Čas s partnerem a povinnosti k sobě

Už je to tu hrozně EMO

Tak si tady pročítám jak si žiješ a žila jsi v minulosti. Upřímně řečeno děvčata ti všechny radí ať odejdeš od přítele. Jenomže milá zlatá do té doby dokud se nezměníš sama, tak stejně lepšího přítele nenajdeš. Napíšu to tvrdě, ale jak chceš, aby si tě vážil, když to nedokážeš ani sama???? Nechci ti kázat ani tě kárat. Každý jsme se v životě museli s něčím poprat a podle toho se nám utvářela osobnost. Bohužel se v tobě toho nahromadilo tolik, že se cítíš (podle toho co čtu) jako to nejhorší co po zemi chodí. Zkus být chvíli sama. Dělat si radost třeba jen tím, že si zajdeš do kina s kamarádkou, nebo na koupaliště, nebo si jen tak někam vyjeď s přáteli na výlet. Uvidíš, že ti bude líp. ALE HLAVNĚ SE ZA VŠECHNO PĚKNĚ POCHVAL. SAMA!!!!!! Protože dokud to nezvládneš jen ty, tak ostatní tě nikdy nebudou brát jako dostatečného partnera (i proto ti lidé skáčou do řeči, jako by jsi nikdy nemluvila). A hlavně nikdy nedej na to, co si ostatní myslí. Co je ti po nich?? Až ti bude hodně špatně, který z těch co tě pomlouvají ti podá třeba rohlík a pozve na večeři?? Jen proto,že by tě při rozchodu někdo odsoudil rozhodně ve vztahu nemá smysl zůstat.
Upřímně zkus se podívat v okolí po nějakém dobrém psychologovi, nebo zkus i odblokování, protože těch bloků máš podle toho co čtu v sobě víc než dost.
A neboj zvládneš to. Také jsem na tom byla obdobně, ne-li ještě hůř a až dostatečná životní lekce mi ukázala, že takhle žít opravdu nechci. Je to už tři roky, ale stále na sobě musím pracovat, protože stále ještě cítím, že ostatní se mnou manipulují a jsem stále ještě moc "hodná" a málo si sebe vážím (no a tím pádem si mě neváží ani ostatní). Je také pravda, že jsem tímto přišla o pár "kamarádek" a "kamarádů", kteří mne pouze zneužívali, ale ostatní mi sami říkají, že se víc směji a jsem úplně jiná, taková rozkvetlá.
Takže děvče zlaté hodně štěstí a odvahy a už se ničím netrap, protože to zvládneš!!!!!!

Je to tak Zonan, tvé příspěvky se mi líbí, je tam spousta myšlenek, se kterými souhlasím. Opravdu záleží na člověku, aby pochopil sám sebe, musí si umět odpustit vše, co udělal špatného. Když odpustí sobě, dokáže odpustit každému.

ano, chvíli mi to trvalo a musela jsem si i něco prožít, než jsem si toto uvědomila a začala žít tak, jak popisuješ. Když s životem splynu a začnu vše přijímat s úsměvem a láskou, daří se mi skvěle. Všechna má přání jsou naplněna ještě dříve, než si je uvědomím. Když se začnu bouřit a stavět na odpor, když se vztekám, nebo na někoho zlobím a jsem nespokojená, nic se mi nedaří a já podléhám depresi.

