mam dite a zadnou chut na sex

Ahoj maminky. Mám tři děti. Manžel byl u všech porodů, teda kromě prvního, ten byl císařským řezem - po 19 hodinách bolestí...Ale všechny doby porodní se mnou vždy vytrpěl a moc mi pomáhal. Určitě je vhodné mít u porodu manžela, přítele.
Co se týká chutě na ***, tak jsem ho neměla po prvním dítěti několik měsíců. Přesně jak tady někdo psal. Člověk myslí na všechno ostatní jen né na ***. Pořád jsem byla ve stresu, říkala jsem si, kdy se probudí atd, takže i když malá spinkala, já jsem nebyla v klidu...taky hrála roli jizva a tak, ale stejně chuť nebyla.
Po druhým dítěti už to bylo jinak. Nevydrželi jsme ani do konce šestinedělí, ale nekrvácela jsem už asi od 4 týdnů a použili jsme samozřejmě ochranu, takže vše bez rizika infekce. Bylo to moc hezké a užila jsem si to.
Po třetím dítěti jsem chuť opět neměla. Bylo toho už dost, tři děti a domácnost, prostě hrozný chaos. Než jsem se srovnala, trvalo to asi půl roku. Manžel ale není tolik náruživý, tak ani nic nechtěl.
Pokud nemáte chuť na ***, nezoufejte, ono to zase přijde. Hlavně se do ničeho nenuťte, to by nemělo cenu a mohlo by to být horší. Manžel to určitě pochopí. Zkuste ho třeba zapojit do péče o miminko, to má taky kladný účinek....ten můj teda nejprve vůbec nechtěl, ale pak si to zamiloval a malou i koupal. Později ho to sice přešlo, ale hlídal holky vždy, když jsem potřebovala něco udělat, teda když nebyl v práci.
Se třetím dítětem to bylo nejtěžší, byla jsem opravdu na vše sama...muž měl hodně služeb a doma skoro nebyl a tak je to vlastně doteď.....Se ***em je to momentálně hodně zlé, ale to je už na jinou diskuzi. Ahojky a hodně trpělivosti přeji.

Pro dundee: vůbec nechápu, co tě tak naštvalo.Všechny Viktorky maminky tady píšou své zkušenosti a rady a žádná z nich, kterých se to opravdu týká nereagovala tak podrážděně jako ty, která s touto situací neměla ještě tu čest...vzhledem k tvému věku...ale možná se pletu...pak se omlouvám
Pro macetu: naprosto s tebou souhlasím...mám 2,5 letou dcerku, úžasného manžela...který situaci mého nechutenství na *** zvládl (snad mě teď slečna nenařkne z toho jak moc se chlubím ), a teď pracujeme na dalším miminku. Pročetla jsem si všechny články v této diskuzi a v mnohých jsem se shlédla...Od 4 měsíce těhotenství už nebyl žádný *** a po porodu asi rok a půl to bylo hodně sporadicky (tak 1 za měsíc). Předtím to bylo minimálně 1 za den. Takže to bylo něco pro oba....Uvědomila jsem si, že se opravdu mé myšlenky točí stále kolem jednoho a to je miminko. Samozřejmě, že je to správné, ale taky jsem si uvědomila jak moc mě to vyčerpává. Jsem šťastná, že mám vedle sebe muže, který zastává stejný názor, že my oba jsme rodiče a proto se oba stejným dílem staráme a pečujeme o naši dceru. A proto stejně jako můj muž si 3x do týdne zajde zasportovat, tak já si zajdu 3x týdně do fitka...Prostě abychom oba přišli na jiné myšlenky. Vycházíme si v tomto vstříc a oba pak přicházíme domů s větší energií, odpočinutí a klidní a rozhodně to má i velký vliv na naši dceru. Myslím si, že je opravdu nutné si ušetřit aspoň chvilinku pro sebe. A pozor!!! neznamená to, že jsme špatní rodiče ba naopak....chtěla jsem tímto jen říct, že v momentě kdy jsem začala "pečovat" taky sama o sebe se moje chuť k ***u opět vrátila na 100 %...jsem zvědavá jaké to bude tentokrát Všem maminkám přeji, ať to šílené období, které trápí většinu z nás úspěšně překonají. Mějte se krásně. sun

TO JSEM TEDA NEPOCHOPILA?!JÁ JSEM TO BRALA JAKO DOCELA FAIN NÁZORJÁ SAMA MÁM DVĚ DĚTI A JE PRAVDA,ŽE I V TÝ POSTELI JE OBČAS ČLOVĚK HLAVOU NĚKDE JINDE.

