Opustit přítele nebo ne?

Tak to vyvrcholilo....že mě přitel nachytal jak si pišu s jednim
klukem..že až dodělam autoškolu tak snim pojedu do Francie...on si to
zrovna přečetl..uplně vylětěl..A začal mi hazet veci kolem sebe a at
vypadnu...no zkratim to po nějaky nadavkach mi dal pohlavek...Vim že
takovy neni..ale asi to byl velky napor na nervy..a neudržel, protože
si myslel že ho podvadim.. Ja plakala...a on naspal tomu klukovi jako
že at si pro mě přijede že ma co chtěl.atd.. No nějak se to trochu
urovnalo na večer.. A ja druhy den jela k doktorovi domu..a on mi od
rana psal..že mi přeje hezky rano ..a že mam asi něco na praci když mu
nepišu---A když sem byla doma tak sme to s mamkou probirali.. A chapala
to..ale přitel mi začal psat..jak moc pro něj znamenam...a že sem jeho
všechno apod..že beze mě nechce byt..a žadnou jinou nechce a ani si
nenajde... Po takovych zpravach by roztala.každa..a mě ho zas začalo
byt lito..psala sem mu jak to vidim..ale on jakoby to přehližel..a
pořad to chtěl spravit abysme byli spolu... Tak sem mu řekla že mu dam
posledni šanci.... A ted se snaži.... Ale ja uvnitř vim že nejde jen o
snaženi..ale když si vzpomenu na ty jeho zpravy... Tak mi ho fakt
přijde lito...a že ho budu mit na svedomi... Neni takovy aby mě citove
vydiral...ale proste nevim jestli to zvladne..asi se na mě moc nezdravě
upnul...
Tak radtě..prosim...někdy si řikam.že by vše vyřešilo kdybych
nebyla...protože pro mě to je snad stejně těžke tohle provest.......

nechci mu ubližit..a nechhci aby byl smutny..protože sem mu dost ubližila mym chovanim..ASle stejně si pišu s jinyma atd..protože prostě nejsem zamilovana a nedavam do vztahu vše...Ale mam ho moc rada..a občas žarlim.. A mimichodem zitra musi do prace..takže ten tuning nic..Stejně mi to bylo jasnyyyy Takže sem asi z jine planety!

mi nezbývá něž gratulovat sobě k tak úžasně nadčasovému příspěvku na první stránce. Jo hoho, no budu se opakovat ale co už. Nevíš, co chceš! Konečně můžeš užít den s všema těma lidma a přítel už tě nedusí a tebe štve, že si píše s jinejma?? Jestli se prostě jen nechceš nudit, tak si kup psa. Nebo se nauč žít!

Nějak mi nepříjde normální mít přítele a dělat si naschvály, nevěřit si, chodit za jinýma klukama ... a navíc tvrdit, že ho nemiluješ. Pochybuju, že za těchto okolností dáte dohromady plnohodnotný vztah, na kterém by se dalo stavět a i společně žít.
Podle mě se tím vztahem omezuješ. Být sama a nachvilku si pročistit hlavu není na škodu. Člověk pak zpětně i vidí kde dělal chyby.
Nevím co bych dodala, já bych tak žít nemohla. Život je moc krátký na to, aby se člověk trápil.

asi se nikdy nerozhodnu a neodhodlam...Asi když se zamiluju..tak to pomuže..ale to se mi ještě nepoštěstilo

Dává ti váš vztah smysl?? Mi teda ne. No, ale každý žije život podle svého a já jsem ráda, že vím co chci.

nevim jestli je k čemu gratulovat...Bydlim urodiču...spiš přeživam...A s přitelem se vidam tak vetšinou o weekendu..je to jako kdyby sme se nerozešli skoro..trochu se na něj vic tešim..A trochu mi vadi že si piše s jinyma..prej kamaradkama ktery sou zadany..jako že tam se doma nudi atd a včera byl vzhuru i v 11..tak sem se naštvala..že kdybych byla u něj tak už davno spi Mezitim co sem doma tak se schazim s jinyma klukama...mu neřikam pravdu atd...nevim co udržuju.. aspon nějake rozptyleni..dneska sem byla s jednim klukem na jidle atd..Zitra jedu za přitelem...a mluvili sme o tom že bysme jeli na tuning do přibrami..prej jestli nebude něco muset dělat doma..Takže jestli jo tak zase bude nuda v maly ***i!!

