Nikdy se neomluví a když jo tak ne první

Máš pravdu! Je to individuální. V mém vztahu jsme to já, kdo se neumí omluvit a můj partnez musí vždy začít a najít na sobě nějakou chybu. Myslím ale, že je to spíše naučené, odkoukané od rodičů. Až když jsme odešla z domu rodičů a začala chodit se současným přítelem jsem to doma začala vnímat. Do té doby mi to přišlo "normální".

Ahoj Elise,
jelikož je mi 30, tak chápu všechny ty rady, které ti dávají zkušenější holky - jasně, jsou starší, tak toho víc zažily...já taky, ale zatím jsem nezapomněla jaké to je mít sladkých 17 . Ve svém věku máš právo chovat se tak jak se chováš, skoro bych řekla, že je to standard a i když tě štve, že se neumí omluvit, pořád je to ten kluk, který ti naslouchal, když jsi to nejvíc potřebovala. Pro život je fajn, že si uvědomuješ, jaký je to nedostatek, když partner neumí přiznat chybu - také si myslím, že je to vlastnost a pokud ho 19 let nevedl doma nikdo k tomu, aby se omlouval, ale vždy mu ustupovali, těžko se to změní...moje rada zní: užívej si všeho toho krásného okolo - je ti 17, a pokud jsi dost chytrá, tak používáš nějakou antikoncepci...takže dokud je to problém vás dvou, klidně se v tom plácejte, vždyť tak se získávají životní zkušenosti. Pokud do toho nejsou zataženy děti,tak si to klidně zkoušej dál...je fajn, když člověk miluje. DOkud netrpí problémy vztahu děti...tak je to v pohodě. Jinak tak jako většina, v 17 jsem tvrdila, že nikoho lepšího nenajdu...a teď jsem 8 let vdaná za člověka mnohem lepšího - i když jsem nebyla ze začátku tak bezhlavě zamilovaná, to přišlo až později, zato to vydrželo až do teď. Takže pokud nejde o život (dětí), tak .....

Neznám tě. Měla jsem jen možnost podle deníčku a tohoto tématu udělat si jakousi představu. A jak jsem už napsala, v tolika článcích a příspěvcích jsi psala o jeho pití, tak se nediv co píšu nebo co píšou druzí. Navíc 30. března a 9. dubna jsou dva úplně jiné dny, není to tentýž večer.

Na tvůj problém už tady padlo tolik řešení a názorů, že si musíš už jen vybrat co ti vyhovuje. Dokonce tady zazněly názory zkušené (laura), která s takovým charakterem žila 10 let. Ale jak už jsem psala, třeba jsi dostatečně silná, že to občasné obviňování, že za vše můžeš ty sneseš. To je taky možnost.
Rada jak ho převychovat asi neexistuje, nejde říct popros ho, on zítra bude jiný, ne nebude. To co se ti zdá jako blokáda je jeho charakter, je to jeho vlastnost, žije s ní už asi 19 let, nebo si ji 19 let budoval, jak dlouho myslíš, že bude trvat než se ji zbaví? Ano, nejdřív musí chtít on. Ale tobě se žádná z navržených možností a rad od všech nějak nezamlouvá. Radila jsem "léčbu šokem" (už jsem to vysvětlovala), než se z toho stane "alergie", jiní radili zachovat si i nějakou svou hrdost nebo být k této jeho chybě tolerantní, když je jinak tak skvělý. Tady nejde dát přímou radu jako na horečku - lehni do postele a vypoť se.
Neboj se, vím o co žádáš. Kapišto?

ale uz sem ti rikala ze mluvim porad a dokola jen o tom samym veceru.... porad dokola.... Ja tu nechci resit jak udelat aby si v zivote nedal kapku alkoholu ale jak mu pomoct odstranit tu blokadu aby se dokazal omluvit. Vim ze to nepujde hned, ze to bude chvilku trvat ale vim ze to taky nepujde tak ze do nej budu hucet co dela porad spatne... Prosim jen o radu jak to udelat aby to slo treba pomalu ale jiste... nejdriv musi chtit on to je jasny ale jak dal. Skus pochopit o co tu zadam.on si uvedomuje ze udelal chybu, ale nedokaze to priznat ani sobe naatoz mne. Kapisto?

