Viděla bych to takto: Život je krátký a pokud budeš pořád čekat až nastane ta správná příležitost, promarníš ji. Prostě až se budete mazlit a budeš mít na milování fakt chuť, hoď zábrany stranou a udělej TEN PRVNÍ KROK. Jinak k tomu snad ani nedojde a váš vztah přejde k pouhému přátelství.

Kdybych se já občas fakt "nevyhecovala", tak bych nedostala první pusu, nenašla si přítele, nemilovala se stejně jako ty. Ale vždycky si řeknu, že život je krátký a jdu do toho Zatím jsem takových rozhodnutí nelitovala, lepší než sedět doma a pořád nad něčím přemýšlet.-) Hodně štěstí.

Ahoj,

no napadá mě víc možností. Já osobně bych to řešil asi tak, že bych si to s ním vyříkal. Podle mě je důležité, když si partneři umí vzájemě sdělovat svoje potřeby. Tím nemyslím, toho druhého k něčmu nutit nebo ho do něčeho tlačit, ale prostě občas jeden po něčem touží a tomu druhému to pak taky přijde jako dobrý nápad.
Jeden vztah už mi takhle ztroskotal, partnerka pořád po něčem toužila, jenže si o to neřekla a chtěla, aby mě to napadlo samo od sebe. Mě by to jako nevadilo, ten nápad by se mi líbil, ale cožpak jí vidím do hlavy?

No a druhá věc, pokud o tom mluvit nedokážeš, zkus se zamyslet, jestli vydáváš dostatečné signály. V přírodě je tohle zařízeno mnohem lépe, samičky kolem sebe sprejují feromony, samečci naberou pestré barvy a jde se. Lidská samička má ale možnosti omezené, jenže sameček potřebuje nějak poznat, že může. Vysíláš teda správné signály? Třeba čeká, až budeš připravená. Jestli tě zkusí co nejvíc rozpálit a ty nic.. tak co si pak má myslet :-/

A jestli se skutečně nemá k tomu udělat první krok i přesto že ví, že to chceš, tak nevím. To nedovedu posoudit, vždycky jsem byl spíš ten aktivnější já. Každopádně si myslím, že je potřeba, aby věděl, že chceš ***. A až když to bude vědět a stejně se nebude moci překonat, pak to chce zjistit, jestli chce *** on. A pokud jo, jeden se bude muset osmělit. Pokud ne, je to jiná pohádka.
Jinak s tim alkoholem bych to nepřeháněl. Opijete se jak prasata a jemu se pak nepostaví - a bude trapas :D

Na místě si dejte večeři, čtvrtku vínka. Na pokoji do sprchy, vyjdeš v županu, on do sprchy, mezitím ty nahá v posteli, on vyjde ze sprchy a vklouzne pod pokrývku vedle tebe. A je noha v nohávě :o)))
T.

Ahoj,
můj názor taky vcelku stydlivýho chlapa je, že je určitě jednodušší mu nechat někde vzkaz (papírek je řekl bych lepší, na dnešní dobu už skoro originální:)), aby ho našel až tam budeš s ním. Jestli je velká stydlivost i z jeho strany, tak i přes velkou náklonost se zřejmě bez jasného impulzu k ničemu neodhodlá. Nebo jak jsi psala, že u erotických scén v TV děláte jako že nic... Tak co takhle se mu "jen" dlooooouze zadívat do očí (pokud by nechápal, tak jen jedním okem mrknout k TV a musí to docvaknout každýmu) a z mazlení přejít o krok dál. Možná bych doporučil i skleničku vína A pak to musí klapnout Good luck!

Ahoj,


a co mu to zkusit napsat? Pokud se stydíš mluvit, písemná forma vyjádření bývá snazší. Poslat mu třeba e-mail nebo sms nebo mu nenápadně strčit do peněženky lísteček s textem: Chceš se se mnou milovat? To by se dalo zvládnout? Co říkáš?
Víš, co mi přjde zvláštní? Že s mazlením problémy nemáte. Mě osobně přijde mazlení mnohem intimější než samotná soulož, tak si myslím, že by to neměl být takový problém. A že máš při tom zavřené oči? No a co! Aspoň se můžeš víc soustředit na příjemné pocity.

