Partner versus jeho rodiče

Ahoj.
Nemám sice takové hrozné příběhy v souvislosti s tchýní, ale také jsem si prožila svoje a částečně občas ještě prožívám.

Když jsme se poznali s přítelem, nynějším manželem, byl pryč z domova a se svou matkou nemluvil. Měli spolu špatné vztahy a manžel od 17 let pracoval a v 18 se úplně osamostatnil, pracoval a bydlel na ubytovnách.

Naším vztahem se usmířili. Chtěla jsem je poznat a už to bylo několik let, co byl manžel z domu, a tak jsme k nim zajeli.
Všechno bylo jako by se nic nestalo. Ke mně byli milí a předháněli se s historkami. ( tchán a tchýně).

Všechno se zdálo v pohodě, ale jak jsme jednoho dne přišli se svatbou, tak to začalo. Prý je celej táta a že s ním budu mít těžký život a že jsme mladí, ať počkáme a že nemáme peníze, byt, no klasika.
Měla bych říct, že manžela pravý otec vyrostl v dětském domově a poznamenalo to jeho život...kradl apod..opustil ženu se dvěma dětmi, jako manžela a jeho sestru....Byl prý sobec a grázl a můj manžel byl údajně po něm. Né, teda že by kradl, ale byl živé dítě a často vymýšlel nepravosti, jako že třeba jezdil v 16autem atd...
Postupem času jsem zjistila, že to není pravda. Na tom, co kdy muž udělal jako pubescent, měla veliký podíl přímo jeho maminka, moje tchýně....Sama byla nevyrovnaná a její výchova byla dosti podivná. Naštěstí byl manžel minimálně ovlivněn geneticky ze strany otce. Když poznal mne, začal být prý úplně jiný, spolehlivý, začal projevovat city atd....Ona ho nepoznávala, ale já ho takového znala. Když jsem ho hladila, rozplakal se. Prostě potřeboval lásku, důvěru, pochopení, někoho, kdo mu bude naslouchat....... Nenáviděla jsem tchýni za to, co mi navykládala a nechápala jsem, jak může matka mluvit takhle o svém synovi. To byl začátek.

Později, když už byly i děti, neustále mi vysvětlovala, jak mám to a to dělat, hrozně mě to štvalo. Neuměla jsem moc dobře vařit a to bylo něco pro ni. No, určitě si to umíte představit. Naštěstí jsme spolu nebydlely.
Jednou o mně někde něco řekla a já byla vzteky bez sebe. Prostě jsem se rozkřičela a říkám manželovi, ať teda tohle kouká vyřešit. Jel za ní a nevím co si řekli, ale prý mě bránil a řekl jí, že jsem jeho žena a nebude o mně nic povídat. Ona zapírala, ale my víme, jak to bylo. Od té doby si ale dává pozor na pusu. Není nad to, když se vás manžel zastane. Postupem času si prostě na mne zvykla a už tak neprudí. Chtěla nějakou holku z vesnice a já byla z města...Ale myslím, že dnes už mě má i ráda. Popovídáme si, zasmějeme, je to už opravdu ok, ale říkám, bydlet bych s ní teda nechtěla.

Ještě bych chtěla říct, že manžel ji ctí jako matku i přes to, že mu vlastně dělala ze života peklo a její vinou musel dospět dřív, než bylo třeba. Moc se milujeme, vážíme si sami sebe, nikdy bych nechtěla jinýho chlapa. Je výbornej táta a vůbec nemá špatnou povahu, jak o něm matka říkala....

