Jak se chovat k partnerovo dceři?

Ahoj
Mám přítele a ten má 13 letou dceru. Je rozvedený a jeho dcera.. omluv mě Zuzanko je občas trochu nevychovaná. Ale bohužel to k dospívání patří. Nemůžu říct že ji miluju jako vlastní,to ne ale ani nemůžu říct že jí nenávidím. Nechtěla jsem se s ní setkat už jen proto že je jí 13 a že se bude chovat jako nevychovaný spratek. Později mě přítel přemluvil a já do toho šla. Zašly jsme na kafčo do starbucks a pak jsme projely spolu pár obchodů. Zakončily jsme to popcornem v kině. Byl to bezvadný den do teď nechápu že jsem jí nechtěla poznat. Je úžasná hlavně hrozně milá..(dobře odmlouvá a mluví sprostě ale za to jí nemůžu odsuzovat taková byla každá puberťačka) Jsme nejlepší kamarádky :) Můžu jedině držet palce. Naplánuj nějak den,zábavu třeba nákupy zakončete večeří,kinem či jinou zábavou! :) Určitě to ocení držím palce ať ti seznámení s jeho dcerou půjde :)

Ahoj ženo. Tvoje pochvala mě velmi těší! škoda, že tu není smajlík "ego".

Přezdívku Sajrajt jsem si vymyslel sám. Jednou jsem psal pohádku pro odrostlejší děti, měl jsme tam zlého černokněžníka, který uměl spoustu zajímavých věcí a hlavní hrdina se ho pokoušel zastavit. Jenže nakonec se ukázalo, že černokněžník vlastně tak hrozný není a celá věc je pěkně komplikovaná. No a nechtěl jsem žádné biblické jméno, ani žádného Therulurugusira, mám rád česká slova a tak jsem si vzpoměl na sajrajt.

Možná v této diskuzi jsem byla na tebe trochu tvrdá ale věř niják jsem se tě nechtěla dotknout.Také mám své vlastní skušenosti a věř že celkém pozitivni.Proto se mne trochu dotklo že tu malou dokážrš nazvát spratkem aniž bys ji poznala.Ty děti maji dost co překonát že máma táta nejsou spolu,že si musí domluvít termín aby se ji dostalo tátového pohlazení.Vím nejsou všechny stejné jsou mezi něma i pořádne vykuky.Ale to zjistíš jak sama budeš chtít.Hodně záleží od tvého postoje k malé.
Psala jsem že mám skušenost.Také jsem zavadila o partnera z dcerou také jsem se bála prvního setkání,šlo to.Musím příznát že holka byla docela fajn.A muj bratr si zase našel partnerku se 2 klukama.A dnes to to jsou kluci už také tátové.A jak bratr tak my všichni okolo máme kluky jako svoje.
Skus jak by ti bylo opačně gdyby ty jsi byla tou mámou co mádceru a poznala bys někoho a on ti řekl TEBE BYCH I JO ALE TU MALOU NE.Tak kde bys ji dala,do uschovny?
Pouvažuj a přeji ti ať ti vztah vyjde a za čas se tady dočteme že ses tak trošku pletla.Nikdo ti nic zazlívat nebude na obavy máš právo.

budu moc ráda, když mi napíšeš svou osobní zkušenost.ve svém okolí nikoho s podobným problémem neznám.předem díky.kačka.

Já mám osobní zkušenost, ale nevím jestli to není zbytečné ti to psát. Máš svojí hlavu a stejně uděláš jenom to, co chceš ty sama. Myslím si, že by sis o tom měla promluvit se svým přítelem a všechno mu říct, najít ten pravý důvod, proč se s ní nechceš seznamit.

Ahojky
Moc se mi líbí tvoje příspěvky, neděláš rozdíly mezi lidmi, jsi vtipný, ani se k tobě nehodí ta přezdívka. Jak vznikla?

Já si myslím, že se chováš sama jako nějaká puberťačka. Do vztahu si doufám šla s tím, že jsi věděla že má dceru nebo ne? Ta holka za to nemůže, že se její rodiče rozvedli, její táta se jí nechce vzdát, ale ty ho k tomu nutíš ( i když nenásilně). Měla bys jí být kamarádkou a sblížit se s ní. Třeba poznáš, že to není žádná puberťačka. Už jen to, že jí neznáš a soudíš jí, mi nepřijde moc fér. Měla by ses sama nad sebou zamyslet. Já na tvém místě bych jí ráda poznala, ještě k tomu, když si to tvůj přítel přeje. Představ si, že by nechtěl, abyste se poznaly? Jak bys reagovala potom?