Ahoj,


a co mu to zkusit napsat? Pokud se stydíš mluvit, písemná forma vyjádření bývá snazší. Poslat mu třeba e-mail nebo sms nebo mu nenápadně strčit do peněženky lísteček s textem: Chceš se se mnou milovat? To by se dalo zvládnout? Co říkáš?
Víš, co mi přjde zvláštní? Že s mazlením problémy nemáte. Mě osobně přijde mazlení mnohem intimější než samotná soulož, tak si myslím, že by to neměl být takový problém. A že máš při tom zavřené oči? No a co! Aspoň se můžeš víc soustředit na příjemné pocity.

já jsem se tě rozhodně nechtěla dotknout. Ještě jednou se omlouvám. Dokážu trochu pochopit, jak se cítíš, taky jsme měli s přítelem ze záčátku problémy, v řádu měsíců, chápu, že po něm toužíš a nevíš, jak řešit situaci. Jenže u nás to bylo dáno právě tou nezkušeností, která se stala velikou bariérou. Až nepochopitelnou.

o tom jsme se styděli komunikovat...řekli jsme si jen "já jsem stydlivej a vždycky mě dobýval ten druhej" a to zas tak těžký není... víc o sobě vzájemně nevíme... (asi čím mín napíšu, tím líp... )

jak nezkušený? co je to bejt zkušenej? roztáhnout nohy a zavřít oči?? tak v tom případě jsem opravdu zkušená. a předpokládám, že jednoduchá rada , kterou nabídnete bude, prostě roztáhnout nohy zase a čekat, jestli se něco stane... a to mám pocit, že ne, protože ne každej chlap je tak akční (třeba ten můj).

nebo mi někdo napíše, že problém nikde není, nebo že jsem nenormální...

nevím... cítím se už ted dost nepochopeně a poníženě... motám se v tom, vím, nejste psychologové ani ***uologové...tak jsem to někde zkusila otevřít no...

Upřímně tomu vůbec nerozumím. Při milostně scéně děláte, že nevíte, o co jde, ale zároveň znáte své předchozí zkušenosti? A o tom jste se nestyděli komunikovat? Kdyby jeden z vás (nebo oba) byl nezkušený, tak by mi tahle situace přišla běžná, ale takhle fakt netuším.

Ahoj, dík za reakci,

říkala jsem si, že jsem to asi dost zamotala (už tou délkou příspěvku). Takže takhle:
Nikdo mě nikdy tak jako tenhle přítel nepřitahoval! Pohlavní styk s ním je můj sen nejen díky této přitažlivosti, ale hlavně díky samotnému láskyplnému vztahu, který jsme za pět měsíců vybudovali (bez ***u). *** mi nikdy problémy nedělal z hlediska vzrušení nebo vyvrcholení (když jsem byla samozřejmě zamilovaná)....takže mi jde o to spojit tyhle zkušenosti (příjemna) s novým vztahem... jenže podle všeho, tento přítel se stydí víc než já snad. Vedle toho jsem já navíc v minulosti byla špatná milenka (pasivní, stydlivá...) Nevím, například nějaká mega zábrana mi nedovoluje otevřít oči při milování, (pořád jsem si říkala, že to přejde.. jenže roky a zkušenosti plynou a pořád stejný) ... natož být nějak sama iniciativní...

No a tak mám z celý týhle problematiky husí kůži... proto si ten *** nedokážu představit s tímhle klukem... bojím se, že se zklame, že se to všechno zbortí, páč si najde lepší milenku, jako to v jednom vztahu skoro bylo a tak...navíc budem právě frustrovaní oba...

..nevím, třeba pět měsíců je ještě doba v pohodě? Asi bych měla dodat, že mě nikdy nenaznačil, že by strádal. Když jsme spolu, nemůžeme se od sebe odtrhnout, je to nejpozornější chlap, co jsem kdy měla, komplimentama nešetří a náklonnost je opravdu oboustranná a obrovská. Od první společné noci, jsem denně u něj a zatím jsme nepocítili žádný záchvěv ponorky... Když nám vyjde víkend, válíme se celý den v posteli u televize či rádia a mazlíme se, je to nádhera... a tak si říkám: "využijem my dva někdy té naší zamilovanosti?"

