plánovaná nevěra

Jo nevěra ,té se bojíme všichni.....

A Tobě ...... přeji napořád ať se Ti daří jak v práci tak doma. Bez záště a výčitek, protože za těch čtrnáct let jsme toho prožili spolu vážně hrozně moc krásného - a já Ti za to upřímně děkuji. A snad se nám podaří ustálit na takovém vztahu, který nám dovolí ze syna vychovat pořádného chlapáka. Měj se moc hezky - a vy všichni co jste tady přispívali taky.

Ano jsem to já kdo tuhle diskuzi začal. A jsem o pár měsíců moudřejší. Takže: pokud žijete v partnerském vztahu, který třeba skřípe, ale funguje - važte si toho. Nikdy se nesnažte hledat (jakkoli) důkazy partnerovy nevěry-protože je vždycky najdete. Tenhle luxus si dovolte, až vztah už nebude udržitelný a bude utrpením pro oba v něm zůstávat. Pak si klidně vlezte vzájemně do mobilů, počítačů, nainstalujte mikrofony a podobně. Ale už v momentě kdy tohle uděláte, uvažujte že už třeba neuvidíte jak vaše dítě bude dospívat, nebo se budete muset naučit žehlit nebo opravit auto.

Pokud se váš partner ze služebních cest vrátí domů-a usměje se na vás - jste Ti šťastnější. A k tomu si můžete říct,že váš možný sok v lásce je právě teď sám a kouše se do rtu, že jeho milenka(milenec) se vrátil ke své rodině.

Tak to vidím po prvním rozvodovém stání já

A Tobě ..... přeji napořád ať se Ti daří jak v práci tak doma. Bez záště a výčitek, protože za těch čtrnáct let jsme toho spolu vážně hrozně moc krásného-a já Ti za to děkuji. A snad se nám podaří se ustálit na takovém vztahu, který nám dovolí se syna vychovat pořádného chlapáka. Měj se moc hezky - a vy všichni co jste tady přispívali taky.

Jo nevěra je pěknej hnus a se vztahem to pěkně zatočí. Jsem vdaná asi 4 měsíce předtím jsme spolu byli přes pět let, a teď jsem přišla partnerovi na nevěru, díky svému lhaní ve mě vypěstoval to že jsem si ho hlídala, díky tomu jsem teď přišla na to že byl u jedné kurvičky v praze. když jsem na něj uhodila tak mi čtyři dny v kuse lhal do očí že si spolu jen psali že to byla past na mě abych si uvědomila jaké to je mu nedůvěřovat... tak jsem se sama nad sebou začala zamýšlet i když všechny indicie nasvědčovaly tomu že to udělal. až včera jsem na internetu našla jeho hodnocení té kurvičky díky kterému se sám usvědčil že u ní byl. Teď mi tvrdí že šlo pouze o strip ale já už mu nevěřím ani slovo, chtěla jsem to s ním ukončit i jsem mu to řekla, ale tak zhrouceného a prosícího na kolenou jsem ho ještě neviděla tak jsem řekla že to s ním zkusím buďto půjde nebo ne... ale život je pes přitom doma nám to klapalo si myslím výborně, já jsem byla ta která vyžadovala více *** i změny... fakt nechápu a nevěřím

Hovorí sa, že ženské prirodzenie sa nederie, ale hladká a ak je manželka typ promiskuitnej ženy, nepomôže chlapovi ani plakať a ak ona chce roztiahne nohy aj tomu, kto o to nežiadal. Skrátka buď sa s tým muž vysporiada a bude žiť rovnakým spôsobom života, alebo ju pošle do riti a nájde si takú ženu s ktorou bude naladený na rovnakú vlnovú dĺžku...Ale istota nie je nikedy, lebo platí " keď suka nedá, pes neskočí, tak ako keď sestrička nedá, ani pán doktor si nezapichá..

přečetla jsem si příspěvky a nutí mě to k přemýšlení,proč se nabízet někomu,když mám fungujíci vztah,rodinu,kvůli chvikovému pobavení,asi jsem jiná,když miluji tak na sto procent,přece bych tomu druhému moc ublížila.Že by stereotyp,ale i to se dá vyřešit,komunikací.Ještě,když by mě chlap rozmazloval,cítila bych se jak princezna.Známá měli všecko,nemuseli obracet každou kačku,stejně byla nespokojená,že není doma,že děti,vše táhne sama,skončilo to hádkama a rozvodem.Dneska už všecko ví,ale je už pozdě,ten druhý je někde jinde...........stěžuje si,naříká,jaká je chudinka,místo aby se po roce sebrala a žila dál..............