Všechny máte po kousku pravdy ani tazatelce se nedivím z obav které má.Určitě nikdo nechce že tu děvčicu musí milovát ale snad než vyřkne ortel nad ní by to měla skusít a možná že najde v sobě něco o čem ani neví .A malá muže být docela fajn.Tak pro by ji nemohla být kamoškou,a jak se chovát a co s ní dělát to se samo vykrystalizuje.Stačí být jen trochu přístupný děckému srdíčku.Držím ti palce,ať se správně rozhodněš.

Mám své děti, miluji je jak jen máma může milovat dítě. Ale když bych byla v situaci tazatalky, měla bych určitě strach, obavy z prvního setkání.
Rozhodně bych dceru partnera nenazývala spratkem, a netvořila si představy nejhoršího pubertálního chování, také bych se asi nezamilovala do 12-ti leté slečny, která o to stejně nestojí (má svoji mámu),a které bych já věkově tehdy ani mámou být nemohla.
Jsou věci, kterým se poručit nedá, a nezalívala bych to nikomu. Moje děti jsou moje, jeho děti jeho. Můžeme si říkat stokrát, jak se budeme vzájemně milovat a nedělat rozdíly, ale tak to prostě nefunguje. V přírodě ani u lidí.
Jo, rozdíl je adoptované dítě, které si chci vzít já za vlastní. Tam pak je místo na bezpodmínečnou lásku.

Toto je ale jiná situace. Tazatelka holce dělat mámu nemusí, to po ní nikdo nechce, ona má jen strach a předsudky , a poněkud nevhodně to podává, ale vzásadě ji chápu. Nicméně, jednou tu to dítě je, a ona si partnera vezme buď s tím nebo s ním menůže být.

Dost možná se holka na tátu za pár let bude obracet jen s prosbou o peníze a nějaké společné víkendy hrozit nebudou. A bude po problému.

Ahoj,
s mnoha věcmi s tebou souhlasím, ale se vším ne.
Já bych měla také strach. Největší z toho, že bych nevěděla, jak se k takové 12 leté slečně chovat. Neumím se bavit ani s mladšími dětmi. Není to nedostatkem lásky, ale spíš nedostatkem zkušeností. Nikdy se v mém okolí děti nevyskytovaly, tak to s nima neumím.
Přesto jsem si jistá, že až budu mít vlastní dítě, budu dobrá matka, obětavá, milující, přející. Jenže to je jiné. To děťátko bych znala od samého počátku, vnímala bych jeho potřeby a učila se mu rozumět. Bylo by to postupné a přirozené.
Ale kdyby po mě někdo chtěl, abych hlídala např. 3leté dítě, byla bych bezradná. Nemám tušení, co všechno už dítě ve 3 letech umí nebo neumí, co potřebuje, prostě bych to asi nezvládla. To ale neznamená, že v sobě nemám dost lásky nebo že jsem sobec.

Myslíš že jsem tvrdá ani bych neřekla.Je to stará věc chci něco tak napřed musím já.A v tomto připadě mi tazatelka připada jako rozmazlený fracek který nedokáže přijmout dítě které opravdu nemuže za to že její otec neni s její mamkou.Právo na tatu má.Tím nechci nijak se dotknout te slečny,ale je si vubec jistá že vlastní ditě bude mít.A co potom jak jo je schopná dát mu ,teť nemám na mysli materialni stranku ale tu spoustu času,odříkáni,neprospaných noci,atd.To opravdu nejsou jenom procházky s načančaným kočárkem.A přítom to nebrát jako nutné zlo.
CHCEŠ BÝT MILOVÁN - MUSÍŠ UMĚT LÁSKU DÁT.
a napřed se nauč dávát a pak se dívej zda získáš.A věř že ano.
Promiň mi tato tvrdá slova možná tě nespravědlivě soudím ale skus jestli přítel stojí za to,tu malou alespoň poznát.Možná se opravdu pleteš,co se ji týče.Přeju ti vše dobré a ať ti to vyjde.PROMIŇ

Už jsem ti párkrát psala, že tě naprosto chápu, ale že bys to přeci jen měla aspoň zkusit.
Možná by to vůbec nebylo tak hrozné, jak ses bála a díky strachu jsi přišla o vztah, na kterém ti záleželo.
Nebudeš toho litovat? Jiná sitauce by byla, kdybys to vyzkoušela, opravdu byste se s přítelovou dcerou neshodly a on by tě nutil do trávení volného času s ní. To bys věděla, že ses pokusila a že to prostě nefungovalo a mohla bys být v klidu, kdybyste se rozešli. Takhle mi přijde, že bys mohla litovat. Že prý lidé nejvíce litují toho, co neudělali.
Nejspíš jsi váhala moc dlouho, příteli došla trpělivost a pak to dopadlo takhle, dal ti ultimátum, což tě logicky vzbudilo ještě větší odpor. Je to škoda.
Zkus si představit sebe na jeho místě. Představ si někoho tobě hodně blízkého (maminku, sestru, prostě kohokoliv, kdo je pro tebe důležitý a vždycky bude). Taky bys asi nebyla nadšená, kdyby se přítel odmítl s ním byť jen jednou jedinkrát setkat a dát jim šanci.

