Jak reagovat?

Myslím, že na tohle téma bude další díl Soukromých pastí, viděla jsem ukázky, i když jsem zatím ani jeden díl neviděla. Ale možná ti to může pomoct na něco nalézt odpověď

No ahojda Smudlo, ptáš se jak reagovat, prece nejsme v zemi, kde by platila polygamie, proboha, okamzite bych to s ním ukončila, nedokazala bych mu už věrit ani nos mezi ocima...

Ahoj Smudlo !

Vypiť svoj kalich horkosti si musíš. Je z neho na vracanie, si slabá, nevládzeš rozmýšľať, myslíš len na neho, trasie sa Ti telo, chceš byť len s ním. Miluješ ho zdá sa Ti všetkými svojimi buňkami, celým telom, aj tam dole Ti strašne chýba, ale hlavne Vaše spoločné prechádzky , výlety, návštevy galérií. Myslím, že si tomu Tvojmu otvorila nové obzory ," to myslí Tvojou inteligenciou", väčší rozhľad vo všetkom, predsa len človek s vysokou školou má iné nároky na náplň života. Tá jeho prvšia je pre neho taká istota - skoro by som povedal, že je mu prenesene matkou (ozaj, nemal náhodou mladosť bez matky, alebo zlú skúsenosť s matkou ? ) Všetky tie hrozné stavy poznám, prežil som ich. "Sedel som na schodoch pred bytom svojej veľkej lásky celú noc, stačilo mi pomyslenie, že tu, za tými stenami spí ONA, dýcha, otáča sa dotýka sa steny... " Ale oslobodil som sa až vtedy, keď som jej povedal, že jej dávam voľnosť, mám ju tak rád, že nech urobí čokokoľvek, vždy budem rešpektovať ako sa rozhodne a budem jej priať len to najlepšie - aj keď to bude bezo mňa. Proste som musel zabudnúť na seba a svoje nároky na ňu. Odišla, viac som ju nevidel, ale tú lásku si schovávam v srdci, ako poklad, nik mi ju nevezme. Som teraz viac ako 14 rokov ženatý, v podstate so svojou manželkou som sa začal schádzať, možno mesiac po tom, čo som dal svojej láske voľnosť... a musím povedať, že som spokojný. Neprežil som nejaký nový obrovský román, asi 4 roky sme spolu chodili, mal som problém ju prijať ako spoločnicu do celého života (duša nezabudla )dala mi nakoniec termín dokedy som sa musel rozhodnúť a ja som ju prijal ako cestu môjho života. Žijem si obyčajný šťastný život, nie je to o nejakých veľkých citových extázach, vychádzame si však v ústrety vo všetkom, manželka ma veľmi miluje, (vie o mojej predchádzajúcej veľkej láske, ale už sa o tom nerozprávame ) v ***e nám to klape ( aj keď vždy sa dá vymyslieť niečo nové - hlavne ja som taký experimentátor ), máme 4 deti ... Čo je šťastie v živote. Musíš to šťastie VPUSTIŤ do svojho vnútra, ži pre každý deň - prvé dni doslova zo zotrvačnosti - mechanicky, pre rodičov, pre súrodencov, choď za tým čo ťa baví, zaujíma. Ja by som asi nevydržal byť v blízkosti toho druhého, ak neodíde on, skús to ty - odísť do iného mesta, možno späť domov na nejakú dobu. Rob to, čo si robila rada, keď si bola malá... Držím Ti zo všetkých síl všetky svoje palce, buď šťastná, že si mohla prežiť to všetko čo si prežila, ber to ako dar od života.

Niekedy sa ozvi ak chceš, čo sa s Tebou deje.

Ahoj Miro

Jak se po rozchodu vyrovnavate se ztratou ***u? Prvni dny jsem byla uplne apaticka, ale telo se hlasi ted taky, i kdyz diky Bohu zatim jen malo. Jiny muz na *** naprosto nepada v uvahu, jsem jeden z tech typu lidi, ktere se zamilovavaji jednou za x let. Sebeuspokojovat se nechci, protoze pri tom muzu myslet jen na nej, a to pak vede k jeste vetsi frustraci a zachvatum place. Zaroven se bojim, ze abstinence me jeste vic posune smerem k "myslenkym na nej", protoze az do minuleho patku jsme byli velmi intenzivni milenci po dobu celych ca. dvou let.
Hrozne mi chybi. Strasne strasne moc. V praci jsme se jen letmo asi trikart zahledli, zda se naprosto zniceny.

