Ve třiceti a sama...

Čau ,já osobně si myslím ,že ve věku 30 a dále ,je člověk už hůře přizpůsobivý ,tím pádem , si těžko hledá partnera pro život. Má rád svou pohodu a klid a nedovede si představit ,že by mu to každý den někdo narušoval. Tak to vidím já...protože je to můj případ.Jsem soběstačná ..seznámení mi nedělá problém ,ale stačí mi se vídat párkrát v týdnu .Momentálně si nedovedu představit ,že bych s nikým žila..ale třeba se to časem změní ..otázka je ,zda-li o tu změnu vůbec stojím

,přidá se ještě někdo

ahoj holky, vim o super strance na darky... a pokec o pritelech...

www.darkyexpritele.cz

Třeba jsi na své partnerky moc chytrý, snažíš se být vtipný(to se přeci od chlapů očekává) a ony se v tvých vtipných narážkách nevyznají. Unikají jim souvislosti, pointy. Nevědí, jestli si zároveň neděláš srandu i z nich. Pak jsou nejisté a to je pro ně asi dost nepříjemné. A daleko víc bodů získáš, když budeš umět naslouchat. Ne že budeš mlčet a hltat demonstrativně každé jejich slovo. Samozřejmě udržovat tok konverzace, ale potlačit sebeprezentaci natolik, aby dotyčná poznala, že má dost prostoru k tomu, aby mohla představit svou duši, svůj vnitřní svět, v kterém se cítí jistá a aby věděla, že to, cos tam viděl si zapamatuješ a zároveň, že to nezneužiješ k nějakému vtipkování. A musíš prokazovat, ale opravdově, že si pamatuješ, co ti dotyčná o sobě řekla. Když ne, získá dojem, a nebude se moc mýlit, že to její povídání vždycky nějak přetrpíš abys jí pak dostal do postele a tam se předved. A přitom ona chce, abys jí miloval i pro její duši. Možná ti křivdím a už jsi o tom taky takhle přemýšlel, ale napsal jsem to už najednou, ať se to nedrobí. Je to jen postřeh, co by v tom tak asi mohlo být.

Proč nám nechceš prozradit věk, Sajrajte? Myslím, že o tom - aspoň pokud jde o mě - nijak spekulovat nebudeme, protože jsou důležitější věci, připadá mi to ale takové dětinské nebo puberťácké. Ostatně jako celý ten Tvůj postoj "rozzlobeného mladého muže", který všechno zná, všechno ví, na všechny dělá ramena a dává jim najevo, jak na ně kašle, a přitom se zjevně snaží vzbudit pozornost, jak a kde jen to jde.
Když k tomu přidám, že poněkud postrádáš schopnost nebo možná spíš ochotu naslouchat (do kolečka si opakuješ svou a nevidíš, že debata je o ničem jiném) napadá mě, že uhádnout to, v čem děláš chybu, možná nemusí být tak těžké.
Konec konců Tvůj vzor, Dr. House (Atevi, moc hezky jsi to napsala!), je taky sám. Takže jednoduchá rada: buď změn vzor, nebo přijmi vše, co Tvá zvolená role obnáší...

Pamatuji že jsem byl na tom obdobně. A seznámil jsem se v 31 letech. Vím, že to byl pro mne jeden obrovský stres a obava, že zůstanu sám. Moje rada zní: vyhledávat příležitosti k seznámení a nejlepší přes známé a kamarádky a rodinu.
A ono to přijde.Držím palec at dlouho nejsi sama.

Jak jsem pochopila Ty sám sebe vidíš jako Dr. Grega House! Já si říkala,že ten styl ta mluva ten přezíravý postoj,ty za každou cenu šokující repliky jsem už někde zažila.Tak jsem si zašla na Tvůj deníček a tam mi to došlo.

Hm tak dr.House na Viktorce-to se určitě dočkáme ještě hodně Tvých diagnoz.

Můžeš, ale odpovědi se nedočkáš vesele můžeš rozjet spekulace a drby, když už jste mi teď vybudovaly moji soukromou diskuzi

Sajrajte,mohu mít malou soukromou otázku?Kolik je ti let?

