P0DIVNÝ PŘÍTEL

Ahoj, já jsem si vždycky myslela, že si najdu inteligentního, rozumného, tolerantního lékaře, který mě bude milovat až do smrti. A jelikož jsem také zdravotní sestra, tak by jsme měli i dostatek společných témat k rozhovoru a zamyšlení. Zatím jsem si vzala managera, který má úplně jiné zájmy než já, není doma a má jediná komunikace jsou mé dvě děti, který miluji. Mám všechno, ale vlastně nemám nic. Nechápe vůbec mou práci, můj zájem o nemocné lidi, ale já potřebuji lidem pomáhat, protože já se pro to narodila a už bych nedělala něco jiného.Práci miluji a měla jsem s mužem opravdu problém, protože on chtěl třetí dítě a já chtěla jít do práce. Dodnes se z toho nevzpamatoval, ale já šla za svým cílem a bojuji dodnes. Jen by mě dirigoval, co můžu a co ne, ale já nejsem jeho podřízená a dává mi svůj názor patřičně najevo. A tak už spolu 10.let válčíme, a já nevím, jestli už bych žila skromně někde v bytě, počítat koruny a být nezávislá. I když už vydělávám, platím si leasing, spoření, platím si oblečení, služby( kosmetika..)Já jsem z rozvedené rodiny a vím, jakou bídu jsme měli, ale zase jsme byli šťastní a spokojení. Je to těžko..Pa Rosimka

Tak jsem si precetla Tvuj prispevek a zjistila jsem,ze mame podobny osud.Mam dve deti,o neco starsi,mohu si dovolit koupit co chci,jezdime a letame na krasne dovolene,mame i po svete ´nejaky domecek,ale stastna tez nejsem.Chybi mi to,co Tobe.Take si uz 15 let rikam,ze bych z takoveho manzelstvi mela odejit,ale preych je droga,pripada mi,jak kdybych ten Tvuj prispevek,psala sama.Mas jeste asi vetsi sanci neco zmnenit k lepsimu,jsi mlada.Preji Ti vse nejlepsi,se vsim vsudy.Ahoj.Bobi

ahoj Mirku,zatim to nepokracuje vubec,nebot s pritelem se vubec skoro nebavim,jsem ted na tolik vystresovana,ze jakakoliv debata me zmaha,resim ted prijmuti syna na skolu a to ted vidim jako prioritu c.1.az vyresim syna skolu budu pokracovat.V lete odletam bez pritele s maminky rodinou a bratrovou pryc tak uz se tesim -snad i konecne tam budu mit vice casu o tom co dale ve vztahu...Vazit si me nebude nikdy,nebot jak rika je alergicky na tohle slovo stejne jako tez na slobo zboznovat...Beru to,ze si neco nese i z detstvi jako kazdy a tam se nikdy laska ani mit rad nedavalo najevo nebo to tam vubec neexistovalo.Ani ted to tam neni,kdyz prijde syn ke sve matce je to chladne a jen,ze je porodila i s jeho sestrou a v 18letech pustila a uz se starejte jak chcete.Neco jako krkavci matka.I kdyz bych rekla,ze jeho sestra ve 33letech je opecovana jeho matkou vice nez je zdravo,kdyz ani neumi povesit zaclonu a vesi ji matka ...Jo nekdo si to hold umi zaridit.Me by hamba fackovala,kdyby by ma maminka mela tohle delat.Dekuju ti moc a urcite Miro dam vedet pa H.

Ahoj Afroditka !

