Důvěra po nevěře

Nevím, ale vypadá to s náma všelijak. Jsme s manželem již 23 let spolu, ale poslední 4 roky je to čím dál tím horší. Když jsme se vzali a já otěhotněla, musela jsem do nemocnice, kde jsem pobyla až do narození starší dcery. Mezitím se našla utěšitelka od nich z práce. Já jsem byla doma na 3 dni z nemocnice, tak nás čekala na ulici a pak mne vláčili celým městem pěšky v situaci, kdy jsem měla odpočívat a hrozil potrat. Oni debatovali a já se za nima táhla vzadu. Možná že už tehdy něco spolu měli. O jeho nevěře jsem se dověděla téměř po dvou letech, kdy chtěla, aby opustil mne i svou dceru. Zkoušeli snad všechno - anál, fisting, pissing, kouření..... Prostě dovšech otvorů kam to šlo. To jsem se taky dověděla až teď, kdy je prý ze mne frustrovaný a proto byl na mne v posteli naposled surový.... Prý se v něm probudilo zvíře. Prosto tam, kde měl být milý mi fyzicky ublížil. Aby jsem to dořekla: Tu první nevěru jsem mu nakonec odpustila a hledali jsme k sobě cestu asi 10 let. Odstěhovali jsme se za prací v nových dobách do Čech... Už v jeho minulém zaměstnání jsem nadobudla pochyby, zda je věrný - výtoky, bolesti po styku s ním, co zase chceš, když ho pohladím, není už prý malý chlapec, aby mne musel neustále dobýjet a pod. Přestěhovali jsme se z Krumlova do Tábora, našel si nové zaměstnání. A od příchodu sem neustálé výtky, urážky, jiné ženy jsou lepší a kulturnější jako já, kdo mi brání aby jsem si našla milence, on má přeci na svou zábavu nárok, když se namaká v práci a pod. A zásadně si po své zábavě chodí sám. Odmítání komunikace o čemkoliv, zábavy na celou noc, mně nemůže sebrat se sebou, protože by jeho spolupracovníci mi to dali najevo, že mezi ně nepatřím, Neumím se zabávat a pod. Když přijde domů, tak držte huby, já se chci dívat na televizi, chci se najíst atp. Ale neexistuje žádná jiná žena nikde, i když jsem mu našla video na mobilu, kde sice není jeho tvář, ale jsou tam jeho ruce, gesta, košile, spomíná dotyčná jeho jméno, jeho kostnaté nohy jsou tam. Ale já jsem paranoidní, protože to je prý cizí chlap. S jeho jménem, košilí, gesty, nohama.... Taky jsem ho viděla při odchodu z práce, jak se na zastávce MHD líbal s ženskou a pak odešel domů. Ale to byl prý jeho dvopjník. A zase v jeho gatích, kabátě, s jeho ksichtem, taškou a v čase kdy on odcházel z jeho fabriky. Nemyslíte, že tohle je už moc náhod najednou, aby to vůbec mohla být náhoda? Nechci se vyjádřit záměrně k tomu, že jsem šla do práce a náhodou jsem ho takhle zahlédla. Ale já jsem tá, která potřebuje psychiatra, protože je paranoidní. Tak k němu jdu. ale vím, že věrit musím hlavně sama sobě. Nejhorší je ale to, že jsem teď bez práce a on toho všemožně zneužívá, protože jsem neschopná uživit sama sebe a pro nás existují důležitější problémy a ne nimrat se v citech. Je to prostě blbost - podle něho. To, že schytám po něm takový zápal zespoda, že si nedokážu sednout to nic není. On přece vydělává na rodinu a tím jsou omluveny jeho pozdní příchody z práce... Hlavně tehdy, když nestihne vlak a je někde 2 hodiny...., a to se stává pravidelně 3 krát týdně. Tak jsem mu řekla, že jsem zvědava, kdy mi to jeho řešení frustrace přijde říct, že jeho peníze potřebuje ona pro svou rodinu. Všřte, že jenom co budu schopna se postarat sama o sebe, což musím v nejbližší době vyřešit, pak se stěhuju já od něho, když je neschopen mi to říci sám. Myslíte si i vy, že jsem paranoidní? Pro jistotu vám z toho videa pošlu obrázek....
Reakce prosím na adresu riesovaj zavináč seznam.cz