No, já ti neberu, že nemáš zástup zájemkyň o tvou osobu Jenže, jak píšeš, to zdaleko není ten pravý recept najítu tu pravou, co? To je těžké, abychom ti my takto na dálku radily, co si myslely tvé bývalé přítelkyně-já bych si to alespoň netroufla. Tak pokaždé přece musely říct nějaký důvod rozchodu? Neopakoval se třeba? Nejde tam najít nějakou souvislost?

já s tebou plně souhlasím, rovněž zastávám názor, že žena by měla mít svobodnou volbu a neměla by být odsuzována za to, že nechce mít dítě. Přestože to ze svého úhlu pohledu třeba nechápu, protože to dítě zrovna mám.
Zrovna tak by si raději neměla pořizovat děti , jen z toho důvodu, že se to tzv. má, zvláště když ví, že by se jim nemohla nebo nebyla ochotná 100% věnovat. Jinak to asi nemá smysl, samo o sobě z těchto vztahů vzniká dost problémů. A kdo by chtěl mít doma potomka, který bude mít s rodiči pokřivený nebo pro jistotu vůbec žádný vztah.

Jenže když si partnerka vzpomene, že vlastně nejsem ten pravý, že už jsem ji omrzel a že chce dál životem pokračovat beze mě. Tak nevím. Já neřeším to, proč si nikoho nemůžu najít. Zájemkyň mám dost. Jenže prostě probrat to a vybrat tu správnou osobu, která semnou vydrží, to je to! Snažím se vymýšlet nové a nové aktivity, novinky v ***u. Byl bych štěstím bez sebe, kdyby mi dovedly někdy nějak napovědět, co jim chybí, co mají za problém. Ale zdá se, že je prostě omrzí celá moje osobnost. Nebo mají pocit, že je někde čeká nějakej lepší. Tvrdí, že jsou šťastné a nic by neměnily a pak.. Zkoumám to bedlivě, ale moc se mi nedaří přijít tomu na kloub.

Ahoj Niko, tvoje radost z mého zapojení je mi ukradená. Já jsem tu žádné výpočty neprováděl, protože nemám potřebná zdrojová data.

Těch sto tisíc miminek byl příklad toho, že nemůžeme z jedné rozmnožovací strategie přejít do druhé jen tak. Jinak ano, dříve pár měl třeba deset dětí, ale spousta z nich nepřežila. Však to souvisí s tím, co jsem napsal. Čím klidnější, harmoničtější ekosystém, tím méně dětí a lepší péče je potřeba. Pokud by náš, lidský ekosystém dosáhl klimaxu, tedy absolutní rovnováhy, stačilo by každému páru vychovat jen dvě děti za život.

Těch rozmnožovacích strategii skutečně není o tolik víc. Tyhle vlčí smečky, co spopisuješ, kde se rozmnožuje dominantní pár, to je jen spíš taková varianta. Je to kvůli nedostatku potravy a submisivní samice se starají o štěňata. Je to zase spíš takový komunismus a způsob, jak aplikovat přírodní výběr bez nutnosti zabít všechny konkurenty. Člověk navíc ve smečce nežije ale zakládá páry.

Jinak podle mě na nás přírodě moc nezáleží. Pokud vyhynem, nahradí nás něco jiného. Víte ekologové se nebojí ani tak toho, že vyhladíme všechen život na zemi, ale toho, že si uděláme zemi neobyvatelnou. I kdybychom se vyprasili atomovkama, za X milionů let se tu rozvinou nové druhy a bude vymalováno.
Druhak je potřeba si uvědomit, že člověk se za posledních tři tisíce let vlastně nijak nezměnil. Je naivní myslet si, že vývoj urazil nějaké signifikantní kroky. Jinými slovy, vezměte miminko z roku -10000 a vychovejte ho dnesa a bude z něj plnohodnotný člen společnosti. A nesekl jsem se o nulu. Možná nebude umět tak dobře používat palec, ale jinak celkem bez problémů.

Co se mění je naše kultura, znalosti, technika, ale biologicky jsme na tom defakto pořád stejně. Menstruace je dána díky blahobytu a zdravé stravě. Kdybychom se potulovali po mongolských pláních a žili z ruky do huby a o nějaké zdravé stravě neměli nai páru, holka by poprvé zamenstruovala tak v 19ti. Dále, když se žena dostane do smrtelného nebezpečí, například židovky v koncentráku, jako první přestane menstruovat. je to stejné tělo jako před deseti tisíci lety. Co z toho všeho plyne, no že příroda rozmnožování fandí, taky je nás pět miliard. A bohužel, že stavy reguluje hlavně smrtí.

