnerem žena nebo chlap.

Opravdu nenapiš ty, pokud je vztah mrtvý tak mu icq nepomůže a pokud není tak najednou zjistí že tě nemá k dispozici kdykoliv chce. Ono je to trochu prokleti doby , lidé jsou skoro pořád spolu aspon virtuálně a nejsou si vzácní.
Pomalu bych se nebál počkat až napíše on a pak odepsat "ahoj moc se mi stýská ale ted jdu s kámoškou ven ozvu se potom" a icq status offline. Tohle je mustr nejsem ženská :) A aspon budeš vědět na čem jsi.

Teda souhlasím s postupem s těma věcma okolo už tak moc doslova ne :)

je urcite rad ze jsi ale ted chce byt sam a vsechno ostatni vcetne tebe jde stranou. kdyz je tam nema na tebe naladu.


pises ''Smsky žádné, na icq mi sám nikdy nenapíše, je online, ale nenapíše, musím já.'' nemusis a ani to nedelej.


nesleduj ho, a nech ho byt. dej mu to co potrebuje - klid. ikdyby to melo byt to jediny.


potom mu bud zacnes chybet nebo ne. nejspis se ted dusi z toho ze si prijde pod kontrolou a chce vetsi volnost. ma k tobe vztah ale to uhaneni ho otravuje a neni schopny ti to rict primo proto slibuje a vymlouva se aby mel pokoj. je docela mozny ze jestli to bude takhle dal uz se nevrati.


zadny obdobi neceho neni naporad veci, okoli i pocity se meni a vsechno se vyviji jen nezabredavat do minulosti ale prozivat to co zrovna je obcas je to prijemnejsi obcas zase tezsi proto je dobry prijimat to 'ted' a pripravit se na to nejhorsi ne chtit to vratit za kazdou cenu jen proto ze byla prijemna. to by bylo sobecky i najivni.


on si ted chce ziskat nezavislost. je ve fazi hledani chce se jen bavit a ty to nezmenis. neni tak dovyvinuty jak ty od nej cekas. proto ma po 5ti letech pocit ze mu hodne uteklo a zrovna ted objevil i jak se dobre bavit. k tomu pomohla zmena situace, tlak, starosti..


venuj se taky sobe a zbav se zavislosti na nem. pocitej s tim ze se uz nevrati a zkus davat ve vztahu obecne vic volnosti. treba se potom vrati protoze pozna ze s tebou nemusi nic predstirat ale je i mozny ze potom uz o to nebudes stat ty sama. jestli budes hledat jiny vztah dej si pozor aby to byl nekdo kdo uz tohle ma v sobe srovnany a ma i stejny pohled na zivot jako ty abys jednou nebyla zase nestastna.

Ahojky, toto je pouze můj názor, jelikož jsem něco tehdy podobného zažila.
Když mi bylo 16 let začla jsem chodit s prýma klukem a byli jsme spolu dohromady 5 let.
2 roky opravdu nádherné, ale pak se to nějakým způsobem začlo měnit. Začal si vymýšlet a podobně, musela jsem mu vlézt do mobilu, abych se to konečně dozvěděla. A dočetla jsem se nemilé věci, bylo mi jasné už na začátku že dlouhý vztah od 16 prostě nemá budoucnost a to z prostého důvodu, že člověk není pořádně vylítaný, vyblblý, chce toho ještě tolik zažít a né se od 16 uvázat na jednoho člověka, ale tak je to i logické ať už tvrdí " né miláčku já chci být jen s tebou", když jsem mu tenkrát navrhla pauzu s tím, že si může užívat s kým chce a jestli pak zjistí, že prostě mu je nejlíp semnou ať se ke mě vrátí, ale samozřejmě, že i já si budu užívat, no ale to by asi sobecky nepřenes přes srdce, že i já, tak on na to, že ani omylem, že jinou nechce a bla bla bla. Hodně velký omyl a jen jsem se s ním trápila další 3 roky až to prostě zkončilo, už jsem mu nemohla věřit. Trápila jsem se opravdu šíleně, ale teď mám úžasného přítele, jsme spolu 2 roky, stavíme baráček a můžu říct, že vše zlé je pro něco dobré, ikdyž v tu danou chvíli si to člověk nepřipustí. Je to úleva nemít ty stavy a kouknout mu do mobilu, není proč, není důvod. Oba jsme zažili hrozně moc a už není potřeba někde samostatně pařit, chlastat a užívat si s někým jiným, baví nás Vše provozovat spolu....
Takže nesmutni ono to nějak dopadne ať už dobře nebo ne, konec má vždy nový začátek a třeba i lepší

