moje smutná maminka

Ahoj, jsem o 10 let starší, než tvoje maminka. Myslím, že její problém je spíše v tom, že nemá práci a vztah, kterému věřila se hroutí a ty jsi trochu hromosvod. Taky jsem si prožila dobu, kdy už mi děcka nepotřebovaly, vztah šel po 30 letech do háje. Našla jsem si kamarádky, jednu na kolo, druhou na dovolenou do Luhaček, třetí na kulturu. Opět jsem neúspěšně začla angličtinu, našla si malý byteček. Je pravda, že se někdy cítím sama a říkám si "sakra ten můj syn to má 20 min a nezastaví se", ale nevyčítám. Když ho chci vidět, zajdu za ním. On sám vykládá, že má s mamkou "nadstandardní vztah", i když se nevidíme 3x týdně, vím, že mu na mě záleží, ale střežím se toho mluvit mu do života. Mamka by si měla promluvit s psychologem, není to žádná ostuda a tobě by se ulevilo.

Já jsem též smutná,ale opačně.Žiji sama v baráku,jsem rozvedená 12 let,mám 2 dospělé děti,které zůstaly s otcem v jeho domě.Oběma je už přes 30let a jsou svobodné.Co,já bych dala za to,aby si někoho našly a žily svůj život.Vůbec bych jim neradila,co mají dělat.Byla bych ráda.kdyby mě občas navštívily,já je mohla pohostit a tak dále.Takto já za nima nemohu a to mě nejvíc trápí.Je to vlastně tvůj pravý opak.Být tvou matkou,byla bych šťastná,že dcera si s někým rozumí.Přeji ti,ať ti vše vyjde dle tvých představ.

Ahoj,no asi takhle,plánujeme si víkendy podle sebe,jen kdyř je něco nutného,v týdnu,ten můj mámě nakoupí,nebo o víkendu,když tam jedeme,jenže zase máma moc netopí,takže je tam ke všemu klendra,máma sice,ty její řeči,ale má smůlu,čekám,že jestli bude chtít na Václava mýho tátu,přijet švagrová,zase bude chtít,abysme přijeli,má smůlu na ní zvědavá nejsem,vím,jak to dopadne,nebude mít máma ani nakoupíno,ale mě už je to jedno,protože než se švagrová rozmyslí,ona toho má moc práci má na skrácenou,jednou týdně chodí uklízet a dálkově si dělá nástavbu pedák,ahoj

Ahoj. Tak jak se to vyvíjí? Snad k lepšímu.

Ahoj. Nevím jak takhle na dálku a písemně radit o tom jak se chovat. Vlastně jste to neměli dovolit, aby se k vám máma tak chovala. Je to stejná posloupnost jako když žena toleruje muži domácí násilí. To na tom nic nemění, že je máma sama na baráku, to ji nedává právo vás tak sekýrovat a okrádat o vlastní život. Proč by ji musel někdo nakupovat? Není tam žádný místní obchod, kam by si sama chodila? Vy ji v tom prostě necháváte, že ji obskakujete. Musí se o sebe dokázat postarat sama, stejně tak zabavit. Pokud to nezvládá, je to už asi práce pro psychologa. Jen ji prostě nesmíte nechávat v tom dojmu ubožáčka. Koupit ji třeba knihu o pletení, vyšívání, zahrádce, … Koupit zvířátko (pokud má ke zvířatům vztah, ať to neodskáče ještě ta němá tvář). A pokud se chceš scházet i s bratrem a jeho rodinou, tak se zkuste scházet u mámy, jednou týdně, za dva týdny. Nebo nějaký den věnovat mámě, jiný zase bratrovi. Tak jak to ty budeš chtít a jak ti to vyhovuje. S tím, že se mámy třeba zeptáš při odchodu, kdy se můžeš stavit.
To dá přece rozum, že nenechám o svém čase rozhodovat ostatní a nechávat se ničit jejími výčitkami. Asi už to máte takto vžité, což ale způsobuje problémy a udupává tvou osobnost. Pokud by mou snahu oceňovala stále jen výčitkami, tak bych přestala dělat i to co dělám, s dodatkem, že i když je moje máma, že mi tohle nemusí dělat, že až si to nechá projít hlavou, ať se ti ozve.
Něco musíš prostě změnit. Svůj nebo její přístup.

