Bulimie

Ahojky,
bude to asi znít divně, ale mě pomohla víra. Prostě se za mě jednoho dne modlili v jedné charismatické církvi a od té doby tzv. přes noc jsem přestala být na přejídání závislá. Šla jsem okolo obchodu a neměla jsem vůbec chuť si jít koupit něco na přejídání. Od té doby jsem absolutně v pohodě, ještě párkát jsem potom blbla, (ale to bylo z mé nevůle) ale už jsem na tom nebyla závislá, záleží to také na tom, jak jíme. Je určitě lepší jíst menší porce - cokoliv- a nestloustnete. Naučíte se tak psychologcky přjímat veškeré jídlo a budete úplně v pohodě! Dokonce jsem zjistila, že se chlapum líbí více velké zadky než malé, vyhublé chudinky. Život je krátký - jezte!!!

Hezký den všem .
Chtěl bych se s Vámi podělit o mojí zkušenost s Bulimii.
Kdo se aspoň o tuhle nemoc trochu zajímá tak ví že jde o vážnou psychickou nemoc ,která i zabijí . Manželka má tuhle nemoc už deset let a strašně jí miluju je pro mě vším a žádnou jinou nechci. Četl jsem hodně recenzí o téhle nemocí a našli se pár pitomců co říkají o těchto ženách že jsou cvoci. Cvoci jsou ale ti,kteří to říkají !! Někdo má svýho idola nějakou rockovou hvězdu ,sportovce apod.Ale já mám hvězdu mojí ženu,protože bojuje s těžkou nemocí den co den ,hodinu po hodině . A právem tito lidé by měli mít patřičné uznání .Já vím sám že nejvíce práce o uzdravení z té těžké nemoci musí má manželka sama .To znamená že musí chodit na pravidelnou psychoterappii a musí dodržovat pravidelný jídelný režim 5x deně ,samozřejmě pohyb musí být taky.Já se ji snažím být oporou i v těch nejtěších chvílích ,motivovat ji i když vím sám že cesta k plnému bude ještě dlouhá i kdyby trvala celý život tak manželku neopustím .Víte jaká je nejkrásnější výhra? Není to výhra na olympiádě ani ve sportce ale když někdo vyhraje nad velmi těžkou i smrtelnou nemocí .Přeji všem nemocným ženám hodně sil . PS: omlouvám se za pravopis

Ahoj:) Chtěla bych se zeptat.
Nejsem bulimička, ani anorektička. Vím, že i můj případ je špatný, ale i tak. Když mám 'své dny' nebo nějakej špatnej, tak jím. A doopravdy sním cokoliv co uvidím. No a pak to nafouklé přecpané břicho řeším nad záchodovou mísou s prstama v krku.
Jenže teď naposledy 2x se mě stala taková věc. Chci se zeptat jestli s tím má někdo zkušenost. Stalo se vám někdy že ste začali až zvracet krev? prostě se mezi to jídlo přimíchala aj kapka krve. Nevím, jestli to je jenom nějaká prasknutá malá žilka uvnitř, nebo se mám strachovat...

Děkuju moc, za jakoukoliv reakci

Trpím bulimií, na netu sem četla příznaky a nechtěla jsem tomu uvěřit. Vůbec nevím, jak z toho ven, rodiče mě nutí jíst a já to řeším, že se před nima se cpu čokoládou a pak zvracím... Chci se z toho dostat sama a nechci to nikomu říkat. Máte nějakou radu nebo jídelníček? Nechci ani za psychologem mám silnou vůli a určitě to dokážu i když si připadám tlustá... Všichni okolo mi, ale říkají, že se vyhublá na kost a mám extrémně úzký pas... Nejste v tom sami holky!