Vím, že nejsem dokonalá, to není snad nikdo na této planetě. Ale mluvila jsi tady o problému, který ti vadí...
Může být sebevíc milý a jestli tě má alespoň trochu rád, tak milý bude, ale to že bude uvádět vše, že je tvá vina, tě bude časem deptat. Pokud si myslíš, že jsi tak silný člověk, že to budeš snášet, obviňování, že můžeš za všechno co se ve vašem vztahu stane, tak budeš šťastná a přeju ti hodně štěstí Ale tuto jeho vlastnost těžko změníš a když ano, tak to nějaký ten pátek (roky) bude trvat.
Mluvila jsem jen ze zkušeností. Vím, co bylo kdysi a co mám teď a nelituji rozhodnutí, že jsem kdy ty lidi opustila. Neříkám, že to jsou špatní lidi, až na jednoho bývalého přítele se všemi kamarádím, ale asi bych nedokázala vedle nich žít, to jsou dvě rozdílné věci. Teď mám vše co jsem si jen kdy mohla vysnít a jsem nejspokojenější jaká jsem kdy byla, protože si vztah užívám bez toho, že by jednomu z nás na druhém něco vadilo. A možná proto, že už jsem zjistila, že jde takto žít, tak bych už se s míň nesmířila, to bych raději byla sama.
Co se týče toho alkoholu, tak to asi nikdy nepochopím, neříkám, že jsem zarytý abstinent, to nejsem, to je přítel sestřenice, no tak máme vždy jistého řidiče , ale že bych někde seděla nad flaškou a pila až do rána, tak to není můj styl. Umím se bavit i bez alkoholu.
Jinak psala jsi, že to byla jen jedna situace kdy pil, ale co jsem zaregistrovala, tak to krom úvodu uvádíš v každém článku, jen jestli si něco nenamlouváš.
Tak ať se daří.

asi takle on kdyz pije tak pije tak aby se bavil ne tak aby tam lezel a spal... hele a ber to zas tak: je pravda ze sme mlady a jeste blby ale jednou z toho taky vyrostem... Pro me tedy ne ale pro vetsinu lidi v nasem veku je alkohol neco co pozvedne naladu. Lip se po nem keca a clovek je odvaznejsi, ale na opak uz sme vyrostli z tech let kdy sme se nalili az sme nemohli chodit, byli sme nezodpovedni a ani nevedeli jak se dostanem domu... A co se tyce ty lasky: vcera kdy sem byla utahana tak mi prinesl pekne piti do postylky veceri, napustil mi vanu a staral se mo me jak o batolatko, rikal mi ze jsem jeho princezna... ja se u nej citim fakt dobre....

je fajn, že jsi tak tolerantní, že jsi schopna leccos překousnout, protože ty dobré partnerovy vlastnosti jsou mnohem silnější. Toleranci ve vztahu budeš určitě potřebovat.
Je jen třeba to vnímat objektivně, jestli nejsi stále ta, co víc dává, víc miluje a stačí jí pouhý zájem o svou osobu.
Ano, chlapi mají svou hrdost. Ale ženy také.
Pokud by zůstalo u příležitostného pití, dejme tomu, to by se dalo snést. Ale docela bych se bála toho, že se to bude časem stupňovat.
Zkus si sesumírovat, jaké Ty máš nedokonalosti a jestli to není v přílišné nerovnováze s jeho pitím...
Jak říkám, nevím, to musíš posoudit sama.

no jo Kloo ale musis si taky uvedomit, ze nikdo neni dokonalej, ja mam chyby i ty a vsichni lidi a JIrka je taky clovek.... on zas je milej v jinych vecech a rikala sem ze nepije tak casto, napil se ted po jaky dobe... me nestve to piti, na to sme domluveny ze me predem upozorni abych se na to mohla pripravit... ale to ze mu dela problem priznat svoji chybu. Vis ja ho miluju a ne malo a kvuli tomu ze si ani ne jednou za mesic da do nosu ho fakt nenecham...