Čtu vaše příběhy o vašich soužitích s tchýněmi a nedá mi to, abych se s vámi nepodělila o své zkušenosti.Ani manžel, ani tchýně již nežijí, tak mohu jen vzpomínat a hodnotit. Po naší svatbě jsme bydleli spolu s tchýni (tchán již nežil) v rod. domku, kde jsme měli pouze samostatné ložnice, jinak bylo vše společné. Od počátku jsme se s manželem (byl jedináček, kterého měla tchýně ve 42 letech, takže byla na něj hodně vázana) dohodli, že si budeme dělat vše sami.
Tchýni jsme navrhli, že budeme vařit i pro ni, ale odmítla, tak jsme si vařily každá své. Téměř 7 let jsme vařily v jedné kuchyni na jednom sporáku. Až když se nám podařilo si něco našetřit ( a nahrála nám i situace, kdy bylo potřeba opravit střechu) , tak jsme se rozhodli, že si přistavíme patro ( RD byl ještě za tchánova života přepsán na manžela. a tchýně tam měla napsán doživotní pobyt). Tady nám tchýně začala vyčítat, že se s ní neporadíme a nevyžádáme si k přestavbě její svolení. V tom se mi manžel zalíbil, že i když si své matky vážil, tak stál při mě už od začátku našeho manželství své mamince jasně řekl, že ji má stále rád, váží si jí, ale že si budeme dělat dle svého. Po dokončení přestavby jsme se nastěhovali nahoru, tchýně zůstala dole. Pokud tchýně nechtěla manžela ztratit, tak nás musela začít brát. Po manželové smrti jsme s dcerou zůstala s ní samy a jelikož již potřebovala stálý dozor, musely jsme jí umístit do domova důchodců, kam jsme za ní až do její smrti ( v 94 létech)pravidelně dojížděly. Svým příběhem jen chci říci, že hlavně záleží na tom, jak se hlavně domluví syn s matkou.
Zítra to bude 5 let, co tchýně zemřela, tak jdeme s dcerou jí na hrob položit kytičku a zapálit svíčku.

Ahojky vsem ,Ja o tchyni nemuzu rict nic,protoze jsem nikdy zadnou vlastne nemela.Matka meho byvaleho manzela me asi po 2mesicich chozeni zavrhla,ani na svatbe nam nebyla,nikdy neprekousla,ze jsem ji vzala syna a nase dcery za cely zivot nevidela.
Matka meho dalsiho pritele ho mela omotaneho kolem prstu,byl trebau me na kafi,ona zavolala a on se zvedl a jel za ni.Kdyz pak v 7mes.tehotenstvi mi oznamil,ze jde od toho,tak ho v tom podporovala,kdyz jsem po nem chtela penize na maleho,rekla mi,ze on prece nema atd.A matka meho soucasneho pritele,kdyz prijdu s nim k ni na caj,tak pri prvnich 2navstevach se mi ani nepodivala do oci,po roce tak pokrocila,ze me i pozdravi a podiva se na me,ale napred,nez jsem se nastehovala,si samozrejme vsechno o me zjistila.nastesti je pritel pri me,dokaze ji usmernit,je mu jedno,co si matka mysli.jdeme tam tak jednou za 2mesice,ze slusnosti(on za ni samozrejme jezdi casteji-bydli 4km on nas).
Ale zase je to urcite lepsi,nez mit nejakou jezibabu denne na blizku.Neumim si predstavit ,mit treba dvojdomek s tchyni.Pro par je urcite lepsi,kdyz je sam.I ty sebelepsi vztahy se muzou tim pokazit.
Vsem tady preju pevne nervy v souziti s tema "babama".Jana

No,tak já se asi přidám..Mám taky hroznou tchýni...S přítelem jsme spolu 3 roky a ona prvního rok a půl nemohla překousnout abych u nich spala - přestože jsme byli každý z jiného města a viděli jsme se jen o víkendech...Několikrát jsem přes stěnu slyšela,jak na přítele řve,že si tam nebude tahat nějaké *** a že z toho nechce mít nějaký bordel,že nechce vyvěšovat ven červené lampy apod...Přitom jsem to byla pořád já a ona nikdy nechtěla...Pak mě teda skoro po 2 letech vzala na milost a už to bylo ok...My se spřítelem odstěhovali do Prahy a žijeme si svůj život..Ale ona začala zase..Není schopná si normálně vydělat - dělá pojistovací poradkyni,ale vůbec jí to nejde,neumí to, takže si nadělala spíše dluhy..pořád nějaké problémy..Včera příteli zavolala,že jí zavolali z nějaké firmy,že tam má zaplatit 20 000,ale ona určitě!!! tu smlouvu vypovedela..ale žádnou u sebe nenašla..takže nejenže má na mojeho přítele půjčku 30 000,protože na ni by jí to už nedali..ale ted ještě bude muset platit tohle..přítele neustále vydírá,jestli by jí nemohl "půjčit",ale nemyslím si,že je to půjčování...ona podle mě nikdy nic nevrací...+jí přítel vzal na sebe splátky no notebook,které sám platí...a ještě byla tak drzá,že mu zavolala,jestli by jí nepůjčil 6000 na dovolenou...tak jako on většinu peněz vrazí do ní a ona si jenom užívá za to,jak si doma válí šunky...hrozná ježibaba...

