Také bych se ráda podělila. LP mi dělali v Motole. Neměla jsem žádné informace od doktorů, jen to, co jsem si sama nacetla v diskuzích. Ráno před odchodem z domu jsem vypila konvici teplé vody, ca litr. V 8h jsem na sesterne v nemocnici vyplnila formuláře a souhlas a v 8.20h jsem byla odvedená na pokoj. Měla jsem triluzak sama pro sebe. Pak přišla milá sestřička, uklidnila mě, a já čekala hodinu a půl, než se dostavil doktor a vše vysvětlil. Odebrali mi krev, já se nasnidala, odběr úplně na lačno není prý dobrý, a teprve v půl dvanácté na něj došlo. Vpich neboli, jen je cítit tlak a nepříjemné se mi odkrvila hlava, při delším odběru bych asi omdkeka, ale já špatně snasim i odběr krve v sede. Odběr moku lze realizovat i v leze. Lotom lezení 30min na břiše, pak 30min v rovině na zádech, upijela jsem kolu slankou, ve ctyri jsem byla propuštěna a v pohodě dojela domu sama autobusem. Moc milý personal a šikovný doktor. Měla jsem strach z časté toalety, vydržela jsem 2,5h,na wc jsem došla v pohodě sama. Zbytek dne doma jen lezení v rovině, pití coly, čaje, kávy, energy drinků. Před spaním bolela lehce hlava, vzala jsem ataralgin, noc v pohodě, bolí lehce vpich až k zadku. Druhý den opět ležení bez polštáře a pití nápojů, zůstala jsem ležet a odpočívat raději i 3.den.snad už mě žádné negativní symptomy nepostihnou. LP byla dělaná atramatickou jehlou. Při chůzi i třetí den se jen lehce točí hlava, jinak vše nad očekávání výborný. Hodně sil dodá milý personál nemocnice. Při dodržování opatření se není čeho bát. Nejhorší bylo čekání na zakrok a potom pár dní doma v klidu, jinak nic až tak zásadního. Snad tím ostatní cekatele povzbudím.

Zdravím, ráda bych se s Vámi podělila o zkušenost s odběrem. Nejdříve podotknu, že jsem se hrozně bála a odběr se podařil až na podruhé ( poprvé jsem utekla ). Po kontrole u praktického lékaře mne bylo nepřímo vynadáno . Se strachem jsem se opět objednala a s tím, že to budu muset podstoupit ať se děje co se děje. Po týdnu nastal den D ( 10.1.2020). Ráno jsem vstala již v 5 hodin a na doporučení jsem vypila konvici čaje (4,5 hrnku). V 7 hodin vybavená Coca Colou přisedla do auta směr FN Hradec Králové. Jsem sice z Pardubic, ale k pardubické nemocnici nemám sebemenší důvěru. V předepsaný čas jsem již seděla v čekárně, podepsala informovaný souhlas a byla odvedena sestrou na pokoj. Vybrala jsem si postel hned vedle toalety, dostala krásnou košilku - andílka a byla připravena a vyděšena až si pro mne příjdou. Nakonec nastala změna, neboť jsem neměla aktuální vyšetření očí. Musela jsem se znova přestrojit a běžet na oční. Když jsem se vrátila, tak má sousedka měla odběr již za sebou. V 9 hodin přišla řada na mě. Zřízenec mne odvedl na malý sálek, kde už byla připravena sestřička a vše potřebné pro odběr. Nakonec příšla lékařka. Paní doktorka, byla velice hodná, pořád na mne mluvila co bude dělat. Píchnutí zabolelo, poté tlak a mírná bolest a už to kapalo. Doktorka si pochvalovala jak to pěkně kape. Byla jsem hotová za 12 minut. Prý někteří tam jsou i 25 minut. Myslím, že jsem to ovlivnila také tím, že jsem ráno hodně pila.Ze sálku mne odvezl zřízenec na pokoj a hned jsem začala pít Colu hadičkou. důležité je opravdu nezvedat hlavu. Po dvou hodinách jsem byla propuštěna. Zbytek dne jsem doma ležela bez polštáře ve vodorovné poloze. Druhý den jsem opravdu jen odpočívala a vůbec nic nedělala, hodně pila vodu, kávu a opět Colu. Dnes je neděle ráno a já mám v plánu opět nic nedělat a pít a pít a pít. Postpunkční komplikace hlavně bolet hlavy se může vyskytnout až 72 hodin od odběru. Jediné co mi je, že mne bolí záda a to se dá zatím vydržet.