Nevím zda rozhovor pod vlivem má nějaký efekt když si z toho nemusí nic pamatovat ... Nejhorší je to, že si každá myslí, že už žádný další nebo lepší nebude.
No, tak někdo s takovými chodit musí, ale já bych to nebyla.

Tak jo, Eli. Ja mam uplne jiny nazor nez vetsina tady. Je mi 25 a mela jsem pritele, ktery se se mnou dokazal bavit o urcitych vecech, jenom kdyz byl opily. A vis co? Tak sem se s nim o tech vecech bavila jenom, kdyz byl pod vlivem. Chapu, ze kazdej sme nejakej a vykaslat se na nekoho kvuli tomu, ze ma problemy vyjadrit se za strizliva mi prijde jako dobra vymluva. Chlapi maj svou hrdost. Je to skoro stejny, jako kdyz oni mluvi o nas, jako o tech, kterym nejsou schopni porozumet. Taky nemusim chapat vsechno, co oni delaji, nebo s tim souhlasit, abych s nekym mohla zit. Tomu se rika tolerance. Samozrejme plati odsud podsud :].
S tim byvalym jenom pro uplnost jsme se rozesli, protoze se z nas opet stali kamaradi a po mileneckem svazku nezustalo ani pamatky. To se proste nekdy stava ;]
A jen tak mimochodem, moje sestrenice chodi s chlapcem, ktery se jednou za tyden napije - odejde vecer do hospody s kamarady a vraci se nad ranem. V ocich moji babicky, ktera ma nebyvaly vliv na sestrenici je to alkoholik, se kterym by se mela rozejit. V mych ocich, je to normalni clovek, ktery se potrebuje po tydnu v praci nejak odreagovat. Nekdo chodi na fotbal, on v patek vecer do hospody popovidat si s kamarady. Je to hodnej kluk, ma sestrenku rad, nebije ji a stara se o ni jak muze.
Jak rikam, kazdej jsme nejakej a hospoda jednou za cas z nikoho alkoholika nedela.

Vite jeste jsem vam nerekla ze on mi zmanil celkem dost zivot... Jsem totiz od 7 let bez mamci a nikdy sem s tatkou nemluvila o takovych intimnejsich vecech... Stydela jsem se ze dospivam, ze mi zacali rust prsa... Nikdy sem s nim taky nemluvila o klukach a vzdycky sem vsechny prednim zaprela, protoze sem se stydela. Ale s Jirkou sem chodila asi mesic a pul a tata vsechno poznal a ja to nezaprela, pritom sem se hrozne stydela... Nechtela jsem ho zaprit prislo mi to jako bych ho hrozne podrazila... zvedl mi sebevedomi a zajistil lasku a porozumneni ktery sem nikdy nemela. Ve tride sem moc zadana nebyla a tata podnika takze se vracel domu jen vecer kouknout na televizi a me se venoval minimalne. Byla sem takova vrba pro vsechny ale kdyz sem ja potrebovala nasel se jen malo kdo za kym bych mohla jit a vypovidat se mu... ale on proste vsechno zmenil. Jemu se da verit, a dodava mi tu lasku ktera mi tak chybela. Pred tatou uz se taky tak nestydim protoze mi ukazal jak on se bavi se svoji mamu, kdyz se se mnou bavil o holcicich vecech tak to bral jako normalni vec ne jako ti pubertaci co se vam smejou... Proste najednou jinej clovek no... Proto si ho tak vazim udela sem s nim v zivote velkej krok, znaji ho vsichni a on je pro me velkou vzacnosti nevim co bych delala kdybych o nej prysla...

Ahoj holky.Tak jsem sem po dlouhé dobe zavítala a zaujalo mne toto téma.Přikláním se k názoru,kterej napsala Kloa.Mela jsem za manžela podobného muže jako ty Elise.Vyskoušela jsem všechno možné a po pár letech jsem to vzdala.Jak psala Kloa,když si pak s tím člověkěm pár let,tak se ti z toho co ti na nem ze začátku vadí vatvoří ,,alergie,,.Ten muj bejvalej taky nepřiznal chybu a taky mi když byl napitej řekl,že to s ním mám těžký a že on o tom ví ale že s tím neumí nic udělat.Byla jsem s ním téměř 10 let a jsem ráda že už s ním nejsem.Teď si život teprve užívám a netrápim se.Ze začátku jsem byla taky hodně zaláskovaná,ale až časem jsem všechno pochopila.Pochopila jsem že to nemá smysl,že on mi za to nestojí.Co mne nejvíc mrzí,že to taky odnesl muj syn.Myslím,že časem sama pochopíš tak jako ja jestli ti za to ten chlap stojí nebo ne.A zalaskovat že v životě mužeš hodně krát není to jenom jednou.