Ahoj,normálně jsi trefila hřebíček na hlavičku,máma už poslední době nemůže,tak kdo vždycky naběh já,protože v Praze mají toho moc,takže v Písku budou odpočívat,já jsem doma,takže jsem odpočinutá,asi,kdo myl koupelnu,uklízel hořejšek já,jim to nepřipadalo vůbec blbý,ráno se vyspat,udělala máma oběd a už museli jet do Prahy,Peťulka,čtvrťák,ten si chce akorát hrát,ještě někdo musí s ním,Monča tý už je bude18,chytla se kluka,ta Písek vůbec neřeší,ani babičku.Švagrová ta přijede,do Písku,na narozky mýho táty,ani jsem nebyla na hřbitově,hlídala jsem našeho,pak ještě z Prahy,psa,pak ješťě Péťu,to si jako ještě udělali výlet,máma chtěla za bráchama,co já hlídala jsem psy,že je to prostě třeba.

Ahojky,tak co bys dělala,kdyby Tvoje máma byla na baráku sama,je sice soběstačná,žádná vážnější nemoc,já jsem s přítelem 20 km,brácha je z Prahy,někdo jí občas musí nakoupit,což dělá můj přítel,buď v týdnu,nebo tam jedeme na víkend,brácha to prostě nestíhá,s bráchou a dětma se chci taky občas vidět,jenže zase,musíme fungovalat mezi,máma to všecko vzala,po smrti táty,nic nechce dělat,zádné kamarádky,záliby,akorát se v tom všem utápí.

Podle mě je to všechno o tom rozumně se domluvit a na tobě rozumně si to naplánovat a to tak, aby ti návštěvy dělaly radost (je to tvá energie, ty se za nimi vydáváš) a ne tě návštěvy příbuzných strhaly. Pokud se ti na tom jak to funguje něco nelíbí, tak to zkus změnit, jinak se to nezmění.
A když k mámě můžou ostatní jezdit jen občas, tak bych taky jezdila. Asi mají důvod, že jezdí jen občas - nechcou tak často poslouchat ty výčitky.
Stejně tak to jde zařídit s těmi Vánoci. A když se hádají, u koho jste na Vánoce měli být, tak buďte sami a je jeďte navštívit až v následujících svátečních dnech.
Nevím, ale tímhle bych se nenechala trápit. A pokud by mi někdo něco vyčítal, přesto, že se opravdu snažím proto dělat všechno, tak bych jim něco řekla. V tom co děláš smysl opravdu nevidím.

Ahoj Radko, to co popisuješ dobře znám. Mému otci je 50 a dodnes neumí své rodiče odmítnout. Jako dítě musel tvrdě pracovat a "přispívat" si tak na svoji výchovu. Má z toho skoliózu páteře. Nebudu ani mluvit o tom, že ho otec bil hlava nehlava. Mojí mamce se kdysi svěřil, že to byl vlastně každodenní rituál ať už něco provedl nebo ne. Když si začal vydělávat, výplatu musel rodičům odevzdávat. Nezbyly mu ani peníze na dopravu do práce. Bydlel s rodiči na vesnici a pracoval v nedalekém městě. Tak do práce běhal. Nedělám si srandu. Ráno běžel 5 km tam, večer 5 zpátky a až si splnil domácí povinnosti, tak běžel znovu do města na rande s mojí mamkou. Jelikož neměl žádné peníze, tak za něj všechno musela platit moje mamka. Plat nemusel odevzdávat až se oženil a já byla na cestě. Dodnes svým rodičům dává peníze, chodí za nimi denně. Můj otec není žádný slaboch, jak by se mohlo zdát. Je velice úspěšný, schopný, rozhodný. Jeho nejčastější rada je: "musíš si věřit" Fascinuje mě jeho pevná vůle. Několikrát běžel maraton. Na kole najel tohle léto (v 50i letech) týdně přes 200 km. Otužuje se. Je velice společenský, veselý a pracovitý. Přes svůj věk, úspěch a schopnosti je neustále neschopen odporovat svých rodičů.

Myslím, že pokud někdo s dítětem manipuluje, tak si jej může takto zavázat až do s konce svého života. Moje mamka to kolikrát taťkovi říkala - nic jim nedlužíš s ničím ti nepomohli, nic ti nedali, nemusíš tam být denně. Nepomáhá to. Myslím, že taťka rozumově ví že je to pravda, ale přes všechnu svoji odvahu se jim nedokáže vzepřít. Myslím, že si v dětství vytvořil mechanismus jak se s jejich chováním a vydíráním částečně "vyrovnat" a v tom pokračuje dodnes. Udělá o co ho požádají a má "splněno" - je dobrý syn. To, že další den přijde nový požadavek je věc jiná. Kdo to neviděl nebo nezažil asi nepochopí. Ovšem je potřeba se proti tomu bránit, pokud je toho člověk schopen.