To je asi příliš příkré-sobec...
A srovnávat to s vlastním dítětem je taky nefér. Možná kdyby to bylo miminko, ale holka v pubertě, tu můžu tolerovat, maximálně se s ní kamarádit, ale přijmout ji jako své dítě v tomto věku, to bych taky už nedokázala. To zas po ní chceme moc.

tak také přispěji ze svým názorem,a myslím že jsi sobec.
Nikdo by asi nechtěl abys cizí dítě milovala ale ze své skušenosti vím že je to možné.A jseš si vubec jistá že jsi schopná milovát své vlastní dítě?!Cožpák ta malá za něco muže že to mamě a tatovi nevyšlo?A jak tě bude brát věř že hodně záleži na tobě.Vím není to jednoduché sama jsem to zažila tak vím co to obnáši ale jde to.Promiň jestli má slova se tě nějakým spusobem dotkla .Přeji štěsti.

asi máš pravdu. opravdu na to nemám, mít ráda cizí dítě nebo s ním trávit svůj čas.bude nejlíp když se rozejdem, uleví se v jistém směru nám oběma, i když mi to je strašně líto. opravdu to je zkušenost a vím že chlapa s dítětem už nikdy více.doufám , že to proběhne v klidu, ale jiné východisko nevidím.díky všem, že jste mi poradili a asi i otevřeli oči.

Já to chápu tak, že tím dal přítel jasně najevo jak mu tvůj (až přehnaný) nezájem o jeho dceru vadí. Chce tedy zapeklitou situaci, která trvá už nějakou dobu, nějak vyřešit. Přece jsi musela od začátku vědět, že dceru má a že ji kvůli tebe neodloží bokem, což je od něj mimochodem moc hezké, tedy musela jsi čekat, že se s ní občas sektáš a ne to, že se ji budeš vyhýbat jako čert kříži. Sajrajt to myslím dobře vystihnul, dcera je jeho, té se nevzdá a ženských je. Přítel ti taky v mnoha věcech ustoupil a přizpůsobil se ti, ty se nemůžeš přemoct ani na chvíli. Mě osobně by jsi svým chováním hrubě zklamala, stejně tak nazýváním člověka (mého potomka), kterého jsi ještě neviděla spratkem.

vydírat se tímhle stylem rozhodně nenech!!!!!!! Buď se přítel přistoupí na to že se s ní seznámíš až budeš chtít ty nebo se s ním rozejdi protože to opravdu nemá cenu.možná se budeš chvíli hodně trápit ale na druhou stranu je to zkušenost a ty si víš, že už nikdy více nikoho s dítětem!! taky držim palce, ani nevíš jak tě chápu!!

to je fakt hrozná situace.
Toto je skutečně vydírání. Toto Ti opravdu nepomůže udělat si kladnější vztah k jeho dceři. I kdyby byla nevím jaká, už je v Tvé mysli špatná a přítel tedy tomu vůbec nepomohl tím svým ultimátem.
A jestli to staví takhle, tak to nevidím moc na šťastný konec. Bohužel. Obávám se, že to nedopadne. Je mi to líto.
Já bych v takové situci na nátlak nepřistoupila. Takhle se to řešit nedá! Ale poruč srdci, že?
Mohlo by se stát, že tohle by byl jen začátek manipulace s Tebou, a zkoušel by kam až může zajít.
Ach jo, držím pěstičky, ať se to brzy vyřeší.

takže můj přítel mi dal včera (po ukrutné dádce) ulltimátum, že buď se seznámím s jeho dceruškou a budu se s ní stýkat nebo to mezi námi nemá cenu a raději se rozejdem.no tak jsem řekla ať mi dá přes víkend (který mimochodem tráví s ní) čas na rozmyšlenou.nevím co mám dělat.vím že ho mám moc ráda a jestli se kvůli tomu rozejdem bude mi to hrozně moc líto a budu se moc trápit ale na druhou stranu tohle mi připadá jako vidírání.tímhle stylem mě přinutil toho spratka nenávidět ještě než se sní setkám! prosím poraďte!!!!

