partner vs tchán/tchýně

Ahoj,
tak teda nezávidím Ti situaci u Vás doma. Moje teta nesměla 10 let vidět svoje rodiče, protože se nepohodli s jejím mužem. Kvůli prkotinám.
Byla jsem dítě, nechápala jsem to.
Dnes vím, že bych neposlechla, ona v zájmu klidu v rodině ano.

Pokud by se mému otci nelíbil zeť, tak by mlčel. Návštěvy by přetrpěl u TV, nebo proležel. Od svého muže bych minimálně očekávala stejnou reakci. Přece jen jsou to Tvoji rodiče a měl by to uznávat i Tvůj muž. Jak by se cítil on, kdybys stejně vystupovala proti jeho rodičům?


Doma to máme opačně - my s tchyní bydlíme (naštěstí ne u ní, ale ona u nás). Musím zaťukat - manžel stojí při mně.
Už jsem si zvykla, že čas od času se pokouší zasahovat do chodu rodiny, remcá do všeho možného i nemožného. Ozvu se, ona se urazí, den nemluví, pak vše vyšumí - a je zase na čas klid.
Takže mám relativně pohodový soužití s tchyní.
Ale na Tebe toho musí být docela dost. Když se hádají nejmilovanější osoby na světě, tak je to velmi bolestné. Držím pěsti pro štěstí.

Ahoj, jsem ráda ,že jsi se ozvala.Vím dobře,že v tomhle problému nejsem sama,ale štve mě to.Být na mě ,tak bych do toho taky děti netahala,ale manžel to vidí asi jinak.Nemám už sílu se kvůli tomu s ním hádat a pak se několik dní nebavit.Zas chodit za našima za jeho zádama,mi přijde taky zbytečný důvod k hádce,ale jak je vidět,tak on asi neustoupí.myslím si, že 1,5roku je už dost času nato,aby se něco pohnulo,ale ono nic,jen je to horší a horší.,ale zas na druhou stranu mi nezbývá nic jinýho,než to nechat dál plynout,protože snaha z mé strany byla,ale nepadla na ornou půdu.

Já Ti tedy asi moc neporadím.Já měla problémy zas s mojí tchýní,také se nám pořád pletla do života.2roky jsem to snášela,občas jsem bouchla,pak se uklidnila,buď jsem se omlouvala já za ten výbuch nebo ona za to zasahování.Jednou toho ale bylo tak moc, že jsme spolu úplně přestaly mluvit.Po několika měsících to konečně začal řešit partner a s tchýní otevřeně promluvil.Velmi pomalu jsme začaly znovu navazovat kontakt, trvalo to další víc než rok.Ale pak se ukázalo, že je pořád stejná.A já vlastně taky.Od té doby-je to rok-spolu promluvíme pouze,když jí předávám dítě na hlídání.O jídle, které mu dá,jestli bude spát či ne,co si má obléknout...Prostě už nejde vrátit čas a tohle je v nás obou.A partner vlastně také rezignoval,spíš se o ní doma nebavíme,nechodíme tam, nezveme jí k nám.On samozřejmě ano, ale já mám vždycky nějakou práci.Dítko tam také občas chodí, ale přátelství to nikdy nebude. Je to smutné, opravdu jsem si myslela, že matka mého vyvoleného přeci bude něco jako moje kamarádka.Vlastně chápu Tvého muže.Tvůj táta není jeho táta a on si svého tchána za kamaráda nevybral.Tak proč mu ještě věřit, když se jednou spálil?Ale třeba to u vás dopadne líp.Hlavně to chce čas.Jen děti bych do toho zbytečně nezatahovala.

Ahoj všem,mám docela problém se vztahem mezi mým mužem a mým otcem.před více než rokem,jsme se s mým tátou nepohodli,neustále se nám pletl do všeho a furt měl ke všemu připomínky,pak jsme se nakonec přestali bavit úplně,časem to vyprchalo a navázali jsme tam kde jsme přestali,ale jen já a táta ,můj manžel a táta ne,toteď se spolu nebaví,ignorují se,totálně.Já téměř nemůžu k našim,manželovi to vadí,máme 2kluky,ten starší by tam chtěl i někdy přespat-proč ne?.Ale manžel to nechce.Co s tím?Mluvila jsme s oběma ,samozřejmně zvlášť,a ani jeden nechce ustoupit,jít za tím druhým a vyříkat si to.Prostě oba za nic nemůžou a může za vše ten druhý.Oba jsou tvrdohlaví,ale to, že to odnášíme já a děti nikoho nezajímá.Jesti máte někdo nějaký podobný strasti,tak se vypište ,a poraďte na chlapi fintu,jak na ně .