Když jsem kdysi řešila, zda zustat v manželství (nebyl v tom ovšem jiný muž), vymýšlela jsem ruzné scénáře s názvem "Péče o našeho syna". Žáden nebyl uspokojivý. Přemýšlela jsem o střídavé péči, o tom, že by syn mohl k tatínkovi vždy, když po něm zatouží ... Tohle je vše malováno v ružových barvách (jak jen to v té černotě jde). Jen čas ukáže, jak to bude dále fungovat. Jeden muže být rozumný, citlivý k potřebám dítěte, ovšem co ten druhý? A co další cizí osoba v "rodině"? Jak ta zamává situací? Pro dítě to nemá řešení. Cervusovi přeji, aby i jeho skoro exmanželka a všichni přistoupivší byli stejně citliví k dítěti jako on.

vím že je to asi na jinou diskusi, ale zajímalo by mne dle čeho soudíš, že mám problémy s „užíváním života“

Jinak k tvé otázce, ono je to trochu složitější, jako většina věcí.


Táta měl problémy s alkoholem, kdyby zůstal s mojí mámou tak by nám asi mnohem více zkomplikoval život. A kdyby ho ta „pipinka“ nevzala pořádně „u huby“ tak už tu dnes možná není. Jen nechápu, že nestojí o žádnou komunikaci s námi (mám ještě bráchu).

Ale zpět k Cervusovi. Jistě, děti si dost dobře dokáží udělat svůj názor, ale také velmi těžce nesou když rodiče na sebe vzájemně hází špínu. Chtějí milovat oba rodiče a většinou nehledají viníka jejich rozchodu.


A ještě. Neřekla bych, že jeho paní je ***, byla asi ve svém vztahu nespokojená, možná je její vinna, že o tom nedokázala s Cervusem mluvit a věc řešit, že svou nespokojenost řešila útěkem k jinému muži, kterého v době své počáteční zamilovanosti vidí růžovými brýlemi a až čas jí ukáže, zda se mýlila. Sobecká asi je, její situace se jistě dala řešit jinými způsoby, nebo se o to alespoň pokusit. Tyto věci se však z pohledu třetího velmi špatně soudí.

V jednom s tebou bezvýhradně souhlasím. Na další vztah je třeba mít vyřešenou minulost. Jen si myslím, podle toho co Cervus píše, že se nikdy na svou paní nedokáže naštvat. Bude mu ještě dlouho trvat než se mu podaří za tímto vztahem aspoň „zavřít dveře“.

Tak už chápu, z čeho pramení Dousabeliny problémy s "užíváním života". Poslechni, Dousabel, neříkáš si někdy, že si tvuj táta neměl bejt slaboch, pěkně tu novou pipinku zkrotit a pořádně se ti věnovat?

Je fajn někam patřit, ale to by musela fungovat jeho normální rodina. Matka je ta zlá, ta která rodinu rozbila - nevím, kolik klukovi je, ale věřte, že takové jedenáctileté dítě už si všechno plně uvědomuje a umí ukázat prstem. Střídavá péče IMO funguje dobře. Dovolí dítěti udělat si vlastní názor. Dovolí mu být na neutrální straně a mít pořád rádo oba rodiče a nenechat si vypláchnout hlavu.

Proč pořád spekulujete nad nějakejma zlatejma klecema a kdesicosi, jeho žena je normální soběcká ***. Červus jí sice vidí růžově, ale tak už to příroda zařídila. Nezbejvá doufat, že alespoň to dětě je jeho. Tak, milý Červusi. Svou ženu nikdy milovat nepřestaneš, ale za nějaký čas se dovedeš ( doufejme ) na ní za to co ti provedla zdravě naštvat a vnitřně ji poslat k čertu. Nebo alespoń tu kapitolu života nějak uzavřít. Musíš se sám posunout tak, aby i kdyby se k tobě chtěla vrátit, abys už do toho nešel. Na další vztah potřebuješ vyřešenou minulost, jinak ublížíš jiným. Já chápu, že teď na jiný ženský nemáš vůbec pomyšlení a jsi připraven až do smrti zůstat sám - taky jsem byl. Ale přejde to a hlavně, nikdy nevíš, co tě čeká zejtra. Tvoje svědomí bude čisté, bude to něco jako "Ále co, já se snažil, nechtěla mě, její blbost.".

