Závislost na muži

Ahoj, to asi není láska, ale žárlivost. Já mám stejně naladěného manžela jako ty, resp. žárlivce. Jede na služební cestu a telefonuje neustále, on telefonuje i když je v práci. Já už to záměrně nezvedám, protože už se mi zdá, že je to omezování svobody. Třeba mu řeknu dva dny předem, že se po práci zdržím...přijdu ve 21.30hod. a další den je mi vytčeno, že chtěl zrovna ten večer opékat špekáčky a kde prý jsem. Toto přece není láska, ale stihoman, už jsem z toho otrávená a unavená, Ale nezměním ho, už je takový.

Jo, závislosti obecně jsou svinstvo. A vždy se týká nejen postiženého, ale i okolí.
Závislost na partnerovi po 5 letech je fakt zatěžující pro oba. Asi se to nedá vyřešit v jedné diskuzi tady, spíš by to chtělo zkoumat pravé příčiny takové závislosti. Nebo žárlivosti.
kdy to vzniklo, proč, co přesně u toho cítíš, čeho se bojíš, že by se mohlo stát, atd.

No, trotl bych zrovna nenapsala, ale poněkud zvláštní to jeho chování opravdu je.
Vzhledem k tomu, že se sám skoro neozve (předpokládám, že na SMS jsi mu odpověděla).
Jestli není blázen, napadá mě jediná věc, jestli nemá čisté svědomí, a takto se "utvrzuje" v tom, že Ty jsi ta potvora, co mu zahýbá kdoví s kým.
Jinak mi to normální nepřijde.

nebo žárlivost, tot otázka. Můj muž se totiž chová tak nějak, že nevím sama co to je. Jede na služební cestu. Za 14 dní pošle 2 stručné SMS. Pak najednou zavolá, já to nezvednu, protože jsem jinde než mobil a neslyším ho, a je zle. Nevolá znovu, ale píše celé rodině nesmyslné SMS, že jsme se proti němu splolčili a proto mu nezvedám telefon. Kde je logika????? Chová se tak také některý z vašich partnerů??? Jak na to reagovat a nemyslet si o něm, že je s prominutím TROTL????

Rozhodně nemám v plánu začít blbnout hlavy jiným chlapům ani dělat něco natruc... Jen když jsme si psali a volali tak si myslím, že jsem až příliš často uvedla, že je mi smutno a že ho prostě potřebuju u sebe... Já bych nechtěl chlapa, kterej beze mně nemůže být a myslím, že je to oboustranné...

Na našem vztahu nevidím nic špatnýho a nechci ho měnit, spíš jsem se pozastavovala nad tím, že mě to psychicky tak zdeptalo. Je jasný, že mi má být smutno a že se mi má stýskat, ale v normální míře, myslím, že jsem smutnila přes míru, tak nevím jestli to poukazuje na to, jak moc ho miluju, nebo jak moc jsem si na něj zvykla... asi na oboje, to je jedno...

Tohle je problém krátkýho časovýho úseku a já si aspoň uvědomila, jak ho mám ráda, protože jsem myslela i na to hezký, co mezi náma je...

Chápu to správně tak, že ty a přítel si vesele žijete společným životem všedního dne. Ale jednoho dne se rozhodl jet na hory a tys nechtěla.. No tak si jel sám a ty jsi týden doma sama, stýská se ti, žárlíš, brečíš a máš pocit, že trpíš závislostí na partnerovi. A vesele tady plánuješ, jak to zařídit, aby tě obletovali cizí chlapi, nebo aby sis rovnou nějakýho našla, jak začít chlastat s kámoškama.. proč? Trpíš, tak chceš, aby trpěl taky? Myslíš, že když na tebe bude žárlit a trápit se, že bude víc v klidu a v pohodě?

