První setkání s partnerovo dítětem

vezmi si, že holkám bude až se mi narodí mimčo 5 a 8,5 let, takže až mýmu dítěti bude 5, tak holkám bude 10 a 13,5 a za těch 5 let já budu s nimi zhruba tam, kde jsi ty s téměř 13letou dcerou přítele dneska. (A navíc bych ráda měla děti dvě, s tím přítel problém nemá, musím podotknout.) Když to řeknu asi trochu hustě, tak těch 5 let do plnoletosti jeho dcery je prostě nic. Ona pro tebe neznamená v podstatě žádnou starost, jen asi tam budou hrát nějakou roli peníze z tý společný kasy, jak jsi psala. Nebudeš muset s tou slečnou nic plánovat, zažívat žádný výlety a vymýšlet ji program, aby si to užila atd. Já po zkušenosti s malými dětmi bych řekla, že tohle je mnohem lepší pro Vás pro všechny. Je to přeci už velká holka, spoustu věcí spíš pochopí a dá se s ní už rozuměji mluvit než s těmi malými dětmi. Napadlo tě někdy, že i ona by mohla mít stejnou obavu z tebe? Co když se jednou táty zeptá, proč ji nechceš vidět? Podle toho, co píšeš, proč se rozvedli a tak, tak ona asi nemá důvod tě považovat za rozvracečku její rodiny, takže nemá důvod tě už dopředu nemít ráda. V žádným případě tohle neznamená radu, abys do toho šla, seznámila se s ní a chtěla s ní být úžasná kamarádka, jde jen o pohled na věc. Myslím, že stejně z toho seznámení, budoucího setkání, kterému se stopro jednou nevyhneš, máš strach a tvůj postoj je jakási obrana. Dominiko, ať ti tady stejně napíše kdokoliv cokoliv, jseš dospělá ženská a rozhodnutí bude vždy jen na tobě a nikdy nikdo ti ho asi nemůže mít za zlý. Píšu ti své konkrétní zkušenosti se dvěma konkrétními dětmi a nemůžeš podle toho soudit, že to tak vždycky chodí a že všechny děti jsou stejný a stejně se zachovají.

nemyslím si, že ji oduszuji, mě spíš tak nějak nezajímá...nemyslím si také, že to, že je jeho holka starší je nějaká výhoda spíš naopak.kdyby to byla malá holčička, snadno bychom si,aspoň podle mne, na sebe zvykly, ale skoro 13letá slečna v pubertě asi není zrovna 2x zvědavá na nějakou tatínkovo přítelkyni! Jeho bývalku jsem samozřejmě nikdy neviděla, akorát vím, že vztah nemají nic moc, rozvedli se kvůli tomu že mu byla několikrát nevěrná a vzali se ve dvaceti letech, protože byla těhotná.volá jí jen když se domlouvají jak s holkou, jinak se s ní nebaví ani nestýká a nic moc hezkýho o ní neříká.

na začřátku týhle diskuze jsi napsala: "Ahoj Katko, ano tu diskuzi jsem četla a její pocity úplně chápu, i když mi přišlo že ona tu jeho dceru odsuzovala ještě dřív než se s ní setkala.Docela by mne zajímalo, jak to s ní a jejím přítelem dopadlo." Nemyslíš, že jsi na přítelovu dceru drsná aniž ji znáš, aniž víš, jaká je? Proč dopředu přemýšlíš, jak to bude zlý? Jak to nepůjde?Jestli jsem tě takhle ovlivnila já, tak je mi to líto, protože můj přítel a tvůj přítel jsou dva různý lidi a nemůžeš srovnávat to, co já prožívám s jeho dětmi s tím, jak bys to prožívala s jeho dcerou ty. Za prvé ona je podstatně starší, což je myslím úžasná výhoda, a jedná se jen o jedno dítě. Třeba si nikdy nepsala, jaký vztah má tvůj přítel s bývalkou a jaký vztah s ní máš nebo nemáš ty nebo jak o ní smýšlíš. Vlastně, když neznáš dceru asi neznáš ani její matku. Myslím, že to ale ve spoustě případů nové přítelkyně hodně ovlivňuje. Nějaké zaujetí nebo pohrdání nebo nesouhlas s tím, co bývalka udělala nebo dělá nebo jak se chová atd. tam vždycky hraje svoji roli. U mě to třeba taky nějakou roli hrálo, ale ne třeba zásadní, a už teda ne teď. Tím nemyslím poslední týden, ale asi tak poslední rok. Ale vím, že můj mínus je to, že je to čistě můj osobní problém a musím se s tím poprat sama a samozřejmě hlavně tím netrestat holky, ale v tom mám čisté svědomí.