Hlavně se z toho neobviňuj a nehledej chyby u sebe. Respektive můžeš hledat chyby u sebe, ale je nainvní brát na sebe celou vinu. Vidím to dnes a denně, kamarádovi se splašila přítelkyně a chtěla se rozejít. Přišla do nové společnosti, poznala nové lidi, nový životní styl, partner už jí omrzel. On hned šel do sebe a myslí si, že když odstraní jeden dva detaily, které jí na něm vadí, bude vše zase sladké. No.. nebude. Protože teď je to hlavně na ní. Bylo by naivní si myslet, že za jeho rozchod může jen těch pár jeho nedokonalostí. Je to hrozně jednoduché a laciné stylizovat toho druhého do této role.

Jinak dnešní doba je kritizována za to, že si lidé nechávají neustále zadní vrátka, že od problémů utíkají a nesnaží se je řešit. Ty sis zadní vrátka nenechal a problémy sis pěkně vyžral, dal jsi tomu všechno, nepovedlo se, no co už. Stejně na sebe můžeš bejt hrdej, ne? A přestaň si jí idealizovat, určitě je taky jen člověk. Jen ženská! Asi si myslíš, že ona je ta pravá a že nikdy už žádná jako ona nebude a že jsi prohrál hru "šťastný život". No může to tak bjet, ale ty se musíš naučit hrát tu hru bez ní. To ona tě podvedla. Taky bych jí nepřál štěstí!! Kdyby mi to nebylo celkem fuk, jak to dopadne. Ale to asi nikoho nepřekvapí.

No a nakonec taková úvaha. Říká se, že v lásce vyhraje ten, kdo miluje míň. A ten, kdo miluje víc, trpí. Já v tom vidím spíše odpovědnost. Tolik miluješ svojí ženu, ona má tvé srdce v hrsti, ona má odpovědnost za celý váš vztah. Ty nejsi schopen ji jen tak opustit, ona ano. Je nezodpovědná, zničila váš vztah. Zvaž, jestli příště nechceš mít tu odpovědnost v rukou ty. Srdíčko budeš mít zjizvené, nezamiluješ se hádám už tak snadno.. Kytičky dárečky a tak dále můžeš dávat pořád.. Ale jak by ses postaral o lásku někoho jiného, když víš, jak moc to bolí, když někdo dlaň se srdcem sevře v pěst? Přílišná láska prý dusí, tak co se nechat trochu podusit... a nezopakovat chybu tvé ženy.

možná jsi mi nerozuměla, možná jsem to špatně formulovala, omlouvám se. Já nepsala, že dítě automaticky patří matce. Psala jsem, že řešení, aby týden bylo u jednoho a týden u druhého rodiče, jak navrhoval Alex, mi přijde jako špatné řešení, hlavně pro to dítě. Znám docela dost chlapů, kteří se o své děti starají sami a myslím, že jejich matky by jim nikdy nebyly schopny takovou péči dát.
Osobně si myslím, že řešení, které napsal Cervus je jedno z nejlepších pro jeho malého. Bude se s ním pravidelně vídat a vazba na koníčky jejich vztahu určitě prospěje.
Chtěla jsem říct, že jakékoliv vyřizování si problému prostřednictvím dítěte je špatné.

Píšeš, že jsi lékařka. Já jsem dítě, které vyrůstalo bez otce a věř, že i přesto, že mi moje máma dala všechno co dokázala, mi otec dodnes chybí. Nestýkal se se mnou, né proto, že by to máma nedovolila, ale proto, že to nedovolila nová žena mého otce.
Můžu ti říct, že dodnes těžce nesu vzpomínky na to jak jsem jako prvňák potkávala svého tátu a on přešel na druhou stranu ulice a nikdy mi neodpověděl na pozdrav. Dodnes se s ním potkávám ve městě a míjí mne bez toho, aby hnul brvou. Bolí to. Ale to je zcela jiná situace. Jen jsem ti chtěla říct, že jisté zkušenosti také mám. Že vím, že sebelepší máma vlastního otce nemůže nahradit, ať dělá co dělá.


Děti potřebují oba rodiče.

Pozorně jsem přečetla celou diskusi a musím se postavit tak trochu na stranu rozumu. Dousabel snad nemyslíš vážně, že dítě bude teď doma jenom tam kde je jeho matka s pro něj cizím mužem. Jsem lékařka a můžu Ti říct, že nikdy to dítě svého otčíma nebude v dospělosti brát víc než jako člověka co žije s jeho matkou. Zdá se mi, že preferuješ řešení jenom vše pro matku co chce. V ordinaci jsem jich měla spousty a jejich nové vztahy byly vždy na úkor jejich dětí.