Víš, těžko je ti říct, aby ses na něj vykašlala nebo ne. Neznám tebe ani jeho. Poraď se se svými nejbližšími, vyhledej případně odbornou pomoc. Že máš na něj vztek a cítíš se nejistá, to je logické vyústění situace. Ale ty nemáš jenom jeho, máš i dítě a na to mysli.Abys neztratila mléko, aby bylo spokojené. Pozná i nejistou a unavenou mámu. Na kila se vykašli, buď časem odezní nebo jim pomůžeš rozumným stravováním a cvičením. A zkouška se dá odložit. Hlavně nepanikař. A jestli si partner zas bude něco začínat jinde, pak se na něj vykašli. Nestojí pak za tvé trápení. Zana

jasně to by bylo fajn pisni na margaritas1@seznam.cz

určitě jsi naprosto normální. Prožila jsem, nebo spíše prožívám něco podobného. Měli jsme doma nevěru - podle manžela ne - jenom se s dotyčnou scházel, pomáhal jí, trávil s ní volný čas. Podle něj to není nevěra, z mojí strany to zase není důvěra. Taky jsem nervózní, každý zazvonění mobilu se mnou trhne, každý jeho zpoždění ho podezírám. Nedokážu být klidná, když bych měla, podle manžela taky nejsem normální. Ale on se neumí vcítit do mojí situace. Je toho více...., kdybys napsala mail, ozvu se ti.

no právě, dobře říkáš, ostražitě, jenže víš jak se to říká že pokud se jeden partner začne chovat žárlivě a podezírat, a i když o tom, co bylo s tou 16 - (já vím, že i když takové děvčátka jsou dnes rafinovanější než nějaká 30 zralá žena, a kolikrát mají za sebou tolik partnerů a ***uálních zkušeností, že se člověk nestačí divit, tak mě nesahá po kotníky a spíš ji lituji, že se nechala vodit za nos...)nemluvíme, spíš teď s ním řeším jeho bývalku....tak stejně přítel vycítí, že něco není v pořádku (když mě chytne depka a začnu to v mysli rozebírat...co když to udělal jednou, udělá za čas po druhé... no moc sebevědomí po porodu nemám, 10 kg nahoře, pořád hormony....) začne vyslýchat otázkami typu: co je s tebou, zase něco řešíš... snažím se kamuflovat bolesti hlavy a nevyspání a těžká zkouška ve škole....ale stejně to pozná, já neumím předstírat....tak se podezíraný partner začne cítit svázaný a zrovna si může nějakou známost najít.... uf uf ještě že mám mimi, začne plakat a já se hned cítím líp, že mě někdo potřebuje a jsem pro někoho opravdu a upřímně důležitá...jo a dík že si aspoň můžu někde jen tak vylít srdíčko....kámošky mi radí se na něj vykašlat, že je to sobec...

Paranoidní určitě nejsi, jen ostražitě hlídáš své štěstí.
Zana

uf uf teda to jsem to s tím psaním přehnala...