Zaroven v sobe citim hroznou neduveru, ze je ted v te ctrnactidenni pauze opravdu sam. Slibil to svatosvate, ale ja se stejne "bojim".
Taky jsem nekdy plna vzteku tak vrazednyho, ze jsem dokonce i rozmlatila lampicku.
Vubec nevim, co mam delat, nan nic se nesoustredim, casto brecim, jednou ho chci, pak zase nenavidim.

Jak jsem se zbavovali tech silenych zachvatu beznadeje? Sport trochu pomaha, ale za dve hodiny to prijde zase. Vymluveni u kamaradu taky, ale me dve kamaradky se prave vdaly a jsou tehotne, takze je nemuzu otravovat moc dlouho a jeden kamarad se sice snazi, ale taky nechci "pretahnout strunu". Problem je, ze jsme tady meli kamarady bud spolecne, a taky jsme si vystacili dost sami, porad jsme spolu neco podnikali, chodili na ruzne akce, proste byli spolu. Takze rozsahla sit pratel neexistuje..

Jak se mam chovat, az mi prespristi pondeli oznami, ze je skutecne konec? Hned odejit, nic nerict, neprotahovat to? Jak rpisel porpve, mel tendence brecet, libat me, objimat, rikat, jak me ma rad, bojim se, ze se noevladnu, jestli to bude vypadat stejne i po tehle pauze.

tahle situace je teda totalka. Nezlob se, ale nelibi se mi to. Jsem presvdcena, ze kdyz kluk jednou takhle dlouho podvadi, udela to i v jinem vztahu zase.
Taky se mi to jevi tak, ze na tebe ten problem vlastne hodil. On "nevi," zatezuje te tim, a ty to mas nad jeste resit. 14 dni nic nevyresi, kdyz uz se s tebou ted chtel rozejit, anjednou neprehodi cely koncept a nezacne se rozchazet s tou druhou.
Good luck Beru

tahle situace je teda totalka. Nezlob se, ale nelibi se mi to. Jsem presvdcena, ze kdyz kluk jednou takhle dlouho podvadi, udela to i v jinem vztahu zase.
Taky se mi to jevi tak, ze na tebe ten problem vlastne hodil. On "nevi," zatezuje te tim, a ty to mas nad jeste resit. 14 dni nic nevyresi, kdyz uz se s tebou ted chtel rozejit, anjednou neprehodi cely koncept a nezacne se rozchazet s tou druhou.
Good luck Beru