Dousabel to by jsi jako chtěla aby to dítě teda začal vychovávat nějaký cizí muž. Píšeš že musí někam patřit - ano, ale ty říkáš : takže automaticky bude u matky a hotovo. Chlap na něj má nárok jen když řekne matka.

Dítě bude dorůstat, jak mu to potom matka vysvětlí ? A co rodiče ? Mnohdy mají v těchto situacích velkou moc - divili byste se co už se jim podařilo zachránit manželství.

A ještě dousabel, kdo by tedy měl to dítě vychovávat ? Nový domov má teda jen u matky, protože ona to rozhodla. Z psychologického hlediska dítě nikdy nepříjme za domov místo kde nejsou oba pravý rodiče. O tom jsem za svou praxi přesvědčena.


A ani se mi nezdá, že by si ten Alex něco léčil.

Cervusi, píšu tohle ve spěchu, ale věř, že milovat musíš předně své dítě aby Ti stále říkalo táto a cítil jsi že jsi pro něj ten nejdůležitější a milující pravý otec.


držím Ti palečky....

Ahoj všem. Předem děkuju za vaše reakce a také za reakce Cervuse. Díky. Ale musím vás vyvést z omylu. Zahořklost u mě rozhodně není. Nemám k tomu důvod, protože ve svém životě se nesnažím nikomu nic vracet. Možná se to zdá tvrdé co jsem napsal o Tvé ženě, uznávám. Ale zároveň dodám, že v tom necítíte snahu po pomstě. Myslím si, že časem se ukáže, že Tvoji ženu přestaneš milovat, protože budeš vidět realitu tohoto světa jak to psala Tarrot. Přeji Ti vše krásné a lásku, a to myslím opravdu vážně. Důvod proč jsem to napsal je, že nechci aby jsi viděl že Tvůj syn vyrůstá vedle cizího člověka, jak se může (pokud to manželka bude podporovat) měnit jeho názor na Tebe, kdo mu bude dávat chlapský element jeho života, dospívání, vývoj. Mě by to rvalo srdce a asi těžko bych se s tím smiřoval. Ty víkendy je prakticky střídavá péče. Nezapomeň že jsi na začátku a nevíš jak bude reagovat Tvoje žena po rozvodu. Dítě přece miluješ stejně jak Tvou ženu.... Jsi připravený na to že může někdy dojít ke střetu s tím jejím ? Nic proti, ale zdá se mi, že Tvé ženě by jsi neměl věřit všechno, zvláště poté jak se zachovala.
Psal jsi že ji pořád budeš milovat, myslíš že budeš mít někdy sílu na to aby jsi miloval i jinou ženu a měl s ní třeba dítě ? Tohle Ti strašně přeji. I když se Ti to bude zdát ode mě tvrdé, ale chci abysme Ti tady všichni co jsme pomohli. Z toho co jsi psal je mi jasné že jsi normální férový a asi také velmi schopný muž. Ty si zasloužíš být stejně šťastný a možná ještě i víc. Předem díky za reakci. Alex

Nechtěl jsem jít tak do detailu, ale vážně tady lidé umí "říznout do živého". Ano - i já uvažoval prvně o střídavé péči. A omlouval to láskou k synovi. Kecy....je to sobeckost. Nebudu už rozepisovat co ke komu cítím....ale syn zůstane u své mámy. Neříkám, že bych se o něj neuměl postarat, ale zcela kriticky jsem musel uznat, že ne tak jako manželka. A naopak... žena nikdy nenahradí tátu. Prostě jsme se dohodli že kluka budu mít na víkendy a navíc jej vodím 2x týdně na trénink. Myslím si, že právě tyhle "těžké" volby jsou to, co bolí nejvíc. A Alexi - nemáš pravdu. Své ženě přeji jen to nejlepší - ať mě to stojí cokoli. Protože láska se nenávistí vymazat nedá...věř tomu - zkoušel jsem to

z toho mi vstávají vlasy hrůzou na hlavě.
Dítě není pes, aby týden bydlelo u mámy a týden u táty. To by podle mne váš rozchod nejvíce odneslo právě dítě.


Neříkám, že dítě musí být v každém případě u mámy, znám spoustu chlapů, kteří se dokáží o své děti bezva postarat. Ale střídání po týdnech, z toho mne obchází hrůza. Každý přeci potřebujeme někam patřit. To je jako bych po svatbě týden bydlela u rodičů a týden s manželem. Obojí mne přeci milují a chtějí pro mne to nejlepší. Ale kde bych byla „doma“?