Jak tak koukám, máte to všechny moc podobne Já mám problém z podobného soudku, ale zatím ještě trochu jiný...Maminka mého přítele mě viděla jen jednou a i tak už mě předem nemá ráda. Ačkoliv jsem "bezproblémová", studuju na vš, mám spořádanou rodinu a já už nevím na čem dalším by jí mohlo záležet, přesto o mě asi nemluví moc pěkně. I když si přítel nenechá nic rozmlouvat, mám strach, aby se to jednou nezměnilo. Můžu si pak namítnout, že potom asi nebyl pro mě ten pravý atd., ale je to naprosto zbytečná komplikace, navíc když od sebe bydlíme dál

Ahoj,nevím, jestli je to všude stejné, třeba moje švagrová tvrdí, že s mojí mámou-svojí tchýní vychází dobře.Asi je to tím, že jí vidí max.2x do měsíce a to jen, když spolu pijí kafe a kouří.Moje tchýně se ale velmi podobá těm Vašim.Moje byla učiněný anděl, starala se, abych měla dost jídla a pití, když jsem přišla navštívit tehdy ještě mého kluka,starala se, abychom měli povlečené postele, když jsme u nich náhodou přespali...jenže jakmile zjistila, že jsem těhotná, začala se starat i o to, jak probíhala vyšetření u doktora, v čem se budu vdávat, jakou budu mít kytici,do čeho obléknu miminko po narození,pak jestli už na mě náhodou nepřicházejí bolesti...(volala třeba několikrát denně!víte, jak jsem byla vystresovaná jen z té její péče?!)No akdyž se miminko narodilo, chodila bez ohlášení na kontroly-co jíme, jak jíme, jestli její syn večeřel, pro jistotu nosila kastrůlek, který mu pohotově vysypala na talíř, přestože já už uvařeno měla atd. atd.Jak píšete, svojí matce řeknu, že se mi tohle nelíbí a dost.Před tchýní jsem se ostýchala, nakonec nepomáhalo naznačování, vymlouvání, razantnější odmítání.Když jsem pak už opravdu bouchla a rázně jí řekla, jak mě to všechno šve, sehrála ubrečenou komedii, že ona to myslela dobře a že už se bude snažit...A do dvou měsíců to udělala znovu. Manžel se do toho míchat nechtěl, prý ať si to vyřešíme samy a jestli já prý nejsem paranoidní, jeho maminka mi přeci chtěla jen pomocByla jsem zoufalá a navštívila psychologa a byla jsem velmi překvapená, když mi řekli, že já jsem ta normální, naopak tchýně je citová vyděračka a má si dát pauzu a respektovat mojí domácnost a jediný, kdo to s ní má vyřídit je právě její syn. Takže se nedejte, nebojujte s ďáblem v těle Vaší tchýně, když na něj stejně nikdy nebudete mít a předhoďte ho své drahé polovičce. Opravdu až on jí dokázal zarazit. To víte, naše vztahy nejsou nijak růžové, já jí nevěřím, ale aspoň její zásahy do našeho soukromí jsou poněkud na uzdě. A.