Ahoj Miro,
dekuji za prispevky.
Tvuj me velmi pomohl zamyslet se nad situaci z jineho hlediska.
Dopis jsem az do vcerejsiho vecera nezahledla. Partnerovi jsem nerekla, ze jsem ho precetla a cele tydny probihaly dobre. Ja jsem premyslela nad sebou, i kdyz bez valneho vysledku.
K Tvym dotazum: Partner se ke mne chova vzdy skvele a na sto procent, jenze kdyz ted vim, ze je v jinych dnech s jinou, moc mi to nepomaha. Nemam pocit, ze jsem (byla) jen rozptyleni. Spolecne bydleni se mnou neplanoval asi kvuli te druhe, tezko planovat v takovehle situaci. S ni tech prvnich 5 let nemohl zacit zit, protoze bydlel v cizine a ona na nej cekala. Pak prijel a nasel si praci v mem meste, ona je z mesta hodne daleko odsud. Proc ji nevzal s sebou, tezko rict.
Vcera doslo ke zlomu: dnes jsme meli jet na vylet, partner vcera prijel z domu po dvoudenni absenci. Prisel bledy, strasne se chvel, myslela jsem, ze boural. Pak se rozbrecel a chvejicim hlasme mi oznamil, ze uz nemuze dal, ze je na pokraji zhrouceni a ze se se mnou bude muset rozejit. Z kapsy vytahoval onen dopis, ktery jsem pred tydny videla...
Musim rict, ze zrovna vecra jsem uz nic necekala, take proto, ze minule tydny byly opet fajn, a zdalo se, ze se situace uklidnila.
Po nekolika otazkach mi rekl jiz me znama fakta: ze tedy ma 7 let jinou pritelkyni a ze se tenkrat nerozesel, jak jsem predpokladala. Ze se uz pres rok potyka se situaci: kdyz je se mnou, je si jisty, ze chce byt se mnou a ze mne miluje, kdxz je s ni, je si jisty o pravem opaku. Ze nas miluje obe, ze jsme kazda jina... Ze jeste odpoledne si byl jisty svym rozhodnutim a kdyz ted u me je a vidi me, tak uz si vubec jisty neni. Ze si neumi predtsvait, ze me ztrati, ale ze aboslutne nevi, jak se rozhodnout. Ta druha pry nejakou nahodou predminuly vikend zjistila, ze tady nekoho ma, a ze ji rekl, ze se rozejde.
Byla jsem docela klidna, rekla mu, jestli si je jisty, ze se ho moc miluji, a ze si zatim neumi predstavit, ze budeme od sebe. Rekl, ze on take ne, ale ze nevi, jak pokracovat dal, ze uz to takhle nezvlada a tato situace ho vlastne donutila veci resit. Rekl, ze me velmi chce a ze mame skvely vztah, ale ze problem je i v tom, ze my dva jsme nikdy nebyli jen my dva, ze tam ta treti vzdy byla "s nami". Tedy pocitove nikdy neexistovalo obdobi, kdy to mezi nami bylo ciste, i kdyz ja o tom nevedela.
Rekl, ze at se rozhodne pro jakoukoli, vzdy ztrati kus zivota a nekoho, koho miluje. Ze je to pro nej strasne tezke. Pry vi, ze se zatim rozhoduje pro jednodussi variantu, ale opet - nevi, co delat.
Ptala jsem se, jestli chce cas, ze jsem ochotna dat mu mesic, pokud se v te dobe s nikym jinym nebude stykat, aby si veci rozmyslel, do teto doby nemel cas. Rekl, ze by to uvital, rekl, ze mu staci dva tydny. Slibil, ze v teto dobe nebude ani s jednou.
Moc brecel, ja taky.
Jsem uplne na dne, asi nemam "sanci". Take jsem se ptala, jestli se vzdy chtel rozejit se mnou. Pry ne, ze uz se zkousel rozejit s tu druhou, ale ze pry ona argumentuje stejne jako ja - ze je vse super, at nezahazuje takovy vztah. Do toho se michaji jeste jeji rodice...
Trochu jsem se ptala, nemuzeme byt rozdilnejsi: vzhledem (ja cerna, krehci typ, ona blond, prsata), stylem zivota (ja vysokoskolacka s narocnou praci, porad na cestach, ona ucnak s dodelanou maturitou, prace na urade od sedmi do dvou)... tak bych mohla pokracovat... Pritel rekl, ze jim neklape ***, ze byl velmi nespokojeny a ze ho jeste k tomu pritahuju inteligencne a ze pro me neni nic nemozne. Ona ze mu ale dava ijstotu, kterou potrtebuje, pry si mnou nemuze byt jisty, jestli ho nenecham (ja jsem zrovna velmi verny typ a ostatni chlapi me nezajimaji, ale asi tak nepusobim) a ze na nej take cekala tak dlouho, apod.
Nema ale cenu srovnavat, jen jsem chtela nastinit situaci.

Ted budeme dva tydny bez kontaktu a pote pujdeme na kavu.
V praci se asi tu a tam uvidime, ja z toho ale budu opet 4 dny mimo.
Nedavam si nadeji, kdyz uz to chtel jednou rozetnout se mnou, dva tydny to asi tezko zmeni. myslim, ze vzpominky, dlouha doba a konkretni situace ho donuti oznamit mi rozchod za 14 dni. Kazdopadne mi vazne slibil, ze tech 14 dni bude premyslet a snazit se vse rozhodnout podle sveho nejlepsiho svedomi.
Strasne se ted bojim budoucnosti. Cele me sebevedomi je pryc. Novy partner pro me nepada v uvahu, najednou nevim, co se zivotem. Vsechny me plany se tykaly jeho.