no to seš teda dobrá, že to vydržíš a nic jim - a hlavně přítelovi - neřekneš.
Já bych teda to, jak se jeho děti neumí chovat příteli okamžitě s radostí předhodila! No já už jsem ale taková, co na srdci, to na jazyku ( a hlavně co se týka přítelovo dcery!), i když si tím občas spoustu věcí docela pohnojím

nedotklo se mě to, jen mi to nesedlo. Nemáš se absolutně za co omlouvat. Ani se nechci s nikým nijak dohodavat. Ono je moc těžké do toho psaní vložit tón hlasu, ty správný pocity, aby to ten druhý pochopil přesně tak, jak to pisatel chce podat a jak to myslí. V psaný formě vyzní spousta věcí dvojsmyslně.
Máš pravdu, není to úplně normální chování. Nebudu na to, že holky nejdou moje rodiče ani pozdravit nikoho upozorňovat, jak se má a nemá chovat. Je mi totiž naprosto jasný, jaký postoj k tomu zaujmou moji rodiče. Nevzpomenou si holky, oni taky ne. Nebudou se nikomu vnucovat. A to jsem o tom s rodiči ani nemluvila a ani z vlastní iniciativy nebudu, jen vím, že mamka to asi časem podotkne. Já bych se na jejich místě zachovala stejně, evidentně jsem dcera svých rodičů.

promiň, nechtěla jsem se tě nijak dotknout, ani těch dětí, jenom jak jsi psala, že tví rodiče okolo nich lítali a teď ty děti nejsou ani schopný je jít pozdravit - toto mi připadá jako chování nevychovaných spratků, to je vše. ale jestli se tě to dotklo a takové chování ti připadá normální, tak v tom případě se ti ještě jednou se omlouvám.

trošku uber plyn, holky nejsou spratci, nemyslím si to a to slovo bych ani nikdy nepoužila. Jestli z toho, co jsem tu kdy napsala, to tak nejak vyznělo, tak to se omlouvám, to jsem si o nich nikdy nemyslela a nikdy jsem to tak nechtěla podat. U nás doma se třeba říkalo "vy haranti jedny" nebo "parchanti". Ale to bylo vždycky v takový situaci, že se třeba dospělí na nás naoko zlobili nebo si tak postěžovali v tom smyslu jako, že malý děti - malý starosti, velký děti - velký starosti. Třeba máš ty "spratky" taky zapamatovaný z nějaký podobný situace.
Ano, souhlasím, nenech se zmanipulovat a ani třeba vydírat apod. Nicméně nesmíš asi zapomenout, že jste s přítelem taky pár, že jste parťáci a vzájemný opory. Měli jsme doma taky pár horkejch chvilek a myslím, že jediný řešení bylo najít takovej kompromis, aby byli všichni relativně spokojený tzn. občas ustopit, ale taky dát vědět, co chceš ty (ať pak nejsi ta věčně ukřivďená "macecha", tak jak si všude stěžují jiný). Mám na mysli ustoupit a být oporou příteli třeba v tom, když ho něco v souvislosti s jeho dětmi trápí. Já to vždycky poznám, přede mnou žádnou takovou bolístku neutají a nemám problém si o tom s ním povídat a snažím se mu pomoc, jak to řešit a nebo se nad tím zamyslet z jiný strany, řeknu mu svůj názor, když o něj stojí a tak.
Doufám, že to teď nevypadá, že si tu hrozně protiřečím, ale myslím, že zase ve všech těch příspěvcích, co jsem tu kdy napsala, jsem zapoměla zdůraznit, že ten můj chlap je především moje láska, můj partner, přítel, někdo, kdo je mi opravdu nejbližší, teď i budoucí otec našeho dítěte, v lednu to bude už můj manžel a taky otec jeho dětí z předešlýho vztahu. No prostě, že ten náš vztah je hlavně o nás o našem životě a ty jeho děti do něj nějak sice zasahují, ale náš vztah si nenechám nijak zásadně ovlivnit, zkazit, zničit. Na to je asi opradu důležitý myslet. Nezapomenout, proč s těmi svými chlapy jsme.