Já jsem taky a stále bydlím u thýně(no budoucí)Když jsem odešla z
domova tak mě přítel požádal abych šla k nim ,že mi tam bude líp.V tu
dobu jsem měla s ní vztah velice dobrý.Byla jsem ráda starola se o
mě.Ale taky mě brutálně pomlouvala.Jelikož jsem omlácanější tak jí
vadilo ,že její syn takovou mít nemusí.Jednou jsem přišla dřív z práce
a slyšela jsem o sobě takový moc pěkný věci.Brečela jsemPřítel byl v tu
dobu pryč.DOcela mě fascinovalo,že pomlouvá i svou dceru na nějaký
párty.Neu vědomila jsi ani ,že se to natáčí.Tak asi víte jaký to mělo
dohru.Jen chci říct ona viděla lidi jen štíhlý. a bohatý.Odstěhovali
jsem se nakonec,ale každý týden volá jak se máme.Dárky ona vidí v
hodnotě minimum kolem tisícovky.Takže nenáročná
Take
jak tu píšešte s tima plánoma.Uděláte si je a ona se nasere že měla
jiný.Pracuju v praze a domu jezdím jen jednou za měsíc a náštěvu u nic
necháváme jen na 2-3 hodky.Drže te se

Barčo, máš pravdu. Je to přesně o tom, že když mě štvou naši, tak jim to řeknu. Když mě štve tchyně musím držet hubu.
Všichni rodiče mají tendenci radit mladým, jenomže ty své mohu poslat do háje, že si to udělám podle svého. Naši už mě znají a vědí, že pokud je nepožádám, o rady nestojím. To je prostě obecně problém tchyní. Mají pocit, že musejí snachám radit a snachy se bojí odporovat a tak se užírají vztekem. U té mojí je to ještě umocněné tím, že v manželově rodině se prostě mamince neodporuje a tak nikdo ještě nevyzkoušel poslat jí s její péčí do háje. Tudíž se všichno bojí, co by se mohlo stát a jak by se z toho maminka sesypala.

Tak jak koukám, tak je to všude stejný Já bydlím s tchýní 10-tý měsíc a už mám nervy na prasknutí. A to jsme si vždycky rozuměly!!! Nikdy neměla holčičku a tak si to mnou chtěla vynahradit. Teď ale, když tam bydlíme a já nědělám to,co po mě chce nebo co ode mě ONA očekává, tak je to na prášky, ale mě furt nebaví dělat jen to, co řekne ona. Něco si naplánuji, ale je to jinak, protože se bude dělat to, co řekne ona. Nikdy neodporuji, tak právě proto už se to asi nedá vydržet. Doufám, že do konce listopadu už budeme ve svém. Vstanu si, až se vyspím, uvařím si, co budu chtít já apod. Vím, že to je tou společnou domácností... ani doma s našima by to neklapalo, ale tam si můžu alespoň otevřít pusu nebo se nějak domluvit na pravidlech, ale tam můžu jen skákat, jak se píská. Poznala jsem, jak je tchýně falešná, jak se umí ona přetvařovat a pomlouvat všechny ostatní, tak to nikdo jiný neumí. Tomu věřte, to mi tam vadí nejvíc. Je mi jedno, jestli sousedká má vyžehlený nebo uvařenou večeři, to je její věc a mě dotoho nic není. Snad nebude tak chodit kontrolovat i mě - stavíme hned vedle. Teď mě jen uspokojuje, že už mám větší část měsíců za sebou a vlastní domácnost se blíží čím dál víc... radši se omezím a budu 17 let splácet hypotéku, než žít dalších 30 let tam.A věřím, že to prospěje i jí, ne jenom mě Takže všichni vzhůru do toho, pokud to jde.

Také ze srdce "miluji" svou tchyni. Má totiž nějaký psychický problém a pořád se se mnou srovnává. Vše co udělám hodnotí. Buď mě pochválí a nebo totálně rozcupuje, jak ona to dělá jinak. Není to o tom, aby mě shodila. Ona chce předemnou obchájit svůj život, jako bych jí napadala. Navíc společné akce musejí být podle jejího a pokud ne tak je nepříjemná. Třeba když si dovolím na grilování přinést svou naloženou zeleninu (proboha vždyť jsme ti říkala, že budu nakládat kuřecí, kdo si myslíš, že to bude jíst.). A co na ní mám ze všeho nejraději je věčné naříkání, jaký je strašný chudák, jak je nemocná, jak má těžký život. Zažíváme s manželem hodně těžké psychicky náročné období a ty její věčné nářky (když z našeho pohledu si žije v pohodě) jsou vysilující.