Kloa Ti dobre radí, Ty sa musíš vo Vašej domácnosti postaviť a povedať - ja chcem ísť s priateľkami na kávu, do mesta, len tak sa prejsť, bicyklovať.... ja to potrebujem !!! Byť sama , vegetiť, prechádzať sa , proste čokoľvek chceš a ostatní členovia domácnosti Ťa musia rešpektovať a mať rozdelné úlohy.To, že si urobíš poriadok dôkladne a podľa seba znamená, že sa to tí druhí nikdy nenaučia ! Viem o čom hovorím, my máme 4 deti, chce to pevné hranice. Každý musí prispievať svojou trochou, podľa svojich možností ku chodu domácnosti. Ale my sme tu riešili Tvoj problém s Tvojím partnerom, ako si pokročila ? Bojím sa, že tým, že si tu napísala, prečítala si si, ako Ti druhí ľudia dali za pravdu sa pre Teba všetko skončilo, hnev si si čiastočne vyventilovala, a čo ďalej ? Budeš pokračovať tak ako doteraz ? A keď zas nebudeš môcť vydržať tak tu znova napíšeš, uľavíš si a to bude všetko ? Myslím, že to Tvoj skutočný problém nevyrieši.
Musíš si zavolať partnera na rozhovor - pozbieraj odvahu, aj keď bude z toho vyplašený, možno bude hulvátsky, že čo zrazu po ňom chceš - ale Ty povedz všetko čo máš na duši a čo potrebuješ, akú pomoc, fyzickú, morálnu. Ak to nebude schopný pochopiť, zariadiť sa podľa toho, a Ty to necháš tak, tak trp do konca života, syn raz odíde a Tebe ostane na krku mrzutý chlap ktorý Ťa bude komandovať a týrať. Vieš prečo bude mrzutý ? Lebo si mu nedala šancu sa zmeniť, vyprokovať ho, aby zdvihol svoj lenivý zadok, pomohol Ti nielen s prácami v domácnosti, ale aby si Ťa vedel vážiť, bral Ťa ako partnera, nie podriadeného !
Prajem Ti veľa síl do ďaľších dní, ak chceš niečo naozaj zmeniť, zbieraj v sebe odvahu a konaj.
Ahoj M.

Nakupovat pritel tezke veci chodi vzhledem k memu zdravi bych ani nemohla,kos syn vynasi ,ale jinak si vse doma delam sama mam i ten pocit,ze kdyz si to neudelam sama tak ne vzdy odpovida uklizeni ja si to udelam dukladneji,ale spis bych potrebovla,aby mi pritel vypomohal s takovym vecmi jalo je malovani bytu,ruzne opravy,vylepseni mit kutila nemusi to byt ani Ferda mravenec-prace vseho druhu.Syn je zvykly si vse od mala po sobe uklizet,ustlat..Myslim,ze jsem ho vychovala i prisneji,protoze jsem nechtela rozmazleneho jedinacka.

Afroditko, nevím co bych dodala, ale dojem z toho, že se snad problému zbavit nechceš, mě neopouští. Jen všechno omlouváš. Co zde chceš vlastně vyřešit? A řešit to musíš ty, jinak se nic nezmění.
Stěžuješ si, že jsi na všechno sama, strhaná, uhoněná, večer k padnutí, ale jiné zaměstnat domácími pracemi odmítáš. Tak zbývá leda najmout si služku, které za tuto práci budeš platit.
Jestli někdo žije ve společné domácnosti, či mají spolu děti, oba se musí starat. Když si to chlap udělá tak, že za něj všechno ženská udělá, je to jen hloupost té ženy. A nemůžeš do toho plést to, že je manžel celý týden na montážích. Bohužel někdo musí rodinu živit a pokud není jiná možnost, musí jezdit po montážích. Ale je taky doba, kdy je doma a to by se měl věnovat rodině. Jestli ne, je někde chyba.
U tvé věty "syn je docela hodne pretizeny ma hodne dlouho odpoledni, do toho kazdy den krouzky a zajmy neni nic jednoduche jak se zda. Nemohu chtit po synovi varit snad, kdybych mnela dceru bych to videla jinak. Chci mu jeste ponechat detstvi. Je maly, drobny vubec mu nikdo netipuje 15let, ale 12l" jsem se popravdě zděsila. Jen tak dál syna "ochraňuj" až z něj bude budoucí snacha stejně nešťastná jako ty ze svého přítele. Tak jistě, že syna nenecháš vařit, to by asi ani holka moc nezvládala, ale vynést koše, uklidit si po sobě, vysát, donést těžký nákup z obchodu, atd. určitě zvládne, můžou se o tyto práce dělit s přítelem. Ale to ty asi nechceš.