já zase na rozdíl od všech ostatních musím říct, že tvé pocity velice dobře chápu. sama jsem byla a vlastně stále ještě jsem v podobné situaci.Před 3 lety jsem se seznámila se svým přítelem, který měl v té době 13letou dceru.Já jsem se setkání s ní také dost bála a co nejvíce oddalovala, také jsem neviděla důvod proč se s ní stýkat a vídat ale musím říct, že můj přítel mne do setkání s dcerou nenutil a asi věděl proč. asi po roce vztahu už mi to bylo hloupé a z vlastní iniciativy jsem s ní a přítelem strávila víkend na horách. Celou dobu mi dávala jasně najevo že já jsem tam navíc, že o mou společnost nestojí atd,atd.musím říct, že do dalších setkání mne přítel nenutil a nenutí dodnes.
Nyní žijeme rok a půl spolu, on si jí již na víkendy nebere(je jí 16) ,jen příležitostně jí někam vezme. ale já už u toho nikdy být nechci a on to toleruje a chápe. třeba k sobě s dcerou jednou najdeme cestu, až bude dospělá, ale třeba taky ne. Jak už zde někdo zmínil - miluješ svého přítele ale nemusíš milovat jeho dítě..

Ahoj, tak jsem to raději sepsala do článku. Je zveřelněn na mém blogu. Jde o poznatky z tzv. rodinných/systemických konstelací. Tuhle metodu jsem nestudovala, znám ji teoreticky+prakticky jako účastník seminářů. Vlastní článek je upravený text z knížky B.Hellingera: Skrytá symetrie lásky. Hierarchie ve ve vztazích prostě taková je, není možné se ptát proč. Vlastně ptát se můžeme, jen odpověď je stereotypní: tak to je podobně jako existuje gravitace. Ale můžeme zákonitosti v rodinných systémech rozpoznat a naučit se jednat v souladu s nimi, využít jejich působení.


Mějte se všichni krásně a vězte, že naše problémy jsou:


a) řešitelné


b) jsou školou života, ve které se neustále učíme

Už delší čas pracuju s dětma ( Dům Dětí, tábory atd. ) a třináctiletých slečen jsem potkal zástupy. Zodpovědně můžu říct jen to, že žádné dvě nebyly stejné. Některé byly na pěst, jiné zlatíčka. Některé v té době už měly několik ***uálních partnerů, jiné si vesele užívaly dětství.


Doporučuju jet tam s partnerem třikrát. Pokud to nebude nesnesitelný zážitek, tak ne míň. Vymaž si z hlavy všechny předsudky a přistupuj k tomu pozitivně. Hlavně nesmíš "čekat" až holka udělá "chybu". Když při prvním záchvatu puberty v hlavě zařveš "Vidíš! Já to říkala!" je to v háji a nalepíš si na ní celý vzorec předsudků. Snaž se konfliktům a nesvárům předejít, TY jsi ten dospělý a rozumný člověk. Nad drobnými konflikty v 17ti mávne rukou a obě se tomu zasmějete s tím, že byla ve třinácti trdlo, ale pokud se začnete nenávidět, vydrží to a nebude to dělat dobrotu.
Až si to třikrát zkusíš, pak si sedni, zavři oči a celé si to v klidu promysli. Zhodnoť, jak tě to bavilo či nebavilo a rozhodni se, jestli tam chceš jezdit znovu nebo ne. Tentokrát už to bude ale založeno na objektivní zkušenosti po tom, co sis to vyzkoušela. A pokud tě to bavit prostě nebude, nikdo tě do toho nemůže nutit. Ale zkusila sis to, partner bude mít radost, že jsi poznala jeho dceru a uvidí se. Třeba už dlouho plánuje, že ji vezme na společnou dovolenou.


Dcery rozvedených otců u partnerek hodnotí nejnemožnější věci. Třeba jeden příklad z mojí zkušenosti - Otec si našel partnerku a ty byla hezká a chovala se k dceři mile. Ta mu ji přála a byla ráda, že je šťastný, ale vadilo jí, že nová partnerka nedělá domácí práce, přišla jí líná - ač byla u otce jen občas na pár dnů. Žádný nepřekonateln problém to neni a rodina žije harmonicky, ale je zajímavé, čeho si ty holky všímají.

Každopádně všechno v téhle diskuzi jsou jen jakási doporučení. Ty žiješ svůj život a já ti do toho nemám co kecat.