Pokud manžel nemá tu sílu to řešit (a měl by to řešit!), budeš muset ji v sobě nalézt Ty. Vrámci zachování svého duševního zdraví a potažmo i pak té malé. Dítě je jako houba, natahuje do sebe vše dobré i zlé, co se kolem něho děje.

Pokud spolu bydlíte, tak za každou cenu se odstěhovat. A nestýkat se.
Postavit to manželovi tak:
Neumíš se postarat Ty, zařídím se podle toho. Ať se rozhodne. Ty nebo oni. Myslím, že jste to skoušeli spolu (s jeho rodinou) dost dlouho na to, aby bylo jasné, že to prostě klapat nebude. Takže jsi jediná, kdo to může řešit. Pryč od nich.Fyzicky i duševně. jediné řešení. A manžel se bude muset rozhodnout, co chce, třeba ho to donutí jednat.

Ahoj všem, tak si to tady pročítám, jaké máte trable s tchýní, či budoucí tchýní a je mi z toho dost smutno (to je slabé slovo). Řeším úplně stejný problém už 6 let a stále nevím jak z toho ven. Není to totiž jen o tchýni ale také o mé švagrové.Jablko nepadlo daleko od stromu. Když jsme se s manželem před 3 lety vzali, jeho maminka mu na to řekla..."do poslední chvíle jsem věřila a doufala, že se rozejdete a ne že se ještě vezmete"...Kdybych jen tušila, co za těch 6 let budu muset s rodinou mého manžela protrpět, věřte mi, že bych do tohoto manželství nikdy nešla. Ale máme 2,5 letou dcerku a nedá se jen tak odejít. Můj muž nestojí na jejich straně ale bohužel ani na mé ne a stále si myslí, že se to "nějak" mezi náma zpraví...nemožná věc. Jsem už v situaci, kdy ty lidi nenávidím. Nechci se s nima stýkat a cokoliv mít s nima společného...bohužel se nám stále snaží rozbít manželství, neustále mně mému manželovi pomlouvají, obviňují, že ho chci obrat o peníze a další a další pikantnosti, které do něj pořád hustí...Samozřejmě že to vede u nás k neustálým hádkám a vážně nevím jak z toho ven. Manžel zastává názor, že ho neprávem do tohoto zatahujeme a že si to máme vyříkat mezi sebou. I tuto variantu jsem tchyni i švagrové navrhla ale nepřijaly ji. Pořád si ale myslím, že by to měl být právě můj manžel, který by si s nima měl sjednat pořádek. Říct tohle je moje žena, moje rodina a vy ji budete respektovat. Jinak to nikdy neskončí...Je to jak začarovaný kruh z kterého není cesta ven...Máte prosím někdo radu nebo podobnou zkušenost? 6 let už je dlouhá doba a mně už docházejí síly....děkuji za cokoliv. M.

Jasně, kdo hledá, najde ....tchýně, to je holt věčné téma. Včera byla "dobrý " tchýně na Nově v těch povídkách To nevymyslíš.

Tak tady to máte, viděla jsem jak zoufale hledáte Tady si můžete psát o těch hodných i zlých, i když zatím je to spíše ten záporný vztah.