Radce přeji hodně sil. Pravdou je, že tvoje matka nad tebou nemá žádnou zvláštní moc. Zkus jednou říct ne a uvidíš jaký bude rozdíl v jejím chování. Nemužeš čekat na to až umře, aby sis mohla začít žít vlastní život. Stanov si pravidla, kdy se jedná o nutnou pomoc, aby jsi neměla výčitky svědomí, že ji úplně zanedbáváš, ale neboj se ji odmítnout, když ti to narušuje plány. Jediná možnost jak ukončit vydírání je přestat "platit". Ten kdo vydírá si přece neřekne: "už to stačilo". Naopak bude chtít pořád víc. Je možné, že z počátku bude reakce matky hodně silná, ale předpokládám, že časem se to vrátí na normální úroveň. Jedinou změnou bude, že ty budeš mít víc času pro sebe a nebudeš se cítit tolik zenužívaná. Hodně štěstí!

Jenže,jak řešit návštěvu mámy,když druzí jezdí jen občas,jak skorigovat víkendy,aby jsem byla i s bráchou,i s tím mým,je to složité,to nemluvím,o svátkách,narozeninách,to se nesjedeme vůbec,pak ty hádky okolo,to nemluvím o vánocích,nebudeme spolu,že se šlušnosti, pojedeme,nebo budeme z oběma z rodičů,ode mě,i od toho mého.

Takové "rodinné boje" se u nás opravdu nedějí. Nic není dokonalé, netvrdím, že u nás jo, ale nic takového rozměru jak popisuješ. My když se s rodinou scházíme, tak se pomalu nevejdeme do jedné místnosti, jen v tom nejužším kruhu nás je 14 a všichni si rozumíme a vždycky skvěle pobavíme. Vážím si toho.
Opravdu škoda, že to někteří lidi nedokážou, žít s ostatními. Mrzí mě to za tebe. Vydírat se ale opravdu nenechej. Je to všechno asi taky o tom, co si od ostatních necháme všechno líbit.

Ahoj,no,jestli to máš doma v pohodě,tak si toho važ,u nás normálně nejde nic,jak vidíš

Zvláštní rodinné vztahy. Vůbec ti tu situaci nezávidím.

Vyčítá bráchovi,že se z hysterkou,bývalou švagrovou rozved a žije si svůj život a to okolo,ale na švagrovou nedá máma dopustit,ona je ta opuštěná ženská,zase že mi poslala,přání,že jí mám poděkovat,poděkovala,stejně si to v poště vevyzvedli,že jsem jim asi nenapsala,takhle pořád do kola........no,coment

Ale připadá mi, že je nevděčná a že jen kritizuje a snahu nevidí. A proč se tak máma vozí jen po tobě? Jiným sourozencům nic nevyčítá?

Je to těžký,když v tom žiješ,chceš mámě pomoct,je sama na baráku,jenže to odsírám já,vím to,chci abysme vycházeli normál,jenže je to stejně na nic,nevycházíme stejně.

Je smutné co všechno jsou příbuzní schopni natropit na duších nejbližších. Jituliku, nenech to dojít daleko, mamince dávej najevo, že jsi ráda, že tu je, ale nemůžeš kolem ní pořád skákat, musí si najít něco čím se zabaví - nějaký koníček, kamarádku, zvířátko ...
Radko, u tebe mám pocit, že už jsi tomu podlehla, je taky na tobě jak necháš ostatní se sebou zacházet

Ahojky,já to měla a mám taky tak,vždycky jsem byla při ruce,když jsem bydlela u mámy se vším pomáhala,i s dětma od bráchy,když byli malé,pomáhala s dědou,když byl nemocný,táhne se to se mnou do teďka,pomáhat mám jen já,ostatní bydlí v Praze,když přijedou,jsou utahaní,nakupovat jezdíme jen my,protože to máme 20 km,já s přítelem,pomalu by chtěla,moje máma,abychom tam byli na baráku s ní,tátu už nemáme,každý víkend,moje máma soběstačná je,ale chce, abysme fungovali aby ona mohla prý odpočívat.Vyčítá mi,že je na baráku sama,že já jsem s přítelem,který,podle ní,za nic nestojí,přitom pomáhal,kde mohl.Takže bych Ti radila,nenech se,máš svého přítele buď s ním,jezdi za mámou,ale taky buďte spolu,moje máma to taky zabalila,protože jí umřel partner,pořád jen brečí,stěžuje si,nadává,hrůůůza,pořád řeší bráchu,rozvod,bývalou švagrovou,ta si také pořád stěžuje,prostě je to všecko na........,mě neřeší nikdo,ahoj