Cervusi, promiň, ale z Alexe cítím jakousi zahořklost a možná i řešení vlastních problémů. Nepřát štěstí tvé ženě – pokud bude nešťastná, odnese to potažmo zase vaše dítě. Přijde mi to takové: když tě nemůžu mít já, tak ať aspoň trpíš.


Chlapi co si hojí své bolístky prostřednictvím dětí se mi příčí.


Přeji ti co nejčistší hlavu při svém dalším rozhodování.

jsem si přečetla celou diskuzi a mohu k tomu dodat jediné. Co bych dala za takového chlapa.
Je vidět, že svou ženu opravdu miluješ, protože jen milující člověk, dopřeje svému milovanému volnost.I když jsi tak mladý, jsi zralý a máš velké srdce.
Přeji ti hodně štěstí a věřím, že nebudeš mít problém, najít novou lásku.V dnešním světě narazit na někoho, kdo hledá opravdový cit je téměř nemožné.
Rada na závěr: dávkuj svůj cit a lásku po kapkách, aby ses nedostal do stejné situace.Přílišná láska totiž dusí.

Přiznám se, že když jsem psal první příspěvek tak jsem netušil, že nás Cervus seznámí s aktuálním stavem. Přiznámse, že jsem čekal opačný vývoj, protože Cervusovi přeji samé štěstí.
Trochu mi možná chybí větší negativní názor na jeho ženu, která rozbíjí rodinu svého dítěte a už z principu bych Cervusovi doporučil a taky pomohl, aby dostal své dítě do pravidelné střídavé péče. Prostě jeden týden ona druhý týden on. Bez diskuse. Jeho láska k dítěti přeci nemůže být ohrožena nějakým rozvodem a odsoudit jeho dítě k nutné přítomnosti s cizím člověkem. Věřím že v tomto neztratíš svoji schopnost postarat se, jak jsi psal v začátku.
Taky by mě zajímalo jak to tvoje žena zdůvodnila, co jí teda podle ní ten nový muž nabídnul tak záhadného. Proč lhala ? Jen slaboch nemá odpovědi. Přeci jí musí být jasné že žádná láska nemá stejného průběhu jako na začátku. Napíšu nepěknou věc, ale Tvé ženě NEPŘEJU ŠTĚSTÍ.
Budu rád pokud sem napíšeš jak se situace má i když je mi jasné že to bude velmi těžké. Jenom prosím bojuj do poslední možnost o dítě. Pokud by jsi chtěl pomoci víc než dobrým právníkem, dej vědět. Jenom doufám, že hošík co to způsobil nevyhrožuje a nedělá potíže. (zesměšňování apod) Asi to píšu z chlapského pohledu, ale i chlap který chová tak silné city jako Cervus by měl vědět, že nechat na sobě štípat dříví nemá. Budu čekat na odpověď a přeju jen vše dobré i v této situaci. Alex

se zájmem jsem si přečetla Tvůj příběh v tého diskusi.
Víš mne život naučil jedinou , ale zato podstatnou věc: nikdy neříkej nikdy. život se skládá z mnoha malých mincí a pouze ten, kdo je umít sbírat má bohatství.

Chápu že se Ti teď, nebo už vlastně před pár měsíci zhroutil svět, ale život jedním neúspěchem nekončí, bez ohledu na to kolik je Ti let. Když opravdu miluješ a miluješ hluboce, nezapomeneš. Možná odpustíš, pochopíš, ale nezapomeneš... a možná ani nikdy svým způsobem nepřestaneš milovat.

Ale také to neznamená, že už nikdy nebudeš milovat znovu. Nech si své šťastné vzpomínky, možná Ti pomohou toto období lépe překonat, ale nežij jen minulostí...

Přeji Ti hodně síly a do budoucnosti hodně štěstí.

pakliže by Tě měl tento vztah ubíjet a nepřinášet Ti nic positivního opravdu není dobré v něm pokračovat -
Po mém příspěvku se Ti možná zdá , že si protiřečím, ale zůstat sama v 53 nebo ve 32 letech je opravdu rozdíl -
Já jsem si svůj život prožila a nemám potřebu hledat nového partnera -
Každý rozchod bolí, ale věřím, že najdeš novou partnerku a s ní prožiješ mnoho krásných chvil - ze svého nezdaru budeš poučen a jistě se vystříháš chyb, které jsi v tomto vztahu dělal.
Vzpomínky na to hezké zůstanou, to špatné se nějak vytěsní.
Přeji Ti ze hodně síly, k překonání tohoto nelehkého období života - ale jedním "kotrmelcem" život nekomčí -
a hodně zdaru -

nevím proč bychom tě měli odsuzovat, naopak někdy je lépe včas skončit, než se nechutně handrkovat.
Já naopak kladně hodnotím, že jsi dokázal svůj neúspěch-úspěch publikovat.