k odchodu .Teď máš možnost v klidu si vše probrat v hlavě a hlavně v srdíčku .Myslím,že jsi udělala to co jsi chtěla udělat.Pokud se s přítelem budeš chtít vidět,tak se můžete dále přátelit jako kamarádi.Pokud se v tvém životě náhodou objeví někdo jiný,tak to bude asi jen dobře.pa D

Tak gratuluju, že ses odhodlala k tomu odstěhování. Jen jsem předpokládala, že se s ním rozejdeš... nebylo by to lepší? Než ho tahat za nos a čekat, až se zamiluješ do někoho jiného, ale tvoje věc. Hodně zdaru.

re: zamilovala

Už sem přestěhovana doma....Nadšena nejsem...A s přitelem sem v konatktu..a bylo to v pohodě když sem odjižěla..pro mě přijel tata s brachou..V něděli za mnou byl..a když sme se loučili tak byl smutny a řikal že je t oblby takhle..že u nas doma nemame soukromi atd..A at mu řeknu co chhi a že mi neveři..chapu to..mužu si za to sama! A naši mě zas spovidaji a a t mu nepletu hlavu..sama opravdu nevim co chhci..ale ymslim že kdybych se zaliovala do někoho tak je vše jasne...

Nen tak těžké najít levný podnájem (jednu místnost). Sice to nebude nic moc bydlení, ale podle toho, co píšeš, asi lepší než zůstat u přítele s kterým nemáš mnoho společného nebo se vracet domů.
.

Ahojky,
myslím, že je jednoznačný, že váš vztah nemá budoucnost. 5 měsíců je dost krátká doba na to, abyste sebe měli plný zuby, hystericky se hádali a dělali si takový scény, jaký popisuješ. Píšeš, že necítíš jiskru. No, z mý zkušenosti - jiskra se zapálit dá, taky moje city k příteli časem tak nějak vyhasly a já měla pocit, že už je to spíš kamarád. Jenže to bylo po 4 letech vztahu, měli jsme pevný základy, sdíleli jsme stejnej pohled na svět, zájmy, vždy jsme si úžasně rozuměli, takže nám fakt stálo za to zabojovat a náš vztah se nám podařilo oživit. Vy ale žádné základy mít nemůžete, proto bych radila odejít co nejdřív, protože čím později, tím bude situace těžší. Máš ho ráda, to je fajn, nic vám přece nebrání se dál stýkat a být kamarádi, ne?
Otázka je, jak to ponese přítel. Podle toho jak ho popisuješ, mám pocit, že je to takovej ten žárlivej majetnickej typ. Jinak by přece musel chápat, co mu už říkáš, že váš vztah bez lásky nemá cenu. Tím spíš bych ale dala nohy na ramena, dokud je čas, protože budoucnost s hysterickými žárlivci je dost děsná představa. To, že ti surově zaklapne noťas je začátek, kde to může končit? Tohle by si prostě chlap dovolit neměl. Něco jinýho je láska a něco majetnickej sklon. Kdyby do tebe byl zamilovanej, nikdy ti nebude vyhazovat věci do obýváku. Nevím, jaká je situace u vás doma, jestli se nechceš vrátit z důvodů, že doma se žít nedá, nebo jen z pocitu, jak na tebe asi rodiče budou koukat, že jsi život mimo domov nezvládla. Ten druhý důvod je dle mého malicherný. V případě, že jde o závažnější věci, nezbývá, než si najít nějaké samostatné bydlení. S bráchou je to jistě dobré řešení a v případě, že pracuješ, tak vlastní bydlení nebude takový problém financovat. Pokud studuješ, nabízí se jako nejlepší řešení kolej. Nebo si sehnat nějaký privat s kamarády? Všude je přehršel inzerátů, že si skupina mladých lidí koupili 4+1 a hledají 4.člověka apod. Určitě existuje spousta lepších řešení, než zůstávat s přítelem.

