Tady autor si myslím, že to vystihnou celkem dobře :) + teda já k tomu bych přidala, že je potřeba pochválit partnera třeba i za posečený trávník :)

https://www.firstclass.cz/…sku-na-zavolani/

Jinak dámy viděla jsem tu někde komentář, že když má chlap všechno tak uteče. Ano je to pravda někde jsem na to viděla i docela hezký článek, který to celkem logicky vysvětluje :) Je to prostě tak nějak daný, že chlap má potřebu se cítit jakože on je ten kdo vede a chrání tu rodinu a tak nějak... Prostě potřebuje se cítit jako hrdina. No a když má doma ženu, která se o vše postará tak to samozřejmě nemusí dělat nic, zvlášť když ta holka by se pro ten vztah chudák roztrhla :) Já to taky moc nechápu ale tak nějak to je, každopádně přiznejme si to, každý zlenivý, když ten druhý udělá za něj vše. A právě proto je tak nějak dobrý být ta správná potvora, která zná svoji hodnotu a nechá toho chlapa taky něco udělat :) a nejlepší je když ho za to i trochu pochválí :) Snad mne chápete co jsem tím chtěla říct :) samozřejmě ne všichni jsou stejný ale přiznejme si že není občas na škodu trochu o sebe pečovat, mít se ráda a zároveň nechat chlapa ať sem tam něco udělá a hlavně ať se snaží. Jinak ztotožňuji se tady s problémem holčiny, sice mne můj partner neponižuje, ale jeho snaha už taky není co bývala :) a taktéž mám pocit, že já se snažím víc :) ono se to lehko řekne važ si sebe sama, ale těžko udělá :) snad někomu tenhle můj sloháč pomůže, ale kdo ví třeba nemám pravdu, je mi teprve 20... :)

Ahoj, mám podobný problém.. Jsem s přítelem rok a tři měsíce.. Na začátku vztahu to byl krásný vztah, ale potom jsme se začali hádat a byla jsem taková hnusná.. Nedávno mi napsal že už mě miluje méně

Ahojky! Zkus si ujasnit co ti tvůj vztah dává a co ti bere. Kolik dnů se pro něj trápíš a kolik dnů se s ním směješ. Pokud je tvůj partner takto nestálý a ta nevíš, jestli s ním chceš opravdu být, patrně se s ním dříve nebo později rozejdeš..Proto zvaž, stojí-li ti opravdu za to. Věnuj se sobě, nauč se mít se ráda, najdi si nové činnosti, jen sladké řeči, které ti píše, krásný vztah neudělají.
A nesouhlásím s tím, že v lásce vyhrává ten, kdo má miluje míň,i když je to hodně zprofanovaná věta. Tomu se možná lépe odchází, ale nikdy nebude žít, tak plný a citový vztah jako ten, kdo miluje naplno a bez výhrad. Láska někdy holt bolí, ale s tím se musíme smířit. Nakonec si myslím, že to nelze takto rozdělovat, podle "míry lásky". Pokud miluješ,není co řešit cítíš-li lásku některé problémy a otázky ti vůbec nepřijdou na mysl. Tobě ale přicházejí a trápí tě, takže ta láska asi tak pravá nebude..Jo a neboj se odejít-vždy máš šanci v kterémkoli věku začít znovu, ale zůstávat v nefunkčím vztahu tě jen citově a psychicky vysaje.

AHoj slecno, to co popisujes mi pripomina muj vztah.
Jednou mi rekne, ze sedim neustale doma a kdyz zacnu se chodit bavit, zase spatne a rekne mi, ze jdu z extremu do extremu.
Chodime spolu 2,5 roku , ja se priznam miluju ho opravdu moc, ale na nej vidim, ze uz to neni tak jak bych si prala, v teto chvili si rikam, ze kdo miluje vic prohral.
Uz me kolikrat i ponizil, kvuli praci, ktera je hodne slusna a skoro mi naznacil, ze jsem pohodlna a nejdu po kariere.
Jenze me to staci , ja jsem spokojena.
Take uprednostnuje sve zajmy ve velke mire a proste pak to vyzaduje i po me.
Uz jsem si rekla, ze se snim rozejdu i kdyz nam je krasne v jinych vecech, umime si spolu povidat , smat se , ale nekdy to je zase uplne jine a ja si rikam ten clovek me nemiluje.
Jenze on mi tvrdi opak a ja jsem z toho totalne vycerpana.
Zkusila jsem se s nim rozejit a cekala jsem ze rekne: pojd zkusime to jeste jednou, ale misto toho jsem uslysela pouze: pokud to tak chces?
To je opravdu na psychiku zatez.
Rekla jsem si dost je konec, jenze za tyden jsem byla ta ktera prilezla.
A mam s tim take problem , chci ho dostat z hlavy a nevim jak na to.
Chodim se bavit , chodim cvicit, hodne pracuju, ale v te hlave porad je.
Ja radit nemuzu, ale jen jsem chtela reagovat na tebe, vidim to uplne stejne jako ty , proto sem pisi.
Doufam, ze se brzy odmiluji, opravdu me to trapi a boli...
Petra