Milá slečno,troufám si tvrdit že vy ve dvaceti letech jistě nemáte ještě žádné děti,tak nevím o co vám jde.Pokud jste si všimla,sma jsem o sobě hned v úvodu psala,že jsem měla problémy úplně stejné.A ani jsem nikoho nekritizovala,pouze jsem vybídla k zamyšlení.Plno maminek vám po takovéto zamyšlení řekne,že opravdu nenosí v hlavě celý den nic jiného než starosti a obavy zda je všechno tak jak má být,což vy ale bohužel ještě nemůžete vědět,tak jděte si rýpat do příspěvků třeba v rubrice antikoncepce apod.

jestli sis prisla jen schladit zahu a vytahovat se, tak si zaloz svoje tema:Mam nejlepsiho , nesobeckyho pritele a ja jsem taky dokonala a nekritizuj holky, ketre chteji jen radu

Víte holky,já jsem zažila při prvním dítku to samé a hrozně mě to štvalo.Když chcete kvalitní a dobrý ***,je důležité se tomu poddat a nemyslet fakt na nic jinyho.Jenomže spousta maminek si vědomě či podvědomě namlouvá-a u mě to bylo stejné,že je absolutně nepřípustné aby se jejich myšlenky točily kolem něčeho jiného než kolem miminka a i když někdy o tom ani samotné neví,tak si vsugerovávají že na vlastní potěšení, které nebude s miminkem spojené nemají absolutně nárok.a tak i když máte mimčo vykoupané, nakrmené a uspané,tak pořád přemítate jestli máte doma dost plenek,kdy se zase vzbudí,jestlli má všechno co potřebuje,jestli vám doma něco nechybí......Je to většinou hlavně o tom sama sebe přesvědčit, že když od těchto některých starostí upustíte,když na chvilku zapomenete na to že vedle v pokojičku spí váš malý uzlíček,nebude to ani náhodou znamenat že jste špatná máma.Ba naopak vám každý bude závidět že zvládáte být skvělá máma i manželka.

Všem ženám pro které jejich muž namá pochopení doporučuji si ho vzít k poroduNa toho mého to tedy zabralo ,byl to 13ti hod. oříšek pro me,ale i pro doktory a manžel neměl minimálně 10týdnů na *** ani myšlenku,nebo nic neříkal JO JO poporodní poranění už byla ta tam,ale jizvička na dušičce si dávala na čas.Dnes je mimču 6měs.(prvnímu 5let)a teprve teď se to pomalu začíná vracet k normálu.O ***u v těhot.ani nemluvím to bylo taky minimálně a to při prvním těhot.ještě pár hodin před porodem byla při chuti!

Před 5 měsíci se nam narodila dcera ,už během těhotenství mě *** připadalo jako úplně cizí slovo.Chut se úplně vytratila.Doufala jsem že po porodu se to tak nějak srovná, ale bohužel chut se pořád nedostavila. Začínám z toho být zoufalá, i manžel si všiml že něco není v pořádku. Poradíte mi někdo?

Mě se taky v lednu narodilo miminko, ale první Porod byl krásnej, rychlej. Přestože jsem byla šitá, už 2 hodiny po porodu jsem normálně seděla..... Bohužel chuť na *** jsem ztratila. Stále čekám, kdy se dostaví a stále marně. Moc mě to mrzí, protože před narozením syna jsme vedli dost vydatný ***. život. Taky bych uvítala radu co s tím.....

Ahoj, čtu tento dopis a musím přiznat, že mám naprosto stejný problém!!!!! Také se mi v lednu narodilo druhé děťátko a chuť na *** ještě nepřišla. Nemám ze ***u stále nic. Také nevím co s tím. Před porodem druhého dítěte bylo vše v pořádku a nejsem si jistá, jestli je to jenom únavou. Co teď?

Bude se jmenovat: " UROB SI SÁM "

Dr. Přemek Podlaha bude uvádět nový pořad. Bude to o ***uálním nechutenství žen po porodu.
Pořad bude pouze pro muže.

Tohle znám, je to už sice dost dávno, ale pamatuji si to. Tu snahu
zapadnout do postele buď hodně brzy, aby mě nebudil nebo hodně pozdě,
aby už spal a hrůzu z toho, že se vzbudí a bude "to " chtít. Zažila
jsem si hlavně po prvním dítěti. V roce jsem musela do práce /při
prvním dítěti byla jen mateřská 5 měsíců a potom nic/, což znamenalo
ráno vstávat, takže věčně nevyspalá. Manžel se sice tvářil jako nic,
ale nedělní ráno - to se nadalo zmizet. Po nějaké době se mi podařilo,
hlavně dík práci, zase zorganizovat domov, nepřipadala jsem si jak
utržený vagón na nádraží, který neví, kam jede, dítě nevyžadovalo tolik
práce, spíš to byl takový čas na věnování se a to už bylo něco jiného.
Potom nějaká vhodná literatura /dnes je jí hodně, např. B. Small,
Nicole Jordan/ a taky touha po pohlazení a mazlení a od toho už byl jen
krok k nějakému uspořádání manželského života. Přeju ti, aby ti to
vyšlo.

