Partner a počítačové hry

Můj přítel (21 let) je také závislý na PC hrách...jenže takovým způsobem že stále utrácí nové a nové hry a nám to leze do rodinného rozpočtu tak že sotva vycházíme. U PC je od rána do rána do rána (s vyjímkami kdy ho donutím jít se mnou nakoupit). K tomu máme čtyřměsíční dceru. Nejenže si nevšímá mě ale jí skoro taky ne. Když jí má hlídat řeší to tak, že si ji veme k počítači...S ničím mi nepomůže, ani ty blbé odpadky nevyhodí... A pak mi vyčítá že je doma furt nepořádek. Už nevím jak mu mám vysvětlit že to sama doma nezvládám. Když mu to řeknu jen se mi vysměje a zeptá se: a co jiného mám jako tady dělat? A aby toho nebylo málo utrácí měsíčně minimálně 2 000 za Sazku ve víře že vyhraje a bude si moct koupit nejlepší herní počítač na trhu...:(

Zkus http://www.tvorbaher.cz on si dá pokoj, budu je dělat :)

Výborná rada, že by měla jít pryč a něco podniknout s dětma a pak se třeba nenápadně zmínit... Tohle by mohlo zabrat, i když asi ne hned..a pokud ne, je ten chlap citlivý asi jako pařez

Manžel také občas hraje, jsou to takové ty strategie, střílečky.....Sedával u toho docela dlouho, hlavně když měl nějakou novou hru. Popravdě na hry už nemá čas, je pořád v práci, ale když je doma a není unavený, jde si zahrát. Docela si někdy říkám, co by dělal, kdyby nechodil do práce. Ale na druhou stranu, jemu záleží na mne i na dětech. Blbne s nima třeba i hodinu. Když navrhnu nějakou variantu k strávení dne, není proti, tak to asi není nic zlého, když si občas hodinku nebo dvě zahraje. Beru to tak, že je furt v práci a vlastně pro sebe nemá vůbec žádný volný čas a pokud je tohle pro něj relax, tak proč ne.

Kdyby ale měl hrát moc dlouho a často, určitě bych vymýšlela nějakou jinou aktivitu pro celou rodinu, abych ho odlákala. Když už ani to nezabere, tak je to asi hodně zlý.

Já nevím, no, asi bych neseděla doma a koukala na něj, ale dělala bych něco s dětma sama, ale pryč, ne doma. Pak bych si s ním večer sedla a vyprávěla mu, co jsme dělali atd...a pak bych čekala co odpoví on a nevím, ale je možné, že si potom uvědomí, jak ztrácí čas a že vy děláte něco duchaplného a on vlastně z toho dne nemá žádný zážitek. Zpočátku mu to asi bude jedno, ale časem by si to možná mohl uvědomit a třeba s tím přestane.

No myslím si,že je to v přiměřené míře,tak se tento druh zábavy dá tolerovat!

Držím pěsti ve tvém rozhodnutí, myslím, že jsi udělala všechno, dala jsi mu i o tom, že jsi nespokojená vědět, víc udělat nemůžeš, snad jen myslet více na sebe a na vaše (spíše tvoje když on nejeví zájem) dítě. Možná tě v životě potká ještě něco moc krásného, přeju ti to. Nebo jemu docvakne když bude mít na stole rozvodové papíry. Zase bude fajn Mysli taky na své zájmy.