Ty se bojíš být sama, bez partnera, viď!!!! Vidím to na kamarádkách své dcery, raději něco překousnou, než aby byly sami.

Když je člověk zabouchnutej, tak odpustí všechno Asi taky nebude to pravé ořechové kdybys mu neustále něco vytýkala, ale musíte najít ten zlatý střed. Když víš, že je takový, tak s tím už musíš trochu počítat a buď se s tím smířit nebo ho opravdu opustit, protože v tomto se myslím opravdu nezmění. No možná až "vyroste". Ale přijde krizová situace a jeho já se projeví.
No já po všech vztazích jsem našla to nejlepší. Taky jsem si vždycky říkala lepšího už nenajdu, ale našla jsem Je třeba se nad tím zamyslet, jakoby do budoucnosti. Dokážeš si představit, že s ním sdílíš jedno bydlení celých třeba 30 let? Ono když je něco takové to, co vadí, tak se to pak už dost zhoršuje a vznikne na to jakási "alergie".
Vážně myslím, že léčba šokem by mu na čas spravila myšlenky. Seber tedy všechny síly a při další situaci se o to pokus. Cože? Máš strach, že tě opustí kvůli toho, že se pro jednou zachováš hrdě ty? No tak pak budeš mít naprosto jasno, on není ten pravý. Kolikrát ty jsi mu to tolerovala? Opravdu tě chápu, ale já jsem vždy pro pravdu a ať se věc vyřeší, nechodím kolem horké kaše, raději příjmu i krutou pravdu než jakousi lež, mlhu a nejistotu.

mozna mas pravdu mozna jsem mlada a pitoma:) ale z toho taky jednou vyrostu a co se tyce toho alkoholu tak to mluvim porad jen a o tom samym veceru... Ale vis co zadnej vstah neni bez chyby a jak se rika: vztah ve kterym se nehada neexistuje... tak uvidime.. treda jednou prekona sam sebe ale rikam tohle je jeho nejvetsi chyba, ze ma tu hrdost... kvuli me uz prestal hulit, to jako sem rekla ze by byl konec rychle tak asi do mesice prestal a uz si nedal, da se mu verit... on je takovej zvlastni clovek ale to si mysli kazdej kdyz je zamilovanej... a co se tyce toho soku to sem se snazila udelat ale nemam na to sily asi budu muset pockat az me poradne nastve aby to ve me zustalo dlouho... jenze ja mam strach ze se nevrati.... chapes me ne?

To podstatné jsem už napsala v minulém příspěvku.
Myslím, že jsi opravdu hodně zaláskovaná a mlaďounká. Za pár let se na to budeš dívat jinak.
Pokud je přílišně hrdý jak píšeš, nejspíš i sebevědomý, tak s tím asi moc nenaděláš, navíc pokud ví, že ti to vadí. Vzpamatovat ho snad může léčba šokem Prostě se chovej jako on, pokud je něco jeho vina, neomlouvej ho a prostě ho nekontaktuj. Pořád jen ustupuješ.
A co se týče toho alkoholu, zatím jsem to zaznamenala v každém příspěvku, tak to asi taky normální nebude. Taky mi na příteli vadilo, že kouřil a protože mě miluje, tak toho nechal, bylo to i pro jeho dobro. Takže všechno jde.