Azicku,
Každý člověk, ke kterému se chováš hezky a směješ se na něj, ti oplatí stejným dílem. Ale jen pokud to není přetvářka, je to upřímné. Líbí se mi, že si všechny špatné věci přiznáš, ale ještě je potřeba na nich zapracovat, uvědomovat si je a pořád si říkat, že je dělat už nebudeš. A člověk to umí, sama si psala, že když ho hezky požádáš tak ti pomůže. Ještě to není ztracený vztah, to si teď nemyslím. Mám také zkušenost, že když odejdeš od muže, protože ti na něm něco vadí, tak věř tomu, že s jiným mužem to bude stejné, nebo podobné.
Asi ti to bude divné, ale my s manželem nerozlišujeme „všední dny“ a „svátky,dovolenou a dny volna“. Vánoce, jmeniny, narozeniny, ani jiné svátky neslavíme, nedáváme si dárky. Je to pro nás tak nějak „osvobozující“, protože hlavně muži na narozeniny a výročí zapomínají, tak jsme je ze svého života prostě vymazali a vůbec nám nechybí. Všechny dny jsou pro nás „svátkem“ a „dovolenou“. I když chodíme do práce. Bereme to všechno tak, jak to je, do práce se holt chodit musí, tak si to nebudeme přece znepříjemňovat.
Asi to píšu trošku zmateně, tak mi to když tak napiš a já se pokusím to nějak rozepsat.
A co se týče vytýkání manželovi, když něco zapomene, tak to prostě udělám sama, když přijdu z práce a nic mu nevyčítám. Nevím jak to napsat, ale mužům to prostě není přirozené se starat o prádlo, nákupy a domácnost vůbec. Když něco nestíhám, tak se ho zeptám jestli mi pomůže, když nemá čas nepomůže, když má pomůže. Dál to prostě neřeším a rozplánuju si to tak, abych to stíhala sama.
Jinak to s tím těstíčkem, to je hezký příklad, je na tom kus pravdy. Člověk sám o sobě je těsto, na kterém je potřeba pracovat celý život.
A s tím princem na bílém koni, taky jsem na něj čekala. Ale on sám nepřiletí, musíš si ho najít sama a věř tomu nebo ne, já jsem ho našla. Když se totiž člověk podívá sám na sebe, začne přemýšlet o sobě, když si začne věřit a nic si nenalhává, potom dokáže pochopit každého muže a nejen muže.
Měj se hezky

Dekuji za reakci. Ja jsem sve uz napsala k teto diskuzi a memu vztahu do dnesnich dvou prispevku. Kazdy mate tak nejak necim pravdu. Ja si rikam, ze jsem vlastne stastnejsi - jsem stastnejsi nez driv. V sobotu vecer jsme si s pritelem v klidu promluvili. Nas problem je v necem, co je obema znamo. A verime, ze az se situace dnesnich dnu zmeni, ze i nas vztah bude lepsi. Kdyz vezmu volna, dovolene, Vanoce...je to jine nez ve vsedni dny, kdy se trapime tim vecnym kolotocem. Ale chce to zmenu od nas obou. V nedeli mi pritel pomohl s obedem, nakupem, k veceri dostal chut na langose - o.k. pripravila jsem salatky a dalsi bastenicko, udelala testo a on smazil a sam se snazil . Kdyz ho pekne pozadam, tak se sic jeste 5 minut vrti u pocitace, ale jde a i kdyz vec dela poprve nebo podruhe v zivote, tak se snazi a to zase musim ocenit. Chapu to, ze nemel naladu, kdyz jsem prisla domu, zeptala se ho, jestli byl cvicit a v kolik prisel z prace...a podle toho jsem mu vytknula, proc nedosel nakoupit nepovesil pradlo, ktere jsem rano vyndala z pracky, ale uz nestihla povesit...a na jeho reakci, ze kdy to mel udelat, ze prisel pred chvili domu a umyl se, jsem mu vytkla pocitac a posilovnu...a pak neni divu, ze drzel bobrika mlceni a cudnosti...jo, jo, kdybych ja obcas drzela pusinu a nevyletela jak certik z krabicky, tak by bylo nekdy lepe. Vztah je o pracovani...je to takove testicko, co se porad hnete a pridava mleko, kdyz je moc husne, a pak zase mouka, kdyz je moc ridke...blbe prirovnani, ale je to tak...mozna bych si vycitala, kdybych od nej odesla, mozna ne...mozna bych potkala toho prince na bilem koni...mozna bych litovala toho, ze jsem priteli vycitala, ze se mi moc nevenuje, ze je radsi u Pc, ze mi moc nepomaha....Je to tezke...ale dekuji za pripominky, rady a komentare...

Azicku,
Zažila jsem něco podobného, už je to delší dobu. Měla jsem přítele, který se choval podobně, ale to už je minulostí. Taky jsem si všechno dávala za vinu, ale zpětně si uvědomuji, že to moje vina nebyla. Člověk, který dává hodně najevo, že miluje, ten je na tom vždycky hůř. To, co píšeš je dost smutný, jsi ještě mladá, popřemýšlej o tom, jestli ti stojí za to, být s tímto člověkem. Každý si zaslouží, žít tak, aby byl šťastný, ale z tvého dopisu je cítit, že šťastná nejsi téměř nikdy. To jsem taky zažívala, já jsem měla pocity nadbytečnosti, smůly a já nevím čeho.
Teď jsem šťastně „vdaná“, přesto ale svobodná. Nedělám nic, co by partnera omezovalo, bralo mu svobodu a partner mi to oplácí stejným dílem. Jsem „šťastná“ každý den, nejen občas jako v minulosti.
Držím ti palce ať to zvládneš

