Partnerova reakce na mou starost o dítě a naše zdraví

my jsme se taky pěkně pohádali, ten večer. Sice má v tu chvíli člověk pocit, že je všechno zbytečný, ale zase mi přijde hloupý žít život podle unáhlenejch rozhodnutí, takže když emoce opadly, tak jsme si druhý den už v klidu o tom všem promluvili. Vysvětlili jsme si všechno, věci, který jsme si před tím řekli v afektu a jedeme dál a vždycky, myslím po takovýmhle klidným vyjasnění, líp.
Já jsem nechtěla, aby se s dětma neviděl, jen jsem z toho chtěla vyřadit sebe, abych nás nějak neohrozila. Neměla jsem v úmyslu, vzít jim ten víkend.
Myslím, že takový pocity, o kterých píšeš ty a o kterých píšu i já, jsou proto, že nejsme s minulostí svých partnerů vyrovnaný my. Já sice rozumem vím, že můj přítel k bývalce nic necítí, že by se k ní už nevrátil, vím, že s ní musí komunikovat kvůli dětem, vím, že vlastně pořád bude ona součástí našeho života kvůli dětem, ale srdci se to občas prostě nelíbí, to srdíčko to prostě občas snáší hůř než rozum. Jenže já to už považuju za svůj handicap, protože mi to zbytečně komplikuje život a peru se s tím, protože chci.

opravdu ti to musím ještě jednou napsat - obdivuju tě koik toho dokážeše skousnout! mě kdyby můj přítel dle tvých slov "téměř vynadal, jakým tónem si dovoluji mluvit o jeho bývalé" , nehledě na to, že kdyby se ještě cítil dotčený, že se by se jeden víkend neměl vidět s dětma, protože by tak mohl ohrozit zdraví našeho dítěte či moje, tak bych mu to rozhodně netolerovala a asi bych se neudržela a udělala pořádnou scénu. tohle by na mne bylo opravdu moc!!! Jak to prosím tě děláš, že toho tolik vydržiš?

Ahoj,

díky za názory. Všechno na konec dopadlo dobře. Já jsem si užila v sobotu dopoledne a část odpoledne s mamkou na nákupech a v neděli jsem se prala s oknama, protože jsem celý listopad musela polehávat, tak jsem doháněla vánoční úklid. Přítel si s holkama taky užil fajn víkend a všechno bylo v poho. Vždycky je všechno prostě o domluvě, na tom trvám. Jenže on je horká hlava, kdežto já jsem zas ten typ, co nad vším nejdřív přemýšlí (někdy možná až moc ,až mi to nesvědčí) a hledám kompromis, abych nikomu neublížila nebo nebyla nějak nespravedlivá.

Pokud jsi neštovice měla, tak už je nedostaneš a tím pádem neohrozíš plod.

Pokud jsi je neměla tak v žádném případě nechoď do kontaktu s dětmi, můžeš ohrozit plod a to velice těžce.

Jinak pokud jsi je měla můžeš i tak dostat pásový opar, takže moje rada je se dětem s touto nemocí určitě vyhnout.

Chlap je chlap a určité věci nepochopí. Stůj si za svým. Děti jednoduše může vidět jindy, teď je důležíté tvé zdraví a miminka.

Do vašeho vztahu moc nejde vidět, s rozvodem manžela a péčí o jeho děti z předchozího manželství je ten vztah určitě komplikovanější, tím i složitější domluva, je tady mnoho stran, se kterými je se třeba domlouvat tak, aby to vyhovovalo všem.
S danou reakcí je to podle mě tak půl na půl. Určitě jsi byla v této věci asi dost urputná a aktivní tak abys kontaktu předešla, protože máš přirozený strach o dítě. Přítel to asi taky nemá jednoduché a tak mu tvá aktivita v tomto asi nedělala už příliš dobře. A přece, pokud jsi ty neštovice měla, tak nebezpečí nehrozí. Nebo jo? Toto opravdu nevím. Ale už jenom pro ten klid, který těhotná žena potřebuje (a jde vyčíst, že ty bys v jejich přítomnosti klid neměla), by se mělo postupovat tak jak řekl lékař - pokud je to možné, tak se kontaktu vyhnout. A to by měl chápat i přítel.
Je dobře ale, že si uvědomuješ, že takové situace můžou v budoucnu ještě nastat. A tak je třeba si to ujasnit už teď.
Přeji zdravé miminko a rozumné domluvy