Přeji všem dobrý den .
Děkuji také všem , kteří mi odpovídají !

Možná že sem svou otázku položila špatně . Každopádně dnes je i má situace trochu jiná . Ale to by bylo na hodně dlouho ,škoda že ted zrovna nemám moc času.

Hlavní věcí , která mě zajímala , bylo čistě objektivně podebatovat o tom jestli stačí s někým být ,protože ho milujete , a nebo to nestačí ( je to naivní ) a pokud se tedy objeví mezery - je na čase si roztrhat srdce rozchodem ?
A co ten ,pro někoho možná naivní , názor , že jestliže někoho milujete a cítíte , že v tom tedy nejste sám , tak potom ty problémy (jako mé jazykové bariéry aj. ) se dají vyřešit??? mají řešit... ? De to vůbec?

Vím že bych měla být víc konkrétní , snad mě ale pochopíte , za což předem děkuji!

Ahoj, promin ze to reknu "na plnou hubu", ale prijde mi ze resis problem, ktery bys nemela kdybys sama nechtela. Nevim co presne ti na tvem priteli vadi, ale ze se neozve zrovna kdyz ty bys chtela je bohuzel normalni.. chlapi uz jsou takoví, to si nepomuzes! :) Taky me jeden zbavil iluzí. Zkus si precist nejakou knizku - me se libila treba "Proc muzi miluji potvory a hodnym holkam zustanou oci pro pláč" - nasla jsem se v ni dost presne. Objasni ti, proc se mas venovat sama sobe a prijimat to co ti partner dava s radostí, byt spokojena s tim co je. Bohuzel komunikacni bariera je problem - ale neni to vina partnera, zkus si to vyresit sama v sobě. Doporucuju treba vyjasnovat problemy pres ICQ, nebo e-mail, to treba pomaha me - jasne a beze spechu a zbytecnych negativnich emoci vyjadrit svoje pocity. Drzim ti palec a preju mnoho prijemnych chvil s partnerem - uvidis ze vas otevreny rozhovor krasne vycisti vzduch! :)

Ano,shoduji se s názorem předcházejího příspěvku.
Neprozradila jsi o sobě kolik Ti je let,ale podle způsobu psaní odhaduji,že jsi nepřekročila dvacítku.Možná máš pocit,že tento vztah je pro Tebe ten "vážný" a že se z takového vztahu jen tak neutíká.Jenomže já mám pocit, že vážně to myslíš jen Ty,jsi prostě daleko víc zamilovaná, než ten mužský o kterém je tu řeč.Nevím proč,ale myslím,že Ti to rozebírání Tvého nefungujícího vztahu dělá tak trochu dobře.Je Ti to zapotřebí? Podívej se kolem sebe jak Tvoji vrstevníci užívají života,což k mládí jednoznačně patří a Ty se utápíš v problému. Vylez ze své ulity a začni žít!Uvědom si jednu věc: toho člověka ničím nepřinutíš, aby Tě víc miloval ! S prodlužováním nevyřešeného to bude horší a horší.Dávej pozor,ať to nepřesáhne meze Tvých psychických sil. Moje rada z vlastních zkušenosti je: vykašli se na něj, choď mezi lidi a uvidíš, že budeš šťastnější. Za nějakou dobu se objeví někdo jiný, s kým se budeš vznášet nad zemí.
Lada

Holka, holka...Tobě není pomoci, protože nechceš!!! Četla jsem všechny příspěvky, pozorně hlavně ty od Tebe, a dle mého názoru Tě ten člověk jen psychicky VYDÍRÁ. S takovým člověkem chceš být celý život???? A ještě k tomu mít s ním děti??? Sama píšeš - NĚKDY !!!! to vypadá, že mě má rád. To už by Tě mělo varovat. Nevím kolik Ti je, ale mít dceru, která tohle prožívá, udělala bych všechno pto to, aby s takovým člověkem nebyla. Ty totiž máš sebevědomí na nule...nevážíš si sama sebe a to je špatné. Ty se určitě bojíš být sama!!!, tak raději trpíš tohle!!! Máš kamarádky se kterými se chodíš pobavit, nebo sedíš doma a čekáš na něj????