Homo***ualita je porucha. Homo***uál nemůže mít děti, vzhledem k tomu, že se toto vyskytuje i u zvířat a u nich by to už dávno přírodní výběr odstranil, musí to být porucha. Rovněž bych se přikláněl k tomu, že nechtít děti je porucha. Z hlediska přirozeného výběru je to nesmysl. Odtržení od přírody je jedna věc, ale jak říkám. Nevěřím, že za těch pár tisíc let se něco mohlo nějak radikálně změnit. Člověk je tvor přizpůsobivý a občas se přizpůsobí "chybně", ale přizpůsobit se novému prostředí tím, že nebudu mít potomky, to přece odporuje celé podstatě věci. Přizpůsobení je právě o tom mít potomky za jakékoliv situace v jakémkoliv prostředí. Takže z přírodního hlediska je to porucha.

Čili vám doporučuji raději přírodu do diskuze vůbec netahat a raději přemýšlet o těch svobodných rozhodnutích a tlaku společnosti a kdesicosi.

Nesnažím se nic zobecňovat-pouze jsem si na to vzpomněla a chtěla jsem vědět váš názor. Naopak upřímně doufám, že taková většina žen není.

Jj, přesně takhle nějak jsem nad tím přemýšlela, jen by se mi to nepovedlo tak formulovat Asi jí opravdu záleželo hlavně na tom, jak vypadá a chěla se líbit nejen tomu svému-ale hlavně jiným mužům. Protože jak může přestat normální milující chlap opovrchovat ženou za jizvy, díky kterým mu dala dítě??
To moc hezky píšeš o sobě a té slečně-tak nějak by to mělo vypadat, když má někdo někoho rád Kde děláš chybu? A děláš ji někde? Sám jsi psal, že se přece ze svých starých vztahů poučuješ a snažíš se vyvodit, co dělaš špatně, ne? Tak už jsi přece na něco přijít musel

Já si myslím,že každý má na dítě svůj vnitřní správný čas.Někdo dítě v 25 letech vůbec nechce ani náhodou.Poukazuje jeden argument za druhým,Ale ve 30letech dítě chce a je tou myšlenkou upřímně nadšen.
Jako příklad sloužím já.První dítě jsem čekala konečně!! zhruba po 4 letech-Nadšení
Druhé dítě jsem čekala za tři roky právě jsem nastoupila do práce a byla jsem zaskočena!! Ale za 2-3 dny jsem se už těšila.

No a teď představa ,že bych měla třetí mě jímá hrůza.Nevím jak se na to budu dívat za pár let.Ale jedno vím určitě ,že teď to dítě rozhodně nechci.

Ale mít děti a rodinu je nádhera!!!! Nedovedu si představit,že bychom byli s manželem sami.Když děti odjedou na víkend k babičce tak si první večer super užíváme jako svoboďáci ,ale za dva dny se nám už stýská...

Chybu, Sajrajte, děláš v tom, že příliš času trávíš na netu. To se ostatně týká nejen Tebe. Když všichni celé dny sedíme u obrazovky, těžko se pak můžeme divit, že jsme po 30ce sami/y (měkké i kvůli Sajrajtovi). A navíc, jak by řekla Este a v tomto by měla úplnou pravdu (takže žádná ironie), není to podle přírody!
Přeji všem hezký večer a odcházím s kvazipřítelem do kina a na večeři. Nika

Kamarádka má roční nádhernou holčičku z které je úplně vedle a strašně se v ní vidí. Ale když jsme u ní byla před měsícem na návštěvě, tak se málem rozbrečela - jak to teď vypadám? Stydím se jít do bazénu.

Chtěla bych podotknout, že před těhotenstvím byla silnější a teď podle mě vypadá lépe, ale strie na bocích, břichu a prsou jí moc sebevědomí nepřidávají. Manžel ji ujišťuje, že mu to nevadí, a že ji má rád takovou jaká je, ale stejně ji to trápí. Celé těhotenství se mazala krémem a v posledním týdnu jí kůže popraskala. Může si dovolit jí na leaser, ale když plánují druhé dítě, tak se raději schovává doma a neodhaluje se.

Ano, i takové jsou mezi námi. Ale co z toho vyplývá? Snad jen si každý z nás může o té slečně či mladé paní pomyslet své. Ale lze tuhle individuální zkušenost nějak zobecňovat?
Vždyť podobné je to u těch dětných. Když uvedu pár příkladů ze svého okolí: jedna kamarádka si pořídila děti, protože je má moc ráda a vždy po nich toužila. Další proto, že si chtěla udržet bohatého manžela a toto byla podmínka. Třetí proto, že to považovala za nutnou součást sociálního statutu podobně jako dům, luxusní auto nebo dovolenou na Havaji. A tak bych mohla pokračovat, sotva co by z toho ale vyplývalo. Můžu snad na základě těch třech příkladů, které opravdu znám, říci, že všichni si pořizují děti z čistí lásky k nim, z hamižnosti, nebo ze snobismu? Určitě ne. Lidé si prostě pořizují děti z nejrlznějších důvodů. A z přinejmenším stejného počtu důvodů si je zase jiní nepořizují. Tak tak nějak.

