Pravidla šťastného vztahu

Jůůů,ten tvůj příspěvek, to je jako bych viděla přesně náš vztah s přítelem..Úplně to samé a musím říct že mi to tak plně vyhovuje

My si s přítelem do sms píšeme velmi často...až moc, řekla bych.. Taky už jsem párkrát uvažovala nad tím, že možná příliš plýtváme slovy-aby se nám to neomrzelo...Stejně je nejkrásnější, když se třeba tulíte v postýlce a on vám to pošeptá do ucha Je pravda, že "miluju tě" řekl první on...a velmi, velmi brzy...Vlastně mě tím hodně překvapil, myslím, že s tím i mohl počkat..teď ale už vím, že to tak opravdu cítí a je krásné, když to jen neříká, ale umí to i dokázat a chová se tak...To je podle mě nejdůležitější-slova jsou velmi zrádná-činy mluví za každého člověka-a za muže především

Je hezké jak jsem každý jiný...jak od každého to vyzní jinak..od koho to chceme slyšet a kdy...

Mám za sebou 6 letý vztah...vytratila se láska, společný čas, souznění, empatie....ale psal mi do poslední chvíle sms - typu - miluju tě, chci tě!

Mám nového přítele, je mi s ním skvěle, je tam láska, společný čas, hromada empatie prostě skvělé...a ikdyž to partner myslí upřímně, přeslazené sms a neustále ujišťování o jeho lásce..mě najednou vadi..

Naznačila jsem mu to a právě byl v šoku, že jako žena to nevyžaduji!

Celé je to o tom, to jak nás partner má rád tak se k nám chová, dotýká, naslouchá....a to každý pozná, upřímný zájem..něhu...LASKU

Ahoj slečno,
chci se podělit o svou zkušenost.

Mému příteli trvalo dost dlouho, než mi dokázal říct Mám tě rád. Pak to říkal často, ještě častěji... jenže už mě to nebaví! I když vím, že to myslí vážně. Snažila jsem s ním o tom mluvit, ale jeho reakce je: Chci abys to věděla/Myslím to vážně/Vždycky sis to přála/Cítím to tak.

No jo, tak to prostě chodí, každý jsme jiný.

Není důležité si to říkat,ale cítit to.Můj muž se ta krásná slovíčka naučil používat až se mnou.Doma si to neříkali,neznal to.Nemluvili ani o ***u a proto si myslím,že se také poprvé rozvedl.Byl málo otevřený,styděl se za to,projevovat city.Postupem času se to naučil.Já mu přes to ,že on těmi slůvky tak šetřil(vlastně to občas říkal jen v těch nejintimnějších chvílích)tak já mu to říkala pořád,on mi to oplácel pohlazením,ale ne a ne z něj vymámit ...Mám tě rád.... Jsme spolu už 14 let,říkáme si dnes už i s dětmi,že se máme rádi.Nakonec se to muž naučil,neříká to denně,ale vím že to tak cítí a dává to dál najevo svými zažitými způsoby ,ale k mé radosti mi už dokáže říct to co každá toužíme slyšet.Chlapy jsou v tomhle jiný,stydí se za city,připadají si tím zranitelní a zženštělí,oni nám to vlastně říkají neustále,ale ne slovy,ale gesty,pohledy a nemají nás rádi ty co o tom pořád mluví víc než ty kterým to z jakéhokoliv důvodu přes tu pusu nejde.Říkej mu to ,že ho máš ráda ,ne pořád,jako naučenou básničku,ale kdykoliv budeš mít potřebu mu to říct a uvidíš ,že se taky dočkáš.Držím ti palce.

Myslíte si, že je důležité říkat si s partnerem jak moc se máme rádi nebo: Miluju tě. a tak podobně? Jde totiž o to, že můj přítel mi tohle nikdy neřekne (jen třeba napíše SMS). Já bych o to ale hrozně moc stála, ale nevím, jestli se toho mám dožadovat. Je mi blbý si o to říkat, když mu to nejde samo. Doufám ale, že mě má rád.

Rozhodně bych mu tohle netolerovala. Kde ty tři noci je?!!! Řešením je podle mě nový začátek. Rozhodně bych jej opustila a začala si konečně užívat téměř bezstarostného života. Teda pokud se nechce podrobit psychologické léčbě. Otevři oči, má tohle budoucnost?

a není to schizofrénie?