jen reaguji,ze na vse clovek sam,syna jeste ceka studium,nechci syna zatahovat do neustalych problemu chci,aby mnel klid na sve uceni at je manzel nebo zenska s pritelem sama kolem vidim,ze takovych chlapu po svete moc nelita co se deli rado o deti a podil na domacich pracech jsou i chlapi co jsou na montazich pres tyden a zena i tak na vse sama,syn je docela hodne pretizeny ma hodne dlouho odpoledni,do toho kazdy den krouzky a zajmy neni nic jednoduche jak se zda.Nemohu chtit po synovi varit snad ,kdybych mnela dceru bych to videla jinak.Chci mu jeste ponechat detstvi.Je maly ,drobny vubec mu nikdo netipuje 15let,ale 12l

Afroditko, ale co vím, tak tvým problémem není syn ... Jinak myslím, že už není malý a umí se o sebe taky postarat, já jsem si skoro v jeho věku už vydělávala na své potřeby. Jen u něj nevypěstuj to co u svého přítele.
Ty v tom žiješ snad dobrovolně, jinak si nedokážu vysvětlit proč na ně některé povinnosti nepřeneseš, když jsi strhaná a jak honící pes.

nekdy to tak nenipritel mi rekne,ze dite neni jeho a ,ze se mam o sve dite starat sama nema k nemu defakto zadne povinnosti a kdyz zustane zena na deti sama vubec tak je i tak jen strhana a jak honici pes

Ale za to, že ženy slouží si můžou jen samy. Proč jiné ženy nejsou otrokyněmi svého muže??? Je to jen ve vás, jen vy to můžete změnit, něco takového nedopustit, ale musíte chtít.

Souhlasim pokud zenska vecne pigluje doma kolem deti,domacnosti na zadne konicky neni cas a clovek vecer padne unavou a uz ani neni na nic nalada rekla bych,ze nekdy prospeje vymena manzelek,aby si chlap uvedomil co ma doma vubec nebo,aby tyhle prace delal doma muz a zadarmo ,aby vedel,ze je to takove nevdecne povolani.Kdyz chlap jen flamuje a prijde k hotovemu je to na prd.Vice nez polovina zen je skutecne sluzkou

Nejsem vdaná, nemám děti. A co? To není ten problém. To není to proč bysme k sobě s partnerem neměli mít úctu.
Tady to vypadá jako by za všechno mohl muž. Ale můžeš si za to (ač se to nečte dobře) z části i sama.
Nejste-li schopni se jako partneři s vaší situací vypořádat, nabízí se rozvod. Kam jít? No, pod most asi ne. Z čeho budeš žít? Z toho z čeho žije většina lidí.
Fakt nevím, takové příběhy čtu snad jenom tady na diskuzi. Z okolí, i z rodiny znám páry, které se ctí. Žena není doma zavřená jako služka. Má taky své zájmy, chodí cvičit, posedět s kamarádkami. Je to na vzájemné domluvě. Asi jste někde s manželem udělali chybu. Když nejde napravit, tak je třeba to řešit. Ale spousta lidí ustrne na jakémsi bodu a pak se jen litují. No, všechno jde, když se chce, ale musí se chtít

Ahoj, jsi vdaná? Máš děti? Já mám dva kluky ( 5a 9 let). Myslíš si, že je to tak jednoduché? Sbalit se a jít? Kam? Z čeho budeme žít? Nevydělávám tolik peněz, abych to nějak zvládla. Pořád si říkám, až děti odrostou, ale sama vím, že to řešení není. Je pravda, že už se dlouho rozčiluji, ale nikam to nevede. Teď mám všechno, dům, auto, dovolenou, vše na co si vzpomenu. Asi mě ten přepych pohltil, ale těžce půjdu dolů. Vím, že tohle není všechno, moc mi chybí pohlazení, chytnutí za ruku nebo jenom slovo" mám tě rád". Nevím, jestli mi rozumíš, ale je to složité. Moc, peníze, přepych to vše je návykové jako droga. Ale šťastná nejsem, nemáme si co říct.