Nechtěla jsem se vás všech nijak dotknout a věřím, že diskuze s ostatními se stejným problémem je podpora. A zcela určitě jste normální vy, unavené matky, než vaši nadržení chlapi! Jen mi připadalo strašně nespravedlivé, že člověk, který by vás měl milovat nebo miluje se chová tak sobecky, že ve vás vyvolá strach. Taky jej do ničeho nenutíte, co se mu zrovna nechce strašně dělat. Vždy musí mít nucení se do něčeho následnou odporu k té činnosti. Chtěla jsem vám jen ukázat, že to bez ***u jde. Chapu, že i přesto máte své muže rády, protože mají určitě i jiné vlastnosti, které obdivujete.
A děkuji za přání k příteli. Uvědomila jsem si z vašich příspěvků jaké mám štěstí, že jej mám. Brala jsem to jako za samozřejmost, že se tak zachová.

Milá anonymni ctenarko, uprimně vam vaseho pritele preju a myslim to bez jakekoli ironie. Mate velke stesti, ze jste narazila na v tomto smeru idealniho chlapa, my ostatni jsme se zamilovaly do tech trosku ci vice sobcu. I presto je vsak mame rady, jsou to treba bajecni otcove nasich seti nebo skveli na skrabani po zadech... S tim nucenim k ***u nam opravdu lezou na nervy, ale kdyz se podivame na tuhle diskuzi, zjistime, ze nejsme samy a to nas posili a povzbudi ( zjistime, ze normalni jsme my, unavene matky a ne ti vecne nadrzeni chlapi, co nam tvrdi, ze nejsme normalńi, ze jine na to maji chut porad ) Poly

Tak se tedy některé špatně vyjadřují, ale co si má čtenář představit pod tím, když ženy zde píší: "Dokonce to u nás bylo tak špatný, že jsme se málem rozvedli, protože manžel vyžadoval *** každý den, až mi to úplně zprotivil", "mám strach, abych ho nezahnala do kouta. Manžel se zatím mě snaží chápat, ale jak dlouho to ještě vydrží? Nechci ho ztratit, ale nutit se mi do toho taky nechce", apod. Z těchto vět jsou cítit obavy, že je manžel opustí, když se nebudou milovat. A ten pocit v nich vyvolal milující manžel. Takový chlap je u mě sobec. Copak je vztah jen o ***u? Měli by se radovat ze zdavého miminka. A to mi teda řekněte, že jste nebyly schopny se milovat ani jednou za měsíc či dva. Já měla na mysli taky dlouhodobější nemoc. A vydržet se to dá, mám asi jako jediná chápavého přítele. Ne každá nemoc trvá jako chřipka dva týdny.

Díky za tato slova, lépe bych to nedokázala říct lépe.
Dotyčná pravděpodobně v této situaci nebyla.

Myslim,ze zadnou s tech, kdo tu psaly, by manzel kvuli ***u - tedy spise ne***u neopustil, ale jde spis o to, ze pokud se partnerovi nedostava ***u dlouhodobe, mluvime o mesicich az letech tehotenstvi a poporodnim obdobi, tak se chova jinak, nez muz, ktery je ohleduplny, kdyz je partnerka nemocna dejme domu dva tydny. Mame sve partnery rady a taky bychom asi byly pekne protivne, kdybychom milovaly cokoladu a rok si ji nemohly dat a nebo mohly jen obliznout staniol s par drobecky Preju vsem krasny soulad v milovani. Poly

Víte co nechápu, jak tady každá tvrdíte, že máte strach, že když se s manželem nebudete milovat, že vás opustí nebo bude hledat jinde? A to jste si takového sobce vzaly za manžela?! A kdyby jste umíraly na smrtelné posteli, taky by jste se do ***u nutily? To čím trpíte je skoro jako nemoc. Však až bude ležet s horečkou 40 a klepat se zimnicí, chtějte po něm ***, ať pochopí. Tak to jsem teda šťastlivec, že mám tak skvělého a chápavého přítele.