Tak jsem zase tady po nějaké době. Nicméně furt se v tom patlám. Minulý týden až začátek tohohle vypadalo všechno lepší. Byli jsme spolu mnohem víc, jelikož rodiče odjeli do Alp. A musím říct, že kdybych ho neznala už skoro 6 let, byla bych teď asi relativně v pohodě a možná by mě jen trochu mrzelo, že mi moc nepíše. Jenže problém je v tom, že moooc dobře vím, jak se chovat 5 let a vlastně všechno se změnilo, když nastoupil na tu novou VŠ. Já vůbec nevím, co si mám myslet, nevím, na čem jsem. Když jsme spolu - super - to už jsem tu psala. Vždycky si řeknem, že si budem volat a co podniknem příští víkend a oba se těšíme (aspoň to tam vypadá). Odjede domů a jako by utlo. Za celý týden mi samozřejmně nezavolá, napíše mi asi 1 smsku za den, většinou neobsahuje žádné "stýská se mi, mám tě rád...", spíš třeba "je tu horko, mám hodně učení...". Večer jsme na kecálku oba online, když nenapíšu já, tak on taky ne. A když už to nevydržím a třeba napíšu a řeknu mu, proč mi slibovat, že zavolá, když to stejně neudělal, tak vždycky řekne třeba "bolí mě hlava, nechce se mi volat" atd. Jenže už 3 týdny se o to snažím, jen si zavolat, nic víc! Ale jednou se mu vybije mobil, pak zase to a ono. Když mu řeknu, jestli si všiml fotek na facebooku, řekne že se nedíval, jelikož se učí, že se mrkne pak (ale od té doby tam má kupu svých statusů, kecá s kamarády...). Mám prostě naprosto strašný pocit, že se vymlouvá, jsou to takové maličké lži, které samotné nic nekazí, ale když jsou pořád! Rodiče na něj mají strašné nároky a vždycky jsem to byla já, ke které se "schoval" a pro kterou existoval. Vždycky od nich utíkal ke mě. Jenže teď má od toho kamarády. Vím 100% že holka v tom není. Jen kamarádi. Mám pocit, že jsem se dostala na linii rodičů, takové to, co musíš okomentovat vhodně, aby to dalo pokoj. Onehda mi řekl, že jim občas lže, že jde za kámošem, aby neměli kecy, že je zas se mnou. Jenže já ani nevím, jestli mě to těší. Asi ne. Když lže jim, proč ne mě, že se musí učit, nebo že si nevšiml, nebo že má pokažený mobil. POKAŽDÉ, když si postěžuju, že mi neodepsal tvrdí, že jo, ale že mi to asi nedošlo. Už mu přestávám v tomhle věřit. Asi mě má rád, to jo, ale má mě spojenou s prací a trablema s rodiči, na VŠ má super kámoše a rodiče daaaleko, žádné problémy, nikdo ho nebuzeruje. Když jede za mnou, podstupuje riziko, že zase bude mít doma přednášky o tom, jak se mnou je až příliš a tak. Já už nevím, jak z té situace ven kdysi pro mě dělal tolik věcí, bral si kufr na přednášku aby z ní mohl hned na vlak a přijet za mnou, teď končí odpoledne a nebude se přece tahat s taškou a večer se mu nechce jet. Kdybych nevěděla, jak dokonalý byl před tou VŠ, asi už bych to skončila... ale když já ho mám tak ráda, jen nevím, jestli ten člověk, kterého miluju, ještě někde v něm je