Ahoj, problémy s rodinou (s tchýní) svého partnera mám také. Bydleli jsme všichni společně. Ze začátku bylo vše prima-pomáhala jsem jak se dalo a ani jsem nepozorovala žádnou nenávist z druhé strany. Jednou ovšem začala tchýně nadávat (pochopitelně na mě)-výrazy si raději ponechám pro sebe-nejsou uveřejnitelné. Každopádně jsme to vyřešili po svém. Daný okamžik jsem překousla bez odvetných akcí, ale začali jsme hledat jiné bydlení. Po 2 měsících jsme se odstěhovali-ten impuls dal můj manžel (před rokem jsme se vzali) a já jsem mu za to moc vděčná. Ukázal se jako opravdový chlap. Dodnes se s tchýní nebavím a nevyhledávám to. Ikdyž mě to moc mrzí, měla jsem jí opravdu ráda. Svou situaci vyřešís jen otevřeným rozhovorem se svým partnerem. Zeptej se ho v klidu na jeho názor. Nemusíš souhlasit se vším co řekne, ale hlavně se nerozčiluj a nepomlouvej před ním jeho rodiče (ať jsou jakýkoliv) nakonec by se to proti Tobě obrátilo, to mi věř!!! Vždyť myslet si můžeš co chceš, ale až budeš říkat svůj názor a postoj, tak vol velice opatrně svá slova (i sprostý výraz má slušnou alternativu)- pokud je tvůj přítel rozumný, pozná že situace je neudržitelná a věřím, že při rozhovoru nejdete společné řešení, které se bude vám oběma zamlouvat. Držím Ti moc a moc palečky a drž se !!!

Jenže to ona nechce aby sme si žily vl. život ona si myslí že je nejchytřejší a mi malý děti co se musí vodit zA ručičku.Já sem si řekla že pokud nám to s klukem vydrží tak jí to vše vrátim doufám že to spolu vydržíme já sem příteli řekla že sní nesouhlasím aby sme se viděli 1 do tejdne vždyt když se milujem a máme povinosti hotové tak je to naše věc a ona na to řekla co já s tim chci udělat jako že vona má moc a já sem takhle malinká.Přítel řek že to skusí ještě vyřešit v klidu a pak holt už to jinak nepude než silou.Jen aby toho slova dostál chápu ho že to má těžký že má nás rád obě ale musí vědět co je pro něj důležitý říká že já tak to musí ukázat.Sem zvědavá jak se to vyvrbí ale nechci od ní už nic ani dárek nebo sladkost k mikuláši a nikdy je nechci vidět je zlá a její manžel její poskok co si nechá vše namluvit.Kluk si musí věřit nevíš jak to mam udělat?Vždyt on je má v šachu ne oni jeho když si řekne svou myslím že se to vyřeší protože oni ho přece nechtějí stratit je to jejich jediný syn.Já sem se k nim chovala vždy slušně pomáhala jí i když byla nemocná a ona se takhle ke mě zachovala že mě pomluvila mám na ní strašnou zlost je to zlá ješitná ježibaba a nikdy dokud se mi neomluví s ní nebudu vycházet-boží mlýny melou pomalu ale jistě.Kdyby se mi omluvila pak bych pomalu velmi pomalu k ní začala něco chovat.Díky moc za tvoje rady.

Rozhodně nezatěžuješ svými starostmi. Každý má nějaká a je potřeba se o ně podělit.
To co zažíváš je strašné, protože nechápu o co jí jde. Ale víš, ono to tak často je, maminky jsou zatížené na své chlapečky, ještě horší je to u jedináčka. Ony si ho nechtějí nechat ukrást, ještě navíc, když si myslí, že "jsi k ničemu", což určitě nejsi, tak se o svého synáčka bojí, protože "jen ony mu dokáží dát to co potřebuje".
Jste ještě dost mladí na to, aby jste si mohli dovolit tu situaci, že přítel odejde z domu, určitě jsou i takoví, ale myslím, že tohle není váš případ. A dopadne to tak, že přítel bude nucen zůstat doma, ono mu taky nic jiného nezbyde. Ale pořád nechápu, přece, když má on volno a ty také a jste domluveni na schůzce, tak nechápu co vám v tom brání?!? To ho jeho maminka drží zavřeného v pokoji?
Nechápu proč "tchýně" touží po tom, aby si její syn našel jinou dívku, opravdu zkus zapátrat po tom proč tě nemá ráda! Ono stejně tyto hádky nic nevyřeší, je nutné si o tom promluvit osobně, protože jinak bude výsledkem to o co se oni snaží, rozeštvou vás proti sobě, tobě se nebude líbit, že se jim neumí postavit, ale když jej vyhazují z domu, tak on nemá moc navybranou.
Podle mě je to tak, že už máte svůj život, který by oni také měli respektovat, protože máte vztah. Ale stejně nejdůležitější jsou dobré rodinné vztahy, jinak se vám nikdy nebude žít spolu hezky, ač by sis to moc přála.