Ach jo... možná to fakt nedává smysl... :/ Třeba dělám z komára velblouda... Fakt bych to ale chtěla řešit...nechci o ten vztah přijít... Když dávají nějakou milostnou scénu v televizi, mám pocit, že oba děláme, že nevíme, co ty lidi spolu dělají a zakecáme to třeba. (nebo to dělám jen já.......??)

Nepochopila jsem z toho, jestli ho opravdu chceš, jestli Tě vzrušuje. Nechceš o něj přijít, ale pohlavní styk si s ním představit nedokážeš... Takové spíš jakože kamarádství?
A proč s ním tedy chceš spát, jestli Tě jako muž nepřitahuje? Kvůli tomu, "že byste asi měli", nebo kvůli němu..?
Nerozumím tomu.
Chceš ho jako chlapa? Tak s ním spi.
Nevzrušuje Tě? Tak se nepřemáhej. mně to přijde naprosto jednoduché.

Ahojky všem ,
píšu o radu... nevím, třeba máte někdo nějakou podobnou zkušenost:
po třech vážnějších vztazích jsem opravdu narazila na super kluka... který mě přitahuje celou svou osobností, vším, přístupem ke mě, něhou, smyslem pro humor, a hlavně i fyzicky... jeví se opravdu hodně ideálně (tomu přispívá fakt, že se známe opravdu dlouho a vždycky jsem ho dost obdivovala)... náhoda dala... a sešli jsme se u něj u filmu. Jsem dost stydlivá a netykavá obecně... a on narozdíl od jiných dobyvatelů toto vše respektoval... jenže u podané ruky jsme zůstali měsíc... pak měsíc jsme se na sebe nalaďovali.. a dál a dál... a po pěti měsících jsme přes veškerou obrovskou oboustrannou žádostivost "jen" u mazlení...
Vím, že i to mazlení je naprosto úžasné a je to lepší varianta než *** bez předehry, což jsem taky zažívala a bylo to opravdu špatný... ale jak jsem četla níže, *** ke vztahu opravdu patří, já ani on nejsme svatí, ani panna a panic, já skoro 26, on 29...dospělí lidi... Ale bohužel přes veškerou lásku...pohlavní styk si s ním snad ani neumím představit. Nechci o něj přijít... povídali jsme si párkrát .. o tom, že on i já jsme stydliví a že stále jeden čekáme, až ten druhý začne. A toho se bojím, protože myslim, že mě on dostal svými dotyky už tolikrát do takového vzrušení, že už jsem málem vybouchla... ale ani tak na něj neskočím z vlastní iniciativy... Jsem ted ve fázi, kdy se toho okamžiku díky svým zkušenostem (vlastně vždycky jsem byla pasivní a navíc tak stydlivá, že si chlapi stěžovali) spíš bojím... mám pocit, že je to zamotanej kruh, kdy jestli o vztah nechci časem přijít, tak se asi budu muset opít do němoty a k tomu se zfetovat, a to snad nebudu *** a všechno okolo tak hrotit... ach jo... Což si právě přítel nezaslouží... chtěla bych mu splnit všechna jeho tajná přání, i ty nejtajnější... někdy jsem mu toto chtěla říct, ale ani na to nemám odvahu... je to se mnou těžký... vím, že jsme dospělí a *** k životu patří a neměli bychom se uculovat v hovoření o tom... ale já asi nějak zaspala dobu a jsem v nějakým nevyspělym nazírání...
bohužel z jeho projevů si všímám, že má rád ženskou krásu a jestli ve svých 29 letech nenarazil na stydlivku a nikdy se nemusel nikam "probíjet", tak se strašně moc bojím, že i jednou jeho trpělivost se mnou jednou pomine...
a hlavně, sama cítím velkou potřebu...

Tedy závěr: nevíte prosím, jak k našemu krásnému vztahu *** připojit? (s tím, že nejsme asi ani jeden normální, ale jsme asi prostě "pasivní stydlíni")

..díky všem za reakce, a to i v jiných vláknech - ráda se probírám dobrými radami...

T.