moc gratuluju k miminku . tvoje zkušenosti a názory na začátku této diskuze mi moc pomohly a asi i otevřeli oči a pomohla jsi mi v tom, že teď už vím, že se nedám přítelem zmanipulovat, abych trávila svůj čas s pro mne cizím dítěte. prostě nesmím ustoupit, ať už to zkouší jakoliv.neustoupím jen proto abych mu udělala radost ať ho mám sebevíc ráda.ať to pro někoho zní jak chce sobecky, stále trvám na tom, že JEHO DÍTĚ = JEHO PROBLÉM.
přeji ti ať to zvládneš a hlavně se nenech těma spratkama rozčilovat, to ti za to nestojí, hlavní je teď zdraví TVÉHO dítěte!

já jsem asi nějak rezignovala. Ne, že bych změnila nějak zásadně, zatím, názor, ale nějak šly ty moje starosti na vzdálenější pozice. Konečně se nám po více jak roce podařilo otěhotnět a tak se do popředí mýho zájmu logicky dostaly starosti úplně jinýho charakteru. Taky jsme se posunuly dopředu s tím naším bydlením a jsme absolutně samostatný a nijak neobtěžujeme už rodiče vařením. Teda ono je to spíš na domluvě, protože kuchyně je hotová chvilku, já jsem měla teď s těhotenstvím trochu problémy, tak jsem musela polehávat a ještě nemám tu kuchyni zařízenou, myslím tedy uklizený nádobí atd., ale snad to už tenhle víkend doženu.
Pročítala jsem si tu diskuzi celou a čekala na svoje vnitřní pocity, jestli se něco změnilo. Musím zkonstatovat, že ne a to ani jedním směrem. Holky o budocím sourozenci ještě nevědí, dozví se to asi o Vánocích, i když o tom jsme již doma taky vedli diskuzi. Já jsem pro jim to oznámit, přítel je pro jim nic neříkat. Myslím si, že je lepší jim to říct teď a vlastně jim dát první čas na to se smířit s tím, že přibude mimčo, i když až se mimčo objeví na světě, tak to bude asi zase něco jinýho. A přijde mi hloupý, abysme si všichni dávali pozor na pusu před nimi než to na mě bude opravdu vidět a zeptají se. Teď se nám rozběhl dvanáctý týden, tak už to ví celá rodina a a za měsíc se mi bříško už asi opravdu kulatit bude.
Přítel mi říká, že nemám na všechny děti stejný metr, třeba ve srovnání s moji neteří a synovci. Já myslím, že mám, jen s nimi nezažíváme stejný situace jako s holkama. Taky jsem včera byla trochu zklamaná, když mi synovec a neteř nepoděkovali za Mikuláše, ale byli u toho jejich rodiče, tak jsem čekala na jejich reakci a ta byla normálka, upozornili je na to, aby poděkovali. Na druhou stranu asi ty děti přeci nechápou, proč mají děkovat mně, když jim to u nás nechal Mikuláš. Ještě na to přeci věří, teda neteřinka stopro, je jí 2,5, synovci sice 9, ten říká, že jsou to převlečení lidé, ale včera mu to ještě strašně vevnitř vrtalo, jestli náhodou to není jinak. Ještě má pochyby. To ho neomlouvám, prožila jsem s nimi včera celý sportovní odpoledne u nich ve škole a v závěru byla Mikulášská nadílka. U stromečku to probíhá s dětmi přeci taky stejně, než se domáknou, že Ježíšek není, tak chodí děkovat k oknu, tedy tak to dělá přítel se svými dětmi. To se mi docela líbí.
U nás se asi na tohle téma doma přestalo i nějak mluvit. Nicméně má upřímnost a otevřenost mi nadále zůstala. Stále otevřeně řeknu, co se mi nelíbí a co ty děti u nás prostě dělat nebudou. Nechci je převychovat, chci, aby u nás dodržovaly pravidla, na kterých jsme se s přítelem domluvili. Spoustu dohadů nebo jeho naštvání způsobuje to, že já jsem podstatně důslednější než on.
Docela mě teď jen mrzí, že najednou o babičku a dědu (tedy o mé rodiče) ani nezakopnou. Ani je nejdou pozdravit, nic. Naši kolem nich poletovali a teď? Ani ten pozdrav.