Rosimko a proč si to necháváš líbit? Takové ženy prostě nechápu Vím, že to není jednoduché, ale sedět na zadku a rozčilovat se na internetu ničemu nepomůže.

Ahoj, velice s tebou soucítím. Já jsem 10 let vdaná, je mi 34 let a někdy si taky připadám na sto. Jsem unavená jen se na manžela podívám, na všechno jsem sama, s ničím mi nepomůže, jen by se bavil a flámoval. Ale my máme ještě celkem malé děti a tak to je ještě horší. Místo se mnou, tak jde na pivo a tak je to stále. Rodina jeho je svatá a ta nejlepší, zato já už někdy taky nemůžu. Práce, domácnost, děti a kde je čas na koníčky?

Dekuji vam vsem za vase prispevky a nazory urcite vam budu psat prilezitostne jak se situace vyviji zdarec a vsem mnoho stesti ve vztahu

krásně jsi to napsal a je to pravda,tím by se spousta lidiček měla řídit a bude jimo moc líp

Ahoj Afroditka !

Asi je pre Teba každý finančný prínos dobrý - tým si odôvodňuješ prítomnosť toho človeka u seba - viackrát si to spomenula. Ak máš čas a chuť, skús si premyslieť takéto možnosti : ručné maľovanie šatiek, výroba bižutérie, výroba ikeban zo sušených kvetov pre nejaké kvetinárstvo, možno - prečo nie, máš rada čistotu - upratovanie na 3-4 hod. uväzok, alebo nejaké turistické informačné centrum, ako informátor, pracovníčka knižnice ... to je pár námetov , kde by si si mohla privyrobiť nejaké peniažky, prísť medzi ľudí a možno stretnúť toho správneho človeka. Budem Ti držať palce, aby sa to rýchlo vyriešilo s tým človekom čo máš teraz doma a aby si VERILA, že každý deň sa môže stať zázrak. Nie je dôležité byť dokonalý človek, perfektne zvládať všetky problémy, dôležitejšie je vedieť, že keď svieti slniečko je príjemne teplo, keď je tma je chladno-ale svietia hviezdy ! a s priateľmi môže byť veselo a príjemne ...
Prajem Ti pekný deň, ahoj M.

a jídlo, na to také přispívá? A prací, čistící a hygienické prostředky, a...? Zkus si sednout a trochu počítat (a to nyní vynechávám účty za Tvou práci). Ve Tvé situaci se vyplatí vést soukromé účetnictví. Já osobně tu činnost nemám ráda, ovšem jako argument to je nenahraditelné. Možná dojdeš k zajimavým výsledkům a pak Ti bude hned jasnější, jaký krok uděláš. Jistě, nemusíš ho vyhazovat hned, pokud jsi k tomuto rozhodnutí ještě nedospěla, ovšem předlož mu alespoň účet s jeho životními náklady. Vděk od něj čekat nemůžeš, na to jsi už dávno přišla, ale živit ho také nemusíš.

Zonan,diky za komentar ano to co dela doma zena je k nezaplaceni a neocenene,protoze to neni stale nikde videt uklidim a za chvili muzu znovu je to takova nevdecna prace,v najmu co mi prispiva je vse elektrina,voda samozrejmne bez servisu domacich praci budu rada,ikdyz zde nadale se budes ucastnit nazoru preji mnoho stesti

Také pořád nechápu proč jej afroditka tak přiživuje. Proč?
Přitom má situaci k jeho vystěhování docela jednoduchou - nejsou manželé, nemají spolu dítě, neváží je spolu žádné finanční závazky a byt je její. Lepší situaci v případě takového přítele si nemohla přát. A než aby mu sbalila "pár švestek", tak se nechá stále tak ponižovat a šlapat po své psychice.
Afroditko, vzchop se