Děkuji za příspěvek..moc miléDíky za držení palečků, také doufám, že to dopadne dobře a že se s tím nějak sžijeme

Konečně Na světě jsou opravdu těžší věci, které člověk musí zvládnout. Myslím, že tohle je pro vás zkouška, která ukáže, jak to bude dál. Pokud začneš bydlet na koleji, tak si tam určitě najdeš nový přátele - takže samoty se bát nemusíš (Bydlím už na třetí koleji v Praze a s klidem problém nemívám. Mejdany opravdu nejsou na denním pořádku )

Tedkom se můžeš postavit na vlastní nohy a v podstatě sama můžeš zkusit pracovat na svojí kariéře. Buď tě to chytne jako přítele nebo, pokud patříš mezi spíš ty pohodovější, kteří se vedle práce a domácím povinnostem chtějí věnovat i své rodině, koníčkům a přátelům, tak se budeš moc zamyslet, zda jednou by jsi chtěla poskytovat příteli s láskou domácí zázemí (s celým servisem domácích prací) nebo mít doma spíš někoho s podobným pohledem na život jako máš ty. Protože musíš počítat s tím, že přítel pravděpodobně kariéristou zůstane, tudíž i časem to bude i nadále problémovější... Každopádně držím palečky, aby to dopadlo pro tebe co nejlíp

Sice jsem se zapřísáhla, že do této diskuze už psát nebudu, ale nedá mi to a musím na tvůj příspěvek reagovat. Moc hezky napsáno - možná to jsem celou dobu potřebovala slyšet, prostě něco od někoho, kdo věří, že to můžu dokázat, s podmínkou že se změním...Dnes jsem nad tím uvažovala už trochu s nadhledem a také začínám mít pocit, že vše zvládnu. lehké to nebude, ale budu myslet do budoucna a snažit se žít takový život, aby nám to oběma vyhovovalo..Vím, že jsem probrečela spoustu dní nad tím, že to nezvládnu, ale jsou i hoší věci a tohle je tak trochu "maličkost". Dnes jsem četla rozhovor s novou generální ředitelkou Vodafonu, kde jsem se dočetla, že má přítele ze Švýcarska a vztah na dálku je pro ni ohromná výzva..Sama jsem si řekla, že by to pro mě měla být také výzva a třeba to nebude tak hrozné jak si teď maluju - a pokud bude, bude se to snad dát určitým způsobem vyřešit...Myslím, že pokud se s partnerem milujeme, tak to nějak dokážeme, když budeme chtít. Bude to taková zkouška, která přišla nečekaně a bez pozvání, ale chopím se jí co nejlépe...Čas vše ukáže, jestli mi to přinese dobré nebo špatné...ještě jednou děkuji za tvůj příspěvek, zlepšila si mi trochu náladu

Meli bychom byt opatrni na nase prani, protoze vzdy dojde k jejich naplneni. Bohuzel, ne vzdy podle nasich predstav, ale verte, ze vzdy pro nase nejvyssi dobro. V urcitem momente se nam zda, ze se shroutil cely svet, ale cas pak ukaze, ze to bylo to nejlepsi, co se mohlo stat. Znate preci porekadlo: "Co me nezabije, to me posili". Kdyz to zvladneme, vyjdeme daleko silnejsi nez drive. Kdyz ne, zcela jiste dostaneme prilezitost si onu "zkousku" zopakovat. Ja verim, ze Snoopynka vse zvladne. Nyni ma pocit, ze ne, ale je silna, pochopi onu zivotni prilezitost ukazat, co v ni je a ZVLADNE TO! Nauci se byt silna, sebevedoma, nezavisla a laskyplna zena, ktera vzdy bude znat svou hodnotu a svou silu. Nyni je jako dite, ktere se boji skocit do vody, protoze to je pro ni neco neznameho a srasidelneho, ale az najde odvahu a skoci, zacne velmi rychle plavat. V tom momente si zacne sama sebe vazit. Uz nebude muset skemrat o pochvaly, ktere by "zvedaly" jeji sebevedomi, nemusi se trapit, ze neni dost dobra. Bude totiz sama znat svou cenu! Teprve pak bude pripravena pro rovnopravne partnerstvi, ve kterem si nebude na nic stezovat, protoze bude vedet, ze je presne podle jejich predstav.