Děkuji vám za vaše reakce. Je jisté, že z nějakého důvodu je mu opravdu líp s virtuálními kamarády ve světě, kde nic necítí a nemusí nic řešit. Rozpisy, denní řády, kolikrát v týdnu hrát a až v době volna...to už jsme zkoušeli. Nic.Přijde z práce, zapne počítač,naladí stránky těchto stříleček a pořád tam odbíhá.Cokoliv chci nebo potřebuju, musím já za ním.Už ani nepíšu, jak je mi líto, že podniknout něco se mnou nebo dětmi on nechce sám.Vyvinula se z toho u mě obrovská nevraživost k počítači a hrám.Já sama musím přiznat,že pokud já ve dne zapnu počítač a kouknu na diskuze, ztěží se ubráním nějaké odpovědi nebo nahlédnutí do mailu.Proto počítač většinou také ani nezapínám.U něj ovšem tohoto dosáhnou NEJDE. Abych se já dělala novou , neznámou a svůdnou jednoduše v denním zápřahu a psychickém smutku nemám sílu ani náladu. Myslím si, že by opravdu měl chtít ON. Ale on nechce, nepřizná, že něco není v pořádku s ním.Říká, že já doma s dítětem blbnu(já mám psychology za sebou, jsem zcela normální,starosti mi dělá pouze on)a že já si mám najít jiné centrum zájmu.
Komunikace s ním není možná-buď se urazí, nebo dokola opakuje:"Co Ti na to mám říct?!"nebo se zas tváří jakoby nic s tím, že *** vše vyřeší(omyl, jak jsme se přesvědčili už mnohokrát).Napsala jsem mu proto dopis i s těmi vzpomínkami na naší krásnou minulost a že mě to mrzí, ale že bych chtěla, aby úplně skončil s hrami, abychom se do toho reálného světa dostali znovu a spolu. A víte, co mi odpověděl? "Sorry, ale tohle nebudu číst." Jo, děvčata, život není jednoduchý. A já tuhle etapu vzdávám. Myslím, že pokud alkoholik odmítne jít na léčení, není mu pomoci a jeho rodina dál s ním žít nemůže. A toto platí i u počítačových her. Tak mi držte palce, ať se dokážeme dohodnout aspoň o děcku, které potřebuje spokojenou aspoň mámu, když ne oba. A.

Je treba si uvedomit proti cemu stojite. Mam spousty zavislych kamaradu a i ja mam sve "temne" obdobi za sebou ;] Tu povestnou zavislost, si vybudujete v ramci hodin, tydnu, mesicu - zalezi na kazdem z nas. Ve chvili, kdy hrajete pres internet s realnymi lidmi, nachazite pro sebe novou "rodinu". Tyto virtualni kamarady potkavate denne, spolehate se na ne ve hre a nekdy si s nimi i povidate nad ramec hry. Vytvorite si k nim pouto, ktere si nezada s realnym kamaradem. Nekteri chodi s realnym kamaradem do hospody, jini sdileji podobne chvile se svymi virtualnimi prateli. Naprosto stejna vec! Az tedy na ten alkohol a smrad z cigaret ;] Je treba si uvedomit, ze v tuto chvili ma vas zavisly pritel zcela jine priority a vy nejste na prednich prickach! ;[ Vsichni moji zavisli kamaradi prehodnotili svuj vztah ke hram ve chvili, kdy poznali novou znamost! Nebo-li nove a nepoznane rozptyleni. Chce to se pro nej udelat zase tou novou nepoznanou tvari, se kterou by travil cas radeji nez s kamarady hraci pri hre po netu. Nevim jak bych vam to damy priblizila - snad to srovnat s diskuznimy kluby po netu? Kazda z nas sem chodi splknout s virtualnimy kamaradkamy a jiste by se nam nelibilo, kdybysme se toho musely vzdat. Jenom nova znamost nas dovede na chvili od tohoto konicku na chvili odpoutat. Proto radim, zamestnat ho mym novym svudnym ja. Snad to neni kravina ;] Kazdopadne je to beh na dlouhou trat a drzim pesti, at si vystacite s dechem! Jestli se rozhodnete s nim prvni promluvit, doufam, ze se mu nebude zdat malicherne, ze s nim taky chcete stravit vice casu. Coz by se mohlo stat ;[ Hry [pro jine pivko s kamarady v hospode a jine...] jsou pro nej utekem od reality, ktera se mu nemusi z nejakeho duvodu pozdavat. Coz je smutne, ale ne nezvratne! Jak rikam, zacinate temer od nuly a je treba mu pripomnet proc se s vami dal dohromady v prvni rade! HODNE STESTI!!!!