Vsem dekuji za prispevky a preji hezky vecer.

Ahoj Smudlo !

Prešla určitá doba, Váš vzťah je vyriešený ? M.

Ahoj !

Sám som prežil podobný vzťah, preto mi opakovane nedá nezareagovať. Niečo som už naznačil - nájdi si problém z 18.7. pre monaalady - "dva muži". Je to ťažké pre Teba, ale myslím aj pre toho Tvojho priateľa. Skús si ujasniť svoju situáciu : máš nejaké skúsenosti s mužmi, tento vzťah je asi to najlepšie, čo Ťa doteraz stretlo. Ale, zároveň je to asi to najhroznejšie, čo Ťa doteraz stretlo. Musíš vyriešiť tento svoj vzťah, lebo fyzicky cítiš, že Ťa to ničí ? Ten Tvoj priateľ má vzťah s tou druhou viac ako sedem rokov ? Žijú spolu tiež intímne takto dlho? Tie myšlienky prídu, asi si to zisťuješ, ako si naznačila - a to čo sa dozvieš, Ťa bude trápiť. Nechaj to tak - to Tvoj vzťah nezachráni. Uvedom si jedno - za tých päť a pol roka, čo poznal Tvoj priateľ iba svoju predchádzajúcu sa nevzali - nezačali spolu žiť. Teraz si mu blízka Ty, lebo u Teba našiel asi v ***e niečo nové, možno intelektuálne si mu bližšia. Ale prečo s Tebou neplánuje spoločný život ? Čo chce od Teba ? Prečo sa spolu o sebe nerozprávate ? Máš pocit, že sa nechce veľmi pútať, že chce ostať len tak, príležitostne sa stretnúť ? To je zlé - asi jeho sebectvo. A Ty - čo chceš od neho Ty ? Chceš chlapa, ktorý si stojí za slovom, ktorého hneď tak niečo nerozhádže, u ktorého si môžeš byť 100% istá jeho plnou láskou ? Ak nie, a stačí Ti len príležitostný pomer, príležitostné stretnutie, dovolenka, myšlienka, že niektoré chvíle trávi s tou druhou a ani Ti to nepovie, neprizná sa, tak to môžeš ťahať ešte dlho, kým sa úplne nezničíš. V klamstve sa nedá trvale žiť. Buď naňho jemná, aby si neublížil - neviem ako je na tom - ale pravdivá - povedz mu o svojich túžbach, čo chceš v živote dosiahnuť, ako chceš žiť s druhým človekom, povedz mu, že si otvorená pre vzťah s ním, ale iba s ním, nie s ďaľšou jeho partnerkou. Musí sa vedieť rozhodnúť, daj mu čas 2 mesiace - tvrdo ultimátum 2 mesiace, ani deň viac, v tom čase naňho netlač, ani mu nenadbiehaj, nestýkaj sa intímne s ním, neukazuj sa v lepšom svetle (aj keď by si ho nechcela stratiť, však ?), to, ako Ťa poznal, mu musí stačiť. Ak sa neprejaví ako chlap, rozhodnutie musíš vziať do svojich rúk. Aj pre Teba bude ten čas dobrý na ujasnenie svojich citov - rob vtedy to, čo ťa najviac baví, navštevuj blízkych ľudí, pýtaj sa, zaujímaj ako žijú. Čo Tvoji rodičia ? Máš s nimi dobré vzťahy? Navštív ich, rozprávaj sa o ich mladosti, ako sa mamka spoznala s otcom, aké to bolo, keď boli malí. Uži si ich, pomôž im, kým žijú. Tieto spomienky Ti môžu byť nadovšetko drahé !
Je to ťažké, čo Ti teraz navrhnem, ale ak poznáš tú jeho známosť, možno by celú vec vyriešilo, keby ste sa Vy dve stretli a povedali si narovinu ako ste na tom. Dúfam, že by to neskončilo bitkou a vytrhanými vlasmi, veľmi záleží na citovej a ľudskej vyzretosti Vás dvoch. Skús si o nej zistiť, aká je, aké má vlastnosti ( cez prácu, kde pracuje ?) či by ste zvládli takéto stretnutie. Ale nerob to za každú cenu. Prajem Ti, aby si našla odvahu a rozhodla sa niečo s tým spraviť čím skôr, najlepšie hneď - dnes.
Budem Ti držať palce, aby si dosiahla radosť zo svojho života, radosť z ľudí okolo Teba, zo vzájomných vzťahov, z prírody. Vedz, že nikto z nás nemusí byť génius, nemusí podávať neviem aké 100% výkony, ale je dôležité uvedomiť si, že keď svieti slniečko, je príjemne tepľúčko, v noci môže byť aj zima a tma ( ale vidieť hviezdy !) s priateľmi príjemne a nádherne ...