Mně je 18 a přítely skoro 20.Ted to vipadá tak že ona -tchýně(ještě nejsme manželé jen spolu chodíme přes 2 roky)navedla přítelova otce-on se nechá od ní dirigovat ona má hlavní slovo a tak to musí být ale i já si chci prosaditsvou a to ona nemůže překousnout.Takže ho navedla a ten šel a říkal příteli že sem k ničemu že si má najít někoho jinýho a že bud budu i já poslouchat je nebo že mě má nechat bud já nebo oni.Přítel řek že mě nikdy nenechá a že jinou nechce a oni mu řekli že se budem výdat jednou tejdně na to přítel řek že stim nesouhlasí tak mu řekl že pude z domu.Má se rozhodnout a já taky.Tak sem jim vskázala(stalo se to dnes) a řekla příteli že to klidně řeknu osobně že je poslouchat nebudu.Doufám že nezatěžuji svými starostmi každý jich má nad hlavu ale je člověku lépe když si popovídá a někdo mu poradí.Moc děkuju vážím si toho.

Tak pokud tě i on tak strašně miluje, tak ať o tebe bojuje před svou maminkou. Stejně je takový vztah neštěstí, není nad to, když jsou v rodině kladné vztahy, natož zlost na tchýni nebo zlost tchýně na syna, popřípadě jeho přítelkyni. A toto situace nejspíš přetrvá, dokud se na něčem nedomluvíte. Mrzí mě, že musíš něco takového zažívat. Možná psycholog poradí, ale to je běh na dlouhou trať a mám pocit, že ty už to takhle dlouho nevydržíš. Hlavně mu v rozhodování udělat zásadní věc musíš pomoci, nasměrovat ho jak by sis to představovala, ale mluvit přímo, žádné náznaky, nebo tak by to bylo dobré atd., musí to být tak, aby jsi pak podle toho mohla žít. A pokud jak píšeš, by pak zůstal se svou mamkou, tak věř, že s takovým chlapem tě nečeká žádná radost. Teda snad už dospěl ne? Kolik vám vlastně je?
Nebo je dobré zjistit jestli nemá tchýně vůči tobě nějaký předsudek, věc, pro kterou tě třeba nemá ráda.

Já vím každý říká že tohle není dobré a že by se měl v takových situací rozejít ale strašně se milujeme a rozchod by byli muka ale vím že takhle se žít nedá.Možná by mu mohl nějakej psycholog pomoc doufám že jo.Chtěla sem skusit že se s nim rozejdu a jestli to v něm třeba povolí a kvůli mě řekne ne a dost už je to moc ale nadruhou str. mam strach že nebude mě chtít získat spět a zůstane se svou mamkou.Tolik moc ho miluji ale vim že žít by se takhle nedalo.Už to trochu skouší prosadit si svou ale nakonec vždycky se nějak zabrzdí u větších věci jako např.že se nemužeme vidět nebo jet já s nima.Za každou radu moc děkuju ste moc hodní.Jeho mamka mu dává opiččí lasku.

Nechápu proč to řešíš ty. To on to musí jednou provždy vyřešit se svou maminkou. Ty s tím nic neuděláš. A pokud on o tomto problému ví a nic s ním nedělá, tak se trápíš zbytečně, nedávej podmínky, prostě se seber a odejdi od něj, že už to takhle dál nejde, že teď je načase, abyste vedli svůj život a ne život jeho maminky. A mnohdy taková bouře ve vztahu vyřeší spoustu problémů a někdy vztah i posílí. A váš problém neskončí, dokud se jej nebude snažit přítel vyřešit. A pokud je opravdu takový, tak hledej jiného, tohle bys měla celý život, nejdříve co řekne maminka a pak až co si myslí on.

Jediná rada. Bolestivá,ale jediná možná. Holka, utíkej! Utíkej od něho, nebo budeš šťastná. Můžeš dát příteli najevo, že dokud se neosamostatní, není pro Tebe dost "chlap". Opravdu, je mi líto, jiné řešení není. Je to neštěstí - je "nemocný", ale neví o tom. Maminka si z něj udělala otroka. To je nejhorší věc, kterou se matka na svém dítěti může provinit.