Miláčku, já vím, že sem občas zabrousíš a nedávám si kvůli tomu nijak pozor na to, co napíšu. Jednám s tebou vždycky férově a není nic, co bych ti neřekla. Je spousta věcí, kterými si mě ranil a ty je rychle zapomínáš nebo asi občas ani neregistruješ, spoustu problému zametáš pod koberec, ale to jsem ti už taky řekla.

Holky, ač to teď vypadá jakkoliv, jsem ŠŤASTNÁ, že jsem těhotná, strašně se na miminko těším i za tu cenu, že si pro něj budu muset spoustu věcí vybojovat, ale vím, co chci a ta moje láska, přes to všechno ten můj úžasněj chlap ví, že z toho neustoupím. A i si v lednu toho mýho chlapa vezmu.

A jestli to všechno znělo divně, tak to asi ty hormony!!!
Tak pa zase se ozvu!!! Káča

Nechtela jsem to tady rozebirat podrobneji,ale nemohu jinak.Vetsina z nas,takto zucasnenych druhych manzelek se jiste snazi zpocatku rodinu zachovat tak,aby bylo vsem dobre.Bohuzel,ne vzdy a to si troufnu rict,ze skoro vzdycky se ona sama ocitne v ocich jeho deti jako ta,zla,sec by se snazila sebevic.A potom musi nutne prijit ten den,kdy rekne dost a prestane tolerovat svemu muzi,ze se ocitl v roli dojne kravy a hromosvodem spatnych nalad sve byvale.Proc?Proc bych to mela jako snaset???A to nemluvim o tom,ze po odjezdu deti o d nas jsem parkrat postradala par cenosti.Podotykam,ze dnes uz jsou jeho deti dospele,ale nic se u nich nezmenilo.
Maji uz sve rodiny a clovek by predpokladal ,ze i svuj nazor.V nasem pripade je to ale jinak.Otce se snazi stale jen vyuzivat,ale ve skutecnosti zajem o nej nemaji.Jsme na tom financne hodne dobre a hlavne jsem se o to pricinila prave ja.Kdyby o tom nevedeli,urcite by bylo vsechno jinak.Ale jak uz jsem psala,manzel se v cele situaci velmi dobre orientuje,takze ja mam klid a starosti si nedelam.

díky! mluvíte mi z duše!!!

neberu jeho holku (ani já nechápu co je na slově holka urážejícího!) jako obtížný hmyz a neřekla jsem ani to, že nám ujídá ze společné kasy, nikdy jsem přítelovi nevyčetla ani halíř, který do ní vrazil a ještě dlouho vrážet bude! Jak jsem již napsala, já přeci RESPEKTUJI jejich společně strávený čas a nikdy by mě nenapadlo mu to vyčítat , jen toho nechci být součástí! Pokoutně se nikde neschází, společný čas tráví u jeho rodičů, aby si jí taky užili babička s dědou, na tom nevidím vůbec nic špatného.