Většinou jste mi poradili , ten vztah ukončit.
Věřte mi ,že jsem se o to nejednou pokoušela , vždy bezvýsledně , prostě mě nějak přesvědčil ,že mu můžu dát ještě šanci.
Hledám neustále odpovědi na to jak poznat jestli mě miluje či ne... Protože to někdy vypadá ,že mě má opravdu rád ,tak tápu. Proč by si mě totiž furt udobřoval,udržoval ,někdy až romanticky vyznával lásku , když by mě ve skutečnosti nechtěl ? Ale na druhou stranu ,pak zase udělá něco špatně ( neozve se , nebo tak... znáte to ) a tak o všem pochybuju...
Možná ani nemůžu vědět , co má vlastně v hlavě...

A tak mám to risknout , a rozejít se sněkým (přesto že ho miluju) a nikdy nezjistit jestli to byla chyba , nebo ne?

Možná vás tím vším už nudím , tak se omlouvám...
Zajímají mě všechny názory , zkušenosti ...

přeji hezký den

Odpovídám na 1.příspěvek .
Milá nemilovaná!
Najdi v sobě odvahu a podívej se pravdě do očí.Člověk, který neopětuje Tvoje city není hoden toho,abys ho milovala.Je to jen jednostranná a sebedestriktivní záležitost.Utápíš se v iluzích,ale musíš si uvědomit, že dokud tento problém nevyřešíš Ty, tak bude pořád trvat.Najdi v sobě chuť do života,choď se bavit mezi lidi a hlavně se snaž sama z vlastní vůle omezit jakýkoli kontakt s mužským, který Tě do této situace dostal.Jen Tě povrchně využává k vlastnímu pobavení a Ty s sebou necháš vláčet dle jeho libosti. Uvědom si, že život máš jen jeden a láska má být to nejkrásnější co člověka potká a ne to nejnešťastnější.
Držím všechny palečky, pusť se do toho a za čas poznáš, že pokud se rozhodneš tento vztah ukončit, tak se ti hrozně uleví.

Ano máš pravdu Klio, mám taky smutnou zkušenost, po 30letém manželství , kde mi manžel velmi ubližoval slovně, fizicky tak ,že jsem několikrát musela navštívit lékaře a psychyatra, ale neustále se omlouval, plakal, prosil ať neodcházím jak mě miluje, pokaždé mě přesvědčil, že jsem rozvod stáhnula , máme 3dospělé děti,moc jsem ho milovala vždy jsem mu vše odpustila, ale nezapoměla to ponižování a výsměchy před jeho kamarády, při posledním incidentu zasáhla policie a ani mé výmluvy jak se změnil , jak mě a děti má rád mu nepomohlo, těď stojí před soudem za několikaleté týrání a chce po dětech ,aby svědčili v jeho nevinnu, nejdřív mě řekl ,že mě nikdy nemiloval, že neměl za co, že jsem mu nedala důvod mě milovat a že mě na té psychiatrí špatně léčí, toto řelk i naší dceři , že nemá za co milovat její matku, že mu všechno zakazovala, to snad byla nejhorší rána jeho mě, kterou jsem pochopila jeho faleš a vypočítavost, celý život jsem se snažila , aby rodině nic nechybělo, on se jenom bavil s kamarádama po hospodách , vyhrával na kytaru a bavil celé okolí, velký kamarád co nemá chyb pro okolí, ale nikdo neviděl ten potok slz a bolesti co jsem musela prožít, toho zoufalství, láska je hrozná bolest pokud toho člověka opravdu milujete a nevidíte na něm jenom tu přetvářku co má k vám, pokud již Vám někdy v minulosti ublížil běžte od něj a snažte se najít člověka upřímného k Vám.