Přeji ti v dalším životě hodně šťastných chvil a možnost založit zde nějaké radostnější téma, rádi se s tebou opět podělíme.
Dous.

Nečekal jsem, že ještě někdy budu reagovat v této diskuzi. Ale asi Vám všem dlužím místo díků za názory nějaký konec. Nebude to ale žádná romantika. Už zhruba měsíc čekáme na první stání. Pochopil jsem, že moje štěstí nikdy nevyváží štěstí mé ženy, prostě nejde bojovat láskou proti lásce. Teď už mě asi všichni odsoudíte, ale já pochopil hodně díky jedné paní, která je když už né věštkyně, tak aspoň dobrá psycholožka. Jsou lidé, kteří opravdovou lásku nikdy ani nepotkají... a já mám to štěstí, že ji nejen potkal, ale i 13 let měl po svém boku. Co teda můžu chtít jiného, než aby zažila to stejné ??? Nevím jestli jsem sobec, nebo zbabělec. Vím jen, že svou ženu nepřestanu nikdy milovat, a rozvodem ji jen pouštím ze zlaté klece jak někdo výše napsal..... a i když ve 32 život podle některých začíná, já se těším každou chvilku, kdy můžu vzpomínat na to co všechno bylo fajn. A protože nejsem žádný zoufalec, beru to sportovně...a o tolika aktivitách co zvládám teď jsem ani netušil že existují Lidi ... užívejte si své štěstí a nenechte si ho protéct mezi prsty !!!!

hoj, něco ji musí
trápit. jinak by neměla důvod si s někým takto psát. pokud si jen
píše..je to projev jejího já... *** když si řekne. mluvíte spolu a
***u? pokud to chceš probrat napiš na email. nezahuzuj nad ní hůl .

na tuto diskusi jsem narazila náhodou - tak nějak nebyla pro mě aktuální - ale pak mi to nedalo a začetla jsem se -
Podoby lásky jsou různé - ale některé názory mě zrovna nesedí -
možná, že vám budu připadat staromodní, nakonec mám na to věk -
Již 12 let jsem sama - vdova, která prožila 35 let s mužem, kterého si ze své vlastní vůle a s láskou vybrala - zplodili jsme 4 děti a naše soužití nebylo vždy idilické - přišly nemoci a trable, ale vždy jsme na to byli dva - děti odrostly a dočkali jsme se 6 vnoučat - pak zasáhl krutý Osud - Jenda odešel ve svých necelých 57 letech - můj život tím nekončil, ale našla jsem si jinou náplň života - ne nejsem žádná svíčková bába, ani protivná moralistka -
Mohu souhlasit s Vozlenkou a Rezamou - plánovaná nevěra je cesta do pekel - oko za oko - zub za zub - kdo pak může komu vyčítat -
Ono je totiž třeba si uvědomit, že ona svatební formulka "v dobrém a zlém"- zavazuje - a to je v dnešní době nemoderní -
Dnes se mladí berou s tím, že mají zadní vrátka - nebude-li nám to klapat jdeme od toho a při prvních potížích od nich "utíkají" -
- o tom život není - jsou jistě i vyjímky - alkoholici a násilníci, ale to je jiná otázka -

Tuhle diskuzi jsem si přečetl docela se zájmem, je hodně poučná. Zajímavý je v ní hlavně příspěvek Tarrot, málokdy se totiž v diskuzi stane, že se zde objeví dva různé pohledy na jednu věc, většinou je prezentován jen jednostranný a zaujatý pohled jednoho pisatele. A v životě není nikdy nic jednostranné, vždy je to u nějakých úhlech pohledu. Zažil jsem už pár situací, o kterých jsem byl přesvědčen, že jsou nějak, a doslova jsem nestačil zírat, jak to vidí jiní...

Co je určitě chyba, ač se to přítomným dámám jistě nebude líbit, je to, jak moc se Cervus stará. Nosti ženě co chvíli do práce květiny a snídaně, to je opravdu velká hloupost. Jakkoliv se to může zdát krásné, romantické a já nevím co ještě, je to zaručená cesta do pekel. Nedivím se Tarrotiným slovům o hňupech, vyjadřují podstatu věci. On to sice myslel dobře, věřím tomu, že ano, ale ženě připravil v podstatě zlatou klec, všechny cestičky vydláždil, ona nemusí nic, má se jako v bavlnce, nemusí se o nic snažit... a to je právě obrovská chyba! Kdo se sám nemusí o nic snažit, a má všechno na zlatém podnose, ničeho si pak neváží. Jaký potom div, že se ptá kolegy, jestli by o ní stál - kolega totiž má nádech něčeho, co není dostupné zadarmo, o co se musí snažit, a to je to, co jí na tom láká - že to nemůže mít jen tak za lusknutí prstů. Tolik k údivu, že jednomu nestačí každodenní kytice růží, a druhému stačí jedna SMS - na tom není co k divení.