,s největší pravděpodobností je v pubertě a pokud o novou partnerku svého otce nemá zájem, nevidím jediný důvod, proč by se s jeho dcerou měla stýkat a vnucovat se jí. Nemůže nikdo chtít, aby si se čtrnáctidenní pravidelností nasadila do bytu nepřátelsky naladěnou holku, která ji bude brát jako soupeřku v boji o svého otce a bude mít jediný zájem špičkovat a hledat i ty nejmenší chybičky, aby ji mohla shodit, či ji pomlouvat po návratu ke své matce. Pokud by ovšem upřímný zájem projevila, je dobré získat kámošku, která je navíc dcerou současného muže. A co se týče slova holka, je to úplně normální slovo, které přesně označuje toho o koho se tu jedná. Třináctiletého lidského jedince ženského pohlaví. Ekvivalentem v mužském rodě je slovo kluk. Někdy mi připadá, že se v diskusích projevuje snaha u toho s jehož názory nějak nesouhlasíme, hledat hnidy tam kde nejsou. Uznávám, že jsou i krajové odlišnosti, ale toho by si měl být každý snad vědom a mít připravenou určitou míru tolerance.
T

že se lidé rozcházejí chápu! pak někde je dítě.Partner si najde novou přítelkyni, ale to dítě pořád má. Přítelkyně ho nesmí přeci brát jako obtížný hmyz, vyjadřovat se o ní jako o té HOLCE. která jim ujídá ze společné kasy.Kde se tedy pokoutně schází otec se svou dcerou? zamyslela bych se nad tím jaký je to otec, který přistoupí na to že jeho dítě je pro vás nepřijatelné.Pak máte tu možnost najít si partnera bez závazků.Nemluvím o tom že máte jeho dítě milovat, to asi taky je složité ale rozhodně RESPEKTOVAT. mám 12 letou vnučku, nemyslete že děti nemají názor, sama něčím podobným prošla. Pokud biologičtí rodiče děti milují snaží se o to, aby dítě tím pokud možno prošlo bez následků.Věřte že jednou to ocení!!

A proc by to jako nemelo byt v poradku,ze se muj novy manzel stara o me dite,kdyz si me s nim vzal?Co je na tom divneho?Na sve deti radne plati a taky se s nimi schazi.No a ze ja je nechci ve sve domacnosti to prece nemusim byt carodejnice,nebo jo?Nebo si myslis,ze ja mam k detem nejake zavazky?To snad nemyslis vazne???

nechápu proč hned tak odsuzuješ! proč bych raději neměla mít vlastní děti? kdyby to dítě bylo moje, vychovávala bych si ho od narození a žilo by se mnou, ale partnerova dcera s námi nežije tak proč bych se teď měla snažit si vytvořit vztah k 13leté holce? tohle je úplně neporovnatelné.kdybych jí měl partner v péči a staral se o ní od mala nebo jsme jí spolu od mala vychovávali, byla by situace absolutně jiná.je velmi lehké odsoudit, když jsi to na vlastní kůži nezažila nebo snad ano?!

náhodou jsem se ocitla zde a nestačím se divit jaký názor muže někdo mít.Dítě je snad partnera a vy jste jeho partnerka. Raději deti ani nemějte, bude to rozhodně lepší. Co kdyby to dítě bylo vaše a vaš nový partner by žil s vami a o vaše ditě se staral celý život.To by asi bylo v pořádku! Názor neuvěřitelně sobecký a mnohé o vás vypovídá!!!

no já si myslím, že pravidla jsem si stanovila na začátku taková, že se s holkou stýkat nehodlám a tím to končí. pokud to on nehodlá respektovat , má smůlu , já respektuju jeho čas na úkor mne strávený s jeho dítětem a alimenty ze společné kasy, o dalších výdajích ani nemluvím, takže on musí respektovat to, že o tu holku zájem nemám a mít nehodlám- zatim to tak fungovalo a funguje. jaká je tvoje zkušenost?

Mam vlastni zkusenost a muzu ti rict,ze pokud je clovek slabsi natury,ma o problemy v zivote postarano.Bud stanov pravidla hned na zacatku,tak jak jsem to vyresila ja a nebo,nemasli vliv na manzela,vem radeji nohy na ramena.