Frezinko, tohle chce opravdu řešit, ne si jen povídat, že by to měl omezit.. Prostě jasně říct, že to už není normální a že s tím musí něco dělat..vyhradit si denně čas na hraní a pak ho postupně zkracovat.. Bude-li to třeba, klidně si udělat nějaký rozpis a postupovat jako u malého dítěte-protože on jím teď tak trochu je, když se utápí svůj čas v počítačových hrách a zapomíná na realitu všedního života. Ale chce to fakt řešit-radikálně, říct mu, že už to nechceš dál snášet a že je třeba si uvědomit, že jen hrami člověk živ a šťasten není...

Nemělo to dojít tak daleko. Teď bude mnohem těžší z téhle opravdu už závislosti ho dostat a jediné a nejdůležitějsí je, aby si to on uvědomil, že už je to závislost, že tam tráví přehnaně moc času. Musí to začít u něj a komunikace - nekřičte, jen se snažte najít řešení spolu. Neprve s tím, že hraní bude pomalu omezovat. Několik let trvalo než se dostal do téhle závislosti, dostat se z toho bude taky nějakou dobu trvat, ale on musí chtít!

A co když už jsme zkusili ty předchozí věci a situace je pořád stejná. Podle mě je to závislost jako každá jiná. Třeba alkoholik (vyléčený) si už nikdy nesmí dát ani panáka, přestože třeba už několik měsíců nepil vůbec nic. Kuřák - nekuřák si také nemůže říct, že vlasně nekouří, protože si dá jen jednu cigaretu denně. A on přestože už jsme měli dny vyhraněné hraní, náplň na večery ... prostě zase sklouznul ke své oblíbené činnosti znovu a znovu. Tohle není krátkodobá věc, ale děje se několik let. Těžko se dokážu tvářit, že mu vlastně "pomáhám", když on si je jist, že je zcela normální a mojí pomoc nepotřebuje. Jenže, jak jsem psala, podřídí tomu všechno, takže třeba jít někam ven s přáteli nemůžem, protože jeho kamarádi jsou pouze stříleči a k těm já opravdu nepůjdu. Co pak?

Frezinko, nesmutni! To co popisuješ, je už docela slušná závislost, to ale asi víš... Brácha hraje úplně stejně, pořád říká, že nemá čas, že lidi na něj ve hře čekají, atd... taky ztrácí kontakt s realitou..
Snažím se vymyslet, co by ještě mohlo pomoci, ale kromě jasného vyříkání z očí do očí mě asi bohužel nic nenapadá. Sedla bych si s ním a na rovinu v klidu řekla, že tě mrzí, že věnuje tolik času hrám, že respektuješ, že to je jeho koníček, ale že by tě potěšilo, kdyby věnoval víc času tobě a vašemu dítěti..zkus být milá, i když to v tobě všechno vře..vím, přesně jak se cítíš, ale někdy je třeba negativní emoce zkusit překousnout, jinak se některé věci nevyřeší.. Řekni, že by tě potěšilo, kdybyste věnovali víc času sobě, že by sis ráda zašla třeba zítra večer do kina, nebo kamkoli jinam-hlavně pryč z domu..řekni mu, že se občas cítíš kvůli těm hrám na druhé koleji a že by jsi ocenila, kdybyste na vašem vztahu zapracovali, protože přestáváš cítít, že mu na tobě záleží. Nebo to podej v jakékoliv obměně, hlavní je říct mu, že tě to mrzí, že s ním chceš být, ale nedělat scény ale snažit se v něm vyvolat pocit, že máš vlastně pravdu, že jste spolu dlouho nic nepodnikli a že by s tím měl něco udělat..Promluv si s ním ale rázně a chtěj znát, co s tím bude nadále dělat. Pokud se v jiných stránkách osvědčil jako dobrý muž, věřím, že tuhle "závislost" překonáte!!!!! Moc držím palečky a napiš, jak to dopadlo!

