životní sny

Tak domeček se zahradou chci taky. Takovej starej statek a pěkně si ho opravovat.. Jenže to chce prachy a šikovnýho chlapíka.. Jinak si moc přeju, abych nemusela řešit dilema jako stěhování přes celou ČR a mít práci, která by mě víc naplňovala.

Rodina je pro mne nejvíc. Mám ji velkou a jsem za to ráda. V současnosti je mým největším přáním, aby byl manžel v pořádku a abychom byli všichni zdraví. Jinak naším společným snem je mít jednou svůj domeček se zahradou.

Můj velký sen je mít skvělého partnera a super rodinu.Skvělého partnera jsem už potkala a tím se mi splnil můj hlavní a největší sen.
Peníze a kariéra??? To pro mě nemá tak velkou hodnotu a nenaplňuje mě to štěstím. Rodinný život je přeci přednější... je to základ života...

Tvoje prispevky jsou vzdy prinosne a moc rozumne! Jen tak dal

Můj životní sen je, být šťastná celý život v tom konkrétním okamžiku, který právě prožívám. Neříkat si, že až budu mít titul / peníze / dobrou práci / vlastní byt /dítě, atd. tak budu šťastná. Chci se naučit neupírat pořád zrak do budoucna a užívat si právě toho konkrétního okamžiku. Tohle by mi ke štěstí stačilo
Jinak o čem sním?? Vím, že bych chtěla po škole nastoupit do nějaké dobré zahraniční firmy, dělat práci, která mě baví a vydělávat nějaké slušné peníze.Zařídit si s přítelem byt, mít mimčo, jezdit na dovču a být spolu spokojení.
Ale když se nad tím hluboce zamyslím-chtěla bych si zařídit francouzskou kavárnu-a podávat kávu s pravým croiisantem nebo prodejnu zdravé výživy a přírodní kosmetiky...Ale zase si říkám, že na to přece nestuduju VŠ...Ale člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane a jestli se nakonec rozhodne pro to, co by měl nebo co bych chtěl...A myslím, že až v sobě člověk najde tu odvahu a rovnováhu stává se opravdu šťatným, ať dělá cokoli...

Krásný večer,
přeji hodně zdraví a užití si velkého snu! Myslim,ze ta hospoda neni az tak treba,ze pratele se daji najit i jinde .. teda hlavne jinde Drzim Vm pesti .. hezky si to ohlidejte a manzelovi hodne sil do casnejsiho vstavani!

Můj sen je být hlavně pořád zdravá a zatím to musím zaklepat, protože se mi to daří. Taky se pro to snažím hodně dělat, myslím tím jídelníček, sport a tak. Když jdu kolem nemocnice, tak mám úplně fóbii z toho, že bych tam musela někdy ležet.

Plnění snů-donutilo mne to zase přemýšlet.Po revoluci jsem snila o tom, že budu mít firmu - vybudovala jsem ji a teď jsem z ní hrozně unavená.Toužila jsem po nějakém pěkném autě-sen jsem si splnila.Chtěla jsem chalupu- máme ji a jsme tam moc spokojení a odstěhujeme se tam do důchodu.jenže to všechno mne nedělalo spokojenou.Najednou jsem si při tom sčítání uvědomila, že to nejcennější na co jsem zapomněla při snění a bylo pro mne zcela samozřejmé bylo šťastné manželství, přátelé, kteří kdykoliv je potřeba mne podrží/ já je pochopitelně také/ a spokojenost se životem , ne s věcmi.Začala jsem na sobě dělat - duchovní vzdělání a zjistila jsem, že jsem nejspokojenější, když mohu někomu pomoci od problémů a smát se s ním.O tom ty moje sny nebyly-nějak jsem pozapomněla,že tu nejsem sama.A tak vlastně mám splněné vše, kromě jedné cesty do ciziny-ale jestli tam mám jet - tak se najde příležitost.
Takže se mi vlastně už skoro všechno splnilo.teď už jen zdraví mých blízkých a moje - víc nechci.

Teprve nyní, na prahu šedesátky
mohu začít plnit svůj životní sen. Je to vlastně takový dárek k
šedesátinám. Zahajujeme stavbu letního domku,do kterého vždy na půl
roku z města přemístíme svůj život. Manžel ještě pracuje, tak bude
denně do práce dojíždět, jedná se o vzdálenost pouhých 30 km. Hlavně se
těším na hodně práce a starostí kolem stavby, zařizování domku a úpravy
zahrady. Nejvíc ze všeho si přeji zdraví, abych dokázala svůj sen
dokončit.

A teď od snu k realitě. Zcela určitě
si řeknete, proč tak pozdě začíná? Důvod je prostý. Náš domek bude stát
v malé vesničce, kde obyvatelé kradou.

Pokud tam nežijete, ale přijíždíte pouze na víkendy, tak

místní mají pocit, že to, co je na vašem oploceném pozemku patří jim a
volně si to berou (i el. proud), nebo v horším případě co vytvoříte,
tak zničí, polámou.

Teď jsem v důchodu a tak si to ohlídám....a asi se taky budeme
muset naučit chodit do hospody, to bude největší problém.
Hospoda, to nám nikdy nešlo.

V Čechách i na Moravě je to zřejmě místo, kde když vás nevezmou na vědomí, tak tam neexistujete.

No a můj splněný sen je samozřejmě taky to, že jsme se mohli přestěhovat z paneláku ve městě na venkov.

Jsi opravdu hrozná, teď jsem si odskočila mezi mytím nádobí. Tak o jednom uskutečněném snu - od 15 let, kdy jsem se začala učit na gymplu anglicky, jsem se chtěla jet podívat do Anglie, jenže to samozřejmě bylo za hluboké totality a i když jsem měla pozvání, protože jsem si s někým dopisovala, nepustili mě. Takže jsem si svůj sen splnila až v roce 2003, kdy jsem procestovala se stanem a spacákem velký kus Anglie a Walesu, a mám vzpomínky na celý život - pořád tam jen pršelo a byla mlha a voněl vřes a vyli psové baskervillští, a bylo tam krásně.

Jaké jsou vaše životní sny, které se vám povedly uskutečnit? Nebo naopak- je něco, o čem jste snily a moc jste to chtěly, ale prostě se to nepodařilo?