Co je to za logiku? Co vlastně tvuj přítel udělal špatně? Vždyť jel jen s kámošema na hory. Tobě během toho týdeně ruplo v kouli a chováš se jako blázen. Co jsi čekala? Že se zaraduješ, jak od něj máš na týden pokoj a budeš si to užívat? Vždyť je to dobře, že se ti po něm stýská. Každému se stýská po člověku, kterého má rád.

Můj osobní tip je, že tvuj přítel přijede s kytkou, v dobrém rozpoložení a s velkým úsměvem na tváři. Dá ti pusu, protože už se těšil na svoji berušku a ty na něj místo toho vychrlíš všechny ty psychopatické myšlenky, které sis za ten týden naspořila. To bude radostí bez sebe. Myslím prostě, že jediný problém je v tvojí hlavě. Tak si to nějak vyřeš. Ale tím, že to z hlavy dostaneš, ne tím, že to rozšíříš i do jeho hlavy, to by pak váš vztah skončil..

No, začít poznávat jiné by znamelo mu lhát, což bych neudělala, nebo se rozejít, takže to by řešení asi nebylo... Je to těžký a kdyby neodjel na "blbej týden" pryč, tak bych na to vůbec nepřišla...
Sebeúcta tímhle opravdu utrpěla a asi to bude chtít delší den, být pro něj zase zajímavá tím, že mi lichotí i jiní muži nebo tím, že někam zajdu do baru s kamarádkama bez něj...
Jinak, zajímal by mě důvod, proč se rozejdeš s někým, koho další tři roky nepustíš z hlavy?

Monny,cítím s tebou. Já prožívám něco podobného a je to peklo.Už 3 roky se nemohu zbavit každodenních myšlenek na svého Beránka...jsou to 3 roky co už nejsme spolu.A rozašli jsme se z mého popudu.Je to stejně těžké,jako se zbavit návyku na drogy. . Jestli o tvé závislosti ví,tak to je o to horší. Jistě mu to lichotí a vztahu to neprospívá.Nejhorší je,že to jednomu bere sebeúctu.Myslím si,že nejprve tu by sis měla podpořit a snažit se poznávat jiné...I když vím,že na to vůbec nemáš chuť. Já to udělám asi taky tak...Jo,ale pokud se ti to povede,tek se o tom nesmí dozvědět. Xara

Ahojky, nikdy jsem si nemyslela, že tohle téma budu někdy řešit, ale zjistila jsem, že jsem asi na svém příteli závislá...
Vzhledem k tomu, že mám teď na jaře až moc povinností ať už ve škole, nebo v práci, tak když nás jeden kolega pozval s jeho skupinou přátel na týden na hory do itálie, řekla jsem že nepojedu. Můj přítel ale na hory jet chtěl, aby si pořádně zajezdil. Tak jsem řekla OK, můžeš jet beze mně a já si to pak s tebou vynahradím na pěkné letní dovolené...
Ale ouha, byla jsem zdrblá ještě než odjel, natož potom... Má se vrátit za 3 dny, takže "už" 5 dnů a nocí mám za sebou. Ale je to pro mě hrozný peklo, nemůžu spát, nemůžu se na nic soustředit a pořád na něj myslím... A samozřejmě, že když mi večer píše, jak paří a tak dál, tak vzhledem k tomu, že vůbec nevím, s kým tam je, mě napadá ledasco. I přesto, že mu absolutně věřím a jindy mě takové myšlenky ani nenapadly...
Žárlím na lidi, kteří jsou tam s ním, že ho mají u sebe a že s nima prožívá něco zajímavýho (samozřejmě to srovnávám s naším všedním životem, kde se nic moc zajímavého neděje)... Večery probrečím a dny se mi zdají jako ty nejdelší v mém životě...
Stalo se vám to někdy? Mně to po víc než 5 letech vztahu nepřipadá normální. Nikdy jsem to nepociťovala, když jsme doma je to v pohodě, nemusím být pořád s ním a nejsem stíhačka
Jen mě zajímalo, jestli je některá jiná taky takovej "magor"... Díky všem, kteří to dočetli až sem