Ahoj Sajrajte. Jsme ráda, že ses zapojil, konečně nemám pocit, že dlouhé texty tady píšu jenom já.


Začnu jednoduchým matematickým dotazem: je-li naší rolí vychovat 2-3 děti za život a polovina žen se rozhodně děti nemít, proč by měly zbylé ženy porodit 100.000 miminek každá? Nevím, matematiku už jsem dlouho neviděla, ale pokud počítám dobře, vycházelo by mě to na 4-6 per žena... To jen na ukázku toho, že přehánění možná může být vtipné, ale ne vždy dává smysl.


A teď jen pár poznámek:


1. Argument o tragických dopadech rozhodnutí poloviny žen neberu, Je totiž čistě spekulativní. Zkušenost (a právě proto jsem uváděla třeba ty řeholníky: pozor, zahrnuje muže i ženy!) totiž ukazuje, že většina lidí prostě vždy měla, má a bude mít touhu mít děti, takže nějaké vyhynutí nebo snížení stavu populace nehrozí (ostatně, je otázka,a jestli by vůbec něco takového bylo - při současném a stále rostoucím počtu lidí na planetě - negativní, ale to je na jinou debatu). Samozřejmě, pokud by se všichni rozhodli děti nemít, bylo by to špatné, ale stejně tak by bylo strašné, pokud by se všichni rozhodli třeba - možná trochu hloupý příklad - stát se manažery. Kdyby všichni byli manažery, neměl by nás kdo živit a vymřeli bychom. Zabráníš kvůli tomu menšině stát se manažery? Jinými slovy a jak už jsem psala dřív, mám docela velkou víru v přírodu nebo co nás to stvořilo a věřím, že to, že určitá menšina (!) populace nechce děti, asi má svůj důvod a nepředstavuje to žádné obecné ohrožení.


2. Debata o dětech souvisí s ženskou emancipací jen částečně. Svoboda rozhodnout o vlastní reprodukci se totiž týká stejně žen jako mužů, není to čistě ženské téma, byť se tak někteří snaží jej stavit. Daleko blíž to téma má k otázce osobní svobody člověka (ženy i muže) a toho, do jaké míry má společnost právo zasahovat do jeho nejosobnějších rozhodnutí.

3. Mnohoženství a důvody zavedení celibátu nesouvisejí s mými argumenty vůbec.


4. Nejsem biolog, ale myslím, že strategií - nebo minimálně modalit strategií - přežití druhů existuje celá řada (viz třeba to mnou zmíněné množení dominantního páru). A co z toho lze vyvodit? Nic moc, snad až na to, že neexistuje jeden univerzální "přirozený" model reprodukce platný pro celou přírodu.

Na závěr (musím běžet) jeden dotaz: z čeho dovozuješ, že rolí každého z nás je vychovat 2-3 děti za život? Zřejmě vycházíš z toho, že má-li zůstat počet lidí konstatní nebo mírně růst, je potřebný počet 2-3 na pár. Je mi líto, ale zase to matematicky úplně nesedí.
Za prvé, počet obyvatel nezávisí jen na počtu narozených dětí, ale i na tom, jakého věku si ti lidé dožijí. Dříve mívali lidé klidně 10 dětí a přesto obyvatelstvo nepřibývalo rychleji než dnes, neb většina se nedožila ani roku.
Za druhé, Tvůj výpočet má smysl, jen pokud vycházíš z toho, že by na plození dětí měla být nějaká jednotná kvóta. Prostě by to byla sociální povinnost, každý by měl 2-3 děti a pokud by někdo náhodou byl nad nebo pod limitem, nějak bychom ho sankcionovali. Nevím, možná Tobě by to vyhovovalo (mimochodem, už jsi splnil kvótu?), já ale lidi redukovat na jakési chovné plemeno netoužím. Jak už jsem psala: věřím, že příroda to zařídila dobře a že dala lidem přesně tolik rozmnožovacího pudu, kolik ho potřebují. Vývoj lidstva mi zatím dává za pravdu. Nebo Ty snad znáš zemi, kde se 50 či více % žen rozhodlo nemít děti?