A Azicek? Ta uzasna dusicka, ktera mi prirostla k srdci, aniz bych ji osobne znala? I ona jednou najde silu svuj zivot zmenit. A je jedno, zda zustane se svym soucasnym partnerem, ci bude s jinym. Kazda zmena musi prijit zevnitr a vetsinou se pro ni rozhodneme v momente, kdy se dotkneme uplneho dna. Kazda propast ma sve dno a pak uz vede jen cesta vzhuru.

Verim v obe devcata. V jejich veku jsem se "potacela" naprosto stejne, s tim rozdilem, ze jsem uz byla vdana a meli jsme dite. Prosla jsem si snad vsim moznym. Nedostatkem penez (manzel jeste 2 roky studoval), podnikatelskou cinnosti meho muze, kdy jsem na vlastni kuzi zazila zmenu v muzove chovani a psychicke tyrani, coz pro me bylo ono povestne dno, kdy rohozka pred dvermi mela postaveni vysoce nad mou osobou, osamoceni (prace mimo domov, kdy jsme se vidali jen o vikendu, nebo pul roku v USA, protoze se muz rozhodl naucit se anglicky). Starostmi o syna, protoze se narodil o dva mesice drive a ja jsem zprvu nevedela, zda bude zit, pak zda uvidi, zda bude chodit, bude vzdelavatelny, protoze prodelal mirnejsi formu detske mozkove obrny ... Mozna i neverou, ale po ni jsem nikdy nepatrala a nechtela si ji potvrdit. Nyni jsem za tu dobu velmi vdecna, protoze mi pomohla zacit na sobe pracovat. Pomohla mi alespon ramcove pochopit mechanismus mezilidskych vztahu a me chyby. Diky tomu take vim, ze pokud se zmenim ja, zmeni se i lide kolem me. Bud prijmou me nove "Ja", nebo odejdou a prenechaji prostor jinym. Muj manzel take zvolil zmenu a my jsme tak mohli nastoupit novou etapu manzelskeho zivota, ve ktere zazivam pocity kazdodenniho stesti, protoze oba na sobe neustale pracujeme. Kdyz se tak divam zpatky do minulosti, shledavam jeden velmi dulezity cinitel. Vzdy, at uz jsem se citila jakkoliv, jsem sveho muze milovala. Muzete prozivat ruzna tezka obdobi, ale kdyz neustale vysilate lasku, vrati se k vam zpet.

PROTO VE VAS, DEVCATA, VERIM!

hurá...první náznak zdravého rozumu

Souhlasím...diskuze je ukončená...aspoň z mé strany ano...stejně jsem si s ní jen přitížila a pomoct si musím sama...

Dle mého názoru tato diskuze ztrácí smysl...

je jasny, ze se mi to lehce "rekne" a lehce "radi", tak je to asi casto, ze clovek sam u sebe nektery veci nevidi nebo nechce videt..ale teda v tom, jak holky popisovaly situaci a jejich dny s partnery jsem nejak moc nenachazela misto na to hezky a prijemny..je to ale jejich "pohled" na vec, to jak nam to tady prezentuji a celkem by me zajimalo, jak to vidi ti partneri na druhy strane..a ted mam na mysli snoopynku..

..naprostý souhlas s veverkou..Snoopynko ty proste evidentne potrebujes, aby te nekdo litoval..a tak to delas aspon sama..prispevek od prispevku se jenom litujes..porad ja bych tak rada tohle, ale kdyz ono blablabla..a ja se snazim tohle, ale kdyz ono blablabla..a ja tohle a ja tamhleto..jajaja..pises, ze si potrebujes promluvit, vyventilovat kdesi cosi, ale uz se v tom teda vazne ztracim..Se svou sebelitosti opravdu nic rozumneho nevymyslis, to mas teda pravdu..
Nejdriv si stezujes a ptas jestli je cosi problem, za par dnu uz to neni problem, ale pozoooor mame tady dalsi problem, pak dalsi a dalsi a vzdycky ten nejnovejsi prebije ten minulej..celou dobu si jen stezujes a nakonec reknes, ze je vam vlastne tak fajn Asi ted celou situaci dost zlehcuju a jsem hnusna, za to se mozna trochu omlouvam, ale ted uz si myslim, ze hlavni problem je predevsim v tobe a to jsme bohuzel na zacatku nevedeli, protoze jak diskuze plyne, tak vsechno jen vyplouva na povrch..