Kamarádka měla atraumatickou jehlu a bolesti jak blázen. Mně lumbalka vůbec nebolela, na doporučení kamarádky doktorky jsem se na lepší jehlu vybodla, nic mi nebylo. Tři dny po návratu domů to teprve vypuklo, asi je to hodně individuální. Ale u některých těch názoru se pozastavuji, jak chcete vypít 5 l a k tomu se 24 hod neunout? Prostě někdo je citlivější a má holt smůlu. Odpočinek bych už příště nepodcenila, vymstí se.

Dnes jsem podstoupila lumbální punkci atraumatickou jehlou v nemocnici Na Homolce.Můžu říct,že po přečtení nejrůznějších webů jsem šla na toto vyšetření strašně vystrašená .Ve skutečnosti tento zákrok není až tak strašný,pokud máte tak skvělého lékaře,na jakého jsem měla štěstí já.Pan doktor mi vše předem vysvětlil a během toho mi říkal naprosto všechno,co bude dělat.Samotný vpich jehly bych přirovnala k obyčejnému odběru krve,pak nastal lehký tlak v zádech a než jsem se nadála,bylo hotovo.Nepříjemné trochu bylo to ležení na zádech(4hod.v naprosté rovině)a posléze vstávání.Místo v pichu a hlava trochu bolí.Nejhorší byl TEN STRACH

Taky jsem podstoupila lumbální punkci, cca před třemi týdny. Ani popsat nedokážu, jak moc jsem se bála, zvláště po přečtení některých příspěvků. Od doktorů jsem toho moc neslyšela, ale vesměs všichni říkali, že to bude dobré. Nicméně jsem se na to sama snažila připravit. Před zákrokem jsem rozhýbala ztuhlé svaly zad, takže jsem se v rámci možností snažila cvičit. Atraumatickou jehlu jsem si koupila sama těsně před nástupem na oddělení, protože pak by již bylo pozdě. Stojí 170 Kč, což není zase tak moc velká investice. Hlavně jsem si s sebou přinesla dvoulitrovou pepsi colu. Jestli budu muset na takový zákrok jít ještě někdy v budoucnu, tak si také zajdu na oční, protože nikdo na oddělení neřešil, jestli nemám nitrolební tlak. Stačily jim prý výsledky z magnetické rezonance, byť půl roku staré. Nicméně jsem lékařku požádala o prášek na uklidnění, v mém i jejich zájmu, protože jsem byla opravdu nervózní a také jsem požádala o umrtvení místa vpichu, to se běžně totiž nedělá. Bylo mi vyhověno a bylo mi líp. Paní doktorka to napíchla napoprvé a nic jsem necítila, ani ten popisovaný tlak. Díky tabletce Lexaurinu jsem byla klidnější a umrtvení bylo také v pohodě, jen malá injekce.
Co mě ale nakonec zarazilo, bylo chování sester. Před lékařkou mi říkaly, že kdyby se mi chtělo na záchod, tak mi donesou mísu. Nedonesly, ani jednou mě nepřišly zkontrolovat místo vpichu, ležela jsem na břiše, ani nevím jak dlouho a už to bylo nepříjemné, nevěděla jsem, jestli se můžu sama otočit, tak jsem si zazvonila, přišla asi za půl hodiny a prý, však se klidně otočte, na místo vpichu se zase nepodívala. Tak jsem se co možná nejopatrněji otočila a ležela jsem dál. Po celou dobu jsem pomocí hadičky usrkávala colu. Ani nevím, kolik bylo hodin, jak dlouho jsem ležela, ale strašně se mi chtělo na záchod a nikdo nic. Až pak přišla náhodou k jiné pacientce sestra, tak jsem se zmínila, že se mi chce na malou a ona na mě - však si klidně jděte. Já jí říkám, a to už můžu vstát? Jak dlouho je po tom odběru? Navíc se mi šíleně motala hlava. No nakonec jsem byla donucena vstát, ale měla jsem pocit, že s sebou někde praštím. A sestra si neodpustila ironickou poznámku přes celý pokoj, že jiní už za tři hodiny běhají .... Sice mě na záchod doprovodila, ale pak mě tam nechala samotnou a už se neukázala. Takže jediná má výhoda byla, že jsem to měla na pokoj kousek a zvládla jsem se vrátit s přidržováním se zdí.
Po propuštění domů jsem řešila bolesti zad, asi brnkly o nějaký nerv, protože mi to střílelo do stehen, takže jsem byla na prášcích a co nejvíc jsem doma odpočívala. Bolesti hlavy se nedostavily, ale každý den jsem vypila dva litry coly a také kafe, už jen jako prevenci postlumbálnímu syndromu. Jak jsem se ale později dozvěděla, tak v nemocnici pochybili, protože odběr se má provádět nalačno, já tam nalačno i nastoupila, jenže se to neustále zdržovalo a tak mě nakonec dali oběd, dvakrát jsem se ptala, jestli fakt můžu jíst, prý ano, no a odběr mi dělali cca dvě hodiny po jídle. Jakmile jsem to konzultovala již doma s lékařkou, tak mi bylo řečeno, že ty výsledky díky jídlu mohou být zkreslené a krev ze žíly mi měli také odebírat buď během punkce nebo těsně před ní a ne s takovým časovým odstupem.
Na výsledky stále ještě čekám, nejsou kompletní. Tak uvidím.
Nicméně snad tohle někomu pomůže. Nečekejte na to, až vás vezmou do nemocnice, ale zařiďte si pár věcí předem, hlavně tedy tu jehlu. Jestli se bojíte, vyžádejte si umrtvení. Jděte na wc těsně před odběrem, těch pár minut doktor může počkat. Snažte se ležet co možná nejdýl, ať si sestry říkají co chtějí, je to pro vás dobré a snížíte tím riziko pozdějších komplikací. Pijte co nejvíc tekutin a zařaďte mezi ně kvalitní colu. Cofein působí dobře proti nitrolebnímu tlaku. Můžete i kafe, ale to odvodňuje, takže s mírou. Hlavně po zákroku nespěchejte do práce, odpočívejte a nic těžkého nezvedejte. Jestliže se nedostaví ukrutné bolesti hlavy do čtyř dnů, pak máte vyhráno. Bolesti zad se pak dají tlumit léky.
Hezký den všem.