úplně s tebou souhlasím! možná to z těch mých příspěvků nebylo tak zřejmé, ale myslím si, že právě to, že v souladu s přírodou nežijeme je důvod, proč řada žen početí dítěte odkládá, nebo dokonce odmítá úplně. a právě proto mi to nepřijde přirozený


mimochodem někde jsem četla, že roste počet žen, které mají problémy s dělohou a že jedním z hlavních příčin je to, že za život hodně menstruují, protože mají málo dětí. prý na to ty orgány nejsou připravené, ale na druhou stranu proč potom máme tolik vajíček?

S přírodou začla Nika. A žijeme v přírodě víc, než si myslíš. Jen si vem všechny ty hry, co hrajeme, sport.. proč? No simulujeme si tím boj, lov a tak dále.

Jinak zrovna co se té postavy týče. Slečna se asi chtěla líbit mužům, ne svému jednomu muži. Protože jak jistě všichni víme, ve vztahu si člověk časem prostě zvykne. Když mám slečnu rád, mám ji rád i s jizvama (-: zrovna bradavici na nose mít nemusí, ale zvykl bych si i na to. Pokud ale slečna plánuje svádět nové a nové muže, pak by mohla být jizva problém. Možná slečna krom svého těla prostě neměla co nabídnout? Jednou jsem chodil s moc pěknou slečnou, co musela na operaci a měla na břiše velkou jizvu. Styděla se za to, ale pro mě byla ta jizva symbol toho, co se nám povedlo společně překonat, rád jsem si s ní hrál a přišla mi roztomilá. Stejně to s tou slečnou nakonec nevyšlo. Zajímalo by mě, kde dělám chybu.

Zajímavé názory - i ten Sajrajtův

Já jsem teď v nějakém časopise četla zpověď ženy, které nechce mít dítě. Důvody? A ty mě právě velmi zaujaly. Nechtěla se o dítě starat - dávat mu svůj čas, který by jinak mohla věnovat sobě. Nechtěla si kvůli dítěti zkazit postavu - prý její partner určitě ocení v posteli ji - s krásnou postavou nezničenou těhotenstvím - než vedle v postýlce řvoucí mimimo. Chtěla se věnovat svým koníčkům a nechtěla dát všechny peníze na dítě-vždyť tak ráda nakupuje a už by si nemohla tolik věcí dovolit b
Ze způsobu jak se vyjadřovalo o ženách, kterým po těhotenství zůstaly na břichu strie jako o málem zrůdách, které se svým můžům už nikdy nebudou líbit a vzrušovat je, mi běhal mráz po zádech Hrozně jsem to chtěla v tu chvíli s někým probrat, ale vzpomněla jsem si až teď.
Taky jeden z důvodů, proč se jedna žena rozhodla nemít dítě...

Jelikož už tady bylo zmíněno, že naše společnost nežije v souladu s přírodou, tak je myslím logické, že přirozeným signálům těla nejsme zvyklí naslouchat.

To bychom stejně mohli začít říkat o antikoncepci že je nepřirozená, že tři děti jsou vlastně málo. Nemyslím, že je rozumné pokud jde o děti se najednou začít odvolávat na hlas přírody, když jinak v klidu spíme v postelích, nosíme boty, 2x denně se myjeme a úmrtnost matek při porodu už taky není co bývala.

Samozřejmě přeháním. Jde mi jen o to, že nežijeme v souladu s přírodou v jiných oblastech života a pocity žen, které děti nechtějí jsou možná jen výsledkem takového života.

Tak když už jsi nakousla ty muže. Myslím, že si jen bereš tu část mince, která se ti hodí. Kněží skutečně nemají děti, ale nemají ani ženu. Celibát byl zaveden jednak aby děti církevních hodnostářů nemohly dědit. A druhak proto, že to je často 17ti hodinová šichta, která vyžaduje plné nasazení duševní i tělesné.

Většina jiných kultur praktikují mnohoženství. Jednoduše proto, že muž většinou dokáže uživit více žen a jejich dětí. Už od dob pravěku, kdy v tlupě panoval něco jako komunismus, se ženy staraly o reprodukci. Ženy se i kradly. Dítě tlupa už nějak uživila. Muži jsou postradatelní. Když je jich moc málo, je to zlý. Ale když jich pár umře, no co už. Takhle už to příroda vymyslela.

Proto bojovali až do nedávna ve válce jen muži, pouštíme ženskou v metru sednout a tak dále. Samozřejmě, dnes je jiná doba. Pochybuju, že neplodnou ženu by v pravěku zabili s tím, že je k ničemu. To ne. Ale prostě uctívali Věstonickou Venuši, symbol plodnosti.