Ale ono vlasne, kdovi jak to cele doopravdy je ze..

No bohužel tady ti nikdo už ale asi nepomůže. Je jasný, že se nebudeš rozhodovat přesně podle toho, co sem kdo naúpíše, ale je to tu proto, aby ti to případně poskytlo pohledy z mnoha různých stran. Nechápu ale co chceš ty, protože jakmile ti tu řekne někdo na něco svůj názor, tak ho hned vyvracíš příp. jsi vztahovačná a hned se tu oháníš bůhví čím.
Přijde mi, že jen zkrátka potřebuješ mít někoho, kdo ti všechno schválí a řekne "ty moje malá chudinko, ty to máš v životě taaaak těžký" aby ses cítila dobře.
Já chápu že takhle velké odloučení od přítele není jednoduchý ale nejsi první ani poslední, i já to zažila a taky
mě to nezabilo. A taky to nějak šlo.Když totiž někdo chce,
tak pro něj nic problém není...

To se samozřejmě snažím vyvodit nějaké rozumné řešení, přistupovat k tomu prostě jako dospělá osoba a postavit se k tomu čelem..Jenže mi žádné nepřijde až tak rozumné, že bych ho byla schopna přijmout a už nad tím nepřemýšlet...Tak jsem pořád nucena nad tím přemýšlet, i když vím, že nic nového pod sluncem nevymyslím...a důsledkem všeho je jen to, že se trápím...Jisté řešení najdu v době, kdy už budu 100% vědět co a jak bude, kdy budu mít něco v ruce a ověřím si v praxi, jestli to bude fungovat tak, jak bych chtěla - tedy vídat se aspoň jeden den z víkendu...Nemám clekově moc známých, moc je nevyhledávám, mám pár dobrých kamarádek, jednu nejlepší, která je moje zlato ,ale bydlí v Praze s přítelem a taky se mnou nemůže být pořád...a pak mám společné známé s přítelem, ale ti jsou všichni po dvojicích a dělat někomu někde křena se mi moc nezamlouvá...proto ěm děsí představa, že zůstanu v Praze sama a budu někde zavřená, učit se, sem tam zajdu do práce a nic kloudnějšího nevymyslím a večer se budu nudit u počítače...

Dívej se, dle mě nemáš lehkou situaci, je to na palici a jeden by se z toho zbláznil, ale jediné co ti pomůže je se tomu postavit čelem, nestěžovat si a vyvodit schůdné řešení toho jak chceš žít.

Chlap se nemůže změnit, to vím a proto jí to psát nebudu...Radši se pozdržím komentáře, protoež ona není tak bblá a jsitě to ví i sama, jen si to nechce připustit. Nevěrný přítel, který lže je ta nejhorší kombinace, ale na to si každý přijde sám, až si to prožije...

Nemám co dodat Tak si tady o tom povídej pokud bude mít ještě někdo chuť.
Slečně na nevěrné sms můžeš třeba napsat svou naivní myšlenku a vyslovit obvid, že s takovým mužem je A jistotu, že se její přítel změní. A nemusíš ji hned urážet, protože ona blbá není, vedla si při prověřování přítele dost dobře. Jen to nedotáhla do konce.
Hold někdy tunel vede jen do tmy, je třeba se otočit a vyjít zase ven.

ty si myslíš, že já potřebuju nejaké extra rady, ale to nepotřebuju, potřebuju si o tom jen promluvit a nějak to vyventilovat. Stejěn se nakonec rozhodnu sama a to bez ohledu co tady nějaká Kloa nebo někdo jiný napíše. A to, že lidem vyvracím jejich názory, to proto, že se to snažím nějak argumentovat, proč to tak je atd...nesnžím se to vyvracet, ale vysvětlovat...Ale je těžko někomu něco vysvětlovat přes pár řádků, protože když o něčem píšeš, vždycky se to zkreslí. Mimoto slečně v dikuzi o nevěrných sms si taky napsala zcela jasný příspěvek, ve kterém si jí dala nejvo, že je úplně bblá, že svému příteli věří a že věří v to, že se změní. Lidé někdy dělají zoufalé věci, protože jsou zoufalí a snaží se najít světélko an konci tunelu, ale to proto, že se z toho snaží nějak šikovně dostat. Podle tebe vše dělají špatně a ztratili rozum. Jáse tady s tebou nechci a nebudu dohadovat - je to tvůj názor, neberu ti ho a ty prosím neber ten můj.