Ahoj,

trpela jsem bulimii 4roky, pak me chytly zdravotni problemy s jicnem a zacali se mi kazit zuby... snazila jsem se s tim skoncovat pomoci ruznych diet, pravidelne stravy atd. nic nezabralo, az jsem vyzkousela produkt ze zelenych bobu.. brala jsem jeden prásek 30min pred obedem..omezili se mi chute, citila jsem se nacpana.. a dokonce jsem zhubla 1kg tydne, prootze to obsahuje zelenou kavu ktera zrychluje metabolismus.. Bulimie mi skoncila a ja zacinam novy zivot.. Doporucuji vsem, co maji slabou vuli zkoncovat s touhle nemoci...

jinak produkt green bean extract si muzete objednat online, je to dovazene z USA

http://hubnuti-bez-diety-a-cviceni.webnode.cz/

Ahoj, 4 roky jsem trpěla bulimii.. Nepomohlo mi nic, diety, dobra nálada, cvičeni.. Byla jsem zoufalá protože jsem stále mela pocity ze se musim prejist a vzápětí výčitky , ze všechno musí ven.. Na Internetu jsem objevila lék , který by mohl zenam mohl pomoc tuhle nemoc vyléčit.. Jedna se o green coffee extract který zamezuje hladu, zrychluje metabolismus a omezuje chutě.. Od doby co jsem si ty prášky objednala, NEMAM POTREBU SE PREJIDAT!! Zhubla jsem 5kg bez ZADNE namahy a Zároveň se cítím skvěle a mam dobrou náladu.. Doporučuji všem co chcou zkoncovat s bulimií!!
http://hubnuti-bez-diety-a-cviceni.webnode.cz/

V tvém případě bych na nic nečekala a odhodila veškerý stud a pochyby a obrátila bych se na odbornu pomoc. Z jakého jsi města? Ví o tvém problému ještě někdo další, kdo by tě podpořil a třeba zavedl na patřičné místo?


Mj. ledničku si plníš sama nebo sdílíš domácnost ještě s někým? Je potřeba si totiž stanovit plán a rozvrh, co budeš kdy jíst, ale ty asi nejsi ve stadiu, že bys toho nebyla schopná to až později a k tomu potřebuješ odborníka.

Prosím pomozte mi někdo,,,,,,, jak mám zkončit s neustálým přejídáním a potom následným zvracením...... prosím budu Vám vděčná za každou drobnou radu

Ahoj,
moc děkuju za rady a zájem ... přes víkend jsme trošilinku debatovaly ... a co vypadlo z diskuse? Chuť na zeleninový saláty ... :o) Takže se teď zaměříme na ně ... Pochopitelně jsme probírali i jiný záležitosti, než jídlo, ale třeba i postavu (která je s tímto problémem pochopitelně spojená) ... a co mě přikvapilo ? Není si jistá, že mluvím pravdu, když říkám že se mi líbí když ná "nacpaný" bříško ... No tak musím přesvědčovat (to jako získávat si v této citlivé oblasti důvěru) a pomalu to půjde ... Takže, první krok máme zasebou :o)
Ještě jednou tedy děkuju ... mějte se moc hezky :o)

Je jedno, jak se co bude nazývat, ono se to stejně prolíná. Každopádně je to psychická porucha a měl by to léčit doktor. Jesliže tam dotyčnou nedostaneš, zkus alespoň konzultace sám. A pak zjištěné přenést na svou partnerku. V jejím případě zaplaťbůh za mléko a hermelín. Pokud nechodí zvracet! Když to doplní díky tvému vlivu ovocnou šťávou, zeleninou a kouskem šrotových sušenek, může na takové dietě žít roky, než dostane rozum a bude konzumovat normálně pětkrát denně pestrou stravu a hlavně - přestane se stravou zabývat jako hlavním denním tematem. Nesmí se ovšem dozvědět, kolik kJ má hermelín :o))) Můžeš jí trochu načít, že vychrtlá žena nemusí donosit plod, resp. dítě bude neduživé a často nemocné. Nebo že podvyživená žena může ztratit schopnost orgasmu. (Baculky prožívají *** intenzivněji, což je prý fakt ověřený pány vědátory. Nevím jak, nevím kde, někde jsem to četl, takže bez záruky :o))) ). Jen tak, mezi řečí, se zmínit. Třeba se chytí za nos.

Ahoj Lukashi,
podle toho, co jsi napsal, tak to vypadá spíš na anorexii než bulimii. Ještě je otázka, jestli ta normální večere jde ven sama a nebo jestli tomu pomůže...Jestli jí chceš pomoct, tak to bude hodně těžký, hlavě dokud si ona sama neuvědomí, že něco není v pořádku.