Ahoj Miro

Nevybere si. Nedokázal si vybrat doteď, a lepil to takto takhle dlouho, proč by si teď měl vybrat. Je na tohle příliš zvyklý, on by to chtěl takto zachovat až na věky ámen a jediné, co jej tak vykolejilo je, že ty to chceš někam posouvat, do nějakého skutečného soužití. Ač je to těžké, jdi od tpho pryč, dokud je čas. Nevyhraješ, ani když se ti podaří jej "urvat" pro sebe, stejně to bude jen zdánlivě a do času. A nepodaří se to ani té druhé...

Buď ráda, že to je jen takto krátká doba, znám i takové, co to dokázali takto táhnout i déle a třeba se i přitom oženit. To je pak teprv síla.

Ahoj Smudlo,

úplně chápu co prožíváš. Stalo se mi něco hodně podobného. On vedl dvojí život, já něco tušila ale nedokázali jsme se ani jeden rozhodnout. Byla jsem v pozici spíše milenky. Když jsem se to snažila utnout, dělal neuvěřitelné scény jak mě moc miluje a že mě nechce ztratit. Psal každý den, volal, byl na nervy a úplně vyřízený. Pět let jsme to takhle pytlíkovali. Milovala jsem ho jako žádného jiného. Nedokázala jsem ho v tom nechat. Věřila, že se sám rozhodně a vybere si jednu.

Bohužel to tenhle typ lidí nedokáže. Musela jsem tu přítrž udělat sama. Bylo to hodně bolestivé ... ale udělala jsem správně. Teď mám nového přítele a po tak dlouhé době se cítím být zase šťastná.

Moje rada zní: neprotahujte to moc dlouho. Pokud on není schopný udělat zásadní rozhodnutí a vybrat si, udělej to ty! Nebo budeš zbytečně nešťasná.

Hodně štěstí a rozumu při rozhodování (láska tomu v tomhle případě trochu vadí

Kiwik

Nevím, co ti poradit, situace je to rozhodně nelehká, ale můžu ti napsat, co se stalo v mém blízkém okolí.
Můj kamarád měl (v řádu několika měsíců) také dva paralerní vztahy, situace vznikla tak, že začal chodit s kamarádkou (je to moje velká kamarádka a oni dva se taky předtím spoustu let kamarádili, takže je to dost nepřehledné). On o tuhle holku dlouho usiloval, a když ona projevila zájem, chodil už přes rok s jinou slečnou. Jelikož moje kamarádka naléhala, aby se s ní rozešel, řekl jí, že to udělal, ale jenom řekl. Co chci napsat je to, že když se situace provalila, vypluly na povrch další lži, byly jich hromady a už se v tom dneska ani nikdo neorientuje. Můj kamarád se psychicky složil a ani s jednou z těch holek nedokázal přerušit kontakt, i když to sám odmítá, my v okolí vidíme, že by potřebovat nenavazovat vztahy a nesnažit se neustále řešit tyhle bývalé zápletky, zkrátka si dát dohromady sám sebe.
Tohle by měl asi udělat i ten tvůj, srovnat si svoje priority, neboť není schopen vést zdravý vztah, rozhodovat se a jednat. Omlouvám se, jestli to zní drsně, ale jsem o tom přesvědčena. Těžko si vybere jednu z vás a stane se z něj vyrovnaný milující partner.