Ahoj všichni štastni i neštastni ve vztahu.Jsem po druhé vdaná.Můj manžel když má náladu,dokáže být skvělý,ovšem když ho popadne AMOK,beze slova odejde z domu a je pryč 2,3 noci,pak se vrátí jako by nic beze slova omluvy nebo vysvětlení.K dětem i vnoučatům se chová tak,že ty už knám nechtějí jezdit.*** nestojí za nic,neumí to se mnou,možná je to i blokáda z tho jeho chování,nevím.Když je normální,tak ho miluji,při opačném chování ho nenávidím a chce se my od něj utíct.Pokud mám snahu aby sme si o všem popovídaly v klidu,začne být vzteklý.Jednou jsem se dokonce objednala u psychiatra,myslela jsem si naivně,že to spolu proberem,že poradí,ale Dr. me slušně vyhodila stím,že tam mám poslat manžela.Ovšem před ním nemám odvahu na tohle téma i promluvit.Zrovna ted prožívám období,kdy nebyl 2 noci doma,vrátil se,nemluví,trucuje,nebo jak to nazvat,no nevím jak dál.Stalo se vám někdy něco podobného,pokud ano jak jste to řešily.Poradte,prosím.Pá

Sem s přítelem skoro 2 roky ted 16 srpna máme víročí nevim jestli sem
normální nebo ne vím že ho miluju ale mam někdy pocity že by bylo
nejlepší rozejít se že už to dál nevede že je to stejný ale nevim
jestli to všechno není jen strach z toho že to ani nejde rozejit se že
to nedokážu.Ovšem s nim mluvim a i pocity mu řeknu ale když řeknu
rozchod de na něm vidět že ho to mrzí a že by ho to zranilo a taky vim
že kdybych se rozešla asi bych litovala že sem tak fajn kluka nechala a
vim že když to udělam tak neni cesta spět znam jeho rodiče a všechny
příbuzný.Myslíte že je to normální nebo mam navštívit
psychologa.poradte prosím chci sním být až do smrti ale zároven strach
že když se snim rozejdu dýl tak pocity budou stoupat že se stejně
rozejdu a on to neunese šíleně mě miluje ale co když je někde jiný ten praví ale co když taky ne asi nejsem normální a nebo mam v hlavě bynec a nevim co chci strašně prosím pomocte mi prosím.

Gethai - sežeň a přečti - Tajemství života, které by každá žena měla znát.neskutečná knížka.Všechno, co nosíme v sobě a neumíme vyjádřit - je tam.Nádherně napsané, srozumitelné-někdy až k pláči.Tolik samozřejmostí a tak málo je dokážeme realizovat.Dostala jsem se kdysi do velké krize a bylo mi pomoženo právě touhle knížkou.Náhodou byla na jednom semináři a já ji uviděla.Snažím se dívat se na všechny problémy očima té knížky a dalo by se říci, že nejsou tak velké a dají se zvládat v pohodě.Všem, který jsem ji doporučila se líbila a dlouho jsme vedly diskuse o tom, jak se mít ráda.To je nejtežší-ale dá se to zvládnout a pak máš v duši mír a klid.Mělo by to být na recept.

Já ji znám pod jménem Barbara de Angelis a četla jsem od ní asi tři knížky...musím říct, že je v tom hrozně moc pravdy a rozhodně to stojí za přečtení.

Když jsem se po ní zapídila na netu, tak mám dojem, že je totožná
se jménem Barbara Peaseová a je spoluautorkou se svým manželem knih:
Proč muži lžou a ženy pláčou a Proč muži neposlouchají a ženy neumí
číst v mapách. Pokud se ve svém odhadu nepletu, tak to je rovněž
opravdu skvělé čtení o odlišnosti mužů a žen.

No prosím, tuto autorku vůbec neznám! Děkuji za typ, hned se po ní začnu pídit.

U Plzáka si cením toho, že všechny jeho knihy jsou všem srozumitelné a mají skvělý humor. Taky se k nim neustále vracím.

Plzák je dobrý, ale nejlepší knihy o vztazích jaké jsem vůbec kdy četla jsou od spisovatelky a odbornice na problematiku v oboru mezilidských vztazích Barbara De Angelis. Napsala Tajemství lásky, Tajemství partnerství, Tajemství života. Jsou to knihy,které se dají číst pořád dokola celý život a pokaždé tam najdeta odpověˇna svojí otázku. Doporučují všem.

Pravidla nevím, ale cesta k dobrému
vztahu se dá vyčíst v knihách dr. Plzáka. Musí se" číst pomalu, pozorně
a přemítat", jak sám říká. Je to dneska stařec, ale
pořát má co říci zejména v oblasti kvalitního párového vztahu.
Patřil by do osnov na středních školách. Jeho knihy jsou velice
čtivé, vtipné a opravdu stojí za přečtení. Třeba "Klíč k výběru
partnera pro manželství" bych doporučila každé mladé dívce, než "sáhne"
po tom pravém na celý život.