OK asi máš pravdu.no od této diskuse jsem opravdu čekala, že mi lidé dají svůj feedback na můj problém a také jsem ho dostala.nesnažím se tu s vámi hádat, jen jsem tak trochu doufala, že se najde alespoň někdo, komu moje chování nebude připadat zbabělé, divné, nenormální atd.
No ale nikdo takový se nenašel ( i když na druhou stranu by mě zajímalo, kolik z vás, co mne tu odsuzujete máte s takovýmto problémem osobní zkušenost), a tudíž se nad sebou budu muset asi pořádně zamyslet a něco s tím udělat než mě přítel opustí a najde si někoho normálnějšího...Každopádně díky všem za rady a názory! Kačka

JItka tím asi myslela, že děti z prvního manželství mají přednost před novým partnerem a ne před dětmi z dalšího manželství.

Jaký je rozdíl mezi dětmi z 1. a 2. manželství?
Na těch z druhého už nebude lpět, nebudou pro něj tak důležité? Tomu nerozumím.

Ahoj,
jen znovu zopakuju: přirozené je, že dítě z prvního manželství / vztahu má přednost před dalším partnerem. Proto je důležité toto dítě přijmout - být schopna se s ní stýkat a přitom mít neutrální pocity. Milovat ji nemusíš. A to vše ne kvůli ní, ale kvůli tvému vztahu s partnerem. Chce to porozumět tomu, proč ti vadí představa pubertální dívky. Ve skutečnosti jsou všechny situace v životě neutrální a jsme to my, kdo jim dává význam a to podle svých vlastních předchozích zkušeností. Když tě jednou pokouše pes, tak se pravděpodobně budeš mít na pozoru před všemi psy. Vztah k té dívce a to, že ji v současné době automaticky odmítáš, vychází z toho, co jsi zažila dříve. (mohla jsi se z nejrůznějsích a někdy docela legračních důvodů cítit nemilovaná, když jsi byla malinká holčička,...a on ti to připomíná tím, že zabírá část prostoru a lásky, kterou bys od přítele mohla mít ty). Uvedené metody hledají, jaké máme systémy přesvědčení a mění je, aby naše pohledy na svět byly skutečně neutrální, jsou schopny ze vzpomínek vymazat emoce. Pokud se ti to podaří, pak se s ní budeš stýkat a pro tvého partnera se vše zjednoduší. Vlastně pro vás všechny. Nezdá se ti to jako ideální výsledek: setkávat se a být při tom emocí?
O kineziologii je toho na netu mraky a kineziologů taky. Odborníků AFT je zatím podstatně méně, ale taky se dočteš.Určitě si k tomu něco najdi. (Vzhledem k tomu, že o těchto metodách nic nevíš, tak zatím zapomeň to SRT a focusing.) Co se týká konstelací: zkus kouknout na stránky MUDr.Martina Daniela.

Ale taky píšeš, že ho to velmi mrzí. že by byl moc rád, kdyby ses zapojila do jeho rodiny. Nezdá se to být jako stav, který by mu byl dlouhodobě příjemný.

Poslechni, Kateřino, co čekáš od tohoto fóra? Na začátku pokládáš otázku, zda se nám zdáš divná nebo normální. Prakticky všichni, muži, ženy, ti říkají, že situace není dobrá. Že je chyba v tobě a že by jsi to měla přehodnotit. Vytvářet harmonické hodnoty do budoucna.

Teď se tu s náma o tom snažíš hádat, proč? Pochop, hádáš se jen sama se sebou. Svůj problém nevyřešíš tím, že vyhraješ v nějaké internetové diskuzi. Chceš-li sama sobě dokázat, že jsi v právu, jdeš na to špatně. Lidi ti dali svuj feedback, zamysli se nad tím a nějak si to přeber.

Ale my už spolu žijeme cca půl roku a on tak nějak respektuje to, že se s ní nechci vídat a domu si jí nevodí. Když jí má so a ne , jede s ní do jiného města k jeho rodičům. U nás doma nikdy nebyla.

A jak bys chtěla být se svým přítelem (psalas, že i plánujete společné děti), když by ses nikdy nesetkala s jeho dcerou? Přece pak budete bydlet spolu a ona bude chodit k němu. Patří k němu. To je jako bys chtěla držet jednu partnerovu ruku, ale dělala, že druhá neexistuje, nechtěla ji vidět.

Jak zajistíš, abys jeho dceru nepotkávala ve vašem novém domově?

netuším co je to kineziologie, regerese, AFT, SRT,focusing,konstelace a nevím jak by mi to mohlo pomoci?????
A já po něm taky přeci nechci , aby se svého dítěte vzdával, jen se s ní nechci stýkat JÁ a v tom je myslím velký rozdíl..