Jitko, já vím, že je to moc těžké, ale nenech se citově vydírat. Jednou by se ti vymstilo, a zvlastní zkušenosti, vím, že se nároky člověka,m který citově vydírá své děti neustále zvyšují. Určitě dávej mamince najevo, že ji máš ráda, ale měj svůj vlastní život. Musíš si uvědomit jednu věc: Každý člověk je odpovědný sám za sebe a za to jak žije. Mám dvacetiletého syna, letos odmaturoval a odejel racovat do zahraničí. Bylo to těžké, ale nechala jsem ho odejít v klidu a těší mě, že pracuje, naučí se jazyk a získá zkušenosti. Moje tchýně se mému muži věšela na krk ,už když šel na vojnu a vždy mu říkala, že bez něho si svůj život neumí představit. Všude jsme ji brali s sebou, bydleli u ní. Já a moje děti, bylo její heslo.Dopadlo to hrozně a citově nás vydírá doteď.
Zkus mamince poradit, najít něco , co by ji bavilo, ale rozhodnout se musí sama. Mě je 41 a jsem tu sama, abych se neutápěla v sebelítosti, začala jsem chodit znovu do knihovny, chodím cvičit, jezdím na kole a chodím do angličtiny. Zkrátka jsem si po letech našla čas sama na sebe a věř mi, že to vůbec není k zahození.
Držím mamince palce, aby se z toho dostala a tobě taky.

Tvoje maminka je příliš mladá na to, aby její život končil tím, že se upne na Tebe.
Nějak si "zapomněla" najít své vlastní zájmy, svůj život. teď má najednou v duši prázdno. Není stará a nemohoucí, aby nemohla cokoliv nového začít. Nebylo její povinností obětovat Ti svůj život na úkor svého, stejně jako není Tvou povinností setrvávat s ní do smrti a zapomenout na své radosti a mládí.
Maminka se jen cítí sama. To je smutné, ale je to dospělý člověk, a jistě se o sebe dokáže postarat.
Pokud Tě má ráda, a není to jen taková ta sobecká opičí láska, bude mít radost i Tvé radosti.
Můžeš jí pomoci najít činnosti, které ji zabaví, ale v žádném případě se nenech citově vydírat. Nejsi povinna setrvávat doma s maminkou ve 22 letech.
Jsem taky máma, ale ikdyž mi jistě bude trochu líto, až děti jednou vylétnou z hnízda, budu se radovat z jejich dalšího kroku, tak jako jsem se radovala z prvního slova, prvních krůčků, nástupu do školy...atd.
Maminka je průvodce. Má Tě zahrnout láskou, ne udusit.
Řekni jí to velmi mile, slušně a s pochopením, ale pevně stůj za svým.

Ahojda,právě jsem objevila stránky.www.bibo.cz jde o agenturu která zprostředkovává hlídání dětí a docela mě to nadchlo, ale jelikož svoje dvě mám ve věku kdy se od nich nehnu,tak nemužu, ale zkus to povědět mamině,pokud má ráda děti,tak by to mohla zkusit, hlídají i v dětských koutkách třeba jen dcvě hodiny ,,,s dětma se odreaguhe a myslím že i rozveselý,,tak držím palce lucianá

Ahojte, potřebovala bych v něčem poradit, týká se to mé maminky. Je jí 46 let a je pořád nešťastná, nemůže si najít práci, žije v bortícím se manželství a všechno ji to strašně deptá.Navíc teď se to ještě zhoršilo, protože jsem si našla přítele, je mi 22 a předtím jsem s nikým nechodila A maminka od té doby začala být na mě zlá, vadí jí, když třeba odjedu na víkend pryč, nebyla na to totiž zvyklá, vyčítá mi, že jsem ji odkopla a že o ni nestojím...taky začala vyhrožovat sebevraždou, protože už je prý nepotřebná. Já nevím, co mám pro ni udělat, jak ji nakopnout do života a dokázat, že je pro mě pořád důležitá. Dřív jsme spolu leccos podnikaly, ale teď se mnou nechce nikam jít, když něco navrhnu, tak řekne, že se nemám přemáhat. Ale já to myslím vždycky vážně. Myslím, že by jí pomohlo, kdyby si našla práci, ale víte jak to dneska je. Jsem z toho nešťastná
Máte někdo stejné problémy jako já?