To jsem ráda, že s vámi nežiju. A nevím komu vděčím za svůj celkem poklidný život a spokojený vztah. Ale vlastně vím, tomu prvnímu - rodině, tomu druhému - sobě a svému příteli. Každý jsme strůjcem svého štěstí. Ty si můžeš jít za štěstím a nechceš, kdo ti za to může.
Netuším co chceš, aby ti lidi psali Popsala jsi na začátku "problém", když ti lidi napsali, že to je "problém", tak se ti to nelíbilo, "však on je jinak fajn", dokonce ti připadalo, že na tebe diskutující útočí či jsou sprostí či co, teď jsi mě tam zařadila taky. Však si ty příspěvky po sobě přečti. Když napíšeš nějaký fakt o tom jak žijete, a někdo ti odepíše, že to je "problém", úplně otočíš a začneš tu situaci omlouvat. Ale takové nám dáváš informace. Sama jsem napsala, že se mají věci třeba úplně jinak. Příklad - když založím diskuzi o tom jestli si mám vzít na svatbu černé nebo bílé šaty, že mě doma všichni hubujou za to, že si chci vzít černé šaty na svou vlastní svatbu a svěřím to zde lidem na diskuzi, nesmím se pak zlobit, na ty, kteří mi řeknou, že černé šaty jsou nevhodné. (teď nic proti vkusu nevěst )
O tom, že je někdo blbý, nesnesitelný ... jsem nic nepsala. Byly to tvé vlastní řádky, těmito slovy "v kom je problém" jsi sama diskuzi otevřela. "Vadný" je souhrn všeho cos popsala, že přítel dělá dle tebe vadně (špatně).
Nechápu jakou podporu čekáš, chceš říct, že se ti tady snad lidé nevěnovali? Vše už tady zaznělo, rady, ale je ti to málo. Nebo se chceš dočíst, že on se změní, ty se změníš a budete nakonec za těch x let žít báječný život?
Ty starosti si způsobuješ sama. Sbohem

Já ti odporovat nebudu, ale uěvdom si, že s námi nežiješ a že nevíš jak to je, ani z mé strany, ani z jeho...To, že ty to máš zařízené s přítelem a v životě zařízené dobře je fajn, ale zase nemusíš každého srážet ještě více k zemi, když má nějaké starosti...Diskuze jsou o tom, aby se lidi pobavili o věcech které je zajímají a o problémech a né aby si nadávali, že jsou blbí, nesnesitelní apod. Jinak jsem nepsala, že je přítel "vadný", ale chtěla jsem poradit, jestli to, co dělal je normální, protože mi to tehdy vadilo. Na začátku se snažil a potom, až mě měl jistou se na všechno doma vykašlal...ale těžko ti něco vysvětlovat, stejně si o všem budeš myslet svoje a místo toho, abys podpořila,pomohla budeš srážet. Nic ve zlém, ale stačilo mi to. Ahoj

Nedivila bych se tomu

No jasně...nejtěžší to má se mnou on

to se máme na co těšit

Snoopynko, teda nestačím zírat nejdříve vstoupíš do diskuze s tím, že je přítel "vadný" (nebo je problém v tobě) a teď ho tady omlouváš. To je vtip ne?
Kdo ví jak se nakonec věci mají. Aby to nakonec nebyl on, kdo to s tebou nemá jednoduché. Škoda, že k tomu taky nemůže něco napsat

Já vím, že jsme ve vztahu dva...ale z jeho pohledu psát nemůžu, protože jeho názory neznám...ale neříkám, že jsem měla všechno lehké a nechala jsem se živit přítelem. Tak to teda vůbec nebylo...Spoustu věcí jsem zařizovala za něj (občanka, nákupy, různé běhání po úřadech a pomáhala jsem mu i s prezentacemi do práce a s cesťákama) i za sebe, chodila jsem často do práce, kde ode mě hodně očekávali a to i na úkor školy,kterou jsem v posledním měsíci špatně doháněla...měla jsem problémy doma s rodiči a s rodinou, ale pořád se to nějak dalo...
Starosti má každý,já,přítel i ostatní lidi...ale nejde to tak, že bysme si to vylívali jeden na druhého, to by te nživot moc šťastný nebyl...

až "si" zařídím