Ahoj. Zažila jsem podobnou situaci, takovou past, ze které jsem se ale nakonec vysvobodila. A vysvobodil mě rozchod.
Můj tehdejší vztah bych přirovnala k psychickému týrání. Na začátku jsme se strašně milovali, pak se objevovaly různé problémy, které už ten krásný vztah nedělaly tak krásným. Vždy když se objevil nějaký problém, tak jsme se strašně pohádali, protože jsme na to měli každý jiný názor, pak jsme se vzájemně jeden druhému omlouvali a litovali, že k hádce došlo a tak to bylo pořád dokola, taková past. A jednoho dne mi prostě došlo, že tak už to dál nejde, že takhle přece nebudu za 5, 10 let šťastná. A tak když jsem mu oznamovala, že tak už to dál nejde, klečel na zemi na kolenou ať ho neopouštím, zase to jeho hraní na city, že už bude líp. Ale já jsem byla rozhodnutá, alespoň pro tu chvíli. Pak jsme se ještě jednou sešli s tím, jestli by se to nedalo nějak vysvětlit a promluvit si jak si vztah každý představujeme a vyšlo najevo, že každý máme jiné představy a hodnoty, i když v ten den mi bylo strašně líto našeho rozchodu, protože to byl zábavný, společenský, dobrodružný člověk, ale vím, že od toho okamžiku jsem byla volná, osvobozena a všechno to ze mě spadlo! Po této zkušenosti, která trvala pouze dva měsíce jsem byla rozhodnutá, že chlapa už nechci dlouhou dobu vidět. Taky jsem nikoho nehledala.
Takže si zkus představit jak bude vypadat váš vztah, život za pár let. A buď sobecká, mysli na sebe! Protože to budeš ty, kdo se bude trápit. A neboj se budoucnosti, strachu, že zůstaneš sama. Ne, nezůstaneš. A nebo raději sama než cítit, že tě ten druhý tolik nemiluje. Bude to těžké, budou to hektické okamžiky, rozchod bude smutný, ale všechno zlé je k něčemu dobré, zapřemýšlej pak nad sebou, co od života čekáš, čeho chceš dosáhnout, co chceš od svého partnera a až budeš mít v tom všem jasno, budeš šťastná. Nechoď s někým jen proto, aby jsi nebyla sama.
Ale mluv! Pokud se bojíš mluvit, piš! Napiš dopis, vzkaz. Bez toho to opravdu nejde.
A jak se na své rozhodnutí dívám dnes? Jsem šťastná, ráda, že jsem se dokázala zbavit člověka, který se mnou citově manipuloval. A jak jsem na tom dneska? Jsem šťastná s přítelem, se kterým jsem už 3 a půl roku.
Kolik ti je let?

Uf uf uf. To je velký problém, když neumíš říct, co se Ti nelíbí. Ti chlapi fakt nejsou schopni číst nám v duši a vytušit, co se děje. Pak se hrozně diví, a mnohdy právem. Ani naznačit nestačí. Chce to říct na plnou pusu. Toto ale nebude Tvůj problém jen s partnerem, tuším, že tohle musí vadit v jakémkoliv styku s druhými lidmi. Žiješ si svůj vlastní svět, a nikdo Tě nezná...Jak z toho ven?
No to je moc těžké. A určitě to nevyřeší jen rozhovor na Viktorce. Je to dlouhá cesta. Ale myslím, že se budeš tak dlouho potýkat s důsledky svého neasertivního chování, dokud se to fakt nenaučíš. Tak hodně sil!

dobrý den
Většinou jste mi odpověděli , že bych měla vzít nohy na ramena . Jenže jak na to? Není to moc lehký , když jste zamilovaní... tak čekám že mě to teba přejde , ale už čekám přes půl roku... Co je to semnou?
Někdy si přeji ho třeba načapat s jinou ,aby to bylo jasný . Nebo aby se on rozešel se mnou .
Protože já jsem jaxi v takové pasti , ani ji pořádně neumím popsat , je to válka rozumu a citů...
Stačí aby mi řekl , nebo napsal něco hezkýho , najednou ani nevím že tu nějaký problém je...
Další má vada je , že i když se mi něco nelíbí , neumím o tom mluvit nebo se rozčílit atd, dusím to v sobě , než abych něco řešila ...On teda ani netuší že mi něco vadí , určitě má dojem jak jsem sním šťastná , jak máme bezproblémový vztah...
Ale mě to už ubíjí...

přeji hezký den

Já nevím kolik ti je let, ale s takovým člověkem, který ti ubližuje
přece nechceš plánovat budoucnost, mít děti - tvoje zamilovanost
opadne, a že by se tvůj přítel začal k tobě chovat jinak tomu moc
nevěřím, bývá to potom spíš ještě horší ! Recept jak přestat milovat,
no nevím říká se že láska je slepá a to prohlídnutí bývá někdy hodně
tvrdé, zkus trochu přemýšlet co od svého partnera čekáš - bude ti tento
tvůj přítel oporou, bude dobrým tátou, rozumí ti, umí tě vyslechnout a
pomoci ti. Partneři by se měli vzájemně doplňovat, není to souboj - kdo
z koho ! Jo kdybych já věděla o životě ve dvaceti tolik co vím dnes,
mohla bych si také mnoho nepříjemností ušetřit, ale člověk se bohužel
poučí až z vlastních chyb ! Od člověka co by mi ubližoval bych
utíkala co by mi nohy stačily ..............