Nevím,jestli vás bude tento článek bavit číst,ale moc prosim o radu.Přítel chodil 4 roky s holkou(byla jeho první a miloval ji až za hrob).Plánovali spolu i dítě ale ona se s nim rozešla.Kvůli jeho žárlivosti.Podváděla ho.Nesl to těžce.Nejsou spolu 3 roky,spolu chodíme 2.Chtěl ji z5,ale ona ho ne a potom začal semnou.Ona si pořídila ditě s jiným a i my už máme miminko.Jenže ona toho mojeho neustále prozvání,píše mu,očernuje mě nebo ho.Chce ho zpátky no.Je falešná.I když se rozešli pořád si psali a mi to vadí.Přestali a ona začala ted.ON na ni nikdy nezapomene,bojim se že ho mi přebere

Ahoj Adiku,
já osobně si myslím, že se to nějak vyřeší dříve než za ten rok a půl. Třeba tobě nebo jemu spoustu věcí dojde, když nebudete chtít všechno řešit za každou cenu.
Mám pro tebe jenom jednu radu. Zkus dělat věci sobě pro radost, ne kvůli jemu. Pokud tě baví chodit po horách, tak po nich choď, ale užívej si to kvůli sobě, ne kvůli tomu, aby on viděl, že se dokážeš bavit i bez něho. Nakonec to možná pomůže, chlapi jsou lovci a jakmile se jim začneš trochu vzdalovat, tak zpozorní a začnou se zase snažit. Myslím, že to tak máme všichni, že holt chceme to čím si nejsme jistí...A pokud to nevyjde podle tvých představ (samozřejmě bych ti moc přála, aby to vyšlo), tak se ti nezhroutí svět. Budeš se umět zabavit i bez něj a spoustu dalších lidí, na které se můžeš spolehnout a kteří tě podrží.

Tak jsme se včera o tom trochu zase bavili. No, nedopadlo to zcela ideálně, ale už mám aspoň trochu jasno. Zeptala jsem se přítele, jestli by mě chtěl tam ve městě, kde studuje. Kdybych tam šla třeba na magistra. Řekl že jo, ale že bychom asi nesehnali stejnou kolej. Tak jsem mu řekla, že to bychom nějak vyřešili kdyžtak privátem. Jenže najednou se nějak cukl, že neví, že zas do školy to má teď 2 minuty a nechce jezdit hodinu a kdesi cosi. Takže už aspoň vím, v čem je problém. Řekl mi, že se bojí, že když spolu začnem bydlet, že se nám to hezké, co máme, rozpadne. Bojí se, že bych mu řekla "Teď budeš doma, nikam nepůjdeš." Říkal, že by chodil s kamarády po škole si někam sednout a že já bych byla akorát smutná, že nejsem s ním. A vzhledem k tomu, že spolu je nám hezky... rozhodla jsem se, vyřešit to takhle: odsunu to na pozdější aktuální dobu. Jsem v druháku, magistr je ještě rok a půl daleko. Dám si prostě přihlášky všude a pak mu prostě řeknu, že jsem se dostala a ať se vyjádří. Já myslím, že teď to moc nemá smysl řešit, jelikož, jak říkám, je to ještě daleko. Teď spolu stejně nemůžem bydlet ani kdybychom chtěli. Rozhodla jsem se už na něj nijak psychicky netlačit, nedělat scény, prostě mu vždycky kdyžtak problém zcela jasně řeknu a myslím, že to takhle bude brát líp. A budu se snažit, aby když bude se mnou, užíval co nejvíc. Třeba za ten rok a půl, až už bude mít dosyta kamarádů a všeho, zvolí raději mě. Třeba se jeho názor do té doby změní. Nevím, jestli je to běžné, že 22 letý kluk nemá rád představu "klasického" života (ráno vstát do práce, večer přijít, být doma atd.). Navíc teď budeme s kamarádkou hodně chodit po horách, chceme udělat "partu", třeba když si všimne, že mám život i jinde a že i bez něj dokážu být šťastná (nemusí už vědět, že kudy chodím, myslím jen na něj), nebude se tak bát, že když spolu budeme bydlet, nebude se moci hnout. Nakonec si ale myslím, že raději volí mě i teď, jen se bojí to zobecnit a říct to nahlas. Snad je to čitelné

Adiku beruško, je mi to moc líto, ale přišel pro tebe čas se k tomu nějak postavit. Nejsi šťastná. S tímto jeho přístupem nebudeš. I když se můžeš o to snažit, podvědomí nepřesvědčíš a nebo možná jen na pár týdnů nebo dní.