Napíšu ti pár rad, ale nevim jestli zaberou...myslim, že to taky hodně záleží na tom, jak dlouho má s tím problémy. Občas jí řekni, že by se ti líbila, kdyby trošku přibrala. Pokud jsi s ní častěji přes celý den, tak se snaž do ní "dostat" jídlo během dne, ale jen po malých porcích...pokud celý den opravdu nic nejí, tak i pomeranč, jabko nebo jeden rohlík bude úspěch. Kdybys toho do ní chtěl dostat víc, tak by to mohla hned vyzvracet. Můžeš zkusit pro ni sám něco uvařit a když nebude chtít, tak trošku "zahraj na city", že jsi to dělal kvůli ní, je to jen pro ni, atd. a že by tě to moc zklamalo, kdyby ani neochutnala...

Jak dlouho už má tuto poruchu? Snaží se hubnout jen tímto způsobem nebo i sportuje?

Ahoj všem,


poradíte mi? Mám přítelkyni jež nějakou formou poruchy příjmu potravy trpí. Problém je, že si ji nepřipouští a nic s tím nedělá. Její stravovací návyky? Pije mléko a celý den vůbec nejí - a pak si dá k večeri jeden hermelín. Když se náhodou stane, že si dá "normální" večeři - většinou (ale prý ne vždy) jde ven... :o(
Pochopitelně si dělá hlavu, že jí roste břicho - neroste, ale je to nepřenosná informace... takže se tím sem tam (nárazově) trápí, přesvědčit ji o opaku nelze, protože uplyne pár dní a hup, je v depresy že tloustne...

Tak a teď mi poraďte co dělat? Vím, že je to hodně citlivé téma ... a já v tomto nemam vůbec žádnou zkušenost...
Kde začít? Promluvit si? Jak to ale nenásilně navléct, aby se nepolekala? A co by mělo být výsledkem hovoru - já se polepším asi těžko, že?
Chápu že jde o běh na dlouhot trať...

Děkuju :o)

PS: Jo a pro svůj vstah k jídlu vůbec nevaří ... :o(

Ksyslicku, nemusím něčím takovým procházet, ani nebudu, i kdybych vážila 150 kg, to je ten rozdíl v uvažování.
Je to hloupost té dané osoby, že do toho spadne, způsobeno nevyzrálostí, slabou psychikou toho daného člověka. Nemám důvod chválit bulimičky za to čím jsou, stejně jako narkomany, alkoholiky, gameblery, ... každý strůjcem svého štěstí. Bohužel a bohudík. Ani se je nesnažím urážet. Takto nemocné lidi uráží ale už jen samotné konstatování faktu, protože je ten člověk pohlcený jen tou svou nemocí, podlomenou psychikou a jakoukoli pomoc odmítá a ještě kohokoli kdo chce pomoct nenávidí, toto je jejich typické chování, stejně jako to, že se snaží sebe obhajovat, zdůvodňovat své nesmyslné jednání, popř. popírají, že mají vůbec nějaký problém.
Chtěla jsem připsat jen svou negativní zkušenost z návštěvy restaurace, kde byla i takhle nemocná osoba. Bylo to nechutné. Víc k tomu nemám co napsat, už tak jsem napsala více než jsem chtěla.

Ty jsi asi těmito stavy nikdy neprošla, viď? Kdyby jo, tak bys na to měla určitě trošku jinačí názor...Dřív jsem si říkala o bulimičkách taky spíš špatný věci - "vždyť je hubená, tak o co se snaží, vypadá jak kostra,..." Jak jsem psala o té restauraci, tak já jsem na tom nebyla až tak špatně. Jednou za večer jsem si zašla na záchod jako ostatní, když příroda volá, takže nikdo nemohl poznat, co tam dělám. Hlavně ti, kteří zvracejí dýl, tak si myslim, že už nezvracejí kvůli tomu, že bych chtěli zhubnout, ale protože už mají úplně zničenej žaludek, který jídlo už nepřijímá a ono to pak jde ven docela samo...A když ne, tak můžou mít v břiše docela křeče a hlavně se asi některý bojí, že jak přestanou zvracet (pokud to vůbec ještě jde), že hrozně rychle a hodně ztloustnou. Já jsem taky hnedka pak ztloustla, ale to už mi vůbec nevadilo, protože jediný, co jsem chtěla, bylo přestat a to se mi povedlo. Je lepší být tlustší, hlavně když je člověk happy