Já chápu, že tu máme rovnoprávnost a emancipadi a kdesicosi. Jenže přírodní mechanismy se zatím změnit nedají. Nemůžeme tvrdit, že muž a žena jsou ve všem stejní, když nejsou. Budeme si muset počkat, až s čím přijde genetické inženýrství. Třeba se skutečně již brzy bude moci rozmnožit žena s ženou a muži vyhynou. Bude skutečná rovnoprávnost, kdy každý bude moci mít a porodit dítě.

Jinak u zvířat existují dvě strategie přežití. První je ta, že samice naklade miliardu vajíček, ze kterých přežije pět dospělců. Druhá je ta, že samec a samice vytvoří pár a vsadí na jednoho, dva potomky za sezónu, které vypiplají až do samostatnosti. Některé druhy tvoří pár jen na sezónu, jiné na celý život. Když někde dojde k zmlazení ekosystému ( výbuch sopky, požár, tisíce druhů vymřou ) na volné "místo" se natlačí nejdřív ten první typ tvorů. Vytvoří klasický ekosystém, kdy všechno žere všechny a přežije jen ten nejsilnější. Avšak čím víc se ekosystém rozvíjí a zkvalitňuje, objevuje se čím dál tím víc tvorů, kteří žijí v "míru". Nemyslím přímo symbiózu, ale například brouk než aby strom rozežral, raději se živí opadanou kůrou, co strom už nepotřebuje. Dravci loví staré a nemocné, rostliny si rozdělí všechny pásma lesa do výšky, aby jich tam mohlo žít co nejvíce. V tomto vyspělém ekosystému brzy začnou převládat druhy z té druhé kategorie. Ti, kteří vsadí na jistotu a raději vychovají jednoho dva zdravé a silné jedince. No a člověk je jeden z takových. Vývoj lidského mláděte trvá opravdu pozoruhodně dlouho. Pro mouchu například, pokud najde místo s potravou bez predátorů, není problém porodit celou armádu much. Na jednotlivci moc nezáleží. Tyto druhy rovněž praktikují něco jako prodruhové sebevraždy. Například existuje brouk, který chutná neuvěřitelně odporně. Kos ho vidí, sežere, vyplivne - už nikdy tenhle druh nesezobne, ale tomu mrtvýmu broukovi už je to houby platný. Svojí smrtí ale ochránil svůj druh.Samozřejmě, existují ještě společenství vyššího řádu, jako třeba včelstva. Nebo mraveniště. Ale do těch má lidstvo tak daleko, jak jen může mít. Mraveniště má jakousi kolektivní inteligenci. Dá se říct, že jak si mravenci navzájem předávají informace, tak celé mraveniště "přemýšlí". Všichni se bezvýhradně řídí feromony a jinými pachy a panuje tam něco jako řekněme telepatie. Společenství si vytvoří továrnu na vajíčka - speciálně vykrmenou královnu. Vědce třeba nejvíc udivuje, že někam přinesou mravence a daji jim tam i potravu a když mají mravenci možnost, přesunou se třeba o sto metrů jinam. Proč? Měli by to být jen stroječky, co dělají podle povelů zaběhnuté programy, ale oni jsou schopni se nějak kolektivně rozhodnout, že o sto metrů dál je lepší půda. Chovají se jako jeden organismus. Když vymře mraveniště, tak vymře do posledního.

No tohle všechno není lidský problém. Naše role je vychovat dvě až tři děti za život. Bohužel, když se každá druhá žena rozhodne, že nechce děti, nemůže její kolegyně porodit sto tisíc minimek jako u much. Na to příroda jistě pamatovala. Takže souhlasím s Este, že pro ženu je mít dítě docela přirozená věc.

Jinak, jestli tam najdete nějaké chyby, omlouvám se. Sajrajt má momentálně starosti a těžkosti

Souhlasím. A přeju hezký víkend. N.

Sice si úplně nerozumíme, ale shodnem se na tom podstatném a to je to, co jsme obě napsaly v závěru. Ať si každý žije po svém, hlavně, když tak bude šťastný a jak jsi zmínila, nebude tím ubližovat ostatním.


Takže bych to dál nepitvala .

