bydlíte ve městě nebo na vesnici a jak se vám tam bydlí?

ahoj, já pocházím z maličké vesničky, kde je nás asi 20domečků a z toho ani ne půlka stálých obyvatel.jsme jakoby součást jiné obce, ale máme svůj název.
protože máme velký rodiný barák a trochu zahrad kolem, tak je furt co dělat. jezdíme do lesa pro dříví a doma dál zpracujeme, taky furt to doma zvelebovat. prostě jsem jako dítě šroubkovala dost..ne ale že bych si neodpočala to zase ne..ale pracovat se muselo.
teď žiju v praze, ale nevím..ty možnosti tu jsou..ale nepřijdu si tu moc spokojená..pokud chci jít ven, stejně potřebuju peníze na zábavu..a dost..
mám nabídku jít do malého městečka, kde je asi 5000obyvatel. celkem dobrá občanská vybavenost, jen ta práce. není ji tolik a když už tak nic moc..takže taky dilema...

ale nejlepší je to asi někde na okraji nebo poblíž většího města..jinak to nevidim...

Jak si žijete? Podívejte se na moje stránky - www.kgdolu.***

Bydlím v Praze, kde jsem se i narodila a dosud jsem ještě nebydlela jinde. Rodiče ale pochází z vesnice z jižních Čech, stejně tak jako celá širší rodina. Nyní jsem se svou situací jakž takž spokojena, hlavně kvůli pracovním příležitistem a možnostem nepřebernéh výběru sportovního a kulturního vyžití. Bydlím na okraji Prahy, takže i do přírody to mám blízko. ALE: Bydlíme s manželem v miniaturním bytě v paneláku a do budoucna se tato situace nezmění, na větší byt zkrátka nemáme. Manžel je z vesnice, jeho rodiče tam mají velký domek, kde je pro nás dost prostoru, takže ve volném čase tam jezdíme a do budoucna bychom tam mohli bydlet. Zdá se mi, že tam vše plyne takovým pomalejším tempem a klidně. Příjezd do Prahy vždy vnímám velmi nelibě, hlavně co se týká hluku. Nedovedu si představit, že bych v Praze vychovávala děti. Sama jsem strávila dětství na sídlišti před panelákem a čas strávený u babičky na venkově byl pro mě oázou a únikem do lepšího světa. Vychovávat děti v Praze si nedovedu hlavně představit kvůli pracovnímu vytížení. Já i manžel a všichni mí přátelé žijící v Praze pracujeme opravdu od rána do večera. Když se bavím s příbuznými a přáteli z vesnice, kteří pracují pravidleně do 16:00 a v pátek chodí ještě k tomu domů dřív, tak tiše závidím. Problémem na vesnici je ale sehnat práci v dosahu bydliště, člověk se musí smířit s nižším platem (to by mě nevadilo) a také mám obavu z toho, jak by mě do zaměstnání jako "pražačku" přijali, když na jedno pracovní místo mají v průměru dalších 5 místních zájemců a dost se domlouvá tzv. přes známosti. Takže nevím, zda budu do budoucna svou cestu z města realizovat, plusů i mínusů je hodně...

Já jsem z vesnice, doma, než jsem se vdala, jsme měli pole s bramborama, s obilím a tak. Teď bydlím o pět km dál na statku, kam jsem se přivdala. Tady jen sekáme trávu a chodíme do našeho lesa, když je tam něco potřeba. Dávno už nemám ani zeleninovou zahrádku, protože se to nevyplatí. Jakoukoliv zeleninu si koupím v supermarketu, je velká, krásná a není prolezlá červem. Na zahrádce máme trávník, pergolu a plácek pro bazén a kousek s okrasnými dřevinami, obsypaný mulč. kůrou. Prostě se to nevyplatí a člověk, který chodí do práce, je rád, že si má kde odpočinout a ne dřít doma jak Bulhar.

Smažte to , prosím, vložilo se mi to dvakrát.Díky.E

Původně jsem městský člověk, který vždy toužil vidět modrý volný obzor a ne domy, když děti začaly dorůstat splnila jsem si sen a docela jsem nyní rozčarovaná. Bydlím na vesnici už deset let přišla jsem tam z Brna kvůli synům,
chtěli psa, hrát kopanou na louce, jezdit do přírody na kole, jsme
naplaveniny stále, je tu dost lidí nezaměstnaných a v invalidních
důchodech, ti nechápou, že mám dobré místo a manžel také, že makáme od
rána do večera a nekopeme na zahradě, raději ji jenom posekáme a
brambory a tak si koupíme, dost lidí si tu mezi sebou všechno závidí, nám také, ale tu práci za tím nevidí,
je to úplně jiná mentalita než my, mám dvě kámošky, jsou to také
naplaveniny, obě se tam jenom přivdaly.E