Jinak v papirech jsem mela, ze pouzili atraumatickou jehlu.

Sedela jsem obkrocmo na zidli s vyhrbenymi zady. Nejdriv me pichala mlada lekarka (fakultni nemocnice), ktera to zrejme moc dobre neumela a neslo ji to. Tak to bylo hodne neprijemne az jsem se z toho roztrasla . Pak toho radeji nechala a druha lekarka uz mi to pichla naprosto profesionalne . Vubec nebolelo, jen lehky tlak. Lezela jsem tam 3 hod. a vypila asi 1l vody a doprovod si me odvezl domu. Vysledky meli do hodiny hotove. Doma pak klidovy rezim a hodne pit.

Kdybych mohla vrátit čas tak na lumbálku nejdu, samotný zákrok nebyl bolestivý, spiš nepříjemný. 2 hodiny po zákroku jsem ležela na břiše pak dalších 24 na zádech. Měla jsem postpunkční syndrom tj. šílené bolesti hlavy, zad a celé krční páteře. Bylo mi na zvracení a měla jsem hrozné návaly horka. Na záchod jsem lezla po čtyrech, protože když jsem se postavila měla jsem nesnesitelné bolesti hlavy, které se jinak v leže trochu zmírnily. Žádné prášky (novalgin, ibalgin, brufen, dimexol) na to nezabirají ani kapačka. Za 4 dny jsem šla na krevní záplatu( je malinko bolestivá, ale spiše citíte tlak)po které se mi okamžitě ulevilo, jen hlava ještě pobolívala, ale z toho nejhoršiho jsem venku. Doslova jsem si prošla peklem. Doktoři mi samozřejmě neřekli, že existuje atraumatická (tenčí) jehla, po které jsou bolesti téměř vyloučené. Jelikož to dělali moc tlustou jehlou, díra se nezacelila a mozkomišní mok unikal do těla a to způsobovalo změny tlaku v těle a nevolnost, krevni záplata pak díru zacelila a mok se cca do 24 hodin doplnil. Pokud můžete odmítněte lumbální punkci, ja už na ní nikdy nepůjdu.

Dobrý den, jsem již 3 týden po lumbarní punkci a bolesti zad spojené s bolesti hrudního koše neustupují, nemůžu ležet, sedět, stát. Jen v horké vaně se mi trochu uleví. Za noc vanu navštěvuji 2 - 3 x. Může mi někdo poradit jak se té bolesti zbavit? Zdeňka