Ty jsi asi těmito stavy nikdy neprošla, viď? Kdyby jo, tak bys na to měla určitě trošku jinačí názor...Dřív jsem si říkala o bulimičkách taky spíš špatný věci - "vždyť je hubená, tak o co se snaží, vypadá jak kostra,..." Jak jsem psala o té restauraci, tak já jsem na tom nebyla až tak špatně. Jednou za večer jsem si zašla na záchod jako ostatní, když příroda volá, takže nikdo nemohl poznat, co tam dělám. Hlavně ti, kteří zvracejí dýl, tak si myslim, že už nezvracejí kvůli tomu, že bych chtěli zhubnout, ale protože už mají úplně zničenej žaludek, který jídlo už nepřijímá a ono to pak jde ven docela samo...A když ne, tak můžou mít v břiše docela křeče a hlavně se asi některý bojí, že jak přestanou zvracet (pokud to vůbec ještě jde), že hrozně rychle a hodně ztloustnou. Já jsem taky hnedka pak ztloustla, ale to už mi vůbec nevadilo, protože jediný, co jsem chtěla, bylo přestat a to se mi povedlo. Je lepší být tlustší, hlavně když je člověk happy

Co se týče návštěv restaurací bulimičkama, tak je to někdy obtěžující i pro ostatní, hlavně ty, kteří se tam přišli opravdu najíst a strávit hezký večer. Je to už sice dávněji, ale moc mi to na hezkém večeru nepřidalo, ačkoli jsme se do té doby bavili skvěle. U vedlejšího stolu seděly mladé holky a pořád odbíhávaly na záchod a pak mi gesto jedné, která tam bulimičku chodila kontrolovat, stačilo k pochopení. Tu holku, bulimičku, znám z okolí, potkávám ji často, říkala jsem si, že má určitě nějaký problém s příjmem potravy, protože je nechutně kostrovitě vyhublá. Můj přítel ji taky zná, resp. jejího otce a říkal, že předtím to byla tak hezká holka, teď je hrůza na ni jen kouknout. Vypadá jako holky na těch typických obrázcích, kostra obtažená kůží. Tím chci říct, že by takto nemocné holky měly hledat pomoc dřív než je pozdě a nedoufat, že všechno zvládnou. To je jen příklad toho jak to všechno může skončit, že budete ošklivější než na začátku, teda pokud to ve zdraví přežijete.

Ahoj holky, moc by mě zajímalo, jak to s vámi pokračuje? Povedlo se ti, bambuli, dceru přivést k lékaři? A ty Lucido, jsi na tom jak? Já jsem jednu dobu taky zvracela, naštěstí jsem se z toho dostala. Bylo to po tom, co jsem začala brát antikoncepci a přibrala jsem asi 6 kg. Když jsem pak asi 2 měsíce zvracela, tak jsem si začala uvědomovat, že jsem na tom asi závislá, protože jsem chodila na záchod i v restauracích. Navíc jsem byla uzavřenější (do tý doby hrozně společenskej člověk) a ztrácela jsem kámošky. Jenže bylo těžký přestat, protože mi bylo jasný, že hnedka hrozně ztloustnu.Nakonec se mi to naštěstí povedlo, ikdyž teda nemám zrovna postavu, jakou bych si představovala, ale jsem happy a zase moc ráda chodím mezi lidi. Občas se teda ale bojím, že do toho zase vlítnu, protože když se přejím, tak se mi hrozně motá hlavou, že se musim jít vyzvracet. Ale zatím jsem to vydržela. Vim, že kdybych se jednou šla vyzvracet, tak bych do toho zase spadla a těžko se z toho vyhrabala. V každým případě držim moc palečky všem, kdo se proti bulimii snaží bojovat. (jinak můj děda je hooodně dobrej psycholog - není teda odborník na bulimii - ale kdybych se ho zeptala, tak by mi mohl dat kontakt na někoho dobrýho).