ahoj chtěla bych se přidat do diskuze o důvěře po nevěře. je tomu asi půl roku co jsem zjistila, že mi byl přítel asi nevěrný, teda on tvrdí že ne, že si s tou dotyčnou jen dopisoval a nikdy se neviděli. podotýkám že jsem v té době byla v pátem měsíci těhotenství, cítila jsem se neohrabaná, bylo mi špatně....a dost mě to vzalo, hormony atd. Zjistila jsem to tak, že přítel měl večer trošku popito a já měla ten den nějaký divný pocit, a proto ten večer jsem nahodila téma proč si tak úzkostlivě hlídá mobil, jestli mi něco tají a on že ne, . tak jsem mu řekla jestli když ne tak je určitě schopný mi ukázat mobil, asi si to neuvědomil, že bych mohla něco najít, nebo si myslel, že to vymazal, nevím, ale každopádně tak jako tak jsem mu v něm našla sms od jedné 16 lété slečny. zněla "miláčku co je s tebou, ty už na mě vůbec nemyslíš, kdy tě uvidím ?" ... já byla jak opařená a on okamžitě vystřízlivěl, vypnul telefon a šel si lehnout, aby nic nemusel vysvětlovat. Já taky byla na pokraji zhroucení a potřebovala čas na promyšlení co dál.. druhý den jsem mu řekla, že spolu končíme a že mu nevěřím, začal prosit, ať nedělám závěry a že opravdu o nic nešlo, jen si s ní psal a že se nikdy neviděli. Také jí přede mnou napsal sms ať mu už nepíše, že má přítelkyni a čeká s ní dítě. Její reakce byla: "dobře, tak hodně štěstí, doufám že vám to vydrží", docela vyspělá reakce na 16 letou slečnu, která prý o mě údajně nevěděla, že? Dodnes nevím co bylo, a i když se mu snažím věřit, musím se přiznat, že mě to někdy popadne a musím na to myslet, vlastně taky kvůli mimískovi jsem mu tenkrát dala šanci. Dušoval se že mě miluje a s tou dotyčnou si psal protože ho to bavilo, odepsal jí jednou na chatu a jen tak si vyměnili číslo a taky tvrdil že mu více psala ona , teda spíš ho stíhala a on jí jen odpovídal - to mi tenkrát říkal. Dnes máme 3 měsíčního krásného chlapečka, přítel je štastný na chat už nechodí a já doufám že je mimi pro něj vším.. ale nedůvěry se zbavit nemůžu, ale snažím se o tom s ním nebavit, možná se bojím, že by mi třeba v hádce něco řekl, tak se užírám vniřně a vždy když cinkne sms, nebo zavolá neznámé číslo trhnu sebou, jsem na sebe naštvaná že to nedokážu potlačit, myslíte že to je normální? a věřili by jste mu?
Jo a taky mě v poslední době dost vytáčí jeho bývalá, co zjistila že přítel má mimčo a má vážný vztah a neskočí když si pískne např. když si zlomila paleček na noze a potřebovala vozit ráno na převazy a my byli mimo město a on odmítl ji vozit....., několikrát týdně ho prozvoní na telefon a čeká až mu zavolá zpátky, většinou to má dobře načasované, vždy když mimi usne- samozřejmě že ho vzbudí, nebo jedem autem... když ji okamžitě nevolá zpět, zkouší to zarputile několikrát po sobě. musím říct, že se s ním rozešla ona a on mě vykládal podrobně co vše nepříjemného s ní zažil... tak jsem vůči ní zaujatá i když jí neznám...taky mu prý v minulosti jeden vztah překazila a když se tou dívkou rozešel a vrátil se k ní, tak ho opět odkopla......když jsem se ho zeptala co vlastně od něj chce, tak řekl, že ona chce vidět našeho synka, má ho k ní přivést a chce s ním a naším mimčem obejít své známé. Samozřejmě že mě to pobouřilo a řekla jsem mu že si to nepřeji a ať jí dá jasně najevo že nás obtěžuje. ale myslím že on z ní má asi nějaký strach, nebo něco co nedokážu pojmenovat a nechce jí to říct... asi jsem fakt vztahovačná a vše moc rozebírám a řeším.... nejradši bych se na všechno vykašlala a zůstala s mimčem sama, jenže nejspíš patřím mezi ty ženský co se bojí zůstat samy s dítětem.. no v dnešní době se ale není co divit ... tak holky co myslíte? , jsem paranoidní a potřebuji psychologa/psychiatra?

zkusit žít samostatně. Ne zvlášť, ale ať si dělá všechno sám. Mezi řečí nadhoď, co máš třeba v létě v plánu, co v neděli, co na podzim - ale bez něj...., dojde mu, že se osamostatňuješ a že s ním nepočítáš.... Třeba mu docvakne, co ztratil nebo ztrácí a začne si tě vážit nebo nadbíhat. Milenka je na pobavení, ne na to, aby mu drbala ponožky, nebo vařila. Večer řekni - my už jsme večeřeli, něco si najdi.... a věnuj se po práci svým koníčkům, nebo si hraj s dětma

taky to mám tak. nemůžu to v sobě dusit, potřebuju se vypovídat. manžel mi nadává, ať to už nerozmazávám. ale nejde to smazat nebo vygumovat. byla jsem podvedená, těžce to nesu, jsem nervózní ale on to nechápe. diví se, co z toho dělám vědu. To se mám chovat, jako by se nic nestalo?