Ja radim,utikat dokud je cas.

jo, přesně tak, chtěla jsem se s jeho dcerou poznat jen proto, aby měl radost. ale jsem ráda, že jsem to nakonec neudělala, přesně jak říkáš, ten krok zpátky už by byl o hodně těžší.nemá cenu se s ní vídat jen proto, aby měl někdo třetí radost.ne, budu se s ní stýkat až to tak budu chtít a cítit já. což asi nebude nikdy, ale naštěstí je přítel co se tohoto týká v pohodě a do ničeho mě nenutí.

ve svém druhém příspěvku jsi psala, že by ses setkala s dcerou přítele, abys mu udělala radost. Z toho samýho důvodu já jsem na začátku začla dělat taky to všechno. Z lásky k němu a jemu pro radost. Asi o to těžší, je pro něj teď ten krok zpátky. V podstatě jsem ho tím vším rozmazlila a nechce se mu něco, co mu přijde fajn a dělá mu to dobře, měnit. Nechce se mu toho vzdát.

ano, máš pravdu, je to tak. Jaksi to nedošlo příteli po dobrém a ten radikální řez, který jsem udělala a momentálně řešíme, považuju za to řešení po zlém. Ono má všechno své hranice a mám je i já, vím kam chci zajít a kam ne a taky člověk ví, jak moc ustoupit.

prosím tě a proč mu tohle toleruješ?? Proč si s ním o tom nepromluvíš? Vždyť i pro tvoje rodiče jsou to úplně cizí děti a nemají žádnou povinnost se o ně starat. Obdivuji tebe i tvé rodiče, že přítelovi tohle trpíte! A ještě k tomu v jejich domě! Já být na tvém místě, tak by neexistovalo, aby si tam ty děti tahal.Říkáš, že mají chlupu, přítel má své rodiča, tak ať si vnoučátka užívají vlastní děda s babičkou.Jak jsem psala, já jsem přítelovi dala hned na začátku jasně najevo, že jeho holka do našeho bytu chodit nebude a on to respektuje.A co teprve, kdyby ten byt byl jen můj nebo mých rodičů!

já také nehodlám zakazovat, aby k nám děti jezdily a přítel s nimi musel někam třeba na hotel, to ne. Ale když pořád říká, jak se o ně postarat umí, tak ať se toho drží. A když jeho děti můžou občas obskakovat i moje rodiče, tak proč je nemůžou tedy občas obskakovat a užívat si je jeho rodiče? Moji rodiče by mu nikdy v životě neřekli, ne nevoz je sem, my na ně nemáme nervy, my chcemem mít klid. Jeho děti jim říkají babi a dědo. Moji rodiče jim vždycky koupí maličkost nebo sladkost k narozeninám, svátku atd., nikdy na ně nezapomenou. Vídají se s nimi častěji než přítelovo rodiče a mají s nimi větší trpělivost než jeho rodiče. A to je pro moje rodiče odměna? Jo vy se k nim jako cizí babi a děda chováte líp a máte větší zájem, tak si je tedy užívejte. Ne, tak to přeci být nemá. A to ani v mým případě. Já jsem rozpad tý rodiny nezavinila a ani tu situaci, ve který děti žijou. Je trochu přehnaný chtít, aby jsme těm dětem já a moji rodiče vynahrazovali, to co nemají nebo jim někdo neumí dát. Proč nemůžou být jeden víkend u přítelovo rodičů, jeden třeba u nás, další třeba na chalupě, kterou jeho rodina má? Já na tom nevidím nic špatného. Když já jsem i nešťastná z toho, že i když naši říkají, že jim to nevadí, a říkají to oba, tak jsou o těch víkendech unavení. Já to na nich prostě vidím, vždyť je znám, už to poznám, kdy je jim fajn a kdy ne. Jsou oba v důchodu, dali do mě i do bráchy tu životní a rodičovskou investici a já jim to chci vracet klidem a starostí taky o ně. Je pro mě důležitější to, jak je jim než co budou večeřet přítelovo děti. Já jsem zůstala s rodiči v domě, který postavili, a jsem tu, abych jim pomohla a postarala se, když to budou potřebovat. Mají tři vnoučata od bráchy a budou mít i ode mě, jednou. A to je na babičkovský radosti a starosti už tak dost, ne?