doktora jsem sehnala ja, jdu si s nim promluvit,a pak tam snad nejak dostanu dceru.ja myslela ze se poradim doktorem jak,se k ni chovat zatim delam ze nic nevidim.jednou jsem se zeptala a ona vše popřela.tak uz na ni nenaléham.Tvrdí mi že žadnou bulimii nema.ale ja jsem si jista.jak se naji jde na zachod a ji hodne.jsem fakt zoufala .nabidnout ji ze s ni pujdu k odbor.nemuzu hned se rozcili ze zadny problem nema.nevim jestli si to uvedomuje ze se neco deje ale podle mne jo.jen to nechce priznat.hrozne se u mne stridaj pocity chvilku je mi ji strasne lito a pak mam vztek.Když vidim co toho sni a pak jde zvracet dala bych ji nejradsi pohlavek .ale drzim se.zni to divne?Nejvic mne natve kdyz nakoupim jidlo a vidim jak to sni a pak zvrati.nejde mi o to ze to sni mela jsem radost jak ji chutna ale ze to vlastne vyhodi.doufam ze chapes jak to myslim.marta

Bambuli,

chtěla jsem se zeptat, jak to myslíš s tím doktorem? Píšeš, že jestli máš počkat na doktora...tvá dcera někoho vyhledala a nebo jsi jí sehnala někoho ty? To že se hádá a je nespokojená pramení z toho, že je nespokojená sama se sebou, vím, jak jsem se sama až divila, co z člověka vypadne, když ti druzí neví jak se cítí. A ona se ti sama svěřila, že trpí bulimií a nebo jsi to ty poznala? Je dospělá, bude muset jednat sama, mně by vadilo,kdyby mi doma předhazovali, že si mám najít odborníka a spíš by mě to odrazovalo. A být přísná, to asi taky nepomůže. Já bych ocenila, kdyby mi máma nabídla, že jestli chci, tak půjde za odborníkem se mnou, že by se třeba taky ráda dozvěděla nějaké informace, aby při tom jak se z toho budu dostávat nedělala zbytečně chyby. Příkazy a zákazy jsou nejspíš k ničemu, člověk když něco jinak neumí, tak si to stějně dělá po svém.
Tím samozřejmě neříkám, že to co tu píšu děláš ty, jen popisuju jak bych to brala já.
Tak držím palečky, ať je z toho co nejdřív venku.
L.

ahoj lucido mé dceři je 27 let a dlouho žila v zahraničí.dřív když byla doma tak jsme se hodně smály moc jsme si rozumněly.a pak se vše stratilo.Dnes ať udělám nebo řeknu cokoli vždy je to špatně,hádá se vše mi dává za vinu.Strašně se zmněnila.Vidí to i jiní.Vždy mi mohla vše říct dnes jen nadává nic není dobré neustále si stěžuje a je nespokojená.já ani nevím kdy se smála.O tom problému se mnou nechce vůbec mluvit.ja nevim mam dělat ze nic nevidim a pockat na doktora,nebo byt přísna ale to bude u nás opravdu zle.Pořád ji opakuji že ji mame rádi ale připadá mi jako by mi nevěřila.moc ti děkuji za psaničko a držím ti palce

neumím poradit jak se chovat, můžu jen říct co by mě doma pomohlo - bojuji s tím už hodně let a nikdo o tom doma neví. Moji rodiče se k tady k těm onemocněním staví s opovržením. Nebo mám ten pocit z toho jak na to reagují, a to se s tím setkávají v práci docela často. Kolik je tvé dceři let? Mně by asi pomohlo, kdyby se k tomu stavěli s větším pochopením, nevím, možná by změnili názor, kdyby viděli že se s tím trápím i já, ale já neměla nikdy odvahu jim to říct. Pravda, já se jim nesvěřovala často i s něčím jiným.

prosim o radu jak se chovat k dceři,u které mám podezření na bulimii.ona to popírá.musí k lékaři to vím ale nevím jak se k ní chovat doma.strašně se o ní bojím.nechce tom mluvit.nevím si rady.

