Stres z nové práce

Já se hodně stresovala před přijímačkama na medicínu, vůbec jsem si nevěřila a psychicky jsem to moc nezvládala (vím že to není práce ale myslím že je to hodně podobné). Moje mamka chodila na koučování, tak mi jednou domluvila schůzku, byla jsem hodně skeptická, ale nakonec jsem tam chodila až do přijímaček a moc mi to pomohlo s najitím sebedůvěry atd. Takže jestli jste někdo ochotný zkusit něco takového tak doporučuju :)

Tak se mi to nepovedlo vložit přímo.

První pokus o vložení.

Protože mám ideální věk 56 let na hledání si nějakého zaměstnání a už rok a půl - nikde nic, musel bych být tak vystresován, že bych byl zralý na psychologickou poradnu. . Když jsem se někde zajímal o práci, tak měli starost, zda jsem úplně zdravý, zda to nemám k nim moc daleko a zda bude dobré spojení i na přesčasovou práci a zda jsem schopen pracovat v mladém kolektivu. Vždy měli pochopení, že v mém věku už zdraví tak pevné nemám, že autobus, či vlak mi nejede každou chvíli na požadované místo a že si s mladými asi nebudu mít co říct a oni se mnou taky ne a tudíž tam budu jako kůl v plotě. Místo jsem k všeobecné spokojenosti přenechal vhodnějším týpkům. Nyní bloudím po místech, kam mě snaživci z ÚP občas posílají a přitom od nich nic nechci (ani nemohu) a chodím na sociální odbor, kde mě peskují, že si přece musím něco najít, nebo mě ty 2 a půl tisíce seberou a hrozí, že se přijedou podívat zda bych nemohl začít rozprodávat pomalu střechu nad hlavou. Je to všechno velmi zábavné a ani netoužím od nikoho dostat radu JAK NA TO ?

Ahojda,

hmmm... tak nějak to cítím dost podobě... za chvíli snad dokončím VŠ a budu nastupovat někam - narozdíl od spolužaček ale nemám vůbec dané směřování mé profese, co dělat, kde se uplatnit (nelukrativní obor, či peníze)... a hlavně se cítím tak hrozně neschopně... brigádně pracuju jako operátorka a když mám zaskáknout na recepci, tak jsem uplně ve stresu, hrotím to... bojím se mnohem víc než jiné brigádnice (je nás tu málo)....

uvědomuju si, že začátky jsou těžký prostě obecně, a jde o to to vydržet. ... ale .. jsem úzkostnější člověk asi... nevim... snad to dám já i slečna prvního příspěvku! moc držím palce..... asi to bude boj...

Ahojky jsme na tom podobně já jsem na novém místě 7 měsíc a je můžu říci, že občas mám pocit, kdy bych chtěla utréci...
ale zase si říkám, že přeci nejsem takový slaboch, abych to
nezvládla...takže jeden týden jsem relativně v pohodě, další týden se v
noci budím hrůzou...a přemýšlím, jestli to co jsem den předtím dělala v
práci, jestli jsem tam neudělala nějakou chybu....prostě si nevěřím a
mám pochybnosti... a tak je to pořád dokola...když volám kolegyním o
radu..každá řekne něco jiného a jak si jako nováček mám vybrat to
správné řešení.......tak Ti držím pěsti jsme přeci ženský a ty jen tak něco nepoloží kirgyt.

klid....z čeho jsi vlastně ve stresu? z novych lidí? z toho že to tam nebudeš zvládat? nebo víš vlastně, kde je příčina toho stresu??? a neboj, zvykneš si tam je to jen něco nového a když člověk jde do něčeho neznámeho, vždycky se klepe....no a pokud tvoje problémy budou přetrvávat, zkus se poradit s psychologem

Minulý týden jsem nastoupila do nové práce jako sekretářka. Ale jsem pořád ve hrozném stresu, někdy se až klepu. Poradíte někdo?