Bojíš se být sama. Bojíš se, že už si nenajdeš nového kluka, nebo ne tak rychle jak by jsi chtěla. Já ti tak dobře rozumím....ani netušíš jak moc. Tak málo si věříš, tolik o sobě pochybuješ. Osud ti připravil šanci se vyrovnat sama se sebou a získat sebedůvěru. Já vím, to se mi to mluví ... Možná .., přečti si můj deníček, mám o deset let víc a už deset let jsem tu příležitost ,stát se sebevědomou ženskou, nevyužila. Stále ustupuji svým partnerům a divím se, že nejsem šťastná. A také tu hledám rady a porozumnění. Ale ten krok je jen na tobě. Teď nebo nikdy. Teď se staň dospělou.
Pak si tě ten nový kluk najde. Ale zatím pro něj ještě nejsi připravená. Drž se!

Taky tě asi nepotěším, ale byla jsem svědkem něčeho podobného u kamarádky. On byl starší, už měl něco za sebou, chtěl se usadit a mít rodinu. Když byla na střední škole, všechno bylo v pohodě, vídali se skoro denně, žili jen pro sebe (ona vlastně ani jiný život neznala, veškerý volný čas trávili spolu). Pak nastoupila na výšku, najednou byla jako "urvaná z řetězu" - spousta nových kamarádů, večírky na koleji, diskotéky ... až tak jednou potkala někoho jiného.
Nechci tě strašit a předem vaši lásku zatracovat, třeba ho to přejde a vše se vrátí do starých kolejí, pouze popisuji, zkušenost jiných.

No, o budoucnosti jako tak... Tak ja jsem vzdycky rikala, ze bych chtela mit domek, psa, deti a manzela... a on vzdycky reagoval, ze to je strasna predstava, ze on se nikdy zenit nebude, fuj, fuj, kdesi cosi. Jednou zminil, ze kdyby mel svuj byt, ze by chtel, at tam s nim jsem taky. Ale ja nevim, ceka ho jeste tolik let studia, o jeden vic, nez me, jelikoz tam tu skolu neudelal. Ja uz nevim, jak to mam vydrzet, jsem porad nestastna, nemam chut do niceho, co bych normalne delala, dneska jsem uklidila cely barak, jen abych neco delala a nesedela a necumela do blba. Vzdycky jsme spolu byvali v patky a dneska dokonce nemusel pracovat, prijel domu a na icq jen tak tlachal o nicem, coz jsem nevydrzela a zeptala se, ze asi kdyz nic nerika, ze asi dneska nikam nejdem... a on ze ne, ze je unaveny. Ale ja uz jsem mu tolikrat naznacila, ze to nezvladam, ze se trapim a ze se nechci rozejit, at se taky snazi, at mi pomuze to udrzet, jenze on si neco takoveho vubec nepripousti, neveri tomu, ze by se to mohlo stat, nebo ja nevim Kdo to zna, asi chape, ze skoro 6ti lety vztah se strasne tezko jen tak zrusi. Vzdyt jsem nikdy nebyla sama, od 15ti let, cele dospivani a dospelost jen s nim... Navic je tu jeste jedna vec, ktera me strasne trapi. Jsem trochu nemocna a strasne se bojim, ze uz bych si nikdy nikoho nenasla, kdyz po svete chodi tolik krasnych holek.

Přemýšlím, co bych dělala, kdybych byla na tvém místě a odpověď hledám stejně těžké jako ty On je mladý kluk a prostě si užívá - je v těch nejlepších letech na VŠ. Poznal teď co dřív ne - má partu kamarádů, s kterými podniká neustálé akce a život je jedna velká jízda. Pak má tam někde v jiném městě tebe - věřím, že tě má rád, ale ty neznáš jeho kamarády, nezažíváš s ním ty skvělé akce a ještě ke všemu chceš, aby ti pořád psal....
Být na tvém místě asi bych to dlouho nevydržela. Rada je těžká... Já věřím v to, že opravdová láska překoná spoustu problémů, ale vztah musí také na něčem stát a na čem stojí ten váš vztah? Na tom, že se uvidíte o víkendu a to na tebe ještě nemá dost času...?
Zeptala bych se na tě na tohle: bavíte se o společné budoucnosti, bydlení, apod.? Dal ti najevo, že to s tebou myslí vážně, počítá s tebou i do budoucna? Pokud ano, snažila bych se toto období přežít, využila bych ho sama pro sebe, věnovala bych se svým koníčkům, studovala jazyky, atd. Pokud ale nic takového nenaznačil a cítíš, že váš vztah uvízl na mrtvém bodě, uvažovala bych asi, zda to má nadále cenu....