Ahoj holky. Jak si tady čtu, moc Vás obdivuju, jak se snažíte se s tím vypořádat... A chápu Vás - já sem jedna taková "lehčí varianta" - poruchu příjmu potravy mi psycholožka diagnostikovala asi před necelým rokem. Později sem jí řekla, že terapie už potřebovat nebudu, že myslim, že je zase všechno ok, ale to sem se spletla... Jedinou mojí výhodou je, že jídlo nezvracím. Možná bych dnes i zvracela, nebýt toho, že se mi to v minulosti nikdy nepodařilo a tak sem se uchýlila k jiné variantě -t rápím tělo nesmyslnýma hladovkama a cvičením třeba několik dní... dlouho sem si to nechtěla připustit, ale když mi začaly padat vlasy, kazit se dásně a pleť, uvědomila sem si, že to není v pořádku. Dokonce sem to řekla i mámě, ale ta to vzala podle mě hodně na lehkou váhu. Mám kamarádku bulimičku a ta mi strašně moc pomáhá,jsem za ni strašně vděčná... Teď tady po víkendovým přežírání sedím u počítače s okurkou a plánuju zas tak do středy jen pár jablek a tvarohů... Vím jaký to je, proto Vám moc držim pěstičky a buďte silný holky!!

Licido,

zkus se podívat na stránky www.anabell.cz

Najdeš tam nějaké kontakty na terapeuty nebo je sdružení Anabell požádat (třeba telefonicky nebo mailem) o doporučení. Pošlou ti kontakty na odborníky, zabývající se přímo poruchami příjmu potravy v blízkosti tvého bydliště.

Někteří odborníci mají smlouvy se zdravotními pojišťovnami a konzultace jsou hrazeny z Vašeho běžného pojištění. V tomto případě byste potřebovala doporučení od Vašeho praktického lékaře k psychologickému vyšetření. Druhou možností je přímá platba. Cena se pohybuje přibližně kolem 500 - 1000 Kč za konzultaci, která trvá v průměru 50 minut. Pokud platíte psychologovi přímo, nemusíte o sobě uvádět žádné osobní údaje (rodné číslo, bydliště apod.), které vyžaduje pojišťovna.

Moc držím palečky a přeju hodně síly. Petra

První léta se mi s tím bojovat ani nechtělo. Žádná motivace, člověk si jen "užíval" zisků tohoto zvráceného jednání. Ani zdravotní problémy (zničené zuby, neustálé pálení žáhy, problémy se srdcem, hrozná pleť, únava) mě nedonutily se tomu postavit. Snad jen ta psychika, tak je zničující - izolace od lidí, depky z toho, jak něco tak nechutného mi vlastně řídí život. Kvůli tomu jsem se rozhodla s tím něco dělat. Bývala jsem veselá, společenská a teď mi dělá problém se s lidma normálně bavit. Je ze mě uťápnutá, ušláplá chudinka bez jakékoliv štávy a životní energie a schopnosti se radovat. Vím, lépe by bylo, kdybych mohla to "PROČ" to tak je, a JAK z toho ven s někým konzultovat. Tady krom psychitatrie nic není
Jak jen najít dobrýho terapeuta?
Zatím tedy zkouším sama, první úspěch byl, že jsem to vydržela týden, normálně jíst. Sice se mi to pořád honilo hlavou, ale přes tu aktivitu kterou jsem na dovolené měla prostě nebyl čas se přejíst a jít to vyzvracet. Tak aspoň první krůček.
Děkuju vám moc za vaše názory. Luc

Lucida:
terapeut jistě slyšel spoustu příběhů, tak neměj strach, že mu budeš připadat odporná.
Tady posílám krátký textík o léčbě bulimie (zdroj www.pppinfo.cz )

První věc, kterou by měl nemocný v terapii dostat, je pochopení a respekt – nikdo vám nebude za vaše problémy nadávat, vyčítat, odsuzovat, divit se jak se to mohlo stát. Terapeut vás vyslechne a teprve pak bude společně s vámi hledat řešení či vhodný postup. Můžete se spoléhat na jeho diskrétnost.

Základním nástrojem v psychoterapii je rozhovor. Na začátku terapie můžeme mít strach, že nebudeme mít o čem mluvit nebo že se nám o svých věcech mluvit chtít nebude. O těchto obavách terapeut dobře ví a umí s nimi zacházet, rozhodně od nemocného nečeká žádné řečnické výkony. Každý terapeut si musí na začátku své kariéry projít sám výcvikem v psychoterapii, kde si na vlastní kůži zažije, jak je těžké být o sobě před někým jiným otevřený a mluvit o tom, co nám nejde a co nás trápí. Je dobré dát tomu čas - někdy je třeba řada sezení k tomu, abychom si na terapeuta zvykli a mohli s ním o sobě mluvit.