Přečetl jsem tuto diskusi od začátku a opravdu z některých je cítit hořkost. Pokud někdo napíše že je někdo hňup tak musí taky napsat jasný důvod proč. Od Tarrot jsem nepochopil co je divného že "nedostala" Cervuse. Bud teda za ní dolízal, byl hodný ňouma, nebo prostě chce jen jednu a tou je jeho žena.
Jednak jsme se ani nedozvěděli, jestli jeho žena s tím svým nápadníkem začala opravdu spát a zda to zjistil od ní, nebo to vytušil podle stoprocentního důkazu. Taky je možné že se vše uklidnilo a ona našla rozum. Cítm se Cervusem že je dost ponižující vidět úsměvy kolegů, ale to ještě neznamená, že jeho žena s ním spí. Zažil jsem ve smíšeném kolektivu tolik náznaků a úsměvů žen, které viděli jak manžel jejich kamarádky jim nese růže a přitom ona flirtovala s nějakým fešákem, ale nic víc i když si třeba psali o ***u. A usmívali se té situaci....to ženské i chlapy umí.
Jaká je situace nyní Cervusi ? Myslím, že dost lidí z této diskuse by to rádi věděli i když je to už půl rok. Za tu dobu se určitě hodně změnilo. Napíšeš nám o ještě ?

Opravdu fungující vztah,vím o čem mluvím já takový mám,nejsou jen polibky a úsměvy,víc je tam těch kompromisů a bohužel i víc řešení problémů.Teprve u těch problémů se pozná jakou má ten vzath pevnost,myslím u těch opravdu vážných.
Sarinko neboj nemusíš jich vyzkoušet víc,i když je to trend,záleží jak vám to vyjde a jak se k sobě hodíte.Já taky neměla jiné a zatím mám dlouholetý a fungující vztah.Tak se drž a dělej jen to co je dobré pro tebe a tvého partnera a ne pro ty druhé.

S přítelem jsme spolu 4 a půl roku. Teď budeme konečně mít svůj byteček, a to ještě taťka je zedník, tak to budeme mít se slevou . Všichni mi říkaj, že jsem blázen, když jsem za takovou dobu nevyzkoušela víc kluků, ale já ho miluju, a nevím proč bych měla měnit jen proto, že to chtěj ostatní a že ostatní mají každý měsíc někoho jiného...
Jen mám malinko strach, že když budeme spolu každý den, tak se už na sebe nebudeme tolik těšit...a že nám to třeba nevyjde...stát se může všechno, že jo...
Ale těším se na to zařizování, a taky až spolu budeme jezdit na dovolený, na výlety, nakupovat...
Ale ten strach je asi normální, že?

Udělám něco co se asi nemá, ale vy mě dámy a pánové omluvíte. Překopíruji svůj příspěvek z jiného tématu (Mám milence - no a?) - protože se tyto dva životní osudy opravdu neskutečně přibližují - snad se dá říct, že zdejší je počáteční fáze která končí jako ten příspěvek druhý. Příčina - Důsledek, ano. Tak to cítím. A i když zdejšímu zadavateli Cervusovi opravdu fandím, nemyslím si, že v současné situaci mohl skončit jinak.

Takže čtěte co si o nevěře myslím já - průměrně vypadající ženská, která si libuje v tom, že může být manželi manželkou, milenkou i kamarádkou, často ale i matkou a soudcem či diktátorem. Přes to dostatečně atraktivní pro občasný flirtík a dostatečně soudná, abych mohla s čistým svědomím večer usínat a říkat si, že jsem si toho svého vybrala správně.