Moc Vás žádám o radu.Mam přítele a moc ho miluji on mě taky ale je tady problém jeho matka nechce abych někam s nima jezdila, nedovolí příteli aby u mě spal a když se vidíme často říká mu že by měl být taky s ní a že se nemusíme tolik vidět.On ví že by jí měl něco na to říci ale má v sobě nějakou blokádu a nedokáže to (bojí se jich a má z nich úctu).Prosím poradte mi co mam dělat aby to překonal a jestli to de překonat.Sme spolu přes 2 roky.A hádáme se pořád kvůli tomu.Už nevim co dělat sem s toho hotová.Rozejít se nechci ale žít takhle taky ne.Žije takhle už od malička-v komandování.

Páni tak takové vztahy Vám vůbec nezávidím,jsem šťastná,že i když s partnerem zatím nejsme svoji s rodičema vycházíme úplně skvěle =)

Bohužel i já mám takovou čarodějnici....ale říkám si jednu věc...když je tam zlá, trestá se tím je ona sama, až bude stará a nemohoucí, nikdo ji nepomůže, protože lidi kolem sebe tolik trápila a to bude mít za trest.

Taky tak, syn jedináček, ona sama. Chudinka.Já pro něj nebyla dost dobrá. Spřádala intriky.Pomlouvala mě. Nedokázala mi zapomenout že si mě vzal v době kdy se rozváděla. Koupili jsme polovinu domu od manželova otce (šíleně se zadlužili)a vybudovali podkrovní byt. Teď to vyvrcholilo tím, že už i manžel uznal že se tak žít nedá, prodáváme to a budeme stavět.Je to prostě stará,sobecká,zlá baba. Štve proti nám ostatní a dělá ze sebe chudinku. Kdo chce kam, pomozme mu tam.Nakonec zůstane sama.A vůbec ji nelituji,připravila mě o hodně iluzí a způsobila hodně konfliktů mezi námi.

Muj tchán a tchýně jsou nejodpornější lidi které jsem kdy potkala myslím,že tchyně má nějaký problém žárlí na mě a mojí dceru,že máme spolu pěkný vztah už mi to několikrát dala pocítit.Nevím jestli je to závist nebo zášť.

Dnes jsem vás objevila a příště se přidám, mám také letité zážitky a hlavně příšerného tchána.

Já budu stručná jeho rodiče opravdu nemusím jestli se někdy budu rozvádět tak lví podíl na tom mají jedině oni.

My taky bydlíme ve společném domě s rodiči mého muže.Když jsme se před 15-ti lety brali, tak jsme se rozhodli využít volný byt po podnájemnici.Manželovi se tenkrát moc nechtělo, ale dal na mě.Dnes vím, že bych to znovu neudělala.Tchýni mám moc hodnou a chtěla bych jednou být taková, jako je ona.Vždy, když jsme potřebovali pomoc, nebo pohlídat, tak pomohla a dělá to dodnes.Možná si říkáte, proč si stěžuju.U nás je problém s tchánem.Manžela stále uráží, že je k ničemu, nic neudělá dost dobře.Takhle se chová i ke mně.Dřív jsem pěstovala něco na zahrádce, ale on mi vždy oznámil, co jsem zase udělala blbě.Byla jsem z domova naučená se postavit k práci a troufám si říct, že jsem toho za svůj krátký život udělala kolem domu víc než on.Ale teď už na zahrádku ani nechodím a raději i v létě sedím zavřená doma, abych s ním nemusela dýchat stejný vzduch.Protože když se potkáme, tak on mě pokaždé něčím naštve a zkazí mi den.Dnes už dělá to, že se takhle chová i k dětem.Dopadne tak, že ho nebude mít nikdo rád.Jak mám učit děti lásce a úctě k člověku, který je tak zlý a sobecký?K člověku, který nemá rád vlastního syna a naše děti jsou dost velké, aby si toho všimly samy.