Ja ho mam rada..ale nemiluju..a necitim skoro žadnou jiskru..Se v sobě nevyznam
Ted mi bracha na icq řekl že to nebude moc dobry když pujdu zpet...Pry budu dalši pruser..znam to ..proto sem odešla Ale přemyšlely sme o bydleni ..spolu

Myslím,že ve vašem vztahu by byla nějaká pauza vhodná.Až po nějakém čase člověk pozná,zda je mu lépe samotnému,nebo zda se mu po tom druhém stýzká.Dobře si zvaž,zda jsi jen nechtěla odejít od rodičů nebo jsi šla za láskou.Na mě to dělá dojem,že jsi spíš chtěla odejít z domova.Každý vztah se časem omrzí,ale vy se hádáte již nyní a to není dobré.

jako každý má právo žít svůj život,ale pokud chceš bydlet u přítele tak zvaž všechna pro a proti.Taky sem se stěhovala od rodičů je to rok a půl zpátky a můžu říct, že sem i litovala,ale ted už mám v tom svůj systém.Ve vztahu musí být hlavně tolerance protože bez ní to nejde a zvlášt když spolu už bydlíte.Taky se s přítelem hádám,ale je to spíše kvůli domácnosti.
Myslím že ty bys potřebovala zhodnotit svům život a to co nejdříve

Stále si myslím to, co jsem psala předtím a tvůj přítel řekl podle mě pravdu. Opravdu se zamysli nad tím, co chceš od života a jestli je problém jen v tom, že se nechceš vracet domů, tak to překonej... než být s někým, s kým nemáš téměř nic společného. Takovéto hádky jsou podle mě zbytečné a nevznikaly by, kdybyste měli pevný základ.

Podle mě tohle celé nemá cenu...proč spolu jste, když se k sobě takhle chováte? Si myslíš,že se to za pár týdnů změní a budete jako hrdličky? Tohle už se nezmění..rozejděte se nebo se zabijete....takové hysterické scény, vyhazování věcí,řvaní....to už není vztah...

Přítele máš moc ráda a proto ho prudíš, hádáte se a perete? Zvláštní.
Podle mě se ve 3 ráno spí, tak co měl dělat tvůj přítel?
Jak sám tvůj přítel pronesl, děláš všechno proto, aby váš vztah skončil, ani si nemyslím, že to s váma dopadne jinak a asi to bude dobře, teď se k sobě asi nehodíte, protože krom bytu nemáte snad nic společného...

Moc vam holky děkujuza vaše nazory..Asi nejsem pořadne dospěla ještě abych se normalně rozhodla! ja bych chtěla bydlet ve městě..ale nejprve sehnat byt atak..proto tahle tapu..Ale nezbyde než jit k rodičum Přitele mam moc rada...Nevyznam se v tom včera sem byla do 3 h u pc..a on vztal z postele ..a byl naštvany že sem ještě vzhuru a že si kněmu nejdu lehnout. A ja řekla jakože stejně spal...A že něco dodělam a pujdu...a On mi silou..zavřel notebook..chvili sme se ˇpraliˇA ja se naštvala a on pak na mě začal řvat proč mu to dělam..že se kvuli mě snaži..abych byla spokojena..a ja sem na něj takova..Ařekl že sem ***.! A vyhazel mi veci ven do obyvaku ze vzteku..Sem viděla v jeho očich smutek Nemělo totakhle dojit .Asi je to pravda...Vim to jaka na něj sem.Pry že dělam vše proto abychom se rozešli..Ale to neni prava!.Sem mu řikala..že to neni normalni když se dva hadaj takhle..A že když chche byt se mnou jen On..Ale ja potřebuju pauzu.A vše si uvědomit..To nechape!.Kdybych ten vztah ze srdce chtěla tak přece se budu snažit..nevznikaly by takovr hadky..A měla bych respect

Dobře, takže od něj chceš odejít, protože se chováš ztřeštěně a nevíš, co chceš. Nevíš, jestli chceš jeho, nebo ne. Nevíš, jestli chceš bydlet u rodičů ve městě, nebo ne. Nevíš jak žít, jsi nespokojená a tak chceš chodit pařit a zkoušet všechno možný.

Radim ti zamysli se nad svym životem. Co je pro tebe důležitý, kam chceš jednou dospět. A na tu cestu se dej a začni jednat podle toho. My ti to tady neřeknem. Ty pauzy a čas na uvědomění si čehosi, to jen doufáš, že když to na chvíli přerušíš, vyřeší se to samo. Jak říkám, zahleď se do sebe, zjisti, co chceš, i kdyby to měla bejt nonstop pařba až do smrrti třeba - a jednej podle toho.