Děkuju za náměty na večer, ale obávám se, že právě střílečky se staly mojí obrovskou konkurencí.Je fakt, že když i v minulosti to mezi námi neklapalo,hrál celé noci,dokonce i brzy ráno jsem ho přistihla.A teď čím víc já jsem proti hrám, tím víc on kupodivu hraje.Mají na to dost vymakaný systém. Hraje více lidí odkudkoliv, jsou spojeni přes internet.Mají webové stránky,zapisují si výsledky,kdo jak hrál,kde se ukrýval voják nebo mina.Dokážou hrát celý den někde na "turnaji".Dokonce si pouští"klipy" To znamená, že si nahrajou nějakou tu střílečku a prostě k ní pustí nějakou tvrdší muziku.Je tohle normální?Během hraní je určitě docela mimo dění.Uhýbá,když na něho míří protivník,funí, křičí...Je mi to naprosto odporné.Jsem tak znechucena, že jen myšlenka na to, že bych ho lákala na lepší program se mnou,mě znechucuje ještě víc.Sice jsme měli nějaká pravidla kdy hrát a kdy ne a že třeba ne, dokud neusne dítě,to ale postupně padlo-teď místo čtení pohádky prostě pustí satelit a dítko usíná samo u televize. Také mám známého, který občas hraje závody s auty, ale stejně tak hraje cokoli jiného,hraje stolní hry,pije víno se svou manželkou...prostě je to jen jeden způsob trávení času.Já ale několik let pozoruji, že pro toho mého je to jediný a to podstatný způsob odreagování se, kontakt s přáteli atd. Co s tím?

Na konci mělo být samozřejmě "držím palce" Nějak se mi z toho horka pletou písmenka

Vždy když vidím přítele hrát, vím, že je něco špatně. Naposledy když si koupil novou hru, zjistila jsem, že končí v práci a musí si hledat novou... Takže u něj tu funguje jako způsob, jak se vybít, nemyslet na problémy a pak to za chvíli zase přejde.. Ale na druhou stranu mám bratra, který teď dlouho nemám přítelkyni a ten u her tráví celé hry... Je pravda, že hraje interaktivní hry na logické přemýšlení a ne nějaké střílečky, ale stejně... V míře menší než velké, bych to tolerovala, je to zábava, jako každá jiná..
Pokud už to hraničí se závislostí a nevnímá svět kolem sebe, prostě bych mu nedopřála čas na to, aby mohl hrát Vzala bych ho večer s dětmi na procházku, nebo na kolo, zašla bych místo vaření na dobrou večeři, zahrála si s přítelem a třeba dětmi karty / člověče nezlob se / šachy / cokoli vás napadne.. Půjčila bych výborný film - a držela bych se tentokrát jeho oblíbeného žánru...udělala bych mu masáž, pozvala do vany nebo do postýlky-to by určitě neodmítl... Prostě bych mu nedovolila cítít pocit nudy, naopak by měl poznat, že s váma zažívá spoustu zajímavých věcí a přestane hry tolik vyhledávat...
My se s přítelem někdy vyblbnem na celý večer, když třeba hrajem kostky nebo Carcassoneo to, kdo umyje nádobí / uvaří oběd / vybere výlet / nebo udělá druhému masáž
Tak přeju palce-věřím, že jste pro počítač velmi silná konkurence

Ahoj, chtěla jsem se zeptat ostatních, co si myslí o mužích a hlavně o partnerech, kteří mají za koníček hraní počítačových her.Sice nic neprohraje, nesedí v hospodě a nepije, je ale duchem nepřítomný. Zabírá mu to tolik času, že na partnerku, děti i všechno ostatní mu už nezbývá ani čas, ani nálada. V jiných párech to tak prý chodí. Já ale nevím. Jsem z toho dost zklamaná a cítím se velmi na odstavné koleji. Nezmůžu ale vůbec nic. Napište, jestli s tímto druhem zábavy máte zkušenost.