Ahoj,

myslíte si, že jsem přehnaně bázlivá a bojácná, že mám opravdu hodně splašený ženský hormony? Napište mi, prosím, svůj názor. Jsem na konci třetího měsíce těhotenství s přítelem, který je rozvedený a má dvě děti z předchozího manželství (4 a 8). Děti zatím o dalším sourozenci nevědí. Máme je mít na tento víkend, ale minulý víkend děti oznámily, že mají neštovice, tedy zatím jen jedno, ale to druhé zatím ne. Přítel z toho byl smutný, že se na víkend těšil atd., ale že teď je na prvním místě zdraví toho děťátka, co nosím v bříšku. Chlácholila jsem ho ať nemaluje čerta na zeď, že všechno nejdříve zjistíme a třeba to tak nebude hrozný a dá se to určitě nějak vyřešit. Ani mě nenapadlo, že by se on s dětmi neviděl a ani jsem nic takového neřekla, jen jsem mu dala naději, že o tom nic nevíme, že si musíme nějaký informace zjistit a že se uvidí. Ihned jsem na začátku týdne volala k lékaři a ptala se na to, bylo mi doporučeno, že pokud se tomu dá vyhnout tak ať se setkání vyvaruju, pokud jde o mé vlastní děti, o které se starám, tak ty asi neodložím a tam není vyhnutí. Takto jsem to řekla příteli, ten zavolal bývalce, jak se věci mají a ona mu řekla,že už má ale víkend naplánovaný a že s tím prostě počítá. Vlastně ani nevím, co jí řekl, nechtěla jsem po něm, aby děti ani neviděl, nic takového jsem neřekla a ani mě to nenapadlo. Dokonce jsem mu navrhla, ať jedou na chalupu, ale ta je dost z ruky na horách a než by ji vytopili, jeli by domů a děti po neštovicích prý nesmí prochladnout nebo jsem mu navrhovala ať se s nimi vidí celou sobotu, ale ať děti spí doma. Když mu bývalka řekla, co řekla, najednou mi řekl, že ty neštovice vlastně nic nejsou, že už to má jedna za sebou a druhá je jen v inkubační době a že to nic neznamená. Řekla jsem mu ať vymyslí takové řešení, které bude ve prospěch všech, nestalo se. Tak jsem navrhla své a to, aby si je vzal na sobotu i na neděli na celý den, ale přes noc ať jsou doma a i jsme celkem vymysleli, kam s nimi o těch dnech jet atd. Když jsem se ho ptala, jestli s bývalkou už mluvil a řekl jí ten návrh, tak mi najednou řekl, že vše bude, jak já jsem chtěla, že přes noc budou děti u babičky z její strany. Když jsem se následně zeptala, jestli to tedy pochopila, tak jsem dostala téměř vynadáno, jakým tónem to o ní mluvím a že jsem měla problém jen já. Hrozně mě to ranilo, myslela jsem, že starost o naše dítě máme oba, to jak se víkend vyřešil přeci nikomu neublížilo. Já budu v bezpečí se svým miminkem, on bude celý víkend s dětmi, bývalka si víkend užije, jak si naplánovala a prarodiče ty dvě noci snad přežijou. Příjde Vám má starost o zdraví mé a našeho dítěte natolik přehnaná, že jsem si to zasloužila? Moc mě to ranilo, spoustu věcí jsem dokázala příteli odpustit, některé srdcem, některé jen rozumem a v srdíčku stejně zůstali ranky, ale umím s nimi snad žít, ale tohle mi prostě nejde. Já myslela, že pochopí, že v určitých situacích bude to nejmladší dítě mít logicky a přirozeně přednost, protože bude potřebovat víc péče a ohleduplnosti, tím nemyslím, že než mimčo odroste, tak já nevím třeba do dvou let, tak děti vídat nebude. Ale že můžou nastat takovýhle situace, který je potřeba řešit a zabezpečit toho, kdo je v nějakém „nebezpečí“. Přijde mi ta moje starost přirozená a přeci by každá máma ,ať v očekávání nebo s dítětem v náručí, jej ochránila jak nejlépe umí, v tomhle případě udělat všechno proto, abych nás nedostala do nějakých zdravotních problémů.Já jsem tak strašně zklamaná. Já jsem přeci taky byla ohleduplná a smířená s tím, že má děti, žádný víkend jsme nevynechali, když se něco vyskytlo, a to byla za poslední rok cca 2x, tak jsme ten víkend přesunuli, ale o žádný oni tři nepřišli. A já chci teď moc, když chci trochu ohleduplnosti pro naše dítě a dobré vůle v tom smyslu, že se přeci dá vždy nějak rozumně domluvit a udělat přijatelný kompromis?


Opravdu jsem to se starostí o naše zdraví (moje a mimča) tak přehnala, že jsem si zasloužila takovou reakci svýho přítele?

Předem díky za názory a reakce.