Asi to bude znít ostře a nebudeš to chtít slyšet,ale kašle na Tebe...stalo se mi něco podobného,bývalá si našla novou partu na vejšce a začla se chovat dost podobně,jak popisuješ.
Otevřely se mu prostory a co ty víš,jestli už tam nemá někoho vyhlídnutého..jeho chování tomu trochu nasvědčuje..a tebe si jen udržuje a nebo v tom taky hraje lítost a to co jste spolu prožily..tady je každá rada drahá,ale rozhodně se mu nevnucuj a opětuj jeho nezájem..ale z osobní zkušenosti vím,že takový vztah neklape..o těch rodičích vím taky svoje..ze začátku samý tutununu a potom jen pokrytectví a přetvářka..držim palce

no, já nevím, mám dva syny bude jim 21 a 19 let a ani jeden není ještě vyzrálý na vážný vztah. Možná chceš víc, co on ti teď může dát. A to je asi chyba.
Můj starší syn chodil nějaký čas s děvčetem, osobně jsem ji neznala, jen z fotek a co mi o ní vykládal. Moc by se mi líbila a fandila jsem jim, jenže ona dělala v tom vztahu tolik chyb, že se s ní rozešel. Tak jsem si říkala, kdybych si s ní mohla povykládat a říct, jak ne.
A mladší syn, měl taky moc hodnou a hezkou holku, ideál. Ale moc na něho tlačila a tím se mu zprotivila. Myslím, že každé děvče by se mělo nechat trošku dobývat a malinko působit tajemně, aby si chlapečci nemysleli, že všechno mají zadarmo.
Podle mě jste byli ještě děti, když jste spolu začali chodit a on si teď užívá volnosti, Určitě tě má rád, ale být s kamarádama je pro něho taky příjemné. Problém je, že tě nemusí jeho rodiče. Vím, jak pro moje syny je důležitý můj názor. Snaž se tím moc netrápit a uvidíš, co bude dál. Jsi mladá a máš všechno před sebou. A pokud on není ten pravý, přijde někdo jiný.