Pořádají se různé rodinné konstalace kde Vám v kolektivu Váš problém ukáží a Vy se na sebe a partnera díváte a pak třeba pochopíte v čem děláte chybu, třeba oba dva a hlavně v čem je problém. Když budete mít zájem, tak Vám dám kontakt na konstalace vedené zkušenými rektorkami. Sám jsem jich několik absolvoval a můžu říct, že to funguje. Kdo si neumí poradit, ať je zkusí. Víc na dvierka@seznam.cz

I to samé jsme měli s manželem po mém porodu, před ním byl zvyklí na každodenní ***. Do toho roka to tak přežíval *** zas tak častý nebyl, pak už to bylo horší, občas jsem se musela přinutit a z našich vášnivých nocí byli pouze rychlovky.Jenže z manžela se stal ***uchitvec, kdykoli měl příležitost tak jsem měla jeho ruce v klíně .... a chtěl pořád. Já už byla úplně znechucená, manžela jsem nenáviděla mormálně mě odpuzoval jednou jsem i při ***u jen tak ležela znechuceně asi si toho všiml a pak už jsem to nevydržela a všechno mu vysvětlila co se se mnou děje a nechala ho dva dny déle stejně nevydržel dělat v domácnosti to samé co já bez výjímek. Holce už je osm a vše jsme překonali už teda dříve se mi vrátila chut ale opravdu záleží jen na těch dvou jak si doklážou porozumět a od té doby jsem se naučila nic v sobě nedržet a všechno at je to jakékoli tomu druhému říci a to samé očekávám od manžela.

ahoj,
já tě chápu, mám 3 leté chlapečka a po porodu a ještě určitě déle než rok jsem s tí měla velké problémy. Za prvé mě to docela bolelo, protože mě hodně šili a za druhé jsem vůbec neměla na *** ani chunebo myšlenku. Manžel to ze začátku bral sportovně, ale pak už jsem to měla předhozené každý den. Zvládala jsem plnohodnotný *** tak jednou za čtvrt roku, jinak jsem to dělala ručně. Teprve nedávno, poté co jsem přestala brát hormonální antikoncepci jsem dostala chuť a vše je ok. U nás to funguje hlavně o víkendu po obědě, když jde malý spát, večer nezvládám vůbec nic.
Držím moc palce.

Ahojky všem, tak i já mám tento problém. V lednu se nám narodilo druhé dítko a od té doby náš ***uální život stagnuje. Manžel by moc chtěl, ale já na to nemám ani pomyšlení.Nevím čím se to mohlo stát,ale opravdu mám strach, abych ho nezahnala do kouta. Manžel se zatím mě snaží chápat, ale jak dlouho to ještě vydrží?Nechci ho ztratit, ale nutit se mi do toho taky nechce.Mám strach, aby se to ve mne nebloklo ještě více.Nemáte nějakou radu?

A ještě-vydržela jsem to období a po letech tě chápu-stěžoval se mi kolega na svou a asi čekal,že ho budu litovat.Já mu řekla,ať se snaží víc pomáhat a výchova nejmenších děti něco stojí.

Tak ta nechuť je normální, to dítko vezme energii a chuť se časem vrátí. ALE pomáhej tomu.Snaž se vyjít trochu vstříc,aby zájem neprojevil jinde - i když si myslíš,že vám se to stát nemůže.

Ahoj, byla jsem na tom donedávna stejně, také máme roční holčičku.
Vyřešili jsme to tak, že se začneme mazlit, na což mám chuť skoro vždy
a je pak jenom na mě, jestli to bude pokračovat "stykem" nebo to skončí
jen orálním uspokojením. Cítím se tak mnohem uvolněněji a nemám pocit,
že jsem do toho nucena.

Byla jsem na tom podobně, asi žádný chlap nepochopí co je to lítat celý den okolo miminka, taky jsem večer byla ráda, že mám klid.Dokonce to u nás bylo tak špatný, že jsme se málem rozvedli, protože manžel vyžadoval *** každý den, až mi to úplně zprotivil.Teď po delší době, holčičce jsou 2 je to lepší, provozovali jsme ***, prostě jen na jeho uspokojení a šlo to.Teď už je to jen minulost

To je těžké radit, bohužel je fakt, že manžel *** asi potřebuje. Nevím, možná bys mu mohla vyjít nějak vstříc, dají se dělat i rychlejší varianty, třeba zaměřené jen na něj, když ty na to chuť nemáš. Možná bych měla teď říct nenuť se, *** se musí dělat s chutí,ale snažím se na to dívat i ze strany tvého manžela, ktetému asi musí být hrozně.

Mam temer rocni dite a jeste se mi nevratila chut na ***. Cely den litam kolem decka a tak kdyz vecer konecne usne, mam strasnou potrebu venovat se sama sobe, cist si, plest, koukat na TV, proste cokoli, jen ne se zase venovat nekomu jinemu - manzelovi. Zacina nam to docela komplikovat jinak pekny vztah, manzel me ale nepritahuje a *** vubec nepotrebuju. Ma smysl brat to jako povinnost a dvakrat tydne se prinutit jako treba varit? Mam pocit, ze pak z toho pekneho, co kdysi bylo nezustane vubec nic, jen dalsi otravna povinnost. Manzela mam rada, ale pres tohle se nedokazu prenest. Mate nekdo podobne problemy nebo znate reseni? Chtela bych sama zazit pekne milovani, ale proste nevim, jak na to. Dik za radu ci zkusenosti.