Dobrý den, ráda bych se podělila o zkušenost s lumbální punkcí a pozákrokové péči v nemocici Krč v Praze.
Byla jsem přijata s bolestmi hlavy. Doktor, který nebyl vůbec příjemný mě přijal s podezřením na krvácení do hlavy. Ještě ten den mi dělali punkci. Souhlas se zákrokem jsem podepisovala, když už jsem měla holá záda a dokror už seděl s připravenou jehlou. podepisovala jsem na koleni v posteli a kopii souhlasu jsem nedostala. To, že lze zákrok dělat autramatickou jehlou jsem si přečetla až doma na internetu. Samotný zákrok nebolel. jen nepříjemný tlak. Poté jsem ležela 2 hodiny na břiše a pak mě sestra vzala na záchod. Vypila jsem jen 1 litr vody. Po dalším zkoumání jsem zjistila, že už tady byla chyba a měla jsem ležet 24 hodin a pít nejméně 5 litů vody. Další den byl bez příznaků a tak mě pustili domů. Ve chvíli,kdy jsem se začala balit, tak mě začala bolet hlava a řekla jsem to lékaři, který mě i přes to propustil. Tohle byla další chyby, protože po lumbální punkci mohou přijít postpunkčí potíže a to v rozmezí 24-48 hodin. Domu mi sestra dala 1 tabletku novalginu. Po příjezdu domů přišly hrozné problémy. Bolení hlavy, celé páteře. Nemohla jsem dojít ani na záchod. Bylo to příšerné. Přítel volal do nemocnice, ale tam mu sestra nebyla schopná dát informace, zda je to normální a ani lékaře k telefonu. Bolesti neustoupily. Další den jsem volala sama do nemocnice. Lékařka mi řekla, že pokud nemám teplotu, tak to nemám řešit. Jenže já to musela řešit, protože mě nikdo na takový stav neupozornil a já byla vyděšená, protože se jednalo o páteř. a taky jsem nevěděla jak dlouho to může trvat. co práce a na internetu v diskuzích lidé psali, že měli dlouhoměsíční problémy. Další den jsem do nemocnice volala znovu. Zvedla to jiná doktorka, popsala jsem jí jak to bylo a jak mi je. Ona mi řekla,že nechápe postup svých kolegů....chápete to? takže už jsem dále nespoléhala na nemocnici Krč, kde jsou neprofesionální. Navšívila jsem neuroložku, která mi okamžitě dala infuzi. řekla, že v takovém stavu bych mohla být i 3 týdny. dala mi prášky na uvolnění svalů. hned večer se mi ulevilo. dokonce i postavit jsem se bez bolesti mohla. Druhý den mi dala ještě jednu infuzi a přišla na to, že mám problémy s krční páteří a od toho to bolení hlavy. Řekla, že v nemocnici mě měli prvni vyšetřit a nedělat hned takový zákrok. Lidi, varuju vás. Pokud to opravdu není nutné, tak si to nenechte dělat. a pokud vám to dělat budou,tak nepodepisujte souhlas, že vám to může dělat někdo, kdo se to teprve učí. a chtějte autramatickou jehlu. dále pak ležte a vůbec nezvedejte hlavu. a hodně moc píjte. doporučuje se i coca cola a kafe. a když začnou problémy, tak okamžitě si nechte dát infuzi. hodně štěstí

na tomhle vyšetření byla taky a podle mě to nic není.Záleží samozřejmě na zkušenosti lékaře.Rizoko to nějaké nese.Musela jsem po zákroku dvě hodiny ležet na břiše až pak jsem se mohla otočit na záda a bez polštáře ležet 24hodin.Ale to už se člověk může oracet jak chce.Taky se po lubálce musí hodně pít.Byla jsem dvakrát, pokaždé jsem měla velký strach ale zbytečně.

Moc Vám děkuji za sdělené zkušenosti, nevíte ještě, v jakém případě se provádí lumbálka atraumatickou jehlou - prý je to šetrnější, ale nevím, v jakém případě má pacient na tuto jehlu nárok, nebo jestli si ji mohu ( mám ) raději zaobstarat sama - pokud se prodává.
Zdraví Eva

Já na to byla před dvěma roky.No nechci tě strašit,ale je to dost bolestivé.Dost jsem se u toho zpotila.Seděla jsem rozkročmo na židli opřená o opěradlo a z každé strany mě držely sestřičky.Navíc mi říkal doktor,že mám srůsty na páteři,takže se trefil až na počtvrté!!Vždy když najel do nevu,tak mi cukaly nohy.
No a potom jsem musela hodinu ležet na břiše a pak jsem se mohla otočit na záda.Tak jsem musela vydržet 24 hodin.Nesměla jsem ani zvednout hlavu.
Ale dalo se to přežít .Po tom zákroku to už tak nebolí.Jen s tím nepospíchej domů,protože já pospíchala a druhý den mě tam měli znovu.
Tak asi tak....
Daňula

Bratrovi ji dělali loni, bylo mu 20 let a prožíval to docela silně. Když mu to prováděli, tak prý doslova zezelenal, řekl jim, ať ho chvíli nechají "jinak se tam kantne".
Takže si myslím, že to rozhodně není nic příjemného. Mamka z toho byla strašně vynervovaná, ani nevěděla, že na toto vyšetření půjde, bála se aby třeba neochrnul. Taky záleží na důvěře k lékařům, tu jsme ale postrádali, protože bratr prodělal tolik vyšetření a oni pořád nevěděli co mu je.

Mohl by někdo popsat zkušenosti s tímto lékařským výkonem - jak probíhá, jak se to snáší - a hlavně, jak se člověk cítí potom, jaké jsou možné komplikace, apod.?Moc děkuji. Eva