Speciální postupy:

Při léčbě bulimie je důležité přerušit kolotoč přejídání – zvracení – výčitky – hladovění. Zpočátku se nám to může zdát nemožné, vždyť jsme to sami zkoušeli už tolikrát a nikdy to nemělo dlouhého trvání. Terapeut k úspěšnému zvládnutí této části léčby používá vysvětlování, jak spolu přímo jednotlivé části bulimického kolotoče souvisejí, jak pomocí úpravy stravování a hledání „spouštěčů“ výrazně zvýšit šanci na úspěch.

S tím často přímo souvisí návrh terapeuta, aby nemocný zapisoval jídelní záznamy. To je velmi užitečná technika pro předcházení záchvatům přejídání a zároveň nepřibírání na váze. Ještě intenzivněji je možné pracovat v terapii psaním deníku. Srovnáváme si tak myšlenky a pocity nejen v době sezení s terapeutem, při zpětném prohlížení nám mohou dojít souvislosti.

Pro úspěšné vyléčení se z bulimie je někdy potřeba naučit se lépe zacházet se svými pocity, prosazovat se mezi lidmi, naučit se být sám se sebou. K tomu dobře slouží výše zmiňované rozhovory s terapeutem, kde se učíme v bezpečné spolupráci vyjadřovat své pocity, nedusit je v sobě. Někteří terapeuti vám nabídnou nácvik „asertivity“ - metody neagresivního sebeprosazování, v životě se pomocí terapie učíme na nepříjemné situace reagovat včas a přiměřeně.

Měla jsem kamarádku, která trpěla bulímií. Nikdo to nevěděl až když ji nenachytali na wc. Potom se přiznala. Bohužel také nechtěla k odborníkovi a chtěla vše zvládnout sama. Dopadla tak, že měla tak narušený jícen, že perforoval - protrhl se. Je to hodně nebezpečné.10 let je hrozně dlouhá doba. To nemáš žádné zdravotní problémy?Jestli tě můžu poprosit, nesnaž se s tím bojovat úplně sama, ale zajdi za odborníkem, který se zajímá o poruchy příjmu potravy.j určitě se ti i uleví, chce to najít jen toho správného doktora.

Lucido, chápu, že říct to před někým na plnou pusu může být nepříjmené, ale taky to může být první velký krok. Nikdy jsem netrpěla poruchou přijmu potravy, ale měla jsem jiné problémy a potřebovala odbornou. Léčba nemusí být vždy příjemná. Jde o to, že se musíš postavit nepříjmené pravdě a zabojovat. Neporadím ti, jak to udělat, aby si po jídle už nezvracela. Možná si tělo udělalo zvyk. Nebo si možná jen svou touhu po štíhlosti potlačila do podvědomí, ale přesto funguje dál. Je to jak na počítači, když například spustíš vyhledávání souboru. Okno s vyhledávačem sice zminimalizuješ a děláš na monitoru něco jiného, ale ten program pracuje dál. Držím ti palce.

Peg,
vidíš, to mě nenapadlo rozlišovat! Mně tehdá přišlo, že mě paní doktorka moc neposlouchala. A užívat jen tabletky, které mi dala, tak to připadá mi to že to pak nemá s vůlí moc do činění a proto to taky nefungovalo.
Ráda bych to zvládla, jen se nemůžu vymanit z toho navyklého - když jím (i málo), tak zvracím. Nezvracím-li, je to proto že nic nejím. Jen překonat to, že k terapeutovi člověk nejde anonymně, tváří v tvář se "přizná" že dělá takový odporný věci.

Lucido, pokud si dostala prášky nešlo o psychologa, ale psychiatra. Osobně jsem proti antidepresivům a rozhodně to není to, co jsem ti doporučovala. Měla jsem na mysli terapeuty, třeba specializované skupiny, kde se setkáš tváří v trvář s podobně nemocnými. Uvidíš, že na to nejsi sama. Odborník tě dokáže provést celou cestou k uzdravení,ale samozřejmě základ je tvá vůle. Netvrdím, že to nedokážeš zvládnout sama, ale myslím, že je to jak s učením. Když se rozhodneš, že se naučíš anglicky, tak to taky můžeš dokázat sama jen s učebnicí. Ale pokud si najdeš učitele půjde to snáz.