V mnohém máš jistě pravdu, Este, co to je znamená "žít podle přírody"? Konkrétně např. pokud jde o ty děti: Jistě, příroda nám dala určitě orgány, abychom se mohli rozmnožovat. Současně nám ale dala i rozum, abychom uvážili, zda mít děti chceme nebo nechceme, a někomu z nás dala a jinému zase nedala touhu (či pud, jak to chceš nazvat) tak činit. Proč myslíš, že to první má svůj důvod a to druhé nikoli? A co v tomhle konkrétním případě znamená "žít podle přírody": porodit dítě jen proto, že na to žena má orgány (byť rozum a touha jí říkají něco jiného), nebo nemít dítě v souladu s tím, co jí velí její rozum a touha (ale co možná odporuje nějaké biologické determinaci - pro ty, kteří v ní věří)?

Já si nemyslím, že rozhodnutí nemít děti je nějaká skvělá věc, na kterou by člověk měl být pyšný a vnucovat ji ostatním (i takové ženy znám a pak souhlasím, že zde musí být problém). Stejně tak si ale nemyslím, že to rozhodnutí je ostudné nebo, abych se vrátila k našemu oblíbenému slůvku, nepřirozené. Když už nás příroda nebo kdo nadal vůlí myslet a rozhodovat, bylo by podle mě naopak nepřirozené to nedělat a ve svém životě se řídit jen tím, co dělají jiní, protože to je "normální a přirozené".

Jinými slovy, myslím, že rozhodnutí mít - nemít děti je individuální věcí každého jedince (byť současně třeba souhlasím s tím, aby stát podporoval ty, kdo se rozhodnou - svobodně - děti mít, protože je to v zájmu nás všech. Pokud by ale z plození dětí udělal stát povinnost, byla bych zásadně proti. A stejně tak bych byla proti, pokud by plození dětí zakázal nebo nějak drasticky reguloval).

Případ homo***uality mě taky napadl a opět nevím, zda se dá říci, že je "nepřirozená". Konec konců svou ***uální orientaci si člověk nevolí, je mu dána, nejspíš právě přírodou. Je pak nepřirozená? Jistě, neodpovídá modelu většinové společnosti, ale musí většinový vždy znamenat přirozený a menšinový nepřirozený? Pro mě jsou to dva různé pojmy. Já bych asi rozlišovala věci ne na přirozené a nepřirozené, ale ne ty, kterým člověk škodí jiným, a na ty ostatní. S těmi prvními je třeba něco dělat, ty druhé spadají do sféry svobodného rozhodování každého jedince a nikdo nemá právo se do nich plést. Byť je mi jasné, že i když to takto teoreticky zní jednoduše, prakticky může být nalezení hranice mezi oběma oblastmi problém.

Konečně: ženy (a také muže), které jsou nevyrovnané a je v nich vnitřní chaos, znám taky, ale neodvážila bych se tvrdit, že jsou to jen ženy bezdětné (nebo naopak dětné). Já myslím, že nevyrovnaný a vnitřně zmatený je v dnešní době leckdo a, opět, vést rovnítko mezi netoužící po dětech = nevyrovnaný a problematický, se mi zdá nešťastným zjednodušením. Klíč je podle mě v tom, co jsi napsala v závěru: šťastný a vyrovnaný je ten, kdo žije, jak mu to vyhovuje. A ježto jsme různí, vyhovují nám a šťastné nás činí různé věci (jednoho péče o děti, druhého něco úplně jiného). Proč tuto různost nerespektovat a namísto toho se snažit lidi vtěsnat do jednoho předem nastaveného mustru, který logicky nikdy nemůže vyhovovat všem?

Osobně si myslím, že přirozené je vše, co je tzv. podle přírody. Všechno má svůj důvod, a proto i to, že máme dělohu a vaječníky, a že každý měsíc menstruujeme musí taky mít nějaký důvod. Na pouhé zajištění přežití živočišného druhu bych to ale nedegradovala.


V žádném případě si nemyslím, že je přirozené pouze to, co dělám já. Několik let se snažím sladit svůj život s přírodou a sama vím, kde mám ještě nedostatky a kde to až tak přirozené není.


Naše společnost přirozeně/v souladu s přírodou nežije. Nerespektujeme den a noc, ani jednotlivá roční období. Z toho plynou všechny ty nemoci, které se projevují jak na fyzické, tak psychické úrovni. Znám pár žen, které nechtějí mít dítě a musím říct, že u všech je cítit jistá nevyrovnanost a vnitřní chaos. Proto si myslím, že to až tak „normální“ není. Nicméně všude můžou být odchylky a na starém známém výjimka potvrzuje pravidlo něco je, tak proč by to nemohlo platit i tady?