Shoduji se s názory, které k tomuto dosud zazněly.
A stejně tak nechápu proč s někým koho nemiluješ a nevidíš s ním společnou budoucnost, jakož že nemáte společnou ani přítomnost (zájmy, povahu), ještě jsi? Jen kvůli toho, že máš u něj azyl a nechceš se ztrapnit před rodiči či se jich o návrat domů "doprošovat"?
A milovala jsi ho někdy? Nebo jsi ho jen využila? Zní to blbě, ale tak nějak to z tvého příspěvku cítím. Protože jak popsala ax, začátky vztahu vypadají většinou jinak, a o to jste se připravili a přeskočili to. Šli jste hned do společného bydlení, aniž byste na to byli připraveni a věděli jeden o druhém co od vztahu chcete. Spíš už ani nejste příteli jako spolubydlící.
A když po pár měsících necítíš lásku a každý máte jinou představu o životě a volném času, tak v tom nevidím smysl. Měla bys hrát fér hru. Rozmyslet si co vlastně chceš (a když už to víš, tak za tím jít) a jestli je ti to všechno ostatní přednější než on.

Naprosto nechápu, proč s ním jsi. Nemiluješ ho, hádáte se, na vesnici žít nechceš, nikam nechodíte, nemáte společné zájmy... proboha proč s ním ještě jsi?

Jsi s ním pouhých 5 měsíců a ne 5 let, sbalila bych se a šla zpátky domů a našla si jiného přítele.

Připadne mi, že jsi s ním kvůli tomu bydlení, to je z tvé strany sobeckost.

O pauze nepřemýšlej a skonči to, po tak krátké době to nemá cenu a navíc vy jste rozdílní po všech důležitých stránkách a hlavně ho po 5 měsících NEMILUJEŠ, což bych chápala po delší době, ale ne nazačátku.

Ahoj, tak se ti budu snažit napsat svůj názor. Neuraž se, ale mám pocit, že ses už z počátku víc než do přítele zamilovala do té představy, že budeš moct odejít od rodičů a bydlet sama. Sice je pravda, že dva lidi se nejlíp poznají tak, že spolu začnou bydlet, ale na druhou stranu právě ty začátky - randění, výlety, třeba jen chvilková setkání, jsou nejkrásnější. A páry by si to měly vychutnávat, to těšení se na sebe a štěstí z toho, že spolu můžete strávit třeba jednou v měsíci celý víkend... Vy jste to přeskočili, teď už to nejde vzít zpátky.
Já osobně jsem v těchle věcech asi razantní, ale rozešla bych se. Když ti něco takto zásadního vadí, budeš se tím pořád užírat, začneš na přítele být postupně alergická a váš vztah se stejně bude ubírat do pryč...

Ahojte..Mam ted par měsicu jedno trapeni..Poznala sem sveho současneho
přitele na netu...Parkrat sme se sešli..a ja po par tydnech se k němu
přestěhovala..Hlavně z duvodu že sem chtěla od rodiču. Asi po 3
mesicich sem si uvědomovala že to neni život jaky chci...Že se chhci
bavit..chodit na party..a ne žit na vesnici..ale ve městě
Ale byla sem s nim dal..Ted sme spolu 5. mesic...Dost často se
hadame..Hlavně z me strany..protože nejsem spokojena..a za celou dobu
sme byli jen jednou v kině a v rastauraci Chci prostě žit
jinak..navic ani do něj nejsem zamilovana..Před par dny to vyvrcholilo
muj vztek a ja si sbalila veci..ale druhy den si mě usmiřil..A ja ho
asi nedokažu opustit..mam ho rada..ale na vztah přece je potřeba
laska..a nějake společne zajmy.atdSem
navrhla že byh si dala pauzu a šla k rodičum ale on pry že nebude
čekat až mu řeknu že mam jineho:-/ Nevim co dělat..ted mi jeden kluk
navrhl..weekend..Rada bych jela..a konečně užila večer..tak jak chhci a
ne nudou Přitel se ted po ty krizi snaži..ale ja asi stějně nebudu
spokojena..Včera to vyvrchlilo že sem mu ze vzteku řekla ..že jestli to
tak chche abych s nim byla z litosti...Potřebuju
čas a nějakou dobu od něj..abych si uvědomila jestli se k sobě hodime a
jestli chchi byt opravdu s nim..Ale to on nepochopii.....