Mozna se to bude zdat ze ho chci branit, protoze ho miluju, nebo jsem jeste mlada a nemam rozum, ale opravdu neni pubertak... je to hodne inteligentni clovek a vsechno vidi uplne jinak nez ja. A podle me to dela hlavne ta jeho hrdost... on je hodne hrdej a dela mu problem prvni priznat chybu i kdyz o ni treba vi... To mi rekl jednou kdyz byl napitej... Hrozne se mi omlouval, ze vi ze je takovej a makovej ale ze je pro nej tezky priznat svoji chybu i kdyz si ji uvedomuje... ale spis by me zajimalo jak v nem tu blokadu odstranit, protoze kdyz je strizlivej tak to neprizna... tak to asi je... JO ale bacha neni to nejakej ozrala, kdyz pije tak s mirou, a jednou za cas...

Ahoj
Pročetla jsem i tvůj deníček.
A můj pocit je takový, že je ještě velký puberťák. Měl by se naučit uznat svou chybu, jinak s tím bude mít problémy řekla bych do konce života.
Taky jsem znala jednoho takového a jelikož vím, že takové chování vůbec nemusím, tak to nemohlo skončit jinak než jak to skončilo. Je něco jiného si užívat s klukem, mít kamaráda, tam se dá lecos přehlídnout, ale pokud už je to životní partner, tak bych to nepodceňovala. Rozhodně tím ale netrvdím ať se rozejdete, to ne, ale měli byste hledat řešení, něco co je vám oboum co nejblíž.
Jestli nevidí chybu, tak je slepý Pokud ví, že ti jeho pití vadí a pořád to dělá, připadalo by mi, že to dělá naschvál. Teda osobně mi tohle chování leze na nervy a naprosto by se mi tím zprotivil. A přitom sám tvrdí "nic se neděje bezdůvodně", tak pokud této větě rozumí, tak mu musí být jasné, že pokud jsi na něj naštvaná, tak to nějaký důvod má.
Myslím, že jsi hodně zaláskovaná, proto mu i lecos lehce odpouštíš. Stůj si někdy za svým názorem, neustupuj pokaždé.
Nedokážu ti odpovědět proč chlapi nedokážou přiznat svou chybu, protože to není o chlapech, ale o člověku a taky o věku. Takového přítele nemám, tedy nemám zaručenou radu jak na něj. S tamtím jsem se rozešla ... A jsem šťastná

To se neboj to ja vim. Dokazu priznatsvoji chybu dokazu si ji uvedomit, kolikrat se mu omluvim i kdyz za to ocividne nemuzu, jen proto aby uz byl klid. Neboj nesnasim zensky ktery musi mit za kazdou cenu pravdu... Kdyz je neco spatne nemuze za to jen jeden ale je na kazdym aby si uvedomil svoji chybu... Asi bych nedokazala rict:,, za to muzes ty!!!" kdybych vedela ze to neni pravda... brr to mi neleze do hlavy...

Není to v chlapovi, některé ženské také nedokážou přiznat chybu. Je to v povaze, dá se to naučit, ale dotyčný musí chtít. A když se nechce, svalím vinu na druhého - jak jednoduché!!!!

Ahoj holky!!!
Zlozila jsem toto tema, protože mám právě takový problem, jaký název tématu vystihuje... Jirka- to je můj miláček... co se jeho týče můžete se juknout na můj denik... Ale chci se vas zeptat: Jaky je vas nazor kdyz kluk se nikdy neomluvi prvni nebo vubec? Proc? On mi tvrdi ze treba tu chybu nevidi, pry kdyby ji videl tak se omluvi, ale byli situace kdy to byla vyhradne jeho chyba, ale on si pokazdy nasel nejakou blbost na me a svadel to na me... Sam rika: ,, Nic se nedeje bezduvodne" ale kdyby si to uvedomoval, tak ja se preci taky nenastvu bezduvodne ne? Kdyz chlasta od 16:00- 4:00 tak to zadnou nepotesi, ale on si prej chtel povidat s kamosem, chlas prej byl vedlejsi, nechteli byt preci na suchu, ale to prej nepochopim... nebo kdyz na me vyjede aniz bych mu neco udelala... nevim jak to popsat. Pritom bych ho za nic nemenila!!!!! miluju ho nadevse... Jaky je na toto vas nazor? Proc chlapi nedokazou priznat svoji chybu? Proc se vzdycky musime snazit v urcitem procentu pripadu mi aby bylo vse v pohode? Muj nazor je jejich vysoka hrdost... Co na to rikate?