Afroditko,také jsem na to myslela,zda přispívá jen na nájem nebo i na vše ostatní spojené s chodem domácnosti,jídlem,atd.Já jsem to pochopila,že přítel přispívá jen půlku na nájem.Vlastně si žije jak prase v žitě a ty Afroditko ho živíš ze svého důchodu.Pokud ho vyhodíš,tak ještě ušetříš,i když budeš platit nájem sama.Pokud bereš ještě soc.dávky a přídavky na syna,tak se ti může ještě stát,že ti dávky seberou (i zpětně) neboť bydlíš ve společné domácnosti s přítelem a oni posuzují vše tak,jako by ti přispíval.Těžko se ti to bude vysvětlovat,že to není pravda.Stačí,když tě sousedi nahlásí na sociálce.Vím,o čem mluvím,stalo se to jedné mé známé a musela vrátit dávky za celý rok zpětně,jen proto,že nenahlásila všechny příjmy ze společ.domácnosti.Neměl tam ani trvalý pobyt ani děti neměli spolu.Tak na to si dej také pozor.

Komentáře jsem jen lehce přelétla, a tak už můj dotaz mohl padnout, ovšem odpověď jsem neviděla. Afroditko, píšeš, že jediné plus Tvého podivného přítele je, že Ti přispívá na nájem. Hm, a za kolik Tvůj přítel sní? Kolik může stát asi voda, elektřina, praní, žehlení, veškerý servis, který mu poskytuješ? Myslíš, že ta půlka nájmu pokryje jeho náklady a Tvé výdaje?

Dadunko,to jsem zvedava uz prestavam verit na nahody,ale v osud verim a asi v nem mam vepsanou smulu na partnery.Bud jsem mela i takove,kteri me jen vyuzili na zpestreni svych chvil,***u a ja jsem je prokoukla,kdyz uz bylo pozde.Snad muj syn nepozna nic z toho co ja.Urcite budu rada,kdyz se mi ozves prubezne diky za tve radky

Radko,diky za povzbuzeni budu rada,kdyz mi nekdy zase napises doufam,ze ty jsi stastna ve vztahu?Je mi casto smutno a deprese....

Rezamo,dekuji za tvuj komentar,ktery bylo fajn si precist.Ja at delam co delam nicim se pritelovi nezavdecim.Vzdy budu spatna a hodna je jen jeho rodina.Je to tezke.Asi urcite se vse snasi jinak,kdyz se dva lide ve vztahu doplnuji a vi,ze se muze jeden na druheho spolehnout ja to takhle nemam a nikdy nemela.Asi me ma spis jako matku.Bohuzel se mi nelibi ho mit jako druhe dite.To se kdysi urazil,kdyz mi nabidl,abych si ho vzala a ja mu rekla necitil se ponizeny.Vim,ze to tak nikdy nebude.Jediny nejlepsi muz meho zivota je pouze muj syn.V nem mam vetsi oporu a vim,ze i v nemoci je schopen se o me postarat nez-li pritel.Je to smutne,ale je to tak.Preji ti i nadale at vas provazi laska a vzajemne porozumeni pa H.

Nevím jak ti poradit,kde najít správnýho muže.Ono se to totiž ani nedá dopředu poznat,kdo je ten pravý a kdo ne .To prostě musí přeskočit jiskra a časem se ukáže,zda vzplane i plamínek.Asi bych nehledala pomocí inzerátů,tam spíš narazíš na různé zkrachovalá individua.Ale není to pravidlo.Spíš bych se snažila žít život se synem,a vše nechala osudu.Uvidíš,že to přijde samo.Třeba si pořiď pejska a choď s ním na procházky do přírody.Třeba i tam můžeš potkat někoho podobného osudu.Víš co se říká:Kdo má rád zvířata,má rád i lidi.Snad svůj problém vyřešíš,co nejdřív.Také bych to viděla do konce týdne,jak již zde napsal Mirek.I chlap to vidí stejnýma očima,jako my ženské.pa D

já jsem to měla ve vztahu spíš k mým blízkým,i tchýni,kteří se mě snažlili manipulovat,citově vydírat a bůh ví co ještě..................,prostě jsem byla pořád loutka v něčích rukách,ale to už teda nikdy,,neboj chlapa najdeš,i hodného,ne takového,co máš.Je třeba,abys z života něco měla,nejen sloužila ostatním.Já mám také inalidní,tak vím,o čem to je,