to je těžký, nemluvit o tom. Mnohem horší je to v sobě dusit, trápit se a být nešťastný

Ahoj, já bych na Tvém mstě určitě zvážila jaký máš k němu vztha jako ke člověku a jesti je mézi Vámi dost lásky a snahy. Poku ano, oba by jste se měli snažit hledat společné zážitky a zájmy a o něvěře už nikdy nemluvit. Inna

No v tom máš pravdu...ale jejich slovo věř mi..to je prostě úžasné...a proto ho nechám u toho..že věřím,co slovo to perla,jsem s ním 22let,děti už jsou velké,ale asi je to už zvyk zůstat a nechat to být....

tak asi bych se taky rozmýšlela jít do toho nového,když máš kde bydlet,záleží co s tím a kdo to bude splácet,dej mu nějakou podmínku,třeba se vzpamatuje kdyby jsi s ním nešla,třeba mu bude vadit kdyby přišel o děcka,je to těžké dávat rady,hlavně jest-li jsi zabezpečená,třeba kdyby zůstal sám tak by mu tak všechno nešlo samému když má oporu v Tobě.

chlapi jsou mrchy větší než ženský. ženská nedokáže lhát tak jako chlap. a doma se tvářej jako by nic.

Nejhorší je Plzák - zatloukat a zatloukat. řídil se tím i můj manžel a v podstatě zničil rodinu a všechno okolo.

tak to není špatný nápad....jen ji ještě vypátrat...

Holky pokud znáte telefon sokyně přihlášte ji do seznamky.

Tak to se ti vůbec nedivím, že se cítíš mizerně, zvláště když on se považuje za borce a ty snad máš být šťastná, že přeci zůstal s vámi...
To je ponižující, a cítila bych to stejně. Měl by chlapec dostat za vyučenou, že Tebe taky nemá jistou, a že by o Tebe a děti taky rychle mohl přijít, když Tě tak ponižuje.

to máš dobrý, že toho nechal. A taky že toho lituje. Můj manžel toho nelituje, prý se zas až tak moc nestalo (přece zůstal s náma, to považuje za svůj výkon). a taky dává najevo, že můžeme být rádi. Byla jsem ráda, hlavně kvůli dětem, ale teď mi to vadí, asi jsem to měla hned ukončit. Jenom se trápím, brečím, jsem v neustálým stresu. On se chová jako borec, který uhnal o 20 let mladší kozu. Jsou spolu denně, ale prý mě to nemůže vadit, když s ní nic nemá a bydlí s náma. Vadí mi to, a silně. Vadí mi to i proto, že jsme skoro 20 let něco budovali, barák, firmu a když se to všechno dobře rozjelo tak přišla ona. Do baráku se máme stěhovat v létě, je to skoro hotový, ale já nevím, jestli tam s dětma půjdu. Ani snad už nechci. Radši zůstanu v paneláku. Mrzí mě to, protože jsme si všechno plánovali společně a jedním dnem, kdy se to provalilo je všechno pryč. život není červená knihovna

ahojky,taky mně to potkalo,ale už je to 17 let,zůstali jsme spolu,ale...už to nikdy nebylo to pravé,ze začátku jak se to provalilo tak se snažil,ale pak s ní zase začal a tak se to táhlo kolik let,i když jsem jí nadala a několikrát jen se mi smála a stejně za ním dolézala,teď to neřeším děcka jsou pryč,tak letos jedu s nima sama na dovču on nechce,ale je mi to už fuk stejně už si dělá co chce i když teď nějak už to slábne a je doma,ale důvěra tam není,tak jen hlavu vzhůru a pokud jsi ve městě tak jen nějaké aktivity a by jsi to trochu všechno dostala z hlavy.