Máš 100 % pravdu, tak to je. Ženský mají v povaze starat se a opečovávat a chlapi z toho hned usoudí, že nás mají na háku a už se jen vezou a užívají se tepla rodinného krbu. Když pak narazí na mrchu, která dělá scény a fóry a neumí uvařit stanou se z chlapů poblázěný magůrci, kteří mají pocit, že ještě nikdy nepoznali tak úúúúúžasnou bytost, protože ta doma už je dávno ulovená naprosto čitelná a ani žárlit nemusí, protože ŽENA stejně nikam nechodí a místo aby zašla do kosmetického salonu koupí něco do domácnosti a myslí, že to někdo ocení. Omyl - udržet si se SVÉ zájmy a pečovat o sebe a občas si udělat radost není pro manželstí vůbec špatné....

Ono jde spíš o tu ženu, aby si vážila sama sebe, a aby pochopila, že není špatná, i když by od ní muž odešel za jinou.
Když si bude vědoma své vlastní hodnoty, bude i přitahovat muže, kteří ji takovou budou respektovat a vážit si jí. A nebudou mít potřebu ji ponižovat nebo podvádět.

Tak myslím si,že může mít žena moc hezkých předností,jenže když ten muž si najde jinou,tak už nezmůže nic i kdyby byla svatá,mám to vyzkoušené a všechno je špatně i když to druzí uznají.

Otázka stojí tak, jestli vůbec v lásce jde o nějaké vítězství? Proč to stavět jako souboj?
Rozumím Ti, taky jsem byla ten, kdo miloval víc. Ale to bylo jen období zamilovanosti. Pravda je (a už to tady na Viktorce kdesi některá psala), že jakmile se zbavíš závislosti, ten druhý jaksi automaticky začne projevovat zájem a chovat se jinak, ovšem pokud už není pozdě...
Tajemství řešení Tvého problému je v sebevědomí, kterým disponuješ. Chybí Ti hrdost a láska sama k sobě. Vždyť jak by si Tě mohl někdo vážit, pokud si nevážíš sebe Ty sama?
Necháš si ubližovat...kořeny jsou jistě už v původní rodině, ve výchově. V čem si vyrůstala, že se nemáš ráda? Jaké byly do Tebe "vloženy věty" při výchově?
Pomoci Ti může psycholog. Může rovnou reagovat na konkrétní problémy. Nejde řešit jen tento jeden problém. Ale celkový přístup k životu.
Schválně, zkus tu napsat své dobré vlastnosti. Něco, čím jsi výjimečná, čím se můžeš pyšnit, čím jsi krásná, zajímavá...!Těším se .Pa

CHtěla bych reagovat na Váš problém.Taky se potýkám s manželem který už nemá o mně zájem,ale taky mně uráží ,ale je se mnou je mu dobře když je o něho postaráno.Moc slzí jsem už procedila a nic ,chce to začít se věnovat sobě a něčím se zabývat,někam chodit cvičit,anebo i psaní na chatu je tam moc lidí co mají ty samé problémy,jen hlavu vzhůru,nemoc je horší a o tu nejde.

Chtěla bych znát váš názor , na můj asi poněkud zvláštní problém.
Mám přítele , miluji ho tak jako ještě nikoho jiného , jenže přesto vím , že by mi bez něj ze spoustu důvodů bylo lépe .
Nechci vám popisovat vše čím mi ublížil .Asi bych se totiž upsala...
Chci vědět jestli je správné někoho opustit , i přesto že ho stále milujete .
Jestli to vůbec jde .
Je nějaký repcept na to , jak přestat milovat?
Jak si člověka vyhnat z hlavy?
Protože zjišťuji , že dokud ho mám stále v srdci tak nejsem schopná se sním rozejít ...
Sem příliš slábá . Chtěla bych být chladnější , sobectější a bezcitná , zjištuji že se lidi s těmito vlastnostmi mají lépe.
Nebo se mýlím?
Je správné být s člověkem , protože ho milujete ,i když víte že on vás má rád méně?
Proč v lásce vítězí ten kdo miluje méně...
Chtěla bych vítězit.