napíšu ti taky jsvůj názor,i když už ti ho tady přede mnou už napsali jiní a měli pravdu.
Odejdi od něj a to co nejrychleji,čím víc to budeš prodlužovat,tím bude odchod horší a jak jsem četla tak tvůj přítel se nebude vzdávat určitě tak lehce.Je to pro něj lehce nabitá domácí síla.Píšeš že žárlí,tak možná tě má i trochu rád,jenže pokud se takhle chová a ještě k tomu žárlí,tak o to rychleji to ukonči.Žárlivost je nejhorší nemoc co existuju.Pravda v rozumné míře je zdravá,ale jak právě přeroste určitou mez,tak pak je to hotové peklo.Neznám ji tedy z vlastního vztahu,no troška té žárlivosti je skoro všude,ale znám jí ze svého příbuzenstva a ještě v kombinaci s alkoholem a veř že to oparvdu není nic pěkného.Ještě k tomu jak píšeš že tě ponižuje,na to opravdu nemá právo ,tak podle toho tě asi zas až tak moc nemiluje.Člověk který tě má rád,tě může ponížit,ale nikdy před někým,vždy když tak jen mezi sebou,i tak je to těžký,ale před někým je to prostě už jen opravdu ubližování a cílené.Já mám manželství řekla bych že spokojené,nikdy jsme nerozdělovali čí je co povinnost,zkrátka když bylo potřeba něco udělat,tak jsme to společnýma silami udělali.Můj muž není ten typ co mě každý den vykládá jak moc mě miluje,ale je to člověk na kterého se můžu 100% spolehnout a taky vždy vím že stojí na mé straně a to i kdyby věděl že nemám pravdu,to by mě pak řekl,ale jen mězi náma.Nikdy mu nedělalo problém vynést koš,umýt zem a vůbec podobné domácí práce,ale jak říkám nikdy jsme to tak nějak neřešili a vždy se podělili a to co bylo potřeba.Taky pravda nějakej ten mráček v tom vztahu taky byl a je a bude,bez toho by snad ani normální vztah nemohl fungovat.Jen ti chci tímto napsat,že ve vztahu se musí cítit oba partneři dobře a ne tak že jeden toho druhého využívá,nebo přímo zneužívá.Tak ti přeji aby jsi svoje problémy co nejdříve vyřešila a cítila se zase spokojená.
Držím ti pěstičky

Vztah mám takový jaký jsem si vždy představovala a přála Přítel je mi oporou a ne přítěží. Letos na podzim to bude 6 let co jsme spolu a je to mezi náma každý den krásnější. Ani to tak psaným slovem nejde popsat jak jsem spokojená. Dříve jsem ale zažila jeden vztah, který byl strašný, řekla bych, že mě chvílemi až psychicky vydíral, nevážil si mého času, kolikrát jsme byli domluveni, že přijede a pak nepřijel a já mohla čekat, bylo toho víc, ale nenechala jsem si to líbit a po dvou měsících jsem ho poslala někam. Klečel venku na cestě na kolenou, brečel a prosil ať to nedělám. Ale bylo mi jedno co chce on. Byl mi už ukradený. Proto nechápu ženy, které sebou nechají takto vláčet, využívat se a nechají se chlapem ponižovat. Proč? Co takové ženy v tom vztahu drží? Nikdy to nebude lepší, tak na co čekají? Bude to znít divně, ale za takovou situaci si ženy můžou někdy i samy, že to dovolí. Musí říct dost, jinak si chlap bude dělat co chce. Protože když žena nic neudělá, tak se nic nezmění. Možná se mu to zdá i normální, tak musí vědět, že tak to není a jak se o tom má dozvědět, když žena nic nenamítá? Je třeba postavit se na vlastní nohy a to co nejdříve, než chlap vysaje všechnu sílu nebo to skončí i tragicky. Přála bych všem ženám, aby si sebe více vážily.