Možná se pouštím na tenký led, ale odmítání dítěte mi přijde stejné jako homo***ualita. Vůbec proti těmto lidem nic nemám, jsem proto, aby měli své místo ve společnosti a mohli uzavírat manželství, přesto si ale myslím, že to také není přirozené.


Ať každý žije, jak mu vyhovuje, hlavně, když bude šťastný. Opravdu šťastný, nejen na povrchu, ale i vnitřně.Ta otázka ohledně role mužů není jednoduchá. Sama jsem zvyklá nacházet odpovědi uvnitř sebe. Ale vžít se do muže je pro mě hodně složité. Budu muset nad tím popřemýšlet…

Vidím, že se debata začíná ubírat trochu jinam, než kam měla původně směřovat, tj. k tématu, které bych nazvala Děti - právo nebo povinnost? (z čehož mimo jiné snadno dovodíte, že jsem právnička). Protože ale toto téma s tím naším hlavním souvisí, nedá mi to, abych na Estinu poznámku nereagovala. Ostatní si nechám zas na večer (zítřejší, dnes jdu do kina), kdy mám víc času a klidu.


Myslím, že považovat cokoli, co bezprostředně nesouvisí s přežitím jednotlivce, za "přirozené" a pro každého nezbytné, je omyl. Nejsem sice biolog - těm už se radši předem omlouvám za asi trochu nepatřičné "fušování do řemesla", ale mám pocit, že rozmnožování, tj. plození a výchova potomků, je nezbytné z hlediska přežití živočišného druhu. Není proto nutné, aby rozmnožovací pud pociťovali všichni jedinci daného druhu, ale pouze počet dostatečný k zajištění jeho přežití.


Když se podíváte na naše "příbuzné" z živočišné říše, funguje to tam různě: v řadě druhé se třeba rozmnožuje jen dominantní pár a ostatní mají "smůlu". Možná je to i určitá pojistka proti přemnožení a záruka toho, že přetrvají geny těch biologicky nejsilnějších (což u lidí nemusí nutně znamenat morálně, intelektuálně nebo jinak nejlepších) jedinců.

Nechci dělat nějaké zjednodušené analogie, ale proč by něco takového nemělo platit i u lidí? Těm, kdo mají lepší přepoklady se o děti starat, je ten rodičovský pud dán, a těm, kdo mají předpoklady třeba pro něco jiného, dán není. Nemohlo by to tak být a nebylo by to docela rozumné a přirozené? Vždyť lidská společnost je velký systém, ve kterém různé části můžou dělat různé věci a přes tuhle specializaci to funguje (hloupý příklad: zajišťování potravy lovem a zemědělstvím je pro přežití lidí "nezbytné a přirozené", ale jsme všichni lovci nebo zemědělci?).


Ostatně vždycky, po celé lidské dějiny, zůstávala část populace bezdětná, ať už proto, že děti mít nemohla, nebo proto, že se je svobodně rozhodla nemít (např. příslušníci řeholních řádů a kněží, což v některých obdobích byla významná skupina osob). Lidstvo to vždy ustálo a i dále se vesele množí, což vcelku potvrzuje, že rozmnožováí všech není nezbytné. A taky to potvrzuje, že těch, kdo onen pud mají, bude vždy většina (příroda je chytrá a umí to zařídit), takže obávat se vymření proto, že menšina zůstane bezdětná, je neopodstatněné.


Mimochodem, když jsem zmínila ty kněží, je zajímavé, že jsem se nikdy nesetkala s tím, že by je někdo odsuzoval za to, že si místo péče o potomky zvolili službu Bohu. Vůbec u mužů se tato věc bere tak nějak jinak, byť tomu nerozumím - vždyť pokud by bylo naprosto přirozené a pro ženu nutné mateřství, nemělo by být stejně přirozené a nutné pro muže otcovství (ono jedno bez druhého jde docela těžko realizovat, ne?)?


Téma dětí je samozřejmě hodně široké a dalo by se toho o něm napsat ještě spoustu. Jednak by to ale posunulo debatu opravdu hodně jinam (a myslím, že něco na tohle téma už tu bylo), jednak jsem chtěla jen bezprostředně reagovat na to slovo "přirozené", které zmínila Este.
K tomu ještě malý dovětek: nepřipadá nám nakonec všem přirozené to, co děláme my, a nepřirozené to, co my - z jakýchkoli důvodů - neděláme a dělat nechceme? Takže s tou "přirozeností" radši pozor.

Tak a teď jdu radši dělat něco jiného, protože je mi jasné, že po tom, co jsem tady nepsala, se mnou už nejspíš stejně nikdo nepromluví. Hezký den všem.