Ahoj... tenhle příspěvek bude asi dlouhý.Už 5,5 let chodím s přítelem, teď mi bude čerstvě 21, takže od 15ti let. Přítel teď studuje v jiném městě, domů jezdí v pátky. Studuje tam už třetím rokem, ale první dva roky dělal jinou školu než dělá teď. Když tam odcházel, strašně jsem se bála, že na mě zapomene, že si tam najde jinou. Ale opak byl pravdou. Psal mi spousty hezkých smsek, , že se na mě těší, že mě má rád, vymýšlel, co podnikneme o víkendu. Psali jsme si na icq, dlooouho volali na skype, no prostě krása. Jediné, co mě mrzelo bylo, že tam neměl moc přátel, byla to škola fyziky a matiky, takže co čekám Jenže mu to nevyšlo a proto teď v září nastoupil na jinou školu. Všechno bylo fajn, než odjel. Dva dny se mi skoro neozval a když, tak jen "jdu do hospody". Najednou tam má spoustu kámošů, celá ta kolej snad jen neustále paří (když už jsme u toho, tak já npřesně tohle k smrti nenávidím, když se někdo neumí zabavit jinak, než kalbama a chlastá každý den!). Byla jsem nešťastná, co že se to děje. Ale řekla jsem mu to a ujistil mě, ať se nebojím, že si dá jen jedno dvě pivka, že se jen chce s někým seznámit, že mě má rád a že se na mě těší. A tak to šlo dál. Pomalu smsek ubylo, icq nefungovalo a skype si ještě nestáhl. A začal FB a já jsem mohla číst jen "Super akce" "Kam se jde dneska? Do jaké hospy?" a ještě ke všemu začal pracovat pro taťku a má toho hrozně moc i o víkendu. Někde jsem tu už psala, že s rodiči to má dost divné, mě nemají v poslední době rádi ani trochu, takže se snaží všemožně překazit, aby za mnou jel. A on jim dost často vyhoví, jelikož je nechce mít rozhádané (a dá přednost udobřování jejich než mému). Takže o víkendech se vidíme sice, to jo, ale kdysi u mě spával přes noc, teď spí tak jednou za měsíc i když mu to pořád navrhuju, řekne "příští týden" a příští týden řekne "ten další, slibuju". Nejhorší ale je, že já mu napíšu smsku a on mi prostě neodpoví. Zrovna minulý týden, blbé nedorozumění, vylekala jsem se, že se něco děje, tak jsem mu napsala asi 4 zoufalé smsky za den, neodpověděl, v noci jsem skoro nepsala a další den to samé až kdesik v poledne mi napsal, že se nic neděje. Když jsem se ho ptala, tak prý celý den neměl mobil v ruce. Můj závěr je asi takový: kdysi neměl kamarády skoro žádné a proto tam byl sám a psal si se mnou, volali jsme si. A já to chci zpět a on? Kdo ví... asi mu to nechybí Pořád se trápím, nechápu to, za týden mi napíše así 3 smsky a na různých icq taky skoro není. Mám pocit, jak bych z jeho životak odešla. Tak jsem se minulý týden rozhodla to vyřešit. Dvě hodiny jsem mu říkala, co mě mrzí, že mi neodpovídá a už ani nepíše. Navíc o prázdninách jede do Alp s rodiči (už zas) a prý "je to přece moje rodina", takže co by jezdil se mnou, že... Nicméně když jsme spolu, je úžasný, hodný, opakuje mi, že mě má rád, je fakt milý. Hned se domluvíme, co nebudem spolu dělat až rodiče budou pryč, že oslavíme moje nározky atd atd. A že se zlepší, že mi bude psát, že je mu líto, že jsem smutná, no prostě dokonalé. Jenže teď byl zase ve škole a asi nemusím psát, co se dělo. Smsky žádné, na icq mi sám nikdy nenapíše, je online, ale nenapíše, musím já. Navíc měl jet výjimečně domů už včera, počítala jsem s tím, že mi napíše z vlaku. Jenže nenapsal. Byla jsem smutná, že stejně needodržel, co sliboval o víkendu, napsala jsem mu to a on jen "Koukám na film, jedu domů zítra, vysvětlím pak." Tak jsem mu odepsala něco jako že už mu vůbec nezáleží, abych já věděla něco o jeho životě tam. Na to, jak se mám, se mě zeptá až druhý a myslím, že to moc nevnímá, psala jsem mu, že mám konečné téma na bc práci a ani se nezeptal, jaké. Všichni to ví, všechny to zajímá. No ale včera jsem mu teda odepsala tohle a už mi na to zase nenapsal. Prostě ticho. Na FB si ještě mění statusy, takže nespí a nemá moc práce. Jen se díval na film. A ten skončíl a už mi nenapsal. Ale já už nevím, co mám dělat. Přes týden to vypadá, že už na mě kašle. A o víkendu naslibuje hory doly, když mu pláču a říkám, že mi teda má říct, že už se mnou být nechce, ať aspoň vím, na čem jsem, tak hned že to není pravda a co by beze mě dělal a tak. Nevím, jak se k tomu mám postavit. Co mám dělat? Když jsme spolu, je nám krásně, je hodný a když odjede, jako by ho někdo vyměnil. Nevím, co mám dělat... pořád se jen trápím, jsem nešťastná, vzpomínám na doby dávno minulé, jaké mi psal krásné smsky. A vlastně to bylo ještě před tím rokem. Ach jo. Chtěla bych to zpět. Alee hlavne bych chtěla, aby se vyjádřil, chce se mnou být, tak ať se podle toho chová vždycky a naopak taky. Ne půl na půl