Knížky jsou nadčasové a platí pro běžný manželský nebo párový život v každé době.

To znamená, že ti je teprve šestnáct, tak to se vůbec nestresuj, protože já byla v tom věku ještě nepolíbená Navíc pokud se jedná o chlapce v tvé věku, tak to ještě nemůžeš čekat nějakou vyzrálou osobnost, spíš puberťáky, co jen blbou a ještě neví, co je to pořádná láska.

Musíš to brať tak že smolu má ten kdo ťa nema. Treba viac sebavedomia a sebalásky. Ty preukazuješ česť jemu že s tebou môže byť. Ver mi potom si aj chlap uvedomí že ty si niekdo a je to pre neho česť že si sa na neho vôbec pozrela.

to se neboj,bude mi 17:)

Jsou to krásná slova a ještě hezčí představa a doufám,že se vyplní.Děkuji moc za rady:)

Možná ten chlapec nebi chlapci cítí tvou touhu po vztahu a aniž si uvědomuješ,vyvíjíš na ně trochu tlak.A ten vždycky budí protitlak.neuvědomuješ si,že dáváš najevo,že chceš s někým chodit,touhu po lásce a porozumění a tak raději utečou.Nech to času, ten správný přijde.Začni mít napořed ráda sebe a jek z tebe bude cítit pohoda a spokojenost - poperou se.Ahoj.

Já bych ti na to řekla jednu věc- tak nějak mi přijde, že každý mladý člověk si prochází tím co ty popisješ - ta nejistota ve vztazích, ty pochyby o sobě sama...to prostě k mládí patří. Teda horší by bylo, kdybys mi teď třeba napsala, že už je ti třeba čtyřicet.....

Ne ne taková nejsem,já jsem myslela,že třeba jsou se mnou někde jeden večer,třeba na diskotéce a potom se mi neozvou,jako by na všechno zapomněli....a to mě trápí,protože hledám chyby na sobě-co dělám tak špatně?Nebo nejsem hezká....a pokaždé mi je hrozně smutno,když si vzpomenu na něco hezkýho a vím,že on si na mě ani nevzpomene.

A co znamená, že tě vždycky využili? Jako že se s tebou vyspali a pak tě nechali? Možná je odradilo, žes byla snadno k mání- promiň, to samozřejmě nevím ,jen přemýšlím, kde by mohl být problém. Možná si třeba taky vybíráš pořád jen jeden typ mužů....nebo hledáš chybu jen u sebe a zbytečně se trápíš, protože chyba jen na jejich straně.

Ahoj všichni,jak se tu máte?Mám problém,pokaždé když s někým chodím,tak to skončí dřív něž to začne byt trochu vážnější vztah,nebo mě jenom využijí a odkoupnou-což se mi stalo nedávno:(chtela bych moc potkat už toho pravého....

Pokud spolu dva lidé je chodí, tak je to celkem jednoduché...prostě pokud to neklape, dá se ze vztahu bez problémů odejít. Horší je to, když se lidé neuváženě berou je proto, aby už byly vdané-ženatí a to i v případě, že vidí spoustu problémů- často si hlavně ženy říkají, že se t třeba upraví až přijdou děti, jenže to se ty problémy většino ještě zhorší. Takže já bych hlavně apelovala na správný výběr partnera- dobře ho poznat a nějakou dobu spolu žít, než se vezmou. A hlavně mezi sebou komunikovat a problémy hned řešit, ne je dusit v sobě.

Jezinka má pravdu, ono si človek tie pravidlá ani neuvedomuje ale časom sa partneri automaticky nimi začnú riadiť. A skutočne je to o tej tolerancii . My s manželom oslávime teraz, tento mesiac 44 výročie a mne sa zdá, akoby to bolo len nedávno. Len sa mi zdá, že posledné roky nejako rýchlo utekajú a je mi to ľúto.

Domnívám se ,že ano.A podle mne je nejdůležitějším pravidlem tolerance.Většina náš ženských miluje svého budoucího partnera se všemi jeho chybami ale jak si navlékne prstýnek na ruku, nebo spolu začnou žít . chce ho předělat k obrazu svému.
Dávat najevo svou lásku a nebát se denně říkat - mám tě ráda - v jakékoliv formě - asi víš o čem mluvím.
A pokud tato dvě pravidla budou dodržovat oba - je vyhráno.
Ahojky.

Existují nějaká základní pravidla na dobře fungující vztah?