Prosim o Vás nazor.
mam vztah rok a pul s pritelem, se kterym jsem se seznamila v praci. Na zacatku vztahu jsme oba meli jine partnery a tajili je chvili pred sebou. ja se se svym puvodnim partnerem po mesici rozesla. Pote se mi novy pritel priznal, ze ma jinou v jinem meste, byl nekolik let v cizine, cekala na nej pry celou tu dobu. Rozesli jsme se. Po dvou mesicich jsem se opet dali dohromady, psal, ze me postrada a ze me nechce ztratit. Snazil se. Bohuzel pro me jsem naprosto automaticky predpokladala, ze se s druhou slecnou rozsel. Bylo bolestne o tom mluvit, takze jsme o tom nemluvili.
Od te doby uplynul rok a pul. Vztah je v mnoha smerech nejlepsi, jaky jsem kdy mela, male problemy se sice najdou vsude, ale mela jsem za to, ze se nam velmi dobre vse dari. Nejvice me snad mrzelo, ze mi partner moc nevyjadruje lasku slovy, a velmi malo planuje.
ja hodne pracuji, casto bohuzel i o vikendu, jsem tlumocnice a proto casto v cizine.
Na nasi spolecne dovolene jsem mela pocit, ze si me partner zacina najednou ocernovat, necekane me kritizoval ve vecech, ktere vubec nedavali smysl. napr. Vsimla sis, ze tady maji trojuhelnikove kanaly? ja : ne, vidis, to je ale zajimavy. a on: (naprosto vazne): hmmm, ty si moc nevsimas detailu, vid..
Zkousela jsem si o tom promluvit, ale partner tvrdil, ze prehanim.
Po dovolene jsem zaznamenala dalsi ochladnuti v projevech lasky, i kdyz treba jen jeden den, a druhy zase vse v poradku. Porad spolu vedeme intenzivni ***ualni zivot, a hodne si povidame, i kdyz ne o nas.
Predevcirem jsem utrpela sok. V knize, kterou me partner na stole u sebe doma (nezijeme spolu, i kdyz jsme bud u jednoho nebo u druheho) jsem nasla jedo dopis urceny mne. Pise, ze uz je na hranici absolutniho zhrouceni a prestava zvladat situaci. Ze pry se tenkrat se svou partnerkou nerozesel a rok a pul lita mezi dvema. Ze se s ni nekolikrat pokousel rozejit, protoze se po jeho prichodu domu z ciziny hodne zmenila, ale nikdy to nezvladl do konce. Ze mi celou dobu lhal, ze me nechtel ztratit. Ze ho ted ale dost dusim kvuli planum do budoucna a on ze si uvedomil, ze nezvladne opustit holku, ktera na nej cekala sedm let. ze si neumi zivot beze me prestavit, ale ze uz aboslutne nemuze dal.

Tak. Vubec nevim, co delat. Nic jsem nerekla, dopis vratila, partner byl toho vecera velmi mily a dokonce i neco planoval.

ted jsem v cizine, kde mam petidenni zakazku a premyslim, co delat. Momentalne je moje jedina myslenka to, ze ho miluji a chci aby zustal. davam si dohromady jeho absence, kdy mel udajne vikendove ksefty nebo ja jsem ho nemohla zastihnout, kdyz jsem byla mimo republiku.

Mam ho strasne rada. Premlouvani asi nema smysl. mam dojem, ze kdyz ja budu chtit, on se odtahne jeste vic. myslim, ze porad jeste neni stoprocentne rozhodnut. Druhy den po nalezeni dopisu jsem ho v praci pred svym odjezdem vyhledala a v soukromi mu rekla, ze jsem si vsimla, ze je pod nejakym tlakem a ze vypada nestastny. Ze si uvedomuji ze jsem v posledni dobe byla taky neprijemna. Ze ho miluji a ze je mi lito, kam se ubirame. ze mam o nas strach. Brecel a objimal me., ze pry si vse musi rozmyslet Rekla jsem take, ze budu mit zakazku cele dva dalsi tydny, takze se vubec neuvidime. Psal totiz, ze nema nikdy cas na rozmyslenou, ze je porad s jednou nebo s druhou.

Prosim o Vas nazor na vec, ja jsem jak v mlze a nevidim veci realne.

Diky S.