Opravdu je tenhle web studnicí studijního materiálu pro psychology a analytiky. Já srovnávám dva příspěvky, které se mě zdají zajímavé - a vidím že nejsem sama. Tady tohle téma MÁM MILENCE a PLÁNOVANOU NEVĚRU. Je s podivem, že dva absolutně odlišné životní osudy skončily asi stejně. Ani jeden pár není schopen opustit partnera-ale ani jeden už nemá sílu o něj bojovat přes veškeré svízele. Zrovna dneska se zadavatel druhého tématu přiznal, že se vzdává a podléhá lehčí variantě - pomstě v podobě nevěry. Geniální. V dnešní době vážně fungující vztah aby člověk s lucernou pohledal. A to si pište, že fungující vztah nejsou jen úsměvy a polibky. Naopak - fungující vztah musí překonávat překážky, tvořit kompromisy a odříkat si. Je mě líto těch, kteří tuto prostou babičkovskou pravdu nejsou schopni pochopit.

Ahoj lidičky !

Všichni jste moc fajn a všichni jste mě pomohli - ať už názorem tím nebo oním. Už jen to, že člověk ví, že není někomu lhostejný je obrovská pomoc. A teď vám já dlužím aktuální stav...ať víte k čemu jste se vůbec přichomejtli.

Od doby co se diskuze zahájila uplynul cca. měsíc...ten měsíc byl téměř vzorovým. Po malých bouřkách přicházely krásné udobřování, vychutnali jsme si pár skvělých večeří, zahráli xx setů squashe, krásně se potili při večerních polštářových bitvách..... Vybudovali jsme synovi nový pokojík. Já nosil růže, a byl jsem za ně odměněn krásným úsměvem a polibkem....idylka.

Do té doby, než jsem jednu růži i se snídaní donesl do práce manželky v ten "nepravý" okamžik. Víc ponížený se snad už chlap ani nemůže cítit - než když je květina pro vlastní manželku důvod legrace pro kolegy v její práci. Samozřejmě tím nepravým okamžikem byla přítomnost jiného muže, který pro úsměv mé ženy květiny nosit nemusí.

Není potřeba psát další podobné příhody ...... má manželka ví, že jí a syna neopustím. Lásku ji samozřejmě projevuji a budu projevovat nadále, ale jak už tuším TaTu poznamenal v jiném tématu - kde je psáno, že je v lidském srdci místo jen pro jednu nebo dvě osůbky?

Ještě jednou Vám všem děkuji za všechny příspěvky.

Ps: Tarrot opravdu znám - a snad je i pravda, že ona zná mě....přesto není důvodem mého posledního příspěvku.

Je zajímavé sledovat více příspěvků najednou. Lidské chování se opravdu nedá přesně definovat, ale určité modely chování jsou nepopiratelné. Třeba že zamilovaná osoba vůbec netuší, jakou pohromu může působit za sebou. Nebo že síla pro udržení vztahu za každou cenu musí někdy dojít. Atd...

Podělím se s Vámi o vlastní zkušenost. Je to už dávno co jsem podlehla jednomu rodinnému příteli. Přitahoval mě dlouho, ale já byla zamilovaná do toho svého. Pak zkrat, blik a stalo se. Partner na to přišel. I když jsem se snažila vysvětlit, že nešlo o známost, ale o úlet, kterého jsem mimochodem litovala asi 10 sec po tom co k němu došlo -nikdy už se na mě partner nedíval s takovou láskou v očích. Za to já bych mu snesla modré z nebe. Závěrem byla jeho nevěra se spolupracovnicí. Protože, ale vím, že jej miluji a chci s ním zůstat - musela jsem to zkousnout a žiju s tím, že za to můžu. Jsem si jistá, že kdybych neujela já-nic takového by se nestalo.

Proto se připojuji k názoru - a ten Cervus na začátku požadoval - že bojovat za lásku se musí, ale ne za každou cenu.

Prohlížím všechny zajímavé diskuze a hledám vývoj či posun. A hle - u Cervuse nic. Nebo jen zdání klame?

Takže osobně si myslím, že řádně zasáhla svým příspěvkem TARROT. Vlastně si myslím, že celou situaci vyřešila. Proto Ti Cervusi přeji hodně štěstí - a pokud máš výčitky svědomí, tak poslouchej:
Jsem žena-takže ti jako muži nevěřím. Myslím si, že zdaleka nebudeš tak ideální jak to podle zdejší diskuze vypadá. Dokonce si myslím, že můžeš za to, že paní Cervusová hledala teplou náruč (či jiné části těla) jinde. Ale tím, že ses svou vinu uznal-a teď musím věřit tomu cos napsal-a snažil se ji odčinit....je další vývoj čistě v rukou tvé paní....s tím musel počítat v momentě kdy to prasklo.

Svým způsobem jsem ráda, že jsem tuto diskuzi našla. Neznám vzorovější případ ženské blbosti. Myslím, že půjdu dát tomu svému pořádného hudlana, ať ví, že mě má ….