U nás to bylo taky tak. Celý loňský rok nevěděl co, jestli bude dovolená nebo ne, ať jedeme s dětma sami (přitom jsem sama nikde nebyla 19 let, vždycky jsme jezdili celá rodina). A po roce se to provalilo. Sice jsme spolu, ale nevěřím mu. Snažím se, tvářím se, že jsem spokojená i když nejsem. A nevím, jestli někdy budu, protože nevěra se nedá zapomenout. Myslím na to denně, několikrát. Sice se snažím celý den něco dělat, práce domácnost, chodím do kurzů, ale při každé činnosti si na to vzpomenu. Je mi do breku, ale na druhou stranu mě "potěší", že na tom je spousta ženských podobně, ne-li hůře. Nejsem zlomyslná, ale fakt jsem ráda, že se tady tyhle problémy probírají a mám si kde přečíst i rady. Mějte se hezky všechny podvedené a napište, jak je to u vás a jak to řešíte. Například nevím, jestli mám jít za dotyčnou slečnou, vyříkat to s ní, nebo se na ni s hrdostí vys..t.

Pokud váš manžel není notorický nevěrník, to že zahýbá nebo na to myslí poznáte snadno: najednou se chová divně, je odtažitý tráví hodně času bez vás. Má záchvaty, kdy je strašně milý a nosí vám dary (to je spatné svědomí). Pořád kontroluje mobil a smskuje, především když vlezete do sprchy ( píše sms na dobrou noc). Přestává plánovat budoucnost, když se ho třeby zeptáte na dovolenou odvětí že je to ještě daleko a bůh ví co bude (pokud takto nereagoval už dřív). Osobně si myslím, že pomůže jediné, zjistit co se děje. Pokud si není svými city jistý tak když na něj uhodíte vše popře. Vím, že to může znít šíleně, ale tady pomáže opravdu jen projetí mobilu nebo nečekané přistižení. Pak se to otevře a můžete to začít řešit. další možnost jestli máte odvahu je prostě se sebrat a odejít, bez scén a výhružek. Je to taková šoková terapie. Pokud vás miluje a jen ulítl, přide zpátky. Pokud ne, budete to mít alespoň za sebou.

můj manžel to dělá taky. Má stlumený zvonění, schovanej mobil. Koukne se na něj, když je sám a pak SMSkuje nebo volá na zmeškaný čísla zpátky. Nechápu, proč to dělá, já před ním nemám žádný tajnosti a on si je toho vědom. Když začnu dělat taky tajnosti, tak se tváří, že ho to nezajímá. Ale mobil mám položený "veřejně" na poličce, takže se do něj může kdykoliv podívat. Nikdy jsem nic netajila. Nevím, co s tím.

Kdysi jsem se o nevěře bavila s psycholožkou. Řekla mi, že když člověk promine nevěru neznaměná, že tomu bude věřit. Prý je to proces, který trvá roky. Prý je to jako u lidí, co zažijí povodně, při každém malém deštíku začnou panikařit. Takže každý malý náznak ve vás hned vyvolá vzpomínky a vy budete jak na jehlách. Prý se ale vztah dá zachránit pokud bude chtít oba. On musí pochopit, že zklamal důvěru a být tolerantní k záchvatům žárlivosti. Funguje to tak, že pokud se při každé nečekané kontrole a tajném prohlédnutí mobilu(co si budeme povídat, každá kdo má podezření to dělá) přesvědčíte že se nic neděje, pomalu ale opravdu pomalu mu začnete věřit. Stejně jako lidé s prožitou povodní s každým deštěm, který nerozvodní řeku se uklidňují a zabavují strachu.

taky jsem si to prožila,ale je těžko radit,já zůstala dál s ním ale je to opravdu těžké,když jsou doma děti ty pomohou překonat samotu,ale v dnešní době když nemá žena kam jít je těžko radit běž od něho,dost je slabá finanční stránka,jest-li se dal on dohromady tak zkusit to vše překousnout a třeba to ještě bude dobré,najít si nějaké koníčky,někdy stačí jít zacvičit apod.,nějakou dobrou kamarádku,mi stačí PC a tady si dost povykládám a přejde mně špatná nálada,tak hlavu vzhůru a třeba se podaří nemožné,držím pěsti LILI