když si pořídíte novou rodinu, budete mít dítě, také bude vyhovovat, že se přítel a novopečený tatínek jednou za dva týdny vytratí na 2 dny z domu?
Příspěvky Kateřiny i Dominiky mají jedno společné. Oba muži neví, co si se svými dětmi počít. Jsou líní se o ně postarat. Jeden to nechává na partnerce , druhý na svých rodičích . (možná mu teď ale křivdím. Rodiče jsou rádi, že vnučku vidí a on se aktivně zapojuje do péče o dceru.) Děvčata, není to dobrá devíza do dalších let. A děti jsou v tom nevinně, za nos by se měli chytit tatínkové.

Já si naopak myslím, že to tak fungovat může.Až bude jeho dcera dospělá můžeme být třeba něco jako kamarádky, ale ttaky nemusíme...to ukáže čas.
My to řešíme tak, že když má přítel dceru, bere jí ke svým rodičům. Dělal to tak vždy, ještě než jsme začali spolu žít a jemu i mě to vyhovuje. On je rád, že se mu o holku babička postará, nemusí s ní trčet v našem paneláku a nemusí vařit atd. protože moc dobře ví, že já bych mu kolem holky neběhala ani náhodou.a já jsem ráda, že mám klid! A konec konců byt jsme kupovali společně, hypotéku platíme oba takže mám i já právo rozhodnout, kdo v něm bude či nebude.

Reagovala jsem na tato slova.... "Jeho dítě je jeho věc a já toho nehodlám být součástí.On si ho pořídil tak ať se on také stará a mě do toho nezatahuje"
Chtěla jsem na tento problém poukázat i z jiné stránky a ne jen z té vaší.
Nikde jsem nenapsala,že je některá z vás špatná.
Jen si myslím,že to takhle nemůže fungovat,ke spokojenosti všech.Ale to i u vás ukáže čas.
A pozor já si nemyslím,že by jste museli čas trávit všichni společně.Ale nejde se kontaktu s dítětem vyhýbat věčně.Já s přítelem žiju a když má dítě na víkend,tak nevím kde by třeba trávili oba dny,aby se vyhli kontaktu se mnou.

připojuji se k tobě! Namísto toho, aby ocenili to, že jim chceme dát volnost o víkendech a jsme tolerantní k tomu, že budou trávit čas s, pro nás cizími, dětmi, nemluvě o penězích, které na ně jdou ze společných financí, jsme ještě nakonec za ty zlé a co teprve ty chudinky zklamané dětičky, které budou jistě mít obrovské trauma z toho, že s nimi nechce strávit víkend nějaká, pro ně cizí, ženská, kterou budou mít maximálně na háku a bude kolem nich akorát lítat a dělat jim poskoka!

můj přítel mi řekl, že on by s ženskou, která má děti z předešlýho vztahu nebyl. Taky radikální nerozhodnutí. Srovnáváš nesrovnatelný, stejně jako není na místě argument mýho přítele. On ho taky řekl z toho důvodu, že by s mými dětmi musel žít dnes a denně a bral by se je na občasný víkendy jejich pravý otec. Nebylo to za předpokladu, že se jedná o střídavou péči a nebo o děti ve vlastní péči. Je řeč o dětech přítele, který se s nimi stýká v pravidelných intervalech. Dominika neřekla, že dceru svýho přítele nechce vidět NIKDY a já jsem si to opačně už vyzkoušela a teď to chci zkusit jinak a jde mi zejména o změnu přístupu mýho přítele. Proč by děti měly být zhrzený z toho, že se budou více stýkat jen s vlastním otcem a ne se mnou? O mě přeci o těch víkendech nejde! A když chci dát příteli volnost o víkendech s jeho dětmi a nemusí se na mě ohlížet (jestli chci jet s nima nebo nechci, jestli chci dělat tohle nebo tamto s nima atd.) tak proč je to špatně? Proč je zásadní problém ve mně? Proč vadí, že se toho nezúčastním? Proč?